Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, místopředseda vlády inž. Černík; kandidát předsednictva ÚV KSČ Vaculík; tajemníci ÚV KSČ Koucký, dr. Štrougal, místopředsedové vlády Krajčír, inž. Krejčí; ministři Barbírek, David, Dvořák, Hamouz, Indra, Korčák, Krutina, Kudrna, Macháčová-Dostálová, Majling, dr. Neuman, dr. Plojhar, Smrkovský, Uher, dr. Vlasák.

251 poslanců podle prezenční listiny.

Místopředseda NS s. Chudík: Súdružky a súdruhovia, zahajujem prerušenú schôdzu, pokračujeme v diskusii. Do rozpravy sa prihlásil posl. Václav Jiránek. Dávam mu slovo.

Posl. Jiránek: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte, abych se ve svém diskusním příspěvku k projednávání vládního návrhu zákona o čtvrtém pětiletém plánu zmínil o několika specifických problémech místního hospodářství a služeb.

Samotný plán má poněkud odlišnou formu než u podniků řízených odvětvovým způsobem, neboť ukazatele plánu mají ryze orientační charakter a skutečnou hodnotovou a obsahovou náplň plánu provedou národní výbory v úzké spolupráci s podniky místního hospodářství a služeb a s družstevními výrobními organizacemi. V zájmu urychlení aplikace zdokonalené soustavy řízení a plánování bude nutné, aby národní výbory ponechaly větší samostatnost podnikům v ekonomickém a technickém rozhodování a upravily vzájemné vztahy tak, jako je dnes mají oborová ředitelství vůči svým podřízeným jednotkám.

Při kontrole plnění plánu za I. pololetí letošního roku jsme zjistili, že celý úsek místního hospodářství vysoko překračuje plánované úkoly a čistý zisk více než o 130 mil. Kčs, což dokazuje, že předkládaný návrh čtvrtého pětiletého plánu je možno na úseku místního hospodářství pokládat za minimální.

Již v I. pololetí letošního roku se ukázalo, jak dobře působí uplatnění zásad nové soustavy plánovitého řízení. Při novém řízení bylo také odkryto mnoho rezerv, které přinesly lepší plnění ve prospěch celé naší společnosti. Důležité však je to, že tak významného plnění dosahují nejen ojedinělé podniky, ale velká většina podniků místního hospodářství.

l když plán byl překročen a vysoko plněn ve všech ukazatelích, je nutno konstatovat, že výsledky by mohly být ještě lepší, kdyby zásobování materiálem, náhradními díly, ale i některými jednotlivými součástkami pro místní hospodářství bylo na požadované výši.

Velikým nedostatkem je to, že ještě pořád podniky místního hospodářství nejsou pro výrobní podniky žádným partnerem, a proto výrobní podniky odmítají podnikům místního hospodářství podepsat pro příští rok dodavatelské smlouvy. Tím zapříčiňují, že podniky místního hospodářství zase nemohou podepsat hospodářské smlouvy našemu obchodu v dodávce tržního zboží a obchod velmi těžce postrádá tento maloobchodní obrat, který by mu z dodávek do tržních fondů mohl vzniknout.

Jak vypadá situace v praxi, ukáži na příkladu Kovopodniku Plzeň, který je podnikem místního průmyslu.

Kovopodnik Plzeň je jediným výrobcem přenosného čerpadla, které se jmenuje Přenoska a které vyrábí jako jediný výrobce v republice. Na Brněnské výstavě místního hospodářství letošního roku byl tento výrobek, který je vynálezem, odměněn II. cenou. Poněvadž toto čerpadlo je lehké, cena je velmi přístupná a možno ho použít na světelný i třífázový proud, je po celé republice našimi obyvateli velmi žádáno, hlavně zahrádkáři, ale i v našich obcích a všude tam, kde je nutno čerpat vodu ze sklepů, které v letošním roce je naprostý přebytek.

