Pri tejto príležitosti chcem upozorniť na vážny
nedostatok v plánovaní investičnej výstavby,
ako sme už o tom niekoľkokrát hovorili v našom
výbore, ktorý spôsobuje, že už v
samotnom pláne sú vytvárané disproporcie
a zábrany pre jeho plnenie. Plán na rok 1965 bol
postavený tak, že z 304 kapacít plánovaných
k uvedeniu do prevádzky v menovitej výstavbe, malo
byť dokončené v druhom polroku 1965 77 % všetkých
kapacít a dokonca 53 % všetkých kapacít
malo byť uvedené do prevádzky až v poslednom
štvrťroku 1965. Na otázky poslancov zástupcovia
príslušných ministerstiev potvrdili, že
takú kumuláciu prác, predovšetkým
dokončovacích stavebných prác a montážnych
prác, nie je možné zodpovedne a v zodpovedajúcej
kvalite koncom roku zvládnuť. Napriek vážnemu
upozorneniu výboru na tento nedostatok sa v tejto praxi
naďalej pokračuje tak v roku 1966, ako aj v príprave
plánu na rok 1967.
Vážené súdružky, vážení
súdruhovia, dovoľte mi niekoľko pripomienok k
uzneseniu vlády č. 587 z minulého roku. Týmto
uznesením vláda dôrazne uložila investorským
rezortom preveriť všetky investičné zámery
a vylúčiť akcie, ktoré nie sú
projekčne alebo kapacitne zabezpečené. Táto
akcia, ktorá sledovala zníženie rozsahu požiadaviek
na investície v roku 1966 a v ďalších
rokoch, nepriniesla úspech a domnievame sa, že rezorty
k nej nepristupovali dostatočne zodpovedne. Dokazuje to
postup banky, ktorá bola nútená už v
prvom štvrťroku tohto roku odmietnuť financovanie
84 stavieb u 65 investorov v rozpočtovej hodnote 654 mil.
Kčs a prerušiť financovanie 135 stavieb v hodnote
637 mil. Kčs pre nedostatky v príprave a realizácii
týchto akcií.
O nedobrej práci ústredných investorov svedčí
tiež skutočnosť, že napriek opatreniu vlády
na stabilizáciu rozpočtových nákladov
stavieb musíme v tomto roku znovu očakávať
zvýšenie rozpočtových nákladov
v rozsahu cca 3 mld. Kčs. Už predchádzajúce
rozbory jednoznačne ukázali, že 90 % príčin
zvyšovania rozpočtových nákladov stavieb
je v nedostatočnej koncepčnej a projektovej príprave
stavieb. Neustály rast rozpočtových nákladov
teda potvrdzuje skutočnosť, že koncepčná
a celková riadiaca práca ústredných
investorov a zodpovedných ústredných orgánov
nie je ešte plne na výške a že chuti investorov
sú ďaleko vyššie, ako ich technické
a organizačné možnosti.
Príprava plánu investičnej výstavby
na roky 1966-1970 je veľmi sťažená zhoršením
stavu východzej základne roku 1965 (mám na
mysli rozostavanosť) , nedostatočnou vyjasnenosťou
dlhodobých koncepcií rozvoja jednotlivých
odvetví a veľkým napätím medzi
zdrojmi a požiadavkami na investície. V tejto situácii
už v podmienkach postupného pôsobenia novej
ekonomickej sústavy sa vážne prejavuje problém
monopolu dodávateľov. Tento monopol sa prejavuje v
neujasnenosti a v nedostatočnej stabilite odberateľsko-dodávateľských
vzťahov, v nedostatočnom uzavieraní hospodárskych
zmlúv, posunom a predlžovaním investičnej
výstavby, ako aj celkovou slabou pozíciou investorov,
ktorí dodávateľom nutne musia ustupovať.
Ukazuje sa, že dodávatelia aj investori v tomto prípade
vykročia a vo spomalení tempa investičnej
výstavby vidia eventuálny zdroj rezerv, ktoré
by poprípade mohli využiť po schválení
plánu a dlhodobých záväzkov voči
štátu.
