Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem. Prehovorí teraz posl. František Toman.

Posl. Toman: Soudružky a soudruzi poslanci, právě projednávaný vládní návrh o 4. pětiletém plánu rozvoje našeho národního hospodářství obsahuje v ustanovení § 2, odst. 7 pod literou C zásadu o využívání fondů společenské spotřeby k úkolům sociálního zabezpečení.

Je si třeba uvědomit, že tento úsek v pravém slova smyslu ovlivňuje výši společenské spotřeby našeho obyvatelstva a že na něj připadá více než polovina objemu všech prostředků.

Této skutečnosti je si plně vědom i náš zdravotní výbor NS, a proto již v minulém roce ustavil sociální komisi, která spolu se SÚSZ tuto problematiku stabilně sleduje.

Také v souvislosti s přípravou 4. pětiletky na úseku sociálního zabezpečení provedli poslanci sociální komise a zdravotního výboru vůbec celou řadu tematických prověrek a odborných jednání.

Chtěl bych zdůraznit, že výdaje na tento úsek společenské spotřeby budou mít během 4. pětiletky neustále stoupající tendenci. Vždyť vzestup ročních výdajů v průběhu pětiletky bude zde činit přes 30%, a to při stávajících prováděcích předpisech na úseku sociálního zabezpečení. Podstatnou část těchto výdajů představují pochopitelně dávky důchodového zabezpečení.

Základní příčinou tohoto růstu jsou především faktory demografické. Rychlý vzestup počtu občanů důchodově zabezpečených od roku 1948 a jejich věkové složení vede k tomu, že průměrný počet všech vyplácených důchodů v roce 1970 vzroste o více než 14%. Připomínám, že další činitelé růstu těchto výdajů mají hlavně ekonomickou povahu. Patří sem zejména vzestup pracovních příjmů a délky pracovní činnosti, jehož důsledkem je růst průměrné výše důchodů.

V důchodovém zabezpečení družstevních rolníků k tomu přistupuje ještě ta skutečnost, že stále poroste podíl členů JZD s vyšší úrovní hospodaření, kteří mají nároky zásadně stejné jako zaměstnanci.

Vliv těchto demografických a ekonomických činitelů na vývoj počtu důchodů a výdajů na jejich výplatu se však bude projevovat v každém odvětví důchodového zabezpečení zcela odlišně.

Tak v důchodovém zabezpečení pracovníků vzroste během pětiletky počet vyplácených důchodů asi o 16%, kdežto u družstevních rolníků, jejichž věkové složení je velmi nepříznivé, poroste počet vyplácených důchodů i výdaje na důchody mnohem rychleji. Počet vyplácených důchodů vzroste zde o 56% a výdaje na důchody stoupnou více než o 88%.

Naše sociální komise se velmi pečlivě zabývá problematikou důchodového zabezpečení družstevních rolníků. V poslední době jsme provedli podrobnou prověrku o působnosti vládní vyhlášky č. 195 z roku 1964 o rozsahu pracovní činnosti potřebné pro zápočet kalendářního roku v důchodovém zabezpečení družstevních rolníků. Tato vyhláška se v podstatě osvědčila, přispěla k upevnění pracovní morálky v družstvech a postupně se podařilo odstranit prováděcí potíže. Zbývá však ještě vyřešit otázku, zda a jak započítávat ty pracovní dny, ve kterých družstevník odpracoval méně než 6 hodin. SÚSZ se touto problematikou zabývá a věříme, že zajistí urychleně ve spolupráci s ministerstvem zemědělství vhodné řešení.

Od ministerstva zemědělství očekáváme také revizi směrnic č. 72 z roku 1964, pokud jde o majetkoprávní vypořádání se členy JZD a jednotlivě hospodařícími rolníky, jejichž hospodářství se převedlo do státních socialistických zemědělských organizací.

