Rychlejší rozvoj se proto z hlediska uvedených kritérií soustřeďuje zejména na:

- tvářecí stroje, jejichž výroba poroste (146,8%), zvláštní tvářecí nástroje (163%), elektrické pece (177,1%) a další zařízení strojírenských závodů;

- stroje a zařízení pro lehký průmysl, např. textilní a pletací stroje (211,7%); -

- některé obory kompletačního charakteru jako turbokompresory (173,5%), čerpadla (156,3%), valivá ložiska (143,6%);

- elektrické měřicí přístroje (143,8%), regulační přístroje (149,7 %), součásti pro elektroniku (189,5%), vzduchotechnická a klimatizační zařízení (158 %).

Dále se vytvářejí podmínky pro rozvoj oborů investičního charakteru pro domácí potřebu i vývoz, jakými jsou např. energetická a válcovací zařízení, chemická zařízení, sklářské stroje, některá zařízení pro potravinářský průmysl a nákladní automobily.

Situace v jednotlivých oborech spotřebního průmyslu má své specifikum proti ostatním odvětvím zejména v tom smyslu, že prakticky neexistují výrobní programy, které by nebylo možno umístit jak na vnitřním trhu, tak pro vývoz i v tom smyslu, že vývoz se uskutečňuje především do oblastí volně směnitelných měn za hotové devizy, kde ale současně jsou silné celní přehrady. Navíc je pochopitelně zapotřebí jinak posuzovat např. rozvoj textilního, kožedělného a obuvnického průmyslu, který pracuje na bázi dovážených surovin, a jinak posuzovat rozvoj skla nebo jemné keramiky, které pracují na bázi domácí surovinové základny.

Ve čtvrté pětiletce se zahájí rekonstrukce spotřebního průmyslu zaměřená zejména na posílení úlohy sklářského a keramického průmyslu pro vývoz i pro zlepšení krytí vnitřních potřeb, zaměřená dále na modernizaci polygrafického a textilního průmyslu a rozšíření výroby bot jako výhodného exportního odvětví. Pro řešení těchto úkolů se má posílit domácí surovinová základna, zejména výrobou syntetických vláken, zvládnutím mikroporézní umělé kůže a dalších chemických materiálů. Podíl syntetických vláken ve skladbě zpracovávaných textilních surovin se má zvýšit do roku 1970 na dvojnásobek.

Podstatně zvýšenou mezinárodní směnou spotřebního zboží jak se socialistickými, tak s kapitalistickými státy bychom chtěli výrazněji řešit i problém sortimentu spotřebního zboží na vnitřním trhu, široké diferenciace potřeb obyvatelstva a zvýšení tlaku na domácí výrobu; spotřebnímu průmyslu zůstane proto i v našich vnějších vztazích důležitá úloha, jakou má dosud.

To alespoň k předpokládaným hlavním strukturálním změnám.

Nelze je, soudruzi, popsat všechny, soudím však, že i z těch, co byly uvedeny, je patrný záměr čtvrtého pětiletého plánu dokompletovat v souladu s nynějšími podmínkami, s potřebami a možnostmi profil čs. ekonomiky a držet krok se světem.

K čemu bych nyní naproti tomu rád upoutal vaší pozornost, jsou otázky fondu akumulace a užití investic, o kterých návrh zákona obsahuje údaje v druhém paragrafu a o kterých s námi nejednou vážně diskutovaly v období příprav plánu i výbory Národního shromáždění.

Čtvrtý pětiletý plán předpokládá v této oblasti takovou koncepci, aby aktivně působila k obnovení ekonomické rovnováhy a současně zajišťovala budoucí rozvoj hospodářství. Proto se má podíl akumulace do základních fondů udržovat ve všech letech pětiletky zhruba na úrovni prvního roku, doplňování zásob je zapracováno na únosné hranici, zakládá se tendence snížení rozestavěnosti a zkrácení doby výstavby.

