V zájmu dalšího zlepšení zásobování je nevyhnutelné, aby se ve čtvrté pětiletce řešily a postupně odstraňovaly nedostatkové druhy zboží a zároveň, aby nám z trhu nemizely levné druhy zboží, neboť to pak zatěžuje rodiny s větším počtem dětí.

Z průmyslového zboží z výroby spotřebního průmyslu je třeba dořešit bavlněné šatovky potištěné, bavlněné dekorační tkaniny, tkaniny z přírodního hedvábí, pánské oblekové tkaniny s tesilem, některé druhy koberců, porcelánové, skleněné a keramické zboží.

Ze strojírenské výroby jsou to plynové sporáky, etážové topení, vany smaltované litinové, vany pozinkované, kuchyňské mlýnky, bytové armatury, elektrické sporáky, elektrické pečicí trouby a elektrické zásobníky vody.

Z chemického průmyslu je třeba dořešit školní sešity, gumotextilní lehátka a podlahovou krytinu gumovanou.

Dosavadní zkušenosti s odstraňováním nedostatkových druhů zboží jsou dobré. Je třeba říci, že tam, kde vnitřní obchod trval důsledně na dodávkách, tam se některé druhy za poslední dva roky vyřešily úspěšně, jako u obuvi a konfekce. Je proto třeba i u ostatních úzkoprofilových druhů nastoupit cestu důslednosti a věřím, že by se zásobování spotřebním zbožím zlepšilo. Ve čtvrtém pětiletém plánu jsou pro to vytvářeny všechny předpoklady. Čtvrtý pětiletý plán je plánem nového typu, je to plán rámcový, dynamicky chápaný a otvírá možnosti k prosazení zdokonalené soustavy řízení, je možné jej dále propracovávat a ekonomicky v praxi provádět.

Při projednávání čtvrtého pětiletého plánu vnitřního obchodu byla ve výboru pro odvětví spotřebního průmyslu velmi široká diskuse; bylo poukazováno na nedostatky, které jsou v zásobování trhu spotřebním zbožím, jak už jsem shora ve své zprávě uvedla. Proto s radostí vítáme zvýšení investiční částky proti navrhované částce o 500 mil. Kčs pro chemický průmysl, neboť nám pomůže řešit nedostatek chemických vláken, nových hmot a obalovou techniku, ve kterých máme úzký profil.

Nyní bych chtěla říci několik připomínek k velmi vážnému problému v obchodě, a sice k potřebě pracovníků a jejich výdělkům. Vnitřní obchod má velký význam v národním hospodářství, poskytuje službu obyvatelstvu. 75% kupní síly se odčerpá nákupy v obchodě. Též počet zaměstnanců, kteří tyto služby vykonávají, je 7,2% celkového počtu pracujících, to je 430 000 lidí, kteří pracují v obchodě.

Při posuzování problematiky rozvoje vnitřního obchodu v příštích letech lze shrnout specifiku do tří základních otázek: materiálně technické základny obchodu, problematiky kádrů a úrovně poskytovaných služeb. Prvé dvě otázky jsou otázkami koncepčními vyjadřujícími řešení v centru, třetí pak je nekoncepční, kterou musí vyřešit resort a Ústřední svaz spotřebních družstev.

Pětiletý plán značně posiluje materiálně technickou základnu obchodu, neboť v letech 1966 - 1970, kdy tempo investic v národním hospodářství představuje 23%, dosahuje v obchodě 35%. U spotřebních družstev pak se úplně uvolňuje investiční činnost a lze proinvestovat všechny prostředky, které si v oblasti finanční sféry vytvoří. I tyto relativně vysoké investiční prostředky však do roku 1970 jen mírně zlepší dnešní stav a uvažuje se o tom, že při dobrém plnění plánu v národním hospodářství bude možné ze zvýšeného obratu docílit i více prostředků pro další posílení materiálně technické základny v obchodě.

Zásadní otázkou pro zajištění kádrů a jejich kvalifikační úroveň v obchodě zůstávají výdělkové podmínky, které dosahují zhruba 80% úrovně v průmyslu. Státní plánovací komise rozpracovala řadu úvah a návrhů, aby se tato relace postupně měnila a aby se docílilo v roce 1970 asi 90% průmyslové úrovně, což by odpovídalo platu zaměstnance lehkého průmyslu. Tato úroveň platu by pak dávala již dobré předpoklady pro získání kvalifikovaných pracovníků.

