Náročnost bytové výstavby na stavební materiál i na stavební kapacity staví řešení bytových problémů do množství bytů do protikladu s potřebou zajistit současně vyplnění dřívějších mezer v komplexnosti bytové výstavby, opravovat domy (což bylo zanedbáno od roku 1937) a zvyšovat bytový standard.

V období do roku 1970 vytváříme potřebné předpoklady k tomu, aby se postavilo nejméně 460 000 bytů a aby po roce 1970 mohla dosáhnout roční výstavba bytů 105 000 - 115 000.

Chceme více než dosud umožnit, aby i obyvatelstvo investovalo, ať již družstevní formou výstavby nebo soukromou výstavbou domků, garáží, chat apod., a zúčastnilo se na modernizaci bytového fondu.

K prosazení cílevědomé politiky v bytové výstavbě se budou postupně stabilizovat účelové formy bytové výstavby. Státní bytová výstavba se bude omezovat na náhrady bytů za demolice a asanace prováděné ve veřejném zájmu. Podniková bytová výstavba má umožnit podnikům a jednotným zemědělským družstvům získání a stabilizaci pracovníků; bude tedy probíhat v závislosti na jejich prosperitě. Družstevní bytová výstavba se stane hlavní formou určenou pro široké vrstvy obyvatelstva.

Nezbytnou podmínkou nového životního stylu je rozšiřování volného času. Toho je třeba dosáhnout dvěma směry: zkracováním pracovní doby a racionálním využitím mimopracovního času. Ve zkracování pracovní doby vyhlásila strana konkrétní program jíž na XII. sjezdu a postupně jej uskutečňuje. Podaří-li se k tomu vytvořit ekonomické podmínky bude postupně zaváděn pětidenní pracovní týden při 40 hodinách týdně v hlubinných dolech a v těžkých a zdraví škodlivých provozech a při 42 hodinách týdně na všech ostatních pracovištích.

Všemi těmito cestami, jak se výstižně vyjadřuje ve vstupní části návrhu zákona o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství, má pokračovat proces konsolidace a rekonstrukce, zvyšovat se v optimálních proporcích i v struktuře životní úroveň a posilovat obranyschopnost a rezervy, mají se vytvářet předpoklady pro zvýšenou ekonomickou efektivnost rozvoje našeho národního hospodářství.

To je tedy, soudružky a soudruzi, pohled na návrh čtvrtého pětiletého plánu jako na celek. Musíme jej posuzovat reálně, důkladně vážit i slabé stránky a rizika překládaného návrhu. Mluvil jsem o nich a jsou dostatečně vyloženy i v podkladech a jednání Národního shromáždění. Jsou vyloženy i proto, že vláda ani v nejmenším nemá úmysl je tajit - hlavně však proto, že právě na jejich aktivním řešení závisí úspěch pětiletky.

Opakuji ještě jednou, že hlavními z nich jsou:

- nevyrovnané ztráty z několik předchozích let, na které jsme si zatím vybrali zálohy z budoucích zdrojů a které zatím dosažené pozitivní výsledky nemohly ještě vyrovnat;

- příliš rychlý odliv pracovních sil ze zemědělství a neustálé stárnutí kádru zemědělských pracovníků, které ohrožuje využití prostředků vkládaných do zemědělství;

- ještě ne dost uspokojivá situace v investiční výstavbě, v uvádění kapacit do provozu, ve využití výrobních kapacit a výrobní spotřeby, které nám ujídají z talíře.

Proto ještě neustále mluvíme a musíme mluvit o nerovnováze a převážně extenzívním vývoji našeho národního hospodářství. Rozhodujeme-li o pětiletce, musíme se rozhodnout i o způsobech zvládnutí těchto problémů, o zvládnutí jejích rozhodující části v roce 1967 a dokončení v roce bezprostředně následujícím. Jinak bychom klamali sami sebe a realizace pozitivních záměrů pětiletky v rozvoji výroby, výstavby i životní úrovně by se protáhla na dobu delší pěti let.