Proto vedení podniku rozhodlo tuto výrobu tržních fondů zvýšit pro rok 1967 na 5000 kusů přesto, že podnik provádí 80% údržby a oprav v celkové své náplni. Chuť uspokojit zákazníky by byla, ale výrobní podnik, od kterého je nutno zabezpečit dodávku motorků pro těchto 5000 kusů přenosek, odmítl podepsat dodavatelské smlouvy, a přání i nároky obyvatel se uspokojit nemohou. Vedle toho i obchod přijde o dost velkou část maloobchodního obratu. 5000 kusů motorků stojí asi 1 mil. Kčs, ale obchod by za 5000 přenosek tržil skoro 3 mil. Kčs a 5000 našich rodin by bylo spokojeno.

Základním zdrojem rozvoje služeb zůstane ještě v příštích letech počet pracovníků v tomto odvětví, neboť technické a strojní vybavení bude omezenější než materiální výroba ostatních úseků národního hospodářství. Je proto správné, že ministerstvo vnitra bude přímo řídit trust podniků pro mechanizaci oprav a služeb, a to zejména v tom směru, aby se přeorientovaly tyto podniky z dosavadní produkce na výrobu strojů a zařízení pro prádelny a čistírny, holičsko-kadeřnické provozovny, blokové prádelny, protektorovací provozovny, opravárenské podniky apod.

Zaměření služeb se bude postupně orientovat na služby spojené s bydlením obyvatelstva, na opravy předmětů dlouhodobé spotřeby, na služby umožňující plné využití volného času jak k rekreaci, tak i k dalšímu sebevzdělání, na provádění servisu odpovídající vývoji motorismu v naší republice a na poskytnutí takových prací, které postupně zbaví naše rodiny všech starostí o vedení domácnosti. Na druhé straně pak postupující chemizace našeho spotřebního průmyslu nutně potlačí provádění oprav punčoch, textilu, obuvi a kožedělných výrobků.

Hlavní důraz v rozvoji služeb se musí klást na kvalitu jejich provedení, na včasnost a pohotovost. V Bratislavě se soudruzi zabývali kvalitou práce prádelen a pozvali si jeden pražský ústav s požádáním, aby provedl sociologický průzkum v rodinách o kvalitě praní. Průzkum se ukončil v srpnu a přinesl velmi zajímavé návrhy a názory na tuto sféru poskytovaných služeb.

Bylo navštíveno 600 rodin a po zpracování výsledků se ukázaly tyto skutečnosti: Pro špatně vyprané a vyžehlené prádlo nepoužívalo služeb prádelny 21,8% dotazovaných, pro špatně vyprané prádlo se zůstatkem skvrn 3,8%, proto, že prádlo po vyprání bylo zažloutlé 38,5%, pro nepříjemný pach vypraného prádla 2,8%, pro špatné škrobení 3,8%, pro dlouhou dodací lhůtu 3,8%, pro potrhání, rozmačkání knoflíků 10%.

Je zajímavé, že při tomto průzkumu si skoro nikdo nestěžoval na cenu za vyprání. Podobné ověřování v řadách svých zákazníků by měly provádět všechny provozovny služeb, vyvodit patřičné závěry a v krátké době odstranit zjištěné závady s patřičnou popularizací takového opatření. Uvažuje-li se v plánu s růstem prádelenství o 57%, pak nám to nezajistí obyvatelstvo za špatně vyprané věci, ale za zvýšenou kvalitu rovnající se domácímu praní. Volil jsem tento příklad proto, že tyto služby jsou poměrně nejrozšířenější a podávají celkový obraz o kvalitě celého souboru poskytovaných služeb.

Dalším důležitým úsekem místního hospodářství jsou neplacené služby, které se budou významně podílet na řešení komplexu otázek, které tvoří naše životní prostředí a které bezprostředně ovlivňují životní úroveň obyvatelstva. Požadavek především péče o čistotu a vzhled měst a obcí, péče o veřejnou zeleň, o odvoz odpadků, o údržbu městských komunikací, o veřejné osvětlení jsou nutné nejen v zájmu našeho obyvatelstva, ale mají celkový vliv i na rozvoj aktivního cestovního ruchu, zejména v našich lázeňských městech. Dosavadní poznatky ukazují, že tato oblast se v minulosti značně zanedbala. V Nymburce jsou třeba na údržbu veřejných komunikací dva pracovníci, na 22 km kanalizací 2 údržbáři, na 35 km vodovodů 4 údržbáři. V České Lípě v rekreační oblasti se odvážejí odpadky z domů a restaurací jednou za 14 dní.

