Při rozboru zprávy o splnění státního rozpočtu za rok 1965 a po zprávě ministra financí s. Dvořáka konstatoval výbor pro plán a rozpočet, že cíle, které jsme si stanovili pro rok 1965, byly splněny jen zčásti.

Díváme-li se objektivně na loňské výsledky našeho hospodaření - bez růžových nebo černých brýlí - musíme konstatovat, ze přes nesporné úspěchy dosažené v růstu společenské výroby se nepodařilo odstranit poruchy v průběhu ekonomických procesů. Růst průmyslové výroby byl i loni spojen s ještě rychlejším růstem výrobní spotřeby a tím i s poklesem podílu národního důchodu na společenském produktu.

I v minulém roce se uplatňovala vysoká investiční náročnost a závody žádaly další pracovní síly. Stále nízká efektivnost národního hospodářství způsobila, že i zdroje vytvořené nad plán se spotřebovaly a bylo nutno použít státní finanční rezervy. Je pravda, ze výsledky našeho hospodaření v roce 1965 byly podstatně ovlivněny neúrodou a živelními pohromami, které nikdo v tak velkém rozsahu nemohl předvídat. Je také pravda, ze plán na rok 1965 nebyl zcela vyrovnán a že proto vláda musela vyvinout mimořádné úsilí, aby se maximálně využily všechny rezervy v národním hospodářství, posílila tvorba finančních zdrojů a provedly úspory rozpočtových výdajů.

Každý rozumný člověk uzná objektivní potíže a překážky. A my jistě nepatříme mezi ty malicherné jedince, kteří hledají slepici chlup na zobáku, mají z kritiky radost a kritizují vše a za každou cenu.

Jestliže přesto byly při projednávání státního závěrečného účtu ve výboru pro plán a rozpočet velmi vážné a kritické připomínky, zejména na adresu centrálních orgánů a podniků, pak je to proto, že jsme přesvědčeni, že i před nepředvídané objektivní potíže mohlo být dosaženo lepších výsledků hospodaření.

Schválením státního závěrečného účtu dáváme absolutorium všem, kteří loni hospodařili s prostředky společnosti. V tom je naše velká odpovědnost a my jsme si toho plně vědomi.

Zdůrazňuje-li se právem význam kontrolní funkce Národního shromáždění, pak mezi nejdůležitější patří kontrola plnění zákonů o státním plánu a státním rozpočtu. Aby Národní shromáždění a jeho orgány mohly účinněji posuzovat a kontrolovat výsledky hospodaření, bude podle mého mínění nezbytné, aby ministerstvo financí v závěrečném účtu hodnotilo, jak a z čeho jsme získali zdroje pro státní rozpočet, co jsme za ně pořídili, a národohospodářský rozbor doplnilo rozborem výsledků hospodaření jednotlivých resortů. Dosavadní způsob neukazuje problematiku hospodaření podle státního rozpočtu v plném rozsahu.

Jak hodnotil výbor pro plán a rozpočet zprávu o hospodaření podle státního rozpočtu za minulý rok? Ve výboru se především věnovala pozornost tomu, že výdaje se proti rozpočtu zvýšily o 4600 mil. Kčs. I když je to ve zprávě a v projevu s. ministra financí odůvodněno mimořádnými poměry a současně se zvýšily příjmy, přesto nelze toto chápat jako věc běžnou. Příděly podnikům ze státního rozpočtu např. na ostatní potřeby oproti plánu schválenému NS o 2 miliardy Kčs i prováděné změny plánů ve prospěch podniků zvyšují jejich nadplánované zdroje, které se pak pomoci vládních usneseni musí odčerpávat. Celkový plán odvodu zisku do ústředního rozpočtu se během roku šestkrát změnil, což dokazuje, že jak původní plán, tak i úpravy byly stanoveny bez hlubších znalosti podkladů. Úpravy byly ovlivňovány některými resorty k změkčování plánu, aby se dosáhlo zisků nad plán, a tím i výhody pro podniky. Podniky mají pak relativně více finančních prostředků než státní rozpočet.