Soustředění pozornosti strany na hospodářské otázky skutečně vedlo k tomu, že byl obnoven růst společenské výroby a od roku 1965 i růst národního důchodu. To bych chtěl znovu potvrdit.

V letošním roce vzroste podle dosavadních odhadů výroba ve všech hlavních odvětvích národního hospodářství v podstatě stejně rychle jako v minulém roce. Přírůstek průmyslové výroby dosáhne zhruba 8 %, růst stavební výroby 6% a hodnota zemědělské produkce se zvýší proti průměru let 1961 - 1965 téměř o 8%.

I pro obnovení ekonomické rovnováhy bylo chozrasčotní sférou v posledních dvou letech nemálo vykonáno, zejména pokud jde o obnovení růstu společenské produktivity práce, o stabilizaci akumulace do základních fondů, o stabilizaci přírůstku úspor obyvatelstva apod. Růst národního důchodu dosáhne letos zřejmě ještě lepších výsledků než loni.

Přípravu podnikových plánů na rok 1967 a výhledů na rok 1968 však budeme posuzovat opět podle náročnějších měřítek. Podle náročnějších měřítek nové soustavy i potřeb a problémů hospodářství.

Jaký typ plánu a rozvoje hospodářství tedy pro rok 1967 zvolit?

Především je nutno říci, že nemá smysl nereálně a nekriticky se poddávat tendencím vysokých temp výroby, výkonů a společenského produktu, jsou-li drahé, vytvářejí-li napětí a nepřinášejí-li odpovídající efekty v čisté výrobě a národním důchodu. Pro naše národní hospodářství je prospěšné jen takové tempo a zaměření rozvoje výroby, které je současně schopno zajistit i růst efektivnosti při kvantitativní i kvalitativní rovnováze vnějších vztahů. Přijatelným je jen takové pojetí ekonomické politiky v podnikovém i národním měřítku, kdy se pro každé období pečlivě zváží relativní význam toho kterého opatření, neabsolutizuje se žádný cíl a podpoří se urychlení tempa rozvoje potud, pokud vytváří předpoklady i pro růst efektivnosti a rovnováhu hospodářství.

V průmyslové výrobě, ve stavebnictví, v dopravě i obchodě půjde tedy v letech 1967 - 1968 při přípravě plánů i při jejich realizaci především:

- o výraznější zlepšení využití existujících základních fondů;

- o lepší zhodnocování surovin, materiálů a výrobků a o úspory ve výrobní spotřebě, přičemž základním kritériem u dovážených materiálů musí být navíc stupeň jejich zhodnocování v devizách, úměrný růst nákladů na jejich opatření;

- půjde o lepší organizování výrobního procesu a využití zvýšeného vybavení pracovníků technikou;

- o zlepšování struktury výrobních programů, aby byly lépe uspokojováni spotřebitelé a současně se zvyšovala efektivnost výroby, a to při současném respektování nutnosti zabezpečovat růst vývozu do těch oblastí, kam se soustřeďují naše dovozy.

Za druhé varovným signálem je, že přes určité zlepšení růstu produktivity práce pokračoval v letošním roce rychlý a natrvalo neúnosný růst zaměstnanosti. Pokračoval přesto, že rozmělňuje užití prostředků na mzdy, je brzdou růstu průměrné mzdy a hmotné zainteresovanosti, jak všichni dobře víme. Tak bychom nejen neurychlili růst průměrných mezd, ani nezvládli denivelizaci.

Co tedy dělat?!

Stabilizační odvod promítne od roku 1967 do podnikové ekonomiky náklady, které společnosti vznikají se stupňováním spotřeby živé práce v některých závodech a vytvoří ekonomický tlak shora. Zdola je přirozený zájem o růst průměrné mzdy a chtěli bychom, pokud je na zdravých základech, aby dokonce sílil. Pozici vlády jsem v tom směru už vyložil.

Je tedy zapotřebí zapojit do návrhu prováděcího plánu na rok 1967 maximum technickoorganizačních opatření i k úspoře živé práce. Musíme už od roku 1967 podstatně lépe hospodařit s pracovní silou i s prostředky na mzdy, zvyšovat produktivitu práce a v návaznosti na ni i průměrné mzdy.