Tyto skutečnosti vedly k tomu, že poslanci NS, členové komise pro místní hospodářství při výboru NS pro potravinářský a spotřební průmysl, se zúčastní spolu s orgány lidové kontroly prověrky rozvoje služeb zabezpečovaných v oblasti městského hospodářství rozpočtovými organizacemi a zařízeními NV. Výsledky pak budou sloužit jako náměty k dokumentu o životním prostředí a zdraví lidu.

Chtěl bych se ještě zmínit o situaci v údržbě a opravách domovního majetku, kde v důsledku nedostatku stavebních kapacit a materiálně technického zásobování i v hospodaření s finančními prostředky určenými na opravy se dostáváme do stále větších potíží. V nedávné době Ústřední komise lidové kontroly a statistiky zjistila, že značnou část prostředků odčerpává nová bytová výstavba a je přece neúnosné, aby se na opravy nových domů věnovalo v průměru 30% z prostředků celkově dávaných na opravy a údržbu bytového fondu. V Banské Bystrici 80% a v llavě dokonce 100%. Jsem přesvědčen, že všechny tyto okolnosti vezme vláda v úvahu při projednávání opatření ke zkvalitnění bytové výstavby a ke zlepšení správy a údržby bytového fondu.

Dovolte mi, abych se ještě dotkl jedné otázky, která souvisí s bytovým problémem. V návrhu zákona o pětiletém plánu se počítá s výstavbou 450 000 bytů do roku 1970 a z tohoto celkového počtu bytů se má většina postavit formou družstevní a individuální výstavby. V družstevní výstavbě se má postavit svépomocí, tj. bez nároku na stavební kapacitu, skoro 50 000 bytů. Víme, že materiálně technická základna pro úkoly našeho stavebnictví je velmi napjatá a bude vyžadovat nemalého úsilí centra, aby se vyřešila, avšak pokládám za nutné, aby družstevní svépomocná výstavba bytů byla plně saturována potřebným stavebním materiálem i příslušným instalačním zařízením včetně oken, dveří, podlah apod. Vždyť členové svépomocných bytových družstev sami věnují svůj volný čas této výstavbě a máme velmi dobré výsledky z tohoto způsobu výstavby.

V závěru lze konstatovat, že důsledným respektováním všech specifických zvláštností tohoto úseku bude podnikům místního hospodářství i výrobním družstvům umožněno zajistit takový rozvoj služeb, který uspokojí potřeby občanů. Ministerstvo vnitra stojí nyní před úkolem rozpracovat koncepce rozvoje jednotlivých oborů služeb, vytvořit podmínky pro jejich realizaci, zejména v podmínkách zdokonaleného způsobu řízení a plánování našeho národního hospodářství.

Pro schválení zákona budu hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem posl. Jiránkovi. K slovu je prihlásený posl. Sopr.

Posl. Sopr: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Ve svém diskusním příspěvku chtěl bych se zabývat některými zemědělskými otázkami vyplývajícími z čtvrtého pětiletého plánu včetně výkladu s. inž. Černíka k zákonu o pětiletém plánu. Domnívám se, že plán rozvoje zemědělství, jak je zakotven v zákoně, odpovídá reálným možnostem našeho zemědělství. Zvýšení výroby, jak je udáno, jsme schopni v zemědělské výrobě splnit; jsem přesvědčen, že postup konsolidace v našem zemědělství nám umožní splnit tento úkol, a to v celém rozsahu. Je to vidět z toho, že potravinářství a zásobování obyvatelstva potravinami naším zemědělstvím je prováděno rovnoměrně. Naše zemědělství v poslední době vděčně přijalo některá opatření našeho ÚV a vlády. Souhlasím s názorem, že i pětiletý plán bude významnou pomocí našemu zemědělství za tím účelem, abychom zvýšili výrobu.

