Cestu postupného sbližování úrovně a relací velkoobchodních a maloobchodních cen jsme již nastoupili. V posledních letech byly sníženy maloobchodní ceny výrobků s vysokou daní z obratu, to je v těch případech, kdy vysoko převyšovaly náklady výroby a velkoobchodní ceny. Uvedu jen pro příklad několikeré snížení cen polyamidových dámských punčoch, snížení cen čokolády, kakaa, chladniček a jiné. Z druhé strany naopak byly zvyšovány maloobchodní ceny těch výrobků a služeb, které byly ztrátové. Mám na mysli zejména ceny ve společném stravování, ceny některých služeb atd. V úpravách cenových relací bude třeba rozvážně, ale cílevědomě pokračovat.

Zavádění nového systému daně z obratu má řešit vyrovnání relací mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou u jednotlivých výrobků, a to na principu zachování celkové úrovně maloobchodních cen v příslušné skupině zboží. Jednotlivé úpravy, zvýšení a snížení se mají tedy vyrovnávat.

Z těchto hledisek se chci několika poznámkami zmínit i o posledních úpravách maloobchodních cen, které byly provedeny před krátkou dobou.

Ke zvýšení cen masa jsme museli sáhnout proto, abychom přibrzdili příliš rychlý růst poptávky, který předstihuje možnosti růstu výroby a dovozu, a upravili nedostačující cenové rozlišení jednotlivých jakostních druhů.

Neustále narůstající nesoulad mezi nabídkou a poptávkou vedl i k úpravě cen piva. Podle dosavadního vývoje prodeje piva dosáhla by jeho spotřeba v roce 1970 téměř dvojnásobku spotřeby z let 1955 až 1960. Nehledě na surovinové problémy, vznikl i rozpor v kapacitách. Již dosavadní neúnosné využívání kapacit by se muselo, i při výstavbě nových pivovarů, zvýšit až na 115%, což by vedlo k podstatnému zhoršení kvality piva.

V souladu se zásadami přestavby našeho cenového systému byly současně sníženy maloobchodní ceny jiných výrobků.

Výsledný rozdíl oboustranných úprav maloobchodních cen některých druhů zboží, provedených v posledních dvou letech, představuje asi 200miliónovou ztrátu pro obyvatelstvo. Přitom ale vzrostly celkové peněžní příjmy obyvatelstva o 12%, tj. o 17 miliard Kčs.

Tento vývoj cen a příjmů charakterizuje ovšem jen celkový průměr. Víme o tom, že cenové úpravy se velmi rozdílně projevují v rodinách, zvláště u nižších příjmových skupin, u důchodců apod. Těmito otázkami se bude vláda důkladně zabývat.

Jsme si plně vědomi nebezpečí růstu cen, které by pochopitelně vyvolávalo řadu sociálních a politických konfliktů. Jsme však zároveň přesvědčeni, že pro fungování ekonomického systému řízení není nezbytně nutné, aby k většímu růstu cen docházelo. To je také jeden z hlavních důvodů, proč vývoj cen bude řízen plánem vývoje cen a nástroji centrální regulace cen. V oblasti cenové politiky budeme důsledně dodržovat zásadu schválenou XIII. sjezdem "aby úměrně s růstem národního důchodu se zvyšovala celková životní úroveň obyvatelstva a aby nominální pracovní příjmy rostly rychleji než životní náklady, a tak rostly reálné mzdy".

V souvislosti s uskutečňováním procesu mzdové denivelizace, odlišením špatně a dobře pracujících, kvalifikované a nekvalifikované práce je třeba pokračovat i v procesu cenové denivelizace. Denivelizaci mzdovou nelze provádět bez další diferenciace v maloobchodních cenách spotřebního zboží. Jaký by mělo smysl, abychom měli výrazné rozdíly v hodnocení práce a přitom tyto rozdíly by neměly být vyjádřeny i v cenách výrobků? Potom by fakticky v reálných důchodech dále zůstávala nivelizace. Jde tedy o to, aby ti, kteří v souladu s přínosem pro společnost si více vydělají, měli si možnost i více koupit, opatřit si kvalitnější výrobky apod. Jak vidíte, souvisí tato otázka nejen s nutností určitého cenového odlišení kvalitnějších výrobků, ale konec konců s bohatostí a šíří sortimentu na našem trhu. Provedli jsme na tomto úseku v posledních letech řadu opatření, podstatně se zvýšil i dovoz kvalitního spotřebního zboží. V souladu s našimi možnostmi budeme v této politice i nadále pokračovat. Z druhé strany však musí být jasné, že proces diferenciace v cenách a sortimentu spotřebního zboží není a nemůže být jen záležitostí zavádění nových, kvalitnějších a dražších výrobků. Současně s tím musí být na trhu i dostatek levných výrobků. Naše podniky budou stále více pociťovat tlak trhu a nutně se přesvědčí o krátkozrakosti takové praxe, při které se vypouštějí z výroby v rozporu s poptávkou masové a levné výrobky.