Nejde o nové požadavky; i když již byly častokráte vysloveny, dosažené výsledky nemohou zatím uspokojit. Působení nástrojů nové soustavy od 1. ledna 1967 musí přispět k tomu, aby růst využití rezerv byl realizován rychleji než dosud. Rozhodující přitom bude aktivní činnost pracovníků, kteří si uvědomí, že právě zde jsou zdroje, jejichž mobilizací lze získat prospěch pro podnikový kolektiv i celou společnost.

Centrálně je příprava prováděcího plánu na rok 1967 orientována tak, aby rozvoj hospodářství vycházel z možností vnitřních zdrojů. Růst průmyslové výroby má činit kolem 5%, u zemědělské výroby se počítá s průměrně dosahovaným přírůstkem tržní produkce, fond akumulace by neměl mít větší váhu než v letošním roce.

Shrnuji:

Počínaje rokem 1964 jsme obnovili růst výroby, který zesílil v letech 1965 a 1966. Počínaje rokem 1965 jsme obnovili růst národního důchodu, který se ještě zlepší v letošním roce. Začal se postupně zlepšovat i ukazatel pro ekonomickou rovnováhu a intenzifikaci národního hospodářství, kterým je růst společenské produktivity práce. Při přípravě a v realizaci plánu na rok 1967 a ve výhledu pro rok 1968 musíme těmi cestami, o kterých jsem právě mluvil, dosáhnout už rozhodné a trvalé změny, pokud jde i o společenskou produktivitu práce, to znamená zajištění plného růstu národního důchodu růstem společenské produktivity práce.

Nevyrovnanost vztahů v národním hospodářství, a to bych chtěl zdůraznit za třetí, se po řadu let nejostřeji projevovala ve vnějších vztazích. Nelze vážně mluvit o rovnováze v letech 1967-1968 a nemyslet i na rovnováhu ve vnějších vztazích.

Příčin rozchodu mezi požadavky na zvyšování dovozu na straně jedné a mezi možnostmi národního hospodářství krýt tyto potřeby a požadavky na straně druhé, je řada. Růst zpracovatelského průmyslu, zejména strojírenství a spotřebního průmyslu, ale také změny ve vnitřní struktuře zpracovatelského průmyslu, kde některé výrobní obory rostou rychleji, vyvolávají vyšší dovozy surovin z kapitalistických států. Jedná se například o celou oblast silnoproudé elektrotechniky, vysoce náročné na potřebu mědi, oblast textilního průmyslu, výrobu kožené obuvi apod. Tato tendence je zesilována zaostáváním výroby některých materiálů, polotovarů a kompletačních výrobků, zejména v chemickém a spotřebním průmyslu, nezbytných pro zajištění výroby v některých oborech s rychlými tempy růstu, jako je například výroba osobních a nákladních automobilů, elektronika a výroba přístrojů. Zhoršujícím faktorem je růst zahraničních cen některých surovin, který se nejvýrazněji projevuje právě u materiálů, jako je měď, cín, kůže, a museli jsme také dovézt mimořádně velká množství obilí.

Současné problémy v zahraničních vztazích vznikly ovšem nejen důsledky tohoto vývoje, ale také realizací některých pozitivních opatření, která již přinesla, popř. ještě mají přinést výsledky pro obyvatelstvo a další rozvoj ekonomiky. Např. z kapitalistických států stoupl za poslední tři roky dovoz bílkovinných krmiv a chemických výrobků pro zemědělství dvaapůlkrát, dovoz spotřebního zboží pro vnitřní trh asi třikrát a dovoz moderních strojů a zařízení pro celé národní hospodářství rovněž dvaapůlkrát. To sehrálo pozitivní úlohu v národním hospodářství.

