Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, místopředseda vlády inž. Černík, dr. Dolanský, Dubček; kandidáti předsednictva ÚV KSČ Pastyřík, Sabolčík, Vaculík; tajemníci ÚV KSČ Koucký, dr. Štrougal; místopředseda vlády Krajčír; ministři inž. Burian, Barbírek, David, Dvořák, Hamouz, Indra, Korčák, Krutina, Kudrna, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, Majling, dr. Neuman, Penc, dr. Plojhar, Smrkovský, Uher, dr. Vlasák.

267 poslanců podle prezenční listiny.

Předseda NS s. Laštovička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. Zahajuji přerušenou schůzi. Přistoupíme k projednání sedmého bodu, kterým je:

7. Zpráva vlády podle čl. 41 odst. 1 ústavy o plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky v r. 1966

a

vládní návrh zákona o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a společná zpráva vyborů ústavněprávního a pro plán a rozpočet.

Zprávu přednese a vládní návrh zákona odůvodní místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise soudruh inž. Černík. Prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise s. inž. Černík: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, v souladu s ustanovením ústavy předstupuje vláda před Národní shromáždění s návrhem čtvrtého pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1966 - 1970. Činí tak bezprostředně poté, co XIII. sjezd KSČ projednal širší program dalšího rozvoje naší socialistické společnosti. Jádrem tohoto programu je, jak známo, rozvoj národního hospodářství, protože právě v něm se rozhoduje o tvorbě zdrojů pro uspokojování potřeb společností, a tedy i o dynamice společenského rozvoje.

Předkládaný návrh čtvrtého pětiletého plánu vychází z programu vytyčeného XIII. sjezdem především z jeho základního závěru oceňujícího socialistický charakter nastávající vývojové etapy společnosti. I po úplném vítězství socialistických výrobních vztahů, i po významném rozvinutí výrobních sil a zakotvení základních socialistických vymožeností významně zlepšujících postavení pracujících, stále ještě jde a delší dobu půjde o socialistickou etapu vývoje společnosti, ve které při rozdělování vytvořených spotřebních fondů musí mít rozhodující váhu a přednost rozdělování podle práce.

Využitím růstových činitelů i doporučovaným zaměřením spotřeby společnosti, prostě celým svým obsahem, dokazuje návrh čtvrté pětiletky současně předpoklad mírové výstavby hospodářství a našeho socialistického státu, tj. předpoklad tvořivé činnosti lidu, který si nečiní nárok na víc, než si svou vlastní prací vydobyl, předpoklad těsné politicko-hospodářské spolupráce s bratrskými socialistickými zeměmi i vůli k rozvíjení mírových, vzájemně výhodných, hospodářských styků s nesocialistickými zeměmi.

Práce na přípravě čtvrtého pětiletého plánu řídila vláda tak, aby výsledkem byl střízlivý a realizovatelný návrh, neodtržený od starostí posledních let, řešící však v míře dostupných hospodářských možností uspokojení okamžitých i dlouhodobých potřeb rozvoje společnosti. A člověk se svými nezadatelnými právy na práci podle svých schopností, na odměnu podle svých zásluh, s právy na odpočinek, na vzdělání, zdravotní a sociální péčí je tu na prvním místě.

Trvalá pozornost, se kterou sledovaly a prověřovaly postup práce vlády, hospodářských orgánů a národních výborů ústřední výbor Komunistické strany Československa a Národní shromáždění přinesla řadu cenných podnětů. Předkládaný návrh je výsledkem této velké kolektivní práce a vláda jej doporučuje k přijetí s přesvědčením, že potenciál našeho hospodářství i bohaté politické a odborné zkušenosti pracujících jsou spolehlivým základem pro úspěch socialistické výstavby, předpokládané ve čtvrté pětiletce.

Předloženou osnovu zákona o čtvrtém pětiletém plánu doprovázejí podkladové materiály tak, abyste navrhovaná opatření mohli posoudit v potřebných vztazích.

V úvodním výkladu se chci proto soustředit na vysvětlení hlavních souvislostí, které vláda musela při přípravě návrhu zvážit, a na vymezení rozhodujícího okruhu práce, která musí být zvládnuta, aby hospodářský rozvoj do roku 1970 se stal skutečností.