Je skutečností, že v centru ještě nedovedeme odhadovat rezervy v národním hospodářství. Finanční plány a nástroje nejsou stále ještě tím činitelem, který podstatně ovlivňuje hospodaření podniků, a úloha financí se zvyšuje teprve v souladu s novými ekonomickými opatřeními v národním hospodářství. Je pravda, že kvalitativní ukazatelé plánu: produktivita práce, vlastní náklady a rentabilita byly splněny téměř ve všech odvětvích, ovšem podrobnější rozbor ukazuje, že někde se tak stalo vlivem úpravy cen a organizačními změnami, a plán se tak mohl plnit bez zvláštních zásluh.

Dovolte mně několik připomínek k tomu, co řekl ministr financí s. Dvořák o investiční výstavbě. Soudruh ministr označil kritiku nízké efektivnosti investiční výstavby ve výboru pro plán a rozpočet za oprávněnou. Chci říci, že ve výboru se kritizovalo zejména to, že chyby se stále opakují a že tkví především v neujasněnosti koncepce oborů a podniků, ve velké rozestavěnosti, v překračování rozpočtových nákladů a v obtížném dokončování investic. Přesto, že podle plánu se měla rozestavěnost snížit v minulém roce o 3300 mil. Kčs, zvýšila se o 2200 mil. Kčs, takže ke konci roku jsme měli rozestavěny investice za téměř 38 miliard Kčs. Průměrná doba výstavby staveb ve státním sektoru se od roku 1961 do konce roku 1965 prodloužila o celý rok. To znamená, že umrtvujeme obrovské prostředky určené z národního důchodu na akumulaci a - jak řekl ve výboru posl. inž. Macho - dáváme často do nových staveb 7 let starou techniku.

V roce 1965 jsme do národního hospodářství investovali téměř 43 miliardy Kčs. Z toho jsme dali do výrobních základních prostředků 32 432 mil. Kčs, do nevýrobních 10 389 miliónů Kčs. Rozsah a objem investic byly příliš velké vzhledem ke kapacitním možnostem naší výroby, což se projevilo zejména v pomalém dokončování investičních úkolů. Přitom některé resorty investují neuváženě, bez řádné přípravy, jak jsme o tom ve schůzi našeho výboru podali doklady. Proto také plánovaná struktura investičních prací a dodávek se často mění, a to pochopitelně nepříznivě ovlivňuje efektivnost investic. Každý z nás z obvodu své působnosti by mohl o tom přinést mnoho dokladů.

Nelze však přehlédnout, že i v investiční výstavbě bylo loni dosaženo některých dobrých výsledků, především splněním krátkodobých opatření. Ovšem k výraznějším změnám v investiční výstavbě nedošlo především pro velkou rozestavěnost. Velmi neuspokojivý je podíl investic pro nevýrobní odvětví. Činil pouze 24,3 %, z toho u státního sektoru dokonce jen 17,7 %.

Je proto správné, že do budoucna se podíl investic do nevýrobních odvětví zvyšuje, zejména do bytové výstavby. I když problém bytový je velmi palčivý a na venkově není pouze problémem sociálním, ale především ekonomickým a politickým, musíme nalézt prostředky také pro větší investice ve školství a zdravotnictví. Pochopitelně je můžeme nalézt jedině v dobrých výsledcích ve výrobě.

Máme v mnoha místech staré nevyhovující školní budovy a výstavbu nových škol nemůžeme stále odkládat s odůvodněním, že musíme investovat především v místech, kde se rozšiřuje výroba. Jako příklad mohu uvést svůj volební okres Třebíč, kde je velmi naléhavá potřeba nových škol, ale ve IV. pětiletce se plánuje pouze stavba jedné školy. A je mnoho okresů, kde situace není lepší. Mají-li se uvolnit stavební kapacity z větší části než dosud pro nevýrobní sféru, pak nezbývá než důkladněji zvažovat investice ve výrobě, zvláště když využívání základních fondů klesá. V roce 1965 bylo nižší o 11 % než v roce 1961 a podniky to zdůvodňují především nedostatkem pracovních sil. A přesto žádaly a prosazovaly stále nové investice s nárokem na další pracovníky. Očekáváme, že financování investic přímo podniky povede k důkladnějšímu zkoumání potřeb výroby a k větší odpovědnosti při posuzování efektivnosti investic a že se nám tím uvolní část stavebních kapacit pro nevýrobní odvětví.

