Stav, kterého jsme svědky, není výsledkem působení nové soustavy, nýbrž naopak toho, že její nástroje nejsou zatím komplexně uplatňovány. Nemůžeme vyloučit případy, že do řešení budou vtahovány centrální orgány, zejména v přechodném období. Nemůže se však vracet ke starým způsobům řešení vzniklých konfliktů a rozdělovat produkcí plánem. Rozhodovat musíme nikoliv administrativně, ale skutečně ekonomicky, to je vážit, zda řešení je v oblasti cen, nebo ve struktuře investic, v oblasti zahraničního obchodu apod. a podle toho volit vhodné operativní ekonomické nástroje.

Vedle objektivních příčin tohoto stavu hrají důležitou roli také příčiny subjektivní, jejichž působení nesmíme připustit. Jde konkrétně o zneužívání dominantního postavení dodavatele, které se projevuje v neoprávněných přirážkách k cenám, v spekulativním vyčkávání s uzavíráním hospodářských smluv, při stanovení dodacích lhůt apod. Podniky si především musí uvědomit, že jako dodavatelé jsou zároveň i odběrateli a že jakékoliv neoprávněné získávání výhod se jim jinou cestou vrátí jako odběratelům, neboť trh je ve skutečnosti spojitou nádobou.

Nesprávný postup by byl na jejich škodu také proto, že centrum by muselo zasáhnout a stáhnout neoprávněné zisky. Proto je taková cesta k vytváření vyššího hrubého důchodu falešná. Je přinejmenším riskantní, aby vedení podniku opíralo jeho rozvoj o spekulace, místo aby stavělo na racionalizačních opatřeních ve výrobě a řízení.

Opřít se proti takovým snahám mohou podniky samy také tím, že budou odhalovat nesprávný postup dodavatele a čelit mu např. důslednou kontrolou požadovaných nebo fakturovaných cen, prověřováním kalkulací dodavatele tak, jak tomu dříve všeobecně bylo a jak již mnohé podniky znovu činí.

Serióznost vůči dodavatelům a také vůči sobě jako dodavateli bude mít kladný odraz ve smluvní morálce, v pohotovějším a přesnějším plnění uzavřených smluv, v dodržení sjednaného sortimentu a kvality. Tomu budou napomáhat i opatření přijatá vládou na podporu rozvoje trhu a soutěživosti, na oslabení dominantního postavení monopolního dodavatele.

Vytváří se i prostředí, v němž najdou uplatnění talentovaní a kvalifikovaní lidé, i prostředí pro soulad zájmů pracovních kolektivů a společnosti.

Těchto nových možností a prostoru musí podniky využít tak, aby jejich hospodaření bylo skutečně prolnuto socialistickou podnikavostí a soutěživostí.

Praxe denně poučuje o tom, že ekonomické výsledky podniků jsou především závislé na úrovni vnitropodnikového řízení, na organizaci práce a jejich racionalizaci. Racionalizace práce znamená vyrábět více, rychleji, kvalitněji a levněji s větším efektem pro společnost. To vyžaduje vysoce odborných znalostí a zkušeností výrobních, inženýrských a ekonomických kádrů.

V každém odvětví i oboru už jsou podniky a závody, které již docenily význam nové soustavy pro systém řízení a organizace práce uvnitř podniku a které si na denních výsledcích ověřují, jak nové nástroje a stimuly pomáhají řešit problémy, které dříve hospodářské vedení nemohlo odstranit třeba i řadu let. V takových podnicích se zlepšuje zájem lidí o výsledky hospodaření, upevňuje se pracovní kázeň, systém odměňování vede k větší diferenciaci podle významu vykonané práce. Dala by se vypočítat řada konkrétních příkladů; za všechny uvedu alespoň jeden.

Oborové ředitelství ostravsko-karvinských dolů spolu s vedením jednotlivých podniků si je vědomo toho, že nová soustava řízení může být uplatněna jen tehdy, bude-li dovedena i do nižších organizačních stupňů řízení. Proto zaměřili svou pozornost jednak na oblast odběratelsko-dodavatelských vztahů a jednak na využití nástrojů nepřímého řízení k zlepšení celkové ekonomické úrovně OKR.

Na základě detailních analýz vývoje předchozích pěti let vypracovalo ředitelství spolu s podniky program rozvoje ekonomiky revíru do roku 1970. Jeho úkoly jsou stanoveny tak, aby mohly být kontrolovány běžnou operativně technickou evidencí, statistikou a účetnictvím. Podařilo se jim odstranit rozdíly mezi vnitropodnikovými plány a technickými režimy.

