Myslím, že však je třeba podtrhnout znění obou odstavců § 22, jež vyjadřují mírové a humanistické poslání výměny informací mezi naší socialistickou republikou a jinými státy a které zákon formuluje takto:

"Výměna informací mezi Československou socialistickou republikou a ostatními státy je svobodná. Výměna informací slouží dorozumění a přátelství mezi národy a jejich vzájemnému poznání a uskutečňuje se dovozem a vývozem periodického tisku a činností zpravodajských agentur a informačních zařízení.

Výměny informací nesmí být zneužíváno k ohrožování cti a práv československých občanů a jejich socialistického soužití ani k ohrožování zájmů socialistického státu a společností nebo rozvoje mezinárodní mírové spolupráce".

Vyjádřím jistě přesvědčení vás všech, soudružky a soudruzi poslanci, í všeho našeho lidu, že tisk a ostatní hromadné informační prostředky v naší Československé socialistické republice se ctí splní toto pojetí výměny informací a přispějí tak k dorozumění a přátelství mezi národy. Přáli bychom si jenom, aby stejně tak pravdivě, úplně a lidsky také informoval o našich poměrech a našich problémech zahraniční tisk i rozhlas, a to zejména tisk těch kapitalistických zemí, které si osobují právo dávat nám poučení o demokracií, svobodě a lidskosti a které je svými činy soustavně porušují.

V poslední části obsahující závěrečná ustanovení chci odpovědět na námitky, zda je správné, aby tiskový zákon obsahoval také ustanovení navrženého § 27, jimž se doplňuje trestní zákon č. 140/61 Sb. ve znění zákona č. 56/65 Sb. o nový § 170 a který formuluje trestní čin tiskové nedbalosti. Domnívám se, že tato praxe, k níž na půdě našeho NS nepřistupujeme poprvé, je správná, že přispívá k přehlednosti a srozumitelnosti našeho právního řádu a odpovídá jeho potřebám tak, jak vyplývá z rozvoje naší společnosti a že námitky a připomínky v tomto smyslu vznášené vyplývají z úzkého formalistického pojetí normotvorné činnosti. Návrh tiskového zákona a z něho vyplývající opatření posilují ústavní práva občanů a pochopitelně zdůrazňují i jejich odpovědnost, zejména pokud jde o pravdivost informací. To ve zvýšené míře platí pro šéfredaktory a redaktory, včetně navrhovaného doplnění trestního zákona o trestný čin tiskové nedbalosti jako logický důsledek práv, a tedy i vyšší míry odpovědnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci! Bylo mým úkolem uvést návrh výboru ústavněprávního a výboru kulturního na vydání zákona o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích, dotknout se některých hlavních a rozhodujících částí tohoto zákona podrobněji a odpovědět na některé námitky a diskusní příspěvky, které se v průběhu přípravy tohoto zákona objevily.

Dovolte, abych vyjádřil přesvědčení, že jde o dobrý návrh zákona, o návrh, který v oblasti periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků sehraje důležitou úlohu a kterým naše NS odpovídá na jeden ze závěrů XIII. sjezdu KSČ, a přispívá tak ke splnění jeho usnesení, jež směřují k dalšímu rozvoji naší socialistické společnosti, společnosti šťastného života našeho lidu. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci dr. Němcovi.

Jelikož jde o návrh zákona, který vypracovalo Národní shromáždění, odpadá obvyklá zpravodajská zpráva; byla zahrnuta do projevu posl. dr. Němce.

Můžeme přistoupit k rozpravě. Do rozpravy je přihlášen zatím soudruh Zvára a dr. Macek. Prosím soudruha Zváru.

Posl. Zvára: Vážené soudružky a soudruzi, navrhovaný zákon má - mezi jiným - na jedné straně zlepšit podmínky k co nejširší, nejobjektivnější, ale i nejrychlejší informovanosti, bez níž je člověk moderní společnosti nemyslitelný, a to nejen doma, nýbrž - pokud jde o některé informační prostředky - i v zahraničí. Na druhé straně posiluje záruky občanských práv, které již dnes naše zákonodárství dává.