Praxe omezování a zastavování výroby a prodeje levnějších výrobků, které jsme tu a tam svědky, je obyvatelstvem někdy spojována s oficiální politikou vlády. Víme, že příčin takové praxe je více.

Musíme však prohlásit, že vláda nesdílí názor výrobních a obchodních organizací vedoucí k omezování sortimentu zboží pro nižší příjmové kategorie a očekává, že výrobní a obchodní organizace budou vycházet z toho, že hlavním smyslem a cílem výroby a služeb je uspokojování stále rostoucích potřeb nejširších vrstev obyvatelstva.

Povinnost dodržovat zásady centrálního řízení cenové politiky platí pro všechny, tj. od ministrů až po ředitele podniků. Usnesení vlády zavazuje všechny hospodářské ministry a oborová ředitelství k vytvoření takových předpokladů, aby vývoj cen neprobíhal živelně. Připravují se opatření na úseku evidence, statistiky a kontroly cen, které musí zabezpečit věrohodnou a průkaznou informaci o skutečném pohybu cen. Musíme mít nejen informovanost, ale i dostatek nástrojů proto, abychom mohli ovlivňovat vývoj cen a samozřejmě co nejtvrději zakročit proti těm, kdož by na úkor společnosti a obyvatelstva chtěli spekulovat s cenami.

Opatření, která chceme na úseku evidence a statistiky cenového vývoje provést, se často nesetkávají s podporou, dokonce jsou pod různými záminkami řešení odkládána. Nutně to budí dojem, že někteří hospodářští pracovníci mají zájem na tom, aby do pohybu cen nebylo moc vidět, aby se mohli pod pláštěm "socialistického podnikání" bezpracně obohacovat na úkor společnosti a všech pracujících.

Vybudování evidence o pohybu cen a cenové statistiky si vyžádá pochopitelně určité náklady, místy i zvýšení administrativy. Jsou to však náklady nutné, které musíme vynaložit, chceme-li vůbec mluvit o řízení.

V této souvislosti chci zdůraznit, že plánovité řízení vývoje cen je podmínkou stability hospodářského rozvoje, a z toho také vyplývá, že jde o úkoly s významným politickým dosahem. Nesmíme proto připustit, aby samovolný pohyb ekonomického mechanismu přivedl národní hospodářství k poruchám společenského reprodukčního procesu.

Přestavba velkoobchodních cen prováděná k 1. lednu umožní, jak už bylo řečeno, uplatňovat i všechny ostatní principy nové soustavy, jako jsou jednotné odvody, financování investiční výstavby z prostředků podniků, ať již vlastních nebo získaných úvěrem, úvěrovou a daňovou politiku, denivelizační opatření a odstranění tzv. mzdového stropu. Zdůrazňuji, že jde o přestavbu velkoobchodních cen, a to vzhledem k nedorozumění, které toto ekonomické opatření mezi určitou částí obyvatelstva vyvolalo.

1. Přechod k jednotným odvodům není technickou záležitostí, ale znamená zásadní změny hodnotících měřítek v našem národním hospodářství. Dřívější systém diferencovaných vztahů podniku ke státu znamenal, že práce každého byla hodnocena podle jiného měřítka a výsledek záležel na řadě subjektivních hledisek.

Jednotné odvody nejsou především příspěvkem státnímu rozpočtu, ale hlavně kritériem efektivnosti práce podniku. Požadují od podniků alespoň minimální efektivnost a zvýhodňují ty, které pracují lépe. Odvody ze základních a oběžných prostředků mají vést podniky k efektivnějšímu využití vložených prostředků, odvody z hrubého důchodu ke zvyšování efektivní výroby, ke zlepšování sortimentu a jakosti a k celkovému snižování nákladů.

