Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. dr. Škoda, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, místopředseda vlády Černík, dr. Dolanský, místopředseda vlády Ing. Šimůnek; kandidáti předsednictva ÚV KSČ Ing. Kapek, Vaculík; tajemník ÚV KSČ Koucký; místopředsedové vlády Krajčír, Ing. Krejčí; ministři Ing. Burian, David, Dvořák, Korčák, Krutina, Kudrna, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, Majling, Penc, dr. Plojhar, Ing. Takáč, Uher.

248 poslanců podle prezenční listiny.

Předseda NS s. Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění.

Soudružky a soudruzi, včera došly zprávy o novém hanebném útoku amerických agresorů proti Vietnamu, bombardování Hanoje a přístavu Haiphongu. V celém světě tento nový zločin vyvolal veliké pobouření. Veliké pobouření vyvolává také mezi naším lidem.

Navrhuji Národnímu shromáždění, aby přijalo prohlášení Národního shromáždění k dalšímu stupňování agrese USA ve Vietnamu tohoto znění:

Národní shromáždění ČSSR je hluboce pobouřeno zprávou o včerejším bombardování předměstí hlavního města bratrské socialistické země - Vietnamské demokratické republiky Hanoje a přístavního města Haiphongu letadly Spojených států. Tento nový pirátský útok proti suverénnímu státu je stejně jako celá otevřená agrese USA ve Vietnamu v příkrém rozporu se ženevskými dohodami o Indočíně z r. 1954, s mezinárodním právem a s Chartou OSN.

Agresívní politika vlády Spojených států amerických ve Vietnamu, bombardování Vietnamské demokratické republiky, vysílání dalších vojenských sil Spojených států a jejich satelitů a válečného materiálu do jižního Vietnamu, rozšiřování vojenských akcí v Laosu a ohrožování svrchovanosti Kambodže znamenají zvýšené nebezpečí i pro světový mír a bezpečnost. Plnou zodpovědnost za tento nebezpečný vývoj nese vláda Spojených států amerických.

Bombardování předměstí Hanoje a Haiphongu 29. června americkými letadly, nařízené přímo presidentem Johnsonem, je novým důkazem toho, že vláda Spojených států provádí politiku dalšího stupňování té špinavé války proti vietnamskému lidu a že řeči nejvyšších představitelů USA o ochotě řešit vietnamský problém cestou jednání jsou jen pouhým manévrem k oklamání světové veřejnosti.

Národní shromáždění Československé socialistické republiky s rozhořčením odsuzuje tento nový akt vystupňované agrese Spojených států proti Vietnamské demokratické republice a jménem všeho československého lidu opětovně vyjadřuje bratrskou solidaritu se spravedlivým bojem vietnamského lidu proti americkým agresorům a za obnovu míru ve Vietnamu. Plně podporuje známá stanoviska vlády Vietnamské demokratické republiky a NFO jižního Vietnamu k řešení vietnamské otázky a zdůrazňuje nezadatelné právo vietnamského lidu rozhodovat o svých vlastních záležitostech bez cizího vměšování.

Národní shromáždění vyslovuje přesvědčení, že všechny mírumilovné síly světa rozhodně odsoudí nový hanebný čin vlády Spojených států a vyvinou všemožné úsilí k zadržení zločinné ruky agresora a k obnovení míru v oblasti Indočíny. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, konstatuji, že potleskem Národní shromáždění schválilo prohlášení k dalšímu stupňování agrese USA ve Vietnamu.

Nyní pokračujeme v diskusi k návrhu zákona o ochraně půdního fondu. Jako první promluví posl. Pacner.

Posl. Pacner: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Vydáním zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, takového, který by se stal opravdu účinným nástrojem dosavadního ubývání zemědělského výrobního prostředku, jímž půda beze sporu je, to se stalo bezpodmínečnou nutností a je také již delší dobu očekáváno všemi těmi, jimž není lhostejný fakt, že rok od roku nám půdy ubývá a snižují se tak možnosti dalšího zvyšování tak potřebné zemědělské výroby.