Stabilní podíl akumulace na národním důchodu umožňuje realizovat předpokládaný rozsah investiční výstavby bez většího rizika násilných zásahů do jejího vývoje v případě mimořádných výkyvů v rozvoji ekonomiky. Podíl akumulace do základních fondů je v zájmu obnovení rovnováhy nižší než v letech 1960 až 1962. Další snížení by již nebylo správné, a to nejen z hlediska budoucího rozvoje výroby a její struktury po roce 1970, ale - a to především - z hlediska naléhavosti řešení současných i budoucích problémů v nevýrobní sféře.

Pravda, rozsah akumulace do výrobních základních fondů může být ještě ovlivněn působením nástrojů nové soustavy a chtěli bychom dosáhnout úspor na měrných investičních nákladech. Na druhé straně však i ve výrobní sféře zůstává řada efektivních nebo objektivně nutných investičních záměrů nepokryta a stálou hrozbou, které jsme se ještě nezbavili, je růst rozpočtových cen staveb. Naléhavost řešení problémů nevýrobní sféry by pak dokonce vyžadovala koncem pětiletky v závislosti na tvorbě zdrojů spíš ještě posílit investice. S ohledem na diskusi ve výborech Národního shromáždění chtěl bych ještě jednou potvrdit, že vláda problém výstavby nevýrobní sféry předpokládaný v návrhu opravdu chápe jako minimální program.

Slabiny v krytí potřeb obyvatelstva, především ve výstavbě bytů, v komplexním řešení rekonstrukce výstavby měst, kulturních, sportovních a sociálních zařízení tvořících podstatu životního prostředí člověka, jsou v řadě případů dnes pociťovány mnohem ostřeji a naléhavěji než jiné složky životní úrovně. Národní shromáždění však jistě pochopí, že o případném zvýšení investic by se mohlo jednat až na základě toho, bude-li skutečný vývoj hospodářství ve zdrojové části i v efektivnosti lepší, jestli realizace investic bude lepší než v minulosti a než jsou zatím ověřené možnosti.

Rozhodující je však struktura fondu akumulace, především zaměření investic a jejich realizace.

Na celkovém růstu dodávek pro investice a generální opravy proti minulé pětiletce zhruba o 27% zvyšují se investice o 21,9% a generální opravy o 48,5%. Zvýšení rozsahu generálních oprav značně přesahuje tempo růstu základních fondů a vytváří předpoklad pro zlepšení jejich fyzického stavu a uchování národního majetku.

Při relativně nízkém přírůstku zdrojů pro investiční výstavbu, kdy zejména stavební práce rostou proti minulému pětiletí jen o 14,5%, bylo nutno řešit nejnaléhavější potřeby, a to zejména nevýrobní sféry, především výraznými změnami proporcí. Veškerý přírůstek stavebních prací byl v návrhu čtvrtého pětiletého plánu použit pro nevýrobní oblast. Vzrůst investic v průmyslu, v dopravě a zemědělství je prakticky zajišťován jen přírůstkem strojů a zařízení. Posílení zpracovatelských odvětví, chemie, energetiky a dopravy jde na úkor ostatních výrobních odvětví.

V souladu s modernizačním procesem v průmyslu se počítá s tím, že podíl dodávek strojů na celkových investicích do průmyslu vzroste z dosavadních 55,5% na 61%. Přitom podstatně klesá podíl investic metalurgie a strojírenství a zvyšuje se podíl chemie, energetiky, spotřebního a potravinářského průmyslu. Zůstává však náročným úkolem strojírenství zajistit k tomu dodávky strojů a zařízení s technickými parametry na potřebné úrovni.

Výrazně se posilují investice v dopravě, kde zvýšení objemu cca o 56% umožňuje rychlé řešení elektrifikace a dieselizace železnic a zahájení výstavby dálniční sítě. Zvýšení investic je i v nevýrobní sféře bohužel zčásti stráveno nepříznivým vývojem investičních nákladů, které se neustále zvyšují. Stále je neúměrný tlak na centrální orgány projevující se v požadavcích na zahajování nových a nových staveb, i když stavební kapacity i materiály nestačí. Každý, kdo chce investovat, musí přece nejdříve kalkulovat, jak zaplatí investici, jaká je její návratnost, co přinese investice pracovnímu kolektivu i celé společnosti. Pracovní kolektivy, hospodářští vedoucí i národní výbory nemohou očekávat, že tvrzením o nezbytnosti investic a žádostí o úlevy při investování se zbaví povinnosti kalkulovat a nést odpovědnost i riziko ze svého podnikání. S investicemi se nejdříve musí všichni naučit jinak zacházet než doposud. Je třeba nastoupit cestu efektivnějšího využívání prostředků a docílit lepší uspokojování společenských potřeb výstavbou při zvýšení kvality a standardu.

