Komise lidové kontroly jako celek
se staly účinným nástrojem účasti
lidu na řízení. Výrazným rysem
bylo, že pod vedením organizací a orgánů
KSČ vycházely důsledně z celospolečenských
zájmů. Členové komisí lidové
kontroly přistupovali k plnění úkolů
tváří v tvář složitému
průběhu rozvoje všech stránek naší
společnosti a se zápalem průkopníků
pomáhali na široké základně razit
cestu novým myšlenkám v praxi.
Rozvoj národního hospodářství
v podmínkách systému ekonomického
řízení bude v dalším období
doprovázen formováním nového stupně
socialistického demokratismu. Významná úloha
v tomto směru připadá zastupitelským
orgánům. Tomu se bude přizpůsobovat
postavení komisí lidové kontroly.
Zkušenosti získané v
průběhu budování a rozvíjení
činnosti komisí lidové kontroly budou dobrým
základem pro účinnou práci ústřední
komise v nových podmínkách a při zabezpečování
aktivního podílu komisí lidové kontroly
na řízení dalšího rozvoje národního
hospodářství. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička:
Děkuji soudruhu Hromádkovi. Přistoupíme
nyní k rozpravě. Do této chvíle došlo
13 přihlášek. Přihlášeni
jsou poslanci Krajčír, Zvára, Proškovec,
Jägerman, Kakos, Štáfek, Fierlinger, Valo, Hanzlík,
Rejhon, Marešková, Doupovec a Štenchlák.
Dávám slovo posl. Krajčírovi.
Místopředseda vlády
s. Krajčír: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi,
Národní shromáždění má
provést zhodnocení činnosti orgánů
lidové kontroly za uplynulé funkční
období a má zvolit novou Ústřední
komisi lidové kontroly, a to podle nového zákonného
opatření předsednictva Národního
shromáždění, které upravuje volby
orgánů lidové kontroly již podle zásad,
schválených na prosincovém zasedání
ÚV KSČ.
Vytvoření komisí lidové
kontroly v roce 1963 bylo především významným
krokem v demokratizaci kontrolní činnosti. Prostřednictvím
volených orgánů bylo do přímého
výkonu kontroly zapojeno na 50.000 pracujících
všech odvětví národního hospodářství
i jiných úseků společenského
života.
Funkcionáři lidových
kontrolních orgánů měli bohaté
zkušenosti a poznatky z pracovišť, opírali
se o znalost skutečného stavu problémů
a věděli proto, na jaké otázky je
třeba především soustředit pozornost.
To se muselo projevit především na samotném
programu kontrolní činnosti.
Míru a rozsah zapojení orgánů
lidové kontroly do celkového úsilí
při překonávání vzniklých
obtíží národního hospodářství,
při řešení jeho problémů
charakterizují rozbory, zprávy a návrhy opatření,
které Ústřední komise lidové
kontroly zpracovala. Konkrétní ověřená
zjištění a poznatky o vývojových
tendencích byly důležitým podkladem
k jednání předsednictva Ústředního
výboru KSČ, předsednictva a výborů
Národního shromáždění,
vlády, SNR v krajích a okresech pak příslušných
stranických, státních a hospodářských
orgánů.
Uvedené orgány ve své
činnosti vycházely mnohokrát ze skutečností
zjištěných orgány lidové kontroly,
vyvozovaly z nich závěry a přijímaly
opatření podle jejich doporučení.
Orgány lidové kontroly tím významně
přispěly k řešení řady
závažných otázek a je proto nutno na
konci jejich funkčního období kladně
ocenit jejich práci a vyslovit uznání všem
funkcionářům i kvalifikovaným pracovníkům
odborného aparátu, kteří se na této
práci podíleli.
Orgány lidové kontroly započaly
svou činnost ještě v podmínkách
dřívější direktivní soustavy
řízení a pokračovaly v ní v
době uskutečňování experimentů
ověřujících prvky nové soustavy.