Dosavadní hospodářský vývoj za léta socialistické výstavby lze nejstručněji charakterizovat tím, že objem vytvořeného národního důchodu dosáhl dvaatřičtvrtěnásobku předválečné úrovně a celkový reálný důchod obyvatelstva dvaapůlnásobku (máme-li jej na mysli včetně sociálních vymožeností ve společenské spotřebě).

Vzrostl průmyslový charakter státu, přičemž doslova historickou změnou pro jednotu naší země i vztahy mezi oběma bratrskými národy znamenalo zprůmyslnění Slovenska.

Naše hospodářství se stalo nedílnou součástí hospodářského společenství socialistických zemí a po celé poválečné období si udržuje vyšší rozvojové tempo výrobních sil, než zaznamenává svět v průměru. Svou pozici ve světovém hospodářství tedy posílilo.

Cesta, kterou národní hospodářství prošlo a kterou podle jejího mimořádného celospolečenského významu právem označujeme za úspěšnou, nebyla však lehká a bez potíží.

Rychlý růst průmyslové výroby byl zaměřen na přednostní rozvoj těžkého průmyslu, zvláště na strojírenství, metalurgii a palivoenergetickou základnu, jak to vyžadovaly tehdy existující vnější i vnitřní podmínky rozvoje. Vybudovali jsme a významně posílili jmenovaná odvětví. Zaostala modernizace a výstavba chemického i lehkého průmyslu i některých oborů strojírenského průmyslu s rychlou návratností prostředků. Výstavba těchto oborů a infrastruktury, například komunikací, služeb, bytů a ostatních zařízení dotvářejících životní prostředí se významněji posiluje v zájmu hospodářství a obyvatelstva teprve v současné době.

Zemědělství sice vyrovnalo v procesu svého hlubokého sociálně ekonomického přerodu k socialistickým formám hospodaření pokles výroby z doby okupace a zvýšilo ji na předválečnou úroveň, ale rostlinná výroba dosahuje předválečné úrovně jen v letech s příznivými klimatickými podmínkami; a tak k příznivějšímu růstu živočišné produkce ve značné míře musel přispět zvýšený dovoz krmiv i pokles naturální spotřeby. Nepodařilo se stabilizovat pracovní síly a dostatečně stimulovat zájem o práci v zemědělství.

Model řízení a plánování, který ve své době sehrál aktivní úlohu v rozvoji výrobních sil, se přežil a není už s to vyvést hospodářství k efektivnějšímu vývoji.

Na všechny tyto souvislosti musíme pří propracování dalšího programu hospodářského rozvoje reagovat, vycházet však z toho, že kladné rysy byly určující stránkou dosavadního hospodářského rozvoje, vedly k vybudování silné materiálně technické základny, které teď musíme umět plně využít k intenzifikaci a dalšímu rozvoji hospodářství, ke zlepšení jeho struktury a proporcí.

Se kterými širšími hospodářskopolitickými a vědecko-technickými souvislostmi musíme ještě počítat, pokud jde o současné a nastupující změny ve vnějších i vnitřních podmínkách našeho dalšího hospodářského rozvoje?

Rozbor vývoje všech vyspělých hospodářských zemí především přesvědčivě prokazuje, že vědeckotechnická revoluce stále silněji ovlivňuje rozvoj výrobních sil a vyvolává významné změny v mezinárodní dělbě práce. Nové materiály, nové zdroje energie, elektronika, automatické řízení výrobních procesů, výpočetní technika doslova pobízejí rozvoj, koncentrací a specializací výrobních sil, vtahují do vzájemné závislosti stále více zemí.

A naše ekonomika patří právě k těm, pro které zapojení do proudu vědeckotechnické revoluce i zapojení do mezinárodní dělby práce, především socialistické dělby práce, má přímo životní význam. To je cesta, jak zvýšit rentabilitu a směnitelnost našich výrobků na trzích a rozevřít možnosti získání surovin, potravin i spotřebního zboží pro uspokojení vnitřní spotřeby.

Zemědělství je ve všech vyspělých státech důležitým činitelem celkového hospodářského vzestupu. I při značném poklesu počtu pracovních sil dosahuje zvýšení intenzity a objemu výroby; vybavením stroji, chemizací, službami, vyspělou organizací práce a aplikací vědeckých poznatků se nejen plně nahrazuje úbytek pracovníků a půdy, ale ještě se podstatně zvyšuje výroba. Ekonomickými nástroji, státními intervencemi a subvenční politikou se cílevědomě a soustavně podporuje rozvoj zemědělství.