Tiskový zákon se nebude týkat jen tisku, nýbrž i některých činností Čs. rozhlasu, Čs. televize a Čs. filmu. Ve své funkci sleduji pozorně činnost Čs. rozhlasu. Proto se chci v souvislosti s navrhovaným zákonem pozastavit u některých momentů, které se dotýkají jeho společenských funkcí.

Dnes je rozhlasový přijímač prakticky v každé rodině a pomocí rozhlasu lze tedy hovořit k naprosté většině našich občanů. Vezmeme-li dále v úvahu význam informovanosti pro utváření celkového profilu člověka, vidíme, jak důležité je vytvořit podmínky pro to, aby tato informovanost mohla splňovat všechny požadavky XIII. sjezdu KSČ proto také zdůraznil požadavek zesilovat, více a vynalézavěji věnovat pozornost problematice našeho vnitřního života, zdokonalovat pohotovou informaci a aktivně vysvětlovat smysl a obsah úkolů, které řešíme. U Čs. rozhlasu se plnění této linie uplatňuje i směrem do zahraničí. Poskytovat informace o životě, pracovních a kulturních výsledcích lidu socialistického Československa zahraničním posluchačům, osvětlovat mezinárodní situace a napomáhat tím národům celého světa v boji za mír a pokrok je jedním z jeho základních úkolů.

Z uvedených důvodů mají zvláštní význam ta ustanovení zákona, která ukládají státním orgánům a ostatním organizacím povinnost podávat příslušným redaktorům potřebné informace. Tato ustanovení mají význam nejen z hlediska informačního zpravodajství, nýbrž i pro plnění ostatních politickoorganizátorských funkcí Čs. rozhlasu, a to zejména v době, kdy uvádíme postupně v život novou hospodářskou soustavu a kdy prohlubujeme proces demokratizace naší společnosti. Hodnocení práce Čs. rozhlasu za poslední léta ukazuje, že svými pořady přispívá k rozvoji výrobně technické základny, ovlivňuje kvalitativní stránku výrobních zdrojů, pomáhá progresívním prvkům organizace výroby, růstu kvalifikace pracovních sil, intenzifikaci a efektivnosti, hospodárnosti, přenášení tuzemských i zahraničních zkušeností. Tím tedy přináší našemu hospodářství i velké ekonomické výsledky. Jako příklad v tomto směru je možno uvést pořady typu rozhlasových universit, "Ekonomický komentář", "Vysíláme pro podniky", "Člověk, práce, paragrafy", "Průmyslový žurnál", "Zemědělský magazín", "Kalendář naší vesnice". Správná a hlavně včasná informovanost příslušných pracovníků Čs. rozhlasu je proto prvým předpokladem pro rozvoj této důležité činnosti.

Druhým předpokladem pro úspěšné plnění politicko-organizátorských úkolů Čs. rozhlasu je jeho úzké sepětí s posluchači. Důvěra posluchače je velmi významným politickým činitelem. Znamená předpoklad jeho určitého postoje k rozhlasovým relacím a tím i předpoklad pro politické a ideové působení.

Nedostatky informovanosti, tkvící ať již v opožděnosti, neúplnosti, neobjektivností nebo dokonce v nesprávnosti znamenají zeslabování této důvěry tak, jako informace jakéhokoliv rázu dotýkající se neoprávněně osobnosti posluchače, pokud by byly zaviněny tím, že nebyla prověřena správnost údajů o konkrétních situacích, které byly použity ve vysílání. Tato skutečnost podtrhuje význam těch ustanovení zákona, která prohlubují záruku občanských práv a která upravují režim oprav. Je možno s uspokojením konstatovat, že kontakty Čs. rozhlasu s posluchači se stále prohlubují a že rozhlas má u nich autoritu a důvěru.

