Zvláště bych rád zde vyzvedl vynikající práci, kterou za velmi obtížných podmínek a nejednou s nasazením vlastního zdraví vykonávají lékaři v podmínkách pro ně ne lehkých. Měl jsem možnost s několika z nich se na různých místech setkat a rád bych zdůraznil velikou obětavost i to, že profil socialistického lékaře tak, jak v něm byli naši lékaři vychováni jak v odborné úrovni, tak v demokratickém postoji k nemocným, nikde nevidíme tak výrazně jako v odlišení od lékařů z kapitalistických zemí v rozvojových zemích. Jde jen o to, aby toto úsilí bylo daleko soustředěnější, aby dopad byl potom ještě výraznější. Bylo by jistě účelnější, kdyby mohli být umísťováni ne jako jednotlivci, nýbrž jako celé komplexní kolektivy, pokud možno i se středním personálem a s domácím vybavením. Pak bychom mohli daleko lépe uplatnit účinnější způsoby organizace zdravotnictví, získat pole pro prodej našich léků i zdravotnického zařízení a vykonat mnoho i ve výchově domácích zdravotnických kádrů.

Proto pokládám za velmi cenný způsob projekt, který se nyní realizuje, to je pomoc při budování lékařské fakulty v Oranu. Bohužel i zde zůstal velmi dobrý projekt nedotažen, v přípravném jednání nebyly zřejmě dostatečně vyjasněny a stanoveny podmínky účasti. Právě tato cesta pomoci v budování vlastních vysokoškolských základen v rozvojových zemích je jednou z nejdůležitějších cest do budoucna, která postupně bude nahrazovat to, čím Československo až dosud přispívalo tak velikou měrou na svých vysokých školách, za organizačního a částečně i odborného vedení University 17. listopadu tím, že vychovává na tři tisíce vysokoškoláků z rozvojových zemí u nás v Československu. Vždyť v mnohých rozvojových zemích se postupně budují vlastní vysoké školy a je jistě daleko výhodnější pro tyto země, že jejich odborníci budou vyrůstat v domácím prostředí. To neznamená, že bychom měli zeslabit naší pomoc, kterou uskutečňujeme i v našich domácích poměrech, avšak bude účelné ji daleko více soustřeďovat na výchovu postgraduální tak, jak v řadě úseků to začíná uskutečňovat Universita 17. listopadu a jak také v ČSAV a na vysokých školách se to provádí v podobě dlouhodobých kursů, které organizujeme za pomoci UNESCO např. v biologii, chemii apod. Zde právě se budoucí učitelé pro vysoké školy a vědečtí pracovníci seznamují s moderními metodami vědeckého bádání tak, aby mohli zaujímat důležitá místa doma. Stejně bude třeba, aby v tomto směru více našich vědců a vysokoškolských pracovníků se hlásilo na konkursy na nově vzniklých universitách i vědeckých ústavech v rozvojových zemích. Domníváme se, že by z toho byl zisk nejen rozvojových zemí, ale i pro naše vědecké pracovníky, kterým by se rozšiřovaly obzory a znalost situace v rozvojových zemích. Nepochybuji, že by to dále posílilo i prestiž Československa.

Aby všechno toto úsilí ať již obchodní, expertní nebo i jiné, bylo co nejlépe soustřeďováno a řízeno, byla vytvořena na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ při Československé akademii věd komise pro komplexní výzkum rozvojových zemí, která spojuje vědce s odpovědnými pracovníky praxe, odpovědnými představiteli příslušných ministerstev. Komise již prošla prvním obdobím své práce, podařilo se jí v řadě vědních úseků, jako je zdravotnictví, biologie, technika, zemědělství, lesnictví i v některých úsecích společenských věd vyjasnit směry, ve kterých je třeba pracovat, aby naše informace o rozvojových zemích a tím i navazovaná spolupráce byla co nejlépe podložena. V budoucnosti jistě půjde o to, aby tento základ byl usměrňován k nejzákladnějším úkolům, aby se nerozptylovaly v celé frontě a co nejúčinněji se zaměřovaly na ta území, kde se naše pomoc a spolupráce může uplatnit co nejlépe i na ty otázky, které současně vytvoří základ trvalé a oboustranně užitečné spolupráce, a konečně abychom se dohodli o spolupráci s ostatními socialistickými zeměmi. Předpokladem ovšem je vybudování moderní sítě dokumentace, která by dokázala soustředit informace a zkušenosti z cizích zemí i ty, které budou získány našimi pracovníky v těchto zemích.

