Dalším nedostatkem, který stále trvá v našich obchodech, je to, že v některých druzích obuvi a konfekce se projevuje opět nedostatek ve velikostech. V našem kraji se projevil v posledních měsících i malý zájem o některé druhy dětských oděvů, kde hlavní příčinou je nedostatek nových druhů, nejsou u některých výrobků vhodně voleny střihy a barvy. Mám za to, že je naprosto nutné, aby obchod po dohodě s výrobou tyto stížnosti, které se neustále objevují, konečně již odstranil.

Jisté je, že na druhé straně se výrobě podařilo v posledním období zajistit zvýšení výroby u celé řady druhů nedostatkového zboží, což bývalo často našimi pracujícími kritizováno. Zlepšilo se zásobování potravinami a průběh v minulém období ukázal, že vývoj na trhu se stabilizoval. Byl narušen jen přechodnými místně omezenými nedostatky a výkyvem kvality některých druhů potravinářského zboží. Mám však za to, že otázka zajišťování dodávek zboží v žádoucím sortimentu a v časovém rozložení vyvstává do popředí zejména proto, že se předpokládá - jak jsem již uvedla - překračování plánovaných příjmů obyvatelstva.

Porovnáme-li dále možnosti dodávek z dovozu, zjistíme, že přestože se prostředky na dovoz vcelku každoročně zvyšují až do roku 1970, nebude dosaženo cíle zajistit podíl dovozu spotřebního zboží na celkových dodávkách 18,8 %, ale přibližně jen 12 %. Nejméně příznivá situace je pak pro rok 1967, kde se navrhuje pro obchod nižší limit na nákup zboží z kapitalistických států proti roku 1966 o 20,9 mil. Kčs. Přihlédneme-li k těmto skutečnostem, bude zajišťování zvýšených dodávek zejména průmyslového zboží v tomto i v příštím roce vyžadovat nemalého úsilí pracovníků výroby a obchodu, aby zvýšená kupní síla obyvatelstva mohla být v žádoucí výši v obchodě realizována.

Přes některé uvedené nedostatky můžeme konstatovat, že vývoj dodávek spotřebního zboží v prvním čtvrtletí letošního roku byl vcelku příznivý a podíl z celoročního plánu činil 23,1 % proti průměrnému podílu minulých let 22,3 %. Podle této skutečnosti byly tedy vytvořeny celkem příznivé podmínky pro zásobování obyvatelstva v současném období také proto, ze současně stouply normy zásob jenom u organizací ministerstva vnitřního obchodu o 1,7 mld. Kčs.

Podle předpokladu bude hlavní síla v zajišťování zboží spočívat na II. pololetí. Nedá se ale předpokládat, že budou v letošním roce dodávky z dovozu překročeny tak jako v minulém roce o 1,1 mld. v maloobchodních cenách, neboť dosavadní situace v zahraničním obchodě tomu nenasvědčuje, a zdá se, že bude úspěchem splnění alespoň plánovaných dodávek z dovozu. Tím tedy bude pozice vnitřního obchodu více závislá na zvýšených dodávkách z tuzemské výroby.

Nemalou úlohu při uspokojování potřeb musí sehrát zásoby spotřebního zboží, jejichž strukturu je nutno soustavně zlepšovat tak, aby mohly plnit úkoly předpokládané zvýšené poptávky po spotřebním zboží ve II. pololetí. Podle současných úvah ministerstva vnitřního obchodu by bylo třeba pro zajištění plynulého zásobování v souvislosti s překročením maloobchodního obratu vyšších dodávek zboží proti plánu zhruba 2,1 mld. Kčs, z toho průmyslového zboží o 1,8 mld. Kčs. I přes toto požadované zvýšení dodávek na překročení maloobchodního obratu nebude ke konci r. 1966 dosaženo normy zásob. Dojde pouze ke zlepšení, neboť u potravin by stav ke konci roku dosáhl 94,1 % normy proti původním 93,4 % a u průmyslového zboží 98,5 % proti původním 93,8 %.

