Předseda NS s. Laštovička: Děkuji. Promluví poslanec Mikulášek.

Posl. Mikulášek: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Poslední dobou věnujeme my poslanci v Národním shromáždění mimořádnou pozornost ekonomice národního hospodářství. Jak víte z jednání XIII. sjezdu KSČ, období prudkého vzestupu průmyslové výroby a úspěšného rozvoje ostatních odvětví národního hospodářství do r. 1961 bylo dočasně vystřídáno obdobím poznamenaným negativními jevy zapříčiněnými především starým administrativním způsobem řízení. Do popředí naší poslanecké činnosti se dostává kontrola, neboť jsme se v praxi mnohokráte přesvědčili, jak důležitým nástrojem řízení je též důsledně prováděná kontrola. Přitom nejde o jakoukoli kontrolu, nýbrž o takovou, při níž se daří proniknout k podstatě projednávaného problému a na základě analýzy dospět k správnému vytyčení dalšího postupu.

Při této pracovní metodě si uvědomujeme a znovu to potvrdila červnová schůze našeho výboru pro plán a rozpočet, že se více a častěji dostáváme do pozice kritiků než spolutvůrců zásadních rozhodnutí. Proto se vážně zamýšlíme nad tím, jak kontrolní činnost - nástroje daného nám ústavou - správně používat. Slovo, vznesené na půdě parlamentu, to je mocná zbraň, můžeš jím povzbudit, ale též dosáhnout opaku mezi lidmi, zvláště když tisk, rozhlas nebo televize jeho význam někdy zkreslí. Je tedy na místě odpovědné zacházení s ním.

Ministr financí soudruh Dvořák ve svém expozé se zmínil, že průběh schůze našeho výboru pro plán a rozpočet, rozšířeného o delegace z ostatních výborů Národního shromáždění byla velmi kritická. To proto, soudruhu ministře, že všichni poslanci při projednáváni zprávy o státním závěrečném účtu za minulý rok cítili plnou odpovědnost před svými voliči za hospodaření státními prostředky. Je třeba zcela otevřeně říci, že jsme doporučovali plenární schůzi NS státní závěrečný účet ke schválení, avšak s pocitem malého uspokojení. Přesto žádný diskusní příspěvek nebyl poznamenán pesimismem. Není k němu též žádných důvodů. Ani sebevíce kritiky od poslanců ba i od občanů naší republiky nemůže smazat z naší historie skutečnost, jak daleko jsme rozvinuli v naší zemi výrobní síly, co všechno dobré již bylo pro naše pracující uděláno.

V žádném případě není na škodu věci, jestliže se v našem Národním shromáždění hlouběji zamýšlíme nad problémy ekonomiky našeho národního hospodářství a hledáme cesty, jak se co nejúčinněji zapojit do první linie bojovníků za důslednou realizaci usnesení XIII. sjezdu Komunistické strany Československa. Jak jsem již uvedl při projednávání státního závěrečného účtu na rozšířené schůzi našeho výboru, kladli jsme si otázku, jak je možné, že vynaložené úsilí celé společnosti není úměrné dosaženým výsledkům. V čem to vězí? Ze které strany rozmotávat ono zamotané klubko a kde hledat řešení? Zpráva o státním závěrečném účtu přesvědčivě dokazuje, že splnění vytyčeného cíle pro r. 1965, tj. obnovit růst společenské výroby, jakožto předpoklad zastavení narůstání některých negativních tendencí v národním hospodářství, že toho všeho bylo dosaženo. Myslím, že je správné při této příležitosti z půdy Národního shromáždění poděkovat všem pracujícím naší republiky, kteří se přičinili o obnovení dynamiky růstu národního hospodářství. Vysoká tempa rozvoje průmyslové výroby - 7,9, produktivity práce - 6,2 i dodržení zdravé relace mezi růstem produktivity práce a průměrnými výdělky 6,2: 2,2, jakož i překročení příjmů státního rozpočtu o 4,5 % svědčí o plné podpoře našich pracujících směrnici, která byla státním plánem a státním rozpočtem pro r. 1965 vytyčena.