Základní příčinu rostoucího napětí v hospodářství je však nutno vidět ve skutečnosti, že se nedaří dostatečně rychle zvyšovat výrobu zboží schopného konkurence v zahraničním obchodě, a tak zajišťovat krytí rostoucích dovozních potřeb. Je to důsledek dosavadní určité odtrženosti podnikové ekonomiky od měřítka světových trhů, toho, že se nedostatečně usilovalo o maximální zhodnocení surovin i kvalifikované práce a technických znalostí v zahraniční směně. Připravované změny umožní v příštím roce užší sepětí výroby s obchodem a lepší srovnávání požadavků na zajištění výroby a jejich přínosu pro podnikové kolektivy i společnost. Je samozřejmé, že uspokojování dovozních požadavků bude možné jen v tom rozsahu, v jakém si k tomu vytvoříme předpoklady vývozem naších výrobků, zejména ze strojírenství. Aniž chceme oslabovat pozornost a snižovat význam jiných průmyslových oborů při vývozu ve čtvrté pětiletce, považujeme za nezbytné zdůraznit přímo životní odpovědnost našeho strojírenství, aby kvalita, parametry i komerční zajištění strojírenského vývozu na všech trzích zajišťovaly potřebné dovozy do země. Váha strojírenského vývozu je tak velká, že je nemůže nahradit žádný jiný sortiment výroby. O co však budou úspěchy našeho strojírenství na trzích nižší, o to budou vývozy ostatních odvětví několikanásobně vyšší a jejich zboží bude scházet na domácím trhu. Pracující ve strojírenství si toho musí být vědomi.

V další práci výrobních hospodářských jednotek a podniků na plánu 1967 musí být proto, pokud jde o vnější vztahy, dosaženo:

- především výrazného zvýšení efektivnosti devizové reprodukce dovážených surovin, materiálů a výrobků. K zajištění budou vytvořeny účinné ekonomické nástroje, které budou působit proti ekonomicky nepodloženým nárokům na růst dovozu pro výrobní spotřebu a vést k účelnému zhodnocení surovin;

- vyrovnanosti platební bilance musí být dosaženo nejen vcelku, nýbrž i v jednotlivých měnových oblastech zajištěním plánovaného růstu vývozu v potřebné věcné i teritoriální skladbě a úsporami v dovozu.

Splnění úkolu závisí pochopitelně na tom, do jaké míry hospodářské organizace vytvoří podmínky pro zvýšení směnitelnosti našeho zboží, zejména aby aktivum strojů mělo tak významnou úlohu, jaká odpovídá jeho postavení v našem národním hospodářství a jeho možnostem. Co od koho se bude požadovat, vyjádří vláda závaznými úkoly a odmění je korunovými i devizovými prémiemi.

Předpokládáme, že letošní příznivé výsledky v zemědělské výrobě, i přes deštivé počasí, které ovlivnilo a ztížilo sklizeň, vytvořily podmínky ve většině krajů k vyššímu nákupu obilí. Příznivá situace v úrodě krmiv umožní také vyšší živočišnou výrobu a pomůže ulehčit situaci při dovozu obilí a masa. Vláda uložila organizovat práci k dosažení většího nákupu, než byl plánován. Úkol se plní nedostatečně ve většině krajů, a to i tam, kde byla dobrá úroda; pochopení prokázaly doposud jen kraje Severočeský, Středočeský a Jihočeský. Spoléháme, že organizace zemědělské správy, nákupu i národní výbory budou pracovat natolik náročně, aby z letošní sklizně obilí a dobré úrody krmiv všeho druhu byly náležitě posíleny centrální rezervy.

Chtěl bych znovu podtrhnout, že jen zcela zásadní postup při upevňování kladných tendencí vývoje, při vyrovnávání zahraničních vztahů nám umožní vymanit se z dnešní situace.

V minulých letech jsme museli nakoupit na úvěr zejména velká kvanta obilí, které jsme spotřebovali. Teď kryjeme, respektive musíme krýt, svou běžnou spotřebu ze zdrojů, které si také běžně v každém roce vytváříme a současně plnit své dřívější závazky. Během let 1967 a 1968 si musíme zlepšit svou situaci i pokud jde o vnější vztahy.

