A konečně poslední zkušenost zdravotního výboru při přípravě a kontrole působení zákonů. Je to otázka zmocnění obsažených v zákonech. Pravděpodobně se ještě dlouhou dobu neobejdeme bez toho, abychom neměli v zákonech zmocnění pro výkonné orgány, i když by jich mělo být podle našeho názoru co nejméně. Vždy je třeba velmi pečlivě zvážit politický dopad těchto zmocnění, a pokud možno je formulovat tak, aby byl tomu orgánu, který jej bude provádět, dán již předem jednoznačný výklad úmyslu zákonodárce. Jedná-li se o politicky závažné zmocnění, které zabezpečuje některé klíčové úkoly s citlivým dopadem na naše občany, pak zdravotní výbor na základě své zkušenosti doporučuje, aby v rámci působení zákona byla kontrolována i realizace zmocnění. Samozřejmě nikoli každého zmocnění, protože zmocnění může mít též charakter operativní činnosti výkonných orgánů. Občané, kterým jsme odpovědní za stav a působení našeho zákonodárství, posuzují uplatňování zákona v praxi jako celek a pochopitelně nerozlišují, zdali se jedná o ustanovení zákona, nebo výklad zmocnění v tomto zákoně obsaženém. Těžko bychom jim ve volebních obvodech vysvětlovali, že poslanci odpovídají jen za provádění zákona a za realizaci zmocnění v rámci ustanovení že odpovídá někdo jiný. Právem nás činí občané odpovědnými za celkové uplatnění a působení zákonů v praxi. To, že jsou v zákonech dávány výkonným orgánům určitá zmocnění, považujeme ve zdravotním výboru za vyjádření důvěry těmto orgánům a cítíme se zavázáni poskytnout jim soudružskou pomoc a tím převzít i spoluodpovědnost za realizaci zmocnění. Chceme totiž, aby realizace zmocnění našla plné pochopení u občanů, s nimiž můžeme jako poslanci návrh předem prodiskutovat, ale můžeme potom také působit k jeho kladnému přijetí. Přitom vycházíme z toho, že máme všichni, jak my poslanci, tak i výkonné orgány, jeden společný cíl, tj. důslednou realizaci zásad usnesení XIII. sjezdu KSČ.

Na tyto skutečnosti jsem chtěla, soudružky a soudruzi, upozornit na základě dosavadních skromných zkušenosti zdravotního výboru NS a současně vyslovit plnou podporu zprávě ústavněprávního výboru Národního shromáždění.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Procházkové. Přeje si ještě někdo slovo? Hlásí se posl. Bichler a posl. Němec. Prosím s. Bichlera.

Posl. Ing. Bichler: Soudružky a soudruzi, vyslechli jsme zprávu ústavněprávního výboru, ve které je nám předkládán návrh, jak dále postupovat v práci se zákony. XIII. sjezd bezesporu orientuje naše Národní shromáždění na tuto oblast, na lepší práci se zákony, jistě proto, že právě v této oblasti vidí takový úzký profil, vidí v ní nedostatky a vidí v ní slabiny. Nakonec my všichni to ze své vlastní práce známe. Již mnohokrát mnozí naši poslanci poukazovali na velký rozsah našich zákonů, na nejasnosti, na to, že zákony připouštějí častokráte protichůdný výklad apod. To jistě jsou věci, které je nutno zlepšit jak při tvorbě zákonů, tak i bezesporu při jejich kontrole.

Náš průmyslový výbor se zabýval kontrolou těch hlavních zákonů, které se týkají naší činnosti, a velmi často skutečně při té kontrole jsme shledali řadu závažných věcí, které je nutno měnit. Podívejte se např. na vyhlášku č. 90, která je kostrou nové soustavy řízení. Když jsme ji před nedávnem kontrolovali, zjistili jsme řadu věcí, které v současné době již neplatí. Ať šlo o zákoník práce nebo o návrh zákona průmyslových práv, o zákon o kontrole jakosti výrobků apod. Skutečně vidíme důležitost těchto věcí i nutnost zlepšení v této oblasti a já sám za svou osobu návrh ústavněprávního výboru podporuji. Při tom, soudružky a soudruzi, vím a již je to v Prodané nevěstě "Každý jen tu svou má za jedinou", že soudruzi z ústavněprávního výboru jsou zamilováni do těchto zákonů. Ovšem je nutno říci, že XIII. sjezd nás orientoval na mnoho dalších věcí, které je nutno řešit v našem národním hospodářství. Myslím, že vedle vztahů, které především řeší naše zákony, jde o rozvoj výrobních sil naší země, o takové problémy, na které upozorňoval s. předseda Laštovička ve svém úvodním slově, jako je problematika technické revoluce, jde o koncepci jednotlivých resortů, o proporcionalitu jednotlivých našich výrobních i jiných oblastí, o oblastní problémy apod. Proto se domníváme, že vedle nutnosti zlepšení práce se zákony je také nutno, abychom se v našem průmyslovém výboru pro hlavní výrobní odvětví a dopravu zabývali komplexně problematikou, která nám patři, to znamená problematikou jak z hlediska rozvoje výrobních sil, tak i z hlediska rozvoje vztahů, které jsou normovány našimi zákony.