Politicky zvlášť významné pak je, že tento postoj k Čs. rozhlasu mají nejen posluchači domácí, nýbrž i zahraniční. Ideologický boj mezi kapitalismem a socialismem dosáhl v posledních letech velkého rozsahu. V nejrůznějších formách se rozšířil nejen ve vztazích mezi kapitalistickými a socialistickými zeměmi, nýbrž v posledních letech se rychle přenesl i do zemí třetího světa, které se staly místem, kde se denně ostře střetává buržoazní a komunistická ideologie.

V tomto boji má stále významnější úlohu cizojazyčná rozhlasová propaganda. Jestliže v r. 1955 bylo zahraničnímu vysílání ve světě věnováno 577 hodin programu, je to v roce 1965 již 1127 hodin nejen ve světových, nýbrž i v desítkách domorodých jazyků Afriky a Asie. Na tomto růstu se podílejí kapitalistické i socialistické, velké i menší země. Výrazně se projevuje tendence rozšiřovat zejména vysílání do rozvojových zemí a v širokém měřítku zesilovat a modernizovat technickou základnu vysílání.

Zahraniční vysílání Čs. rozhlasu dosáhlo na tomto úseku značných úspěchů. V posledních letech získalo širokou masovou základnu posluchačů. V roce 1965 dostalo 100.000 dopisů. Je to nejvyšší počet za celou dobu existence zahraničního vysílání. Toto číslo snese srovnání s nejúspěšnějšími a největším zahraničními vysíláními na světě. Anglický rozhlas, jeden z největších na světě, který má více než osminásobně větší rozsah vysílání, dostává ročně 200.000 dopisů, ale z toho asi 50.000 obsahuje dotazy na hudbu. Při přepočtu množství dopisů na 1 hodinu vysílání jsou výsledky našeho zahraničního vysílání ještě zřetelnější: Praha - 10, anglický rozhlas - 3.

Abych dokumentoval vztah zahraničních posluchačů k Čs. rozhlasu, vybral jsem z velkého množství obdobných dopisů, alespoň dva. Posluchač z Holandska píše: "Pracuji v Holandsku, ale teď jsem již několik měsíců v nemocnici. Je zde i několik Portugalců - kromě nás Španělů - a všichni se zájmem posloucháme pražský rozhlas, často si natáčíme i vaše pořady na magnetofon, abychom si je poslechli ještě jednou a nepřišli o jediné slovo." Posluchač z Kanady: "Mám-li komentovat vaše denní pořady, musím říci, že žádný jiný pořad nemůže co do kvality a živosti soutěžit s pořadem "Zprávy, názory, hudba". Říkám to zcela upřímně, přičemž mám na mysli zvláště úsek "Názory", který neumdlévajícím způsobem svědčí o vaší výborné znalosti toho, co zajímá posluchače a o vaší schopností zpracovat dané téma takovým způsobem, že je diskutováno inteligentně a upřímně. Tak jste kupříkladu dne 16. dubna ve své odpovědi na dotaz jednoho posluchače, týkající se průmyslu vaší země, podali jednoznačný obraz, bez jakýchkoliv matných generalizací a grandiózních prohlášení, jichž mnohé stanice užívají ke klamání posluchačů. Tento váš otevřený přístup k věcem je právě to, co se mi nejvíce líbí."

V rozvojových zemích jsou kromě počtu dopisů ukazatelem masovosti poslechu i tzv. kluby posluchačů. V současné době má zahraniční vysílání Čs. rozhlasu v Africe a Latinské Americe přes 200 klubů Radio Praha. Podle dosažitelných údajů má srovnatelný počet těchto klubů jen Hlas USA, který však na jejich udržování vynakládá veliké finanční prostředky.

Důležitou okolností je fakt, že naše zahraniční vysílání poslouchají převážně mladí lidé. Ukázala to poslechová anketa, kterou mezi svými posluchači uspořádal Čs. rozhlas na přelomu let 1965 - 1966. Ukázalo se, že nejsilnější skupinou jsou dnes posluchači ve věku 20 - 30 let, dále ve věku 15 - 20 let a konečně ve věku 30 - 40 let. To znamená, ze se podařilo nejen udržet posluchače z dob studené války, nýbrž nově získat mladou generaci.

