Velké rezervy, které by umožnily šetřit zemědělskou půdou při investiční výstavbě, vidíme v přehodnocení celé spleti bezpečnostních, požárních, zdravotních a jiných předpisů a technických norem. Uvedu jeden konkrétní přiklad. V roce 1964 schválilo Národní shromáždění zákon číslo 51 o drahách. V § 13 tohoto zákona je uzákoněno, že k ochraně drah slouží ochranné pásmo dráhy. V prováděcí vyhlášce k tomuto zákonu je ochranné pásmo dráhy vymezeno vzdáleností do 60 m od kolejí. V ochranném pásmu je až na výjimky zakázáno stavět pozemní objekty. Umíte si představit, co to znamená v investiční výstavbě, když projektant nesmí v prostoru ochranného pásma v areálu závodu navrhnout sebemenší objekt sloužící provozu? Takovéto předpisy potom nadměrně zvyšují nároky na zábor zemědělské půdy pro investiční akce a svazují ruce projektantům v jejich úsilí navrhnout pokroková řešení. Domnívám se, že je třeba všechny předpisy a technické novinky v této oblasti podrobit přísné prověrce, zda nejsou přežitkem z doby Rakousko-Uherska a zda odpovídají progresívním metodám investiční výstavby a normám podle požadavků soudobé techniky.

O nic menší rezervy jsou i přímo v zemědělské výstavbě. Pro účelovou zemědělskou výstavbu bylo doposud použito asi 45 000 hektarů zemědělské půdy, většinou nejlepší kvality. Nejméně polovina této plochy, to je asi 20 000 ha, zůstane i při dostavbě výrobních středisek trvale nevyužita. Je věcí samých zemědělců, aby tuto plochu náležitě využili. Jen osázením jedné třetiny z těchto volných ploch ovocnými stromy by činily tržby za ovoce asi 70 mil. Kčs ročně.

Investiční výbor Národního Shromáždění se zabýval také složitostí řízení při odnímání půdy zemědělské výrobě. Připomínky poslanců se týkaly jak dvoustupňového řízení, tak diferencovaného rozhodování na ONV, KNV a ministerstvu zemědělství a jednání s výrobní zemědělskou správou a uživateli půdy. Výbor dospěl k názoru, že je třeba souhlasit s komplikovaným postupem, jak je formulován v konečném znění návrhu zákona. Předchozí souhlas k odnětí zemědělské půdy je podmínkou pro schválení investičního úkolu a rozhodnutí o odnětí je vázáno na vydání stavebního povolení. Dvoustupňovost je v dané situaci odůvodněná a znamená zintenzívnění ochrany zemědělské půdy a současně znamená v druhém stupni konkretizaci nároku na zábor půdy podle vypracované dokumentace. Povinnost jednat s výrobní zemědělskou správou a uživatelem půdy je nutno zdůraznit, protože dosavadní ustanovení zákona o stavebním řádu není v tomto směru plněno.

Tato komplikovanost v řízení při záboru zemědělské půdy je vyvolána podle mého názoru mimořádně nepříznivou situací, která se v hospodaření s půdním fondem vytvořila.

Máme-li však na jedné straně půdu důsledně chránit, ale na straně druhé také zajistit rychlou projekci a výstavbu nových investic, je třeba postupovat rozumně a pružně, abychom nepřecházeli od jednoho extrému ke druhému. Že k takovým extrémům dochází, uvedu opět na příkladu výstavby nové rafinerie v Čechách. Šest let trval výběr staveniště pro tuto stavbu, která má klíčový význam pro naše národní hospodářství a jeho strukturální přeměny. Nyní snad již bude rozhodnuto o dvaadvacáté alternativě umístění. Bohužel, příprava stavby je již vážně ohrožena.

