V návrzích plánů podniků na rok 1966 se však silně projevuje tendence dotovat tento fond pouze minimální sazbou. S tímto postojem nemůžeme souhlasit za prvé proto, že v mnoha našich podnicích není záviděníhodná situace, pokud se týká pracovních, bezpečnostních, zdravotních a jiných podmínek, jejichž zlepšení je financováno právě z uvedeného fondu; za druhé proto, že tato tendence už v samotném plánu ponechává místo živelnosti při rozdělování použitelného hrubého důchodu na podniku vytvořeného lepším hospodařením. Je to v rozporu se snahou předem zakotvit v plánu a v kolektivní smlouvě rozdělení předpokládané tvorby prostředků.

V návrzích podnikových plánů se projevují také další nesprávné snahy požadovat větší počet pracovníků oproti možnostem, jak tyto požadavky uspokojit. V souladu s požadovaným počtem pracovníků plánují podniky průměrnou mzdu. Přitom předem vědí, že takový počet pracovníků nebudou potřebovat a ani nemohou dostat.

Požadavky na větší počet pracovních sil, na větší objem investic potvrzují, že v období přípravy plánu na rok 1966 se v podnicích setrvává mnohdy na starých cestách extenzívního rozvoje národního hospodářství. Tato skutečnost současně svědčí o tom, že ekonomické nástroje řízení, tzv. pravidla hry, se v období sestavování plánu málo projevily. Jak by jinak bylo možné, že zavedení odvodů ze základních fondů neovlivnilo názory a požadavky ve vztahu k investiční výstavbě. Nelze sice přehlížet, že návrh plánu na příští rok se sestavoval v podstatě postaru, avšak musíme již od začátku pečlivě sledovat, jak nová opatření působí a jak ovlivňují hospodaření podniků.

Soudružky a soudruzi, uplatnění nových zásad řízení očekávají pracující se zájmem. Tento zájem má své různé stránky vyplývající z práv i povinností pracujících a z jejich odpovědnosti za výsledek výroby a za uspokojování celospolečenských potřeb. Proto v naší práci, v činnosti všech organizací Revolučního odborového hnutí budeme usilovat o důsledné dodržování nejen práv, ale i povinností každého jednotlivce a kolektivů ke svému podniku a k naší socialistické společnosti.

Období připrav XIII. sjezdu KSČ je pro Revoluční odborové hnutí příležitostí, aby co nejaktivněji přispělo k realizaci úkolů plánu na rok 1966 a zabezpečilo široký a účinný rozmach iniciativy pracujících na počest tak významné vnitropolitické události a jejich zájem o uspokojení potřeb naší socialistické společnosti v celém příštím roce i v dalších letech.

Soudružky a soudruzi, doporučuji Národnímu shromáždění návrh plánu rozvoje na rok 1966 a návrh rozpočtu tak, jak je předložen, schválit. (Potlesk).

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Kozelkovi. Promluví poslanec Sloboda.

Posl. inž. Sloboda: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci!

Dnešné naše plenárne zasadnutie završuje celú etapu prác straníckych, štátnych a hospodárskych orgánov, ktoré vykonali v súvislosti s prípravou plánu na budúci rok. Má za úlohu posúdiť a schváliť výsledok tejto práce formulovaný v návrhu zákona o štátnom pláne a štátnom rozpočte na rok 1966.

Hneď úvodom treba povedať, že predložený návrh plánu a rozpočtu na rok 1966 na rozdiel od predchádzajúcich rokov, menovite roku 1964 až 1965, má niektoré odlišnosti a to po prvé v tom, že vychádza zo smerníc pre vypracovanie štvrtého päťročného plánu, že je teda výsledkom konfrontácie s dlhodobejším výhľadom o rozvoji národného hospodárstva a po druhé, že jeho realizácia sa bude uskutočňovať v nových podmienkach riadenia, že bude východiskovým plánom, ktorý má za úlohu vytvoriť priestor pre pôsobenie novej sústavy riadenia a overiť jej pôsobenie v rozhodujúcej časti národného hospodárstva.

Pokiaľ ide o vypracovanie predloženého návrhu, nemožno prehliadnuť skutočnosť, že

1. bol vypracovávaný súbežne s vypracovaním smerníc pre zostavenie štvrtého päťročného plánu, schváleného ústredným výborom strany v apríli tohto roku, ako i samotných prác na štvrtom päťročnom pláne,

2. bol vypracovávaný v období rozsiahlych príprav na zavádzanie novej sústavy riadenia, teda za značne napätých pracovných podmienok všetkých orgánov, ktoré sa podieľali na jeho tvorbe,

3. a v neposlednej miere že vychádzal zo zhoršenej východiskovej základne, akú predpokladal plán na rok 1965.