Souhlasím s předloženou zprávou a chápu ji tak, že tato zpráva nás orientuje na jeden úsek činnosti, který nepovažuji však za jediný. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Bichlerovi, dále je přihlášen poslanec Němec.

Posl. dr. Němec: Soudružky a soudruzi poslanci, dokument, který byl předložen ústavněprávním výborem Národnímu shromážděni, je výsledkem diskuse, která byla zahájena již počátkem činnosti tohoto volebního období. Jeho některé zásady byly již vyjádřeny v usnesení pléna Národního shromáždění o dalším prohloubení naší činnosti.

Závěrečná fáze diskuse k tomuto dokumentu probíhala v období všenárodní diskuse k tezím pro XIII. sjezd Komunistické strany Československa. Je tedy možno považovat tuto diskusi jako součást a jejím výsledkem je skutečnost, že dnes, velmi krátce po skončení XIII. sjezdu strany může naše Národní shromáždění přistoupit k přijetí takového usnesení, které již velmi konkrétně rozpracovává jednu část této základní směrnice celého našeho společenského života, usnesení XIII. sjezdu strany.

Chci se proto připojit k názoru poslance soudruha Knappa o významu a důležitosti tohoto dokumentu, přičemž bych naprosto nesouhlasil s tím, že my v ústavněprávním výboru jsme zamilovaní do zákonů, anebo s názorem, který mi právě řekl s. posl. Borůvka, že kdyby nás právníků nebylo, že by to na světě bylo lepší a jednodušší. (Veselost.) Chtěl bych říci, že nás právníků je v Národním shromáždění asi 9, členů ústavněprávního výboru je 18, ale zákony schvaluje celé Národní shromáždění, a to je 300 poslanců, naprosto zdrcující většina neprávníků a zdrcující většina nečlenů ústavněprávního výboru.

Soudružky a soudruzi, s novými formami řízení a plánování a s kritikou dosavadních administrativních forem je předmětem kritiky také nadměrný počet právních předpisů, jejich nepřehlednost, nesrozumitelnost a také jejich mnohost. Vzniká tedy otázka, zda k tomuto nadměrnému počtu právních předpisů přispělo také Národní shromáždění ve své činnosti od roku 1945, jak to můžeme posoudit ze 4 příloh, které byly k tomuto dokumentu přiloženy. Z přílohy č. 1 je patrno, že do dubna t. r. po roce 1945 bylo přijato 500 opatření presidenta republiky anebo schválených zákonů prozatímním Národním shromážděním a ve všech dalších Národních shromážděních, tedy právních předpisů nejvyššího zákonného charakteru. Jestliže tento počet dělíme počtem let, pak nám vyjde 25 zákonů na rok. Myslím, že to není mnoho. V tomto období jsme měli etapu lidově demokratického státu, museli jsme likvidovat všechny nesprávnosti okupačního režimu a všechny tvrdosti, museli jsme projít etapou přechodu od lidově demokratického státu ke státu socialistickému a již 6 let máme novou socialistickou ústavu a socialistický stát.

Již sama skutečnost těchto revolučních přeměn, tohoto bouřlivého procesu si vyžadovala tvorbu zákonů, z nichž některé přestaly platit, některé se musely v důsledku politickoekonomických změn měnit a upravit. Jejich počet po mém soudu není nadměrný. Nadměrný je počet tzv. podzákonných norem, tj. norem, které neschvaluje Národní shromáždění. Jsou to vládní nařízení, výnosy jednotlivých resortů, jsou to všechny různé směrnice, které někomu něco přikazují nebo zakazují, které stanoví určité sankce a které někoho zavazují. A zde je logické, že právě v prvních letech našeho nového společenského zřízení se počet těchto předpisů značně rozmnožil jako objektivní důsledek administrativních forem řízení.

A nehraje tady úlohu jenom objektivní skutečnost, že administrativní řízení prostě počítá s touto formou, tzn. s předpisem, s papírem a s jeho závazností. Nejsme přece v době Džingischána, který svým zmocněncům vydal tři destičky, jednu zlatou, stříbrnou a bronzovou, a podle toho je zmocnil, aby sami rozhodovali, popravovali, stavěli, budovali, dobývali, jak je to napadne a na této formě vybudoval celý princip právního řádu této obrovské kdysi říše.