Výdaje na rozvoj vědy a techniky dosahují téměř 5 miliard Kčs. Počet pracovníků výzkumné a vývojové základny dosáhl 130.000, z nich 90.000 působí v průmyslu a stavebnictví, 14.000 v zemědělství a lesnictví a přes 13.000 v odvětví vědy v Československé akademii věd a na vysokých školách. Význam vědeckých a výzkumných pracovišť není třeba zdůrazňovat, ovšem to, co zpráva ministra financí uvádí o roztříštěnosti akcí, si zaslouží pozornosti. Dosud se nepodařilo vyřešit a zvládnout složitý problém vztahů mezi vědou a praxí. Maximální koncentrace prostředků by měla jít na rozhodující problémy a úkoly. Domníváme se, že musíme rozvoj výrobních sil uvést do proudu nastupující vědeckotechnické revoluce ve světě.

My nemůžeme zajistit, abychom pro každý úsek národního hospodářství měli samostatný výzkum. Proto bude nutné přezkoumat účelnost a možnosti výzkumných pracovišť, zejména také s přihlédnutím k využívání mezinárodní spolupráce, především se socialistickými zeměmi. Poněvadž značná část vyřešených úkolů se nerealizuje, měly by se úkoly, samozřejmě s výjimkou základního výzkumu, hradit objednavateli na smluvním podkladě. Tím by se dosáhlo toho, že by se řešilo to, co výroba potřebuje.

Soudruh ministr Dvořák hovořil podrobněji o vnitřním trhu, který byl v podstatě stabilizován, ovšem nepodařilo se zajistit dostatek zboží ve vhodné struktuře. Ke konci roku se u některých druhů zboží vysoko překračovaly normy zásob. Např. chladničky o 143 %, jízdní kola téměř o 100 % , tkaniny z umělého hedvábí o 48 % apod. Naproti tomu v jiných skupinách byly zásoby hluboko pod normou (u tkanin polyamidových a vlněných, u obuvi, nábytku apod.). Ve výboru pro plán a rozpočet byla proto znovu zdůrazněna nutnost lepší spolupráce výroby s obchodem.

Přes tyto nedostatky byl plán maloobchodního obratu překročen o 2 miliardy Kčs, z toho nákupy obyvatelstva o 900 miliónů Kčs. Bylo to umožněno překročením plánovaných dodávek do tržních fondů z výroby i ze zvýšeného dovozu.

Příjmy obyvatelstva vzrostly v roce 1965 o 9 miliard 100 mil., to je o 5 miliard Kčs více než se plánovalo. Srovnání růstu příjmů obyvatelstva, kterých se dosahuje za vykonanou práci, s výdaji na společenskou spotřebu ukazuje změnu proti roku 1964. Tempo růstu se jak u příjmů z práce, tak i společenské spotřeby snížilo, avšak příjmy za práci rostly rychleji než prostředky dané na společenskou spotřebu. Růst příjmů z práce je však dosahován především dalším přírůstkem pracovních sil v průmyslu. Místo zvyšování produktivity práce zvyšujeme stále počet pracovních sil v průmyslu, které nám pak chybí v jiných oborech. Mzdová nivelizace, rovnostářské odměňování bez ohledu na výkon a kvalitu práce, je brzdou ve zvyšování produktivity práce a negativně ovlivňuje tvorbu národního důchodu. K zvýšení efektivnosti výroby bude proto nutné sledovat takovou mzdovou politiku, která by příznivě ovlivnila pracovní morálku a stala se aktivním nástrojem rozvoje výrobních sil.

Výdaje na tzv. společenskou spotřebu dosáhly loni 55 miliard Kčs, to je o 2 miliardy více než v roce 1964. Je to velká částka peněz, ale požadavky jsou mnohem vyšší. Jen na sociální zabezpečení jsme vydali 16 525 mil. Kčs, přičemž počet důchodů již dosáhl téměř 2 700 000. V tomto roce se plánuje zvýšení výdajů na sociální zabezpečení částkou 17 546 miliónů Kčs. Všichni víme, jakou starost nám působí nízké důchody a že z těchto důvodů by náklady na důchody bylo třeba ještě zvýšit.