Soudružky a soudruzi, z celkového rozboru podle vývoje stavu zásob a kontraktace vnitřního obchodu lze usoudit, že nebudou vytvořeny lepší předpoklady pro nástup k plnění pětiletého plánu v příštím roce, neodstraníme-li řadu náročných problémů, které jsem uvedla. Dnes je však teprve polovina roku a jistě lze využít zbývajících měsíců ke vzájemnému projednání mezi obchodem a výrobou u všech dodavatelských odvětví již za použití nových ekonomických nástrojů, které budou zavedeny od 1. ledna 1967 v celém našem národním hospodářství. Výroba by již měla zajišťovat volnost výběru dodavatele pro obchodní složky zejména u některých masově vyráběných výrobků, jako jsou potraviny, textilní zboží apod., aby se plně rozvíjela soutěž výrobních podniků na základě poptávky po vyrobeném kvalitním výrobku. Jistě by to byl dobrý přínos pro lepší spokojenost našich občanů. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslankyni Míškové. Nyní promluví posl. Skramuský.

Posl. Skramuský: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Ve státním závěrečném účtu za rok 1966 ve stati zahraničního obchodu se uvádí, že se stále ještě nedaří výrobním podnikům vyrábět některé výrobky, které jsou pro vývoz výhodné, v požadovaném množství, kvalitě a sortimentu. V souvislosti s tímto problémem se uvádějí též valivá ložiska. Jsem z tohoto oboru, a proto mi, soudružky a soudruzi poslanci, promiňte, že se můj diskusní příspěvek opírá o jeho problémy. Mám však za to, že tyto jsou převážně společné pro všechny obory, které jsou uvedeny v závěrečném účtu pod statí zahraničního obchodu.

Pracuji již několik roků v tomto výrobním odvětví, sleduji jeho rozvoj a problémy, se kterými se střetává, a dovolte mi proto, abych stručně rozvedl příčiny současného stavu a opatření, která se k překonávání obtíží realizují, a jaké jsou směry dalšího rozvoje tohoto oboru.

Výroba valivých ložisek je v našem strojírenství jedním z nejmladších výrobních oborů a začala se rozvíjet až po osvobození. Zatímco u vyspělých světových výrobků valivých ložisek se výroba převážně sériového až hromadného charakteru rozvíjela při postupném uplatňování vysokého stupně automatizace a mechanizace, u nás se tento výrobní obor od svého začátku rozvíjel na bázi klasické univerzální technologie v podstatě intenzívním způsobem. Snad i v důsledku toho, že se na některých rozhodujících orgánech dívali na výrobu ložisek jako na jednoduchý a technicky nenáročný výrobek a nepřisuzovali mu patřičný význam.

Valivá ložiska jsou významnou strojovou součástkou, od které je závislá bezporuchová funkce, kvalita a životnost značného rozsahu strojírenských výrobků. Z toho vyplývají vysoké nároky na jejich kvalitu a přesnost, srovnatelnou s přesností měřidel. Náročnost této výroby zvýrazňuje ještě velký rozsah sortimentu zahrnující výrobu od miniaturních ložisek o průměru 2 mm s vahou 0,35 g až po ložiska velkorozměrová o průměru 1600 mm a váze 1650 kg.

Ve výrobě jsou používány technologické metody od jemné mechaniky až po těžké strojírenství, přičemž hlavní profese jsou kování, tvarování, soustružení, tepelné zpracování a z hlediska přesnosti jmenovitě broušení všeho druhu a dokončování včetně leštění a superfinišování. Z hlediska nároků na specifické podmínky výrobku, jako bezhlučnost, čistota a ochrana proti korozi je též závažná a náročná technická kontrola, montáž, praní ložisek a jejich konzervování.