Naše komise několikrát upozornila SÚSZ, který pak upozornil ministerstvo zemědělství, aby předmětné vypořádání řešilo i otázku jejich dlužného pojistného. Pracovníci SÚSZ se asi před 14 dny na poslaneckém dnu v mém volebním obvodě ve Velké nad Veličkou sami osobně přesvědčili o potížích, které vznikají zde občanům s dlužným pojistným při uplatňování důchodových nároků při dosazení důchodového věku. Naše pozornost je zaměřena i na problematiku nízkých důchodů. Tento problém vznikl hlavně i tím, že si družstevníci před 1. lednem 1962 platili v převážné většině nejnižší pojistné, takže jim byly pak přiznávány ty nejnižší důchody.

Podle usnesení vlády č. 175 z roku 1965 mají být podle ekonomických možností zabezpečovány v ročních rozpočtech na jednotlivá léta pětiletky prostředky na zvyšování nízkých důchodů. Lepšící se hospodářský vývoj v naší zemi nám dává oprávněnou naději, že by touto cestou mohl být i tento problém do roku 1970 v podstatě vyřešen, jak o tom také hovořil místopředseda vlády s. Černík. Je si však také nutno uvědomit, že nejsou všude k těmto účelům používány prostředky sociálních fondů našich JZD; jak jsem se například sám přesvědčil a zjistil v našem Jihomoravské kraji, činí zde sociální fond často pouze 1% z celkových peněžních příjmů a měl by správně představovat aspoň 2 - 3%.

V dubnovém zasedání naší sociální komise jsme konstatovali, že nebyly opravdu dosud ještě vyčerpány všechny možnosti ze strany JZD pro pomoc družstevníkům s nízkými důchody, a to ať již jde o finanční prostředky, naturální dávky, záhumenková hospodářství čí přednostní proplácení vneseného mrtvého i živého inventáře.

Chtěl bych dále připomenout, že náš zdravotní výbor v souvislosti se zaváděním nové soustavy řízení a pružné cenové politiky doporučil SÚSZ, aby zvláště sledoval vývoj nízkých důchodů ve srovnání s vývojem životních nákladů, aby nedošlo ke snížení životní úrovně poživatelů nízkých důchodů.

Náročné úkoly na všech úsecích našeho národního hospodářství budou vyžadovat během pětiletky zvýšený počet pracovních sil. Zdroje pracovních sil jsou však omezené, a proto musí mít naše společnost zájem i na dalším zaměstnávání pracovníků, kteří již splnili či splní podmínky nároku na starobní důchod. Zvyšování životní úrovně pracujících, odstraňování namáhavé práce, zvyšování zdravotní péče a zkracování pracovní doby, to vše příznivě působí a bude působit, jak zde již bylo hovořeno, i na prodlužování pracovní aktivity našich pracovníků.

Několikrát se náš zdravotní výbor i sociální komise zabývaly onou nepříznivou skutečností, že většina pracujících ihned nebo velmi brzy po dosažení věkové hranice odchází do důchodu a mnozí dávají přednost pouze krátkodobým sezónním zaměstnáním. Po dohodě s SÚSZ předložil náš zdravotní výbor v rámci připomínek k XIII. sjezdu KSČ návrh na realizaci částečných starobních důchodů při poklesu výdělku a uvítali jsme rozhodnutí vlády ze dne 20. července t. r., které stanoví nové zásady pro výplatu důchodů vedle výdělku. V nové vládní vyhlášce č. 60 z tohoto roku o výjimečném poskytování důchodů některým pracujícím důchodcům je totiž zakotveno i ustanovení o poskytování části starobního důchodu při poklesu výdělku. Tím byl podle našeho názoru učiněn také první pokus o realizaci myšlenky postupného přechodu do starobního důchodu. Budeme nyní sledovat, jak budou pracující využívat tohoto ustanovení, avšak domnívám se, že bude. záležet na závodech, aby byly vytvářeny takové předpoklady, aby starší občané mohli pracovat zkrácenou pracovní dobu, případně aby mohli přejít na jiné méně namáhavé zaměstnání nebo na jiné pracoviště.

V průběhu 4. pětiletky nabudou však s velkou pravděpodobností aktuálnosti i některé další problémy důchodového zabezpečení. Tak výše důchodu je především závislá na průměrné výši pracovních příjmů v posledních letech pracovní činnosti se vznikem nároku na důchod. Takto vyměřený důchod se pak často vyplácí po celou řadu let, a to zpravidla v nezměněné výši. V průběhu této doby dochází však ke změnám v našich hospodářských poměrech, zejména ke změnám v životních nákladech a ke změnám v pracovních příjmech aktivního obyvatelstva, jakož i ke změnám v úrovni důchodového zabezpečení.