Všechny tyto dosavadní úspěchy však také zavazují. Aby si je Čs. rozhlas udržel, musí hledat další nové cíle propagandy Československa v zahraničí. Paralyzovat snahy buržoazní propagandy zkreslovat před světovou veřejností vývoj ČSSR a ofenzívním využitím jednotlivých stránek vývoje v ČSSR získávat další příslušníky pokrokových vrstev a ovlivňovat je ve prospěch Československa. Promyšleně, na základě konkrétních řešení problémů v ČSSR a jejího postoje k mezinárodním událostem pozitivně ovlivňovat názorové rozdíly v mezinárodním komunistickém hnutí. Těsněji semknout propagandu do zahraničí s bezprostředními politickými, hospodářskými a obchodními zájmy ČSSR. Při plnění těchto úkolů je nutno ještě dokonaleji zkoumat působení hlavních propagačních nástrojů v cílových oblastech. Kromě toho může zahraniční vysílání mnohem plánovitěji a soustavněji pomáhat klestit cestu do zahraničí pořadům televize a rozhlasu, čs. filmům, literatuře apod.

K plnění těchto úkolů má zahraniční vysílání Čs. rozhlasu některé předpoklady. Od dob studené války provedlo četné změny v obsahu i metodách své propagandistické činností. Byla podstatně rozšířena československá tematika, promyšleněji se využívá vývoje na Slovensku, hlouběji byly propracovány předností socialismu nad kapitalismem, otázky demokracie a svobod, sociální jistoty a v poslední době rovněž některé základní otázky socialistické ekonomiky. K rozhodujícímu obratu došlo v diferenciaci vysílání do kapitalistických a rozvojových zemí. Do popředí se dostal konkrétní, živý, československý občan, jeho zdánlivě obyčejný a samozřejmý denní život, skutečné problémy a jejich socialistické řešení. Podstatně se změnil v celém vysílání postoj k posluchači jako k možnému příteli ČSSR, i když s námi zatím ve všem nesouhlasí. Prohloubily se psychologické znalosti v působení na posluchače v zahraničí. Došlo k všeobecnému zdokonalení velmi účinných nepřímých forem propagandy. Novou úlohu začala hrát v celém vysílání také hudební stránka, významně zvyšující účinnost a přitažlivost rozhlasové propagandy.

Všechny uvedené skutečnosti ukazují nejen práci Čs. rozhlasu a její výsledky, ale i způsoby práce s lidmi. Já jsem hlavně mluvil o zahraničním vysílání, protože domácí vysílání znáte z vlastního poslechu, kdežto výsledky zahraničního vysílání vám už zdaleka nejsou tak známy. Z hlediska nového zákona bude Čs. rozhlas jistě věnovat ještě větší pozornost každé oprávněné stížnosti a připomínce. Dokazuje se to tím, že počet stížností velmi rapidně poklesl a že naprostá většina dopisů obsahuje názory na pořady, přání a požadavky posluchačů, k nímž se velmi vážně přihlíží pří vytváření programové struktury, programových koncepcí i jednotlivých pořadů. Je třeba vidět, že i touto cestou dochází k demokratizací v řízení Čs. rozhlasu, neboť posluchači se stále aktivněji podílejí na vytváření programu.

Soudružky a soudruzi, již těchto několik poznámek, které promítají nejdůležitější zásady navrhovaného zákona do činnosti Čs. rozhlasu jako jedné z nejdůležitějších organizací, do jejichž působnosti spadá i oblast informací, ukazuje význam projednávaného návrhu zákona. Prohlašuji, že pro něj budu hlasovat.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Zvárovi. Prosím s. posl. Macka.

Posl. akad. Macek: Soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych učinit k navrhovanému zákonu o periodickém tisku dvě poznámky. Prvá se týká Čs. televize, jež je rovněž zahrnuta mezi ty prostředky hromadných informací, o nichž pojednává náš zákon.

