Podľa Štatistickej ročenky ČSSR z roku 1966 sme v posledných dvoch rokoch mali pšenicou obsiate 830 000 ha. K tomu, aby sme na týchto osevných plochách, ktoré sú teraz každoročne pod pšenicou, získali dodatočne 1 mil. ton, ktoré teraz dovážame, t. j. 10 miliónov q, je potrebné zvýšiť priemerný hektárový výnos, podľa prepočtov, ktoré som si urobil, o 12 q z hektára. Keď som si po prvýkrát prepočítal tieto relácie a vyšlo mi číslo dodatočných 12 q z každého hektára, považoval som spočiatku tento výsledok ako nedostatočný, nedosažiteľný, nereálny cieľ. No pri ďalších porovnaniach, pri sledovaní doterajšieho trendu rastu priemerných hektárových výnosov, ako i na základe medzinárodných porovnaní, nezdá sa mi to už také vysoké. Veď cieľ zvýšiť priemerné hektárové výnosy o 12 q znamená zvýšiť terajšie priemerné hektárové výnosy z 24,2 q na 36 q, t. j. rast o 50%. Hneď na tomto mieste by som chcel uviesť, že naši poľnohospodári zvýšili priemerné hektárové výnosy zo 17 q v priemere rokov 1934 až 1938 na dnešných 24 q, ktoré sú vypočítané z priemeru rokov 1961 až 1965. A vylúčime roky vojny a povojnové rekonštrukcie, tento rast zo 17 q na 24 q, t. j. rast o 41%, bol dosiahnutý za 15 - 18 rokov. Pritom bol tento rast dosiahnutý pomerne v ťažkých rokoch, keď bol narušovaný zväzok s roľníctvom, v rokoch, keď sa riešila úloha zásadnej prestavby poľnohospodárstva z malovýrobnej na veľkovýrobnú, v podmienkach, keď pre potreby rozvoja priemyslu sa v značnej miere čerpali prostriedky aj z poľnohospodárstva.

Nakoniec tento rastúci trend hektárových výnosov je v istom zmysle zákonitý, je výsledkom uplatňovania modernej agrotechnickej vedy. Naša spoločnosť dosiahne i prekoná tento cieľ, nemožno ho považovať za nedosažiteľný. Problém j e v tom, aby sme priebeh tohto procesu uskutočnili v čase, ktorý je nám priaznivý, aby sme uvedomiac si nutnosť takýchto opatrení, pod tlakom budúceho nutného rastu cien obilia na svetovom trhu sústredili maximálne svoje sily i materiálne prostriedky pre taký rozvoj poľnohospodárstva, ktorý nám môže zvýšiť priemerné hektárové výnosy na uvedených 36 q v priebehu 10 - 15 rokov. Treba podotknúť, že priemerné hektárové výnosy pšenice v dobre hospodáriacich podmienkach napr. v Západoslovenskom kraji už dnes dosahujú výnosy 38, 40, ale i nad 40 q z hektára.

Som proti akémukoľvek stanoveniu nereálnych úloh, najmä v oblasti poľnohospodárskej výroby, ako sme tomu boli svedkami v minulosti pri starom systéme administratívneho riadenia. Každý významný národohospodársky cieľ je nutné zabezpečiť splnením predpokladov, ktoré tento cieľ podmieňujú a ktoré robia jeho splnenie možným.

Domnievam sa, že dospela v našej spoločnosti doba pre to, aby sme rozpracovali otázky komplexného rozvoja poľnohospodárstva ako rovnako dôležitého veľkého odvetvia našej spoločenskej výroby popri priemysle, doprave a stavebníctve. Aby sa vytvorili pre naše poľnohospodárstvo podmienky, za ktorých ono môže uskutočňovať rozšírenú reprodukciu rýchlejším tempom, aby princíp hmotnej zainteresovanosti, uplatňovaný v poľnohospodárstve a v relácii k poľnohospodárstvu, neplodil negatívne tendencie a nepôsobil ako brzdiaci faktor rozvoja poľnohospodárstva.