Pokud není výše starých důchodů upravována v souladu s těmito uvedenými změnami, dochází pak v průběhu doby k zaostávání životní úrovně poživatelů těchto starých důchodů za životní úrovní aktivně pracujících a za životní úrovní poživatelů nových důchodů, které byly vyměřeny později a z vyšších pracovních příjmů, případně podle nových výhodnějších právních předpisů. Nutno vzít v úvahu, že výhodnější nové důchody jsou do určité míry i výsledkem práce dřívější generace. V nejbližší době, kdy se očekává rychlejší pohyb nominálních pracovních příjmů i životních nákladů, vzroste potřeba řešení otázky přizpůsobování výše důchodů tomuto vývoji životních nákladů tak, aby reálná hodnota důchodů nám neklesala.

Dále to budou otázky přepočtu starých důchodů na úroveň přiměřenou úrovni důchodů nových. Konečně tu budou působit i záležitosti všeobecného přizpůsobování výše důchodů růstu úrovně pracovních příjmů, a tím růstu životní úrovně ekonomicky aktivní části obyvatelstva. Domnívám se, že řešení těchto problémů v mezích hospodářských možností bude jedním z nejzávažnějších úkolů sociálního zabezpečení v příštích letech naší 4. pětiletky. Bylo by možno vypočítávat další problematiku a úkoly našeho sociálního zabezpečení během pětiletky, avšak chtěl bych závěrem ještě upozornit na rozvoj služeb sociálního zabezpečení, pokud jde o ústavní péci a o pracovní rehabilitaci.

V ústavech sociální péče pro mládež má počet míst do roku 1970 vzrůst více než o 40%, avšak ani tak nebude možno umístit v těchto zařízeních všechnu defektní mládež. Investiční náklady a stavební kapacita by měly být pro tento úsek opravdu přidělovány preferenčně.

Ani v ústavech pro dospělé v důsledku nedostatku stavební kapacity nebude potřeba míst během pětiletky uspokojena. Počet míst v těchto ústavech poroste během pětiletky dokonce pomaleji než počet našich obyvatel ve věku od 65 let. Tak zatímco v roce 1965 připadalo na 1000 těchto občanů 27,7% míst v ústavu pro dospělé, klesne tento poměr do roku 1970 na 26,7%. K udržení tohoto poměru v roce 1970 by bylo potřebí více než 2000 dalších nových míst v ústavní péči.

Prověrkové nálezy poslanců našeho zdravotního výboru potvrzují, že bude třeba zpřísnit výběrové řízení pro umístění v domovech důchodců a nepovolovat umístění tam, kde se mohou děti o rodiče postarat. Připomínám, že nepůjde v žádném případě jen o počet ústavních míst, nýbrž že bude nutno zlepšit i úroveň služeb v domovech důchodců a jejich výstavbu provádět formou hotelových typů. Bude také nutno realizovat studii o státní a družstevní výstavbě jednopokojových bytů pro staré lidi. Je nutno přiznat, že v daném případě nejde jen o náš československý problém, nýbrž toho času je to celosvětový problém v ubytování a bydlení starých a přestárlých důchodců.

Ještě bych měl velmi stručnou, ale podle názoru naší sociální komise velmi důležitou připomínku, pokud jde o úsek pracovní rehabilitace. Podívejte se, zájem celé naší společnosti musí směřovat k tomu, aby si invalidní občané udrželi nebo získali vhodné zaměstnání. Závody mají tyto osoby se sníženou pracovní schopností zaměstnávat tak, aby nedocházelo ke zhoršování jejich zdravotního stavu. Tento úkol by měl být intenzívně sledován během celé pětiletky, kdy závody by se měly zaměřit na zřizování zvláštních chráněných dílen a pracovišť pro osoby se změněnou pracovní schopností. Příslušná výrobní družstva invalidů jsou totiž určena hlavně pro občany s těžším zdravotním poškozením.

