Národnímu shromáždění došlo srdečné pozvání předsedy kanadského senátu pana Sydney J. Smitha a předsedy dolní sněmovny pana Luciena Lamourexe jménem obou komor kanadského parlamentu k návštěvě delegace Národního shromáždění do Kanady v červnu letošního roku. Předsedové obou komor kanadského parlamentu píší ve svém dopise, že výsledky návštěvy kanadské delegace u nás představují účinný krok v rozvíjení přátelských vztahů a porozumění mezi lidmi obou našich zemí. Předsednictvo Národního shromáždění přijalo pozvání jménem Národního shromáždění a v duchu úsilí o další rozvíjení všestranných přátelských vztahů uskuteční se návštěva naší delegace v navrženém termínu 3. - 24. června t. r.

Soudružky a soudruzi poslanci, podal jsem stručný přehled činnosti Národního shromáždění za uplynulé tři měsíce. Navrhuji jménem předsednictva, aby Národní shromáždění vzalo přednesenou zprávu o činnosti NS v uplynulém období na vědomí. Má někdo dotaz nebo připomínku k přednesené zprávě? (Nikdo se nehlásil.) Nemá. Dám tedy hlasovat. Kdo souhlasí s přednesenou zprávou, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji. Národní shromáždění vzalo se souhlasem na vědomí zprávu předsednictva NS.

Přikročíme nyní ke třetímu bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva o vydaných opatřeních předsednictva podle čl. 60 odst. 2 ústavy.

Prosím místopředsedu NS s. dr. Škodu, aby přednesl zprávu.

Mpř. NS posl. dr. Škoda: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, předsednictvo NS vám předkládá podle čl. 60 odst. 2 ústavy k dodatečnému schválení dvě zákonná opatření a jedno opatření předsednictva Národního shromáždění, přijatá jménem Národního shromáždění v období od poslední plenární schůze.

Dne 19. prosince 1965 bylo předsednictvem NS přijato zákonné opatření o změně podřízenosti Pohraniční stráže (tisk 14-P). Poslanec Národního shromáždění Bohumír Lomský, ministr národní obrany, předložil předsednictvu Národního shromáždění návrh na vydání zákonného opatření o převedení Pohraniční stráže z působnosti ministerstva vnitra do působnosti ministerstva národní obrany od 1. ledna t. r.

Tato změna souvisí se změnami a úpravami v oblasti organizace a působnosti centrálních orgánů. Činnost ministerstva vnitra bude mít nadále více civilní charakter a úkoly v oboru správní činnosti státní správy. Opatřením se současně zajišťuje jednotné velení všem ozbrojeným silám a větší efektivnost při využívání prostředků vynakládaných na zajištění obrany a vnitřní bezpečnosti země.

Vzhledem k tomu, že podle zákona č. 69/1951 Sb. o ochraně státních hranic byla stanovena podřízenost Pohraniční stráže ministerstvu vnitra, bylo nutno změnu v podřízenosti provést zákonným opatřením. Formy zákonného opatření bylo použito proto, aby organizační změna mohla být provedena od začátku letošního roku.

Zákonné opatření bylo podle čl. 52 ústavy vyhlášeno a uveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 138/1965 Sb. a vstoupilo v platnost dnem 1. ledna letošního roku.

Dále je předkládáno ke schválení zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění ze dne 2. února letošního roku o Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa, (rozdaný tisk č. 13-P). Iniciativní návrh předložil podle čl. 52 ústavy posl. Vilém Nový.

Vysoká škola politická ÚV KSČ splňuje všechny požadavky kladené na vysokou školu universitního směru. Předsednictvo Národního shromáždění schválilo proto po doporučení ústavně-právního výboru zákonné opatření, podle něhož "Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa je vysokou školou universitního směru, jejíž absolventi mají postavení absolventů ostatních vysokých škol." Zákonné opatření bylo podle čl. 52 ústavy vyhlášeno a uveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 7 z letošního roku.

Konečně předkládám jménem předsednictva Národního shromáždění k dodatečnému schválení podle čl. 60 odst. 2 ústavy opatření předsednictva Národního shromáždění, jímž nedalo souhlas k trestnímu stíhání posl. NS Stanislava Kettnera.

Generální prokurátor požádal předsednictvo NS o udělení souhlasu k trestnímu stihání posl. Stanislava Kettnera pro trestný čin ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit tím, že při řízení nákladního auta s vozidlem havaroval, přičemž byl zraněn jeho syn a řidič JZD Kněževes.