Ako vidno, zo svetového obilného problému sme sa dostali k nášmu poľnohospodárstvu. Nutne sa nám tu problém rozšíril z uvedených 800 000 hektárov, na ktorých sa dnes pestuje pšenica, na problematiku celého poľnohospodárstva, pretože splniť úlohu zintenzívnenia pestovania pšenice za relatívne krátku dobu sa nemôže obísť bez pohľadu na poľnohospodárstvo ako celok.

Myslím, že tu plne platí téza, ktorú okrem iných zdôraznil aj s. Černík v úvode dnešnej diskusie, že rozvoj poľnohospodárstva je v záujme celej spoločnosti a že bez konsolidácie poľnohospodárstva niet konsolidácie národného hospodárstva.

Plne si treba uvedomiť, že nadhodená úvaha o raste priemerných hektárových výnosov o dodatočných 12 q je len jedna z alternatívnych riešení, že je tu celá rada rôznych prístupov, napríklad vo zmene štruktúry osevných plôch, v zmenenej skladbe samotnej spotreby a pod. Nerobím si nárok na to, že jedine táto cesta riešenia je jedinou cestou riešenia obilného problému. No mne tu ide o to, a hlavne o to, aby sme naliehavosť riešenia obilného problému u nás prevážne z vlastných zdrojov si uvedomili v plnej miere a vyvodili z toho príslušné závery pre najbližšie roky. Zdá sa mi prirodzené, že tie prostriedky, ktoré by sme vydali na nákup pšenice za vyššie ceny za 10 rokov, keby sme vložili do rozvoja poľnohospodárstva dnes, mohli by sme v tomto smere aspoň dačo dosiahnuť.

Vzhľadom na to, čo som povedal, domnievam sa, že plynie aspoň jeden konkrétny záver. V rámci obnovených prác na generálnej perspektíve hospodárskeho rozvoja treba venovať osobitnú pozornosť poľnohospodárstvu aj z aspektu nutnosti zvýšiť podiel vlastných zdrojov pre krytie našich potrieb obilia.

Domnievam sa, že vzhľadom na to, že naša 4. päťročnica je otvorenou, je tu možnosť v ďalšom bode plánovacích prác sprogresívniť celkové materiálne i ekonomické podmienky, za ktorých sa uskutočňuje rozšírená reprodukcia v poľnohospodárstve, aby sme už teraz, v najbližších rokoch založili také trendy vývoja, ktoré nám pomôžu riešiť obilný problém z vlastných zdrojov.

Súdružky a súdruhovia poslanci, dovolil som si podeliť sa s vami s niektorými úvahami k otázke poľnohospodárstva a k otázke riešenia obilného problému. Ak sa mám vyjadriť k návrhu zákona o 4. päťročnom pláne ako celku, chcel by som sa pripojiť k záveru, ktorý urobil spravodajca posl. Tymeš, v ktorom doporučil zákon na schválenie.

Podpredseda NZ s. Chudík: Ďakujem. Ako posledný dnes večer prehovorí poslanec Karel Doupovec.

Posl. Doupovec: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, stupeň intenzity rozvoje našeho národního hospodářství je v převážné míře závislý na tom, v jakém rozsahu budeme schopni v našich závodech zavádět novou moderní techniku. Tato nejmodernější technika je však mrtva a nepřináší užitek, nepodaří-li se ji včas v závodech instalovat.

Dovolte mi proto, abych krátce pohovořil o problematice délky investičních cyklů, která je jednou stránkou efektivnosti investiční výstavby.

Pro kapitalistického podnikatele je rychlost, se kterou uvede investice do provozu, otázkou základní. Je ekonomicky nucen rychle uhradit vložený kapitál, dodržet konkurenční schopnost svých výrobků, uhájit nebo získat další trhy. V našich podmínkách, kde investice byly převážně hrazeny ze státních prostředků, kdy výstavba byla a je současně prováděna skoro v každém městě a v každé vesnici při nedostatečném rozvoji stavebnictví, kdy celkové ekonomické podmínky nebyly pro investora tak tvrdé, se postupně vytvořila neúnosná situace, že lhůty výstavby našich investic jsou dvojnásobné až trojnásobné oproti zahraničí.