Náš výbor pre plán a rozpočet sa tohto roku zvlášť intenzívne zaoberal problematikou rozvoja národného hospodárstva. Ustanovili sme pracovné skupiny ku kľúčovým problémom. Spolu s odborným aktívom sme rozoberali v pracovných skupinách bilanciu pracovných síl, problematiku výrobnej spotreby a zásob, štruktúru prestavby národného hospodárstva a ekonomické vyrovnávanie oblastí. Celá rada podnetných návrhov formulovaných v záveroch pracovných skupín svedčí o tom, že poslanci cítia veľkú zodpovednosť za stav v národnom hospodárstve.

Dospeli sme jednoznačne k zhodnému názoru, že nedocenením niektorých problémov v minulosti sa v súčasnej dobe nahromadilo toľko oprávnených potrieb, že nie je vo fyzických silách spoločnosti tieto potreby uspokojiť. Ich riešenie súvisí s celkovou štrukturálnou prestavbou československej ekonomiky a vyžiada si preto obdobie niekoľkých rokov. Ujasnili sme si súčasne, že prevedenie tak náročného úkolu nie je v sile ani v možnostiach ročného plánu. Z tohto hľadiska sme i pristupovali k hodnoteniu plánu na budúci rok, ktorý cez všetky zapracované pozitívne prvky neuspokojuje plne potreby spoločnosti. Zhoršenie východiskovej základne oproti očakávanej skutočnosti v roku 1965 túto situáciu ďalej prehĺbilo. Za tohoto stavu úkolom ročného plánu a teda i plánu na rok 1966 je mobilizovať rezervy, resp. vytvárať v pláne podmienky pre dosahovanie nadplánovaných zdrojov, ktorými môžeme proces prevádzania štrukturálnych zmien urýchliť. Iné možnosti, podľa môjho názoru, národné hospodárstvo nemá. Dovoľte mi preto povedať k tejto problematike niekoľko poznámok.

Nutnosť prevádzania štrukturálnych zmien tesne súvisí s ďalšími nárokmi na investičnú výstavbu, teda s tým, aký veľký objem prostriedkov predstavuje fond akumulácie. I keď podiel fondu akumulácie na národnom dôchodku v posledných rokoch poklesol, nič nezmeníme na skutočnosti, že doterajšiu reláciu medzi fondom akumulácie a fondom spotreby nebude možno prekotne meniť. Nemožno podľa môjho názoru urýchľovať štrukturálne zmeny, pretože je cieľovým záujmom nás všetkých, aby životná úroveň ďalej vzrastala. Pritom je nesporné, že proces prestavby národného hospodárstva je úloha, ktorú treba previesť v optimálnom krátkom období. Zostáva preto jediná cestá, na ktorú nás neustále upriamuje ústredný výbor našej strany a ktorá ku škode celej spoločnosti nie je v hospodárstve plne doceňovaná, cesta mobilizácie vnútorných zdrojov národného hospodárstva, ktoré zaháľajú a neprinášajú očakávané zdroje. Dovoľte mi uviesť niekoľko faktických pripomienok. Pre zabezpečenie mobilizácie rezerv treba však v pláne vytvoriť dostatočný priestor, pretože podniky v súčasnej dobe zápasia častokrát s neprekonateľnými prekážkami pri zabezpečovaní výroby, prípadne nadplánovanej výroby.

Ústredný výbor Komunistickej strany Slovenska orientoval výrobné podniky v tomto roku na prekračovanie výrobných úloh pod heslom vyrobiť za jednu mld. korún navyše plánu, pritom stav v železničnej doprave menovite v štvrtom kvartáli tohoto roku bol natoľko kritický, že nezabezpečuje prepravu v mnohých prípadoch ani plánovanej výroby, keď napr. v Dusikárni v Šali zostávajú i dnes preplnené sklady dusíkatými hnojivami v množstve cca 18 000 ton, v sesterskom závode v Lovosiciach 20 000 ton v hodnote zhruba 18 mil. korún, len preto, že železničná doprava nie je a nebola v stave prepraviť ich do miest spotreby pre trvalý nedostatok vozňov. Že to nie je ojedinelý zjav, o tom svedčí skutočnosť, že celý rad výrobných závodov bol donútený obmedzovať výrobu preto, že skladové kapacity nepostačovali pri stagnácii v expedícii udržať rytmus výroby. Bolo tomu tak v cementárni v Horním Srni, Vápenky v Žíranoch, ktoré museli výrobu obmedzovať, i keď je všeobecne známe, že stavebných materiálov je citeľný nedostatok a tieto dovážame zo zahraničia. Cementáreň v Ladcoch, podľa informácií na Správe východnej dráhy v Bratislave, musela dokonca výrobu zastaviť. V Chladničke v Zlatých Moravciach čakalo koncom novembra 6000 chladničiek, v nábytkárskych závodoch "MIER" v Topoľčanoch za niekoľko stotisíc korún nábytku márne na včasnú prepravu na predvianočný trh, i keď je opäť všeobecne známy problém nerealizovanej kúpnej sily obyvateľstva. Takto by som mohol vymenovať celý rad ďalších závodov, ktoré znižovali, obmedzovali výrobu a ktorým sa železničná doprava stala v súčasnom období brzdou pri uplatňovaní snahy po mobilizácii rezerv, ktoré v podnikoch nesporne sú. Tento stav treba považovať za nenormálny v železničnej doprave už i z toho hľadiska, že už teraz signalizuje železnica obdobnú situáciu pri požiadavkách podnikov na prepravu v súvislosti s vypracovávaním návrhu štvrtého päťročného plánu.