Soudružky a soudruzi poslanci, jestliže teprve dnes budeme schvalovat zákon o zemědělském půdním fondu, pak je třeba si uvědomit, že uplynuly již 3 roky od doby, kdy Komunistická strana Československa se těmito otázkami zabývala a pod kontrolou vlastních orgánů provedla prověrku nevyužité a ladem ležící půdy. Tehdejší usnesení ÚV KSČ dalo energický pokyn k tomu, aby se skoncovalo se zhoršováním v hospodaření půdním fondem a aby byla na všech úsecích našeho hospodaření učiněna taková opatření, aby nadále zemědělské půdy neubývalo. Vzdor tomu zaznamenáváme každým rokem, jak řekl zpravodaj s. ministr, další stovky hektarů půdy, které padnou za oběť strojové civilizace. Je tedy opravdu již načase, aby v zájmu rozvoje naši společnosti byl vydán zákon, který by půdu chránil.

V dobách soukromovlastnických vztahů k půdě se hospodáři soudili o každou mez, hájili každou píď půdy, která jim a jejich rodinám dávala obživu. Byli si vědomi i ti, kdož půdy požadovali pro jiné účely, že není a nebude tak snadné ji získat.

Dnes, kdy došlo k vytvoření nejlepších podmínek pro využití půdy jejím zespolečenštěním, projevila se hlavně ze strany těch, kteří na půdě nepracují, veliká nevážnost k zemědělské půdě a i k tomu, co ona plodí. Je to přirozené, vždyť jsme ještě v nedávných letech neviděli v zemědělství hlavní zdroj obživy lidu, když jsme dokazovali, že za průmyslové výrobky si můžeme veškeré potraviny dovézt. Pak přirozeně poklesla úcta i k výrobnímu prostředku zemědělců, tj. k půdě.

Dnešní zasedání pléna Národního shromáždění, soudružky a soudruzi, by mělo vyburcovat všechny ty architekty, projektanty, stavbaře, funkcionáře národních výborů a státních orgánů všech stupňů, včetně hospodářských pracovníků, aby dříve, než uplatní požadavek na 1 m² zemědělské půdy, aby si vzali tužku a spočítali si, co se za 100 let může na této půdě urodit a kolik dosud hladovějících lidi na světě může úroda z tohoto 1 m² nasytit.

Vždyť uvažme, že ne všem lidem na světě se z hlediska výživy lidu vede tak jako u nás v socialistickém Československu. A konečně po 100 letech by už hladovět na světě neměl opravdu nikdo.

Jsou lidé, živočichové a věci, jichž si na světě velice vážíme. Máme například úctu ke včelám, k nimž se chováme se stejnou vážností jako k lidem, jako o lidech o nich hovoříme a také žádný slušný a kulturní člověk by včele neublížil. Nebudu zde rozebírat, proč - to všichni víme, ale jak jinak je to dnes s půdou, s živitelkou lidstva. Té si nevážíme. Tuto situaci půdy je nutno si konečně uvědomit a učinit takové opatření, aby konečně nastal radikální obrat.

My jsme v ústavněprávním výboru a ve výboru pro národní výbory vyvinuli značné úsilí, aby předložený zákon se nestal pouhou proklamací, ale aby měl i tvrdé sankce pro ty, kdož by jeho ustanovení nedbali. Jedině takové je správné a účinné zákonné opatření, které dává záruku, že bude respektováno a dodržováno. A protože vláda právě v těchto otázkách sankční účinnosti zákona zaujala stejné stanovisko jako výbory NS, můžeme dnes konstatovat, že zákon vytváří všechny podmínky pro ochranu půdy. Bude již jen záležet na občanech, jak bude zákon k tomuto cíli využíván, jak bude respektován.

Jak v ústavněprávním výboru, tak ve výboru pro národní výbory jsme navrhli a odsouhlasili řadu změn a doplňků paragrafovaného znění zákona, které všechny sledovaly onen prvořadý a celospolečenský zájem ochrany zemědělské půdy. Ne jinak tomu bylo ve výboru zemědělském a pro investiční výstavbu.

Tak například nutně bylo třeba přijmout zásadu vyslovenou v § 12 odst. 3 písm. a), že při geologickém a hydrologickém průzkumu a při budování nadzemních a podzemních vedení je tu provozovatelům mezi jiným uložena povinnost projednat včas zamýšlené provádění prací mezi jinými též s uživatelem půdy. Došli jsme k závěru, že v tomto směru pominout uživatele by bylo sice pohodlné pro provozovatele, ale naprosto neodůvodněné a přímo politicky a hospodářsky škodlivé pro uživatele. Vycházíme-li z toho, že právě on na této půdě hospodaří, že si stanoví výrobní úkoly, že do půdy investuje za účelem jejího zúrodnění, pak není možné souhlasit s tím, že třetí osoba by mohla bez jeho účasti a vyjádření rozhodnout o odnětí této půdy. To bychom připustili, že bude dělán účet bez hostinského.

