Předseda NS s. Laštovička: Děkuji zpravodaji posl. Tymešovi.

Přerušuji schůzi na 20 minut, do 12 hod. 15 min.

Předseda NS s. Laštovička: Zahajuji přerušenou schůzi. Přikročíme k rozpravě. Do rozpravy je přihlášen posl. Fierlinger. Dávám mu slovo.

Posl. Fierlinger: Soudružky a soudruzi, ministr financí soudruh Dvořák správně zde vyzvedl, že naším hlavním úkolem je stálé zvyšování efektivnosti celého našeho národního hospodářství, i když konstatoval, že jsou zde určité symptomy delšího a spíše charakteru extenzívního rozvoje, i když se podařilo mobilizovat některé nové zdroje.

Myslím, že, projednávajíce závěrečný státní účet za minulý rok, jsme proto nuceni do naší práce letos i v budoucnu promítnout všechny ony změny, které nastaly v poslední době v důsledku usnesení XIII. sjezdu KSČ. Budou-li správně a v plném rozsahu v praxi uskutečněny, mohou mít přímo přelomný význam pro další rozvoj naší ekonomiky, což bude i ovlivňovat styl a metody naší rozpočtové práce v budoucnosti. Uvědomili jsme si, jak mocně a ve všech směrech působí ve světě vědeckotechnická revoluce, jejíž vliv nemohl dosud k nám v plné míře pronikat přes bariéry centrálně direktivní soustavy řízení, která nás od ostatního světa izolovala.

Opouštíme nyní staré metody řízení, abychom je nahradili metodami zásadně rozdílnými, přizpůsobenými skutečnému životu. Veškerá činnost jednotlivých článků výroby a distribuce se má rozvíjet nadále v duchu socialistického podnikání, tj. v rámci ústředního plánu, přičemž však mocnou pružinou této činnosti musí být tvůrčí iniciativa a podnikavost pracujících, zejména odpovědných pracovníků, při plné jejich odpovědnosti za přijatá rozhodnutí. To se samozřejmě bude týkat i metod finanční a rozpočtové techniky, která se musí nové dynamice naší ekonomiky rychle přizpůsobovat. To se bude týkat i finančního hospodářství národních výborů, jimž chceme poskytnout pokud to bude možné - širší vlastní příjmovou základnu a širší finanční pravomoc.

Logika realistického myšlení nás vede k nutnému závěru, že reformu se musíme snažit uskutečnit v co nejkratší době a komplexně, v plném rozsahu. Přitom řešit současně mnohé otázky složité problematiky naší ekonomiky, jako je např. otázka nové cenové soustavy, bez níž bychom nebyli s to uplatnit zásady dodavatelsko-odběratelských a tržních vztahů spočívajících na působení zákona hodnoty. Plně uznáváme správnou snahu vlády s těmito závažnými problémy se co nejdříve vypořádat.

Soudružky a soudruzi, bylo by zbytečné se zde šířit o tom, které byly skutečné příčiny, které vedly k tomu, že mohla tak dlouho u nás působit dosavadní soustava centrálně direktivního řízení, která nepřihlížela dostatečně k působení objektivních ekonomických zákonů a nedovedla využít žádoucí hospodářské stimuly působící obyčejně na postoj lidí k práci. Bylo by nutno rozebrat hluboké změny, které všude kolem nás a v celém světě se prosazovaly a prosazují. Jisto však je, že například se zhoršením našeho zahraničního obchodu, který má zvlášť pro nás tak značnou specifickou váhu, ztráceli jsme stále více možnost světové dělby práce a nutného technického pokroku, a to v době, kdy kapitalistický svět nastoupil cestu pronikavé vědeckotechnické revoluce.