Na trzích potravin však přesto a současně vzrůstá napětí, protože značně roste i počet nesoběstačných zemí, mezi které i k vlastní škodě patří zatím i naše republika.

Pokud jde o vnitřní podmínky dalšího rozvoje našeho hospodářství, musíme na jedné straně zcela reálně vycházet z toho, že vývoj několika posledních předcházejících let byl v rozporu s potřebami nepřetržitého rozvoje socialistické společnosti, že nedostatečné využití výrobních činitelů vedlo k takovým změnám ve vztazích mezi zdroji a potřebami, které bylo nutno ocenit až jako porušení rovnováhy. Na straně druhé je však stejně nespornou skutečností, že i přes obtíže se náš hospodářský vývoj nezastavil, že se vytvářely růstové faktory a zdroje socialistické rozšířené reprodukce a že je zcela reálné usilovat o to, aby využití materiálových i lidských zdrojů přineslo větší efekt, tj. větší objem i kvalitu užitných hodnot a služeb pro uspokojení individuálních potřeb obyvatelstva i celospolečenských potřeb.

V přípravě XIII. sjezdu strany i v samotném jeho průběhu byly nejpodstatnější tendence našeho hospodářského rozvoje zváženy na základě dnešního stupně poznání a vytčen rozvojový program pro konec šedesátých a začátek sedmdesátých let. Osou tohoto programu je právě nové pojetí řízení a plánování socialistického hospodářství, spojující funkce plánu a trhu a odpovídající vyššímu stupni i náročnějším úkolům rozvoje výrobních sil, jeho osou je zapojení našeho hospodářství do proudu vědeckotechnické revoluce, konsolidace a rekonstrukce a požadovanou výslednicí celková intenzifikace hospodářského vývoje.

V zájmu dosažení vyšších ekonomických cílů stanovil XIII. sjezd základní směry hospodářské politiky takto:

- dopracovat a počínaje příštím rokem uplatnit zdokonalenou soustavu plánovitého řízení v celém národním hospodářství, docílit, aby se její působení uplatnilo i ve vnitropodnikové sféře;

- zaměřit 4. pětiletý plán na obnovení proporcionality, na konsolidaci a další rozvoj národního hospodářství. K reprodukci rovnováhy především vytvářet nové zdroje, využívat existující rezervy a důsledněji ekonomicky zaměřit rozdělovací a znovurozdělovací procesy;

- dosáhnout efektivního rozvoje zemědělství jako jednoho z nejdůležitějších předpokladů rovnováhy v národním hospodářství;

- vytvořit podmínky pro urychlené prosazení změn ve výrobních programech a investicích, zejména uvnitř odvětví zpracovatelského průmyslu, která povedou k rychlému rozvoji žádoucích výrob a jejich specializaci;

- prohloubit zapojení naší země do mezinárodní dělby práce, především v rámci RVHP; zejména rozšířit spolupráci se Sovětským svazem;

- prohloubit i nadále předpoklady pro harmonický rozvoj oblastí naší země k posílení jednotné ekonomiky; pokračovat ve využívání možnosti intenzifikace ekonomiky na Slovensku;

- důsledně prosazovat, aby se technický rozvoj stal nositelem vysoké efektivnosti rozvoje podniků a celého národního hospodářství;

- dále rozvíjet životní úroveň a vytvářet předpoklady pro socialistický styl života; posilovat kvalitativní stránky v životní úrovni;

- k správnému chápání, prosazení a realizaci hospodářské politiky vytvářet nezbytné politické a kádrové předpoklady.

Základní směry hospodářské politiky strany zakotvené v usneseních XIII. sjezdu mají pro léta 1966 až 1970 konkretizovat čtvrtý pětiletý plán rozvoje národního hospodářství. Dnešnímu zasedání Národního shromáždění předložila vláda návrh tohoto plánu v přesvědčení, že zaměřením, předpokládanými opatřeními a v míře odpovídající reálným možnostem nastávajících pěti let naplňuje usnesení XIII. sjezdu.