Ve vnitřním obchodě dochází ke konkurenci, a to mezi státním a družstevním obchodem. Ve městech se budují nové prodejny Jednot a tito dva partneři budou mezi sebou soutěžit o kvalitu poskytovaných služeb v obchodě. Spotřební družstva mají velké úkoly. Na venkově upravují prodejny, zlepšují vybavení prodejen a do malých obcí a osad zajíždějí pojízdné prodejny. Tak pečují o spotřebitele na venkově.

Rozvoj obchodní sítě přivítají spotřebitelé s radostí, protože jim umožní rychlejší nákup. Zkušenosti ukazují, že zákazník nenakupuje vždy a všude. Je dokázáno, že máme-li v ulici dvě prodejny a otevřeme-li tam třetí, zvýší se maloobchodní obrat. Zruší-li se však jedna prodejna, přejde sice určitá část obratu do zbývající prodejny, ale značná část se ztrácí.

V závěru bych chtěla poukázat na skutečnost, že se u nás už podařilo plně stabilizovat trh potravinářským zbožím, a nyní půjde o zajištění kvality výrobků a o postupné zabezpečování takových druhů potravin, které odpovídají požadavkům racionální výživy. S těmito úkoly je nutno se v příštích pěti letech vyrovnat. Pokud jde o nedostatkové, průmyslové a spotřební zboží, měla by zde rozhodující úlohu sehrát pružnost zdokonalené soustavy včetně cenových opatření a snad i některá věcná rozhodnutí centra opřená o ekonomické stimuly. V rozvoji celého našeho národního hospodářství se stává objektivní nutností urychlení tempa rozvoje vnitřního obchodu, ať již z hlediska jeho funkce v reprodukčním procesu, nebo z hlediska jeho podílu na zvýšení životní úrovně u nás. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Fišarové. Promluví s. inž. Svoboda.

Posl. inž. Svoboda: Soudružky a soudruzi poslanci, během přípravy projednávání zákona o 4. pětiletce jsme měli skutečně více příležitostí než kdykoli předtím nahlédnout doslova do té kuchyně, kde se nová soustava i se zásadami plánu sestavovala.

Jsem přesvědčen, že jednu z nejtěžších úloh měli a mají pracovníci v úseku zemědělském. Není totiž lehké skloubit požadavky na trvalý vzestup výroby a kvalitativní zlepšení ekonomiky v podmínkách cenových dopadů do zemědělství se zásadou, že toto nesmí mít vliv na úroveň maloobchodních cen potravin. Přitom se toto řešení muselo potýkat s problémem pracovních sil v zemědělství. Bylo nutné upravit řadu zásad nové soustavy plánovitého řízení jinak, než je tomu v jiných odvětvích národního hospodářství. A toto vše nesmělo nepříznivě ovlivnit vazbu zemědělství v tak složitém organismu, jako je národní hospodářství, naopak, musí to působit ke stále těsnější spojitosti výrobních procesů zemědělství s procesy ostatních odvětví.

Nechci se zabývat těmito všeobecnými úvahami, jež však přesto vedou k poznání, že každé, i malé opomenutí či nevyjasnění zásad může vést k narušení rozvoje, a tím i k neplnění celkovému. A má-li zákon, soustava nebo zásada působit, musí působit komplexně. Proto mám několik připomínek týkajících se především rozsahu a dokončení řešení některých zásad souvisejících s realizací zdokonalené soustavy řízení, a tím i 4. pětiletého plánu.

V oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů došlo proti dosavadnímu stavu jen k určitým změnám. Jsme si vědomi, a bylo nám to zdůvodněno, že v zájmu rovnoměrného zajištění výživy národa nebylo možno jít v některých opatřeních příliš daleko k úplnému uvolnění, zvláště při volbě partnerů. Ovšem je třeba, aby tam, kde jsou vztahy založeny na monopolním postavení jednoho z partnerů, existovala skutečná maximální ochrana druhého partnera. Uvedu některé z četných příkladů, které by se mohly nepříznivě promítnout do zemědělských podniků.