Posl. Kettner v minulém roce v době žní při převážení nákladu pro JZD, jehož je předsedou, převzal řízení vozidla s úmyslem vystřídat unaveného řidiče. Přitom byl sám unaven a ve 23 hodiny v noci únavě podlehl, usnul a tím došlo k havárii.

Jediným zaviněním zjištěným při šetření případu posl. Kettnera bylo překročení zákazu řídit vozidlo, byla-li schopnost k řízení snížena únavou. Jinak se posl. Kettner nedopustil žádného opomenutí, měl řidičský průkaz a byl plně oprávněn řídit vozidlo.

Předsednictvo NS po zvážení všech těchto okolností a vzhledem k osobním vlastnostem posl. Kettnera se usneslo nedat souhlas k jeho trestnímu stíhání. Poněvadž čl. 58 ústavy stanoví, že poslanec nemůže být trestně nebo kárně stíhán bez souhlasu Národního shromáždění, a předsednictvo rozhodlo v mezidobí, kdy nezasedalo NS, předkládá se toto rozhodnutí předsednictva k dodatečnému souhlasu Národního shromáždění. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji.

Má někdo dotaz k předloženým zákonným opatřením a opatřením předsednictva Národního shromáždění nebo připomínku? (Nikdo se nehlásil.)

Nemá. Dám tedy hlasovat.

Kdo souhlasí se zákonným opatřením o změně podřízenosti Pohraniční stráže, se zákonným opatřením o Vysoké škole politické ÚV KSČ a s opatřením předsednictva NS, jímž nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání posl. Kettnera, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Je někdo proti? Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? Také nikdo.

Národní shromáždění schválilo zákonná opatření a opatření předsednictva NS vydaná podle čl. 60 odst. 2 ústavy v období od poslední plenární schůze jednomyslně.

Přerušuji nyní schůzi na 20 minut.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Pokračujeme v přerušené schůzi.

Dalším bodem pořadu je

4. Vládní návrh zákona o vysokých školách (tisk č. 70) a společná zpráva výborů ústavněprávního, pro plán a rozpočet, průmyslového pro hlavní výrobní odvětví a dopravu, zemědělského, kulturního, zdravotního k vládnímu návrhu zákona o vysokých školách (tisk 73).

Vládní návrh zákona odůvodní ministr školství a kultury soudruh Hájek. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr prof. dr. J. Hájek, DrSc.: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Vláda Československé socialistické republiky předkládá dnes plénu Národního shromáždění návrh nové zákonné úpravy postavení a činnosti významných středisek naší vzdělanosti a kultury - vysokých škol. Již předběžné projednávání návrhu vyvolalo živý zájem nejen na vysokých školách, ale i v širší veřejnosti. Je to do značné míry výrazem vědomí společenské funkce vysoké školy v naší zemi. Vědomí této společenské funkce patří do určité míry již k tradicím zakořeněným v dějinné zkušenosti. Je známo, co znamenaly vysoké školy ve staletých dramatických zápasech našeho lidu za národní svobodu a společenský pokrok. Můžeme také připomenout jejich úlohu od doby husitského revolučního hnutí až do bojů s hitlerovskými okupanty, kdy všude a vždy byly naše vysoké školy hluboce spjaty s životem, tužbami a bojem našeho lidu a kdy mnohokrát také jejich hlas zazněl daleko za hranice naší vlasti.

V socialistické společnosti, za které se uskutečňuje prudký růst ekonomiky a kultury, stoupá význam vysokého školství, jež také prožívá rychlý růst. Lze také připomenout, jak vzrostl počet vysokoškolských studentů ve srovnání s předválečným stavem. V roce 1936/37 to bylo 23 400 studentů, v roce 1965/66 již 91 700 studentů ve studiu denním a téměř 50 000 studentů při zaměstnání. Dále vzrostl i počet institucí poskytujících vysokoškolské vzdělání. V roce 1936/37 to bylo 13 vysokých škol s 52 fakultami, v roce 1965/66 máme 38 vysokých škol se 102 fakultami. V tomto rozmachu sehrál pokrokovou úlohu zákon o vysokých školách z r. 1950, novelizovaný v r. 1956. Vytvořil z dřívější nepřehledné tříště různorodých předpisů, z nichž některé pocházely ještě z doby Rakousko-Uherska, jednotnou zákonnou normu, na jejímž základě se mohlo vysoké školství dále úspěšněji rozvíjet a přetvářet ve školství socialistické. Je samozřejmé, že při hledání cest pro nový socialistický obsah vysoké školy a jemu odpovídající formy opírá se zákon i praxe o ty formy a metody, které se osvědčily na vysokých školách sovětských a které také sehrály významnou úlohu v pokrokovém vývoji našich vysokých škol a podstatně mu pomohly.