Ovšem každé podstatnější zvýšení výdajů na společenskou spotřebu je závislé na výsledcích naší výroby. Na těchto výsledcích by se mohli podílet i ti důchodci, kterým zdravotní stav to umožňuje, kdyby dobrovolně pokračovali v práci. Každý rok 170 000 našich občanů se dožívá věku, v němž asi 60 000 z nich získává nárok na důchod. Dnes máme téměř milión osob, které starobní důchod pobírají. Mnozí neradi opouštěli své pracoviště. Při nedostatku pracovních sil je škoda, že jim neumožňujeme i zvýšením hmotné zainteresovanosti, aby v práci dobrovolně pokračovali.

S každoročním růstem nákladů na školství a kulturu už počítáme jako se samozřejmou věcí. Loni jsme na neinvestiční výdaje školství vydali již 9599 miliónů Kčs. V budoucnu bude nutné zvyšovat podstatněji i investiční výdaje.

Také na zdravotnictví jsou každoročně zvyšovány prostředky a loni dosáhly již 7016 mil. Kčs. Avšak i ve zdravotnictví bude v budoucnu nutné věnovat více prostředků do zdravotnických zařízení. Některé nemocnice - např. brněnská - už dávno nevyhovují a nestačí a výstavbu nemůžeme donekonečna odkládat.

Přesto však ve zdravotní péči stále patříme mezi země, které na ni věnují největší prostředky ze státního rozpočtu. Je jen třeba, aby i prostředky na školství, kulturu a zdravotnictví se účelně a hospodárně používaly.

Velké prostředky dává naše republika na péči o naši nejmladší generaci. Jen přídavky na děti činily v roce 1965 4996 mil. Kčs, slevy na dani ze mzdy pro rodiny s dětmi 4500 miliónů Kčs, dávky v mateřství 630 miliónů Kčs, příspěvky při narození dítěte 153 miliónů Kčs. Na dětské domovy jsme vydali 600 miliónů Kčs, na mateřské školky 573 mil. Kčs, na školní jídelny 356 mil. atd. Celkem to bylo 15 306 miliónů Kčs.

Lidé si často ani neuvědomují, jak velké prostředky dáváme ze státního rozpočtu na péči o mládež a pro rodiny s dětmi. Nedávno jsem navštívil Domovy mládeže v Jemnici a v Račicích a řeknu vám, že jsem byl velmi dojat, ale i hrdý na to, jak my pečujeme o opuštěné děti i o mládež duševně zaostalou. Sám jsem prožil těžké mládí, nikdy jsem nedostal ani za haléř hračku; od 8 roků jsem pracoval na poli často o hladu; to bylo nejen ve městech, ale i na venkově. Viděl jsem, jaký těžký život měli lidé, kteří už nemohli pracovat, viděl jsem a poznal také necitelnost těch, kteří měli moc a bohatství. Mohl jsem proto srovnávat, jak ohromný je rozdíl mezi minulostí a přítomností.

Naše práce a boje nebyly marné. A myslím, že všichni bychom byli šťastni, kdybychom péči o mládež i o staré občany mohli ještě podstatně zvýšit, neboť co může potěšit více než štěstím rozzářená očka dětí a spokojené stáří.

Je ovšem možné i s dosavadními prostředky dosahovat lepších výsledků, budeme-li všude s nimi rozumně a odpovědně hospodařit. Zdůrazňujeme-li kontrolní úlohu NS, myslím, že bychom i po této stránce měli více sledovat, jak se s těmito prostředky hospodaří. Ze státních prostředků dáváme značné prostředky také na ztrátové hospodářství. Například ztráty národních výborů z bytového hospodářství činí 1235 mil. Kčs, neboť nájemné nestačí na údržbu domů. Investorským útvarům jsme vydali ze státního rozpočtu na státní bytovou výstavbu včetně komplexního zařízení 3075 mil. Kčs, kromě toho byly stavebním družstvům poskytnuty příspěvky ve výši 1084 mil. Kčs.