Nevyčerpal jsem všechny otázky, které se týkají uplatnění vědy a vysokoškolských odborníků v rozvojových zemích. Vyžadovalo by to samostatné dlouhé jednání. Jen jsem se pokusil podat informaci o tom, jak my, vědečtí pracovníci, přistupujeme k těmto otázkám. Přitom vědecké otázky, na které se již dnes soustřeďujeme, jsou často takové, že mohou mít i velký hospodářský dopad. Například jeden z úkolů, který byl zařazen do plánu, je zabezpečování našich strojů a přístrojů do tropických podmínek, jejich tropikalizace, čímž se zlepší odolnost a tím i pověst námi vyvážených strojů do těchto podmínek.

Závěrem bych chtěl ještě jednou zdůraznit zkušenost, ke které jsme došli v řadě jednání a konferencí o rozvojových zemích v poslední době. V mnohých rozvojových zemích dochází k vážnému kvalitativnímu zvratu v tom směru, že se setkáváme se stále větším počtem domorodých vysokoškolských nebo vědeckých pracovníků velmi kompetentních odborně a u mnohých i dobře orientovaných politicky, s nimiž je možno dobře spolupracovat a kteří také otevírají nové pole pro spolupráci. Je nyní důležité, abychom svou aktivní účastí dovedli tuto změnu podchytit, zúčastnit se aktivně tohoto rozmachu, který nastupuje, i když zatím zvolna v rozvojových zemích, a tím si vytvořili základnu trvalých styků a spojení, jež se v budoucnu musí projevit jak hospodářským, tak i politickým kladným vlivem. Určité základy pro takovou spolupráci jsme vytvořili. Jde o to, abychom dali stále většímu počtu našich vědeckých i vysokoškolských pracovníků, zvláště mladým, možnost, aby získali zkušenosti z práce v rozvojových zemích. Nejen pomohou v jednom z nejzávažnějších úkolů dnešního lidstva, získají neocenitelné osobní zkušenosti, ale současně přispějí i propagandě naší socialistické vlasti a budou otvírat cesty k účinnější a výhodnější hospodářské spolupráci s rozvojovými zeměmi. (Potlesk.)

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji. Dávám slovo poslanci Kubovi.

Posl. Kuba: Vážené Národní shromáždění, vyslovuji naprostý souhlas se zahraniční politikou vlády naší socialistické republiky. Soudružky a soudruzi, Mnichov a fašistická okupace naší země prokázaly, jak vážně to mysleli západní spojenci i naše buržoasie s obranou zájmů lidu ohrožených nejvýbojnějšími imperialisty, militaristy tehdejší třetí říše. Jediný Sovětský svaz důsledně plnil závazky vůči naší republice. Po roce 1945, po osvobození Československa sovětskou armádou našel lid v dělnické třídě v čele s Komunistickou stranou Československa opravdového obránce jeho zájmů a v Sovětském svazu opravdového spojence.

Právě vzpomínáme událostí před 27 lety, jež přinesly našim národům velké utrpení, ale i poučení. 15. března vyvrcholila kapitalistická a protilidová politika tehdejší buržoasní vlády. Československo bylo se souhlasem spojenců obětováno hitlerovskému Německu, prý v "zájmu zachování klidu a míru v Evropě".

