Dosavadní hospodaření s půdou a poměr k ní je zatím vážným varováním a zákon o hospodaření půdním fondem přichází skutečně už v hodině poslední. Složitost vztahů a názorů v naší společnosti, překrývání celospolečenských zájmů zájmy lokálními, podnikovými a nakonec osobními a úzce sobeckými je důkazem právě tříleté období těžkého zrodu tohoto zákona. Půda byla v investiční, bytové, komunikační a jiné výstavbě všeho druhu jen evidenční položkou bez ohledu na její bonitu a společenskou hodnotu. Naše předpisy požární, hygienické, silniční, dopravní, a jak se všechny ty pokyny, směrnice a oběžníky jmenují, vůbec nebraly v úvahu šetření půdou a mají tak velmi obtížené svědomí jejího zániku a nenávratné ztráty. Vezměme si jen naprostý zákaz nástavby půdního prostoru nad kravíny, vepříny a celou řadou dalších velikých staveb zemědělské velkovýroby, a to proti vůli a žádostem členů družstev, kteří byli za obranu půdy i nazýváni narušovateli pořádku a plánovaného řízeného hospodářství. Je třeba se právě v souvislosti s dnešním projednáváním zákona zeptat, co nyní tomu říká Státní úřad pro typizaci a vývoj zemědělských staveb se sídlem na Václavském náměstí, který by měl nyní vyvinout hodně aktivity, aby smazal vinu minulých let. Stejně je tomu i s těmi obránci lidského zdraví, kteří by nejraději živočišnou výrobu z vesnice poslali až za hranice katastru. A není tomu tak dávno, co docházelo k situacím, že při velké hustotě našich vesnic by se stavěly kravíny jednoho družstva v obci sousední a obráceně. Ještě že lidé na vesnici jsou už od přírody nuceni klidně a logicky uvažovat a zabránili tak mnohým škodám i za cenu vlastních osobních potíží. (Veselost.) Řekl jsem tato mnohým našim úřadům i úředníkům málo příjemná slova proto, abych zdůraznil a podtrhl a naléhavě připomněl všem nám včetně lidí žijících na vesnici, že nyní se musí hospodařit s půdou jako se zlatým fondem společnosti a zabránit všemi dostupnými způsoby jejím ztrátám a ničení. Zákon projednávaly čtyři výbory Národního shromáždění, a to výbor ústavněprávní, pro národní výbory, pro investiční výstavbu a stavebnictví a jako poslední zemědělský. Proti původnímu znění doznal zákon značných doplňků a změn a ke cti všem poslancům nutno říci, že vždy směrem ke zpřísnění šetření půdním fondem.

Jaké jsou v podstatě obecné změny v navrhovaném zákoně proti dřívějším opatřením a co se také od zákona očekává?

1. Ochrana půdního fondu bude vzata na pořad jednání už při územním plánování investiční a bytové výstavby. Víme všichni, že dosud byla situace v plánování výstavby nových závodů a sídlišť poznamenána souhlasem všech národních výborů, jen když se v obvodu jejich působnosti stavělo. Investoři dovedli využít dokonale této tendence a pod hrozbou přenesení stavby jinam dostávali obyčejně půdu nejlepší bonity a na rovině, kde se náklady stavby podstatně snižovaly. Až do nedávna se stavební podniky vůbec nestaraly o skrývku ornice. Pokud pak se už pod tlakem veřejného mínění ornice skrývat musela, zůstaly z ní jen haldy hlíny, které se pak za několik roků buldozerem rozhrnuly, aby nepříjemný svědek špatného svědomí zmizel ze světa. A čeho oči nevidí a uši neslyší, toho už srdce neželí. My všichni bychom jistě mohli podobných příkladů každý uvést celou řadu - ale raději ne - protože to všechno sahá také nepříjemně i do našeho svědomí. Zákon nyní velmi přísně posuzuje zacházení s ornicí, když už se musí nová půda pro stavby zabírat.