Domnívám se však, že je také správné současně posoudit, jaký užitek naší společnosti tato splněná linie přinesla. Odpověď rovněž nacházíme ve zprávě, kterou jsme všichni obdrželi. Říká, že národohospodářská rentabilita poklesla zhruba o 3,5 mld. Kčs. Nadále stále větší část produkce, jak už zde bylo přede mnou řečeno, se obrací uvnitř výrobního procesu a stále relativně menší část produkce může být použita pro krytí hmotných potřeb obyvatelstva, pro rozšiřování výrobní základny a hmotné zabezpečení společenské spotřeby.

Tato skutečnost nezvratně dokazuje, že při starém pojetí úlohy plánu musí sebelépe formulované snahy centra zůstat jenom přáním, protože naráží na plánem vytvořené ekonomické podmínky, které nutí chozrasčotní sféru, to je závody a podniky, myslit a jednat jinak. Nabízí se tedy otázka, zda lze za takové situace vůbec tvrdit, že reprodukční proces probíhá v souladu s představami centra, když již po několik let se nedaří centru změnit vývoj v rozhodujících ekonomických směrech? Není probíhající skutečnost v ekonomice současně pramenem moudrosti a vodítkem při hledání správného vztahu mezi plánem a trhem? Není také současně pobídkou, abychom se i my, poslanci Národního shromáždění, zamýšleli nad účinností a metodami vlastní práce, zejména v souvislosti se schvalováním dlouhodobých plánů, státního rozpočtu a závěrečného účtu?

Nechci předbíhat úkolu, ani mi to nepřináleží, před nímž všichni poslanci ve výborech NS stojíme a také nepochybuji o tom, že najdeme způsob, aby Národní shromáždění, při zachování účelné dělby práce mezi vrcholnými státními orgány a při využívání jejich činnosti, přizpůsobilo svou činnost k nově se vytvářejícím podmínkám v plánování a řízení. Chtěl bych jen v této souvislosti vyslovit svůj názor, ze klíč k řešení našich problémů v národním hospodářství - ať se to zdá jakkoli a komukoli absurdní - není v současné době v ekonomice, nýbrž v politice a pokud tomu tak není, můžete mně opravit. Myslím, že v této skutečnosti bude třeba při zaměření naší práce přihlédnout při projednávání všech úkolů.

Bude prospěšné jít mezi pracující a se znalostí problémů trpělivě jim vysvětlovat nutnost i následky ekonomického klima, v němž se bude odehrávat proces strukturální přestavby společnosti, a to jak ve sféře materiální, tak i duchovní. Současně však bude třeba je přesvědčit, že návrat ke staré administrativní metodice řízení není možný i za cenu, že by bylo nutno v tomto přechodném období podstoupit sebetěžší zkoušky zralosti a uvědomělosti každého občana, opakuji, každého občana. Prosadit ekonomické řízení, to nebude snadná a bezkonfliktní záležitost, zvláště u těch lidí, kteří ještě přešlapují a nevědí kudy kam. Názorovou jednotu bude třeba teprve vybojovat stálým a trpělivým přesvědčováním, až si v praxi každý člověk uvědomí, oč jde. Myslím, že nemůže být šlechetnějšího úkolu poslance NS v dané etapě vývoje společnosti než jít v první linii této fronty, na níž musí být sveden rozhodný boj se starými, již několik let trvajícími návyky a myšlením lidí.

Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Dovolte mi ještě poznámku k problematice nevýrobní sféry. Není téměř schůze kteréhokoliv výboru NS, a dá se to zjistit ze zápisů, abychom se k tomuto tématu nevraceli a nenaznačovali nutnost, opakuji, naléhavou nutnost změny relace mezi výrobní a nevýrobní sférou v její prospěch. Přitom si uvědomujeme, že náš stát vynaložil na tzv. společenskou spotřebu v r. 1965 55,3 mld. Kčs, což je 31,3 % z užitého národního důchodu. To není malá částka. Spíše naopak. Z hlediska struktury užití národního důchodu a nutnosti posilovat přímou odměnu za práci je zapotřebí dosáhnout rychlejšího růstu osobní spotřeby před společenskou. Také zde se zdá, že se ocitáme v začarovaném kruhu, protože se nám nedaří dosáhnout zvratu v relaci, pomalejšího přírůstku národního důchodu než společenského produktu.