Jedním ze základních opatření ke zvýšení efektivnosti akumulačního procesu v letech 4. pětiletky je záměr snížit nadměrnou rozestavěnost a zkrátit dobu výstavby. Koncepce předpokládá soustavné snižování poměru prostředků vázaných v nedokončené výstavbě k ročnímu objemu investic z 0,94 v roce 1965 na 0,79 v roce 1970. Zlepšení vztahu by představovalo v následujícím pětiletí (při uvažovaném objemu investic) uvedení zhruba 7 mld Kčs základních prostředků do provozu, které by jinak zůstaly vázány v rozestavěné výstavbě.

Rizika investičního plánu nejsou ani tak ve směrové orientaci záměrů jako spíš na straně zdrojů ze stavebnictví a strojírenství a v tom, aby odpovídaly technickoekonomické parametry včetně rozpočtových cen, lhůt uvedení do provozu a zvládnutí náběhů, prostě návratnost prostředků aby probíhala za podmínek dojednaných před zahájením každé stavby.

Základní řešení případných úvah o zrychlení investiční výstavby, o zvýšení jejího rozsahu a změně struktury při podstatném zkrácení stavebních lhůt musí spočívat kromě ekonomických předpokladů i na urychlení rozvoje stavebnictví. Za rozhodující je třeba považovat vybudování kvantitativně dostačující, kvalitou a strukturou vyhovující materiálně výrobní základny stavebnictví a v souladu s tím řešit i otázky odměňování práce ve stavebnictví, hmotné zainteresovanosti na lhůtách a kvalitě výstavby a řešit i ostatní podmínky práce v tomto odvětví.

Ve čtvrtém pětiletém plánu je zabezpečován další rozvoj Slovenska. Ze základních údajů plánu je zřejmé, že hospodářství na Slovensku se bude rozvíjet rychleji než v českých krajích. Předpokládá se například, že jeho průmyslová výroba vzroste do roku 1970 o 58-59%. Podíl jeho výroby na výrobě celého státu dosáhne v roce 1970 25% a k celostátnímu přírůstku za tato léta přispěje průmyslová výroba na Slovensku asi 39%. Na přírůstku se podílí především rychlý rozvoj chemického, hutního a potravinářského průmyslu a více než polovina přírůstku výroby bude získána na nových kapacitách uvedených do provozu v tomto pětiletí.

V zemědělství se na Slovensku počítá se zvýšením výroby do roku 1970 proti roku 1965 o 22 - 24%, tržní produkce za stejné období má vzrůst asi o 28-29%.

Podíl Slovenska na celostátním objemu investiční výstavby se proti minulosti zvyšuje. Předkládaný návrh je charakterizován především vysokým podílem investic Slovenska v těžkém průmyslu a v neprůmyslových výrobních resortech, tj. v dopravě, školství a zdravotnictví. Nové stavby budou uváděny do provozu zejména v hutnictví, energetice a ve výrobě stavebních hmot. Dále bude pokračovat výstavba chemie a strojírenství a bude zakládán rozvoj některých oborů spotřebního a potravinářského průmyslu.

Z rychlejšího rozvoje i zaměření investiční výstavby na Slovensku je zřejmá orientace čtvrtého pětiletého plánu na další účelné zvyšování ekonomické úrovně Slovenska v rámci jednotné celostátní ekonomiky, sledující zejména možnost využití pracovních sil a přírodních podmínek Slovenska.

Zvláštní péči věnovala vláda v průběhu prací na plánu zajištění nejdůležitějších potřeb výstavby a rozvoje hlavního města republiky.