Zdôrazňujem preto úlohu centra, aby rozhodne
čelilo týmto nezdravým tendenciám,
ktoré sú jednými zo základných
príčin ťažkostí v príprave
štvrtého päťročného plánu.
Nakoniec mi ešte dovoľte upozorniť na skutočnosť,
že v tomto roku je vývoj investičnej výstavby
sprevádzaný znovu veľkými nedostatkami
v materiálovom zásobovaní. Najvážnejšie
sa to opäť prejavuje v oblasti bytovej a občianskej
výstavby a predovšetkým v individuálnej
bytovej výstavbe. Na základe opatrenia vlády
sa síce zvyšuje výroba deficitných stavebných
materiálov, ovšem rast požiadaviek na výstavbu
a na údržbu domového majetku je ešte rýchlejší.
Za tejto situácie je treba vniesť do týchto
rozporov, ktoré sa znásobujú, konečne
jasno. Podľa môjho názoru je treba predovšetkým
zabezpečiť materiálové požiadavky
bytovej výstavby a údržby domového majetku
aj event. na úkor priemyslovej výstavby. Odvolávam
sa na to, čo som už povedal, že v priemyslovej
výstavbe je ešte mnoho stavieb, ktoré nie sú
dobre koncepčne ujasnené a kapacitne zabezpečené,
takže ich vyradenie z plánu by bolo len k prospechu
národného hospodárstva.
Uvedené problémy, vymenovanie ktorých nie
je samozrejme vyčerpávajúce a všestranné,
ukazujú, že investičná výstavba
je jedným z kľúčových problémov,
ktorému je treba venovať mimoriadnu pozornosť.
Podporujeme preto snahu o urýchlenie zavedenia zásad
zdokonalenej sústavy do oblastí investícií
tak, aby súčasne s ekonomickými nástrojmi
v oblasti výroby, miezd, cenovej politiky, zahraničného
obchodu atď., predstavovali ucelený komplex nástrojov
hospodárskej politiky štátu.
Na uvedených problémoch som však chcel ukázať,
že nie menej závažná je vo sfére
investícií úloha plánu a centra, aby
správne založenými koncepciami, plánom
a kontrolnou činnosťou centrum nielen následne
riešilo disproporcie v investičnej výstavbe,
ale im predchádzalo. Predkladám preto uvedené
problémy ako dopyty na vládu s tým, aby bolo
výboru v súvislosti s prejednávaním
zákona o štvrtom päťročnom pláne
predložené stanovisko o ich riešení.
Záverom vyjadrujem súčasne súhlas
so štátnym záverečným účtom
tak, ako ho predložila vláda, a verím, že
rok 1966 a štvrtý päťročný
plán budú znamenať prelom v plánovaní,
v riadení a realizácii investičnej výstavby.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Galabovi. Rozprava je tím vyčerpána,
pokud jde o přihlášené. Přeje
si snad ještě někdo promluvit v rozpravě?
Nikdo. S. ministr Dvořák si nepřeje promluvit
? (Ne.) Prosím tedy zpravodaje posl. Tymeše
o závěrečné slovo.
Zpravodaj posl. Tymeš: Soudružky a soudruzi,
dovolte několik slov k diskusi. Diskuse zdůraznila
stejně jako rozprava ve výboru pro plán a
rozpočet závažnost některých
problémů národního hospodářství.
Soudruh ministr financí Dvořák už sdělil,
že upozornil některé členy vlády,
aby buď v příslušném odborném
výboru, nebo ve výboru pro plán a rozpočet
podali zprávu o tom, jaká opatření
se činí k vyřešení těch
závažných nedostatků, které ve
výboru pro plán a rozpočet byly kritizovány.
Stejně tak myslím se to týká i jednání
pléna NS.
My jsme tentokrát věnovali výsledkům
hospodaření minulého roku více pozornosti,
než tomu bylo v minulých letech. Vy se pamatujete,
že v minulosti se často o státním závěrečném
účtu hovořilo tak, že nemá velký
význam mluvit o tom, co bylo, že bychom mluvili o
"snědeném krámu", že především
je třeba, abychom si všímali přítomnosti
a budoucnosti. Ovšem, my se musíme učit z minulosti
a dbát o to, abychom v přítomnosti a budoucnosti
neopakovali chyby, kterých jsme se v minulosti dopouštěli.