Ve správných proporcích vyvíjející se specializace nám umožní zvyšovat hektarové výnosy i užitkovost hospodářských zvířat, ale bude působit i na snižování vlastních nákladů. Je však nutné, aby se ke specializaci zkvalitnily, jak bylo řečeno ve zdůvodňovací zprávě, i dodávky průmyslu a chemie pro zemědělství. Aby odpovídaly svou kvalitou na všech úsecích, aby zmizely ze zemědělských závodů stroje, které před morálním opotřebením musí být vyřazeny, protože prostě svou kvalitou neodpovídají. Zemědělská výroba není dnes jen samovýroba, důležité je zde skutečně působit na tuto výrobu. Závisí to minimálně z 50 i více procent na ostatních odvětvích našeho národního hospodářství. V jaké kvalitě, v jakém množství a jakosti dostáváme prostředky, podle toho jsme schopni skutečně vyrábět a uspokojovat potřeby naší společnosti.

Dále se domnívám, že to co nám může nejvíce pomoci, jsou služby pro naše zemědělství. Jestliže je dosud vykonávaly zemědělské závody a musely se jich zhostit s lidmi často nekvalifikovanými - mám zde na mysli hlavně výstavbu výrobních zařízení -, půjde o to dokázat, aby - když je budou provádět jiné podniky, které mají kvalifikované kádry - tuto výstavbu prováděly lépe, aby služby lépe vyhovovaly technologii a aby se to projevilo také snížením nákladů.

Vždyť naše zemědělství v současné době kromě své vlastní zemědělské činnosti dělá celou řadu dalších prací, které je nuceno dělat, poněvadž nikdo jiný je neudělá. My, zemědělci, máme zcela na bedrech zúrodnění půdy; kolik z celkové práce na zúrodnění půdy, na melioracích, na závlahách a na ostatních pracích provádějí jiná odvětví našeho národního hospodářství? Většinu těchto prací provádějí naše zemědělské závody samy a jsme přesvědčeni, že kdybychom je dokázali od této práce alespoň zčásti osvobodit, že by se to projevilo na úseku samotné zemědělské výroby a že by tato šla mnohem rychleji kupředu. Ovšem projevuje se zde opět nákladovost. My např. jsme schopni meliorovat 1 ha zemědělské půdy za 4000-6000 Kčs a jestliže tuto činnost zadáme jinému podniku, pak je to nejméně částka 8000-10 000 Kčs, na kterou přijde 1 ha.

Dále se domnívám, že dobrou službou pro zemědělství by bylo, aby zemědělské nákupny a zásobovací závody rozvíjely co nejširší činnost a co nejvíce urychlily své nákupní možnosti. My dnes víme, že už značnou část zemědělské výroby vykupují zemědělské nákupní závody v surovém stavu. Domníval bych se, že by bylo nutno zde řešit otázku, která je velmi důležitá, a to otázku, jak je prováděn nákup v tomto surovém stavu. Většinou to záleží na dohodách, které jsou uskutečňovány individuálně mezi jednotlivými závody, ať zemědělskými nebo ze sféry nákupu, a záleží na tom, jak se tyto dva dohodnou. Ovšem jsou zde potíže zvláště v tom, že cenové rozložení a veliká spousta tříd mnohdy způsobí, že se snižují realizační možnosti jednotlivých zemědělských podniků. Přitom je to věc dosti samoúčelná, která končí převzetím těchto produktů v zemědělských nákupních závodech. Domnívám se, že by se měl velmi zjednodušit odhad nebo stanovení jakosti zemědělských produktů a že těch 16 tříd nebo kolik jich celkem je, třeba u pšenice, by nemuselo být. Že by tam stačily tři, poněvadž dále do obchodu se toto opatření neprojevuje. Výkup prodává pšenici sklovitou, polosklovitou anebo moučnou, ale my máme z každé ještě tolik podtříd a jejich vlastní rozdíl často bývá určen jenom smyslovým odhadem. Tím se stává, že dojde mnohdy k některým nesnázím a že realizace zemědělského podniku se sníží. Chtěl bych poukázat na to, že např. realizace v letošním roce v okruhu našeho okresu se skutečně snižuje oproti tomu, co se předpokládalo. Přesto rok 1965 - 1966 vcelku neměl tak zvláštní rozdíly. Týká se to vzrůstu pšenice jak na poli, tak také ve sklizni. Zde skutečně by mělo dojít k úpravě, poněvadž oba roky byly přibližně stejně mokré a přece se snížená realizace u všech druhů obilí projevila. A pokud jde o nákup v surovém stavu, toto opatření, které zde dosud působí, se skutečně projevuje negativně.