Od 1. ledna 1967 přechází povinnost organizovat a zajišťovat vnější přepravu zemědělských výrobků na odběratele. U cukrovky je to např. z přícestné skládky, u brambor a obilovin z polního mlatu, od třídičky atp. Bude však odsun plynulý? Kdy se časově bude provádět přejímka těchto výrobků, má to totiž vliv na kvalitu a ztrátu? Kdo bude hradit naložení? Za jakých podmínek budou provádět dopravu těchto produktů zemědělské podniky? Nebude nutno zřizovat nové, pevné cesty nebo jiná místa pro přejímku mléka proto, že mlékárny budou vázat podmínku "místo přístupné nákladním automobilům" na 7 tunové cisterny, které by se nedostaly do mnoha nynějších objektů a někde i obcí? Jaké budou cenové preference pro zemědělské podniky při odběru strojených hnojiv v období, kdy je nepotřebují a kdy jejich skladováním pro ně vzniká další režie při jejich přípravě pro použití. Vždyť předzásobením pomáhají řešit problém skladovací kapacity chemických závodů. Mluvím o tom proto, že tyto problémy jsou sice dílčím způsobem vyjasněny, ale nevím, jak budou působit komplexně. Ovšem jako celek by při využívání tohoto monopolního postavení našeho odběratele mohly vést ke ztrátám nejenom pro zemědělce, ale i pro společnost. Já soudružky a soudruzi osobně nevěřím tomu, že monopolní odběratel bude směrem k zemědělskému podniku ochoten dát do smlouvy takové podmínky, které by zcela zaručovaly kvalitu přejímaných produktů, protože by to pochopitelně vedlo spíše ke kompenzacím nebo k ústupkům směrem k zemědělskému podniku.

V návrhu na řešení dopadu celkové přestavby velkoobchodních cen na zemědělství je sice globálně vyčíslen podíl služeb pro zemědělství, ale např. kalkulace cen STS, nebo u melioračních družstev ještě nejsou uzavřeny a právě u STS to bude u mnoha zemědělských podniků dělat značný podíl nákladů. Myslím, že bude třeba vyhodnotit experimenty z jednotlivých okresů, pokud ovšem, soudruzi to říkám otevřeně, experimenty jsou, a dovést propočty až na jednotlivé závody do kategorií předních, středně dobrých i ekonomicky neupevněných podniků. Správně vyhodnocený experiment nás poučí lépe než statistika přepočítávaná na určité předpoklady. Toto všechno budou chtít zemědělské podniky vědět, protože znát znamená mít ušetřeno polovinu námahy, tápání, a přitom je z poloviny zaručen úspěch. Právě teď bude nejvhodnější konzultovat záměry s nejširším okruhem pracovníků již pro úspěch naší práce v příštím roce.

Zmínil jsem se již v podstatě, že v oblasti tvorby cen zemědělských výrobků nebylo možno jít stejnými cestami jako při odvozování cen výrobků z jiných odvětví národního hospodářství. Víme také, že při této přestavbě nešlo o přerozdělení národního důchodu ve prospěch zemědělství pomocí cen. Cena je jen jedním z nástrojů soustavy, sice důležitým, ale pro nás vždy byl a bude rozhodující úhrn příjmů, který je závislý na výši výroby a na tom, v jaké kvalitě prodáváme. My jsme např. za 3. čtvrtletí letošního roku při objemu 5,25 mil. Kčs příjmů z výroby získali lepší realizací, než předpokládal plán, a to 280 000 Kčs. A přitom plán neměl nasazeny nízké realizační ceny. Znamená to totéž, jako kdybychom dali navíc 130 000 litrů mléka či 250 q vepřového masa nebo 300 000 vajec. Současně to znamená při stejném objemu dodávek podíl 4 Kčs na každé pracovní jednotce. K ceně tedy budeme muset přistupovat nikoliv jako k něčemu pevně danému, ale jen jako k měrné jednotce, kterou se hodnotí výsledky naší práce, především po stránce kvalitativní. Z tohoto hlediska je nutno posuzovat i relace uvnitř celého souboru cen zemědělských výrobků. Např. relace cen ječmene a vepřového masa nás určitě nepovede ke zkrmování ječmene prasaty, což by nebylo výhodné nejen pro zemědělce, ale i pro národní hospodářství. Úprava ceny brambor a chmele jistě povede k většímu zájmu o jejich výrobu, neboť zvláště brambory se stávají rentabilními prakticky ve všech oblastech. Úprava ceny cukrovky přináší to, že tato plodina začíná být rentabilní vzhledem k poskytovanému krmivu již při výnosech něco málo přes 200 q, což dříve také nebylo. Vcelku lze říci, že soubor výrobků rostlinných zvláště obiloviny - jsou i vysoce rentabilní. V živočišné výrobě je sice rentabilita nízká, představuje však nepřetržitý příjem celoročně. Ovšem nemáme zatím jasno na základě jak vysoké užitkovosti byly ceny zemědělských výrobků konstruovány. Uvedu jako příklad jedno odvětví, které v současné době zvláště usilovně řešíme, a to na výrobě vajec. Víte jistě, soudružky a soudruzi, že očekávaný ještě dosud nezajištěný výpadek pro příští rok ve výrobě vajec je znám. Činí asi kolem 200 mil. kusů. Na základě údajů ze dvou okresů, které jsem si spočetl za pomoci ekonoma zemědělské výrobní správy, vysvítá, že náklady na odchov, ošetřování a krmení jedné slepice včetně nutné režie budou vyrovnány tržbami za užitek, tj. za vejce plus zpeněžení masa, teprve při snůšce 180 vajec za jedno období. Je to takto:

Vím, že jsou cesty, jak některé tyto relace upravit, zmírnit, ale podstatně se nezmění. Mám za to, že by se tím měly příslušné resorty zabývat již jen proto, že při výrobě vajec bude ekonomický stimul rozhodovat o zajištění spotřeby. Nelze-li však toto řešit cenou, je to možné řešit přesunem subvencí v rámci krmiv.

Pro ceny meziproduktů - jako jsou osiva, sláma, selata, chovný materiál - není otázka tvorby cen dořešena. Byla vzata v úvahu skutečnost, že zde velmi často půjde o vztahy jednoho zemědělského podniku k druhému, přičemž vyvstává otázka, jak měřit a garantovat kvalitu. Nestane se řada podniků při postupující specializaci monopolisty uvnitř jednoho odvětví se všemi důsledky, tj. až k určování i takových cen, které by znamenaly - promiňte mi ten výraz - okrádání jednoho zemědělského podniku druhým? Dnes je například mnoho družstev, která nemohou prodat březí jalovice. Před 2 léty byly březí jalovice nejlépe zpeněžovaným hovězím masem. Ovšem právě to vede nyní více zemědělských podniků k tomu, aby místo otevřeného obratu stáda, který umožňuje větší specializaci, se znovu vracely sice k roztříštěnějšímu, ale k jistějšímu a zatím levnějšímu vlastnímu odchovu. Nebo: dnes naopak cena zástavových býčků se pohybuje u horní hranice limitu. Ekonomicky je to snad správné, poptávka totiž ovlivňuje cenu. Ale počínají se odstavovat nyní býčci i tam, kde to z hlediska jiného zaměření neprospěje. Tříští to výrobu.

Domnívám se, že by tvorba cen těchto meziproduktů měla být ovlivňována alespoň v určitých víceméně uzavřených oblastech dlouhodobými dohodami, které by jednak podnikům zabezpečovaly určitou úroveň cen, zajištění odbytu a jednak by pomáhaly na základě těchto vztahů ke specializaci s kladnými důsledky. Ovšem tato oblast je zatím dost opomíjena a leží doslova ladem, ačkoliv v sobě skrývá značné rezervy.

Pokud se týká systému odvodů organizací, které pracují v rámci okresu a mají přímou souvislost se zemědělstvím, např. STS, zemědělské stavební podniky, sdružení pro obchod, meliorační družstva apod., bude nutné ještě zvážit řadu okolností. U nich budou uplatňovány rámcové podmínky hospodaření s určitými výjimkami; jsou však již dnes četná upozornění, že jejich vybavení a cenové relace, kterými jsou zatím vázány na zemědělství, povedou ke dvěma možnostem: buď uhájí svou existenci, ovšem za cenu zvýšení důsledku pro odběratele, tj. pro zemědělský podnik, nebo budou dbát cenových relací v zemědělství, a pak asi neudrží svůj chozrasčotní charakter. Na výrobních zemědělských správách se již teď velmi opatrně staví ke zřizování takových nadpodnikových organizací.