Proto základní direktivou pro dopracování návrhu plánu na rok 1967 a výhledu na rok 1968 je, že potřeby společnosti musí být pokryty ze zdrojů, které si v tomto roce vytvoříme.

Ocenění možností, které provedli všichni členové vlády odpovídající za hospodářské úseky, prokázalo, že zabezpečení vyrovnaných platebních vztahů v zahraničí v roce 1967 je úkol proveditelný, avšak pouze za předpokladu, že všichni výrobci, spotřebitelé, obchodní orgány a státní správa pomohou již ve svých plánech plně respektovat požadavek vyrovnanosti a organizovat konkrétní opatření vedoucí k postupnému trvalému kvalitativnímu zlepšení své účasti ve vnějších vztazích naší republiky.

Pro nejbližší 2 měsíce, kdy mají být dokončeny základní práce na plánu roku 1967 v rámci pětiletky, soustředí se centrální orgány:

- na takovou kvantifikaci ekonomických podmínek, zejména v oblasti vztahu výroby a zahraničního obchodu, která bude zajišťovat tendence ekonomického tlaku a zvýhodňování působící k dosažení ekonomické rovnováhy vnějších vztahů;

- na dopracování věcných řešení, která spolu s využitím dlouhodobých devizově návratných úvěrů ještě v této pětiletce pomohou řešit dnešní napětí vnějších vztahů;

- na dopracování systému takových přechodných závazných úkolů, limitů, resp. vztahů vůči odvětvím a výrobním hospodářským jednotkám, které spolu s účinnými ekonomickými nástroji povedou jak v plánu, tak při jeho naplňování k vyrovnávání základních kvalitativních měnových vztahů.

Vláda očekává, že výrobní a obchodní organizace při plném využívání nových ekonomických podmínek a nástrojů budou jistě respektovat objektivně nutné vztahy k zahraničnímu obchodu a organizovat věcná opatření k jejich zajišťování.

Žádná jiná cesta, soudružky a soudruzi, neexistuje. Proto jakékoliv iluze o možnostech, "nějakých jiných" řešení ze zdrojů centra a jakékoliv sebeuspokojování, k němuž pod dojmem kvantitativního růstu hospodářství dochází, nejsou na místě, ba naopak zpomalují proces nutných ekonomických změn.

Často slyšíme hlasy, že určité zboží nemáme na domácím trhu, ale stejné vyvážíme za hranice. Může to tak být a určitě u některých druhů zboží tomu tak je.

Naše malá země však stojí permanentně před úkolem: Směňovat výrobky zpracovatelského průmyslu za suroviny a potraviny. Bez směny výrobků se neobejdeme. Zahraniční obchod to není přítěž, ale naopak - prostředník k bohatšímu životu!

Musíme však mít dost kvalitního a žádaného zboží, dobře směňovat na světových trzích a tak rozmnožovat naše společenské bohatství.

Směry hospodářské politiky vedoucí k rovnováze ve vnějších vztazích jako součást celkového úsilí o postupné docílení ekonomické rovnováhy národního hospodářství bude přirozeně třeba prosazovat nejen v nejbližším roce 1967, ale i přiměřeným způsobem v letech dalších. Přitom nutná omezení, jestliže se bez nich neobejdeme, budou trvat tak dlouho, dokud se nám nepodaří zvýšit celkovou technickoekonomickou úroveň výroby a výrobků, a tím i jejich konkurenční schopnost na zahraničních trzích tak, aby hodnoty námi vytvářené byly v širokém měřítku efektivně směnitelné.

Pro rozvoj socialistické ekonomiky samozřejmě nestačí jen zvážit základní vnitřní a vnější věcné podmínky a v podobě centrálního plánu vytvořit představu o potřebných prostředcích, kapacitách, surovinách, o tvorbě a užití zdrojů. Úspěch práce záleží především na tom, do jaké míry se podaří zaměřit prospěšným směrem úsilí lidí, kteří budou plán dotvářet, zlepšovat a realizovat. To platí stejně o pětiletce, jako o řešení problémů prováděcího plánu, o nichž stále ještě mluvím.

