Další rozvoj socialistických společenských vztahů vyžaduje pronikavější organizátorskou práci, daleko účinnější uplatňování prostředků a metod výchovy, morálního a ideologického působení. To se týká činnosti všech státních a hospodářských orgánů a širokého rozvinutí úlohy lidu i v oblasti upevňování zákonnosti. Základem veškeré preventivní práce je úplné objasnění každého trestného činu a porušení zákonnosti, odhalení příčin a podmínek, které umožnily jeho spáchání, jakož i přijetí účinných opatření k jejich odstranění.

V zájmu úspěšné výchovné činnosti se náš stát nemůže zříkat ani státního donucení, a to nejen vůči pachatelům závažných trestných činů, ale i vůči osobám, které porušují práva a svobody občanů, socialistické soužití, neplní své občanské povinnosti. Takové donucení neukázněných a nepoctivých občanů se musí opírat o systém trestních orgánů. Ale ani ostatní státní orgány a organizace nesmí zůstat stranou. Musíme vidět, že se nadále setkáváme s různými protispolečenskými, v podstatě maloburžoazními prvky v myšlení i jednání lidí, a že také boj mezi kapitalismem a socialismem v mezinárodním měřítku rozdílně ovlivňuje občany naší společnosti a oživuje různé předsudky buržoazního zřízení a vede k útokům proti společenskému státnímu zřízení, socialistickému vlastnictví a právním svobodám občanů. Skutečnost, že všestranné rozvíjení socialistické demokracie a ochrana socialistického vlastnictví, jakož i obrana země, patří mezi nejdůležitější funkce socialistického státu, musí proniknout ještě více do společenského vědomí a prolnout veškerou činnost pracovníků ve všech státních orgánech, hospodářských i společenských organizacích. Ještě více musí být pochopena významná úloha, která při řízení státu a společnosti připadá socialistickému právu a zákonnosti. To platí i především o nás, o pracovnících prokuratury. Proto soustřeďujeme úsilí na další zvýšení kvality práce a na zabezpečení, aby každý pracovník plnil své úkoly cílevědomě, s aktivním a disciplinovaným přístupem, za plného využiti své pravomoci. Naše zákony a celá socialistická soustava k tomu poskytují všechny předpoklady. Důsledné rozpracování a plnění úkolů, vycházející z uskutečnění směrnic XIII. sjezdu strany na úseku státnosti a zákonnosti, jsou spolehlivou zárukou správné další cesty. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji generálnímu prokurátorovi s. Bartuškovi. Uděluji nyní slovo předsedovi Nejvyššího soudu dr. Literovi.

Předseda Nejvyššího soudu dr. Litera: Soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění!

Dovolte mi, abych ve své zprávě o stavu socialistické zákonnosti v rozhodování soudů a o činnosti Nejvyššího soudu se nejdříve zabýval některými zásadními otázkami, které charakterizují současný stav našeho soudnictví a současně se zabýval některými problémy, jejichž řešení je v zájmu dalšího upevnění socialistické zákonnosti v soudní praxi zvlášť naléhavé.

V průběhu posledních dvou let byla v justičním resortu provedena řada aktivních opatření k zabezpečení úkolů, vyplývajících pro justiční složky všech stupňů z usnesení XII. sjezdu KSČ. Dosažené výsledky nám umožňují, abychom i v současném období učinili další významný krok k dalšímu zkvalitnění celého procesu, k upevňování socialistické zákonnosti v rozhodovací činnosti soudů.

Pracovníci našeho socialistického soudnictví mají významné společenské poslání při ochraně státu a společnosti před pachateli trestných činů, zajišťují a upevňují zákonem chráněná práva a zájmy občanů a organizací. Soudní řízení musí maximální měrou přispívat i k výchově občanů z hlediska důsledného zachovávání zákonů a pravidel socialistického soužití a současně je vést k čestnému plnění povinností ke státu a společnosti.

Přesto, že na uvedených úsecích se mnohé zlepšilo, přesto, že bylo dosaženo řady pozitivních výsledků na všech úsecích soudní praxe, nelze nevidět, že do vědomí některých našich soudcovských kádrů nepronikl ještě takový způsob práce, který by odpovídal náročným požadavkům, kladeným na jejich ideologickou a odbornou úroveň. Toto zjištění nás zavazuje ještě k vyšší náročnosti na plnění úkolů socialistického soudnictví a současně nám ukládá velkou odpovědnost za důsledné prosazování směrnic KSČ a vlády k dalšímu upevňování zákonnosti na Všech úsecích našeho společenského života.