2. Požadavky na další zemědělskou půdu pro účely výstavby a tím její zničení musí být ekonomicky zhodnocovány. Tím se chce docílit toho, že podniky budou provádět adaptace ve stávajících provozech, i když třeba se na velkém rozboru dokazuje, že by bylo efektivnější a lacinější stavět, jak se všeobecně říká - "Na zelené louce!" Všichni však bychom mohli uvést zase celou řadu příkladů, jak nové drahé stavby, které pohltily tisíce hektarů obyčejně nejlepší zemědělské půdy - nevracejí v objemu a kvalitě výroby ani tolik jako staré provozy. Totéž platí i o bytové výstavbě. Nová sídliště jsou impozantní a vzbuzují radost nad velkou prací a starostí společnosti o člověka. Když se však zamyslíme nad situací, která si denně dožaduje řešení, dojdeme k poznání, že tato honosná sídliště v obvodu měst nejsou cestou a způsobem, kterým můžeme úspěšně vyřešit bytový problém naší společnosti. Na omluvu a vysvětlení sám sobě si říkám, že snad všechno musí mít svůj čas, svůj vývoj a konečné poznání i chyb a omylů. Všichni anebo alespoň naprostá většina rozumných lidí ví velmi dobře, že nyní musíme upřít pozornost a zájem na zastavěná předměstí a především do centra měst a vesnic. Zabývat se hospodárně stárnoucím a mnohde už se rozpadávajícím bytovým fondem převzatým z generací minulých. Že po vzoru Mladé Boleslavi se musí bourat obyčejně přízemní domky anebo zastaralé domy, kde už nikdo nechce bydlet. Proč, to víme přece všichni velmi dobře. Co však je třeba si vzájemně velmi nahlas říci, že nejde jen o stavební místa a tím o šetření půdou! Že stejně naléhavě je třeba šetřit se starým stavebním materiálem, zejména také proto, že staré cihly a krytina jsou několikanásobně kvalitnější nežli rychle vyrobený a uspěchaný nový materiál. Zejména na vesnicích z objektů, které už zemědělská velkovýroba nepotřebuje. Je vůbec nezbytné přehodnotit ekonomická zdůvodnění výstavby všeho druhu a směru. Ukazuje se, že výpočty jsou dělány krátkozrakým pohledem jen dnešních dnů a okamžitého, a tím ovšem jen pomyslného a málo věrohodného efektu. Je si třeba už jednou uvědomit, že my, naše generace, nejsme přece poslední lidé na tomto světě. Že přece suroviny a přírodní bohatství naší vlasti budou naši potomci potřebovat stejně jako my celá staletí. Asi tak jak to říká poslední verš staré básně:

Tak čtenáři pozdních veršů mých,

až k nim se nakloníš

po staletích a staletích

možná, že ucítíš -

jak smolnou vůni borovic

starého smutku dech

saj tiše jej a pokorně

a dětem svým též trochu nech!!

Do zákona byla proto vložena zásada, že se přenáší pravomoc povolování záboru půdy na vyšší orgány. Chce se tak předejít možnostem, kdy lokální zájmy národních výborů místních a městských převážily nad povinností šetření půdním fondem. S tímto řešením je třeba vyslovit souhlas. Myslím však, že by měla být někde vyjádřena, a to velmi zřetelně a nesmlouvavě, zásada, že toto rozhodnutí nesmí mít vliv na další rozšíření administrativy vyšších úřadů. Že tato práce musí být zabezpečena ze stávajícího celkového počtu úředníků toho kterého úřadu. Upozornění podle mého názoru velmi důležité. - Známe za celá léta až příliš dobře snahy a sklony úřadů, - které jako štít před sebou nesou nezbytnost ochrany celospolečenských zájmů a v pozadí se pak škodlivě rozrůstají a bobtnají, až překrvený a zbytnělý aparát pohltí všechny výhody a dobré záměry, které zákony sledovaly. Dalším závažným úsekem zákona je přísné ustanovení o náhradě, kterou musí zaplatit každý, kdo půdu zemědělské výrobě natrvalo odejme. O tyto zásady se vedly dlouhé debaty a spory a budiž popravdě řečeno, uspokojivě nejsou vyřešeny dodnes. Zákon sleduje rovnoprávnost všech investorů včetně JZD a státních statků. Z velké míry se to podařilo. Přesto však se objevily v zákoně výjimky, které podle mého názoru nic dobrého nepřinesou. Všichni investoři jsou povinni za půdu platit. A to nezemědělské podniky a organizace do státní pokladny na zvláštní účet, z něhož se pak budou hradit náklady na rekultivaci a obnovu půdy. Jednotná zemědělská družstva budou odvádět příslušnou částku do svého fondu, z něhož se pak budou platit náklady na zúrodnění a rekultivaci půdy. A jde právě o § 24, kde se hovoří o osvobození od odvodů finančních částek. Se všemi odstavci tohoto paragrafu je možné souhlasit až na písmeno b) , které osvobozuje výstavbu liniových dopravních staveb a výstavbu letišť. Touto výjimkou se hrubě narušuje rovnoprávnost investorů. Dále se dává benevolentní možnost vést silnice a železnice přes nejúrodnější půdy obyčejně v rovinách, aby náklady na stavby byly co nejnižší. Přes všechna vysvětlování a zdůvodňování se nepodařilo zásadu rovnoprávnosti investorů do zákona prosadit. Upozorňuji na tuto situaci proto, že jsem přesvědčen, že v dohledné době bude nutné zákon doplnit, a to tehdy, až zase čas a situace uzraje natolik, že se i tato zásada pak v zákoně, a to se souhlasem všech, prosadí.