Po lednovém plenárním zasedání ÚV KSČ v roce 1965 byla rozvinuta rozsáhlá práce na realizaci nové soustavy řízení. V minulém roce jsme principy soustavy ve vybraných podnicích experimentálně vyzkoušeli a letos učinili první (i když omezený) krok k jejich realizaci v průmyslu, ve stavebnictví, v obchodě a místním hospodářství. V příštím roce chceme v intencích vytyčených XIII. sjezdem Komunistické strany Československa udělat další, a to jíž podstatnější krok ke komplexnímu uplatnění soustavy. Tato opatření jsou obsahem rámcových podmínek hospodaření podniků od 1. ledna 1967, které v červenci schválila vláda. Hlavní z nich jsou vtělena do druhé části projednávaného návrhu zákona. V současné době se meziresortně projednává návrh na uplatnění nové soustavy řízení od 1. ledna 1967 v zemědělství, v lesním hospodářství, v dopravě a spojích a připravuje se aplikace pro další hospodářská odvětví.

Všechna tato opatření připravená k realizaci od počátku příštího roku představují ve svém komplexu vytváření podmínek pro postupné uskutečnění hospodářské reformy, jejímž cílem je dosáhnout intenzívního rozvoje národního hospodářství a na základě toho rychlejšího růstu životní úrovně obyvatelstva.

V jakých podmínkách budou podniky od 1. ledna pracovat? S uplatněním rámcových podmínek hospodaření je spojeno i uplatnění nových velkoobchodních cen. Přestavba velkoobchodních cen prováděná k 1. lednu 1967 je výchozím bodem přestavby celého cenového systému. K 1. lednu 1967 vstoupí v platnost dále sazbová daň z obratu, finanční nástroje v zahraničním obchodě apod. Připravují se tím předpoklady postupného ekonomického sepětí výroby s trhem. Výrobní podniky budou zainteresovány na tom, zda a s jakým efektem se jejich zboží prodá na domácích nebo světových trzích, a ekonomickými důsledky vedeny k tomu, aby hledaly výhodnější sortiment, lepší obchodní spojení, aby se měnil jejich postoj ke kvalitě a technické úrovni výrobků, k zajišťování náhradních dílů, ke službám zákazníkům apod.

V souvislosti s dalšími pracemi na plánu bude nutné podrobněji rozpracovat i další problematiku cenového vývoje.

Náš cenový systém musí být z jedné strany dostatečně pružný, ceny musí reagovat na změny podmínek ve výrobě, ve spotřebě, na světových trzích apod. Nesmíme proto administrativním způsobem brzdit účelný pohyb a diferencovaný vývoj důchodů podniků, diferencovaný vývoj mezd i určitý pohyb cen. Současně to však nemůže a nesmí znamenat živelný pohyb cen, zejména pak jednostranné zvyšování cen. Nelze zakrývat, že takové tendence existují a místy se i prosazují. Musíme rozeznat včas místo nebezpečí, odkud by se mohl reprodukovat nepříznivý vývoj a v nich nasadit preventivně váhu státní ekonomické politiky a v případech, kde to bude nezbytné a nebude to v rozporu s objektivními společenskými zájmy, i direktivní úkoly z centra.

Důležité místo zde zaujímá plánování vývoje cen jako základní nástroj centrálního řízení cenové politiky v souladu s celkovou hospodářskou politikou státu. Jeho úkolem musí být usměrňování pohybu cenové úrovně v souladu s cíli a podmínkami dalšího rozvoje národního hospodářství. Ve vztahu k výrobním podnikům bude nutné uplatňovat diferencovaný pohyb velkoobchodních cen, který by spolu s úvěrovou a finanční politikou reguloval nerovnoměrný vývoj podnikových důchodů mezi odvětvími a obory národního hospodářství. Tuto regulaci je třeba provádět v souladu s potřebami rozšířené reprodukce jednotlivých odvětví na základě konkrétní situace na trhu a dlouhodoběji především z hlediska poměru našich a světových cen. Půjde tedy o pohyb, který musí stlačovat ceny na úroveň odpovídající společensky nutným nákladům. Pouze na této základně může procházet objektivní diferenciace důchodů podniků, preference tzv. progresívních a potlačování neefektivních.