Po delší a rozsáhlé přípravě zpracovali revírní model vnitropodnikového řízení zahrnující organizační pravidla, horizontální a vertikální vztahy, vnitropodnikové plánování, vnitropodnikové ceny a účetnictví a rovněž vnitropodnikovou zainteresovanost.

Model je úspěšně zaváděn na většině podniků; např. na dole Československé armády rozpracovali pravidla vnitropodnikového řízení a vhodně aplikovali nové nástroje v oblasti podnikového plánování, financování, vnitropodnikové evidence a hmotné zainteresovanosti. Zaměřili se na to, aby hmotný zájem jednotlivých pracovníků byl spojen s hospodářskými výsledky menších ekonomických útvarů, než je podnik, tj. konkrétně s výsledky hospodářských středisek. Nově stanovili vnitropodniková pravidla vztahů mezi těmito středisky, vymezili jejich práva a povinnosti. Využívá se plně systému vnitropodnikových cen, penalizačního sazebníku, objednávek vzájemných výkonů, komplexní odměňování bylo nahrazeno individuálním.

Soudružky a soudruzi, uvádím tento příklad především proto, že někteří soudruzi argumentují tím, že nemohou začít s racionalizací vnitropodnikového řízení a organizace práce dříve, než budou znát nové velkoobchodní ceny, než budou znát své vztahy k zahraničnímu obchodu atd. Jestliže domyslíme tento argument do konce, pak vlastně by museli čekat neustále, protože vytváření těchto vnějších předpokladů musíme chápat jako nikdy neukončený proces, jehož průběh je podmiňován vnitřními předpoklady vytvářenými přímo ve výrobě.

Praxe řady podniků v každém odvětví, včetně zemědělství, je důkazem možnosti zvyšovat rentabilitu výroby, efektivnost celého produkčního i odbytového cyklu hned, bez čekání na pokyny shora a také bez nároků na investice a dovoz a bez zvyšování cen. Ba dokonce myslím, že zaspali v těch podnicích, kde ještě nezačali a otálejí s řešením těchto opravdu naléhavých úkolů. Je to konec konců v jejich nejvlastnějším zájmu, aby přistoupili co nejdříve k důslednému rozpracování těchto otázek, nezastavovali se na prvních překážkách a dovedli věc do konce.

Řešení těchto problémů, ale také přímo a vážně souvisí s pracovní morálkou a disciplínou. Pracovní morálku je možno zlepšit jen tehdy, když se v podniku dbá o všestranné snižování výrobních a pracovních ztrát. Dělníka či zemědělce na pracovišti zajímají takové prosté problémy, jako je přísun materiálu, organizace a technologie práce a odměňování. Těžko jej přesvědčíme o širších ekonomických souvislostech, jestliže vedení organizace trpí zaostalou technologií, nedostatky v hospodaření s materiálem, vynakládání prostředků za zbytečné práce, když nezabezpečuje organizační podmínky pro plynulý výrobní proces apod. Těžko bude vedení prosazovat zásady denivelizace, jestliže např. nevyjasní odpovědnost jednotlivých hospodářských, technických i výrobních pracovníků a nezajistí tím pořádek v odměňování.

Nelze reálně očekávat, že by od počátku roku se ve všech organizacích naráz vše změnilo. Umět podnikat v nových podmínkách není nic lehkého. I správní lidé na správných místech se tomu teprve učí. Vláda však - a jistě oprávněně - je přesvědčena, že naše výrobní i obchodní organizace mají dostatek schopných, talentovaných a zkušených kádrů, které jsou s to vypořádat se s touto náročnou úlohou čestně, úspěšně a v co nejkratší možné době. Tím zároveň dostojí i své odpovědnosti vůči státu a všemu lidu.

Koncepce zákona o čtvrtém pětiletém plánu úzce souvisí s úlohou a pojetím dlouhodobého plánu z hlediska nové soustavy řízení a jejího urychleného zavádění.

V návrhu zákona jsou obsaženy základní směry a cíle rozvoje národního hospodářství. Návrh zákona se omezuje pouze na nejnutnější okruh ukazatelů vymezujících rámec pro hospodářsko-organizátorskou činnost vlády při konkrétním řízení hospodářského rozvoje.