Chci v této souvislosti zdůraznit, že všechna přijatá stranická usnesení vycházejí z vědecké analýzy politického a společenského významu socialistické zákonnosti jako jedné z metod rozvíjení socialistické společnosti. K zajištění těchto cílů musíme uplatňovat dané direktivy v naší každodenní práci, což ovšem klade vysoké nároky na řídící a organizátorskou činnost Nejvyššího soudu, zaměřenou k sjednocování a usměrňování praxe soudů a v rámci této činnosti sledující též zvýšení ideologické a odborné úrovně soudcovských kádrů.

Důležitým úkolem soudů je též preventivně výchovná činnost, směřující k tomu, aby naši pracující dobrovolně dodržovali a sami chránili předpisy právního řádu, který vyjadřuje jejich vůli a jejich základní zájmy.

Z těchto hledisek je proto třeba především hodnotit význam našeho soudnictví, podle jehož výkonu je posuzován stav socialistické zákonnosti, která spočívá nejen ve sféře státního donucení, ale zároveň i ve výchově ke správnému chápání smyslu a účelu našeho právního řádu. Aby soudy mohly s úspěchem tyto úkoly plnit a svoji politickou a společenskou funkci náležitě vykonávat, musí být ve veškeré své činnosti samy vzorem přesného a důsledného zachovávání socialistické zákonnosti.

Nejvyšší soud s vědomím své ústavní odpovědnosti za rozhodovací činnost soudních orgánů provedl v poslední době řadu zásadních opatření, aby rozhodování soudů bylo zdokonaleno a společenská účinnost jejich rozhodování byla prohloubena v souladu se zájmy socialistické společnosti. Provedená opatření vycházela z důkladného rozboru současného stavu socialistické zákonnosti v rozhodovací činnosti soudů, stanovila základní linii soudního dozoru a hlavní články, na které bude třeba v budoucnu soustředit plnou pozornost.

Cílevědomější dozor Nejvyššího soudu prováděný v úzké součinnosti s krajskými a vyššími vojenskými soudy, se příznivě projevil v úrovni rozhodování ostatních soudů.

V trestném soudnictví byla vedle celé řady dalších zásadních problémů věnována mimořádná pozornost především otázkám trestní politiky obecných a vojenských soudů při ukládání trestů.

Účinnost soudního rozhodnutí na převýchovu pachatele je podmíněna nejen přesným zjištěním jeho viny, ale i uložením spravedlivého trestu. K dosažení těchto cílů vydalo plénum Nejvyššího soudu směrnici, v níž zhodnotilo praxi soudů při ukládání trestů a dalo soudům instruktivní pokyny pro jejich další postup. V prvém pololetí tohoto roku provedl Nejvyšší soud kontrolní prověrku, jejíž výsledky ukázaly, že opatření Nejvyššího soudu bylo v soudní praxi správně pochopeno a realizováno.

Nejvyšší soud po provedení rozboru soudní praxe konstatoval, že soudně trestní politika vůči pachatelům závažných trestných činů, recidivistům a protispolečenským živlům v zásadě odpovídá požadavkům zákona. Ukládané tresty vystihovaly stupeň nebezpečnosti trestných činů těchto pachatelů i ztíženou možnost jejich nápravy. Tak např. v r. 1965 bylo za trestný čin loupeže uloženo 86,9 % nepodmíněných trestů, u trestných činů příživnictví to bylo 62 %, u mravnostních deliktů byli postižení pachatelé z 55,3 % nepodmíněných trestů, u majetkových deliktů proti osobnímu vlastnictví to bylo 80,9 %, při zanedbání povinné výživy 45 %, u násilných deliktů 31,3 % apod. Základní požadavek, aby při ukládání trestů bylo důsledně dbáno zásady individualizace, je v konkrétních případech zpravidla správně uplatňován.