Jsem proto toho názoru, že po určité době, kdy investorům přejdou do krve principy důsledného hospodaření s půdou a její ochrana, kdy národní výbory všech stupňů a zemědělské orgány budou v souladu s duchem zákona postupovat při územně plánovacím řízení, bude účelné zákon upravit s cílem zjednodušení řízení při odnímání zemědělské půdy. Považuji proto tento prvek předloženého zákona za určitou direktivní formu, která bude postupně překonána prohloubením principů nových zásad řízení v oblasti hospodaření s půdou.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi na závěr vyslovit ještě jeden požadavek, který nesouvisí bezprostředně s projednávaným zákonem. Při projednávání problematiky odvodů peněžitých částek za odnímanou půdu jsme narazili na otázku, co tento odvod představuje. Jedni soudruzi byli názoru, že to je forma sankce, jiní, že to je určitá forma diferenciální renty, jiní zase tento odvod považovali za určitou formu daně. Tato otázka není teoreticky ujasněna. V souvislosti s prohlubováním vědeckosti našeho řízení je třeba, aby se naši teoretici problémem ocenění půdy zabývali a řešili jej v souladu s naším socialistickým řádem.

Na závěr mi dovolte, abych za výbor Národního shromáždění pro investiční výstavbu a stavebnictví vyslovil souhlas s předloženým návrhem zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Doporučujeme jej ke schválení plénu Národního shromáždění v přesvědčení, že pomůže řešit vážné otázky ochrany zemědělské půdy i věcné problémy efektivnosti naší investiční výstavby.

Na závěr celé zpravodajské zprávy kladu dotaz na ministerstvo zemědělství a ministerstvo financi, zda mají připraveny příslušné prováděcí směrnice a nařízení, která budou součástí schváleného zákona.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Pružincovi, nyní promluví posl. Vajda.

Posl. Vajda: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia, návrh na novelizáciu zákona o ochrane pôdného fondu, ktorý dnes máme schváliť, považujem za vysoko reálny a spravodlivý. Vychádza z objektívnych potrieb a snáh zabrániť ďalšiemu, často nedostatočne premyslenému poškodzovaniu tých hodnôt, ktoré boli v potu tváre pracne budované desiatkami generácií malých a stredných roľníkov, ktorí stvárňovali a zúrodňovali našu zem, aby ako základný výrobný prostriedok čím ďalej tým bohatšie slúžila spoločnosti pri zabezpečovaní jej výživy.

Vo vystúpení s. ministra Buriana a zpravodajcu s. Borůvku bolo štatistickými číslami dokumentované, k akým zmenám v objemu pôdneho fondu došlo za posledné roky. Pravdou je, že na pôde, ktorá ubudla, sa mohlo vyrobiť mnoho rastlinných produktov, ktoré nám často chýbajú. Sme štátom, v ktorom sa výživa obyvateľstva z vlastnej výroby dnes ešte zabezpečuje s veľkými ťažkosťami, a preto ochrana pôdneho fondu a jeho efektívne využívanie si zasluhuje v každom prípade nie menšiu pozornosť, ako ktorýkoľvek iný zložitý úkol. V hospodárení s pôdnym fondom musíme hľadať možnosti, ako úbytok pôdy zmierniť, a na druhej strane čo urobiť, aby úbytok produkcie bol správnym intenzifikačným zásahom vyrovnaný i na menšej ploche.

I v našom okrese ubudlo od roku 1937 do roku 1965 3668 ha pôdohospodárskej pôdy, ale i napriek tomu si nemôžeme dovoliť obmedziť plánovanú investičnú výstavbu, ani ťažbu surovín alebo stavu ciest, resp. reguláciu tokov a pod., pretože spriemyselnenie južnej časti Slovenska vzhľadom na vysokú pracovnú bilanciu pracovných síl si tento fakt naliehavo vyžaduje.