Naše sociální komise zasedala 14. října v budově výcvikového střediska pro občany se změněnou pracovní schopností v Bratislavě, kde jsme se přesvědčili, že i ve velmi sociálně a zdravotně složitých případech je možno během tří let vychovat z invalidních občanů kvalifikované odborníky. Přesvědčili jsme se, že se tito občané, kteří by jinak dostávali invalidní důchod, stávají dobrými odborníky, jsou přínosem pro naši společnost, zbaví se komplexů méněcennosti a během velmi krátké doby svou pracovní produktivitou a aktivitou vrátí naší společnosti náklady za internátní pobyt, za pracovní výcvik a odbornou léčbu.

Je opravdu značnou škodou, že máme dosud u nás pouze jediné výcvikové středisko tohoto druhu a bylo by celospolečensky užitečné během pětiletky vybudovat obdobné středisko, a to alespoň jedno v Čechách a jedno na Moravě.

To jsou ve velmi stručném přehledu nejzákladnější úkoly ve vývoji sociálního zabezpečení ve čtvrté pětiletce, které sledují, aby naše sociální zabezpečení mělo v pravém slova smyslu všechny rysy rozvinuté socialistické společnosti, a proto také doporučuji vládní návrh zákona o čtvrté pětiletce přijmout a schválit. (Potlesk.)

Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem s. Tomanovi. Slovo dávam posl. Kovářovej.

Posl. Kovářová: Vážené soudružky a soudruzi. Dovolte mi přednést několik poznámek k problematice, která je již delší dobu středem pozornosti naší široké veřejnosti a snad denně se objevuje na stránkách našeho tisku. Jde o problematiku životního prostředí, která byla u nás v minulosti zanedbávána a podceňována, což přirozeně způsobilo vážné potíže v ochraně krajiny, ovzduší, čistoty vod, v komplexnosti bytové a občanské výstavby, úrovně pracovního prostředí apod.

Když chápeme životní prostředí jako odraz činnosti. v základních sférách naší společnosti, jeví se nám nedostatky v životním prostředí jako zrcadlo těch negativních jevů, o kterých jsme zde hodně hovořili v souvislosti s projednáváním koncepce čtvrté pětiletky. Dnes je již odmítán zjednodušený názor, že materiální podpora tvorby životního prostředí je pouze záležitostí morálně politickou a správně se zdůrazňuje ekonomický význam životního prostředí. Vysoká úroveň životního prostředí je měřítkem vyspělosti celé socialistické společnosti a ukazatelem vysoké životní úrovně lidu.

Považuji proto za významný přínos k řešení nedostatků v životním prostředí tu část čtvrtého pětiletého plánu, ve které je uloženo vynaložit na posílení nevýrobní sféry 40% všech investičních prostředků a posílit tuto oblast absolutně proti minulému období o 23,5 mil. Kčs. To znamená, že bude proti minulým pěti letům postaveno navíc 50 000 bytů, asi o 50% posílena technická a občanská vybavenost a zdvojnásobeny opravy a údržba bytového fondu.

Posílení materiální základny nevýrobní sféry o 36% představuje významnou kvalitativní a kvantitativní změnu, která spolu s opatřeními v oblasti znečišťování vod a ovzduší vytváří daleko širší prostor pro řešení nedostatků životního prostředí, než tomu bylo v minulosti. Přikládám proto této části návrhu pětiletého plánu, která má pak dalekosáhlý význam pro zlepšování životních podmínek obyvatelstva, velký politický význam a využívám dnešní příležitosti k tomu, abych jej z tohoto místa ještě zdůraznila.

Je samozřejmé, že konfrontace plánu se skutečným vývojem přináší řadu těžkostí. Musíme si všichni uvědomit, že realizace našich záměrů v oblasti životního prostředí je závislá na celkovém úspěšném rozvoji našeho národního hospodářství. Z tohoto hlediska je důležitý zejména vztah k průmyslové výstavbě, ke stavebnictví, k národním výborům a jejich plánovacím a projektovým organizacím.