Národní výbor hlavního města Prahy bude ve čtvrté pětiletce disponovat více než 10,5 mld Kčs určenými na investiční výstavbu a generální opravy, to je o 4,5 mld Kčs více než v předchozích pěti letech. Jenom na opravy a údržbu bytového fondu bude do roku 1970 vynaloženo více než 2mld Kčs. Je to částka dostačující k tomu, aby v této době mohla být odstraněna převážná část nedostatků na bytovém fondu, které se nahromadily za předchozí desetiletí, a umožňuje provést generální opravu více než 50% domů, jež spravuje národní výbor hl. m. Prahy a pokračovat dále v modernizaci a údržbě bytového fondu.

Do roku 1970 budou v Praze položeny základy nového komunikačního systému umožňující jeho dobudování do ucelené moderní sítě.

Prostředky umožňují urychlit v průběhu pětiletky zlepšování životních podmínek obyvatel Prahy. Bude samozřejmě nutné smířit se s tím, že nebývalý rozsah rekonstrukčních a modernizačních akcí bude komplikovat život města. Pochopení a účinná spolupráce všech Pražanů však mohou pomoci národnímu výboru snadněji překonat složité problémy, jež tato výstavba nezbytně vyvolá.

Mimořádná kumulace úkolů bude vyžadovat od Národního výboru hl. města Prahy, aby prostředky soustředil na zajištění malého počtu akcí s rychlým a kvalitním provedením. Jejich efektivnímu využití musí napomoci ve spolupráci s dodavatelskými organizacemi z Prahy i ostatních krajů dobrá organizace práce a vysokými nároky na její včasnost a kvalitu.

Řešení oblastní problematiky má pokračovat s cílem vytvářet postupně, podle možností a potřeb hospodářství i obyvatelstva předpoklady pro účelné zvýšení ekonomické úrovně i harmonický vnitřní vývoj.

Její řešení musí být ovlivňováno ekonomickými nástroji. Jsou postaveny tak, aby regulovaly vývoj v oblastech žádoucím směrem, tj. účelně přibrzďovaly další koncentraci pracovních sil a investic do průmyslových aglomerací a pomáhaly zlepšovat situaci v slabě rozvinutých oblastech.

V uplynulých pěti letech bylo zajištěno neobyčejně rychlé budování materiálně technické a organizační základny pro rozvoj vědy a techniky. Dnes je ve vědeckovýzkumné základně soustředěno téměř 130 000 pracovníků, rozšiřuje se spolupráce s vědeckovýzkumnými pracovišti ostatních socialistických zemí, pokračuje navazování vědecko-technických styků s kapitalistickými státy.

Předkládaný návrh čtvrtého pětiletého plánu počítá s tím, že i nadále budou potřeby pro rozvoj vědy a techniky růst rychleji než v řadě odvětví národního hospodářství. Počet pracovníků výzkumné a vývojové základny se zvýší v letech 1966 - 1970 o dalších asi 25 procent.

Současně dojde k růstu podílu odborníků s vysokoškolským vzděláním (na 28%) a ke zvýšení podílu vědeckých pracovníků z celkového počtu vysokoškoláků (na 24%).

Na zabezpečení potřeb rozvoje vědy a techniky v letech 1966 až 1970 bude vynaloženo téměř 35,8 mld neinvestičních prostředků, z toho 21,45 mld Kčs ze státního rozpočtu.

Pokud jde o plán vědeckých a výzkumných prací, zaměřuje se na rozhodující oblasti národního hospodářství a vychází z poznání dlouhodobých potřeb rozvoje ekonomiky. V našich konkrétních podmínkách budou tyto potřeby spojovány:

- se změnami v palivo-energetické základně, zejména pokud jde o zvýšení významu jaderné energie v energetickém systému;

- se změnami v surovinové základně, které souvisejí s rozsáhlou chemizací národního hospodářství a s přesunem k rozvoji chemického průmyslu na bázi kvalitativně nových výrobků s progresívními technickoekonomickými parametry;

- s využitím pokrokových technologií spojených s pronikavým zvyšováním výkonových parametrů strojů, zařízení a agregátů;

- s rozsáhlým využitím automatizace a výpočetní techniky ve výrobě i nevýrobní oblasti, opírající se ve stále širším rozsahu o poznatky kybernetiky. Výrazně se zapojí čs. vědecko-výzkumná základna do mezinárodní dělby práce.