Nyní ještě několik slov k vyhlášené úhradě za půdu v odstavci, který byl vzat z vládní vyhlášky a stává se součásti zákona. Na první pohled se úhrada za výnos půdy zdá velmi přísná. Ale při porovnání s cenou půdy z let prvé republiky je ještě zatím nejméně desetkrát nižší. V minulých dnech jsem měl možnost besedovat s pracovníky geodézie a kartografie Východočeského kraje. Staří pamětníci oceňování půdy, například s. Morávek z Pardubic, můj názor plně potvrdili. Tak např. v roce 1932 stál v okolí Pardubic jeden hektar stavebního místa milión Kčs a stavební místo v centru města bylo v přepočtení ze čtverečního sáhu ceněno na 10 miliónů za jeden hektar. Obdobně tomu bylo v Praze, kde jeden hektar stavební plochy v centru města stál kolem 500 miliónů Kčs. Zdá se, že naše ocenění nejvýše 2 milióny Kčs za jeden hektar nejlepší bonity je velmi nízké a pro podniky celkem přijatelné, ba možno říci - při několika set miliónovém nákladu investiční výstavby - dokonce nepodstatné a zanedbatelné. Jsem přesvědčen, že v zákoně uvedený 200násobek výnosů půdy by měl být zvýšen nejméně na 100násobek a pak by zákon měl skutečný účinek a my před potomky alespoň částečně čisté svědomí. Je ovšem pravda, že i dosavadní zásady zákona jsou na dnešní dobu v porovnání s minulostí velkým krokem vpřed a čas si zase svoje vyžádá a upraví.

Je tu ještě důležitá věc, která se zatím žádným zákonem ne řeší, ale která se ve velmi krátké době o uznání přihlásí, a jsem přesvědčen, že ji bude v plné míře přisouzeno. Jde o soustavné zvyšování úrodnosti půdy. Jde o zužitkování odpadů měst a průmyslové a jiné výroby všeho druhu. Zatím se jen o užitečnosti a možnostech mluví a jen v ojedinělých výjimečných případech se přistoupilo k realizaci záměrů. Z těchto důvodů jsme u nás ve Východočeském kraji založili družstvo pro zúrodňování a výživu půdy se sídlem ve Smiřicích, které vejde do života 1. 7. 1966. Nebudu naše jednání - nebojte se - dlouho zdržovat vyprávěním o novém organizačním útvaru. Hovořím o tom jen proto, že už při svém zrodu naráží na tvrdou vodu nepochopení různých orgánů, které naopak by měly její zrod vítat a podporovat. Tato skutečnost jen potvrzuje můj názor a pravdivě dokumentuje můj požadavek, který jsem přednesl na společném zasedání výboru pro plán a rozpočet dne 16. června 1966 při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1965. Opakuji své doporučení před plénem Národního shromáždění. Aby náš mandátový výbor zastával současně funkci výboru imunitního a brzy v celé šíři zahájil činnost. Soudruh Antonín Pospíšil jako předseda výboru mandátového by na tuto práci rozhodně stačil a má dost zkušeností, aby ji zvládl. Jde totiž o to, aby v nové soustavě řízení především poslanci Národního shromáždění, chráněni ústavní imunitou, zahájili práci v různých tvůrčích a nových experimentech. Bez těchto nových prvků se nový způsob řízení národního hospodářství do života neprosadí. Přitom ovšem všichni musíme počítat s tím, že nastane zápas a boj nového se starým - protože přece známe až příliš dobře, že staré navyklé a zaběhané ze scény dobrovolně neodejde. A já jsem přesvědčen po mnoha zkušenostech, že naše úřady, až na nepatrné výjimky, které jen potvrdí pravidlo, budou stát všude na pozicích starých směrnic, tj. pokynů, oběžníků, prostě dosavadních zvyklostí. A jen názorné příklady ve výrobě je mohou přesvědčit a ukázat jim novou, sice obtížnou a nezvyklou, ale naprosto správnou cestu. Myslím si, že těmi novátory a světlonoši nových forem řízení a výroby by měli být všichni poslanci pracující ve výrobě, chráněni alespoň na přechodnou dobu ústavní imunitou.

Jsem přesvědčen, že tato cesta je v souladu s usneseními XIII. sjezdu KSČ a že zavádění nového do života si žádá lidí smělých, ale logicky a věcně uvažujících zároveň. Abychom pořád neukazovali, co a jak je chybné, ale začali hned teď, a to z "gruntu" nově myslet a hlavně jednat. Toto tvůrčí nadšení nemá nic společného s maloměšťáckým radikalismem. Lidé ve výrobě říkají, že je toho vysvětlování dost. Že je tedy třeba začít a jsou ochotni se do práce pustit z toho prostého důvodu, že je lákají smělé plány a myšlenky a že život v zátiší a závětří nebyl nikdy vizitkou práce a snažení našeho lidu. Přinášet tedy nejen náměty a doporučení, ale sám se každý osobně zúčastnit práce - nést plnou odpovědnost - to je myslím to, co dnešní doba od nás nesmlouvavě vyžaduje. A pak se uvede plně do života i zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Z nového pohledu oceníme půdu a sami budeme všichni pracovat pro plné uplatnění zákona a jeho obsahu v praxi. A sami pak přijdeme později s návrhy jeho dalšího zkvalitnění a zpřísnění, protože už to všechno bude vlastně samozřejmá skutečnost. Z těchto důvodů doporučuji i jménem výborů ústavněprávního, pro národní výbory, pro investiční výstavbu a stavebnictví a zemědělského návrh zákona v upraveném znění plénu Národního shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Borůvkovi a přerušuji nyní schůzi do zítřka do 9.00 hodin.