Závěrem bych chtěl k § 11 odst. 2 připomenout - i když nenavrhuji změnu tohoto ustanovení - že příslušné orgány, tj. ministerstvo zemědělství, KNV a ONV by měly opravdu jen ve mimořádných případech povolovat výjimky z povinnosti skrývky a rozhodně by to nemělo být z toho důvodu, že ornici je možno plně využít až na vzdálenějším místě, kde se provádí rekultivace půdy. Soudružky a soudruzi poslanci, vzdálenost, dopravní vzdálenost při kvalitní orné půdě by neměla být důvodem pro výjimku. My cihly a stavební materiál vozíme stovky kilometrů a nikdo se nad tím nepozastaví; a na cihlách ještě nic nevyrostlo - leda formou hydroponie. Ekonomika tu není v úspoře tunokilometrů, ale v tom, co na této rekultivované půdě můžeme vyrobit. Tuto výjimku z povinnosti skrývky je třeba chápat tak, že není míněna v zájmu těžebních organizací, které v prvé řadě, když zabírají půdu, mají povinnost rekultivační, ale že je v zájmu zemědělců proto, aby nebyla skrývána tenká vrstva kamenité půdy blížící se úrovní hlušiny, která by žádaný užitek nemohla přinést.

Je možno dnes říci, že po těchto mnoha změnách, které 4 výbory navrhly, jde tu o opravdu dobrý zákon. Jsem přesvědčen, že prospěje zemědělské výrobě a že je v něm plně uplatněn celospolečenský zájem. A proto budu pro jeho přijetí hlasovat.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Pacnerovi. Slovo má posl. Pružinec.

Posl. Pružinec: Soudružky a soudruzi poslanci! Proces zprůmyslnění a nastupující vědeckotechnická revoluce přináší moderní společnosti celou řadu vážných problémů a rozporů. Jedním z takových objektivních rozporů je tendence maximálně šetřit zemědělskou půdou, která je nejdůležitějším výrobním prostředkem zajišťujícím výživu obyvatelstva, a tendence tuto zemědělskou půdu odnímat pro jiné účely, např. pro výstavbu průmyslových a zemědělských závodů, těžbu nerostů, výstavbu dopravních zařízení, vodních nádrži, sídlišť apod.

Extenzívní rozvoj našeho národního hospodářství vyhrotil tento rozpor do hrozivých rozměrů. Roční zábory půdy v rozsahu 13 - 15 000 ha si přímo vynucují, aby naše společnost velmi rozhodně čelila dalším ztrátám půdy, která je naší živitelkou. Proto dnes projednáváme v Národním shromáždění významný zákon, který má prohloubit ochranu zemědělské půdy a zvýšit zájem o její lepší využívání.

XIII. sjezd naší strany uložil Národnímu shromáždění dále zkvalitňovat přípravu zákonů. Nedostatečné působení některých našich zákonů podle mého názoru spočívá v tom, že v souvislosti s jejich přípravou nebyly zajišťovány technickoekonomické a společenské podmínky, ve kterých měl zákon působit a že se zákony byla spojována určitá automatičnost, jako by zákon mohl sám o sobě správně působit bez přihlédnuti k těmto podmínkám. Takovým typickým zákonem, který ztratil svoji účinnost, byl dosavadní zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, který schválilo Národní shromáždění v roce 1959. Tento zákon nepůsobil a nemohl působit proto, že např. v oblasti investiční výstavby nebyly vytvořeny technickoekonomické podmínky pro prohloubení ochrany půdy, že v zemědělství nebyly vytvořeny podmínky pro evidenci půdy a že neexistovalo celkové příhodné ekonomické a společenské klíma, které by vedlo k úctě a k vážnosti k půdě.

Ve výboru Národního shromáždění pro investiční výstavbu a stavebnictví, z jehož pověření dnes hovořím, jsme se proto nespokojili jen s proklamativním odsouhlasením nově navrhovaného zákona, ale zkoumali jsme všechny souvislosti navrhovaných opatření hlouběji tak, aby byly souběžně a komplexně řešeny problémy, které mají jeho působení umožnit. Dovolte mi proto, abych na základě rozpravy ve výboru zaujal stanovisko k některým technickoekonomickým a politickým aspektům předkládaného zákona.