Domnívám se, že je právě třeba v této souvislosti zdůraznit kulturně politický, informativní, populárně výchovný význam Čs. televize v tomto smyslu. Domnívám se, že máme všichni dostatek zkušeností, a že jsme mohli ocenit v minulosti nejeden dobrý program Čs. televize takto zaměřený, ať jsou to některé programy z cyklu "Mohu do toho mluvit" nebo např. nově zahajovaný program "Věc veřejná". Já o té věci mluvím tu na plénu Národního shromáždění proto, že se domnívám, že bychom měli znovu výrazně zdůraznit tuto funkcí Čs. televize jakožto prostředku informativního, populárně vědeckého šíření poznatků, kulturně politického výchovného nástroje socialistické společnosti.

Myslím, že nikdo z nás - a já osobně to chci samozřejmě zdůraznit - není proti tomu, aby byl v Čs. televizi dostatek zábavných programů. Všichni se z nich radujeme a jistě je toho zapotřebí. Neznamená to ovšem, že by měly být zatlačovány do pozadí programy kulturně politického charakteru. Myslím si, vznášíme-li požadavek - a náš návrh zákona o tom explicitně mluví -, aby Čs. televize rozvíjela svou kulturně politickou činnost, nikdo z nás nechce, aby tyto pořady byly nudné, šedé, nezajímavé. Naopak, soudím, že by i populárně vědecké pořady, kulturně politické pořady měly být velmi přitažlivé, atraktivní, zajímavé, působivé. Domnívám se, že je právě třeba v budoucnu na tuto stránku klást velký důraz, aby se tu snoubila věcnost, objektivita výzkumů vědeckých s poutavostí formy, s přitažlivostí programu, se zajímavostí. Zkrátka je třeba se o tyto věci porvat a usilovat o to, aby Čs. televize těmito pořady zaujala, přitáhla posluchače a mohla plnit své kulturně politické poslání, jak o tom mluví náš návrh zákona.

Považuji to za potřebné zdůraznit proto, že jsem měl možnost se seznámit s některými výsledky sociologických, bohužel stále ještě ne dokonalých průzkumů oblíbenosti pořadů mezi posluchači. Je přirozené, že na prvním místě z těchto sociologických průzkumů stojí zájem posluchačů o pořady zábavné hudby, o sportovní pořady, o detektivky atd. To jistě každý pochopí. Ovšem nemělo by tomu být tak, aby tyto pořady naprosto zatlačily ty ostatní, tj. populárně vědecké a kulturně politické pořady. Těm je třeba věnovat do budoucna tím větší péči a pozornost, protože v souvislosti s přípravou druhého kanálu, který má vstoupit v život v r. 1970, je třeba počítat, jak ukazuje zkušenost, třeba u průzkumu televizního vysílání z ostatního světa (viděl jsem například podrobný materiál rozboru britské televize), že příklon posluchačů k programům jedině zábavného charakteru bude vzrůstat, bude se posilovat. A na to je možné odpovědět ne tím, že skládáme zbraně, ale že se budeme snažit o to, aby pořady kulturně politické a populárně výchovné měly i přitažlivou formu, aby byly zajímavé pro co nejširší kruh posluchačů, aby se tak mohla plnit ta funkce, kterou Čs. televizi náš socialistický stát přisuzuje.

Druhá má poznámka se týká vydávání vědeckých periodik, vědeckých časopisů. V našem návrhu zákona se praví v § 5 - 9, že pro registraci časopisů je ústředním místem ministerstvo školství. Důvodová zpráva pak uvádí, že se ta registrace bude provádět ve spolupráci a za součinnosti s Čs. akademií věd. Soudr. dr. Němec v úvodním slově právě na to upozornil. Já bych chtěl jen pár poznámek k té věci přičinit.