To se muselo projevit ve formách a metodách jejich
práce, a bylo proto zcela přirozené, že
XIII. sjezd Komunistické strany Československa ve
svém usnesení vytyčil úkol organizaci
a metody práce lidové kontroly uvést do souladu
s novou soustavou řízení, postupnou racionalizací
kontrolního systému dosáhnout zvýšení
účinnosti kontroly a kontrolní systém
budovat tak, aby nedocházelo k překrývání
kontrolních funkcí jednotlivých orgánů,
ale aby každý řídící i
kontrolní orgán byl vybaven odpovídajícími
nástroji aktivního působení i aby
odpovídal za důsledky svých rozhodnutí
a respektoval pravomoc i odpovědnost příslušných
orgánů.
Na zasedání ÚV KSČ
v prosinci m. r., které se zabývalo činností
ústředních orgánů, soudruh
Novotný pak zdůraznil, že v podmínkách
nové soustavy řízení nebude úloha
kontroly slábnout, ale naopak sílit, a to jak kontroly
společenské, tak odborné kontroly dodržování
celospolečenských zájmů cenové,
mzdové, obchodní a ostatní činnosti,
jakož i kontroly vnitropodnikové a oborové.
Uvedl, že náš socialistický stát
se nemůže vzdát zvláštního
kontrolního nástroje, který signalizuje poznatky
širokého okruhu pracujících o činnosti
jednotlivých článků řídícího
ústrojí a o tom, zda tato činnost je či
není v souladu se zájmy společnosti, se směrnicemi
a usneseními ústředních orgánů.
Prosincové zasedání
ÚV KSČ stanovilo, ze kontrola bude uspořádána
jako jednotný, ale vnitřně diferencovaný
systém, dále že bude nutno posílit kontrolu
jednak po linii řízení jednotlivých
odvětví, jednak zvýšit účinnost
státu a společenské kontroly a těsněji
propojit se zastupitelskými sbory a společenskými
organizacemi. V souladu s tím pak upravit postavení
a obsah činnosti jednotlivých stupňů
soustavy komisí lidové kontroly.
Podle těchto zásad se nyní
pracuje na souboru opatření k racionálnímu
uspořádání kontroly v soustavě
státních a hospodářských orgánů,
v jejich těsném spojení se zastupitelskými
orgány a ROH. Podle zmíněného již
zákonného opatření Národního
shromáždění z března letošního
roku budou nové komise lidové kontroly v krajích,
okresech a místech voleny na plenárních zasedáních
příslušných národních
výborů, závodní komise lidové
kontroly budou voleny na členských schůzích
základních organizací ROH.
V souboru připravovaných opatření
k racionálnímu uspořádání
kontroly nejde jen o změnu způsobu volby komisí
lidové kontroly v krajích, okresech a místech
a na závodech. Těsnější spojení
s lidovými zastupitelskými orgány a ROH bude
spočívat v tom, že komise lidové kontroly
budou těmto orgánům odpovědny za svou
činnost a budou svou činnost rozvíjet podle
požadavků těchto orgánů - to
znamená Ústřední komise lidové
kontroly bude pracovat podle požadavků Národního
shromáždění a vlády, krajské,
okresní a místní komise lidové kontroly
budou pracovat podle požadavků plén a rad příslušných
národních výborů a závodní
komise lidové kontroly budou pracovat podle požadavků
orgánů ROH. Při tomto uspořádání
dojde také k odstranění duplicitní
činnosti odborného kontrolního aparátu,
protože při národních výborech
byly vykonávány některé stejné
činnosti jako v aparátu komisí lidové
kontroly. V souvislosti s tím musí dojít
k odbornému zkvalitnění kontrolního
aparátu, neboť jde o velmi náročnou
činnost, kterou jako povolání není
možné bez odborné kvalifikace vykonávat.
Činnost volených kontrolních orgánů
z řad poslanců i odborníků příslušného
odvětví nebo oboru, opírajících
se o opravdu kvalifikovaný kontrolní a revizní
aparát, musí pak přispět jak k racionalizaci,
tak ke zvýšení účinnosti veškeré
kontrolní činnosti.