I když nás hrubý důchod stoupal, růst produktivity práce se zpomaloval a výrobní náklady neúměrně rostly. Nůžky hrubého z jedné strany a skutečného národního důchodu ze strany druhé se stále více otevíraly. Je třeba mít tuto analýzu stále na zřeteli, neboť jinak je těžko vysvětlovat masám příčiny našich skutečných obtíží a mobilizovat je pro důsledné prosazování sjezdových usnesení, které v praxi znamenají pružné a logické sepětí řízeni shora s plným uplatněním iniciativy pracujících dole a s pocitem odpovědnosti každého odpovědného pracovníka za přijatá rozhodnutí, jež v rámci své vlastní kompetence přijímají. Je tudíž třeba, aby rámec pravomoci byl na každém pracovišti dosti široký, aby se jeho iniciativa a odpovědnost mohly co nejlépe a nejplněji projevit a aby všude podle výsledků práce byly poskytnuty odpovídající hospodářské stimuly.

To je vlastní smysl reformy naší ekonomiky a tato představa v té nebo oné míře musí platit jak v průmyslové, tak i v zemědělské výrobě, v práci národních výborů i v distribuci.

Je třeba uvítat, že vláda přistoupila s urychlením k vypracování nové cenové soustavy, která má vstoupit v platnost od 1.ledna příštího roku. Značná deformace dnešních cen neodpovídajících skutečným výrobním nákladům a jejich rozptýlenost by se nemohly v žádném případě stát přijatelnou základnou pro rozvoj tržních vztahů a pro určováni rentability podniků. Vyžaduje to proto nejen správný teoretický přístup k tomuto problému a odpovídající výpočetní techniku, ale i další bedlivou kontrolu cen tak, aby se nová cenová soustava mohla stát účinným nástrojem, který bude vykonávat stálý tlak ve směru stále větší hospodárnosti a který poskytne možnost lepší srovnatelnosti se světovými cenami, abychom nakonec byli s to dát naší měně její skutečnou hodnotu. To by mohlo značně usnadnit těžké úkoly našeho zahraničního obchodu a rozvoj turistiky, která se stává ve světě stále důležitější složkou platební bilance. Čím správněji bude nová cenová soustava formulována a vzájemná návaznost cen stanovena, tím rychleji můžeme překonat obtíže první doby, tím úspěšnější bude nás start a tím pružněji bude se moci naše cenová soustava dále rozvíjet.

Mnozí ekonomové se snaží dokázat neslučitelnost plánovaného hospodářství a tržních vztahů se soustavou částečně autonomně určovaných pružných cen. Nemyslím, že by podobná námitka byla oprávněná, bude-li tu těsná součinnost výroby a státní cenové kontroly. Vždyť i v mnohých kapitalistických zemích stát nachází účinné prostředky ke kontrole pohybu cen, jak ukazuje například tzv. programové jednání ve Francii. Tím snadnější bude kontrolovat ceny v socialistickém hospodářství, jakmile se bude vycházet ze správně určené a logicky skloubené cenové soustavy.

Zvládneme-li úspěšně otázku cenovou, dáme pevný základ dalšímu rozvoji naší ekonomiky v duchu nové reformy. Jako marxisté chápeme ohromný význam úspěšného socialistického podnikání, které ostatně plně odpovídá schopnostem, podnikavosti a kulturnosti našeho lidu, pro další úspěšný rozvoj celé sféry kulturní i ideologické.

Nemůže nikoho překvapit, že brzdící momenty, které se v naší ekonomice ukázaly, vyvolaly mnohé zmatené myšlenkové směry. Vždyť každé zpomalení vývoje národního hospodářství má vždy své důsledky i na myšlení lidí, jak tomu nasvědčuje celá historie lidstva. Leč i zdánlivě nepozorovatelné symptomy zpomalení, které se mohou projevit z nejrůznějších příčin i v socialistickém hospodářství, mohou působit na myšlení lidí, pokud by jejich očekávání rychlejšího pohybu vpřed bylo zklamáním. Působí zejména na mládež, jakmile cítí, že možnosti plného sebeuplatnění se zužují. To cítila mládež na venkově, a proto její útěk ze zaostávajícího zemědělství do průmyslu.