Přes toto kladné hodnocení soudní praxe dochází, byť i ojediněle, k uložení trestu, který náležitě nevystihuje všechny okolnosti případu a v důsledku toho neplní svůj výchovný účel. Příčina těchto pochybení spočívá zpravidla v tom, že soud nevěnoval náležitou pozornost osobě pachatele, motivaci jeho činu nebo míře jeho zavinění, nebo nepřihlížel ke společenskému zájmu, který byl trestným činem pachatele dotčen. Zjištěná pochybení jsou zpravidla napravována krajskými, respektive vyššími vojenskými soudy, nebo i Nejvyšším soudem ke stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšším soudem bylo dále zjištěno, že bude třeba věnovat větší pozornost průběhu výkonu podmíněných trestů a trestů nápravného opatření z hlediska dovršení převýchovy odsouzených. Neúčinnost těchto trestů neplyne v některých případech jen z toho, že byly nesprávně uloženy, ale i z té skutečnosti, že jejich výkonu není ze strany soudů věnována náležitá pozornost. Proto soudy musí projevit větší iniciativu při zabezpečování výchovného vlivu společnosti na pachatele odsouzené k těmto trestům. Půjde především o hlubší spolupráci se společenskými organizacemi a i širší uplatňování nových institucí trestního řízení, to je záruk společenských organizací, společenských žalobců a obhájců.

Nutnost většího výchovného vlivu společnosti je mj. zřejmá už z té skutečnosti, že dosud velmi často dochází k výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody nebo k přeměně trestu nápravného opatření zpravidla proto, že odsouzený se ve zkušební době nebo během výkonu trestu nápravného opatření dopustil dalšího, někdy dokonce velmi závažného trestného činu. Nejsou výjimečné případy, že k páchání nové trestné činnosti dochází po velmi krátkém časovém odstupu. Proto v roce 1965 došlo ve 2044 případech k přeměně podmíněně odložených trestů a trestů nápravného opatření na trest nepodmíněný. Tato nežádoucí skutečnost dokazuje, že záruka společenských organizací je mnohdy vykonávána formálně nebo vůbec ne, často v důsledku přecenění výchovné síly kolektivu soudem.

Je proto naléhavé, aby soudy při ukládání trestů nespojených s odnětím svobody nespoléhaly jen na výchovný účinek soudního řízení, ale aby daleko důsledněji zabezpečovaly výchovné působení pracovních kolektivů, společenských organizací, zejména ČSM a ROH a jeho průběh i výsledky soustavně sledovaly. Možnosti, které soudům poskytuje platná právní úprava i dané společenské podmínky, nejsou ještě zdaleka vyčerpány. Politický význam tohoto úkolu vyplývá i z velkého počtu těchto druhů trestů i z počtu osob předčasně z výkonu trestu propuštěných.

V další části své zprávy chci poukázat na stav a vývoj kriminality z hlediska stavu a vývoje soudně projednávaných případů. V této souvislosti se rozhodně nelze smířit se skutečnosti, že v roce 1965 došlo ke zvýšení trestné činnosti u některých druhů trestných činů. Vzestup se projevil především u trestných činů spáchaných v dopravě, u trestných činů opilství, úmyslného ublížení na zdraví a rvaček.

Z celkového počtu soudně projednaných trestných činů tvoří trestné činy v dopravě kolem 25 %, ke škodě osobního vlastnictví 16,7 %, trestné činy rozkrádání národního majetku 15,1 %, opilství 11,4 %, ublížení na zdraví 10,8 %, příživnictví 5,2 %, útoky na veřejné činitele 4,9 % a výtržnictví 3,6 % atd.

Pro tyto trestné činy, s výjimkou trestných činů spáchaných v souvislosti s dopravou, je charakteristické, že se na nich podílejí ti pachatelé, kteří již byli pro týž nebo obdobný trestný čin soudem postiženi. Pachatelé, kteří se opětovně dopustili trestného činu, tvoří 40,7 % z celkového počtu odsouzených, zatímco v roce 1964 bylo těchto pachatelů z celkového počtu odsouzených 39,7 %. Pachatelům, kteří se opětovně dopustili úmyslných trestných činů, což nesporně svědčí o jejich značné morální narušenosti, byly ve více než 52 % uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody.

Nepříznivý vývoj ve stavu kriminality si nutně vynucuje, aby soudy využívaly všechny možnosti a prostředky, které jim dává zákon v boji proti kriminalitě použitím přísných represívních opatření proti pachatelům závažných trestných činů a nenapravitelným živlům na straně jedné, i uplatněním účinných výchovných a preventivních opatření v ostatních případech na straně druhé. Proto bude nezbytné činnost soudů dále zdokonalovat tak, aby účinky jejich práce mohly ještě mnohem výrazněji přispívat k postupnému snižování kriminality.

K prohloubení prevence v činnosti soudů je třeba, aby soud v každé konkrétní věci důsledně odhaloval příčiny, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její páchání. Soud, který zjistí v tomto směru určité nedostatky a závady, je povinen na ně upozornit státní či jiný orgán, podnik nebo organizaci, již se zjištěný nedostatek nebo závady týkají, a orgán, podnik nebo organizace jsou povinny taková upozornění projednat a soudu do dvou měsíců sdělit, jaká opatření byla provedena k nápravě.