Zavádění zdokonalené soustavy řízení nyní do značné míry mění jak důsledky právního řádu pro vnitrodružstevní uspořádání, zakotvené ve stanovách i v pracovních a jednacích řádech, tak i jeho vztah k tomuto uspořádání. Neplatí to jen o Hospodářském zákoníku a o Zákoníku práce, ale o celé řadě ustanovení, která budou tento zákon a tím i soustavu doprovázet. Bylo by vskutku na čase, aby i ministerstvo zemědělství dalo včas k projednání tyto "zemědělské rámcové podmínky".

Soudružky a soudruzi, XII. a XIII. sjezd KSČ zdůraznil jako jednu z podmínek obnovení rovnováhy v našem národním hospodářství rychlý rozvoj zemědělství. Víme, že především materiálové zajištění - a to jsou stroje, chemie a ostatní investice - pomáhají rychle řešit intenzívní rozvoj zemědělství. Zabezpečení těchto věcných problémů, jak bych to nazval, je i v rukou ostatních odvětví naší společnosti. Není časově možné dokazovat, že každý vklad vložený do zemědělské výroby v dostatečném objemu a v pravý čas by přinesl značný užitek - vzpomeňme jen na obrat ve výrobě masa a nyní na lepšící se situaci v mléce. Bude proto nutno i při provádění 4. pětiletky vycházet z těchto zkušeností a volné prostředky v zájmu společnosti obrátit především do zemědělské výroby. Jsem přesvědčen, že zemědělství jako celek se s úkoly, které pro ně vyplývají, nejen dobře vyrovná, ale že každý další vklad do něho vložený se více než vrátí. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Svobodovi, promluví posl. Vaverka.

Posl. Vaverka: Vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky! Projednávaný návrh zákona o 4. pětiletém plánu vychází nejen z dosažených výsledků rozvoje národního hospodářství, ale také - a to především - ze směrů a cílů rozvoje vytyčených XIII. sjezdem KSČ. Rezoluce XIII. sjezdu komunistické strany o postavení a úkolech národních výborů v socialistické společnosti vytyčuje jako hlavní obsah činnosti NV v současné době péči o rozvoj hospodářského a kulturního života v městech, o cílevědomé ovlivňování životního prostředí a všech otázek, které s těmito úkoly souvisejí.

Chtěl bych poukázat pouze na jednu velmi významnou oblast práce našich národních výborů, a to na jejích odpovědnost za cílevědomou péči a ovlivňování životního prostředí a na základě našich zkušeností z Brna na vše, co s tímto cílem souvisí.

My jsme, soudružky a soudruzi, u nás přesvědčeni, že víme, co chceme, že známe cíl v naší práci, který pro nás jíž dříve na území našeho města vytyčila krajská konference komunistické strany nástinem dlouhodobého programu hospodářské politiky strany v Jihomoravském kraji a usnesením městské konference strany. Cíl naší práce je postupně měnit a ovlivňovat myšlení lidí a jejich život k lepšímu, v němž právě cílevědomá tvorba životního prostředí má svůj mimořádný význam a stal se závaznou směrnicí nejen pro orgány NV na území našeho města, ale i pro centrálně řízený průmysl a další organizace, které na území našeho města pracují. Máme na zřeteli z tohoto hlediska i postupný podíl a nedílnou odpovědnost za komplexní rozvoj města a za tvorbu životního prostředí.

Dále máme zpracovanou koncepci rozvoje města, kde se v její první části jednající o tvorbě životního prostředí za aktivní spolupráce centrálně řízeného průmyslu, vysokých škol, vědeckovýzkumných ústavů včetně naší komise pro techniku na faktech znovu prokázalo, že k cílevědomému a koncepčnímu řízení komplexního rozvoje města s bohatým ekonomickým, politickým, společenským i kulturním významem musí být především co nejdokonalejší poznání nejen ekonomických, nýbrž i celospolečenských i místních oprávněných potřeb a zájmů obyvatelstva.

A konečně, za třetí, XIII. sjezd naší strany svou rezolucí "o postavení a úkolech NV v socialistické společnosti" znovu významně zdůraznil všestrannou činnost našich NV jako základních pilířů našeho státního a společenského zřízení.