Domnívám se, že by to mělo být jednou z věcí, která by měla být dobře projednána a druhá věc, na kterou bychom měli vynaložit všechny své síly, je umožnit uskutečnění nákupu skutečně rychle, aby se mohl snížit tlak na pracovní síly.

Dále se domnívám, že v průběhu této pětiletky bychom měli umožnit, aby se v zemědělství mohly provádět jiné způsoby prodeje a jiné způsoby zpeněžení zemědělských výrobků. V dnešní době nákup zemědělských produktů (ZNZZ) má skutečně monopolní postavení. Nejsme proti tomu, aby jej měl i nadále, ale přimlouval bych se za to, abychom umožnili i dalším odvětvím našeho národního hospodářství, aby v co možná největší míře navazovaly přímé styky s našimi zemědělskými závody, aby přímo se zemědělskými závody uzavíraly smlouvy na výkup jednotlivých produktů zemědělské výroby. Domníval bych se, že by to skutečně přinášelo možnost hledat nové cesty výhodné pro obě strany, a to jak pro kupující, tak i pro prodávající, a že by se to skutečně projevilo v celé zemědělské výrobě zlepšením podmínek, které tam jsou.

Soudružky a soudruzi, ve zdůvodnění k pětiletému plánu, které uvedl s. Černík, místopředseda vlády, myslím, že je velmi mnoho, co nás potěšilo. Přímá slova uznání zemědělské výrobě za jednu z rozhodujících složek odvětví našeho národního hospodářství. Uznání v tom směru, že se záležitosti týkající se problematiky zemědělství mají stát věcí celé společnosti, přece nás musí povzbuzovat a musí nám také pomáhat. To především se týká kvality a množství dodávaných výrobních prostředků, které máme. Dále bylo řečeno, že nebudou kladeny překážky při rozvazování pracovního poměru z jiného odvětví, pokud tito lidé se rozhodnou pro práci v zemědělství.

Myslím, že je to celá škála směrnic a vytváření možností, které nám pomohou řešit naší zemědělskou situaci a pomohou nám skutečně, aby zemědělství zaujalo ve společnosti to místo, které mu patří.

Chtěl bych se ještě zmínit o jedné věci. Včera mne přímo překvapil s. Rapoš, který říkal, že není sice zemědělským odborníkem, ale zmínil se o obilním problému. Obilní problém skutečně je, je na celém světě a je i u nás. A bude skutečně i podle našeho mínění pracovníků zemědělství jedním z nejdůležitějších. Myslím, že vývody soudruha Rapoše jsou správné, pokud říká, že snad je v moci našeho zemědělství, aby naše zemědělská výroba byla na výši, která odpovídá potřebám naší společnosti a že jsou to platné perspektivy. Ovšem není to snadná věc. Domnívám se, že v tomto směru i naše zemědělská věda je nám velmi mnoho dlužna, že když si promítáme odrůdovou skladbu našich zemědělských produktů, dostáváme se do nesnází. U pšenice byla zvýhodněna cena pro pšenici, jež má nejvíce sklovitosti. Kolik my dnes máme odrůd, které odpovídají tomu, abychom mohli obdržet tuto normu. Domnívám se, že se i na druhé straně u pšenice projevuje to, že bychom potřebovali novou výkonnou odrůdu, která je schopna, aby v průměru bylo možno vypěstovat 36 q z 1 ha. Mnohdy toho dosahujeme i v podmínkách, které jsou průměrné v naší republice. Dokážeme to tedy, ale kolik je s tím starostí. Soudruzi, sklidit hektar pšenice, která dá 40 q a přitom je polehlá, to je velký problém. To je takový tlak na zemědělské závody, že mnohdy v konečné fázi sklizně dokážeme její značnou část zkazit bez viny pracovníků, kteří přímo na tomto úseku pracují.

Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem. Prihlásený je posl. Škultéty.

Posl. Škultéty: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, významnou úlohou v štvrtom päťročnom pláne je zaisťovanie úloh zahraničného obchodu. Táto úloha je o to závažnejšia, že vývoz musí neustále rásť pri súčasnom zvyšovaní ekonomiky.