Myslím, že proto bylo správné, když
tentokrát velmi obsáhle a kriticky jsme zejména
ve výboru pro plán a rozpočet otázku
hospodaření v minulém roce projednali a podle
mého soudu bude správné, když se k těmto
problémům ještě vrátíme,
zejména k těm, které nejsou vyřešeny
a kde budeme chtít znát stanovisko vlády,
jaká opatření se činí v budoucnosti.
Při této příležitosti bych chtěl
říci několik slov k připomínce
o projednávání státního závěrečného
účtu v orgánech NS. Domnívám
se, že bude nutné promyslet, jak v budoucnosti projednávat
výsledky hospodaření za minulý rok.
Nová soustava řízení se pochopitelně
projeví i ve státním rozpočtu a to
ovlivní i způsob naší kontrolní
činnosti. I když my kontrolu hospodaření
neprovádíme pouze při jednání
o státním závěrečném
účtu, prakticky se uplatňuje kontrola NS
po celý rok, přece jen bude nutné zvážit,
zda výsledky celoročního hospodaření
by se neměly projednávat i podle resortů
v některých výborech NS. Např. kulturní
výbor by mohl provést důkladnější
rozbor hospodaření s prostředky, které
ve státním rozpočtu dáváme
ministerstvu školství a kultury, než to můžeme
učinit ve výboru pro plán a rozpočet,
kde zkoumáme celkové výsledky hospodaření
za minulý rok.
Předseda NS s. Laštovička už zde řekl,
že výbory NS připravují své plány
činnosti do konce volebního období, abychom
zajistili úkoly, které pro nás vyplývají
z jednání a závěrů XIII. sjezdu
KSČ.
Předsednictvo NS jistě zváží
nový způsob projednávání státního
rozpočtu - ostatně, budeme se tím zabývat
ve zprávě s. min. Dvořáka i ve výboru
pro plán a rozpočet na počátku měsíce
září - a pochopitelně zváží
i způsob dalšího projednávání
státního závěrečného
účtu.
Podkladem pro toto jednání budou i připomínky
a doporučení výborů NS i dnešní
jednání pléna NS.
Konkrétní připomínky zde nebyly, až
na připomínku posl. Mikuláška k návrhu
zákona SNR o vlastnictví bytů. Na tuto věc
bude reagovat předseda ústavněprávního
výboru dr. Škoda, až budeme tento návrh
projednávat.
Proti doporučení výboru pro plán a
rozpočet nebyly vzneseny žádné námitky.
Opakuji proto návrh výboru pro plán a rozpočet,
aby Národní shromáždění
schválilo vládní návrh usnesení,
jímž Národní shromáždění
schvaluje podle čl. 41 ústavy státní
závěrečný účet Československé
socialistické republiky za rok 1965.
Předseda s. Laštovička: Děkuji
poslanci Tymešovi. Přistoupíme nyní
k hlasování. Kdo souhlasí s vládním
návrhem usnesení, .kterým se schvaluje státní
závěrečný účet Československé
socialistické republiky za rok 1965, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
Děkuji. Je někdo proti? Není. Zdržel
se někdo hlasování? Nikdo. Děkuji.
Vládní návrh usnesení, kterým
se schvaluje státní závěrečný
účet Československé socialistické
republiky za rok 1965 je jednomyslně schválen.
Přistoupíme nyní k pátému bodu
pořadu, kterým je
5. Vládní návrh zákona o ochraně
zemědělského půdního fondu
a společná zpráva výborů ústavněprávního,
výboru pro národní výbory, výboru
pro investiční výstavbu a stavebnictví
a výboru zemědělského.
Vládní návrh zákona odůvodní
ministr zemědělství a lesního hospodářství
s. Ing. Burian. Prosím soudruha Buriana, aby se ujal slova.