Číselné údaje jsou v návrhu zákona vyjádřeny formulací "zhruba" nebo rozpětím. Smysl této dikce spočívá jednak v novém pojetí vztahu plánu a ekonomické politiky, jednak vyplývá z orientačnosti některých údajů. Nejde totiž o splnění určitých směrů a cílů za každých okolností bez ohledu na ekonomicky vývoj, ale pouze o splnění za předpokladu vysoké efektivnosti a dosažení dostatečné míry rovnováhy národního hospodářství.

V druhé části návrhu zákona jsou pevně zakotveny v nezbytném rozsahu jednotné odvody do státního rozpočtu. To hospodářským organizacím zaručuje stabilitu základních ekonomických podmínek. Současně zákon též pamatuje na potřebná zmocnění pro vládu, pokud jde o stanovení podrobností k provedení ustanovení zákona. Nejde o obecná zmocnění, nýbrž o vymezení konkrétního rámce umožňujícího potřebnou pružnost při centrálním usměrňování procesu vytváření nových ekonomických podmínek a možnost reagovat na podmínky, které nebylo možno předvídat.

Soudružky a soudruzi, XIII. sjezd strany vytyčil základní směry hospodářské politiky, která je programem práce našeho lidu v příštích letech. Opírají se o ohromné dílo, které vykonal pracující lid naší země pod vedením komunistické strany. Vzestup ekonomiky, jehož bylo dosaženo, upevnil autoritu Československé socialistické republiky v mezinárodním měřítku a dokázal, jaké bohatství je ukryto v tvořivých silách, schopnostech a iniciativě lidu.

Současná doba, v níž formujeme své sily k naplnění základních směrů hospodářské politiky, nese v sobě řadu složitých problémů pramenících z dočasné stagnace ekonomiky, z poklesu efektivnosti národního hospodářství a jeho ekonomické nerovnováhy.

Máme však dostatek sil, abychom tuto situaci překonali, byť byla sebesložitější, a abychom nastoupili cestu intenzivního, dynamického rozvoje hospodářství. Máme k dispozici mohutnou výrobně technickou základnu; závody, které dosáhly hodnoty asi 500 mld Kčs a které představují koncentraci minulého úsilí a jsou základem hmotného bohatství společnosti. Nejde však jen o výrobní zařízení. Máme i zkušené, vysoce kvalifikované a iniciativní pracující, kteří jsou schopni vyrovnat se s náročnými úkoly příštích let.

Čtvrtý pětiletý plán konkretizuje rozhodující úkoly základních směrů hospodářské politiky do roku 1970. Jeho koncepce předpokládá obnovení rovnováhy a zabezpečení dynamického a proporcionálního rozvoje, urychlení růstu národního důchodu na základě využití všech faktorů intenzívního růstu a rychlého vzestupu společenské produktivity práce.

Nejbližší a přitom nejsložitější bude zajištění záměrů plánu na léta 1967 a 1968. Jejich splnění má klíčové postavení v uskutečňování koncepce celé pětiletky. Rozsah disproporcí, nedostatek rezerv a naléhavost požadavku co nejrychleji uvést národní hospodářství do ekonomické rovnováhy činí první léta pětiletého plánu neobyčejně náročná na politickou i ekonomickou práci.

Své síly nesmíme přeceňovat. Situaci musíme hodnotit reálně. Všichni musíme koncentrovat síly na zefektivnění hospodářských procesů tak, aby se jejich přínos co nejrychleji projevil v řešení klíčových článků ekonomiky.

K tomu je nezbytnou podmínkou účinné využití nástrojů nové soustavy řízení. V tom musí být naprostá názorová shoda, prakticky prosazovaná racionálním systémem organizace práce, výroby a řízení v podnicích i v centru.

Vyrovnat se s těmito úkoly znamená, že všechny články našeho společenského i hospodářského života musí počítat s vysokými nároky na svou práci, s vyšší odpovědností za odvedené dílo. Spolu s důvěrou bude vláda vyžadovat i pevnou disciplínu od všech stupňů řízení i od každého osobně.

Jsme přesvědčeni, že se přitom můžeme spoléhat na uvědomění a odpovědnost pracujících, na jejich obětavost a pochopení, na zájem všech občanů na překonání slabin a nedostatků.

Úkoly příštích let nám dávají perspektivu všestranného rozvoje společnosti a každého jejího člena. Spojme proto své sily k boji za jejich uskutečnění.