Náš výbor pro plán a rozpočet je toho názoru, že nastává doba, abychom zcela otevřeně přehodnotili povinnosti, které náš stát na sebe převzal při zabezpečování potřeb obyvatelstva. Zde nejde o kritiku toho, že stát další formou zvyšuje životní úroveň pracujících. V tom je přece veliká přednost našeho socialistického zřízení, kterou nám pracující v kapitalistickém zřízení právem závidí. Jde o zamýšlení, zda v některých případech nepřekračujeme míru a zda je objektivně možné z centra vyhovět nepřehlednému množství zájmů při uspokojování potřeb jednotlivců. Zde je vždy nebezpečí, že ať se snažíš - jak se lidově říká - sebevíc, nikdy nevíš, zda jsi přišel druhému s darem zrovna vhod.

Chtěl bych to dokumentovat pouze na jednom příkladu, i když podobných v naší společnosti je více a snad i typičtějších. Mám tu na mysli naši bytovou politiku. Stalo se jaksi samozřejmostí v tomto státě, že se v sobotu dva mladí lidé vezmou a v pondělí jdou na národní výbor a žádají byt. Nic proti tomu, že se chtějí mladí osamostatnit, mít vlastní střechu nad hlavou, žít podle svých představ. Za zamyšlení však stojí situace, jak to ukázalo anketární šetření, že mladí lidé většinou vstupují do manželství bez úspor, s představou pokračovat dál ne vždy v úsporném způsobu života. A starosti? To je věc otců, maminek a také státu.

Nebylo by tedy na místě vytvářet podmínky, aby naše mládež začala o něco dříve hospodařit s penězi a spatřovat právě v tom jádro teze stát ekonomicky na vlastních nohou? Možnosti úspor tady jsou, naše poctivě pracující mládež si nevydělává málo. Myslím, že starost o byt bychom mohli s klidným svědomím decentralizovat na tyto mladé lidi, samozřejmě s tím, že jim v jejich starostech budeme nadále pomáhat.

Ale bydlet nechce jen mládež. Stavět si své hnízdo po způsobu svých předků, jak to velmi výstižně vyjádřil v našem výboru s. posl. Borůvka, to je přece i biologický zákon člověka. Náš stát staví byty, a ne málo, jak všichni víme. Přesto potřeby nejsou zdaleka uspokojeny a vyřešení tohoto problému se posouvá až za r. 1970. Nechci dále zdržovat výpočtem problémů, které má náš stát s údržbou domů, ať jde o hmotnou či finanční stránku věci. Chci se však jenom zeptat, jak dlouho si budeme moci tyto velké prostředky vynakládané na generální opravy a údržbu bytového fondu ještě dovolit. Není tedy na místě, aby se stát i zde podělil s občany o své starosti o byty?

Přitom je třeba si všimnout té skutečnosti, že stát staví v různých formách tisíce bytů pro lidi, ale lidé chtějí rodinné domky, pořizují si chaty, kupují auta, jezdí do ciziny atd. Jak je vidět, naši občané mají peníze, mají snahu něco tvořit, chtějí stavět. Brání jim v tom však nedostatek stavebních materiálů a některé stavební předpisy. Proto jsou v mnohém směru nuceni zaměřit realizaci své kupní síly k jiným tržním fondům, jejichž zabezpečení nám občas působí další starosti. Cožpak tento stav, který již trvá několik let, není v našich silách změnit? Většinu toho, co je zapotřebí k výstavbě rodinných domků, tvoří přece naše domácí suroviny. I stavebních kapacit bude dostatek, jen co skončíme s tzv. fasováním investic. Pro vyřešení bytového problému ještě ve 4. pětiletce hovoří i další okolnost související s nutností redistribuce pracovních sil. Mám tu na mysli takovou věc. Mnohdy se rozpakujeme likvidovat nerentabilní provozovnu nebo modernizovat výrobu jen z jakési obavy místní nezaměstnanosti. Samozřejmě, že nutný proces redistribuce pracovních sil nepůjde jako po másle. Nezavírejme oči před životem a počítejme, že vzniknou přechodné komplikace s tímto procesem. Proč tedy nedat tomuto přechodnému období organizovaný charakter a nepoužít uvolněné pracovní síly přechodně k odstranění disproporcí v nevýrobní sféře, a tedy i k urychlení řešení bytového problému?