Dovolte mi, abych jen na příkladu bytové výstavby a údržby bytového fondu ukázala na obtíže, které bude nutno překonat při uskutečňování čtvrtého pětiletého plánu.

Již tradičně je při realizaci potlačována bytová a občanská výstavba ve srovnání s průmyslovou výstavbou. Nejmarkantněji se to projevuje v oblasti zásobování, kde stavební organizace zabývající se průmyslovou výstavbou jsou přednostně zásobeny před organizacemi zajišťujícími bytovou výstavbu. Nejhůře jsou ovšem na tom okresní stavební podniky, které zajišťují údržbu a opravy bytového fondu. Existují dokonce oficiální pořadníky, které jsou směrnicí pro postup odbytových organizací.

Horší podmínky v realizaci bytové výstavby se projevují i v celkovém plnění plánu, které je zpravidla u bytové výstavby horší o 2 až 5% než u průmyslové výstavby. Např. v letošním roce při přeplňování úkolů v průmyslové výstavbě bylo ve finančním vyjádření do konce srpna proti minulému roku odevzdáno do užívání o 4000 bytů méně. Zmiňuji se o tomto problému proto, že se v souvislosti se zaváděním ekonomických nástrojů do investiční výstavby objevují do určité míry oprávněné názory, že podceňování bytové a občanské výstavby se bude v podmínkách působení nové soustavy řízení ještě prohlubovat. Tyto názory vyplývají z obavy, že případné rozpory v průmyslové výstavbě budou v budoucnu řešeny dohodami ekonomicky silnějších investorů s dodavateli na úkor kapacit a zdrojů určených pro bytovou a občanskou výstavbu.

V investiční výstavbě se hodně hovoří o problematice monopolu dodavatelů. Zejména se mluví o monopolu stavebních a strojírenských organizací. Existuje však i monopol národních výborů. Tento monopol se projevuje v oblasti zabezpečování údržby a oprav bytového fondu, protože národní výbory záměrně usměrňují kapacity okresních stavebních podniků určené převážně na údržbu a opravy domovního majetku na investiční výstavbu. Z tohoto důvodu nejsou zatím reálně zabezpečeny úkoly čtvrtého pětiletého plánu, kde je uloženo zdvojnásobit údržbu a obnovu bytového fondu. Postup národních výborů ovšem vyplývá ze skutečnosti, že podniky velkého stavebnictví nechtějí provádět neefektivní výstavbu drobných investic a okresní stavební podniky nemají pro to dostatečné kapacity.

Kromě postupného vytváření materiálových předpokladů bylo v zájmu zvyšování úrovně životního prostředí v poslední době uděláno hodně i v teoretické oblasti. Krystalizují se představy o socialistickém životním stylu, vytváří se koncepce našich největších měst a průmyslových aglomerací, upřesňují se názory na celkovou koncepci osídlení, bydlení na vesnici apod. Tyto představy budou konkretizovány v dlouhodobých výhledech rozvoje naší společnosti.

Chtěla bych však upozornit, že naši architekti a naši projektanti ne vždy dosti pohotově, pružně a s láskou k věci využívají našich současných možností k odstraňování nedostatků k tvorbě životního prostředí. Jsou např. stížnosti na uniformitu našich sídlišť. Nové progresívní typy obytných domů TO 8 B a TO 6 B, které mají světovou úroveň, umožňují na podkladě prvkové typizace výstavbu několika desítek variant bytových domů. Naši projektanti však projektují a stavební organizace stavějí tyto domy jen asi v šesti základních řešeních, které byly propracovány v podrobných bytových podkladech. Samozřejmě to zjednodušuje projekci a výstavbu a umožňuje projektantům i stavebním dodavatelům plnit a překračovat plán. Je ovšem třeba, aby nová ekonomická soustava vytvořila a prohloubila v tomto směru pružné nástroje hmotné zainteresovanosti, aby uniformita našich sídlišť zmizela.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Na příkladu bytové výstavby jsem chtěla ukázat, že se zajištění úkolů pětiletého plánu v oblasti životního prostředí setká ještě s řadou vážných potíží. Jestliže dnes můžeme konstatovat, že vláda předkládá návrh, který daleko rozhodněji řeší do budoucna komplexnost rozvoje životního prostředí, bude úlohou orgánů NS, aby sledovaly jednotlivé etapy uskutečňování těchto cílů a poskytovaly pomoc tam, kde bude nutné ovlivňovat řešení ve prospěch celospolečenských zájmů. (Potlesk.)

Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem posl. Kovářovej. Slovo má posl. Poledňák.

Posl. Poledňák: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Zákon o ekonomice příštího pětiletého období bude mít pro další rozvoj národního hospodářství naší země neobyčejný význam. Ve vládním návrhu zákona se konstatuje, že hlavním smyslem a cílem těchto opatření ve čtvrtém pětiletém plánu je proces konsolidace a rekonstrukce, proces urychlené tvorby zdrojů.

Realizování těchto opatření bude mít bezpochyby odraz v oblasti kvalifikovanosti a vzdělanosti našich pracujících. Kvalifikovanost, osvojení si nových výrobních principů a pracovních postupů, schopnost uvádět do praxe novou technologii a vysokou techniku, smysl pro nová, progresívní, socialismu sloužící opatření - to vše bude do značné míry představovat faktory přímo ekonomické hodnoty. V usnesení XIII. sjezdu strany jsou tyto závěry týkající se kvalifikace a vzdělanosti vyjádřeny velmi přesně: "Základním zdrojem růstu společenské produktivity práce a národního důchodu je v našich podmínkách vědecký a technický pokrok" a dále pak usnesení konstatuje, že je nutno rozpracovat studie a koncepce vědecko-technické revoluce a kvalitativních přeměn jako základ pro stanovení cílů plánu rozvoje národního hospodářství a podniků. A konečně na jiném místě usnesení XIII. sjezdu je stanoveno, že je nutno umožňovat mnohem účinnější uplatňování kvalifikovaných odborníků v praxi. Chci tedy upozornit na neobyčejně významnou, důležitou a přímo neoddělitelnou složku ekonomiky tohoto pětiletého období, v němž má dojít k zásadním změnám v řízení výroby, na otázky vzdělanosti a kvalifikace.

V podkladech, které byly připraveny pro naše zasedání, najdete údaje o rozvoji školství. Chtěl bych především konstatovat, že jen v resortu ministerstva školství a kultury je počítáno na léta 1966-1970 s částkou 1824 mil. na investiční politiku bez generálních oprav a fondu vědy a techniky. V rámci výstavby 247 000 bytových jednotek v sídlištích bude nutno věnovat na jejich vybavení školními zařízeními částku zhruba 1,5 mld Kčs, z toho na mateřské školy asi 400 mil. Kčs, na základní devítileté školy zhruba 1,1 mld Kčs. V dohodě s ÚRO se počítá se zabezpečením výstavby 716 tříd mateřských škol. Jistá pomoc bude poskytována v rámci podnikové výstavby.

Investiční politika v oblasti školství má řadu problémů, které bude nutno postupně a cílevědomě řešit. Do roku 1970 bude nutno postavit v každém okrese nejméně jednu školu jako náhradu za školu havarijní. Jen tato výstavba by si vyžádala zhruba ³/₄ mld Kčs. Přitom se však hrubě zanedbává z těch či oněch důvodů údržba základních fondů. Kdyby se dělala údržba generální opravy takovým tempem jako doposud, prohospodařili bychom do 30 let všechny základní fondy, které máme ve školství v dispozici. Chtěl bych upozornit, že limit, který je stanoven a který tvoří 0,67% hodnoty základních fondů, je značně nízký a je pod všemi limity ostatních sektorů. Je to vůbec nejnižší koeficient. To není příznivá situace. Každý z poslanců by mohl uvádět fakta o zastaralosti školního fondu.