Vážené Národní shromáždění,

soudružky a soudruzi, vláda vám předkládá návrh zákona o čtvrtém pětiletém plánu s přesvědčením, že Národní shromáždění s ním vysloví souhlas a přispěje svou autoritou k jeho úspěšné realizaci. Vláda současně vyslovuje přesvědčení, že období čtvrté pětiletky se stane obdobím tvořivé práce, obdobím soustředění sil dělnické třídy, zemědělců a inteligence, nejlepších sil teorie a praxe za uskutečnění cílů našeho hospodářského programu.

Předseda NS Laštovička: Děkuji místopředsedovi vlády s. Černíkovi a uděluji nyní slovo zpravodaji poslanci Tymešovi.

Zprav. posl. Tymeš: Soudružky a soudruzi, projednávání čtvrtého pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství patří nesporně mezi nejdůležitější úkoly volebního období Národního shromáždění.

Dovolte mi proto, abych ve své zprávě nejdříve alespoň stručně řekl, jak jsme se v orgánech NS na přípravě pětiletého plánu podíleli.

Předsednictvo NS rozhodlo, aby výbory NS se účastnily na přípravě plánu už od počátku plánovacích prací. Vycházelo z usnesení předsednictva ÚV KSČ z roku 1964 o prohloubení činnosti NS, ve kterém se mimo jiné zdůrazňuje nutnost zvýšení úlohy výborů NS na rozpracování koncepčních otázek v jednotlivých oblastech národního hospodářství.

Výbory NS se proto účastnily už na přípravě směrnice pro čtvrtý pětiletý plán. Projednaly koncepce rozvoje jednotlivých odvětví národního hospodářství, školství, kultury a zdravotnictví i problematiku životní úrovně a vnějších vztahů. Kromě toho zvláštní komise předsednictva Národního shromáždění jednala za účasti předsedů KNV o směrných úkolech krajů a jejich hlavních oblastních problémech.

O závěrech a usneseních jednotlivých výborů jsem v Národním shromáždění již několikrát hovořil, zejména na společných schůzích výborů, nebudu je proto opakovat. Chci však zdůraznit, že jsme ve výborech sledovali, jak se naše doporučení přijatá vládou prosazují v podnicích a národních výborech. Plně jsme se snažili podpořit úsilí vlády o dokončení prací na Směrnici pro čtvrtou pětiletku.

Po schválení Směrnice čtvrtého pětiletého plánu na loňském dubnovém zasedání ÚV KSČ výbory NS spolupracovaly na přípravách IV. pětiletého plánu. I když někdy jednání probíhala v napjatější atmosféře, možno hovořit o dobré spolupráci s orgány vlády. Chci při této příležitosti zdůraznit součinnost výborů NS s komisemi SNR, která se v tomto období značně prohloubila, zvláště v pracích na pětiletém plánu.

Když jsme začínali s pracemi na přípravě plánu, byly i u některých poslanců NS pochybnosti o tom, zda můžeme opravdu účinně a správným směrem ovlivnit jednání o pětiletce.

Po zkušenosti z minulosti se správně zdůrazňovala vědeckost plánování.

Objektivní posouzení a zhodnocení návrhů, které výborům Národního shromáždění předkládala Státní plánovací komise a jednotlivé resorty, to nebyl pro poslance NS úkol lehký.

Měli jsme posoudit návrhy, na nichž dlouhou dobu pracoval velmi početný aktiv odborníků, který měl k dispozici analýzu našeho národního hospodářství vypracovanou kvalifikovanými silami vědeckých a výzkumných pracovišť.

Jaké máme zkušenosti z dvouletého období naší účasti na přípravě pětiletého plánu?

Domnívám se, že je možno odpovědně prohlásit, že účast orgánů NS na přípravě Směrnice a plánu nebyla formální věcí, že byla prospěšná a účinná.

Místopředseda vlády s. inž. Černík zde zdůraznil, že návrh plánu je výsledkem velké kolektivní práce stranických a vládních orgánů i orgánů Národního shromáždění. Všichni si uvědomujeme, že jde o věc velkého politického významu, o další rozvoj naší socialistické demokracie.

Je přece jen podstatný rozdíl v tom, jsou-li pouze připomínky k vypracovanému návrhu, v němž je už téměř nemožné měnit koncepci a vazby, anebo podílet se přímo na tvoření návrhu.

Práce na pětiletém plánu nesporně ovlivnila také veřejná diskuse k tezím pro přípravu XIII. sjezdu KSČ a velmi obsáhlá diskuse v denním a odborném tisku.