Jako stavař si kladu otázku: V čem jsou základní příčiny, že v investiční výstavbě docilujeme tak špatných výsledků? Je to v lidech, v našich technicích, dělnících, v našich projektantech? Jsem přesvědčen, soudružky a soudruzi, že v tom to není. Stále ještě platí, že naši lidé mají zlaté ruce, mají organizační a technický talent. Jde spíše o to, aby byly vytvořeny takové podmínky, aby naši lidé mohli ukázat, co umějí.

Myslím, že kořen zla i klíč k nápravě je v ekonomických podmínkách, za kterých investiční výstavba probíhá. Ekonomický zájem investora a jednotlivých dodavatelů nebyl doposud totožný a byl dokonce rozporný. U dodavatelů stavebních prací a technologické části doposud převládá zájem na takové rentabilitě vlastní činnosti, která je v rozporu s požadavkem rychlé a hospodárné výstavby. Investor nemůže prosadit celospolečenský zájem urychlené výstavby proto, že úsilí dodavatelů o dobré hospodářské výsledky nevede ke zkrácení cyklu výstavby, ale naopak k jejímu prodlužování.

Rámcové podmínky hospodaření podniků, které vstoupí v platnost od ledna příštího roku, vystavují investora tvrdému ekonomickému tlaku, který ho bude nutit, aby prováděl opatření na zkracování výstavby vlastních investic. Toto řešení považuji za správné. Myslím však, že není však doposud jasné, zda ekonomické nástroje, které už letos působí ve stavebnictví a budou ještě prohloubeny od ledna příštího roku, vytvářejí dostatečný ekonomický zájem dodavatelských organizací jak stavebních, tak strojírenských na zkracování investiční výstavby.

Svoji argumentaci doložím názorným příkladem. Stavební dodavatel Hydrostav Bratislava překračuje v letošním roce na jmenovitých úkolech ve Východoslovenských železárnách v Košících, na výstavbě atomové elektrárny v Bohunicích a na výstavbě Ropovodu a Dusla III o 60 mil. Kčs plán, což se projevuje podstatně lepším věcným plněním úkolů na těchto stavbách.

Nejvýrazněji se to projevuje ve výstavbě III. etapy Dusla v Šale, kde stavební připravenost k montáži u všech objektů je v předstihu přibližně o jeden měsíc proti plánu. Z tohoto dobrého plnění a překračování úkolů na důležitých stavbách však pro podnik neplyne žádný prospěch. Naopak, v důsledku překročení plánu o 60 mil. utrpí podnik ekonomickou ztrátu. Pro podnik by bylo proto nejvýhodnější splnit plán jen na 100%.

Na základě vládního usnesení č. 267 z letošního roku je zesilován ekonomický tlak na zabezpečení realizace staveb ve stanovených termínech a kvalitě. Jde o povinnost uzavírání hospodářských smluv jako podmínky pro financování staveb, pozastavení úhrad faktur při neplnění rozhodujících dílčích termínů dodávek, kolaudační srážka, majetkové sankce apod. Tato opatření mají převážně povahu sankcí, postihují ty, kteří neplní převzaté úkoly.

Považuji tato opatření také za správná, avšak jen za opatření přechodného charakteru. Do budoucna je však třeba dát přednost takovým ekonomickým nástrojům, které budou ovlivňovat proces investiční výstavby v aktivním smyslu, to je, že budou ekonomickými podněty, podnikovou a hmotnou zainteresovaností podněcovat ke zkracování cyklu investiční výstavby. Tyto nástroje musí být vzájemně svázány tak, aby vytvořily jednotný komplex působení jednotlivých prvků nebo soustavy, aby byl zajišťován celospolečenský zájem na zkrácení investiční výstavby pro všechny partnery. Základ pro systém zainteresovanosti je vytvořen rámcovými podmínkami hospodaření podniků, který bude platit od ledna příštího roku. S ohledem na požadavek rychlého tempa investiční výstavby není však připravovaný systém úplně domyšlen a domnívám se, že bude třeba jej dále prohlubovat. V této souvislosti stavební podniky velmi pozorně sledují experiment na výstavbě sklárny v Novém Boru a volají po vytvoření alespoň částečně podobných podmínek pro stavebního dodavatele, jako má jugoslávská firma.