Ekonomicky nutnou jednotnost odvodů nemůžeme hned uplatnit beze zbytku. Nelze např. nechat jejich dopad působit na podniky, aniž dostanou možnost přípravy, nelze vůbec nepřihlížet k potřebě zvýšit ekonomickou úroveň některých oblastí, opomíjených odvětví apod.

Proto byla zpracována soustava slev v té části stabilizačního odvodu, která má působit proti růstu zaměstnanosti tak, aby nedopadl příliš tvrdě například na méně rozvinuté oblasti, na služby na stavebnictví nebo na nově budované kapacity.

Podniky vyrábějí s různými náklady a budou mít pochopitelně různé výsledky svého hospodaření. Některé se rázem octnou ve výhodě, jiné budou mít obtíže. Oborová ředitelství byla proto zmocněna poskytovat pomoc těm podnikům, které se dostaly do obtíží bez vlastní viny, například proto, že po dlouhou dobu nedostávaly prostředky na výstavbu, byl jim direktivně stanoven nevýhodný sortiment výroby apod. Na tuto pomoc musí přechodně přispívat podniky s lepšími podmínkami a výsledky.

Dočasně podpořené podniky však musí počítat s tím, že se vytvoří tlak trhu a bude na ně dopadat stále bezprostředněji a že účinnost nové soustavy vyžaduje dočasné výpomoci postupně odstraňovat. Bude záležet především na nich, na jejich pružnosti, výrobní přizpůsobivosti, na úrovni hospodaření a organizaci práce, zda ke snížení a nakonec odstranění této výpomoci budou mít prostředky či nikoliv. V žádném případě nemohou počítat s tím, že se výpomoc od jiných změní z dočasné na trvalou. To nelze připustit ani z hlediska účinnosti nové soustavy, ani by s tím nesouhlasili jejich partneři, kteří jim zatím budou vypomáhat.

2. Další oblastí, která je bezprostředně s předcházejícími spojena, je investiční výstavba a její financování.

Rozbor hospodářských výsledků ukazuje, že právě v oblasti investic jsou dosažené výsledky často znehodnocovány. Náročnost na základní výrobní prostředky stále roste. To samo o sobě by nebylo nic zlého, kdyby tento vývoj byl doprovázen rychlým vzestupem úrovně výroby a hospodaření, které by včas a spolehlivě zajistily návratnost prostředků vynaložených na investiční výstavbu. Zatím však technickoekonomická úroveň nově budovaných základních fondů a doba výstavby tento nutný požadavek vždy nezajišťují.

Vláda bude nesmlouvavě postupovat podle principů nové soustavy tak, že ekonomická stránka investic bude plně záležitostí všech podniků, popřípadě národních výborů a že na ně tvrdě dolehnou důsledky nedostatečně zvážené efektivnosti. Státní dotace poskytne vláda jen v několika opravdu ojedinělých případech širokého národohospodářského zájmu a nebude jimi kompenzovat neefektivnost nebo nedostatek hospodářského rozhledu investorů.

Vysokou ekonomickou efektivnost výrobních investic bude třeba prokazovat při výběrovém řízení u Státní banky, na jehož výsledku bude závislá výše úvěru, jeho splatnost, popř. jeho poskytnutí vůbec.

Vláda si kromě toho ještě ponechá možnost posouzení významnějších investic z hlediska širších národohospodářských vztahů, mezioborových souvislostí, vztahů na světový trh a z hlediska oblastních proporcí.

Ale i v těchto případech zůstává nedotčena plná ekonomická odpovědnost investorů. Neefektivní investice, kterou budou muset organizace splácet, způsobí jim velmi nepříjemnou situaci v hospodaření a bude mít vliv i na vývoj mezd.

Stále ještě dochází ke zvyšování rozpočtových nákladů staveb. Jde vesměs o rozestavěné stavby, u nichž doznívá starý přístup k přípravě investic, kdy šlo o to, zahájit stavbu i bez dostatečné přípravy. lnvestora to totiž nic nestálo. Již letos platí zásada, že zvýšené rozpočtové náklady jdou plně na účet investora. Vzhledem k tomu, že ekonomické výsledky neuvážených a špatně připravených investic budou plně dopadat na investora, musí být v jeho zájmu, aby přípravě investic věnoval podstatně větší pozornost než dosud. Dosavadní administrativní prostředky nepřinesly zlepšení. Očekáváme, že ekonomická nutnost bude působit úspěšněji.