Koncepce správného rozvoje školství a vzdělanosti má pro realizaci plánu rozvoje národního hospodářství význam nepodřadné důležitosti. Naopak. Bylo by jen žádoucí, aby ve všech odvětvích byla úloha kvalifikace a vzdělanosti náležitě doceněna. V mnoha směrech je to podmínka sine qua non. Z tohoto hlediska stojí pak za povšimnutí jíž samotný fakt rozmísťování 15letého dorostu. S jeho umísťováním je nemálo problémů, jak o tom hovořil i s. Tymeš. I když se počet žáků na výběrových školách zvýší do roku 1970 proti 53 350 v roce 1960 na 70 094, těch, kteří přecházejí do učebního poměru na 162 205 proti 94 654, zůstává stále několik tisíc nezařazených, což bude představovat, zejména na Slovensku, vážné problémy, kde uvažované zdroje pro učební poměr, tj. 54,4% z celkového počtu 15letých, jsou podstatně vyšší, než požadují podniky a resorty. Chtěl bych však současně upozornit, že nelze považovat za řešení vzrůst počtu těch, kteří po skončení základní devítileté školy odcházejí přímo do výrobního procesu. Jejich počet vzroste v roce 1970 na 21 645 proti 13 627 v roce 1960. V plánu se tak předpokládá růst nekvalifikované pracovní síly.

Dovolte mi však několik poznámek k vysokým školám, na nichž se připravují ti, kteří mají v rozhodující míře ovlivňovat technický rozvoj. V období 4. pětiletky vzroste význam vysokoškolského vzdělání, vysokoškolsky kvalifikovaných pracovníků. Problémem prvořadého významu je potřeba správně stanoveného počtu vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Všichni dobře chápeme, že se i při sebelepší metodice plánování nelze stoprocentní přesností stanovit počty vysokoškolských studentů, kteří přicházejí do prvních ročníků. V průběhu studia dochází ke značným výkyvům, s nimiž je však nutno počítat. Rozhodující pro potřeby národního hospodářství jsou však počty absolventů vysokých škol. A tady začínají nejasnosti, které nejsou vyřešeny ani v plánu pětiletky.

Pro posuzování potřeb vysokoškolsky vzdělaných odborníků panuje mnoho nejasností. Vznikají a pravděpodobně, jak již dnešní zkušenosti naznačují, budou se dále prohlubovat rozpory mezí požadavky resortů a počty předpokládaných absolventů vysokých škol. Požadavky resortů jsou zpravidla podstatně nižší. Byly vysloveny dokonce názory, že národní hospodářství je přesyceno kvalifikovanými pracovníky. Kdyby tomu tak bylo, pak by proces konsolidace a intenzifikace musel postupovat daleko rychleji, než je tomu dnes. Domnívám se, že pravá příčina je však jinde. Jistě bude nutno přezkoumat hlavní směry výuky na vysokých školách a přejít od příliš úzké specializace k širšímu odbornému zaměření, podstatně zvýšit možnost vysokých škol držet krok se soudobým technickým rozvojem, pečovat o vysokou modernizaci výuky a vybavenosti vysokých škol, k čemuž zatím nejsou dostačující záruky v pětiletém plánu.

Rozhodující však bude dosáhnout oné kvalifikační struktury pracovníků, která bude plně ve shodě s hlavními tendencemi rozvoje národního hospodářství. K tomu bude nutno zpracovat na skutečně vědeckém základě analýzu vlivu kvalifikace na vědecko-technický rozvoj, ačkoliv by se zdála naprosto samozřejmou vzájemná podmíněnost obou faktorů. Jde o stanovení jasných, o objektivní fakta se opírajících zásad pro přípravu kvalifikovaných dělníků a odborníků se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. S pracemi tohoto typu je nutno začít bez odkladu. Čas nečeká. Podle plánu má být v roce 1970 přijato do prvních ročníků vysokých škol 25 950 žáků a již dnes se ukazuje, že toto číslo není definitivní a že je bude nutno pravděpodobně snížit zhruba o 700 posluchačů. Nejde o 700 nebo 800 nebo jiné číslo. To je možno vždycky upřesňovat. Jde o ujasnění významu a místa odborného vzdělání vůbec a vysokoškolského pak zvlášť, jako jednoho z nástrojů rozvoje ekonomiky národního hospodářství.

