V současném úsilí naší strany o zvědečtění výroby, hospodářského řízení a plánování i v procesu prohlubování a upevňování socialistické demokracie má naše inteligence rozsáhlé pole působnosti.

Konstatujeme-li, že z postavení a úlohy inteligence naší společnosti byl zásadně odstraněn onen prvek rozpolcenosti a rozpornosti, kterým trpěla naše inteligence za kapitalismu a který žije dodnes v kapitalistické cizině, nechceme říci, že vše je již v úplném pořádku a probíhá dnes bezkonfliktně.

Také u některých příslušníků naší inteligence někde ještě dnes dožívají představy o výlučnosti a odlišnosti, živené západními módními teoriemi elit, v podstatě protidemokratickými a nevědeckými. Na druhé straně ovšem daleko závažnějším problémem je to, aby se socialistické inteligenci, která je spjata s dělnickou třídou, dostalo plného uznání její společenské funkce. Extenzívní způsob hospodaření v nedávné minulosti byl provázen mzdovou nivelizací, která ve svých účincích snad poprvé v našich národech oslabila atraktivnost studia a ekonomické stimuly pro vyšší vzdělání. Tyto tendence, ještě plně působící v celém našem životě, by byly s to snížit a do určité míry i znehodnotit, účinky nové soustavy řízení a brzdit další vývoj produktivity práce, závislý na aktivní účasti vzdělaných odborníků. Jsou to bezpochyby i tyto tendence, které v podnicích i na některých hospodářských resortech vedou k situaci, kdy při verbálním uznávání a opakování správných zásad strany o rozhodující úloze vědeckotechnického pokroku a důsledcích z toho plynoucích, se stále ještě udržují metody v podstatě extenzívní a s nimi podceňování úlohy inteligence a odborníků ve společnosti vůbec. To hraje určitou roli např. při známých potížích, s nimiž se setkávají vysoké školy na některých pracovištích při rozmísťování absolventů. Není pochyby o tom, že dosud tyto nevyřešené problémy správného hodnocení funkce inteligence v praxi byly jakýmsi racionálním jádrem i toho, že v diskusi o návrhu předkládaného zákona v naší veřejnosti tak neúměrně velké místo zaujala otázka na první pohled podřadná - udělování akademických titulů a označení absolventů vysokých škol. Problém plného hodnocení inteligence je samozřejmě třeba řešit jako součást důsledného zavádění progresívních metod ve výrobě, odměňování, řízení a plánování, tak jak jejich zásady vyjádřily teze ke XIII. sjezdu KSČ. Vysoké školy k tomu mohou a musí ovšem přispět zkvalitněním a zefektivněním své vlastní práce.

Jaké problémy stojí tedy za této spolupráce před našimi vysokými školami. a jak uvažujeme na ministerstvu školství a kultury o jejich řešení?

Aby byly uspokojeny rostoucí potřeby společnosti, jak jsem to již uvedl, zvýšil se v posledním období prudce počet přijímaných studentů. Za posledních 10 let se počet interních studentů na vysokých školách zdvojnásobil. Celkový počet studentů v denním studiu i při zaměstnání se zdvojnásobil, jen za pouhých 5 let totiž vzrostl z 73 000 na 140 000 od roku 1958/1959 do roku 1963/ 1964. Tento prudký kvantitativní růst měl však za následek vážné přetížení vysokých škol, jejich učitelských kádrů i prostorových kapacit, měl nepříznivý vliv na kvalitu výuky a naše pracoviště nebyla mnohdy připravena přijmout vysoký počet absolventů, i když zde objektivně potřeba bezesporu byla.

Proto v příštím období musíme položit také na vysokých školách na prvním místě důraz na kvalitu výuky i úroveň absolventů. Stavy studentů se nyní nebudou již tak výrazně zvyšovat. Budeme přitom klást větší nároky na kvalitu uchazečů o studium a lépe provádět jejich výběr.

Samozřejmě, budeme muset se zabývat a zabýváme se již přípravou mládeže pro vysoké školy již na školách druhého stupně. Úpravy učebních plánů byly již provedeny, ale s výsledky zatím ještě nemůžeme být zcela spokojeni. Bude nezbytné ještě se zamyslet nad těmito otázkami a hledat další účinnější metody.