Uvoľňovanie pôdy z poľnohospodárskeho pôdneho fondu pre pôdohospodárske účely sa dialo pred vydaním zákona 48/59 Zb. skoro živelne, bez ohľadu na záujmy rozvoja poľnohospodárskej výroby. Bohužiaľ je treba povedať, že situácia sa podstatne nezlepšila ani po vydaní tohoto zákona až do roku 1963, pretože záborom pôdy neboli dostatočne finančne postihnuté organizácie, ktoré pôdu potrebovali, častokrát boli pozemky okrem investičnej výstavby znehodnocované taktiež tzv. dočasným vyňatím z pôdneho fondu na dočasné skládky, cesty alebo manipulačné priestory, ktoré sa neúmerne rozširovali a po ich likvidácii sa pôda obyčajne nevrátila do pôvodného stavu.

Najnehospodárnejšia devastácia v minulosti v našom okrese vznikla pri živelnej ťažbe štrkopiesku, a to tak zo strany stavebných organizácií, ako aj zo strany samotných poľnohospodárskych závodov. V súčasnej dobe je touto formou devastované 200 ha pôdy. Podobný stav je pri ťažbe tehliarskej suroviny, kde je devastované 100 ha pôdy. Takých a podobných príkladov by sme mohli uviesť viac. Nezodpovedne postupujú i podniky uskutočňujúce t.č. reguláciu rieky Hronu a podnik budujúci preložku rieky Nitry do Váhu. Tieto akcie sú z hľadiska celospoločenského záujmu naliehavé a veľmi efektívne, ale chybou je, že tieto dočasne vyňaté pozemky pôdneho fondu neodôvodnene rozširujú a poškodzujú priľahlé pozemky viac, ako je to nutné.

Od roku 1963, po uznesení pléna ÚV KSČ, po previerkach hospodárenia s pôdnym fondom a po vydaní vládneho uznesenia č. 392/64 nastalo v našom okrese podstatné zlepšenie. Podniky, miestne i okresné národné výbory si uvedomovali, že doterajšie pomerne prudké tempo zaberania alebo znehodnocovania pôdneho fondu síce nemohli úplne zastaviť, ale predsa len bolo do určitej miery regulované a zvažované. Zvýšeným úsilím a starostlivosťou bolo v okrese zúrodnené a navrátené do pôdneho fondu 1570 ha poľnohospodárskej pôdy. Navrátenie týchto pozemkov stálo však štát i poľnohospodárske závody mnoho peňazí. Len za posledné štyri roky sme zo štátneho rozpočtu vyčerpali 3 mil. Kčs vo forme subvencií na rekultiváciu a zúrodňovacie práce.

Ťažba štrkopiesku v našom okrese sa už aj vzhľadom na novelizáciu zákona nebude môcť uskutočniť na úkor devastácie pôdneho fondu, ale bude sa musieť preorientovať na rieky Dunaj, Váh alebo Hron, kde je ho dosť a skoro zadarmo. Za peniaze, ktoré by podniky museli zaplatiť za pôdu, si môžu vybudovať nielen zariadenie pre ťažbu z riek, ale aj sprístupniť a vybudovať cesty. Podobne aj rekultivácia devastovaných pôd po ťažbe hliny stojí podľa našich prepočtov na 1 ha najmenej pol milióna Kčs za predpokladu dostatku materiálu na zavezenie jám. Pri ročnom zábore cca 4 ha, ktoré tehelne zaberajú, to predstavuje hodnotu rekultivačných prác vo výške 2 mil. Kčs. Je na uváženie, či za takú hodnotu, ktorú by mali ročne vynaložiť na rekultiváciu, by nebolo účelnejšie urobiť koncentráciu výroby tehál na takom mieste, kde by náklady na rekultiváciu boli minimálne. A taká možnosť v okrese je.

V poľnohospodárstve - mám na mysli družstvá, štátne statky v našom okrese - budeme naďalej využívať všetky možnosti rekultivácie zvlášť málo výnosných plôch, ktorých máme v okrese viac ako dosť. Máme napr. asi 1500 ha už desiatky rokov zanedbanej svahovitej pôdy s nízkou intenzitou úrody, na ktoré, vzhľadom na priaznivé prírodné a klimatické podmienky, je ideálna možnosť pre intenzívny rozvoj vinohradníctva a sadárstva. Potrebujeme však väčšiu finančnú podporu. V posledných dvoch rokoch vysadzujeme ročne 130 ha viníc a 80 ha sadov a boli by sme schopní výmeru zdvojnásobiť, lenže prevádzkove si to naše poľnohospodárske závody vzhľadom na svoju súčasnú ekonomickú úroveň nemôžu dovoliť.