Tak napr. pre Dusikáreň v Šále krátila železnica požiadavky vyjadrené v pláne na roky 1966 - 1970 takto:

- V roku 1967 o 77 000 ton,

- v roku 1968 o 160 000 ton,

- v roku 1969 o 258 000 ton,

- a v roku 1970 o 277 000 ton výrobkov k preprave.

Pritom požadované objemy prepravy iste ani zďaleka nepredstavujú všetky rezervy, ktoré spúšťaná nová výroba umelých hnojív, výrobkov základnej chémie a ostatných produktov umožňuje.

To, čo som uviedol na ilustráciu, je iste len nepatrným zlomkom možností, ktoré v národnom hospodárstve nesporne máme, no nedokážeme pre ich mobilizáciu vytvoriť dostatočný priestor. Nedostatočné využívanie základných výrobných fondov, neustály pokles smennosti v ich využívaní, ktorý tak ako hovorili niektorí diskutujúci predo mnou - má neustále klesajúcu tendenciu, rezervy vo využití súčasného stavu intenzity práce a fondu pracovného času, nehospodárne zachádzanie s materiálom, to všetko predstavuje obrovské zdroje, pre využívanie ktorých musíme vytvoriť menovite v ročných plánoch optimálne podmienky. Nemožno však požadovať od podnikov, JRD i národných výborov, aby organizovali boj za odhaľovanie rezerv, keď ich iniciatíva je súčasne zviazaná do tesného chomúta nekonečného množstva smerníc a predpisov. Na tomto úseku bude treba, aby všetky orgány Národného zhromaždenia previedli účinnú kontrolu a v spolupráci s rezortami veľmi rýchle a energicky odstránili všetko, čo stojí v ceste zdravej iniciatíve a podnikavosti. V súlade so zásadami novej sústavy riadenia je správne dať všetkým povinnosť a vyžadovať vysokú zodpovednosť, avšak i možnosť a právo dokázať, že chápu problémy našej spoločnosti a chcú ich riešiť. Nepochybujem, že nová sústava riadenia a jej neustále odpracovávanie nás mocne postrčí na správny smer. Musí byť však tiež hrdosťou každého z nás, nech pracujeme na ktoromkoľvek úseku, aby sme tie prvé kroky v tomto smere urobili predovšetkým sami. (Potlesk).

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji, dávám slovo posl. Hofmanovi.

Posl. Hofman: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Když jsem před několika dny pročítal návrh zákona o plánu rozvoje národního hospodářství a státního rozpočtu na rok 1966 a porovnal stručnost jeho obsahu se svými praktickými zkušenostmi, které jsem získal v souvislosti s přípravou plánu rozvoje národního hospodářství na příští rok jak ve funkci poslance NS, tak při své denní práci na pracovišti, nabyl jsem jednoznačně dojmu, že napjatost plánu je nesporná. Přesto ze svého hlediska a pod dojmem palčivých problémů, kterými žijí organizátoři výroby v našich hospodářských organizacích, funkcionáři národních výborů i lidé na pracovištích, chci hovořit k některým otázkám, které musíme jako poslanci diskutovat a dole vysvětlovat.

Rozpočet, který je nám předložen ke schválení, je vyrovnaný. Nelze ovšem pominout skutečnost, že vyrovnanosti rozpočtu je dosahováno jen za zcela mimořádných opatření, která pochopitelně se odrážejí i dole, v národních výborech všech stupňů a konec konců i v našich podnicích.

Jak je mi známo z diskuse o problematice plánu a rozpočtu na příští rok s funkcionáři národních výborů, dochází například k tomu, že náklady na akci "Z" až dosud financované ze státního rozpočtu mají být napříště hrazeny ze zdrojů fondu rozvoje a rezerv národních výborů. Obdobným způsobem bude prováděno financování podstatné části výdajů ve sféře kultury.