Chtěl bych zdůraznit, že si při vytyčení cíle v naší práci na úseku činnosti NV uvědomujeme, že nejde a nemůže jít o krátkodobý cíl v naší práci nebo o nějaký snadný úkol, ale že jde o cílevědomou tvorbu životního prostředí, poněvadž toto všechno vidíme v úzké souvislosti s bohatým politickým a ekonomickým děním ve státě, v našem průmyslově vyspělém kraji a pochopitelně i v městě.

Dále bych chtěl bez nadsazování vyzvednout význam vytyčeného cíle v naší společné práci NV z hlediska jeho mezinárodně politického významu, zvláště i ve vztahu k politické a ekonomické soutěži mezi dvěma světovými soustavami.

Svůj názor opírám o to, že jsme všichni přesvědčeni, že rozhodujícím měřítkem v této soutěži nakonec bude stejně dosažený stupeň životní úrovně. Otázky životního prostředí svým významem též významně ovlivňují celkovou životní úroveň, takže tyto otázky spolu velmi těsně souvisí. Tvorba životního prostředí, např. v podmínkách našeho města - a je to analogické u všech ostatních velkých měst ve státě - je odvislá od úrovně bydlení, od komplexní nové bytové výstavby, ale také od cílevědomé údržby a modernizace stávajícího bytového a domovního fondu. Dále je závislé na včasném řešení dostatečného množství energetických zdrojů s perspektivním vyjasněním palivové základny, na čistotě ovzduší, dále na úrovni a funkci městské hromadné dopravy a cílevědomé péči o rekonstrukci komunikací, na celkovém zkvalitňování našich služeb. Poněvadž opravdu zde lidem něco dáváme, právem chceme, aby se lidé nějak podíleli na koncepci a utváření města. Pochopitelně je zde závislost i na řadě dalších otázek, na správném rozmístění obchodní sítě, na našem zdravotnictví, sociálním zabezpečení, ale ovšem i na celkové výchově člověka a na dalších problémech, na nichž závisí úroveň tvorby životního prostředí našich lidí tam, kde bydlí. Proto myslím, že právem, a to nejen na území našeho města, nýbrž v celostátním měřítku, všechny tyto rozhodující otázky tvoří předmět cílevědomé péče naší strany a orgánů NV.

Z uvedeného je dále zřejmé, že cílevědomá tvorba životního prostředí je tedy odvislá od soustavného řešení uvedených hlavních rozvojových úkolů, jímž také v celkovém souhrnu říkáme nevýrobní sféra řízení národními výbory.

Vracím se ještě ke zmíněnému dokumentu, tj. ke koncepci rozvoje města Brna, a to k jeho první části, k tvorbě životního prostředí. Během prací, soudružky a soudruzi poslanci, na této koncepci jsme získali u nás jistý rozsah zkušeností a vyjasnili si i otázky, které souvisí přímo se zvědečtěním práce související s vypracováním podkladů pro stanovení rozvoje města a pochopitelně i podkladů ve vztahu k plánu. Základním rysem koncepce rozvoje jsou analýzy nejen současného stavu dosavadního vývoje, ale i oblastních předpokladů dalšího rozvoje. Metodika pro oblast životního prostředí byla již nalezena a je právem Státní komisí pro techniku uplatňována ve všech velkých vybraných městech naší republiky.

Již dnes z tohoto hlediska můžeme jednoznačně říci, že se ukazuje nutnost zavedení stálé soustavy informací o všech úsecích hospodářského a společenského života našich měst. Pro oblast výroby zájmového území a vytvoření technickoekonomického modelu města zatím taková pracovní metoda není ustálena. Předpokládáme však, že ve spolupráci s SKT se Jihomoravskému kraji podaří z těchto hledisek řešit i tuto metodu progresívně.