Pro zabezpečení všech připomenutých hodnot, neboli vytvoření podmínek, které by umožňovaly ve výrobě dosáhnout potřebnou kvalitu ložisek a potřebné kapacity, byly některé speciální stroje pro rozhodující operace vyrobeny jen podle v minulém čase dostupných zahraničních strojů, vyrobených ještě před 30 léty. S takovým strojovým parkem byly postupně doplňovány rozšiřující se výrobní kapacity. Podniky zabývající se výrobou obráběcích strojů tento obor nerozvíjely a pro jejich zastaralost je přestaly i vyrábět.

Možno tedy konstatovat, ze ložiskové podniky jsou vybaveny morálně a fyzicky zastaralým strojovým zařízením až na některé speciální stroje dovezené v posledním období. Do této doby přidělované investiční prostředky nevystačily výrobním podnikům ani na nevyhnutelné doplňování výrobních kapacit, přičemž na modernizaci strojového parku a odstranění nekomplexnosti ve vybavení podniků se prostředků nedostávalo. Kvalita se tedy zabezpečuje i nadále na úkor produktivity práce a více nákladů. Ve většině konstrukčních skupin nepokrýváme potřeby ani vnitřního, ani zahraničního obchodu a velkou část ložisek musíme ještě stále dovážet ze zahraničí. Jen v roce 1967 je např. nepokryta potřeba ložisek pro naše hospodářství v objemu 50 mil. Kčs a v roce 1970 stoupne tento deficit až do výše 70 mil. Kčs.

Není možno též nevzpomenout, jaká je situace v polotovarech pro ložiskovou výrobu. Z celkové potřeby výkovků v tomto roce o objemu 35 000 tun zabezpečují si ložiskové podniky v kooperaci 20 000 tun výkovků, a to v 15 různých kovárnách jiných podniků. Kovárny v těchto podnicích jsou různé technické úrovně a dodávané výkovky mají proto nejednotné a velké přídavky na opracování, což zapříčiňuje odlišnost technologie opracování ložiskových kroužků před kalením.

Takový stav snižuje kvalitu výrobků, zvyšuje pracnost při obrábění a způsobuje vysoké ztráty materiálu. Jeho využití je v průměru cca 32 % proti dnes známým způsobům výroby výkovků, u kterých využití materiálů je kolem 50-60 %. Výsledek toho všeho je, jak jsem již v úvodu uvedl, že tato otázka jako problém se dostala do státního závěrečného účtu za minulý rok a je ji třeba řešit. Nepokládám za správné pro důkaznost takového stavu ložiskového oboru zabývat se dále s porovnáváním, kolik finančních prostředků do rozvoje ložiskových výrob vkládají světoví producenti, aby soustavně zvyšovali kvalitu ložisek a vybudovali si dostatečné kapacity pro zahraniční obchod. Světová konkurence nezahálí, pokračuje v procesu další racionalizace a zvyšování výroby s přechodem na automatizovanou výrobu nejžádanějších typů s cílem, aby se stoupající náklady neprojevily v cenách ložisek.

I když se vývoz ložisek v našich podmínkách jeví jako poměrně výhodným dosahovaným ukazatelem a je zařazen mezi rozvojové exportní obory, stále víc naráží na obtíže při prosazování na zahraničních trzích v silné konkurenci, zejména v oblasti kvality a cen.

V tomto směru se v podnicích v daných podmínkách provedly a dále provádějí celé řady technických opatření zaměřených ke zvýšení technické úrovně ložisek. Mimo technické zlepšení stavu údržby strojů, nářadí, mimo zpřísněnou kontrolu je v podnicích měsíčně a čtvrtletně vyhodnocována technická úroveň ložisek bodovým systémem a je zakotvena v prémiových odměnách u pracovníků, kteří mají vliv na kvalitu výroby. Uvedenou činností se postupně daří zvyšovat kvalitu ložisek s cílem dosáhnout zvýšení technické úrovně o 1 stupeň přesnosti a tuto úroveň považovat jako standard. Je samozřejmé, že se podaří tohoto cíle dosáhnout v plném rozsahu až po modernizaci strojového parku alespoň na rozhodujících operacích. V ČSSR ani v zemích socialistického tábora se však tyto stroje nevyrábějí, mám na mysli takové, které jsou na úrovni nejpřednějších výrobců strojů pro ložiskovou výrobu ve světě.