Rozbor výchozího stavu národního hospodářství, jakož i rozbor pravděpodobného vlivu rozhodujících činitelů dalšího růstu umožňuje předpokládat, že v období let 1966 - 1970 lze dosáhnout zvýšení objemu vytvořeného národního důchodu o 22 až 24%.

Čtvrtý pětiletý plán rozvoje národního hospodářství se tedy ve srovnání s výsledky dosaženými v uplynulém pětiletí orientuje na urychlení rozvoje národního hospodářství a vyjadřuje tendenci růstu efektivnosti tvorby i užití národního důchodu. Zdaleka nepřeháním, když řeknu, že mohou být vytvořeny předpoklady pro zvýšení národního důchodu minimálně o čtvrtinu, což představuje asi 40 - 45 mld Kčs, to je zhruba dvaapůlkrát větší přírůstek než v uplynulém pětiletí a zhruba tolik, kolik jsme dosáhli ve druhé pětiletce při tehdejším využívání všech extenzívních faktorů rozvoje. Uvedené možnosti byly ověřeny technickoekonomickými propočty. Určité další rezervy zůstaly ještě pro postavení podnikových plánů i pro jejich realizaci, a to ve využití výrobních kapacit, surovin, energie, materiálů i pracovní doby.

Bude však zapotřebí mnoha náročnější technické, ekonomické, organizační i politické práce než dosud, aby se také skutečně mobilizovaly. Obnovení dynamiky tvorby národního důchodu se opírá o předpoklad takové práce v zájmu zlepšení kvalitativních stránek hospodářského rozvoje a míní se náležitě, tzn. rovněž lépe než dosud, ji také odměňovat.

Souhrnně charakterizuje hlavní kvalitativní stránku předpokládaného vývoje výrobní sféry skutečnost, že přírůstku zdrojů národního hospodářství se má dosáhnout prakticky zcela přírůstkem společenské produktivity práce. Při růstu národního důchodu o 22 - 24% má vzrůst společenská produktivita práce o 22 - 23%. Vezme-li se v úvahu projektované a letos už zahájené zkracování pracovní doby, které sníží fond pracovního času ve výrobní sféře na 92%, je to úkol ještě progresívnější.

S dalším stupňováním hospodářské aktivity obyvatelstva v produktivním věku pětiletý plán v zásadě nepočítá. Naopak je zájem o určité uvolnění v pracovních silách, samozřejmě že ne v tom smyslu, aby zůstávaly pracovní sily nevyužity, nýbrž tak, aby polevil tlak na ně a aby se mohla zlepšit situace v těch odvětvích, ve kterých se projevuje jejich nedostatek, jako například v zemědělství, ve stavebnictví, ve službách apod. Rozhodující část z téměř 400 000 nových pracovních sil (asi ³/₄) tvoří populační přírůstek.

Zdroje pracovních sil se ovšem vyvíjejí jinak, než jak jsou rozložena existující ekonomická centra a pracovní příležitosti. Naši spoluobčané i národní výbory musí nevyhnutelně počítat i s určitým přesunem do míst, kde je práce. Budou s tím jistě starostí. Jiné řešení však není, protože by se stalo, že bychom nutně neměli vytíženy existující a dokončované výrobní kapacity a na druhé straně bychom měli volné zdroje pracovních sil. Pro celou společnost je jistě mnohem výhodnější raději převážně stavět byty u existujících kapacit než opačně. Obrácená možnost, tzn. oblast s přebytkem bytů, v našich konkrétních podmínkách konečně ani neexistuje.

K urychlení dynamiky rozvoje, k zvýšení efektivnosti a obnovení rovnováhy musíme využít, zejména v prvých letech, neinvestičních faktorů. Ovšem i uvádění zhruba 33 mld nových výrobních základních fondů do provozu průměrně ročně, jejich rychlý náběh a zvládnutí vyšších parametrů, musí významně rozevřít naše možnosti, nemá-li ztratit svůj vlastní ekonomický smysl. Existujícími a novými kapacitami jsou současně víc než zabezpečeny pracovní příležitosti pro celý populační přírůstek zdrojů pracovních sil, nehledě už k potřebě pracovních sil pro nevýrobní sféru.