Je třeba si totiž uvědomit velký společenský význam vědeckých časopisů. Dnes jen Čs. akademie věd a Slovenská akademie věd vydává 99 takových vědeckých časopisů, z nichž více než 20 je cizojazyčných a jde vskutku do celého světa. Tyto vědecké časopisy jsou často jedinou tribunou, jedinou formou realizace výzkumných prací, vědecké práce, vědecké činnosti. Jsou však všechny také mocným tokem vědeckých informací z vědy do praxe. Jsou tedy velmi důležitým nástrojem k tomu, aby se s výsledky vědy, vědeckého bádání, seznamovala co nejširší veřejnost. Domnívám se, že je třeba tento význam vydávání vědeckých časopisů vidět a že je třeba také učinit vše pro to, aby i do budoucna vydávání bylo zdárně zabezpečeno.

Soudruh ministr školství dnes není přítomen, ale já věřím, že mé slovo nezapadne, řeknu-li, že i pokud se týče přídělu papíru, by měla být tato činnost do budoucna zabezpečována už s ohledem na to, že se vědeckovýzkumná základna v Československu rozrůstá. Úkoly vědy a techniky - mluvíme stále o rozvoji vědeckotechnické revoluce - jistě jsou stále větší, náročnější, významnější. Je třeba i v této částí zabezpečení přechodu nebo rozšiřování výsledků vědy do praxe ve vydávání vědeckých časopisů na to pamatovat. Jde přece i o další rozvoj vědy, který bez vědeckých informací je nemožný.

Myslím si proto, že je také zcela na místě, počítá-li se při registraci těchto vědeckých časopisů se součinností ministerstva školství s Čs. akademií věd a Slovenskou akademií věd. Ostatně citované a zmíněné zákony č. 54 a 74 samy takovou spolupráci předpokládají. Ale já o tom mluvím proto, abych i tu výrazně zdůraznil potřebu nejužší spolupráce. U vědeckých časopisů je zpravidla vydavatelem vědecký ústav. O vydávání časopisů pečuje vědecké kolegium, pracují tam u všech vědeckých časopisů redakční rady, tedy vesměs odborníci, kteří mohou plně zabezpečit vysokou úroveň vydávaných časopisů. Je proto více než na místě, že budeme i tu žádat, - a já právě proto tu poznámku činím - aby při registraci ministerstvo školství počítalo s nejužší a nejtěsnější spoluprací s Čs. akademií věd a se Slovenskou akademií věd, aby tak i do budoucna vydávání vědeckých časopisů bylo zdárně zabezpečeno. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkují s. Mackovi. Přerušíme nyní jednání na 20 minut.

(Schůze přerušena v 11.20 hod.)

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Soudružky a soudruzi, pokračujeme v rozpravě. Přihlášen je soudruh Zedník.

Posl. Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci, mám jenom několik poznámek, a to především na podporu předloženého návrhu zákona a dále pak k některým materiálně technickým otázkám tisku.

Chtěl bych znovu zdůraznit skutečnost, že se obsah předloženého zákona týká nejen našeho periodického tisku, ale také všech občanů, neboť prakticky všichni přicházejí do styku s tiskem, rozhlasem i televizí. Nový zákon pamatuje na občany jednak tím, že jim dává právo na informace. Zejména je třeba ocenit, že zákon zajišťuje informovanost veřejnosti tím, že ukládá hospodářským organizacím povinnost poskytovat pracovníkům hromadných informačních prostředků všechny potřebné informace a jiné podklady pro pravdivé, včasné a všestranné informování, ovšem s výjimkou státního, hospodářského či služebního tajemství nebo s výjimkou informací, které by prokazatelně poškodily zájmy státu nebo společnosti nebo by byly v rozporu se zásadami práv občanů. Je jistě v zájmu socialistické společnosti, tedy každého jejího občana, aby zákon stanovil v určitém časovém termínu povinnost zaujmout stanovisko k důležitým společensky prospěšným návrhům, k podnětům a kritice a stejně tak je ve společenském zájmu, aby toto stanovisko byla nucena redakce uveřejnit.