Úlohy vývozu stanovené 4. päťročným plánom sú reálne a zabezpečiteľné. Závisí len od nás, aby sme posúdili, či terajšie používané formy Ministerstva zahraničného obchodu budú stačiť na zaistenie týchto úloh.

Od 1. januára 1966 všetky výrobné podniky uplatňujú nové zásady plánovitého riadenia, avšak aplikácia nových zásad medzi výrobnými podnikmi a podnikmi zahraničného obchodu a v samotnom Ministerstve zahraničného obchodu zaostáva. Toto zaostávanie spočíva hlavne v tom, že sa nehľadajú a neuplatňujú účinnejšie formy zaisťovania zahraničného obchodu úzkym spätím podnikov zahraničného obchodu s výrobnými podnikmi a že sa nevyužívajú dostatočne skúsenosti iných socialistických štátov, ako NDR, Maďarskej ľudovej republiky a Poľskej ľudovej republiky.

Podiel ťažkého priemyslu na československom zahraničnom obchode činil v roku 1966 56,5% z celkového československého vývozu a necelých 30% z celkového československého dovozu. V období do roku 1970 má dôjsť k ďalšiemu výraznému zvýšeniu podielu ťažkého priemyslu na československom vývoze. Pritom sa požaduje prevedenie závažných štrukturálnych zmien vo vývoze ťažkého priemyslu. Tieto zmeny sledujú ďalšie zvýšenie efektívnosti vývozu strojárskych a hutných výrobkov a vysoký rast vývozu do kapitalistických štátov, najmä vývozu za volné meny. Preto úkoly ťažkého priemyslu môžu byť zaistené vo vývoze do roku 1970 len na základe zmenenia doterajších foriem organizácie a prevádzania zahraničného obchodu. Pri existencii samostatných podnikov zahraničného obchodu riadených priamym spôsobom Ministerstvom zahraničného obchodu nemôže dôjsť k zjednoteniu plánu z hľadiska sortimentu, miesta a času plnenia výrobných úkolov medzi podnikmi zahraničného obchodu a výrobnými hospodárskymi jednotkami.

Nejednotnosť plánovitého riadenia zahraničného obchodu spôsobuje vážne ťažkosti v zaisťovaní vývozných úkolov ťažkého priemyslu. Napríklad pre výrobnú hospodársku jednotku, Továrne strojárenskej techniky, Ministerstvo ťažkého priemyslu stanovilo pre 4. päťročný plán úkol zvýšiť vývoz v roku 1970 oproti roku 1965 o 55,8%, čo s ohľadom na celkový úkol Ministerstva ťažkého priemyslu vo vývoze i s ohľadom na vysokú efektívnosť vývozu obrábacích a kožespracujúcich strojov, lisov a náradia, je nutné považovať za úkol minimálny.

Avšak Strojimport, hlavný partner Továrne strojárenské techniky v zahraničnom obchode, na základe rozpisu Ministerstva zahraničného obchodu zaisťuje zatiaľ zvýšenie vývozu behom 4. päťročnice len o 17,5%. Na základe toho vznikajú vážne sortimentné rozpory medzi podnikmi zahraničného obchodu a výrobnými hospodárskymi jednotkami.

Tieto rozpory sa však ďalej prehlbujú, najmä keď podniky zahraničného obchodu zameriavajú svoju činnosť na sortiment, ktorý vyžaduje výstavbu nových špecializovaných kapacít a ďalší technický rozvoj. Tak napr. z celkového objemu uplatnených požiadaviek podnikom zahraničného obchodu Strojimport predstavujú 38 mil. Kčs stroje už nevyrábané alebo stroje vyžadujúce výstavbu novej klimatizovanej haly a pod. Zbývajúci objem požiadavkov je sústredený do štyroch závodov VHJ, Hulín, Kuřim, Hostivař, Žebrák, kde z kapacitných dôvodov je ďalšie zvýšenie výroby úplne nereálne. Tento príklad však charakterizuje väčšinu ďalších výrobných hospodárskych jednotiek v Ministerstve ťažkého priemyslu.