Ministr zemědělství a lesního hospodářství
Ing. Burian: Vážené Národní
shromáždění, soudruzi poslanci! Projednávání
návrhu zákona na ochranu zemědělské
půdy, který je na programu dnešního
zasedání, patří svým významem
mezi velmi závažná opatření v
našem státě.
Půda a její využití pro zabezpečení
výživy obyvatelstva se nejen u nás, ale v celém
světě stává středem pozornosti
a zvyšující se péče. Rostoucí
spotřeba potravin ve většině zemí
vyvolává stálé zhoršování
možností nákupu zemědělských
produktů na světových trzích. Proto
také v mnoha zemích dochází k rozsáhlým
investicím i k dalším opatřením
do zemědělství směřujícím
k jeho intenzifikaci a ke zvýšení produktivity
práce.
V naší průmyslové zemi s hustým
osídlením a s vysokou životní úrovní
má hospodaření s půdou a její
plné využití zvlášť velký
význam. Proto naše strana a vláda v souvislosti
s nutností dalšího podstatného zvýšení
zemědělské výroby přijaly řadu
opatření k zvýšení zájmu
o půdu a k omezení ztrát, vznikajících
národnímu hospodářství jejím
nedostatečným využíváním
nebo jejím neuváženým odnímáním
pro zemědělské účely.
Povinnost chránit zemědělskou půdu,
zejména před jejím ubýváním,
byla stanovena v zákoně o ochraně zemědělské
půdy již v roce 1959. Zkušenosti z provádění
tohoto zákona však ukázaly, že mnohé
jeho zásady nebyly důsledně dodržovány
(podniky, organizacemi, národními výbory
i ministerstvy). To proto, že jeho ustanovení nebyla
dost účinná a nevyvolávala potřebný
ekonomický tlak na investory. To je hlavní důvod,
proč je Národnímu shromáždění
předkládán v souladu se závěry
XIII. sjezdu naší strany návrh nového
zákona, který má tyto nedostatky odstranit.
Při projednávání údajů
o vývoji zemědělského půdního
fondu v ostatních evropských státech je naše
republika na jednom z posledních míst. Zatímco
výměra zemědělské půdy
proti předválečnému stavu se v řadě
evropských zemí zvyšuje a dosáhla přírůstku
např. v Dánsku 4 %, ve Francii téměř
6 % a v Itálii 10 %, u nás dochází
ke stálému poklesu.
Za poslední necelá tři desetiletí
od roku 1939 do roku 1965 nám ubylo na 596 000 ha zemědělské
a z toho 542 000 ha orné půdy. To je výměra,
která se rovná zhruba výměře
zemědělské půdy celého Severomoravského
kraje. Přitom závislost ČSSR na dovozu je
větší než jiných zemí. Kdybychom
zabránili dosavadním ztrátám zemědělské
půdy, ušetřili bychom za dobu 10 let více
než 1/3 ročního dovozu
pšenice, to je celý náš dovoz pšenice
z kapitalistických zemí.
Vývoj situace na světových trzích
jasně ukazuje, že jedinou možnou cestou k zabezpečení
stále rostoucí potřeby zemědělských
produktů je soustavná péče o intenzívní
využívání půdního fondu
a jeho účinná ochrana proti zneužívání
k nezemědělským účelům.
Proto vkládáme do půdy každoročně
značné prostředky. Zatímco dávky
čistých živin na ha zemědělské
půdy činily v roce 1945 jen 18 kg NPK to je přibližně
tolik jako před válkou, v roce 1960 to bylo již
81 kg a dnes máme již 126 kg čistých
živin na každý ha zemědělské
půdy. Velké finanční částky
dává náš stát každoročně
na meliorační práce. Například
v loňském roce bylo na tento účel
vynaloženo přes 700 mil. Kčs. Dalších
zhruba 300 mil. Kčs je každoročně vynakládáno
na rekultivace půdních rezerv.