Návrhy na prohloubení státní
a společenské kontroly vycházejí dále
z toho, že komise lidové kontroly tvoří
jednotnou soustavu, která se vyvíjí podle
principu demokratického centralismu. Úkolem Ústřední
komise lidové kontroly bude po metodické stránce
řídit činnost komisí lidové
kontroly a pečovat o vytváření vhodných
podmínek pro jejich činnost. Vyšší
komise se při plnění úkolů
budou opírat o komise nižších stupňů,
které podle povahy věci budou zapojovat do kontrolních
akcí. Nižší komise budou zase oprávněny
požadovat od vyšších komisí, aby
jim poskytly účinnou pomoc při řešení
problémů, které jsou zvlášť
složité a přesahují jejich možnosti.
V této souvislosti je nutné
znovu.opakovat a zdůraznit zásadu, obsaženou
v usnesení XIII. sjezdu, totiž že kontrolní
systém je nutno budovat tak, aby nedocházelo k překrývání
kontrolních funkcí jednotlivých orgánů,
ale aby každý řídící i
kontrolní orgán byl vybaven odpovídajícími
nástroji aktivního působení. Tuto
zásadu je nutno především realizovat
a uskutečňovat v každé organizaci, ať
už chozrasčotní nebo rozpočtové.
Základní kontrolní funkce musí vykonávat
odpovědné vedení každé takové
organizace, neboť nepřestává platit
zásada "kdo řídí, kontroluje".
Každé vedení - ať už jde o hospodářské
středisko, provoz, závod, podnik, oborový
podnik - má určitou míru přesně
stanovené pravomoci i odpovědnosti. V každé
hospodářské soustavě musí se
podnikání řídit platnými zákony.
I v naší soustavě musí se vedle obecných
předpisů občanského zákona,
hospodářského zákoníku, zákoníku
práce respektovat pravidla o soustavě národohospodářských
plánů a o funkci ekonomických nástrojů.
Musí se starat o svěřené socialistické
vlastnictví, zachovávat předpisy daňové
a nealianční, cenové a mzdové, ale
také předpisy o ochranně bezpečnosti
při práci, při vedení organizací
odpovídajících za zachování
čistoty ovzduší a vody, za zachování
zdravého životního prostředí,
ve kterém působí. Ve vlastní výrobní
nebo obchodní činnosti nesou odpovědnost
za jakost výrobků, za dodržování
poctivosti v obchodě a službách. I když
dodržování všech zákonů
a předpisů sledují speciální
kontroly a dozory jako součást jednotné,
ale vnitřně diferencované kontroly nelze
přehlížet úlohu, která v této
soustavě náleží řídícím
článkům od nejnižších až
k nejvyšším. Povinnost kontrolních funkcí
z článků vlastního řízení
nemůže být nijak a nikým nahrazena.
Není-li vykonávána, vznikají celospolečenské
škody, kterým bylo možno zabránit. Neuspokojivé
provádění kontroly orgány vlastního
řízení má záporný vliv
na vzájemné vztahy mezi organizacemi a jejich řídícími
orgány, na soudružské vztahy mezi lidmi. Vzniká
ovzduší vzájemné neodpovědnosti,
vzájemného zdůvodňování
a omlouvání nedostatků, ale i ovzduší
celkové vzájemné nespokojenosti se vším
a všude. Právě vzájemná náročnost,
dodržování socialistické zákonnosti,
plánování a finanční kázně,
podnikavosti spojené však s podnikatelskou solidností
- to všechno by mělo být a postupně
bude muset být základem vzájemných
vztahů, neboť přece i dnes musí platit,
že "dobré smlouvy dělají přátelé".
S kontrolou toho musí začít každý
sám u sebe, neboť to je také zárukou
skutečného a trvalého úspěchu.
Je a musí to být ovšem činnost vysoce
uvědomělá a organizovaná, spoléhat
na samočinnost kontroly, jen na působení
morálních faktorů by bylo nereálnou
iluzí.