Dnes máme přes značnou investiční aktivitu na Slovensku mnoho mladých lidí hlásících se do závodních škol a desítky tisíc absolventů středních škol všemožných směrů, kteří čekají na své umístění. ČSAV nás informuje, že vychovává řadu vědeckých pracovníků, kteří však nenacházejí uplatnění ve výrobě. Lze si to snad vysvětlit chybným plánováním nebo snad formalistickým přístupem k zařazování jednotlivých kategorií pracovníků, ale jistě především tím, že odborná kapacita naší mladší generace již předstihuje technickou kapacitu výroby, že ve výrobě se dostatečně neuplatňují progresívní prvky a že je tu nesoulad mezi růstem odborných pracovníků a růstem ekonomiky. Je to zajisté symptom, který nelze podceňovat. Jakmile však nové metody řízení nám dovolí rozšířit možnost plnějšího uplatnění iniciativy, odbornosti, talentů a nadání, bude mít mládež plnější pocit uplatnění své osobnosti, nabude pocitu skutečné svobody, která se rodí a roste z účelné práce, z níž pak rostou velká socialistická díla, která dávají radost z tvůrčí práce a ze života, jak o tom mluví naše stará dělnická píseň velebící práci jako "matku všeho pokroku". V každém člověku se tají jiskra faustovského hledání a právě socialismus musí dovést oheň této tvůrčí energie roznítit.

Od té doby, co XX. a zejména pak XXII. sjezd KSSS prolomily bariéru dogmatického přístupu k zásadním otázkám ekonomiky, prochází hospodářské myšlení v socialistických zemích zajímavým obrodným vývojem. Též nás XII. sjezd pohnul značně stojatými vodami a i od té doby zvlnila se u nás v nevídané míře hladina ekonomického myšlení, které dnes spočívá na pevnějším vědeckém a objektivním základě.

Lze říci, že prožíváme skutečnou obrodu myšlení, jak o tom svědčí široká odborná literatura a množící se úvahy na stránkách denního tisku. Roste nám nová generace marxisticky vzdělaných ekonomů, kteří jsou schopni věcně přistupovat k problémům novodobého kapitalistického hospodářství a analyzovat správně souvislost světového vývoje s podmínkami, v nichž se rodí ekonomika socialistických zemí, což pro každého marxistu je nezbytné.

Nechceme přeceňovat bouřlivý, leč přitom nejistý vývoj monopolistického kapitalismu, který za pomoci značné úvěrové expanze a finanční pomoci státu a zejména pak zbrojení dosahuje fantastických zisků a napomáhá k dalšímu růstu mamutích monopolů. Pomáhá to přechodně zatlačovat do pozadí obvyklé deprese a krize kapitalismu, leč vnitřní jeho rozpory se znovu projevují zcela zřetelně v poněkud jiných formách.

Inflační důsledky a tlak státně monopolistického hospodářství nutí široké vrstvy pracujících do sebeobrany a do velkých stávek v dříve nevídaných rozměrech. Intenzita práce roste. Dokonce v USA zaměstnavatel se snaží vyloučit z pracovního procesu lidi, kterým je přes 40 let, poněvadž on nemůže od nich žádat tutéž intenzitu jako dříve.

Konflikty a vzájemná soutěž mezi imperialistickými zeměmi narůstají. Kancléř západního Německa Erhard, přes značný technický pokrok a rychlý rozvoj ekonomiky západního Německa, vyzývá německé pracující, aby více a déle pracovali a hrozí perspektivou dalšího zostření mezinárodní konkurence.

Statistika ukazuje, že v největších průmyslových kapitalistických zemích počet odpracovaných hodin všude podstatně stoupá. Dnes je průměrná týdenní pracovní doba v Německé spolkové republice již zase 44,1 hodiny, ve Francii stoupla na 45,3 hod., v Anglii dokonce na 46,9 hod. I když tu přicházejí v úvahu přesčasové hodiny, samozřejmě se národní důchod zvyšuje a kola závodů se otáčejí rychleji.