Prosím, soudružky a soudruzi poslanci, za prominutí, že předbíhám projednávání návrhu zákona o osobním vlastnictví k bytům. Využívám však této příležitosti k tomu proto, že jsem byl pověřen výborem pro plán a rozpočet, abych vyjádřil stanovisko poslanců tohoto výboru, že iniciativní návrh zákona předložený Slovenskou národní radou by měl být povzbuzením, jak dořešit bytový problém. Návrh zákona si neklade za cíl řešit tuto otázku, otvírá však široké možnosti řešení. V současné době existuje řada nedořešených nebo ne zcela vyhovujících opatření, ať již jde o zákon o hospodaření s byty, o rodinné domky, o údržbu bytového fondu nebo i o problémy, které vzniknou vydáním zákona o osobním vlastnictví k bytům. Máme za to, že by vláda měla ve vhodné době přistoupit k řešení bytového problému a soustředit tuto problematiku do jediného zákona, který by ulehčil státu v péči, kterou vynakládá svými finančními zdroji na tuto občanskou záležitost.

Závěrem rovněž doporučuji vládní návrh usnesení o státním závěrečném účtu Československé socialistické republiky za rok 1965 ke schválení v předloženém znění.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Mikuláškovi.

Soudružky a soudruzi, přerušuji nyní schůzi do 15 hodin.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Soudružky a soudruzi, pokračujeme v rozpravě. Slovo má posl. Míšková Jaroslava.

Posl. Míšková: Soudružky a soudruzi poslanci! Soudruh ministr Dvořák ve své zprávě ke státnímu závěrečnému účtu hovořil rovněž o podílu výroby a obchodu při zajišťování potřeb našich občanů za minulý rok. Ve svém diskusním příspěvku bych chtěla poukázat na vývoj maloobchodního obratu v letošním roce.

Dobré plnění maloobchodního obratu, kterého bylo dosaženo v roce 1965, pokračuje prozatím i v letošním roce. Pro letošní rok byl stanoven orientačně ve schváleném státním plánu plán maloobchodního obratu ve výši 116,6 mld. Kčs, tj. proti skutečnosti docílené za rok 1965 více o 4,2 %. Za první čtvrtletí letošního roku dosáhly proti stejnému období minulého roku všechny obchodní systémy, které realizují maloobchodní obrat, vyššího obratu téměř o 1,5 mld. Kčs, tj. zvýšení o 6,2 %, což je značně více, než předpokládá celoroční růst. Růst maloobchodního obratu o 6,2 % je rychlejší než růst peněžních příjmů obyvatelstva, které vzrostly za první čtvrtletí o 4,5 %. Dochází tedy k příznivému vývoji v plnění plánu maloobchodního obratu na rozdíl od předcházejících let, kdy vývoj v porovnání s peněžními příjmy obyvatelstva byl opačný.

Jinak začalo plnění maloobchodního obratu ve druhém čtvrtletí, kdy po přechodném zhoršení plnění v měsíci dubnu se v květnu plnění maloobchodního obratu opět zlepšilo. Plán byl překročen, takže od začátku roku do konce května je plán překročen o 1 % , tj. téměř o 400 mil. Kčs. Dosavadní vývoj maloobchodního obratu nasvědčuje tomu, že orientační ukazatel maloobchodního obratu vyplývající ze schváleného státního plánu bude celoročně překročen.