Druhý stupeň, který vyplývá z práce našeho dokumentu, souvisí se zvědečtěním a spočívá především v hodnocení ekonomické a celospolečenské efektivnosti uspokojování potřeb a perspektiv rozvoje. Naše zkušenosti v tomto směru dávají nejen bohaté podklady pro řešení problémů při vypracování koncepcí územního rozvoje především měst, ale i solidní materiál všem našim národohospodářům k přemýšlení, zda prodlužování dosavadní politiky v tvorbě a přidělování prostředků do tzv. nevýrobní sféry - a řekněme přímo i někdy krajní omezování těchto prostředků - nevyvolává některé obtíže jako jsme tomu svědky na území našeho hlavního města, obtíže, které mohou vážně narušit konsolidační proces našeho národního hospodářství. Mám z toho hlediska na mysli některé velmi vážné problémy, které souvisejí s koncepcí údržby a modernizací domovního a bytového majetku, komunikací apod.

Ekonomické vyjádření celospolečenské efektivnosti je zvláště v nevýrobní sféře velmi složité. Avšak právě proto je podle našeho názoru naléhavé dosáhnout i na tomto poli vědecké úrovně. Náš dokument pochopitelně také naznačuje, že pracovní metody lze i na úseku nevýrobní sféry nalézt a dobře uplatnit.

Třetí fází bude pak náležité vyprodukování a rozdělování prostředků podle pořadí naléhavosti a národohospodářských možností, a tím i jejich odůvodněné rozdělování na kraje. Po mém soudu je nutné všemi prostředky nahradit ještě zbytky metod rozdělování, které vycházely nejen z objemu daných prostředků, ale také z odhadu potřeb, a tím vytvářely podmínky pro náhodnost a metodu natažené ruky a silných loktů.

Proč o tom mluvím? Jsme totiž přesvědčeni, že máme-li hovořit o vědeckosti v našem plánování, musíme začít každý nejdříve sám u sebe - my především na úseku práce na našich národních výborech. Vynakládané finanční prostředky do tzv. nevýrobní sféry by měly být rozdělovány tak, aby nejen respektovaly ekonomickospolečenský podíl jednotlivých krajů na rozvoji celostátní ekonomiky a jejich stávající úroveň, ale také snahu o vydělování prostředků do nevýrobní sféry tak, aby na základě doložených faktů a čísel současného a perspektivního stavu nedocházelo v některých odvětvích ke zhoršování nebo dokonce k havarijním stavům.

I když jsme si vědomi, že odstraňování nedostatků v tvorbě životního prostředí, které nám narůstaly za desítky let, nemůžeme a také neodstraníme v dohledné době, protože jsme někdy i výstavbou průmyslu, která nebyla často sladěna se zájmem cílevědomé péče o životní prostředí, se dostávali do rozporu, a že návrh zákona o 4. pětiletém plánu pamatuje na jejich řešení, víme, že v nevýrobní sféře úspěšné vyřešení těchto problémů nemůžeme v této pětiletce očekávat.

Z našeho hlediska, z hlediska zástupců národních výborů, je tato otázka tím závažnější, že kromě vlivů znečišťování ovzduší a vody převážně centrálně řízeným průmyslem tvoří základní faktory životního prostředí právě ta odvětví, která jsou řízena a jsou v pravomoci národních výborů. Přesto, že i u nás hledáme formy a zdroje, jak problémy životního prostředí cílevědomě řešit, přesto, že počítáme se sdružováním investičních prostředků ústředně řízených závodů i za pomoci občanů, je třeba k realizaci uvolňovat i určité prostředky ze zdrojů samých národních výborů. Například jenom u nás v Brně plánované prostředky pro 4. pětiletý plán v oblasti generálních oprav ve výši 190 mil. Kčs nezajišťují ani minimální potřebu, která se pohybuje ve výši 564 mil. Kčs. Myslím, že by tak mohla mluvit všechna ostatní města.

Předpokládáme, že dnes navrhovaný 4. pětiletý plán, který výrazně posiluje konsolidační proces našeho národního hospodářství nepřipustí v celostátním rámci zhoršování situace v žádném odvětví a zajišťuje více než vyžaduje minimální potřeba, jak nás o tom ujistil i sám místopředseda vlády.

Při projednávání některých nedořešených problémů s Jihomoravským KNV byla nejen z naší strany, ale i ze strany dalších okresů byla vznášena věčná otázka, jak a podle jakých hledisek v globálu vydělených prostředků pro Jihomoravský kraj byly uspokojovány oprávněné zájmy jednotlivých okresů našeho Jihomoravského kraje. Myslím, že je to věčná otázka, kterou bychom mohli klást na všech stupních organizace našeho řízení - podle jakých hledisek se prostředky vydělují? Především máme na mysli produkci.