Je třeba ovšem vidět, že při tvorbě podzákonných norem hraje velkou úlohu také subjektivní činitel, a to je ta složka našeho státního aparátu, kterou způsobem jemu vlastním kritizoval s. poslanec Borůvka při zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu, který jsme před chvíli schvalovali, a kde má bezesporu velikou pravdu.

Je to ta stará leninská poučka, že aparát roste jak houba a že čím více právních předpisů určité oddělení nebo útvar vydá, tím bude mít více zaměstnanců a tím i jeho vedoucí patrně bude mít nárok na větší plat.

Myslím si proto, že nové formy řízení a plánování dávají základní předpoklady pro to, aby tato činnost byla podstatně omezena, a chtěl bych jménem členů ústavněprávního výboru a doufám, že i vašim jménem, uvítat jednak opatření vlády, kterým byly stanoveny koordinační komise pro jednotlivé úseky práva, jejichž úkolem je sjednocovat a slaďovat připravované podzákonné předpisy, a za druhé zejména to opatření, které nám bylo sděleno dokumentem o rozhodnutí vlády, k 1. říjnu 1966 zrušit rozhodující většinu právě těchto podzákonných právních předpisů.

Je mi známo, že úmysl vlády byl původně opačný. Byl tu úmysl, vyžádat od jednotlivých resortů, aby řekly, co je možno zrušit, a aby vymezily jen tu malou část právních předpisů, které by měly zůstat. Pokus o takovéto řešení právě ukázal obrovský vliv subjektivního činitele, který v jednotlivých resortních útvarech pochopitelně nechce se vzdát těchto starých administrativních forem.

Dovolte mi ještě jednu poznámku. S. Škoda zde hovořil - a dokument to podrobně rozvádí - o otázce tvorby zákonů, o zásadách při jejich zpracování. Není sporu o tom, že za 2 roky naší činnosti jsme postoupili kupředu, že všechny přijaté zásady - aby nejdříve byly prodiskutovány v jednotlivých výborech NS principy připravovaných právních předpisů, potom aby bylo podrobně projednáno paragrafované znění, aby vždy byl přiložen důkladný politickoekonomický rozbor a současně také aby byly předloženy příslušnému výboru NS již připravené normy, které by na základě zmocnění byly vydány vládou nebo některým ministerstvem - přispěly k důslednější, lepší a konkrétnější přípravě zákonů našeho Národního shromáždění.

Snad je možno ještě kriticky se pozastavit nad tím, že přece jen při některých zákonech je dost málo času k tomu, abychom si zvláště jako poslanci, odpovědní svým voličům, mohli na shromážděních s našimi voliči některé otázky prodiskutovat a projednat. Je třeba se ovšem pozastavit také nad otázkou, kdy zákon přestává platit. A já se domnívám, že je to pole působnosti, kterému je třeba se ještě věnovat a které není naprosto jasné. Platí sice stará právní zásada už římského práva, že nový zákon ruší ustanovení starého zákona; u nás je velmi dobrá a ve srovnání s řadou parlamentů je možno říci vynikající praxe tzv. přesných zrušovacích doložek, které přímo určují, který zákon se novým zákonem ruší, a tím vlastně vyčišťují právní řád tak, aby byl přehledný a srozumitelný.

Ovšem, je také názor, že by se každý zákon, který už není potřebný, měl zrušit, že by to byla jedna z cest, jak vytvořit naprostou přehlednost platných právních norem. Myslím, že je to názor trochu extrémní. Jestliže se podíváme na přílohu č. 4, kde jsou shrnuty předpisy, kterých se v praxi příliš neužívá, zjistíme kupř. pod bodem 21, že byl vydán dekret presidenta republiky o zrušení německé university v Praze; anebo pod bodem 104, že byl vydán v roce 1950 zákon o zrušení fondů národní obnovy. A co teď s těmito zákony dělat? Kdybychom je totiž zrušili, obnovili bychom zase znovu ty zákony, které platily před tím a tak bychom znovu obnovili fondy národní obnovy a v daném případě i německou universitu v Praze. Stojíme tedy před problémem, že jsou některé zákony, které se prakticky vůbec rušit nedají, které ovšem v důsledku toho, že uplynula léta, vyvíjela se společnost, nemají dnes žádnou platnou funkci a neměli bychom je tedy s výjimkou nějakého archivního dokumentu počítat jako součást současného právního řádu.