Pro působení nového zákona považuji za velmi významnou skutečnost, že vstupuje v platnost současně s prosazováním principů nové ekonomické soustavy, zejména na úseku investiční výstavby. Je proto systém odvodů peněžitých částek za odnímanou půdu do státního rozpočtu jedním z článků nových ekonomických nástrojů, které mají v oblasti investiční výstavby působit k zefektivnění celého procesu investiční výstavby. Dovoluji si dokonce vyslovit názor, že bez takových opatření, jako je např. samofinancování investic z vlastních prostředků podniků, by byl celý systém odvodů za zabíranou zemědělskou půdu pouze určitým fiskálním opatřením, protože by v případě financování investic ze státního rozpočtu a zpětného odvádění těchto částek za zabíranou půdu do státního rozpočtu bylo jen předávání peněz z jedné kapsy do druhé.

Odvody peněžitých částek do státního rozpočtu za zabíranou zemědělskou půdu jsou bezpochyby novým pozitivním prvkem navrhovaného zákona, který zapadá správně do celkového mechanismu nové ekonomické soustavy. Tyto odvody vytvářejí ekonomický tlak při záboru půdního fondu na investory a vedou je k tomu, že musí kalkulovat a rozlišovat mezi půdou lepší a horší kvality, že z těchto odvodů se vytváří fond, který je určen speciálně pro zemědělské účely k tomu, aby na zbývající půdě bylo možno vyrábět větší množství zemědělské produkce.

Přes tuto významnou ekonomickou funkci odvodů nespočívá podle mého názoru hlavní význam zákona v jeho následných opatřeních, v následných sankcích, ale v jeho prevenci. Hlavním smyslem zákona není postihovat ty, kteří půdu zabírají, ale to, aby bylo zabráněno neodůvodněným a zbytečným záborům zemědělské půdy. Vyzdvihuji proto ty články nově navrhovaného zákona, které zajišťuji důslednou ochranu půdy již ve stadiu územně plánovací a projektové přípravy investic, kdy investoři musí ekonomickými propočty důsledně zvažovat alternativní umístění navrhovaných staveb a stavět nové závody a provozy tam, kde je to pro společnost z celospolečenských hledisek nejvýhodnější. V tomto směru vyzdvihuji aktivní úlohu územního plánování v této etapě, v které se musí důsledně zajistit úkol přehodnocení všech druhů územních plánů podle požadavku prohloubení ochrany zemědělského půdního fondu. Součástí těchto prací musí být také např. i dokončení prací na koncepci sídlištní sítě a koncepci dostavby a přestavby měst, které se mají také podílet na tom, aby další investiční výstavba, jak průmyslová, tak v nevýrobní sféře, byla usměrněna k rozumnějšímu hospodaření se zemědělskou půdou.

Investiční výbor Národního shromáždění již při projednávání zásad předloženého zákona v lednu minulého roku přijal usnesení, aby byly včas vytvořeny vhodné podmínky pro působení nového zákona na úseku investiční činnosti. Na základě doporučení výboru se prohloubila spolupráce Státní komise pro techniku a ministerstva zemědělství. V minulém roce společně vydaly pokyny o opatřeních k zajištění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu při územně plánovací a investiční činnosti. V těchto pokynech jsou již obsaženy zásady prohloubení ochrany zemědělské půdy a v praxi se již uplatňují. Uvedu to na dvou kladných příkladech. Investiční úkol nové rafinerie v Čechách předpokládá, že bude zabrána pouze polovina výměry půdy, než tomu bylo u výstavby cenné zemědělské půdy a oddaluje řešení přestavby a asanace městských center. Tato centra v důsledku toho rychle chátrají a jejich údržba si vyžaduje stále větší prostředky. Proto se v investičním výboru zabýváme i v souvislosti s ochranou půdy celým komplexem otázek, jako je rozvoj materiálně technické základny Stavebnictví, jeho připravenost na zvýšení rozsahu bytové výstavby za tím účelem, aby mohlo být přikročeno k urychlené asanaci městských center, problematikou typových a opakovaných projektů panelové výstavby, které v převážné míře předpokládají rovinný terén apod. Řešení těchto problémů by mělo velký vliv na úspory v záboru zemědělské půdy pro investiční výstavbu. V novém zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu vidíme proto prostředek ekonomického tlaku k řešení těchto otázek.