Chtěl bych nyní uvést některá čísla 4. pětiletého plánu podle krajů. Z absolutních čísel, které se nám dostaly k dispozici, nemůžeme posoudit, jak jsou pokrývány potřeby jednotlivých krajů, neboť je různá jejich velikost, jejich stav vybavení, různé podmínky a pochopitelně i různý počet obyvatelstva. Porovnáme-li však výpočet výdajů nevýrobní sféry národních výborů přepočtem na jednoho obyvatele v roce 1965, vidíme, například Jihomoravský kraj je o 495 Kčs pod celostátním průměrem a o 614 Kčs pod průměrem českých zemí. V r. 1970 se tento poměr podle vývojových trendových čísel má ještě zhoršit, neboť Jihomoravský kraj má být asi s 2298 Kčs na jednoho obyvatele o 700 Kčs pod celostátním průměrem a o 796 Kčs pod průměrem českých zemí.

Zajímavé jsou i další propočty. Tak zvýšení neinvestičních výdajů na 1 obyvatele do r. 1970 např. u jmenovaného Jihomoravského kraje činí 122 Kčs, zatímco za tutéž dobu toto zvýšení za české kraje dělá 304 Kčs a celostátní zvýšení je 327 Kčs.

Těchto několik čísel z podkladů 4. pětiletky v oblasti nevýrobní sféry řízené národními výbory ukazuje, že jsou značné disproporce nejen v celkové úrovni našich krajů, ale zřejmě i v rozdělování prostředků mezi jednotlivé kraje, což se ovšem také negativně různě v jednotlivých krajích s větší nebo menší intenzitou promítá i do tvorby životního prostředí, na níž pochopitelně i celá sféra tzv. nevýrobní oblasti řízené národními výbory zákonitě působí.

Závěrem bych chtěl říci,že podle mého názoru zvědečtění práce na úseku práce jak našich národních výborů, tak i na úseku plánování pochopitelně nepřijde samo od sebe. Po mém soudu by bylo třeba, aby cílevědomá práce národních výborů v celostátním měřítku za pomoci našich státních orgánů, ve snaze cílevědomé naplňování závěrů a usnesení XIII. Sjezdu týkajících se cílevědomé péče o životní prostředí, byla nejen náležitě respektována, ale aby byly připravovány i předpoklady, aby cíl v naší práci mohl být náležitě a správně realizován. Mám na zřeteli jak cílevědomé vytváření zdrojů, tak především i jejich rozdělování mezi kraje na základě faktů a čísel.

Mám na mysli dále z toho hlediska také to, soudružky a soudruzi poslanci, abychom i na úseku práce národních výborů podporovali úsilí Státní komise pro techniku, která se snaží o cílevědomé zpracování konkrétních analýz pro tvorbu a ochranu životního prostředí. V každém případě myslím, že by bylo vhodné, aby Státní komise pro techniku předložila návrh na postupné vytváření předpokladů a zavádění pracovních metod ke skutečně vědeckému a cílevědomému vytváření životního prostředí a k tomu i objektivní vydělování prostředků a zdrojů k zabezpečování tohoto úkolu.

Soudružky a soudruzi poslanci, jestliže ve veškeré práci za každým naším snažením máme vidět člověka s jeho oprávněnými zájmy, pak mimo otázky životní úrovně jsou to především i problémy, které souvisejí s cílevědomou tvorbou životního prostředí. Projednáváme-li proto dnes zákon o 4. pětiletce, pak myslím, že bychom měli všichni společně dbát, aby spolu s rozvojem našeho průmyslu ve 4. pětiletce, s rozvojem našeho zemědělství a s dalším rozvojem naší společností zcela zákonitě ruku v ruce šel i společný zájem zapracovaný do našich plánů na důsledné a příznivé ovlivňování komplexní tvorby životního prostředí. Myslím a předpokládám, že jste i spolu se mnou přesvědčeni, že to bude také ono, které spolu s celkovou životní úrovní bude působit jako stimulátor dalších tvůrčích sil našich lidí a jejich nadšení pro splnění tak náročných úkolů, o nichž dnes na několik let dopředu jednáme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)