Se socialistickými státy, hlavně se Sovětským svazem, se přikročilo k zavádění nových metod a forem spolupráce, zvláště k praktické kooperaci výzkumných a vývojových prací při řešení konkrétních problémů, a to až k ustavování dočasných společných řešitelských kolektivů nebo společných vědecko-výzkumných pracovišť.

Jsou vytvořeny předpoklady pro aktivnější uplatňování licenční politiky ve styku s kapitalistickými státy. Pro nákup licencí se uvažuje v plánu fondu vědy a techniky dostatek prostředků a rovněž příjmy z prodeje licencí mohou dosáhnout významného vzestupu.

Ve svém souhrnu zajišťuje plán rozvoj a vědy a techniky cílevědomý postup v celé této oblasti, umožňuje účinnější využívání zdrojů a širší využívání naši vědecko-technické základny a vědecko-technické spolupráce. Vytváří prostor pro kvalitativní změnu rozvoje národního hospodářství, která s dopracováním pětiletky a s postupnou přípravou dlouhodobého výhledu se musí stále silněji projevovat i ve výsledcích; jde o budování sloupu, který je předurčen stát se hlavním v budoucím rozvoji hospodářství.

Soudružky a soudruzi! Význačné místo v návrhu pětiletého plánu se věnuje podmínkám a směrům rozvoje životní úrovně. Na tom nemění nic skutečnost, že přímo v návrhu zákona je shodně s obsahem jeho ostatních kapitol jen stručná rámcová direktiva. Důvodová zpráva doprovázející návrh zákona a tvořící jeho nedílnou součást podrobně rozvádí záměry v rozvoji životní úrovně.

I reakce na nedávná nutná opatření na vnitřním trhu však naznačila, že existuje převaha mínění, že životní úroveň záleží především na tom, jaká se přijmou v centrální oblasti rozhodnutí, pokud jde o mzdy a ceny. A ono zatím hlavně záleží na tom, jaké jsou skutečné podmínky zda pro pozitivní, či negativní rozhodnutí. Věčně živá témata! Můžeme žít lépe, či nikoliv?!

Můžeme, ale vždy bude naše životní úroveň dána dosaženým stupněm rozvoje společenské produktivity práce, a tedy i správnou dělbou práce ve společnosti, celkovou úrovní a efektivností tvorby i užití národního důchodu. Na nejobyčejnějších věcech našeho každodenního života záleží, tj. na využití i ztrátách pracovní doby, na intenzitě práce ve výrobě, v dopravě, v obchodě, ve vědě i ve správě, na tom, jak opatrujeme společný majetek, jak si organizujeme práci a vzájemně sloužíme, dole i nahoře. Každý z nás k tomu má co říci, je nejen spotřebitelem zboží a služeb, ale i jejich tvůrcem, nebo aspoň tvorbu či užití ovlivňuje. Kdo tedy to má řešit za nás, abychom stále lépe žili a dostihli i ty, kteří ještě mají předstih! O rezervách víme, pusťme se tedy vážně a nadšeně do jejich využití!

Často se srovnává náš národní důchod na obyvatele a naše životní úroveň s vyspělejšími zeměmi a jednoduše se konstatuje, že jsou tam vyšší.

Rozborem se však nechci zabývat, nýbrž poukázat jen na nejpodstatnější zdroj národního bohatství, a tím je práce, její kvalita a efektivnost. Národní bohatství je tím větší, čím lépe dokážou národy svou prací využít přírodní podmínky, jak dovedou efektivně vyrábět, výrobky směňovat, vynalézat a využívat suroviny a materiály, kolik plodin dokážou získat z hektaru zemědělské půdy a jak efektivní dokážou vytvořit celý hospodářský koloběh.