Důležitou roli v rozvoji ekonomiky a zejména ve zvyšování jejich efektivnosti má mít dokonalejší využití existujících surovinových a energetických zdrojů. Jejich relativní spotřeba je ve srovnání s průmyslově vyspělými státy stále ještě vysoká a možné úspory na tomto úseku představují značné potenciální rezervy. V každém průmyslovém i zemědělském závodě, na každé stavbě v zemědělství i při skladování a transportu lze najít možnosti úspor nebo zabránit ztrátám, jak je to všeobecně známo.

Využití výrobní spotřeby jako růstového činitele se opírá zejména o řadu opatření, která už jsou založena nebo se zakládají. Mám na mysli například snížení měrné spotřeby paliva v nových elektrárnách a teplárnách, v rekonstruovaných kotelnách a v železniční dopravě, zlepšení přípravy vysokopecní vsázky, zvýšení teploty větru a spotřeby oleje, výrobu oceli v kyslíkových konvertorech, výrobu a užití vylehčených materiálů, plechů a profilů, záměny přírodního kaučuku syntetickým, zvýšení výroby a zpracování syntetických vláken atd., atd., jak se o tom mluví ve zprávě k návrhu čtvrtého pětiletého plánu. Tím hlavním jsou však technologické postupy, konstrukce a projekty tedy práce desítek tisíc našich projektantů, konstruktérů a technologů.

Předpokládané snížení materiálové náročnosti v hlavních resortech průmyslu je v návrhu pětiletého plánu zapojeno 3,5% a nepředstavuje hranici našich možností.

Z velkých strukturálních změn, které namnoze přesahují svým významem a ekonomickými důsledky období do roku 1970, je opravdu nejnáročnější a nejsložitější zvládnutí problematiky zemědělství. Ukazuje se stále jasněji, že bez stabilizace zemědělství a bez obnovení jeho růstu nelze zabezpečit zdravý rozvoj celé ekonomiky. Zvýšený dovoz potravin a krmiv, který by byl jinak nezbytný, znemožnil by uvažovaný dovoz techniky a konec konců podvázal i konsolidaci a rekonstrukci celého národního hospodářství. Proto je rozvoj zemědělství celospolečenským úkolem a jeho zajištění záležitostí všech odvětví národního hospodářství.

V zemědělství pracuje víc lidí než ve strojírenství, v metalurgii, v chemii, v energetice a palivech dohromady, má asi za 80 mld korun základních fondů, což je přibližně 18% z celkových výrobních fondů ČSSR. Bez využití tohoto výrobního potenciálu představujícího dobře pětinu všeho, co máme, prostě bez konsolidace zemědělství nebude ani konsolidace národního hospodářství.

Úroveň dělby práce mezi zemědělstvím a průmyslem je základním činitelem růstu produktivity práce v zemědělství. Průmysl, který sehrál rozhodující roli v rozvoji společenských výrobních sil, se musí stát hlavní hybnou silou i v rozvoji zemědělství. Úloha průmyslu v rozvoji zemědělství nemůže být chápána jen jako nějaká pomoc; jde o společenskou funkci průmyslu jako nositele technického pokroku. Je to úkol všech odvětví, zejména těch, která uskutečňují přímé dodávky pro zemědělství.

Nemůžeme však si jej představovat jako dnes, kdy je zemědělství nuceno odebírat i takové mechanismy a chemikálie, které jsou daleko pod dosažitelnou úrovní, kdy je vybavováno technikou, která pro nedostatek náhradních dílů nebo z jiných příčin nefunguje. To bychom daleko nedošli. A v současných podmínkách bude konečně čím dál tím méně ochoty nakupovat nekvalitní nebo drahé výrobní prostředky.

V zemědělství včetně organizací Ústřední správy nákupu zemědělských výrobků se má proinvestovat v letech 1966 - 1970 na 30 mld Kčs, při zvyšujícím se podílu těch investic, které působí přímo na zvyšování výroby. Kapacita moderního krmivářského průmyslu se za pětiletku zdvojnásobí a dosáhne kolem 5 mil. tun směsí, což už musí výrazně ovlivnit růst užitkovosti dobytka při poklesu spotřeby krmiv na jednotku živočišné produkce nejen ve vybraných závodech, ale v celostátním průměru. Dodávky průmyslových hnojiv dosáhnou v roce 1970 186 kg č. ž. na hektar zemědělské půdy, a to proti 120 kg v roce 1965 a 80 v roce 1960. To rovněž je úroveň, která se spolu s ostatními opatřeními ke zvýšení úrodnosti půdy už musí projevit na celostátním a trvalém zvýšení rostlinné výroby.