Soudružky a soudruzi, v nové
soustavě řízení výrazně
vystupuje do popředí ekonomická stránka
hospodaření podniků, vzrůstá
význam jejich finančního hospodaření
i působení finančně ekonomických
nástrojů, zejména daní, všech
druhů odvodů do státního rozpočtu,
dotací, subvencí, intervencí, odpisů
ze základních prostředků a cenových
přirážek a srážek v zahraničním
obchodě. Tyto finančně ekonomické
nástroje mají bezprostřední vliv na
hrubý důchod, mzdy a platy, velkoobchodní
a maloobchodní ceny a tím i na hmotnou zainteresovanost
podniků. Mají samozřejmě také
vliv na stav státního rozpočtu, zejména
na jeho příjmy a na vývoj finanční
rovnováhy a měnové stability. Každý
z těchto nástrojů představuje velké
částky příjmů anebo výdajů
státního rozpočtu.
Velká část příjmů
státního rozpočtu bude záviset jednak
na skutečné tvorbě zdrojů v podnicích,
jednak na správnosti výpočtů základny
odvodů, správném uplatňování
odčitatelných položek, dodržení
předpisů apod. To platí především
o odvodech z hrubého důchodu nebo zisku, o odvodech
ze základních prostředků, ze zásob,
o stabilizačním odvodu atd.
Nová situace také vzniká
tím, že podniky nyní plní své
povinnosti vůči státnímu rozpočtu
přímo, bez prostřednictví nadřízených
orgánů a rovněž část dotací
a intervencí ze státního rozpočtu
je poskytována přímo a účelově.
To ovšem klade mimořádné
požadavky na objektivní kontrolu podnikových
zdrojů a potřeb ve vztahu ku státnímu
rozpočtu a rozpočtům národních
výborů i kontrolu dodržování
předpisů a využívání zásad
nové soustavy řízení v souladu s celospolečenskými
zájmy.
Z dosavadní praxe je známo
nemálo příkladů porušování
celospolečenských zájmů, zejména
pokud jde o povinnosti podniků ve vztahu ke státnímu
rozpočtu. Tak např. ministerstvo financí
provedlo v minulém roce prověrku v podnicích
několika resortů zaměřenou na správnost
dodržení předpisů při provádění
odvodů ze základních prostředků
do státního rozpočtu. Jen u 4 jmenovitých
staveb neuvedených včas do provozu činilo
zkrácení odvodů do státního
rozpočtu 15 mil. Kčs. Další prověrkou
bylo zjištěno, že některé průmyslové
resorty neprovedly v roce 1966 krácení přídělů
ze státního rozpočtu na oborovou výstavbu
v případě jejího neplnění
v celkové částce 103 mil. Kčs. Velké
závody běžně prověřují
též finanční odbory národních
výborů při odvodu daně z obratu.
Odvody, daně, cenové přirážky
a srážky, dotace ovlivňují bezprostředně
finanční situaci a tím podnikovou a osobní
hmotnou zainteresovanost. To sebou pochopitelně přináší
i zvýšené nebezpečí, že
ze strany podniků bude vyvíjeno úsilí
maximálně uspokojit hmotnou zainteresovanost, a
to mnohdy i na úkor celospolečenských zájmů.
Za této situace je nutné,
aby ministerstvo financí, které odpovídá
za státní rozpočet, mělo možnost
prostřednictvím svých orgánů
při krajských a okresních národních
výborech kontrolovat plnění příjmů
státního rozpočtu a hospodaření
s jeho výdaji přímo v podnicích. Znamená
to především provádění
finančně daňových revizí. Tyto
funkce budou podle navrhovaných opatření
plnit odbory státních financí na okresních
a krajských národních výborech, které
vzniknou z nynějších oddělení
státních příjmů dosavadních
finančních odborů ONV a KNV.