Soudružky a soudruzi, vše to nás nutí k zamyšlení. Jedním slovem - rychlejší růst naší produktivity práce je pro nás životní otázkou, a toho lze dosáhnout pouze lepší sladěnosti naší výroby, plnou mobilizací iniciativy a schopností našich pracujících, lepší pracovní kázní a technickým pokrokem.

Je jisté, že též na naši finanční politiku jsou kladeny mimořádné požadavky. Vždyť udržovat vzájemný pohyb cenové soustavy a mezd v neustálé rovnováze při konstantním pohybu soustavy všech hospodářských čísel nebude snadné. Potřebujeme novou, důslednou dynamickou politiku, která by náš postup vpřed nezdržovala.

Je dobře, že máme dnes širší sbory odborníků, vytvářených kolem strany a vlády, které s nutnou objektivitou mají přistupovat k řešení a ke studiu závažných problémů. Jeden takový sbor je Státní komise pro finance, ceny a mzdy. Jisté je, že při lepší mobilizaci našich tvůrčích možností, při správném pochopení se strany našich pracujících pro socialistický pohled na otázky pracovní kázně a efektivnost naší práce, najdeme také prostředky, jak zajistit rovnováhu mezi nároky a zdroji, mezi stoupající životní úrovní a možnostmi jejího pokrytí.

Našemu ROH připadá v tom ohledu důležitá úloha. Lze si představit, kolik prostředků a pracovních sil lze získat racionalizací a zhospodárněním naší výroby, účelnější distribucí vyrobených hodnot! Máme zajisté možnost krýt stoupající potřebu, dovedeme-li proti stoupajícímu objemu kupní síly vytvořit odpovídající nabídku spotřebního zboží a služeb. Jen si představme, kolik prostředků a pracovních sil lze v nových podmínkách získat účelnou racionalizací a zhospodárněním naší výroby. Největší část našich investic má být uskutečňována podniky samofinancováním z vlastních prostředků a z úvěrů, při vlastním riziku, jak to zde bylo správně zdůrazněno. Podniky budou proto investovat rozvážněji a daleko úsporněji než dosud. Budou věnovat spolu s věřitelskou bankou větší pozornost projekčním pracím a budou se snažit je co nejrychleji realizovat.

Soudruh Dvořák zde poukázal na značné ztráty, které nám plynou z nehospodárného investování, které se stále při realizaci zpožďuje. Myslím, že to jsou ohromné prostředky, které nám každoročně zde unikají. Představte si, že každý rok máme mezi 40 mld. - 50 mld. investic. Myslím, že při správném postupu, při skutečné odpovědnosti investorů, výrobních podniků by se velká část těchto investic, těchto peněz, této národní energie mohla zekonomizovat a mohlo by se jí použít k vyrovnání proporcionálního růstu národního hospodářství.

Investice budou zaměřeny především na účelnou rekonstrukci a lepší využití výrobního zařízení, což uspoří náklady i čas. Činnost státní plánovací komise bude lépe kontrolována těsnou spoluprací investujících závodů, a bude tudíž lépe a odpovědněji řízena. Přispěje to značně k zkvalitnění ústředního plánu a k pružnému jeho uzpůsobování daným podmínkám. Bude více prostředků na výrobu spotřebních statků, na výstavbu bytů a na nutné veřejné práce. Národní výbory lépe rozvinou místní hospodářství a služby. Víme, jak nám schází zejména řemeslná výroba, potřebná ve stavebnictví a v údržbě bytového fondu. Rozvoj místního hospodářství a družstevní výroba nám pomůže oslabit monopolní postavení velkovýrobců.

Tlak hospodářských pák pomůže všude odhalovat rezervy pracovních sil a usměrňovat je tam, kde jich bude nejvíce zapotřebí. Pracovní kázeň bude posílena. Jedním slovem jsou zde značné dosud nevyužité zdroje, které jsou s to plně pokrýt stoupající potřebu.