Jako první krok ke komplexní mechanizaci a automatizaci a tím ke zproduktivněni výroby velkosériově vyráběných ložisek je v podmínkách trustu rozpracovaná úloha, vyvinout, vyrobit a zkompletovat automatickou linku tak, aby tato byla postavena už v letech 1969 až 1970. Automatická linka má být postavena v nových prostorách. Získané zkušenosti budou využity k dalšímu uplatňování automatizace ve výrobě. Ještě dříve je však třeba prověřit účelnost uvažovaných delimitací výroby a zaměřit se především na stabilizaci stávajících programů a využít tak účelně předpokládané náklady na delimitaci ve prospěch nové techniky. Ukazuje se však, že ani při těchto opatřeních není v silách a možnostech našeho ložiskového průmyslu vyrobit si v nejbližších 3-4 letech dostatek prostředků k provedení komplexní modernizace výroby při současném zvyšování kapacit na úroveň zabezpečující potřeby národního hospodářství. Proto výroba valivých ložisek bude potřebovat intenzívní pomoci, především při urychleném dovozu techniky, kterou nebude schopný náš strojírenský průmysl dodat. Bude proto nutné v průběhu 3 - 4 roků dovézt z kapitalistických států, zejména z Itálie, NSR, Švédska a Japonska strojní techniku na rozhodující operace pro výrobu ložisek, jako brusky na oběžné dráhy, na konečné broušení kuliček a válečků a použít tyto na výrobu nejnáročnějších ložisek. Tento dovoz si vyžádá investiční prostředky v objemu 40 - 50 mil. Kčs o. p. v nejbližších dvou letech a dále ročně 8 - 10 mil. o. p.

Současně bude nutno připravovat vývoj a výrobu speciálních strojů světové úrovně u tuzemských výrobců, jakož i vývoj a výrobu jednoúčelových a speciálních strojů, měřicích a ostatních zařízení ve vybraných podnicích ZVL tak, aby po roce 1970 mohla být postupně provedena konkrétní modernizace strojního parku ve všech ložiskových podnicích.

Zmínil jsem se, že je nežádoucí stav v polotovarech pro výrobu ložiskových kroužků. Řešení této situace je akutní, protože jeden z rozhodujících dodavatelů Adamovské strojírny, který dodává pro ložiskový obor ročně 7100 tun ohrubovaných výkovků zastavuje dodávky pro další období z důvodu náběhu na speciální výrobu ve svém podniku.

Nynější způsob kování kroužků na horizontálních kovacích strojích je z hlediska kvality struktury materiálu závadný, neboť středová řezná část se dostává do oblasti funkčních ploch oběžných drah a způsobuje nižší dynamickou únosnost a trvanlivost ložisek. Z těchto příčin se jeví potřebné modernizovat nynější kovárnu v Kysuci anebo rušit výrobu přesných rour v hutích.