Vysoká rozestavěnost je stále ještě nedořešeným problémem. Ve čtvrtém pětiletém plánu se předpokládá snížit dosavadní průměrnou dobu výstavby ze 6 - 7 let na 4 a půl léta v roce 1968 a na 3,5 - 4 léta v roce 1970. Nesplnění plánu v jednotlivých letech a další zvyšování rozpočtových nákladů by ji mohlo ohrozit. Abychom snížení rozestavěnosti dosáhli, musíme ještě několik let centrálně regulovat rozsah zahajovaných staveb. Je to zatím hlavní nástroj, který máme, i když víme, že plně nepůsobí pro obtížnost jeho důsledné kontroly.

Všichni víme, že všude je mnoho různých potřeb, na každém pracovišti, v každé obci, ať již jde o výstavbu bytů, silnic, kulturních a zdravotních zařízení, výroby v průmyslu i v zemědělství, v infrastruktuře i ve službách obyvatelstvu. Kdybychom však chtěli řešit vše najednou, nevyřešili bychom včas vůbec nic. Při odstraňování nedostatků a zlepšování provozů a životního i pracovního prostředí musíme postupovat velmi trpělivě a uvážlivě. Nesmíme tříštit sily, ale naopak je koncentrovat na rozhodující problémy.

Ve vztahu k prostředkům, které máme k dispozici, je nutno posuzovat každý požadavek s maximální objektivností, s tužkou v ruce; to znamená také odmítat všechny subjektivní "argumenty" vycházející z představ, že více dostane ten, kdo si více vybojuje.

Není tak složité si spočítat, že při stejných prostředcích se bude větší počet investičních akcí stavět déle než menší počet. Proto stavíme nemocnice osm let místo dvou až tří let, nebo jednoduché závody pět až šest let místo dvou let.

Chceme skoncovat s nadměrnou rozestavěností. Musíme proto regulovat rozsah zahajovaných staveb podle toho, jak se budou vyvíjet zůstatky rozpočtových cen. Zvýší-li se proti předpokládanému objemu, omezí se v příštím roce zahajování staveb. Je to nezbytné v době, kdy poptávka po investicích značně přesahuje dodavatelské a materiální možnosti, je to nezbytné proto, aby se vytvořil i trh investic. U výrobních investic je však možné na základě průkazu vysoké efektivnosti, popřípadě v určitém odvětví zahájit při stejném národohospodářském významu více staveb, ovšem na úkor méně efektivních staveb v jiném odvětví. Očekáváme, že v budoucnu i v tomto směru začnou působit ekonomické nástroje. Jednak se stane vázání prostředků při dlouhé době výstavby neúnosné, jednak pevné hospodářské smlouvy dodavatelů se všemi sankcemi pro provedení dodávky v optimální době donutí dodavatele, aby sami nepřejímali více staveb, než je v jejich možnostech.

U nevýrobních staveb dotovaných převážně ze státního rozpočtu bude vliv centra zachován a zpřísněn. Zde vystupuje velká zodpovědnost zejména národních výborů, aby podstatně zlepšily přípravu investic, dbaly o jejich hospodárnost a o jejich přiměřenost našim hospodářským možnostem, nestavěly si nereálné plány vyrovnat nedostatky nahromaděné za desetiletí během nejbližších několika let a nezahajovaly stavby, u nichž nemají jistotu, že je rychle provedou s prostředky, které pro ně plán do roku 1970 předpokládá.

Základem úspěchu v našich snahách o výrazné zlepšení situace v investiční výstavbě je naprostá důslednost a nekompromisnost v provádění přijatých zásad. Každé jejich obcházení znamená konzervaci dosavadního stavu.

3. Jedním z nejdůležitějších principů ekonomického systému řízení je zesílení hmotné zainteresovanosti a sepětí tvorby prostředků k tomu potřebných přímo s výsledky hospodaření.