Druhou základní příčinou prodlužování výstavby a zvyšování rozestavěnosti je materiálně technické zásobování staveb. Budu jen opakovat slova předsedy celostaveništního výboru KSČ na stavbě ve Vřesové, když tvrdím, že často krutě pociťujeme nedostatek základního a jiného materiálu. Za současné materiálové situace je třeba někdy kvalifikovat snahu o zkrácení investiční výstavby jako dobrodružnost. Doslova těmito slovy se k situaci vyjadřují odpovědní pracovníci stavebních dodavatelů a investorů. Jsem seznámen s opatřeními, která byla v poslední době přijata vládou k tomu, aby situace byla v dohledné době řešena. Je třeba však konstatovat, že jsme vstoupili do prvního roku 4. pětiletky za velmi neuspokojivé zásobovací situace. Tato situace zatím trvá a bude mít nesporně negativní vliv na průběh investiční výstavby. Obracím se proto na příslušné zainteresované ministry, aby věnovali soustavnou pozornost vytváření těch základních předpokladů, které umožní tuto neuspokojivou situaci v co nejkratší době řešit. Přitom však připomínám, že otázka zásobování národního hospodářství stavebninami a kompletujícími materiály není jen otázkou ministra stavebnictví, nýbrž i ministra těžkého průmyslu, chemického průmyslu, spotřebního průmyslu, zahraničního obchodu a výrobních družstev. My, poslanci Národního shromáždění, nemůžeme již léta chodit po našich volebních obvodech a uklidňovat naše pracující, že tato situace se řeší. Trpí tím autorita vlády i poslanců.

V procesu realizace investiční výstavby hrají kromě ekonomických nástrojů významnou úlohu nadále nástroje plánu. V závěru svého vystoupení bych chtěl v této souvislosti připomenout, že se neosvědčila praxe předstihového povolování zahajování staveb, která vedla jen k prodlužování lhůt výstavby a zvyšování rozestavěnosti. Při zařazování staveb do plánu je třeba přihlížet nejen k vlastní efektivnosti investice, která je dána technickým řešením, ale ke kategorickému požadavku zkracování lhůt výstavby. V tomto směru nejsou naše roční plány investiční výstavby dosti progresívní a například ani dováženou techniku neplánujeme realizovat ve lhůtách odpovídajících světové úrovni.

Je třeba rovněž vyvodit závěry z dosavadních výsledků výběrového řízení, které jednoznačně ukazuje, že hlad resortů po investicích není úměrný jejich technické a organizační schopnosti nové stavby řádně a ekonomicky zdůvodnit a projektově připravit.

Soudružky a soudruzi poslanci, pětiletý plán stanoví, že průměrná lhůta výstavby má být v roce 1970 zkrácena ze 6 let na 3 ¹/₂ roku. Letošní znepokojivý vývoj rozestavěnosti znovu nabádá, abychom za současného nerovnovážného stavu poptávky a nabídky v oblasti investic řídili investiční politiku velmi uvážlivě a střízlivě tak, aby usnesení XII. a XIII. sjezdu KSČ, pokud jde o rozestavěnost a tempo výstavby, byla bezpodmínečně splněna. (Potlesk.)

Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem poslancovi Doupovcovi.

Súdružky a súdruhovia, dosiaľ v rozprave prehovorilo 15 poslancov.

Pre zajtrajšiu schôdzu zostáva ešte 17 prihlásených poslancov do diskusie.

Prerušujem teraz schôdzu Národného zhromaždenia. Ráno budeme pokračovať v 8.30 hod.