Soudružky a soudruzi, soustavně sledujeme vývoj
půdního fondu a zkoumáme hlavní příčiny
jeho zmenšování. Jako nejzávažnější
se ukazuje skutečnost, že u nás dochází
k trvalým úbytkům nejen zemědělské,
ale zejména kvalitní orné půdy, a
to především v důsledku investičních
činností. Tyto ztráty jsou pro zemědělství
zvlášť bolestné, neboť se soustřeďují
především do nejprodukčnějších
zemědělských oblastí, do úrodných
nížin a na intenzívně obhospodařované
pozemky v okolí měst a obcí. Jde o půdu,
do které bylo po staletí vkládáno
mnoho práce a která dávala vysoké
výnosy.
Například v roce 1963 ubylo jen pro výstavbu
více než 11 000 ha zemědělské
půdy a pro těžbu dalších 1800 ha.
V roce 1964 byl úbytek ještě vyšší.
Pro investiční výstavbu bylo uvolněno
14 000 ha zemědělské půdy a pro těžbu
téměř 2000 ha. V roce 1965 se úbytek
vlivem zpřísněných opatření
na úseku ochrany půdy poněkud snížil.
Přesto však ubylo přes 9000 ha zemědělské
půdy pro výstavbu a více než 1000 ha
pro těžbu, tedy celkem 10000 ha zemědělské
půdy.
Jedna z hlavních příčin uvedeného
stavu spočívá především
v tom, že půda nebyla až dosud při investiční
výstavbě považována jako ekonomicky
rovnocenný činitel. Efektivnost investiční
výstavby byla nesprávně zkreslována,
protože v nákladech na výstavbu nehrála
půda prakticky žádnou roli. Aby stavba byla
co nejlevnější, prosazovali investoři
bez ohledu na celospolečenské zájmy umísťování
investic na volná prostranství, zatímco o
plochy uvnitř obcí a měst neměli zájem.
Dokladem toho jsou i výhledové požadavky investorů
na půdu pro výstavbu v létech 1967 - 1970.
Prováděli jsme si orientační rozbor
těchto požadavků na centrálně
sledovanou výstavbu a zjistili jsme, že z hlediska
kvality požadované půdy jsou uplatňovány
i nadále nároky na pozemky většinou
vysoce úrodné.
Například v českých zemích
se téměř 70 % akcí navrhuje do výrobní
oblasti řepařské a kukuřičné
a 30 % akcí do oblasti bramborářské
a horské. Přitom řepařské a
kukuřičné půdy je zde něco
přes 30 %, avšak bramborářské
a horské téměř 70 %. Je tedy poměr
výrobních oblastí v českých
zemích a umístění výstavby
podle výrobních oblastí co do jejich produkční
hodnoty přesně v obráceném poměru.
Na nezemědělské půdě se plánuje
pouhých 6 % akcí, v intravilánech obcí
jen 7 % akcí.
Na nepříznivém vývoji půdního
fondu mají však svůj podíl - a to ne
malý - i zemědělské závody.
Je známo, že řada kravínů, vepřínů
a jiných zemědělských staveb byla
situována mnohdy zcela neuváženě daleko
za obce, často na jakostní úrodnou půdu.
Tomu přirozeně napomáhaly i některé
stávající vyhlášky a předpisy.
A nejen to. Docházelo i k nesprávnému přeřazování
orné půdy do luk a pastvin, k zalesňování
nebo dokonce i do půdy neplodné.
I když část těchto převodů
byla oprávněná, neboť šlo většinou
o pozemky v prudkých svazích, ohrožené
erozí a o drobné plochy mezi lesy, kde dříve
jen s velkými obtížemi hospodařili drobní
držitelé půdy, nelze se s celkovým rozsahem
těchto úbytků smiřovat. Bude zapotřebí
nejen zamezit, aby se takové převody opakovaly,
ale současně musíme vytvářet
i podmínky k tomu, aby neoprávněně
odejmutá půda byla vrácena zemědělské
výrobě. Je jasné, že naše společnost
si nemůže dovolit jakékoliv plýtvání
a nehospodárné zacházení s půdou,
ať je tomu kdekoliv. Důrazně nám to
připomíná i XIII. sjezd KSČ.