Tomuto ozdravnému procesu se budou stavět do cesty různé překážky v podobě zvyklostí mzdového stropování nebo mzdového rovnostářství. Všechny takové tendence mají nakonec jedno společné, tj. činí odměňování nezávislým na skutečném přínosu pracovníků a tím podlamují samotné zásady socialistického postoje k práci. Budou-li mzdy u dobře pracujících kolektivů růst a u nekvalitně pracujících klesat, změní se postoj lidí k organizaci práce, k úrovni výroby i ke kvalitě výrobků. K tomu je ale zapotřebí aplikovat principy nové soustavy podnikového řízení do vnitropodnikového, jinak zůstane nová soustava příliš vzdálená pracujícím a ani hmotná zainteresovanost by nepůsobila, jak je nutné. V tom je klíč ke zjednání nápravy.

Nová soustava musí na jedné straně znamenat to, že ti pracovníci, kteří budou poctivě a efektivně pracovat, budou brát vyšší mzdy, na druhé straně však musí zapůsobit proti nedisciplinovanosti, proti lajdákům a proti nízkým požadavkům na úroveň organizační a řídící práce.

Lidé musí ve své životní praxi poznávat, že výše jejich odměny je závislá bezprostředně na technické úrovni a organizaci práce, na pracovní disciplíně a kvalifikovanosti práce.

Předpokladem pro diferenciaci mezd je diferenciace důchodů podniků. To vyžaduje, aby důchody podniků se rozvíjely podle zásluh jejich pracovních kolektivů.

4. Obdobně jako v průmyslu uplatní se nová soustava řízení v zemědělství.

Ústřední výbor Komunistické strany Československa schválil zásady hlavních směrů, které v současné době byly rozpracovány do souboru ekonomických nástrojů i dalších ekonomických opatření.

Na základě přestavby velkoobchodních cen v průmyslu budou zvýšeny i ceny výrobních prostředků dodávaných do zemědělství. Toto zvýšení bude kompenzováno úpravou nákupních cen zemědělských výrobků a úhradou části zvýšených nákladů v zemědělství pomocí jiných ekonomických nástrojů, převážně subvencemi a intervencemi.

V souvislosti s úpravou nákupních cen budou upraveny cenové relace těch výrobků, u nichž dosud platné nákupní ceny nezajišťovaly odpovídající míru rentability, a proto výroba těchto zemědělských produktů nebyla pro zemědělské závody dostatečně přitažlivá. Přitom tato přestavba nebude mít, soudružky a soudruzi, vliv na maloobchodní ceny.

Nová soustava řízení v zemědělství počítá s účinnějším řešením diferenciální renty tak, že bude zavedena nová forma zemědělské daně pro zemědělské závody hospodařící v horších výrobních podmínkách, bude zaveden diferenciální příplatek k tržbám za produkci realizovanou do státních fondů.

K upevnění ekonomiky některých zemědělských závodů budou poskytovány stabilizační dotace, které jim mají umožnit konsolidovat během několika let své hospodářství.

Významnou součástí opatření nové soustavy řízení v zemědělství se musí stát hmotné stimulování růstu tržní produkce, aby tak komplexním působením všech nástrojů byla podporována efektivní výroba a práce v zemědělských podnicích. Především bude stimulován maximální přírůstek výroby a tržní produkce ve společensky žádoucí struktuře, proces intenzifikace zemědělské výroby a ovlivněna reprodukce pracovních sil, která by odpovídala potřebám moderní zemědělské velkovýroby.

5. Proces zásadnějších změn soustavy řízení nastupujeme i v dalších oblastech mimo výrobní sféru:

a) nově vymezujeme ekonomické postavení národních výborů organickým spojováním jejích hospodářství s hospodářstvím na jejich území. Prvním krokem v tomto směru je ekonomické spojení výroby a obchodu s rozpočtem národních výborů, které budou dostávat přímo od podniků část odvodů z hrubého důchodu k vytvoření vlastní příjmové základny. Obdobně je koncipován i nový návrh zemědělské daně;

b) nové pojetí řízení budeme postupně uplatňovat i v oblasti služeb a rozpočtových organizací. Některé služby jsou poskytovány bezplatně nebo za ceny, které zdaleka nevyjadřují skutečné náklady a jsou hluboko pod nimi. Národním výborům se dává možnost vrátit se k zásadám dobrého hospodaření, k ekonomickým cenám za služby, k požadavku, aby příjmy kryly náklady. To se ovšem netýká těch služeb, u kterých se uplatňují vyšší zájmy socialistické společnosti, jako je např. školství nebo zdravotnictví. I zde je však nutno - při plném respektování zvláštností těchto služeb hledat účinnější formy využívání vysokých vkládaných prostředků.