A tu ukazuje srovnání, že vyspělejší státy jsou v mnohém před námi, že se u nich často lépe pracuje, více myslí technicky, organizačně i ekonomicky, prostě že práce je v mnoha směrech kvalitnější. V tom je hlavní zdroj vyššího národního důchodu a vyšší životní úrovně. A tak tedy je nutno např. srovnávat! Mohou výrobky našeho závodu konkurovat zahraničním výrobkům; je má produktivita práce vyšší než jinde; jsou naše hektarové výnosy vyšší než v jiné zemi? Jakmile toho dosáhneme, zaručuje náš socialistický systém dokonce vyšší životní úroveň, než je ve srovnávaných státech.

Dokážeme-li lépe vyrábět, výhodněji směňovat, účelněji investovat, hospodárněji využívat suroviny, lépe technicky a organizačně myslet, dokážeme-li pracovat s nejmenšími ztrátami, pak poroste náš národní důchod a poroste i životní úroveň. A není důvodu, proč bychom nemohli dosáhnout úrovně nejvyspělejších zemí. Záleží to jen na nás, na naší práci, ne na práci jednotlivců, ale všech.

Diskuse a přípravné práce k XIII. sjezdu KSČ naznačily, že přes rychlý růst životní úrovně a přes její relativně vysoký stupeň se projevují tendence, které oslabují pocit spokojenosti lidí a tím i intenzitu zpětného působení životní úrovně na hospodářský rozvoj. XIII. sjezd proto zdůraznil, že v období do roku 1970 je nutno především zvýraznit bezprostřední sepětí zájmu jednotlivce se zájmy společnosti, což znamená:

- přednostně posilovat individuální odměňování za práci před rozdělováním ze společenských fondů a v souvislosti s tím zesílit působení hodnotových vztahů na strukturu potřeb;

- za hlavní směr rozvoje životní úrovně považovat nejen kvantitativní růst, ale především posilování kvalitativních stránek životní úrovně, které umožní žádoucí změny ve stylu života, rozvíjet materiální základnu pro rozvoj bydlení, služeb, obchodu, dopravy, rekreace a celého životního prostředí.

Přechod k intenzívnímu rozvoji hospodářství je spjat především s předpokladem daleko aktivnějšího využití mzdy jako nástroje hmotné zainteresovanosti.

Podniky budou nyní mít široké možnosti, aby při úspoře počtu pracovníků a dosažení progresívnějších výsledků ve výrobě i hospodaření dosahovaly i rychlejšího růstu průměrných mezd. Na praxi pracujících v průmyslových, stavebních, dopravních i zemědělských organizacích závisí, zda zdroje, které si z celkových vlastních zdrojů mohly vydělit pro odměňování, budou rozdělovány rovnostářsky, nebo zda budou výrazně diferencovány podle kvality a množství práce, podle kvalifikačních tříd a stupně odpovědnosti. Centrum bude k tomu napomáhat orientační tvorbou kritérií a uplatňováním správných principů v kolektivních smlouvách. Centrálně budou dále sledovány společensky nutné preference při úpravě mzdových a platových relací mezi jednotlivými odvětvími národního hospodářství. Budou-li podniky správně využívat prostředků na mzdy a šetřit pracovní silou, jak předpokládá působení nové soustavy, mohl by se urychlit růst průměrných mezd proti předchozímu vývoji i proti plánovaným předpokladům (2,1%).

Rozbor tendencí růstu produktivity práce v roce 1965 a začátkem roku 1966 ukazuje, že i při postupném vyčerpávání existujících rezerv z minulých let lze počítat se zrychlením růstu produktivity práce v průmyslu na 5 - 6% ročně. To by umožnilo urychlit nejen tvorbu národního důchodu proti předpokladům zapracovaným v návrhu, ale umožnilo by i urychlit růst nominálních mezd, kolem 3% ročně, což odborníci považují pro naše poměry za optimální.