Události 15. března 1939 nemohou být zapomenuty. Občané našeho Západočeského kraje bedlivě sledují vývoj za naší západní hranicí v NSR. Činnost a snahy současných vládců v této zemi velmi nápadně připomínají snahy Německa nastupujícího tehdy kurs za světovládnými plány. Zrovna tak nebezpečné ohnisko vyvolávající napětí v Evropě je opět západoněmecký revanšismus a militarismus, usilující o revizi výsledků druhé světové války.

Požadavky po atomovém vyzbrojování bundeswehru, územní požadavky podporované na srazech landsmannschaftů i vůči naší socialistické republice nutí být ve střehu a nevěřit řečem o komunistickém nebezpečí, za kterými západoněmecký imperialismus skrývá své dávné sny a tužby, které se jim samým nepodařilo díky hnutí odporu, mohutného antifašistického boje, v jehož čele stál Sovětský svaz, uskutečnit.

Je jen škoda a k politování, že v samotné NSR je příliš málo těch, kdo by aktivně bojovali proti politice tak nebezpečné i pro německý národ. Největší zradu na německé dělnické třídě se dopouští sociální demokracie, která svou oportunistickou politikou podněcuje agresivitu militaristů.

S tím, soudružky a soudruzi, velmi zřetelně kontrastuje politika vlády NDR. V této části německého národa se pod vedením SED uskutečňuje dávný sen německých revolucionářů, dělníků a rolníků, socialismus. NDR představuje mírumilovné a demokratické Německo, které spolu s námi, ostatními socialistickými zeměmi, se celou svou vahou staví do cesty militaristickým plánům. Náš kraj má s krajem Gera v NDR řadu let přátelské styky. Tisíce lidí se vzájemně navštívilo, vyměnilo si zkušenosti. Přispívá to k upevnění přátelských vztahů s lidem NDR.

Potvrzuje se, že jsou-li společné zájmy, společné cíle vycházející ze stejné ideologie, je záruka dobrých vzájemných vztahů. Naše hranice s NDR je hranicí přátel. NDR je zemí pokroku, zemí demokratickou, mírumilovnou, neuplatňuje územní požadavky, nežádá revizi hranic, neprovádí ani netrpí propagaci revanšistické politiky, neusiluje o atomové zbraně. Naopak usiluje o mírové soužití mezi národy. Podporuje ty země, které se rozvíjejí a budují svou budoucnost. Proto je správné NDR podporovat v její žádosti o přijetí do Organizace spojených národů. Její politika odpovídá Chartě spojených národů.

Soudruh ministr David mluvil ve své zprávě o oblastech, v nichž se zdárně rozvíjejí naše styky s jinými národy. Jednou z rychle se rozvíjejících oblastí je mezinárodní turistika. Náš kraj navštívilo a ubytovalo se v některém z jeho zařízení v loňském roce 682 000 turistů z tuzemska a zahraničí. Hraničními přechody, které jsou na území kraje, k nám přicestovalo loňského roku 580 000 cizinců, z toho 388 000 ze socialistických států. 121 000 občanů našeho kraje bylo v roce 1965 v zahraničí, z toho 11 500 v kapitalistických státech, tzn., že každý sedmý občan našeho kraje byl loni v zahraničí.

Většina návštěvníků ze zahraničí přijela k nám za přírodními krásami, za zdravím do lázní a zotavoven. Přišli do styku s našimi občany a měli dostatek příležitosti se přesvědčit, jakého jsou smýšlení, čím žijí a že ze všeho nejvíc si přejí mírový rozvoj světa.