Strana tím sleduje, aby na důležitých rozhodnutích se stále větší měrou podíleli pracující naší republiky. Je pochopitelné, že při tak široké účasti na tvorbě rozhodnutí se musí projevovat i rozpory mezi dílčími zájmy různých vrstev, oblastí apod.

Rozpor může vzniknout i tím, že navrhovatelé neznají a nemohou ani znát všechny vazby a souvislosti plánu.

Strana nakonec, jako řídící síla naší společnosti, rozhodne o základních otázkách z hlediska celospolečenských zájmů.

Domnívám se, že ze zkušeností posledních dvou let je možno učinit tento závěr:

Bylo správné rozhodnutí předsednictva NS, aby výbory NS posuzovaly koncepce jednotlivých odvětví a celého národního hospodářství už ve stadiu příprav, a tak mohly dát svá doporučení resortům a státním orgánům ještě před konečným rozhodnutím stranických a státních orgánů.

Další prohlubování socialistické demokracie si vyžaduje, aby při důležitých rozhodnutích se předkládala orgánům NS ve větší míře než dosud alternativní řešení.

Vysoce je třeba ocenit veřejnou diskusi k problémům národního hospodářství a jeho řízení. Poslanci uplatňovali při jednání o plánu kromě svých znalostí a zkušeností také náměty a doporučení svých voličů.

K úspěšné práci výborů NS přispělo, že poslanci měli k dispozici všechny nutné podklady a do přípravy jednání výboru zapojili aktiv odborníků. Zlepšila se součinnost výborů NS s komisemi SNR a národními výbory a společenskými organizacemi, zejména ROH, i když možnosti spolupráce nebyly ještě plně využity.

Tato široká spolupráce vytváří podmínky pro větší sepětí v činnosti zastupitelských sborů, k rozvíjení jednoty celé naší zastupitelské soustavy.

Účast na tvorbě koncepcí měla význam i pro naši politickou práci v obvodech, neboť jsme měli možnost důkladněji poznat problematiku národního hospodářství, a tím i lépe vysvětlovat problémy národního hospodářství a pomáhat je řešit i na závodech.

Je proto, myslím, nesporné, že se činnost výborů NS při projednávání pětiletého plánu proti minulosti zkvalitnila a že jsme v plnění usnesení předsednictva ÚV KSČ o prohloubení činnosti Národního shromáždění učinili důležitý krok vpřed.

Soudružky a soudruzi, místopředseda vlády s. Černík v obsáhlém referátě odůvodnil návrh čtvrtého pětiletého plánu a jménem vlády jej doporučil plénu NS ke schválení.

Také výbory Národního shromáždění vám navrhují schválení čtvrtého pětiletého plánu, který je vypracován v souladu s usnesením XIII. sjezdu KSČ o hlavních směrech naší hospodářské politiky a dalším rozvoji naší socialistické společnosti.

Cílů plánu se má dosáhnout především tím, že se urychlí tvorba zdrojů důsledným uplatňováním zásad nové soustavy řízení národního hospodářství, při maximálním využívání výsledků vědy a techniky.

Všechny výbory NS konstatovaly, že čs. ekonomika má vnitřní zdroje a rezervy, které je možno využít k urychlení konsolidace a rekonstrukce národního hospodářství a k obnovení jeho rovnováhy.

Proto pětiletka by měla být dopracována tak, aby se rezervy využily nejen k dosažení vytčených úkolů, ale také k urychlení procesu rovnováhy v národním hospodářství.

Nejdříve mi dovolte několik připomínek k celkovému pojetí plánu.

Při pracích na plánu se musela respektovat skutečnost, že dlouhodobé negativní tendence ve vývoji národního hospodářství nebyly dosud překonány. Práce na přípravě plánu probíhaly současně s přípravou na novou soustavu řízení národního hospodářství. Byly pochopitelně ovlivněny i loňskou neúrodou a živelní pohromou na Slovensku.

Není divu, že za tohoto stavu byly různé názory na to, jak dosáhnout rovnováhy v naší ekonomice, zda snížením potřeb nebo zvýšením zdrojů.

My jsme ve výborech NS byly mínění, že prostředky, které jsme v posledních dvaceti letech investovali do výroby, nejsou plně využity, a máme v nich proto rezervy pro další růst národního hospodářství. Podstatné zvýšení prostředků na další rozvoj výroby na úkor životní úrovně by nebylo únosné.