A kromě toho - dnešním rozhodováním o trendech vývoje odborné a vysokoškolské kvalifikace rozhodujeme o jeho vlivu v letech po roce 1970. To všechno předpokládá soustavné upřesňování plánu pětiletky, na úseku odborného vzdělání pak s patřičným předstihem. Nepochybuji, že nové ekonomické zásady, jejich důsledné zavádění, nutnost urychlit technický progres jen zvýší náročnost na vysokou odbornost. Bylo by však záhodno již dnes přezkoumat, zda úzce resortní a podnikové zájmy a zúžený ekonomistický pohled násobený jistou konzervativností, neochotou dát na místa odborníky, pro něž mají kvalifikaci, nepředstavuje již dnes vážné zábrany pro další rozvoj odborné kvalifikace. Naše země není tak bohatá, aby si mohla dovolit plýtvat mozky a talenty tím spíše, že dobře víme, že cena mozku v období vědecko-technické revoluce podstatně vzrůstá. A konečně z politického hlediska není nepodstatnou nutnost dát mladé generaci perspektivu spojenou s rozvojem a budoucností socialistické společnosti.

Tolik ve stručné poznámce k ekonomice vzdělání, která v tomto smyslu nepatří do sféry spotřeby, ale do oblasti tvorby hodnot, tj. do výroby. Jde o výchovu a přípravu lidí tvůrčího charakteru, kteří dovedou realizovat nové myšlenky, kteří budou s to svými znalostmi a schopnostmi vkročit do světové soutěže, do oné tvrdé konkurence, v níž jsou rozhodujícími kritérii kvalita, progresívnost a cena.

Dovolte mi nyní, soudružky a soudruzi poslanci, druhou poznámku.

V souvislosti s posuzováním zákona o 4. pětiletce nelze se nedotknout ekonomiky kultury. Chci hned v úvodu této poznámky vyslovit jisté obavy; zatímco pravidla ekonomického a finančního režimu jsou pevně a přesně stanovena pro celou výrobní sféru a začnou objektivně působit v nejbližší době, ekonomika kultury je zatím stanovována víceméně podle starých pravidel. Nová pravidla a zásady řízení však budou na celou kulturní oblast působit bez ohledu na tuto skutečnost. Chtěl bych se dovolat rezoluce XIII. sjezdu strany k naléhavým otázkám dalšího rozvoje socialistické kultury. Konstatuje se v nich, že "zásady nové soustavy plánovitého řízení, které jsou postupně zaváděny do všech odvětví ekonomické základny, budou s citlivým přihlédnutím ke specifičnosti kulturní činnosti rozpracovány se zřetelem k tomu, aby byla zvyšována úroveň a účinnost ideologického působení". A dále se v témž usnesení. dochází k závěru, že je nutno dosáhnout toho, "aby ekonomika celé oblasti kultury včetně rozhlasu, televize, filmu, úseku ministerstva školství a kultury a národních výborů byla posuzována a rozvíjena jako celek".

Důležitým a pozornosti zasluhujícím je požadavek, aby ekonomika této oblasti byla rozvíjena se zřetelem k úrovni a účinnosti ideologického působení, a dále pak, že má být posuzována jako celek.

Je možno vůbec hovořit o ekonomice té oblasti, která nepatří do sféry produkce?

Bezpochyby ano. A dokonce je to nutno, protože i v ní existují zcela objektivně působící ekonomická pravidla. Bylo by však chybou, kdybychom jim přisuzovali místo, které by jakýmkoli způsobem působilo proti samotné funkci a postavení kultury. Kultura má a bude mít ve své bohaté mnohostrannosti velmi významné postavení a úkoly v rozvoji socialistické společnosti. Zejména dnes, kdy se pozornost společnosti soustřeďuje na problematiku rozvoje národního hospodářství, nelze pouštět ze zřetele, že cílem těchto opatření je konec konců život socialistického člověka ve vyspělé, rozvinuté socialistické společnosti. A že konečně cílem těchto snah není pouze - i když samozřejmě také - člověk konzumující hodnoty materiální, ale člověk všestranně rozvinutý, vzdělaný, informovaný, se smyslem pro krásu, pro umění, s vkusem hodným tvůrce této společnosti, že jde o aktivního občana, který se sám na vytváření těchto hodnot podílí.