Vzhledem k současnému překračování plánu maloobchodního obratu a k úvahám o vývoji příjmů obyvatelstva, kde Státní komise pro finance, ceny a mzdy uvažuje s překročením pravděpodobně o 1,5 až 2 mld. Kčs, předpokládá ministerstvo vnitřního obchodu v současné době shodně s SPK, že překročení maloobchodního obratu za rok 1966 bude nejméně o 1 mld. Kčs vyšší než plán. Podle dalšího vývoje v plnění plánu obratu bude přirozeně nutno úvahy o očekávaném plnění obratu dále zpřesňovat.

Žádoucí překračování plánu maloobchodního obratu vyžaduje ovšem současně zajišťovat i zvýšené dodávky zboží, především průmyslového, v žádaném množství a struktuře, a to jak z tuzemské výroby, tak i z dovozu. Současně s tím je třeba vytvořit optimální výši zásob, která bude zajišťovat plynulé uspokojování spotřebitelské poptávky.

Podle dosavadního vývoje se z tuzemské výroby a z dovozu podaří každoročně zvýšit dodávky zejména průmyslového zboží přibližně o 2 mld. Kčs. Je to však zejména zboží stávajícího sortimentu a v menší míře již ve zboží, které je nejvíce spotřebiteli požadováno. Jinak tomu není ani v letošním roce a uspokojování potřeb bude tedy obtížné i v příštích letech.

Podle informací ministerstva vnitřního obchodu zůstává nezajištěno v letošním roce přibližně 81 nejdůležitějších nedostatkových druhů a skupin zboží. S odstraněním nedostatkovosti u těchto druhů zboží se počítá až do roku 1970, kde se mají dodávky zvýšit proti letošnímu roku o 35,3 %. Ukazuje se však, že i po této úvaze zůstává dále nezajištěno proti požadavkům obchodu za 840,4 mil. Kčs v roce 1970. To znamená, že se výroba nezvyšuje úměrně s potřebami vnitřního trhu.

Problémy v zajišťování tohoto zboží jsou soustředěny zejména do spotřebního a těžkého průmyslu a jedná se zejména o punčochové zboží, textilní výrobky z nových syntetických materiálů v různých úpravách, skleněné a porcelánové zboží, koženou galanterii, kamna teplovodní v různém provedení, vany koupelové a litinové smaltované, vany pozinkované a různé strojírenské výrobky pro domácnost, jednostopá vozidla a pneumatiky a řadu dalších druhů.

Jsou však i takové příklady, které se projevují rovněž v našem Severočeském kraji, že v sortimentu domácích potřeb klesá poptávka po některých druzích zboží - jsou to třeba velké pračky, ovšem na druhé straně není možné uspokojit poptávku po malých pračkách značky Romana a v našem kraji i pračky Virena.

Uvedla jsem, že není dostatečně kryta poptávka rovněž u pletařských výrobků. Zde se ukazuje, že výroba sice plní své dodávky pro obchod v korunových objemech, avšak nezajišťuje množství. Uvedu to na příkladě. Na plán pleteného vrchního ošacení dodá výroba méně o 1,751 mil. kusů v letošním roce pro podniky Textil, ale finanční hodnota proti původnímu plánu přes nižší dodávku bude vyšší o 14,5 mil. Kčs. To znamená podstatný růst průměrných cen dodávek z výroby proti průměrným cenám, za které kupoval obchod. Mám za to, že tento růst cen není ani dostatečně vyvažován kvalitou zboží. Tedy argument výroby, že hlavním ukazatelem je pro ni finanční objem a ne dodávky v množství, není jistě správný. Obdobně je tomu i u drobných pletených výrobků, což tedy znamená, že i nadále toto zboží bude na trhu nedostatkové, přičemž výroba bude vykazovat vysoké překročení dodávek pro obchod v této skupině zboží v korunovém ukazateli.