V našom okrese máme radu významných riek, ako je Dunaj, Váh, Nitra, Ipeľ a Hron, vody ktorých by sme vedeli s veľkým efektom využiť, lenže tiež nemáme dostatok prostriedkov na budovanie veľkoplošných závlah. V súčasnej dobe zavlažujeme 6000 ha pomocou prenosných závlahových súprav, t. j. primitívnym spôsobom. Vzhľadom na množstvo vody, ktoré nám okresom preteká, mohli by sme do roku 1980 zavlažovať 15 000-20 000 ha pôdy. Niektoré toky by však bolo treba urýchlene zregulovať, lebo nám predovšetkým v daždivých rokoch pôsobia viac škody ako úžitku.

Hovorím o týchto veciach aj preto, aby prostriedky, ktoré Ministerstvo poľnohospodárstva získa odvodom za zabranú pôdu, boli okresu vrátené, aby sme mohli rýchlejšie pokračovať v intenzifikácii rastlinnej výroby a vyprodukovať naviac nielen to, čo stratíme úbytkom pôdy, ale ďaleko viacej. Možnosti náhrady strát na poľnohospodárskej produkcii z titulu záboru pôdy sú v našom okrese veľké. Budeme ich maximálne využívať pre realizáciu zvyšovania výroby. V tomto smere nám bude novelizácia zákona o ochrane pôdneho fondu veľkým pomocníkom a prínosom. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Vajdovi, dále promluví posl. Jan Červinka.

Posl. J. Červinka: Soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění! Dosavadní vývoj v hospodaření se zemědělským půdním fondem svědčí o tom, že stanovení účinných právních i ekonomických zábran proti plýtvání se zemědělskou půdou je nanejvýš nutné. V odnímání zemědělské půdy jejímu nejvlastnějšímu účelu, tj. zemědělské výrobě, jsme v minulých letech dosáhli úctyhodného tempa. Kdybychom tímto tempem pokračovali dále, znamenalo by to vážné narušení rozvoje celého národního hospodářství.

Často se setkáváme s názory, že hlavní příčinou tohoto úbytku je to, že národní výbory odnímání zemědělské půdy zejména pro účely investiční výstavby velmi blahovolně posuzovaly. Když tuto otázku podrobněji zkoumáme, zjišťujeme, že to zdaleka není jediná a hlavní příčina. Nechci se zabývat zabíráním půdy pro výstavbu průmyslových závodů. Tam byly národní výbory, zejména městské a okresní, zpravidla posledními, jejichž stanovisko k umístění velkých průmyslových staveb se bralo v úvahu. Celá příprava a ekonomika výstavby se podřizovala zájmům investorů, možnostem a zájmům stavební výroby.

Podívejme se však na bytovou a občanskou výstavbu ve městech. Celé rozhodování o umístění bytové a občanské výstavby ve městech bylo a dosud je odvislé od neutěšené situace v územně technickém plánování, v projekční činnosti a v daleko větší míře než u průmyslové výstavby se muselo podřizovat možnostem a zájmům stavební výroby.

K umístění vyprojektovaných bytových staveb, ke způsobu Jejich výstavby a možnostem a zájmům stavební výroby se nejlépe hodila půda mimo zastavěný obvod měst. Tak nám zejména za poslední desetiletí vyrostla kolem našich měst rozlehlá nová sídliště, zpravidla na nejlepší orné půdě. Za této situace nebylo v silách národních výborů dosáhnout toho, aby se stavělo na pozemcích a parcelách v zastavěných obvodech měst, v prolukách, na plochách získaných asanací přežilých budov a zařízení, v městských centrech, která jsou ve velkém počtu měst v havarijním stavu.