Operatívne rozhodovanie o vznikajúcich sortimentných a iných rozporoch medzi podnikmi zahraničného obchodu a výrobnými hospodárskymi jednotkami vyžaduje veľké úsilie a mnoho času pracovníkov príslušných útvarov na Ministerstve ťažkého priemyslu a Ministerstve zahraničného obchodu. Aparát oboch ministerstiev je takto zaťažovaný v rozpore so základným poňatím novej sústavy riadenia, málo efektívnym operatívnym riadením na úkor riešenia zásadných koncepčných problémov.

Existujúca dualita v plánovitom komplexnom riadení zahraničného obchodu v jednotlivých odboroch strojárenskej a hutnej výroby a vážne dôsledky z toho vyplývajúce nemôžu byť prekonané pri zachovaní doterajšieho organizačného odlúčenia podnikov zahraničného obchodu od generálnych riaditeľstiev výrobných hospodárskych jednotiek.

Výrazné zlepšenie v zaisťovaní zahraničného obchodu je možno docieliť úzkym ekonomickým zopätím podnikov zahraničného obchodu a výrobnými podnikmi cestou docieľovaných zahraničných cien. Vo vzťahu k výrobným hospodárskym jednotkám a podnikom je princíp pôsobenia docieľovaných zahraničných cien na ich hospodárske výsledky dôsledne dodržovaný. Pri zlepšovaní relácie medzi úhrnom docieľovaných zahraničných cien a úhrnom veľkoobchodných cien vyvážaných výrobkov bude tvorba hrubého dôchodku u výrobných podnikov vyššia, zatiaľ čo pri nepriaznivom vývoji relácie medzi docieľovanými zahraničnými a veľkoobchodnými cenami budú výrobné podniky na takýto vývoj doplácať zo svojho hrubého dôchodku.

Ináč je tomu však vo vzťahu k podnikom zahraničného obchodu, kde nie je podobný dopad pri nízkych docieľovaných zahraničných cenách. Takto sú výrobné hospodárske jednotky a podniky stavané jednostranne do nevýhodnej situácie, že samy ponesú hospodárske dôsledky práce zahraničného obchodu, bez toho, že by mali možnosť úroveň práce PZO rozhodujúcim spôsobom ovplyvniť. A tak pracovníci PZO budú ďalej zabezpečovať len kvantitatívne zvyšovanie vývozu bez nutnosti zlepšovania efektívnosti vývozu cestou dosiahnutia vyšších zahraničných cien.

Že tomu tak je, ukazuje i skutočnosť za prvý polrok 1966, kedy klesol rozdielový ukazovateľ pri vývoze obrábacích strojov do kapitalistických štátov na 76,7% proti docieľovanému 78,4 % za rok 1965. Tak napr. Československá socialistická republika vyváža obrábacie stroje do Anglie a NSR, ktoré majú vyššie parametre ako obrábacie stroje Sovietskeho zväzu, Poľska, Maďarska a Juhoslávie, pritom však ceny za 1 tonu obrábacích strojov sú najnižšie. Publikované údaje v Anglii a v NSR sú nasledovné: Československá socialistická republika vyváža do Anglie 1 tonu obrábacích strojov za 5400 mariek, do NSR za 5409 mariek. Sovietsky zväz však vyváža za 6000 mariek do Anglie za 1 tonu vyvezených obrábacích strojov a do NSR za 5470 mariek za 1 tonu vyvezených obrábacích strojov. Poľsko vyváža za 5900 mariek do Anglie a do NSR za 4359 mariek, Maďarsko vyváža do Anglie za 6050 mariek, do NSR za 6583 mariek za 1 tonu obrábacích strojov. Juhoslávia napr. do NSR vyváža za 9364 mariek za 1 tonu vyvezených obrábacích strojov. Podobné prípady sú i u iných odborov, a preto jednotlivé výrobné hospodárske jednotky, podniky i pracovníci Ministerstva ťažkého priemyslu sa intenzívne zaoberajú tým, ako zlepšiť spôsob zabezpečovania zahraničného obchodu pri sústavnom zvyšovaní efektívnosti.