Úroveň výuky je závislá především na kvalitě učitelských kádrů, na jejich vědecké erudici i na pedagogických schopnostech. Také počet učitelů vysokých škol, a to i profesorů a docentů, se v posledním období zvýšil, i když to není tak kvantitativně prudký vzestup, s jakým se setkáváme u počtu posluchačů. l zde bude nyní na místě soustavně zvyšovat požadavky na nové učitele, zejména na docenty a profesory, vytvářet podmínky nejen pro seriózní důkladnou výzkumnou činnost, ve které nové učitelské kádry porostou, ale také si bedlivě všímat pedagogické přípravy a vlastní pedagogické práce se studenty. Místo spěchu, formálního přístupu, rozsáhlé produkce mnohdy ne zcela uspokojivých vědeckých prací, připravovaných především k získání potřebného titulu měla by se nyní všude uplatnit cílevědomá náročná trpělivá příprava nových učitelských kádrů, a to jak po vědecké, tak i pedagogické stránce.

Pokud bude lze za daných ekonomických podmínek uvolnit společenské fondy, budeme usilovat o lepší materiální vybavení vysokých škol, především těch, jejichž kapacity jsou dnes nejvíce přetíženy, poněvadž velký kvantitativní růst počtu posluchačů nebyl doprovázen odpovídající výstavbou. Výuka právě v oborech pro rozvoj našeho hospodářství nejdůležitější, má-li být plně účinná, potřebuje vybavení moderními přístroji a často přímo prototypy nových strojů. Vyučovací proces a vědecký výzkum se neobejde dnes bez moderních elektronických zařízení. To stojí značné částky, které ovšem je třeba chápat jako rozvojové investice v nejvlastnějším slova smyslu, naprosto nutné pro zajištěni progresívního rozvoje našeho hospodářství a celé naší společnosti. Věnujeme-li v současné pětiletce na výstavbu vysokých škol něco přes 1,5 mld Kčs na rozdíl od 780 mil. v minulé pětiletce, jsou to sice částky značné, ale přesto nepostačující uspokojit všechny požadavky. Musíme proto vždy pamatovat, aby vynaložené prostředky byly použity s maximálním efektem. Za nejnaléhavější považujeme usilovat o lepší vybavení vysokých škol stroji a přístroji, aby se posluchači přímo seznámili se současnou technikou a moderními metodami výzkumu. S novou výstavbou budeme v nejbližších letech počítat tam, kde je rozvoj vysoké školy z hlediska perspektivy zcela nesporný a potřeby zvláště naléhavé, a budeme také více pamatovat na rozšíření a využiti dosavadních kapacit přístavbou nových bloků a pavilónů. Je samozřejmé, že přitom nepostačíme uspokojit všechny potřeby najednou. Souvisí to i se stavební kapacitou, která může být k dispozici, a že tedy některé vysoké školy a fakulty budou muset s nutnými úpravami a s nutnými výstavbami čekat déle než druhé. Platí to také o problému výstavby kolejí a menz.

Velmi vážným a naléhavým problémem je obsahová modernizace výuky na vysokých školách. V období, kdy se věda a technika i celá společnost budou prudce měnit a vyvíjet, nutno především položit důraz na širokou teoretickou přípravu studentů, ve které si mají osvojit aplikaci nových poznatků techniky a vědy. Rozhodně nelze očekávat, že absolvent vysoké školy bude hotovým odborníkem, který okamžitě plně bude ovládat úzce vymezený obor. Na rozdíl od úzkých specializací padesátých let ukazuje zkušenost, ze daleko lépe se v praxi uplatní odborník s rozsáhlými teoretickými znalostmi, schopný rychle si osvojovat nové poznatky ve svém oboru. Tempo růstu poznatků v kterémkoli vědním oboru je nyní - jak velmi dobře víme - tak prudké, že kterákoliv vysoká škola si nemůže dělat nárok na to, že by byla schopna dát svému absolventu dostatečné kvantum vědomostí pro celý život - jako tomu bylo ještě v minulých generacích - nýbrž musí jej vyzbrojit především tvůrčí pracovní metodikou a musí zbystřit jeho schopnosti nabývat a prakticky aplikovat stále nové a nové poznatky. Této tendenci odpovídá i nová nomenklatura studijních oborů, která byla na našem ministerstvu vypracována. Nyní půjde o to naplnit studijní obory moderním duchem po stránce obsahu i metod. Tento úkol je jedním z nejobtížnějších. Musí se v něm projevit tvořivý, ale krajně věcný a promyšlený přístup i odvaha bez zbrklosti, reálný účinek bez vnějších formálností a okázalostí. I zde musíme uplatnit požadavek ekonomie práce, oprostit učební plány od zbytečné, úzce specializované nebo často i formální látky, a zároveň uvážit, že kvalitativní změny obsahu výuky musí navazovat na budoucí potřeby praxe i vědy, při jejím prudkém růstu stále pečlivě a důkladně zkoumané a sledované.