Předseda NS s. Laštovička: Přerušuji schůzi na 20 minut.

Předseda NS Laštovička (zvoní): Soudružky a soudruzi, pokračujeme v přerušené schůzi. Slovo má soudruh Černík.

Místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise s. inž. Černík:

Soudružky a soudruzi, vláda je si vědoma toho, že řešení věcných problémů ekonomiky s uplatňováním nové soustavy řízení bude v nejbližších letech neobyčejně složité a také neobyčejně náročné pro práci ústředních orgánů, národních výborů i podniků.

Složitost, a nutno říci, že i přímo konfliktnost naší ekonomické situace tkví v tom, že proti principům nové soustavy řízení stojí ještě přežívající metody práce, že kvalitativní změny v ekonomické základně a změny v myšlení a jednání lidí se vzájemně podmiňují.

Naším úkolem je - v nejkratší možné době dosáhnout ekonomické rovnováhy a vytvořit tak předpoklady pro zdravý ekonomický růst. Jediný způsob, jak tento úkol splnit, je otevřít prostor pro plné uplatnění široké iniciativy lidí za pomoci nástrojů nové soustavy řízení a uplatňováním nových funkcí plánu a trhu. Domnívat se, že tento proces bude probíhat bez konfliktů, by bylo zavíráním očí před skutečností.

V řadě případů se budeme střetávat se zakořeněným konservatismem a se snahami prosadit do nové soustavy řízení staré metody práce. Stále ještě se projevují tendence ustupovat od ekonomického řízení k naturálnímu, řídit rozvoj vydáváním direktivních úkolů pro podniky v rozsahu podstatně větším, než se udržuje ve státním plánu, centralizovat odpovědnost za řešení konkrétních hmotných vztahů.

Musíme počítat i s druhou krajností, s názory, že všechno za nás vyřeší automatika tržních vztahů. Vliv trhu na ekonomiku nelze přeceňovat.

Vyřešení věcných problémů ekonomiky je možno dosáhnout jen tak, že celá ekonomika se bude vyvíjet pod cílevědomým působením centra využívajícího ekonomické nástroje řízení a regulujícího působení tržních vztahů v souladu se základními cíli a proporcemi plánu a že k tomu bude podle konkrétních podmínek různých podniků a závodů rozvinuto i vnitropodnikové řízení.

Přitom musíme dovedně využívat uplatnění trhu a zákona hodnoty jako nástroje k dosažení proporcionality, zejména ve vztazích mezi podniky. Centrum nesmí na jedné straně administrativně brzdit účelný pohyb a diferencovaný vývoj důchodu podniků, rozdílný vývoj mezd a určitý pohyb cen. Na druhé straně musí nasadit celou váhu své hospodářské politiky k tomu, aby uplatnění zbožně peněžních vztahů nepřerostlo v nezdravý vývoj.

Míra zásahů centra musí však být volena tak, aby v žádném případě nebrzdila oživení takové iniciativy jejímž důsledkem bude přínos pro společnost.

To všechno jsou skutečnosti, které činí situaci nejbližších let neobyčejně složitou svou konfliktností a vnitřní rozporností. Rozpory jsou i v myšlení a jednání lidí. I v jejich nitru bojuje staré s novým. To všichni prožíváme a víme, že je těžké zbavovat se toho, co jsme si léta zvykli dělat a v čem jsme již dosáhli určité rutiny. Moderní hospodář se dnes nikde na světě neobejde bez širokých ekonomických znalostí, bez tvůrčího, nezaběhaného přístupu k řešení ekonomických problémů, počítaje v to pochopitelně i zdokonalování forem řízení.

Umět se orientovat v této problematice, provést pak správná řešení, to bude vyžadovat nesmírnou trpělivost, neustálé konfrontování dosažených výsledků s vytyčenými záměry a podle toho pružně volit cesty, náročně dovádět zvolenou koncepci do konce.

Intenzifikace hospodářství nedosáhneme ze dne na den nějakým jednorázovým opatřením, ale jedině trpělivým, naprosto soustavným, komplexním uskutečňováním promyšlených, věcných opatření a nové soustavy řízení. Takový postup vyžaduje právě složitost současné situace.