Konsolidace a rozvoj zemědělství vyjádřené v návrhu zákona o čtvrtém pětiletém plánu předpokladem 4% růstu tržní produkce ročně by tedy neměly být nedosažitelné.

Ze všeho nejdůležitější podmínkou a ovšem i největším rizikem je řešení věkové struktury a kvalifikace pracovníků, pracovních a sociálních podmínek a všestranné zlepšování životního prostředí na vesnici; nepodaří-li se zlepšit zájem o zemědělství a získat výkonné pracovníky z jiných odvětví (která mimochodem jim nesmějí klást žádné překážky při rozvazování pracovního poměru), nepodaří se ani využít vložené prostředky a zvýšit zemědělskou výrobu.

Ke zvýšení přitažlivosti práce v zemědělství se proto počítá s růstem osobních důchodů pracovníků v zemědělství ze zdrojů růstu tržní produkce, ze snižování nákladů a z dotací tak, aby se vyrovnaly na úroveň mezd pracovníků v národním hospodářství. Budou vytvořeny materiální předpoklady pro výstavbu 70 000 zemědělských bytů, z toho 6000 - 10 000 bytů převodem prostředků uvažovaných pro zemědělskou účelovou výstavbu. Bude se řešit i vyrovnání sociálního zabezpečení družstevníků na úroveň ostatních odvětví národního hospodářství.

Soubor těchto opatření nebude jistě bez významu a zajímavostí pro ty, kteří se budou rozhodovat pro práci v zemědělství.

Docenění společenské i ekonomické funkce zemědělství v naší práci i ve veřejném mínění bude stát mnoho námahy a neváhám říci, že i prostředků. Rozvoji zemědělství a práci v zemědělství se však musí dostat místa, které mu právem náleží v ekonomice i v rozvoji celé společnosti.

Nositeli zásadních strukturálních změn v průmyslu budou ve čtvrté pětiletce i v dlouhodobém vývoji především progresívní změny elektroenergetiky, chemie a strojírenství. Bude pokračovat dlouhodobě zaměřená změna struktury primárních energetických zdrojů, urychlena přestavba technické základny železniční dopravy a zahájena dlouhodobá přestavba a modernizace silniční sítě.

Rozvoj elektrizační soustavy se zakládá pro nejbližší desetiletí s bloky 110 a 200 MW, převážně na využití levných, povrchově těžených ložisek hnědého uhlí. Jako rozhodující opatření se má realizovat výstavba chomutovského energetického centra (včetně příslušných uhelných lomů), ve kterém by bylo dosaženo provozně nejlevnější výroby elektřiny v našich podmínkách. Po svém dobudování okolo roku 1975 by měla dosáhnout výkonu asi 5300 MW instalovaného výkonu, tedy tolik, kolik činil instalovaný výkon všech našich tepelných elektráren v roce 1962 dohromady. Problém, který ovšem musí být technicky ještě dořešen, je únosný spad popílků a koncentrace exhalací síry, které mohou ukázat záměr v uvažovaném rozsahu neřešitelným. Dosud se nepodařilo snížit exhalace ze zdrojů nízko umístěných nad zemí a nebyly dosud získány přesnější údaje o šíření exhalací z vysoko umístěných zdrojů a o účinnosti jejich rozptylů. Vývoj účinné a ekonomicky únosné metody odsiřování spalin u nás dosud nepostoupil tak daleko, aby byla i ve výstavbě elektráren aplikovatelná. Prověřují se proto i možnosti dovozu odsiřovacího zařízení, i možnost výstavby jaderné velkoelektrárny jako náhradní. Každé náhradní řešení by však bylo ekonomicky podstatně dražší investičně i nákladově. Jestliže se podaří základní řešení, sníží se do roku 1970 měrná spotřeba paliva na výrobu 1 kWh elektrického proudu z dnešních 451 gmp pod 400 gmp a výrobně budeme mít velmi levnou elektřinu.