Nový odborník současné socialistické společnosti musí přitom ovládat. nejen svůj vlastní obor, ale musí mít také živé vědomí společenské funkce vědy i společenské funkce své vlastní. Studium marxismu-leninismu je i nadále proto podstatnou částí vysokoškolského studia všech směrů. A mohu bez nadsázky říci, že jeho význam poroste. Jde ovšem o to, aby toto studium bylo vedeno tvůrčím, nedogmatickým způsobem, na vysoké úrovni, v živém kontaktu jak s hlavním studijním oborem, tak se společenskou skutečností. Některé katedry marxismu-leninismu na vysokých školách již mají po této stránce dobré výsledky. Pozornost věnují např. sociologickému studiu, promýšlení problémů teorie řízení a organizace a také jiným oborům, které byly v období dogmatismu opomíjeny. Vysokoškolská příprava naší socialistické inteligence musí držet krok se světovým vývojem po všech stránkách. Musí držet krok se světovým vývoje příslušného vědního oboru a musí také vyzbrojovat naše odborníky tak, aby se dovedli věcně a bojovně vypořádat s různými módními západními ideologiemi, v podstatě nevědeckými a socialismu a poslání naší inteligence nepřátelskými.

Již od tohoto školního roku jsme značně zpružnili dřívější striktní studijní a zkušební režim na vysokých školách, takže učitelé vysokých škol mají mnohem větší pravomoc při stanovení účasti posluchačů na přednáškách či termínů zkoušek. Uniformita a mechanická formální disciplína dříve zavedené se tak uvolňují. Nový studijní režim dává studentům větší samostatnost a klade na ně - což je pochopitelné - také vyšší nároky. Místo toho, aby student byl jako dosud jen objektem procesu výuky, předem rozvrženého a dávkovaného, stává se nyní aktivním jeho účastníkem, který ovšem také plně nese odpovědnost za rozčlenění a uspořádání svého času a svých povinností. Tato aktivní účast sama o sobě je již významným prostředkem výchovy k samostatnosti a zodpovědnosti. Neznamená to ovšem ponechat věci živelnému průběhu. Bude nezbytné chod studijního procesu na vysokých školách dále pečlivě a citlivě sledovat, aby dobré myšlenky byly správným způsobem využity a samostatnost studentů byla spojena s jejich dobrovolnou disciplinou a vyjadřovala se v tvůrčím přístupu a v dobrém výsledku studia.

Ve výchovné práci vůbec musíme na vysokých školách stále hledat správný přístup k dnešní mládeži, která na našich vysokých školách studuje. Je to generace již narozená a vyrostlá v socialistické společnosti. Má proto zcela jiné problémy, než měli ti, kdo o tuto společnost bojovali, i ti, kdo ji budovali. Tyto boje, které naše pokolení tolik vzrušovaly, jsou pro dnešní mládež již věcí historie, pochopitelné a pochopené jí tak, jak ji my dovedeme srozumitelně, výrazně a přesvědčivě podávat. Problémy přítomnosti, které tato mládež pociťuje a pro jejich řešení - ať správné nebo možná ne vždy správné - volá, nevyřeší se pro ni odkazem na minulost, kterou neprožila. Umějme samozřejmě jí tuto minulost - ať vzdálenou či zcela blízkou - vykládat co nejpravdivěji, ale hlavně jí odpovídejme na její otázky na problémy přítomnosti a budoucnosti otevřeně a jasně. Snažme se vyjít vstříc tam, kde uvidíme upřímnou snahu po pravdivém poznání, a ukažme, že cesta k opravdovému vědění není snadná, že vyžaduje pořádné studium a hodně práce, poctivé práce, kterou nelze nijak odbýt. Snažme se také už nyní mladé pokolení na našich vysokých školách vést k pocitu účasti a spoluodpovědnosti na vývoji společnosti. A přitom buďme k nim upřímní, nároční a přísně kritičtí, nelichoťme jim, ale ani se nepokoušejme je usměrňovat nebo umlčovat pouhou formální autoritou. Nedávná akce "Strana hovoří s mládeží" ukázala nám nutnost a zároveň cestu soustavné výchovné společenské práce s mladými lidmi na vysokých školách. Mnoho zde bude záležet i na práci organizací ČSM na vysokých školách, aby zastávaly oprávněné zájmy studentů, vedly je k dobrovolné kázni ve studiu a pomáhaly i při využití jejich volného času.