Proto v období, na jehož počátku stojíme, bude vláda při uplatňování nové soustavy řízení vycházet z těchto principů:

1. důsledně dodržovat stanovené podmínky ve vztazích jednotlivých odvětví a oborů ke státnímu rozpočtu; individuální dotace a slevy poskytovat jen v naprosto nezbytných a hluboce zdůvodněných případech;

2. uplatňovat jednotné odvody a stanovené principy nutné redistribuce důchodů mezi podniky a výjimečně i mezi výrobními hospodářskými jednotkami tak, aby vytvářely dostatečný tlak proti nehospodárnosti a mechanicky neodčerpávaly vyšší důchody podniků s lepšími hospodářskými výsledky proti podnikům s nižší úrovní hospodaření;

3. diferencovanou cenovou politikou regulovat nejen poměr poptávky a nabídky a vztah ke společensky nutným nákladům, ale spolu s ostatními nástroji řízení a v souladu s působením trhu i nerovnoměrný vývoj důchodů mezi odvětvími a obory národního hospodářství; za tím účelem centrálně řídit vývoj cenových hladin, a to při pružnějším systému změn cen jednotlivých výrobků a služeb;

4. umožňovat a aktivně podporovat různé formy ekonomického sdružování podniků na financování investic tak, aby byly účinně využívány volné finanční zdroje podniků v oborové výstavbě a výhody koncentrace bez narušení jejich hospodářské samostatnosti a odpovědnosti;

5. uplatňovat úvěrovou koncepci tak, aby ekonomickým působením úroků a ostatních úvěrových podmínek byly účinně ovlivňovány vztahy mezi podnikovými financemi a úvěrovou soustavou a celková ekonomická rovnováha v souladu s ekonomickými zájmy podniků; přitom výši a dobu splatnosti investičního úvěru používat jako jeden z důležitých nástrojů k postižení nerovnoměrnosti tvorby důchodů a zvláštností investičního cyklu v jednotlivých odvětvích a oborech národního hospodářství.

V této souvislosti je nutno také chápat postavení čtvrtého pětiletého plánu a formy jeho realizace. Ukazatele plánu nejsou cílem samy o sobě, plán však má důležité místo jako předpoklad rozvoje hospodářství, který ukazuje v komplexních vztazích klíčová místa dalšího vývoje, a tak se stává závazným rámcem provádění hospodářské politiky.

Takto dynamicky pojatý plán bude vláda stále konfrontovat s vývojem ekonomické situace, která bude ovlivňována působením nové soustavy řízení. Přitom bude nutno zasadit celou váhu za urychlení rozvoje v míře, jak se podaří uvolnit zdroje růstu efektivnosti. Naopak, v případě, že by se na některém úseku vyvíjela situace méně příznivě, např. ve vývoji produktivity práce, v účinnosti základních fondů apod., bude nutno soustředit váhu ekonomické politiky především na prolomení extenzívních tendencí rozvoje.

Zákon o pětiletém plánu zaručuje podnikům stabilitu základních ekonomických podmínek, které nad rámec zmocnění nemůže měnit ani vláda. Tím je dána stabilita a současně i možnost podstatného ovlivnění perspektivy i operativní svoboda, které takto dosud nikdy podnikům nebyly poskytnuty. To jim dává široké možnosti a dostatečný prostor pro uplatnění podnikavosti a iniciativy, ale logicky ovšem také povinnost odpovídat za rizika, bez nichž se ani socialistické podnikání neobejde, tj. nést důsledky svého rozhodování, a to kladné i záporné.

Uvědomit si své možnosti znamená tedy také plně si uvědomit své povinnosti. Často tomu tak není. Mám na mysli zejména oblast dodavatelsko-odběratelských vztahů, které jsou vlastně průsečíkem všech ekonomických činností v národním hospodářství. Je tedy přirozené, že nedostatky jednotlivých oblastí ekonomiky se promítají do těchto vztahů a často i v umocněném rozsahu, v různé podobě, jako disproporce mezi výrobou a spotřebou, v nízké kvalitě a technické úrovni a v dodacích lhůtách. Je to důsledek toho, že doposud nepůsobí všechny faktory nové soustavy a zejména, že vztahy mezi dodavateli a odběrateli jsou navazovány na bázi dosavadní, nevyhovující cenové soustavy.