Postupu denivelizace a diferenciace mezd se však musí přizpůsobit i trh zboží a služeb, tedy výrazně zvýšit péče výroby i obchodu o kvalitu a sortiment zboží, aby na trhu byl dostatek kvalitního zboží pro všechny příjmové skupiny obyvatelstva. Jinak by sotva mělo smysl pouštět se do denivelizace. K ovlivnění postoje našich monopolních výrobců spotřebního zboží, kterým často příliš vyhovuje lpět na sortimentu, má se postupně zvyšovat výměna a nákup spotřebního zboží v zahraničí, ovšem za předpokladů, o kterých jsem již mluvil a chci se k nim vrátit ještě v jiné souvislosti.

Aby na trhu zboží i služeb zavládly reálné hodnotové podmínky, bude se praktikovat pružná cenová politika, při které bude individuální cena zboží ovlivňována vývojem nabídky a poptávky mezi výrobcem, obchodem a spotřebitelem. Stát nebude, s výjimkou pevných cen, určovat individuální ceny, bude však kontrolovat praxi a starat se, aby úměrně s růstem tvorby národního důchodu se zvyšovala životní úroveň všeho obyvatelstva.

Návrh čtvrtého pětiletého plánu připravuje podmínky, aby celkový rozsah placených služeb za pět let mohl vzrůst asi o 20%. Nejrychleji by se měly rozvíjet placené služby související s rostoucím počtem bytů, se zlepšováním životního prostředí, s rychlejším vybavováním domácností moderními spotřebiči. Sledují se možnosti a je zájem o maximální rozvoj těchto služeb.

Spotřeba elektrické energie pro obyvatelstvo může stoupnout o 50% i více a u plynných paliv (svítiplyn, zemní plyn a propanbutan) o 60%. Vytváří se dodavatelská síť pro rozšíření spotřeby topných olejů v domácnostech. Rozšíří se možnost domácí i zahraniční turistiky a její zajištění potřebným rozvojem služeb. Modernizací s dalším rozvojem technické základny se zlepší veřejná doprava.

Výraznou úlohu v životní úrovni hraje společenská spotřeba obyvatelstva. Výdaje společnosti na společenskou spotřebu rostly v minulých letech rychleji, než se vytvářely zdroje národního důchodu, rychleji, než rostl objem prostředků vynakládaných na individuální odměňování podle výsledků práce. Sociální vymoženosti, které máme zavedeny, odpovídají dosaženému stupni vývoje společnosti, není je ani tak třeba rozšiřovat jako zkvalitňovat. Dvacetiprocentní nárůst prostředků to dostatečně zajišťuje. Udržovat ještě větší tempo a po delší dobu by mohlo vést k tomu, že by se socialistický princip priority odměňování podle práce obracel předčasně v rozdělování podle potřeb.

O důležitosti tohoto přístupu může svědčit např. vývoj zdravotnictví. Počtem lékařů jsme již dnes daleko předstihli všechny západní země s podstatně vyšším národním důchodem včetně Švédska a USA. A v roce 1970 má počet obyvatel na 1 lékaře už činit jen kolem 400. O počet lékařů už tedy ani tak nejde, jako jde o zlepšování celkové práce našeho zdravotnictví.

Na úseku školství budou vytvářeny podmínky k dalšímu vzestupu vzdělanosti, které lze v konečném efektu charakterizovat tím, že do praxe má být začleněno zhruba 290 000 odborníků s vysokoškolským a úplným odborným středoškolským vzděláním při celkovém přírůstku pracovníků v počtu asi 320 000. Počet odborníků s vysokoškolským vzděláním má v porovnání s předchozím pětiletím vzrůst o 43% a odborníků s úplným středním vzděláním o 36%.

Vytvářením předpokladů k přijetí až 800 000 učňů do učebního poměru je zabezpečován rozvoj odborného učňovského školství.

Pokud jde o bydlení, podařilo se sice dosáhnout toho, že byty postavené od roku 1945 již představují jednu čtvrtinu bytového fondu. Přesto však v současné době bydlí zhruba 220 000 domácností nechtěně s jinou domácností. Rovněž bytový standard jak z hlediska plochy, tak z hlediska vybavenosti není úměrný celkově dosažené životní úrovni.