Za úplnou novinku v našem současném zákonodárství lze považovat péči o ochranu zájmů socialistické společnosti, neboť zveřejnění takových informací, které by ohrozily zákonem chráněné zájmy společnosti či občanů, bude zákon považovat za zneužití svobody projevu, slova a tisku.

Další zvláštnosti v našem zákonodárství bude právo občana nebo organizace, o nichž byla uveřejněna nepravdivá nebo pravdu zkreslující skutečnost, která se dotýká občana nebo dobrého jména organizace, žádat o bezplatné uveřejnění opravy. Význam vidím v tom, že tiskové a informační orgány a občan jsou si konečně rovni. Nebylo tomu tak bohužel vždy v minulosti.

Obě tyto nové zásady, tato ochrana zájmů společnosti a ochrana cti občana byly pochopitelně všemi připravovateli návrhu zákona mnohokrát diskutovány. Byla uvažována řada variant, až se nakonec došlo k jednotnému závěru, a to v souladu se základními ustanoveními naší ústavy. Je naprosto pochopitelné, že své zájmy chrání prostřednictvím zákonů každá společnost, každý stát a je myslím správné o tom veřejně hovořit. A chránit čest občanů je jedním ze základních povinností socialistické společnosti.

V další poznámce u příležitosti projednávání zákona o periodickém tisku chci vyjádřit některé postřehy z praktického hlediska, jak je zachycuje život a jak je vidím jako politický pracovník.

Především si jistě všichni uvědomujeme, že noviny, které chtějí ovlivňovat veřejné mínění, musí být ve všech otázkách pohotové. Když se v předsjezdové diskusi ozývaly hlasy po zkvalitnění informací, týkalo se to především novinářů. Jejich cílem musí být, aby usilovali o realizaci vyslovených požadavků v potřebném rozsahu. Na četné události je třeba reagovat rychleji než dosud. Kde není pohotovost našich informačních prostředků, na co neodpovídáme, tam necháváme volné pole působnosti pro nejrůznější nesmyslné výklady a často uvolňujeme prostor zahraniční propagandě. Mají-li noviny vytvářet veřejné mínění, nedá se nic dělat, musí přesvědčit občany, že jsou pravdivým a skutečným obrazem života. Před lety např. nebylo možno uveřejňovat zprávu o nehodách, zejména o železničních neštěstích a havárií tím neubylo. Dokonce, pokud jde o určitý druh nehod, přibylo jich, protože jsme vytvářeli někdy takovou atmosféru, jako by se nikdy nic nemohlo stát, a řeči o opatrnosti se zdály zbytečné.

Neviděli jsme některé negativní protispolečenské jevy na ulicích, líčili jsme náš život růžově, jako kdyby zmizela trestná činnost. Je naprosto správné, že o nepříjemných jevech naší společnosti dnes tisk píše, protože tím se daří mobilizovat lidi k soustředěnému úsilí o nápravu.

Zvýšená úloha našeho tisku vyžaduje kvalitu novinářské práce, která vyrůstá z vysoké zasvěcenosti novináře, z vysoké úrovně jeho talentu, ale i odborných vědomostí.

Soudružky a soudruzi poslanci, před všemi prostředky masové informace stojí nyní splnění úkolů uložených XIII. sjezdem KSČ, který zdůraznil zdravou cestu denního tisku, jak již o tom hovořil zpravodaj posl. Němec.

Denní tisk se celkem úspěšně vyrovnal s nejrůznějšími negativními jevy, které se v novinách, v rozhlasu i televizi objevily, ať již šlo o maloměšťácký radikalismus anebo dogmatismus a liberalistické tendence smiřující se nejen s nepřijatelnou filosofií, ale zároveň někdy i s kdejakou banalitou. Je třeba zdůraznit, že ani pro jedno, ani pro druhé není v socialistickém tisku místo.

Tisk, rozhlas a televize musejí jít cestou, která se vyznačuje posunem hodnot a myšlenkových kvalit, posunem, který pomáhá upevnění naší socialistické společnosti a výsledků socialistické revoluce.