Myslím, že by bylo účelné dokumenty, které byly připojeny ke zprávě, ještě prohloubit, že by bylo správné pověřit legislativní oddělení NS a požádat o spolupráci i vládní orgány a ministerstvo spravedlnosti, abychom vypracovali podrobný přehled nejen právních předpisů, které platí a které byly schváleny po roce 1945, ale i těch, které doposud platí z období buržoazně demokratické republiky a některé bohužel ještě v období staré rakousko-uherské monarchie. Vždyť je to do určité míry paradox, když při projednávání některých zákonů - jako perličku uvedu, že si vzpomínám na soudruhy z odborů, kteří uváděli zákoník práce - hovoříme o tom, že u nás platí ještě nějaký předpis z doby Františka Josefa nebo Marie Terezie, a že tedy konečně jsme došli k tomu, abychom jej změnili a přizpůsobili našemu společenskému řádu.

Taková podrobná dokumentace by nám dala možnost, abychom prohloubili práci pro zjednodušení, přehlednost a zdokonalení právního řádu, kterou má na mysli dokument, který byl dnes přijat a který je také vyjádřen v návrhu usnesení.

Domnívám se, že by bylo účelné, aby tato myšlenka byla prodiskutována v ústavněprávním výboru a posouzena v předsednictvu NS, že by byla pomocníkem pro přehlednost našeho právního řádu.

Soudružky a soudruzi, rozhodně nejsme tedy do zákonů zamilovaní. Úkolem nás, právníků i členů ústavněprávního výboru není, abychom ze zákonů dělali nějaké příjemné zařízení, kterým se chceme zabývat a kterým se chceme obírat.

Naše činnost, dokument i návrhy směřují právě k tomu, aby zákony byly připravovány na základě hlubokých politickoekonomických analýz, aby odpovídaly potřebám rozvoje naší společnosti, aby byly tak dokonalé, abychom se nemuseli vracet k jejich novelizaci a aby měly pokud možno dlouhodobou účinnost.

Jde nám tedy o to, abychom právních předpisů vydávali co nejméně a co nejlepších. V tom je tedy i naše "zamilovanost", jak říkal soudruh Bichler.

Soudružky. a soudruzi, připojuji se k návrhu předřečníků a doporučuji, abychom připravovaný návrh usnesení schválili, vzhledem k tomu, že je v souladu a dále rozpracovává usnesení pléna NS o zásadách dalšího prohloubení činnosti NS a zejména proto, že je jedním z konkrétních kroků nejvyššího zastupitelského lidového orgánu k provedení a uvedení v život usnesení XIII. sjezdu KSČ. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Němcovi. Ještě někdo si přeje promluvit v rozpravě? - Nikdo. Rozprava je tedy ukončena. Přeje si soudruh místopředseda slovo?

Místopředseda NS posl. dr. Škoda: Soudružky a soudruzi, vystoupení soudruhů poslanců v diskusi jen rozvíjí myšlenky, které jsou soustředěny ve zprávě, kterou předložil ústavněprávní výbor. Tato zpráva - jak sdělil posl. dr. Němec - byla zpracovávána v podstatě od začátku tohoto volebního období. Diskusní příspěvky nejsou se zprávou v rozporu a rozvíjejí jenom její myšlenky. Také stanovisko posl. inž. Bichlera plně potvrzuje zprávu, protože se nehovoří výlučně o činnosti zákonodárné, nýbrž jak XIII. sjezd, tak i návrh usnesení mluví o tom, že rozhodující pro zlepšení práce Národního shromáždění zůstává dokument o prohloubení činnosti Národního shromáždění, tzn., že to jsou všechny úkoly plynoucí z ústavy a vedle toho se vyžaduje "zejména", aby Národní shromáždění... čili je tam slovo "zejména" v tomto smyslu orientovat činnost Národního shromáždění.

Chtěl bych jen poděkovat za příspěvky, které v ústavněprávním výboru za pomoci všech ostatních výborů a všech poslanců NS budeme dále rozvíjet a realizovat.

Pokud jde o návrh usnesení, nebyly k němu připomínky, a proto doporučuji návrh usnesení tak, jak byl předložen, schválit.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu místopředsedovi dr. Škodovi.

Přistoupíme nyní k hlasování. Kdo souhlasí s návrhem usnesení ke zprávě ústavněprávního výboru o rozboru platných zákonů a o úkolech Národního shromáždění při zdokonalování právního řádu, nechť zvedne ruku (Děje se.) Děkuji. Je někdo proti? - Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? - Nikdo.

Národní shromáždění tedy schválilo návrh usnesení ke zprávě ústavněprávního výboru o rozboru platných zákonů a o úkolech Národního shromáždění při zdokonalování právního řádu.

Soudružky a soudruzi, nyní přerušíme schůzi. Odpoledne nám zbývá projednat 3 body pořadu, z nichž jeden je časově náročnější. Vzhledem k tomu, že řada poslanců vyslovila přání, aby mohli ještě večer se vrátit, doporučuji abychom zkrátili polední přestávku a mimořádně přerušili schůzi pouze do 14.30 hod., jestli s tím souhlasíte. (Potlesk.)

Přerušuji schůzi do 14.30 hod.