Připravuje se rozvoj jaderných elektráren, které budou zajišťovat významnou část přírůstků elektřiny kolem roku 1975. Organizují se výzkumné a vývojové práce a předpoklady pro výstavbu dalších jaderných elektráren tak, aby ekonomie jejich výroby se perspektivně vyrovnala klasickým tepelným elektrárnám. Ve čtvrté pětiletce se má uvést do provozu prvá atomová elektrárna a zahájit výstavba atomové elektrárny A2 jako vývojový a výkonový mezistupeň s reaktorem pro výkon asi 300 MW.

Rozvoj kapacit na výrobu elektřiny je ve čtvrté pětiletce orientován tak, aby v roce 1970 mohlo být spolehlivě dosaženo výroby kolem 50 mld kWh a do roku 1975 kolem 70 mld kWh. Potřebné výkony i výkonové rezervy jsou k tomu zajišťovány tak, aby spotřeba elektřiny byla spolehlivě ve všech letech pokryta.

Ve struktuře prvotních zdrojů paliv je výrazně založena orientace na ropu a zemní plyn, umožňující podstatné úspory v dopravě i ekonomii užití. Jejich podíl na primárních energetických zdrojích se má zvýšit do roku 1970 na 21 - 22% a do roku 1975 orientačně na 28 až 30%. Představa o další plynofikaci hospodářství po dobudování rozestavěných tlakových plynáren je založena na využívání zemního plynu. Dohoda o ropě byla se SSSR uzavřena, možnosti získání ropy a zemního plynu se dále zkoumají ve vztahu k několika zemím.

Pokračuje a stupňuje se program rozvoje chemie, především rychlého rozvoje zpracování ropy orientovaného na 10 - 11 mil. tun ropy v roce 1970 a cca 17 - 18 mil. tun kolem roku 1975 včetně odpovídající sítě skladů, ropovodů a produktovodů. Po rychlém kvantitativním rozvoji výroby průmyslových hnojiv do roku 1970 předpokládá se orientovat chemii v další etapě na zlepšení její kvalitativní stránky, zejména výrobu hnojiv vysoce koncentrovaných a vícesložkových. Těžiště rozvojového programu chemie se má postupně přesunovat na rozvoj syntetických materiálů, plastických hmot, kaučuků a vláken a na rozvoj těch oborů kvalifikované a specializované výroby, pro které jsou u nás vytvořeny příznivé výzkumné a vývojové podmínky. Po roce 1970 půjde o posílení rozvoje chemického zpracování domácí dřevní hmoty, a to i v souladu s jejím mechanickým zpracováním, umožňujícím i využití vhodných odpadů.

Tímto zaměřením rozvoje chemického průmyslu se sleduje dokonalejší a z hlediska úspor společenské práce progresívnější krytí vnitřních potřeb ve výrobní spotřebě i u obyvatelstva. Současně se mají vytvořit předpoklady žádoucí změny surovin pro zpracovatelský průmysl a zvyšování úlohy chemických výrobků ve vývozu.

Strojírenství se bude nadále rychle rozvíjet (nejen do roku 1970, ale i v dalším výhledu) jako výraz objektivních hospodářských procesů vznikajících jak ve sféře potřeb obyvatelstva, tak ve sféře investiční výstavby a ostatního vybavení našeho hospodářství (u obyvatelstva zejména pokud jde o rychlý růst potřeb dopravních prostředků a ostatních spotřebních předmětů dlouhodobého užití). Růst strojírenské výroby má proto činit přes 40%.

Rozvíjet budeme především ty strojírenské obory a výrobky, v nichž s ohledem na vědeckou a vývojovou základnu a dosažené výrobní zkušenosti můžeme relativně nejúčinněji udržovat krok se světovou úrovní techniky, technologie a ekonomie výroby, a které tedy budou konkurenceschopné na hlavních světových trzích. Ve výhledu čs. strojírenství chceme přecházet k výrobkům vyráběným ve světě ve středních sériích, malosériově nebo jen opakovaně, náročným na technickou práci a kvalifikaci a vyráběných s vysokou kvalitou.

Naproti tomu u velkosériové a sériové výroby budeme zřejmě s to soutěžit jen potud, pokud se nám podaří přiblížit se optimální sériovosti a optimální technologii ve světě.