XIII. sjezd KSČ charakterizoval tisk, rozhlas a televizi jako sílu, která spoluvytváří naši politickou, ekonomickou a sociální skutečnost, celkové ovzduší našeho života. Předložený zákon napomáhá realizovat sjezdové zásady v praktickém životě.

Je však třeba, podle mého názoru, si všimnout v této souvislosti ještě několika problémů, především jak je to s náklady a prodejem našeho tisku, zejména denního tisku, který je v oblasti veřejného mínění jistě jednou z nejdůležitějších složek.

Podle pramenů, jejichž přesnost je mimo pochybnost, pohybuje se dnes odběr deníků ve vyspělých kapitalistických státech asi od 400 do 700 odběratelů na 1000 obyvatel. V roce 1955 bylo v Anglii na 1000 obyvatel 615 odběratelů denního tisku, ve Švédsku 490, ve Spojených státech 353. Tato čísla se v posledním desetiletí nepochybně zvýšila.

Podívejme se na nasycenost novinového tisku u nás. Pokud jde o rozsah a náklady denního tisku, zůstáváme za ostatními zeměmi do té míry, že jsme na jednom z posledních míst. Za posledních 10 let se sice u nás zvýšil jednorázový náklad periodického tisku přibližně o 7 mil. výtisků, ale ve světovém srovnání jsme na tom ještě stále dost špatně.

Na 1000 obyvatel je v našich zemích 200 - 220 odběratelů deníků. To je méně než v Austrálii a mnoha dalších zemích před 10 lety. Mnohý by se mohl zeptat, zda je to srovnání oprávněné. Myslím, že nepochybně už proto, že provokuje k tomu, abychom se na věci podívali odpovědněji. Tato čísla nelze odbýt mávnutím ruky nebo tvrzením, že jde o země, které mají jiné podmínky. Rozhlas i televize jsou nejméně tak v mnohých zemích rozšířeny jako u nás, a proto nelze podle mého názoru argumentovat tím, že tyto prostředky hromadných informací nám ubírají čtenáře tisku.

Stejně špatně, ne-li hůř, jsme na tom s rozsahem tisku, neboť je menší než snad v kterékoli evropské zemi. Nelze přece přijmout tvrzení, že člověk celé noviny stejně nepřečte.

Nemalým problémem našeho tisku je vlastní výroba. Náš polygrafický průmysl zůstal 10 - 15 let za světovou úrovní. Trvale nedostačující je množství a kvalita papíru. Své nedostatky má také organizace polygrafie, kde je např. zejména problematická koncentrace výroby novin a podceňování výroby denního tisku. S tím se naši vedoucí pracovníci redakcí setkávají dnes a denně.

Myslím, že svůj vliv na tento stav má do značné míry i skutečnost, že od zrušení ministerstva informací a osvěty neexistoval ve struktuře státního aparátu článek, který by se shodně zabýval komplexem problematiky materiálně technických podmínek práce tiskových nástrojů a jejich rozvoje. V současné době je problematika roztříštěna mezi desítky státních a společenských orgánů, z nichž každý sleduje příslušnou část této problematiky, především z jiných hledisek, než je zabezpečení podmínek pro cílevědomý a koordinovaný celkový rozvoj tisku.

Tato otázka se stala v současných dnech středem pozornosti, a proto nepochybně všichni vítáme srpnové usnesení předsednictva ÚV KSČ, které dává jasnou směrnici pro vyřešení i této problematiky materiálně technické i ekonomické stránky tisku.

Závěrem mohu odpovědně konstatovat, že náš tisk, rozhlas, televize i občané se mohou v budoucnosti opírat o moderní, pokrokový zákon, který bude znamenat další příspěvek k rozvoji socialistické demokracie. Proto budu i já pro tento zákon hlasovat.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Zedníkovi. Přeje si ještě někdo vystoupit v rozpravě? (Nikdo se nehlásil.) Prosím posl. Němce o závěr rozpravy.