Mnoho lidí, kteří k nám přijíždějí ze západu, je pod vlivem polopravd, pomluv a antikomunistické propagandy. Jejich představy silně kontrastují se skutečností, s níž se po příjezdu k nám setkávají. Pro mnohé je pobyt u nás příležitostí k získání vlastních zkušeností, vlastního poznání socialistického Československa. Většina je překvapena vysokým životním standardem lidu. Především pozitivně hodnotí naší bezplatnou péči o zdraví lidu, vysoce cení sociální zabezpečení, školský systém, péči o děti, moderní bytovou výstavbu atd. Mnozí na základě toho, co u nás viděli, prožili, se rádi za čas vracejí. Ti, kdo u nás byli, viděli naší skutečnost, budou jistě různé pomluvy a zlé hlasy přijímat jinak než dosud. Turistický ruch vede nesporně k postupnému překonání nesprávných představ o životě u nás v republice. Jsou i takoví, kteří turistiky zneužívají k šíření cizí propagandy vychvalováním západního života. Je třeba k tomu říci, že naprostá většina našich občanů nepřijímá takové "turisty" nijak přívětivě.

Jsou i takoví turisté, kteří zneužívají pohostinství naší republiky a snaží se provádět různé machinace s valutami a pokoušejí se o podloudný obchod. Ti se dostávají do rozporu našimi zákony, a jsou-li přistiženi, dostávají se před soud.

Přesto všechno je rozvíjející se turistický ruch přínosem pro dorozumění mezi národy, prostředkem vzájemného poznávání. My v kraji činíme pro nastávající sezónu mnoho opatření, aby se turistům u nás líbilo, aby co nejvíce poznali a odváželi si do své země nejlepší dojmy a zážitky. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda NS dr. Škoda: Nyní promluví posl. Gudrich.

Posl. inž. Gudrich: Dovolte mi, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych i já vyjádřil své stručné stanovisko k té části včerejšího projevu ministra zahraničních věcí s. Davida, ve které hovořil o vztazích ČSSR k národně osvobozeneckému hnutí, k rozvojovým zemím, a to z poněkud jiných aspektů, než o nich dosud bylo diskutováno. Jestli některé myšlenky v mém diskusním příspěvku budou v podstatě shodné s projevem s. akademika Málka, považujte to, soudružky a soudruzi, za podporu těchto názorů a za důkaz toho, že ačkoliv jsme nebyli v žádném kontaktu, diskutovali jsme shodně o aktuálních a naléhavých otázkách týkajících se rozvojových zemí.

Domnívám se, že právem se i tyto otázky dostaly v expozé ministra zahraničních věcí na pořad jednání plenárního zasedání NS. Setkáváme se někdy v oblasti našich vztahů k rozvojovým zemím s nejrůznějšími názory, které často v důsledku malé informovanosti a povrchního pohledu nejsou vždy těmto vztahům příznivé.

Má-li však být naše zahraniční politika důsledná a má-li splňovat v praxi zásady našeho socialistického státu, pak její nezbytnou a nedílnou součástí musí být i aktivní podpora národně osvobozeneckých hnutí, aktivní a konkrétní pomoc nově se rodícím státům v jejich nesnadném boji za úplnou likvidaci kolonialismu. Všichni ti, kdož pochybují, by si měli uvědomit historickou pravdu, že státy a národy se stávají velkými především takovými ideami, které jsou schopny přežít generace a staletí. K ideám, které osvobozují lidstvo, které likvidují staré, nespravedlivé řády, jsme se vždy hlásili. Nemůžeme proto stát stranou ani v době, kdy se v celém světě doslova hroutí samotné základy imperialismu - koloniální panství, jež bylo vždy zdrojem jeho suverénní moci.

Národně osvobozenecké hnutí se dnes dostává stále výrazněji a naléhavěji do popředí zájmu celé světové veřejnosti. Naše československé principiální stanovisko k národně osvobozeneckým hnutím, k jejich revoluční podpoře bylo již mnohokráte formulováno našimi nejvyššími stranickými a státními orgány.

Bylo přitom správně zdůrazňováno, že se na toto hnutí díváme jako na logický světový revoluční proces, který aktivně pomáhá likvidovat jádro imperialistického světového panství.