V roce 1965 provedly soudy celkem 539 takových upozornění. Nejčastěji se tak stalo v souvislosti s projednáváním trestných činů rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, dále trestných činů ublížení na zdraví z nedbalosti, trestných činů neoprávněného užívání věcí z majetku v socialistickém vlastnictví a trestných činů opilství. Upozornění byla adresována dopravním podnikům, dále podnikům spotřebního průmyslu, státním statkům, podnikům potravinářského průmyslu a podnikům státního obchodu. V této souvislosti je však třeba konstatovat, že tato opatření prováděná soudy i ostatními orgány činnými v trestním řízení nijak se neodrazila v poklesu trestní činnosti na těchto úsecích.

Počet učiněných opatření však zatím nevyjadřuje možnosti soudů při využívání tohoto důležitého institutu. Je tomu tak proto, že některé soudy se nedostatečně zabývají příčinami trestné činnosti při rozhodování konkrétních soudních věcí.

Poznání příčin trestné činnosti v konkrétní věci nemá význam jen pro účel provedení preventivních opatření, jak je to někdy nesprávně v praxi soudů i ostatních orgánů trestního řízení chápáno. Poznání příčin trestného činu objasňuje i způsob jeho provedení, pohnutku pachatele, pomáhá soudu i k poznání osoby pachatele a k uložení spravedlivého trestu.

Bude proto nutné soudní praxi v tomto směru dále zdokonalit a zabezpečit, aby i ostatní orgány trestního řízení věnovaly těmto otázkám pozornost a společně v součinnosti s ostatními státními orgány i společenskými organizacemi prováděly účinnější opatření k dodržování socialistické zákonnosti, státní a pracovní discipliny.

Soudružky a soudruzi poslanci, spolu s obecnými soudy tvoří jednotnou soudní soustavu našeho socialistického státu též soudy vojenské. Významným úkolem vojenských soudů je veškerou činností chránit bojeschopnost ozbrojených sil, kázeň a pořádek v nich stanovený a přispívat k zajištění úkolů spojených s obranou naší vlasti.

Nejvyšší soud na úseku vojenské justice věnoval pozornost politické a odborné úrovni nejen vlastní rozhodovací činnosti, ale též zabezpečení dalšího zkvalitnění rozhodovací činnosti vojenských soudů, posílení její přesvědčivosti a prohloubení výchovného vlivu trestního řízení. Dozorová činnost byla orientována především na ty úseky trestné činnosti, které svou početností, povahou, jakož i nebezpečností závažným způsobem narušují zejména vojenskou kázeň. V této souvislosti byla pozornost soustředěna na praxi vojenských soudů při postihu pachatelů násilných trestných činů. Výsledky průzkumu ukázaly, že rozhodování vojenských soudů na tomto úseku je vcelku na dobré úrovni a že ukládané tresty ve svém souhrnu odpovídají zákonným hlediskům, že však s účinnosti boje proti této trestné činnosti se nelze stále ještě spokojit, a to tím spíše, že jde o trestnou činnost, která je v převážné většině páchána pod vlivem alkoholu.

Charakteristickým rysem výkonu dozoru na činnost vojenských soudů je, že je věnována soustavná pozornost výkonu dozoru vyšších vojenských soudů. Jsou totiž důležitým článkem, který bezprostředně vykonává dozor na rozhodování vojenských soudů. Jejich rozhodnutí ve významné míře ovlivňují praxi vojenských obvodových soudů, proto musí být příkladem dodržování hmotně právních a procesních předpisů a přesvědčivostí rozhodnuti a jejich instruktivností být ve všech směrech vzorem pro nižší soud.

Je kladem, že při výkonu dozoru na činnost vojenských soudů je uplatňován osobní styk zejména s vyššími vojenskými soudy. Stalo se pravidlem, že výsledky prověrek, poznatky z rozborů a zásadní dokumenty Nejvyššího soudu, týkající se rozhodovací činnosti, jsou za účelem zobecnění a odstranění nedostatků projednávány na celoobvodových shromážděních vojenských soudů.

Byla věnována též stálá pozornost aplikaci novelizovaných ustanovení trestního zákona a trestního řádu, resp. zákona o výkonu trestu odnětí svobody. V první polovině roku 1966 provedl se průzkum praxe vojenských soudů, zejména při zařazování odsouzených do vojenského nápravného útvaru.