Tato správná cesta byla také zvolena XIII. sjezdem KSČ, a tak je také zpracován pětiletý plán. Proto také podíl fondu akumulace na národním důchodu zůstává v podstatě na současné úrovni.

Ve výborech se kladně hodnotilo, že podíl základního průmyslu z celkových investic klesá ve prospěch rozvoje zpracovatelských odvětví. Ocenili jsme též, že v souladu s usnesením XIII. sjezdu KSČ jsou do plánu pojata dlouhodobá koncepční řešení směřující k zefektivnění investiční výstavby a k vyššímu uplatnění vědy a techniky v národním hospodářství. Ovšem velká rozestavěnost značně snižuje možnosti provést výraznější změny uvnitř odvětví a zejména mezi jednotlivými odvětvími národního hospodářství.

Přesto některá opatření ke změně struktury, jako např. zvýšený podíl ropy na zdrojích energie a chemického průmyslu, znamenají významný krok vpřed. S. Černík správně zdůraznil velký význam změny struktury mezi jednotlivými odvětvími národního hospodářství.

Velká pozornost se věnovala ve výborech NS problematice Slovenska. Čtvrtá pětiletka znamená další výrazný růst ekonomiky Slovenska, další rozvoj školství, kultury a zdravotnictví, jak to zde čísly doložil místopředseda vlády s. Černík. Zůstávají však otevřeny některé problémy, zejména využití surovinového bohatství Slovenska a rozmístění učňovského dorostu, které se řeší současně s dalšími pracemi na plánu.

Uvítali jsme, že podíl strojů a zařízení na celkovém objemu investic se proti minulému období zvyšuje a má dosáhnout 61%.

Také zvýšení rozsahu generálních oprav o 48,5% vyhovuje doporučením výborů NS a nesporně přispěje k zlepšení stavu národního majetku.

Nejvíce se zvyšují prostředky na rozvoj dopravy, zejména na modernizaci železnice a na stavbu silnic. Již při projednávání směrnice jsme doporučovali zahájení stavby dálnice a uvítali jsme proto zařazení dálnice do pětiletého plánu.

Proti minulosti dochází k většímu soustředění kapacit výzkumné a vývojové základny na rozhodující úkoly. K charakteristice plánu výzkumných a vývojových prací je ovšem nutno dodat, že ani oponentní řízení a zadávání úkolů nepřispěla ke zkracování lhůt řešení jednotlivých úkolů. Naopak, počet úkolů, u nichž došlo k prodloužení termínů, převažuje nad počtem úkolů, u nichž byly lhůty zkráceny.

Výbory uvítaly, že se v pětiletce výrazněji posilují investice do nevýrobní sféry, že proti směrnici se zvyšuje rozsah bytové výstavby v zemědělství o 18 000 bytů, při celkovém zvýšení rozsahu bytové výstavby proti směrnici o 10 000 bytů.

Na rozvoj stavebnictví se dává o 1 miliardu Kčs více, než stanovila směrnice.

Přes posílení investic do výrobně technické základny stavebnictví považuje výbor pro investiční výstavbu a stavebnictví rozvoj tohoto odvětví do roku 1970 za nedostatečný.

Stavebnictví totiž zůstává nadále limitujícím článkem investiční výstavby. Projevuje se to zejména v neuspokojivé výrobě stavebních hmot. Trvající nedostatek základních stavebních materiálů a důležitých kompletujících výrobků ostatních resortů vážně ohrožuje plánované snížení rozestavěnosti a zejména úkoly v bytové výstavbě a údržbě. Proto výbor doporučuje, aby se znovu prověřil současný stav a možnosti rychlejšího rozvoje stavebnictví. Doporučujeme rovněž prověřit reálnost zajištění bytové výstavby pro zemědělce.

Jsou oprávněné obavy, že letos, v prvém roce pětiletky, nebude plán bytové výstavby splněn. Podle zpráv některých okresních a krajských národních výborů nezajišťuje stavební výroba ani pro rok 1967 plánovanou výstavbu bytů. Tím by se značně ohrozilo celkové plnění plánu bytové výstavby. A to nemůžeme dopustit! Problém bytový je tak vážný, že plánovaná bytová výstavba v pětiletce musí být minimem, a měli bychom učinit taková opatření, aby plán mohl být nejen splněn, ale i překročen. To však není jen věc centra, ale především také národních výborů a celé chozrasčotní sféry.