Soudružky a soudruzi, nám jde všem také o to, aby se dále upevňovalo společenské postavení vysokých škol, zvyšovala jejich váha ve společnosti, aby plně zaujaly místo, které jim vzhledem k celkovému vývoji přísluší. Na prvém místě záleží ovšem na tom, jakou vážnost si dobudou vysoké školy samy, jaká bude kvalita jejich absolventů po stránce odborné i společenské, jak se uplatní ve složité činorodé práci po ukončení studia, jak velký bude přínos jejich vědecké práce a co vůbec dokáží vysoké školy vykonat pro rozvoj naší ekonomiky a kultury. Věci ministerstva školství a kultury bude zde především - a zde nám zůstává z předchozího období značný dluh - progresívně a reálně vědeckým způsobem vyjasňovat a obhajovat úlohu vysokého školství a školství vůbec v rozvoji naší společnosti, jeho vztahy k rozvoji ekonomiky, zpřesnit dlouhodobou perspektivu vývoje našich vysokých škol, aby bylo celé společnosti jasno ne ve všeobecných výrazech nýbrž velmi konkrétně - jak naléhavý je rozvoj našich vysokých škol z hlediska potřeb celé společnosti a aby vysoké školy získaly pro svou činnost dostatečný klid, jistotu, perspektivu i materiální prostředky.

Předkládaný návrh zákona o vysokých školách má dát nutný normativní rámec a základ pro takový další rozvoj našeho vysokého školství. Obsahuje proto některé nové rysy a tendence, odpovídající novým podmínkám a úkolům.

Návrh především novým způsobem vymezuje a zdůrazňuje významné společenské poslání vysokých škol v rozvoji společnosti, jakož i jejich úkoly. Rozvoj vysokých škol je předmětem péče celé společnosti. Zároveň však dává nový zákon vysokým školám možnost více získávat prostředky vlastní výzkumnou, projekční a jinou činností a s prostředky takto získanými samostatně hospodařit. Umožňuje tak škole lepší a pružnější vybavování pracovišť vysokých škol na základě vlastni iniciativy těchto pracovišť.

V části o pedagogické činnosti a studiu se nyní klade důraz na plné využívání schopností studentů a jejich samostatné studium a tak se vytvářejí předpoklady pro uplatnění nových metod výuky. Studium při zaměstnání se považuje stejně jako denní studium za studium řádné a tedy rovnocenný druh studia. Celý text kapitoly o pedagogické činnosti míří k tomu, aby se zvýšily požadavky na pedagogickou činnost vysokých škol i na úroveň studentů a absolventů. Poprvé je v zákonu zakotveno postgraduální studium absolventů vysokých škol, kteří budou nyní v podmínkách rychlého rozvoje vědy nuceni i po ukončení řádného studia si neustále osvojovat nové a nové poznatky, které vývoj vědy a techniky v jejich oboru rostoucím tempem přináší.

Velmi výrazně vyzdvihuje návrh zákona vědeckou činnost vysokých škol jako jednu z jejich základních povinností i vysokou vědeckou kvalifikaci učitelů jakožto nezbytnou podmínku i odpovídající úrovni jejich pedagogické práce. Návrh uvádí zásady, podle nichž je nutno rozvíjet na vysokých školách vědeckou práci i výchovu nových vědeckých pracovníků i studentů nadaných k vědecké práci. Vychází ze skutečnosti, že vysoké školy představují jednu ze základních oblasti celé vědeckovýzkumné základny. Jde nyní o to, aby značný a stále rostoucí vědecký potenciál na našich vysokých školách byl plně aktivizován a co nejúčelněji využít po potřebném doplnění po stránce personální i materiální.