Městské a okresní národní výbory byly v minulých letech od výstavby měst prakticky odstaveny. Celá příprava, projektování a provádění bytové a občanské výstavby včetně investorské funkce byla soustředěna u krajských národních výborů a v centrálních orgánech. Při takovém uspořádání nezbývalo městskému národnímu výboru nic jiného než potvrdit a schválit to, co se kde naplánovalo a připravilo.

Poukázali jsme na tento neutěšený způsob a stav ve výstavbě měst v loňském roce, když jsme se ve výboru pro národní výbory zabývali problematikou měst a práce městských národních výborů.

V současné době se připravují na základě usnesení ÚV KSČ a vlády a v souladu s usneseními XIII. sjezdu opatření k tomu, aby se s největším urychlením vytvořily podmínky, které umožní přejít od dosavadního umísťování bytové a občanské výstavby mimo obvod měst k plánovité a cílevědomé dostavbě a přestavbě měst. Jsme si vědomi toho, že přechod na takovýto způsob dostavby a přestavby měst nebude jednoduchý ani snadný. Bude pro něj třeba vytvořit podmínky v územně technické přípravě v projektování staveb a zejména pak ve stavební výrobě. Stejným způsobem musí být vytvořeny podmínky i pro přípravu, projektování a provádění výstavby průmyslových a zemědělských staveb.

Jestliže s největším urychlením nebudou takové podmínky vytvořeny, bude velmi obtížné dosáhnout, aby právní a ekonomické zábrany, které jsou stanoveny v zákoně, dokázaly dalšímu úbytku zemědělské půdy pro bytovou a občanskou výstavbu zabránit. Mám obavu z toho, aby až se za rok nebo za dva po přijetí nového zákona spočítá, kolik ubylo zemědělské půdy, nesvalila se veškerá vina na národní výbory. Jestliže beru v ochranu národní výbory, nemám tím v žádné případě na mysli už předem z nich snímat odpovědnost za ochranu zemědělského půdního fondu, která se jim v návrhu zákona ukládá. Naopak, chtěl bych tuto odpovědnost velmi zdůraznit. Myslím, že realizace nových opatření k posílení samostatnosti, pravomoci a odpovědnosti národních výborů jim umožní, aby daleko důrazněji než dosud ve svých orgánech a organizacích, které řídí, pro takový způsob bytové, občanské, průmyslové i zemědělské výstavby vytvářely podmínky. Souvisí to s posílením úlohy krajských a okresních národních výborů v oblastním i územním plánování, s jejich postavením jako orgánů, které řídí projektové a investorské organizace, i s posílením úlohy městských národních výborů v přípravě a řízení výstavby měst.

Národní výbory musí také vytvářet neúprosný tlak na centrální orgány i na oborově řízené výrobní a stavební organizace, aby ve vytváření takových podmínek splnily ten díl, který jim patří.

Zdůrazňuji ještě jednou, že o těchto problémech a o nutnosti vytvořit podmínky pro šetření zemědělskou půdou v celém okruhu činnosti národních výborů i ústředních orgánů mluvím proto, že jsem přesvědčen, že opatření daná novým zákonem by sama o sobě tento problém nevyřešila, a to ani za předpokladu, kdyby si ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vyhradilo sebevíce případů k vlastnímu rozhodování.

Stejným způsobem jako o výstavbě měst bychom mohli mluvit i o výstavbě našich obcí. I tam se veškerá výstavba umísťuje mimo zastavěný obvod obcí, zpravidla na nejlepší zemědělské půdy. I zde nám naši architekti a stavební organizace zůstali mnoho dlužni. Pro plánovitou a účinnou přestavbu a dostavbu obcí nemáme vytvořeny předpoklady jak pokud jde o územně technickou přípravu, tak ani ve vývoji vhodných typů staveb pro vesnickou zástavbu ani ve stavební výrobě a ve výrobě stavebních hmot.