Pro nás je značnou výhodou, soudružky a soudruzi, že právě v této důležité přechodné době budeme se moci, jako již v minulosti opřít o stále se rozšiřující obchod se Sovětským svazem a druhými socialistickými zeměmi. V každém ohledu, a to i cenově, je vzájemně pro obě strany prospěšný a při postupující hospodářské integraci Západu je pro nás nezbytný. Sovětský svaz je jedinou zemí, s níž budeme moci v nejširším rozsahu směňovat výrobky zpracovatelského průmyslu za suroviny a potraviny.

Poslední pětiletá dohoda předvídala vzájemnou výměnu zboží ve výši 54 miliard Kčs. Podle nové dohody se předpokládá zvýšení na 80 miliard Kčs. Zejména poroste vývoz našich strojírenských výrobků, přičemž budeme pokračovat v účelné dělbě výrobních programů. Čím dále tím více se musí uplatnit náročnost a technická úroveň našich výrobků, abychom dosáhli větší efektivnosti směny a abychom se mohli také angažovat na sovětských investicích a zajistit si stoupající důležité dovozní položky, jako je nafta, zemní plyn, koncentráty, železné rudy a barevné kovy. Velikost sovětských zakázek umožňuje větší koncentraci naší strojírenské výroby, zvyšování efektivnosti a vytváří předpoklady pro soustředění sil na technickou úroveň výrobků. Větší stabilnost výrobních programů našich podniků dá nám možnost rychlejší racionalizace výroby, růst techniky a zvyšování produktivity práce. Tím nechci říci, že bychom měli upustit od dalšího rozšiřování světového obchodu. Vždyť právě jím - a to je pochopitelné - bychom zlepšili technickou úroveň našich výrobků, a pak samozřejmě naše vztahy k Sovětskému svazu a ostatním socialistickým zemím budou stále lepší a výhodnější.

Musíme vyvracet mylná a často úmyslně lživá tvrzení, že náš obchod se Sovětským svazem a s druhými socialistickými zeměmi je pro nás nevýhodný a že se stal brzdou našeho rozvoje. Vždyť v našich vzájemných obchodních vztazích platí světové ceny. A víme, jak Evropské hospodářské společenství, to je zejména Francie a Itálie, společným finančním fondem se brání proti dovozu laciné americké pšenice, která určuje světové ceny. Tam spíše omezují výrobu, aby udrželi výši cen, ale tyto ceny jsou nižší než v západních evropských zemích s vysokou zemědělskou technikou. Sotva bychom ve světě našli jiné nákupní prameny nafty, které by byly z hlediska dopravního, valutového i politického výhodnější než ony, které platí při dovozu ze Sovětského svazu. Dnes dostáváme něco kolem 8 a půl mil. tun nafty. Spotřebu nafty a zemního plynu a spotřebu našich pohonných látek můžeme plně krýt. Poskytne to našemu chemickému průmyslu širší a efektivnější základnu.

Soudružky a soudruzi, nesmíme taktéž zapomínat, že Sovětský svaz nese za nás hlavní tíhu naší společné obrany. Vysoké náklady na moderní atomové zbraně, na letectvo a válečné loďstvo a se vším spojený výzkum dosahují takové výše, že by bylo nemyslitelné se o ně alespoň přibližně dělit. Tyto značné náklady kryjí sovětští soudruzi nezištně za nás, pro naši společnou obranu, pro udržení míru ve světě, i když každý obyčejný sovětský občan tyto výdaje pociťuje ve své domácnosti a musí se často uskrovnit. Bez výčitky a oddaně a vlastenecky přinášejí sovětští občané tyto oběti. Proto se musíme s úctou sklonit před politikou socialistického internacionalismu našich sovětských soudruhů. Jen v plném tvůrčím pracovním souručenství můžeme naši hospodářskou reformu úspěšně uskutečnit.