Ekonomické řízení tedy vyžaduje, aby se ceny pružně přizpůsobovaly podmínkám výroby i trhu. Vývoj celkové úrovně cen v odvětvích, oborech a u důležitých skupin výrobků nemůžeme však ponechat živelnosti. Nová soustava řízení otevírá prostor pro vyšší pravomoc podniků při stanovení a změnách cen jednotlivých výrobků. Musíme zajistit koordinované provádění cenové politiky na všech stupních řízení tak, abychom i při pružném reagování cen na vývoj ekonomických podmínek postupovali plánovitě s ohledem na perspektivní cíle a možné důsledky vývoje cen na důchodovou situaci podniků i obyvatelstva. Současně je nutné předcházet tomu, aby podniky své pravomocí mohly využívat ke spekulativnímu zvyšování cen.

Vláda je přesvědčena, že v duchu závěrů XIII. sjezdu strany musí být určitá regulace vývoje cen záležitostí ústředního řízení. Budeme tedy rozvíjet vliv trhu na ceny, přesto však budeme ceny upravovat i direktivně, plánovat a důsledně kontrolovat celkový vývoj hladiny cen. Cenovou politiku budeme přitom orientovat na posilování stability celkové úrovně cen.

Regulace pohybu velkoobchodních cen je nejenom ekonomickým, ale i závažným politickým úkolem. Vždyť na dalším vývoji velkoobchodních cen budou konec konců záviset nejen důchody pracujících ve výrobní sféře, ale i maloobchodní ceny spotřebního zboží. Plnění direktiv XIII. sjezdu KSČ o tom, že úměrně s růstem národního důchodu musí růst i životní úroveň obyvatelstva, nominální příjmy růst rychleji než životní náklady, je nejen záležitostí vývoje mezd a maloobchodních cen, ale zabezpečování růstu reálných mezd začíná jíž ve výrobě, je do značné míry závislé na vývoji velkoobchodních cen, ale především na vývoji produktivity práce. Společenské regulaci tohoto vývoje s orientací na posilování celkové stability cenové úrovně je nutné na všech stupních řízení věnovat mimořádnou pozornost.

Dovolte mi, abych se zmínil ještě o dvou problémech, jež se týkají maloobchodních cen. Jde o strukturu vztahů velkoobchodních a maloobchodních cen a o nedávnou úpravu cen některých druhů potravin.

V dosavadním cenovém systému existují ve značném množství ekonomicky neodůvodněné rozdíly mezi maloobchodními a velkoobchodními cenami. Maloobchodní ceny se svou dosavadní strnulostí již dávno odtrhly od reálných výrobních nákladů. Tím se struktura spotřeby vyvíjela nezávisle na vývoji nákladů na výrobu a nebyla ovlivňována skutečnými podmínkami výroby a naopak. Takové maloobchodní ceny, které jsou v poměru k nákladům na výrobu neúměrně nízké, rozšiřují podstatně růst poptávky, a naopak ty ceny, které jsou příliš nadhodnoceny, omezují přece rozvoj spotřeby.

Pro dosažení změny ve vývoji struktury spotřebitelské poptávky a výroby směrem k efektivnímu zhodnocování surovin a materiálů by nestačilo, jestliže bychom upravili jen velkoobchodní ceny. Proto bude třeba odstraňovat neodůvodněné rozdíly mezi maloobchodními a velkoobchodními cenami.

Reformování cenového systému je ovšem realizovatelné jen v dlouhodobém procesu postupných změn to, prosím Vás, podtrhuji, a to vzájemně se ovlivňujících změn cen velkoobchodních i maloobchodních v souladu s procesem změn ve struktuře výroby a při růstu reálných důchodů pracujících.