Na základě usnesení ÚV KSČ z dubna 1956 a poté z dubna 1959 se v následujících letech růst vysokého školství dále zrychloval, počet studentů se značně zvyšoval a vysoké školy dostávají jednotnou organizační strukturu.

V posledních letech ovšem vývoj společnosti staví před vysoké školy nové naléhavé požadavky a v jejich životě se objevují nové vážné problémy. Ve vyspělých zemích celého světa se nyní zdůrazňuje společenské poslání vědy jako základu vědeckotechnické revoluce, která umožňuje měnit principiálně výrobní procesy a zvyšovat produktivitu práce zaváděním zcela nové výrobní techniky, založené na aplikaci nových výsledků vědeckých bádání. Ukazuje se, že v současných pokrokových výrobních procesech je podíl aplikace vědeckých poznatků rozhodujícím činitelem pro zvýšení produktivity práce a že zaujímá stále větší proporci v růstu národního důchodu průmyslově rozvinutých zemí. Tempo modernizace výroby a postup vědeckotechnické revoluce v národním hospodářství jsou pak závislé na vývoji lidského faktoru výroby, především na počtu a kvalitě odborníků s vysokou kvalifikací a vzděláním.

To jsou skutečnosti a problémy, nad kterými se zamýšlejí vědci a pracovníci vysokých škol u nás, v Sovětském svazu, v ostatních socialistických zemích a také v kapitalistických zemích Západu a hledají řešení, hledají nějakou novou náplň, nový obsah i nové formy vysokoškolského studia.

Komunistická strana Československa konstatovala již na svém XII. sjezdu význam vědeckotechnické revoluce pro rozvoj našeho hospodářství a pro náš základní úkol - dobudování vyspělé socialistické společnosti. S ještě větším důrazem to vyjadřují teze k XIII. sjezdu strany. Plný rozvoj a využití vědeckotechnické revoluce je rozhodujícím činitelem pro další progresívní vývoj našeho hospodářství, pro vyřešení jeho současných obtíží a pro splnění úkolu, který má ČSSR jako průmyslově vyspělá země v mezinárodním soutěžení socialistické soustavy s kapitalistickou. Nová soustava řízení, která nahrazuje administrativně direktivní, někdy až voluntaristické metody nedávné minulosti a je založena na poznání a pečlivé analýze společenských zákonitostí, má tomuto procesu otevřít doširoka brány. To vše staví také vysoké školy a celou naší školskou soustavu před nové úkoly a problémy. ÚV KSČ obrátil k těmto problémům pozornost celé strany a veřejnosti a v usnesení z října 1964 stanovil program postupné úpravy celého našeho školství tak, aby odpovídalo požadavkům doby a stalo se účinnějším nástrojem při dobudování vyspělé socialistické společnosti.

Mimořádný význam našeho vysokého školství vyplývá z toho, že tu jde o nejvyšší stupeň naší školské soustavy, jehož úloha je nerozlučně spjata s chápáním významu vzdělání, funkce vědy ve společnosti a postavení inteligence v národě.

Dovolte mi, abych připomenul, mluvíme-li o inteligenci, ze nemáme na mysli nějakou zvláštní, nezávislou, jednotnou a stejnorodou společenskou sílu. Jde o vrstvu, či spíš o vrstvy těch, jimž společnost umožňuje studovat, to jest rozvíjet schopnost abstrakce a myšlení, získávání vědeckých, či uměleckých poznatků za tím účelem, aby tyto poznatky v povolání aplikovali, či někdy sami tvořili a rozšiřovali. V českém a slovenském národě byla inteligence vlivem historického vývoje tradičně spjata s lidem, v jehož obrození a boji hrála aktivní úlohu. V době vlády buržoazie byla rozpolcena mezi tyto tradiční lidové svazky a služebnost vládnoucí třídě. Tato rozpolcenost, vyjadřovaná tolikrát úvahami o tzv. "krizi inteligence zejména v třicátých letech" byla překonána společnými zážitky protifašistického boje a socialistické revoluce, v níž se i převážná část naší starší, za kapitalismu vychované inteligence, postavila pevně na stranu lidu. Dnes úkol pomáhat vedoucí síle společnosti, dělnické třídě, v budování socialistické společnosti a zajišťování jejího hospodářského i kulturního růstu i rozmachu je totožný s tradicí lidovosti naší inteligence, jejíž velká většina je i početně dnes již inteligencí socialistickou, vyrostlou a vychovanou na našich středních i vysokých školách za socialismu a jejíž rostoucí část - můžeme říci - je ostatně přímo již součástí dělnické třídy.