Není myslím třeba podrobně dokládat, že tato opatření představují zúžení prostoru pro rozvoj dalších odvětví, která národní výbory spravují, jako např. celá oblast placených služeb apod.

Dalším ze soustavy opatření, o nichž zde hovořím, je krácení zdrojů úhrady plánovaných investic ze státního rozpočtu. Toto krácení je ovšem uplatněno lineárně ve výši 7 % u všech krajů. Domnívám se, že tento postup není zcela správný, neboť nerozlišuje různost problémů jednotlivých krajů, rozdílnou výchozí ekonomickou úroveň jednotlivých oblastí, jakož i rozdílné možnosti tvorby vlastních zdrojů na úhradu chybějících prostředků. Nerozlišuje, a to pokládám za zvlášť závažné, ani rozdílné předpoklady pro realizaci plánovaných investic. Není neznámou skutečností, že Jihočeský kraj, vědom si významu plnění investiční výstavby pro ekonomický rozvoj tohoto méně rozvinutého kraje, věnuje plnění plánu investic mimořádnou péči a úsilí, takže v letošním roce plní plán nejlépe ze všech krajů a vysoko jej překročí.

Ze všech těchto hledisek posuzováno je tento postup i v rozporu se zásadami správného řešení oblastní problematiky. Snížení prostředků na investice o 7 % se může v řadě krajů projevit jako zpomalení rozvoje. V Jihočeském kraji však toto lineární krácení by znamenalo zastavit veškerou účelovou výstavbu. Je mně známo, že ministerstvo financí připravuje opatření, která by podle skutečného vývoje umožnila financování investiční výstavby do výše plánu. Je proto třeba, aby při provádění těchto opatření byl vzat plně zřetel na problematiku jednotlivých krajů.

S problematikou vyrovnanosti rozpočtu souvisí i postup i použití prostředků ze zvýšení cen služeb. Když vláda letos projednávala opatření ke zvýšení cen některých služeb, vycházela z toho, že nízká rentabilita založená v cenách těchto služeb je brzdou jejich rozšiřování a rozvoje. Současně však také stanovila, že prostředků získaných touto cenovou úpravou má být použito k rozvoji a zkvalitnění služeb. Chtěl bych upozornit, že návrh rozpočtu předkládaný vládě toto rozhodnutí vlády nerespektuje. Všechny prostředky získané vyššími cenami mají být odvedeny do rozpočtu a sloužit k jeho vyrovnání. V Jihočeském kraji činí tato částka asi 7 mil. Kčs. Toto opatření je tím závažnější, že v denním tisku i v různých propagačních materiálech, např. ve Faktech a argumentech, č. 14 z 24. 11. 1965 je uvedeno, že prostředky získané cenovou úpravou budou použity na rozvoj služeb.

O těchto problémech hovořím ne proto, že bych si nebyl vědom důvodů, pro něž jsou uskutečňovány. Pokládám za zcela samozřejmé a logické, že nemůžeme vydávat více prostředků, než jich vytvoříme. Roste-li nám národní důchod po několik let pomaleji než spotřeba osobní a společenská, nutně nám musí chybět zdroje na úhradu potřeb národního hospodářství.

Mám za to, že je třeba, aby náš tisk a rozhlas a naše propaganda vůbec s plnou otevřeností a správně informovala naše lidi, aby nevytvářela a neutvrzovala některé iluze, byť i v dílčích otázkách. Naši pracující, jak se osobně přesvědčuji, mají smysl pro realitu a přijmou po patřičném vysvětlení i tzv. nepopulární opatření, jestliže je seriózně a objektivně s problémy seznámíme a ukážeme-li cestu, jak je chceme řešit.

Domnívám se, že naše centrální orgány, zejména SPK a vláda měly vypracovat celý program krátkodobých i dlouhodobých opatření, jejichž realizace by vedla k překonání našich současných obtíží. Jde mně především o to, že některá dílčí opatření, která v tomto směru provádíme a o nichž jsem se zmínil, nemusí vést k účinnému řešení základních problémů národního hospodářství, jsou-li přijímána izolovaně, nahodile a netvoří-li součást promyšlené celkové koncepce. Takový postup by nám jistě umožnil lépe využít ohromného potenciálu, který máme ve schopnostech a zájmech našich pracujících.

Při přípravách a projednávání návrhu plánu rozvoje na příští rok jak na národních výborech, tak i ve výrobních organizacích setkával jsem se převážně s odpovědným přístupem, ze kterého se dalo usoudit, že lidem nejde o povrchní zájem, jak bude vypadat plán na příští rok, ale o jakýsi výraznější pocit společenské odpovědnosti vůči našemu národnímu hospodářství. S takovým postojem jsem se setkal u valné části funkcionářů jak NV, tak i u organizátorů výroby hospodářských organizací v našem Jihočeském kraji.