Podrobný rozbor s návrhom na riešenie má niekoľko výrobných hospodárskych jednotiek, medzi nimi Továrne strojárenskej techniky, Škoda Plzeň a ďalšie. Pracovníci Ministerstva ťažkého priemyslu majú vypracovaný vlastný návrh na riešenie komplexného zopätia výroby a zahraničného obchodu. Navrhujú začleniť do rámca Tovární strojárenskej techniky PZO Strojimport, do rámca odborového riaditeľstva Škoda zaradiť podnik zahraničného obchodu Škodaexport a do zväzku odborového podniku Chepos včleniť Technoexport. Ďalej navrhujú sústrediť v jednom predajnom útvare Strojexportu export výrobných odborov ČKD Praha a po konsolidácii ho previesť do ČKD ako samostatný exportný útvar a podobne postupovať u Združenia silnoprúdej elektrotechniky a ostatných výrobných hospodárskych jednotiek.

Tieto návrhy vyplývajú plne z uplatňovania nových zásad plánovitého riadenia a sú v súlade s požiadavkami a potrebami výrobných hospodárskych jednotiek a podnikov a preto je potrebné ich podporovať a čo najrýchlejšie uviesť do praxe.

Súdružky a súdruhovia, 4. päťročný plán na roky 1966-1970 je zameraný na maximálne využitie všetkých zdrojov a rezerv v našej republike. Nové zásady plánovitého riadenia a ich uplatnenie v praxi pomôžu rýchle využívať všetky zdroje. 4. päťročný plán bude mať veľký význam i pre celé Slovensko, ktoré má zvýšiť do roku 1970 priemyslovú výrobu o 58% a v poľnohospodárskej výrobe má tržná produkcia vzrásť o 28%. Týmto spôsobom dôjde na Slovensku k ďalšiemu spriemyselneniu cestou nových závodov alebo závodov rekonštruovaných.

Pri podrobnejšom rozbore jednotlivých oblastí na Slovensku sa však ukazuje, že sú ešte ďalšie rezervy, najmä v pracovných silách, ktoré nebudú využité do roku 1970, na čo poukázal vo svojej správe i spravodajca s. Tymeš. Ukazuje sa, že vo Východoslovenskom kraji v jednotlivých rajónoch ako hlavný problém je využiť pracovné sily, zatiaľ čo v iných krajoch republiky je nedostatok pracovných síl.

Pre obraznejší pohľad chcem uviesť okres Prešov z hľadiska využitia pracovných síl do roku 1970, ale i vývoj po roku 1970. To znamená, že ak nezačneme využívať voľné zdroje pracovných síl do roku 1970, po roku 1970 sa budú tieto zdroje ešte zväčšovať. Tento stav však vyplýva z populačného vývoja, ktorý je vysoko nad priemerom celej republiky a do roku 1970 bude prírastok 8,9%. Pokiaľ v roku 1965 boli voľné zdroje pracovných síl celkom v počte 5859, tak do roku 1970 tieto vzrastú na 12 431 a do roku 1975 na 20 321 pracovných síl.

Toto narastanie voľných pracovných síl je z toho dôvodu, že doterajšie podniky v okrese Prešov, ako sú Odevné závody kpt. Nálepku v Prešove, Východoslovenské konzervárne Sabinov, ZPA Prešov, ZVL Prešov, Agrostroj Sabinov a Východoslovenský mäsopriemysel nezamestnávajú toľko pracovníkov, aký je prírastok, nehľadiac na to, že podniky sa bránia prijímať pracovné sily z hľadiska stabilizačného odvodu. A tak sa dostávajú do rozporu s potrebami uvedených oblastí. Poznamenávam však, že uvedené počty pracovníkov ako voľné zdroje sú už odpočítané z plánovaného náboru pre iné okresy, vrátane Východoslovenských železiarní.

Osobitný problém, ktorý úzko súvisí s nedostatkom pracovných príležitostí, je otázka päťnásťročného dorastu. V okrese Prešov už dnes sú problémy s umiestnením cca 600 mladých ľudí, ktorých počty každý rok sa budú zvyšovať, a ostane ako problém do roku 1970. Myslím si, že je možné účelne využiť týchto mladých ľudí.

Túto situáciu zhoršujú aj jednotlivé podniky, a to tým, že nové zásady plánovitého riadenia uplatňujú tak, že obmedzujú prijímanie do učňovskej výuky. Uspokojiť sa však s týmto stavom znamená vytvárať podmienky, aby nám vyrastala nekvalifikovaná mládež.