Aby obor ložisek mohl úspěšně vyřešit všechny problémy, mohl se dostat na úroveň nejpřednějších světových výrobků ložisek a udržet krok s jejich dalším vývojem, je nutné zvýšit počet pracovníků výzkumné a vývojové základny hlavně na podnicích. Toto zvýšení je potřebné zejména v oblasti vývoje a výroby jednoúčelových strojů a zařízení pro řešení rozvoje kovářské metalurgie, technologie a organizačního zlepšení výrobního procesu na vědeckém podkladě. Za účelem komplexní racionalizace výrobního procesu byl v rámci trustu ZVL, zřízen ústav pro racionalizaci výroby ložisek se sídlem v Žilině, který už dnes má 70 pracovníků a výhledově do r. 1970 se dá dobudovat na stav 300 pracovníků. Komplexní racionalizace všech činností v podnicích ZVL se v průběhu 4. pětiletého plánu rozvine jako hlavní součást systému zabezpečení technicko-ekonomického rozvoje. Systém komplexní racionalizace zahrnuje a kvalitně dovrší všechny další práce zaměřené na rozvoj techniky, organizace a řízeni, na rozvoj a využití lidských pracovních schopností a vědeckých metod práce. Jeho uplatňováním se má v konečném výsledku zvýšit efektivnost a realizace úloh celkově i v jednotlivých ukazatelích, a to především intenzifikaci a využitím nynějších výrobních sil při modernizaci techniky, při národohospodárnějším uplatnění finančních prostředků. Zabezpečením důsledné racionalizace výroby, jejich řídících a odborných činností je možné do konce pětiletého plánu přispět ke zlepšení hospodárnosti až po 10 % a v produktivitě živé práce až o 10 až 15 %. Záleží to ve značné míře na řešení všech odborných, organizačních a kádrových problémů při uplatňování racionalizace.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, pokusil jsem se v hrubých rysech rozvést hlavní problémy současného stavu a rozvoje naší výroby valivých ložisek. Jsem toho názoru, že k řešení bude potřebné v rámci průzkumu nadále přistupovat k důslednému a energickému realizování zpracování koncepčních záměrů a soustřeďovat se zejména na dobudování vědeckovýzkumných základen, tyto orientovat při výzkumu a vývoji vlastních výrobků též na vývoj účelové technologie, organizace a racionalizace výroby. Vytvářením podmínek pro výrobu jednoúčelových ložiskových strojů a zařízení v kapacitách trustu tak, aby již po roce 1970 podstatnou část těchto potřeb speciální techniky si zabezpečoval vlastní obor. Dále na vytváření technických a organizačních opatření ve výrobě, která povedou k soustavnému zvyšování kvality z nynějšího standardu na kvalitu ložisek o jeden stupeň vyšší.

Kolektivy pracujících v ložiskových závodech se na zvládnutí těchto náročných úkolů připravují. Zabezpečení klíčových otázek rozvoje bude však vyžadovat i účinnou pomoc a opatření ze strany orgánů centrálního řízení. Půjde především o urychlené zapojení a využití kapacit výrobců strojírenské techniky v ČSSR na vývoj a výrobu náročných strojů a zařízení pro ložiskový průmysl tak, abychom v co nejkratším čase se zbavili závislosti na jejich dovozu z kapitalistických států. Pro rozbor výroby ložisek a k překonání současného zaostávání bude však nutné v nejbližších třech až čtyřech letech poskytnout oboru nutné devizové prostředky na nákup rozhodující techniky z kapitalistických států.

Ve strojírenské metalurgii je nutné dořešit koncepci rozvoje výroby výkovků přesných silnostěnných rour, případně výlisků z válcovaných plošnin. V zájmu optimálního řešení nedostatků kovářských kapacit pro ložiska považuji za nejvhodnější zařadit v rámci oboru zahájení výstavby specializované kovárenské kapacity ještě před r. 1970.

Jsem přesvědčen, že připravovaná koncepce těžkého průmyslu vytvoří předpoklady pro reálné a plynulé plnění úkolů nejenom pro vnitřní potřebu, ale zejména pro zahraniční obchod, ke spokojenosti jak zahraničního, tak i našeho zákazníka. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Skramuskému.

Soudružky a soudruzi, diskutujeme ke státnímu závěrečnému účtu. Má-li některý poslanec na mysli jiné téma, prosím, byla příležitost, když jsme schvalovali denní pořad, navrhnout doplňkové body do pořadu naší schůze. Domnívám se, že nelze při diskusi ke státnímu závěrečnému účtu probírat dílčí otázky některého podniku nebo odvětví, pokud se nevztahují k problematice závěrečného účtu.

Prosím proto, aby to bylo respektováno a jestli si přejí někteří soudruzi k jiným otázkám, než které jsou na pořadu, hovořit, nechť mi podají návrh, já ho přednesu plénu a rozšíříme jednací pořad.

Nyní uděluji slovo posl. Voráčovi.