Hospodářský výsledek železnic byl ztrátový 1299 mil. Kčs. To znamená, že ceny jízdenek a tarify nekryjí náklady dopravy a stát na ně doplácí. Jízdné u nás je nízké také na pouliční dopravě a ztráty hradíme ze státního rozpočtu. Stejně tak mnohé výrobky kupujeme levněji, za ceny, které nekryjí náklady, a rozdíl platí stát.

Nároky na státní pokladnu jsou velké a na druhé straně podniky vykonávají tlak na ministerstvo financí, které podle našeho mínění poněkud benevolentně uvolňuje jim prostředky ze státního rozpočtu.

To samozřejmě zvyšuje napjatost mezi zdroji a potřebami, vždyť téměř 84 % příjmu státního rozpočtu je ze socialistického hospodářství. A my se nesmíme dostat do situace, že zdroje státního rozpočtu budou nižší než potřeby.

Ještě několik slov k hospodaření národních výborů. Jejich hospodaření končí přebytkem 1900 mil. Kčs. Dobré hospodaření národních výborů v roce 1965 bylo nesporně ovlivněno vládním usnesením o pravomoci národních výborů při využívání všech rozpočtových prostředků. Na příznivém výsledku hospodaření se podílí i mimořádné neplánované příděly, které národní výbory dostaly ze státního rozpočtu ve vsi 2573 miliónů Kčs. Oceňujeme dobré výsledky hospodaření národních výborů jako celku, jsou však jednotlivé národní výbory, kterým právem se vytýká nehospodárnost ve vydávání rozpočtových prostředků. Je však třeba vzíti v úvahu, že dosavadní způsob plánování a rozpočtového hospodaření málo podporoval iniciativu národních výborů a hospodárnost ve vydávání společenských prostředků. V poslední době dochází k zásadním změnám ve způsobu financování a rozpočtového hospodaření národních výborů, zejména místních a městských. Na přípravě nového opatření se významně podílely i orgány Národního shromáždění, zejména předsednictvo NS a výbor pro národní výbory v souvislosti s přípravou celostátní konference funkcionářů národních výborů a s přípravami na XIII. sjezd KSČ.

Soudružky a soudruzi, upozornil jsem na některé problémy hospodaření loňského roku, neboť chceme, abychom si všichni uvědomili jejich závažnost, naši společnou odpovědnost a hlavně abychom hledali cesty k jejich rychlému řešení. Nesporně mnohé problémy se vyřeší novou soustavou řízení národního hospodářství, avšak také na práci a postoji každého z nás mnoho záleží, jak rychle obnovíme rovnováhu našeho hospodářství. Naši lidé nejsou lhostejní a apatičtí diváci. Ukázala to živá diskuse k tezím ÚV KSČ pro XIII. sjezd strany i posjezdové diskuse. Všichni máme rádi tuto zemi, vždyť tolik obětí jsme přinesli za její svobodu, všichni chceme, abychom co nejvíce přispěli k dalšímu jejímu rozkvětu a k obecnému pokroku. Od osvobození jsme vykonali veliké dílo a překonali mnohé překážky proto, že náš lid věřil straně, věřil v sebe a v socialismus.

Myslím, že bychom si měli stále připomínat slova, která na závěr XIII. sjezdu KSČ řekl president republiky s. Novotný: "Nyní bude záležet na tom, jak budeme umět v praktické činnosti strany, vlády, hospodářských orgánů, národních výborů, prostě všude realizovat úkoly a směry vytyčené v přijatých dokumentech, jak každý na místě, které zastává, ponese svůj díl odpovědnosti za splnění usnesení XIII. sjezdu."

Věřím, že Národní shromáždění svůj díl odpovědnosti splní.

Jménem výboru pro plán a rozpočet navrhuji, abychom vyslovili souhlas s vládním návrhem usnesení, jímž Národní shromáždění schvaluje podle čl. 41 ústavy státní závěrečný účet Československé socialistické republiky za rok 1965. (Potlesk.)