Tyto odbory budou provádět
z hlediska zájmů státního rozpočtu
správu a kontrolu daně z obratu, daně ze
mzdy, odvodů z hrubého důchodu, ze základních
prostředků, odpisů a stabilizačního
odvodu do státního rozpočtu, kontrolu cenových
přirážek a srážek v zahraničním
obchodě a dotací k maloobchodním cenám
v případě jejich převýšení
velkoobchodními cenami, popř. dalších
dotací ze státního rozpočtu. Půjde
především o kontrolu základny odvodů,
odpočitatelných položek, správnosti
sazeb a výše odvodů, včasnosti odvodu,
apod. K tomu budou dostávat z podniků nutné
podklady a budou mít právo provádět
potřebné šetření přímo
na místě v podnicích a organizacích.
Odpovědnost podniků za správnost odvodů
do státního rozpočtu bude zdůrazněna
i tím, že budou povinny po skončení
roku předložit odboru státních financí
hlášení o odvodech, což je obdoba dříve
obvyklého daňového přiznání.
Při zjištění nesprávnosti a neúplnosti
odvodů, popř. při nedodržení
termínů odvodů do státního
rozpočtu budou příslušné podniky
finančně postiženy. Činnost odborů
státních financí obsáhne všechny
hlavní příjmy státního rozpočtu
a postupně i stále větší část
rozpočtových výdajů.
Finanční odbory národních
výborů budou především spravovat
celý rozpočet národního výboru,
tzn. spravovat a kontrolovat jeho příjmy a výdaje,
řídit finanční hospodaření
podřízených podniků a organizací,
národních výborů nižších
stupňů a budou i ve významných rozvíjejících
se ekonomických vztazích s ústředně
řízenými podniky v takových záležitostech,
jako jsou podíly národních výborů
na odvodech z hrubého důchodu nebo zisku, přirážky
ke stabilizačnímu odvodu, sdružování
finančních prostředků atd.
Ministerstvo financí bude provádět
svým revizním odborem namátkové finančně
daňové revize přímo v podnicích
a organizacích a kontrolu činnosti odborů
státních financí. Tyto revize mohou jít
i několik let nazpět. Předpokládá
se, že ministerstvo financí bude i nadále provádět
periodické revize hospodařeni ministerstev, ústředních
úřadů a krajských národních
výborů.
Vedle nezávislé finanční
daňové kontroly a revize zaměřené
na zabezpečení příjmů a výdajů
státního rozpočtu je třeba zkvalitnit
i dokladové periodické revize zaměřené
na prověrku správnosti účetních
uzávěrek. Tyto revize budou provádět
řídící orgány, a to na podnicích
oborová ředitelství, na oborových
ředitelstvích ministerstva, dále finanční
odbory krajských a okresních národních
výborů v podnicích, které tyto národní
výbory přímo řídí.
Dosavadní zkušenosti potvrzují,
že právě v revizní činnosti podniků
existuje řada závažných nedostatků,
které svědčí o tom, že tyto revize
nejsou chápány jako nástroj řízení.
Mezi nejčastější nedostatky patří
zejména podceňování revizní
činnosti, malá autorita revizních orgánů,
formálnost, snaha "jen dodržet termín
pro revizi, nízká objektivita, nedostatečné
uvolňování kvalifikovaných odborných
pracovníků pro provádění revizí
atd. Řídící orgány chozrasčotní
sféry odpovídající za provádění
revizí nemají často ani zájem na důkladné
revizi a vyvození důsledků, neboť mají
často totožné zájmy a i ve výsledcích
revize vidí nebezpečí, že se bude poukazovat
i na nedostatky v jejich činnosti. Podle zkušeností
za loňský rok jsou např. všude kladná
stanoviska revidujících orgánů k podnikovým
účetním závěrkám, což
vyvolává oprávněnou nedůvěru,
že tak dobré přece jen všechno není.
V podmínkách nové soustavy řízení
význam dokladových revizí vzrůstá,
a bude proto třeba, aby řídící
orgány vytvořily pro jejich soustavné kvalifikované
provádění všechny nezbytné předpoklady.
Nejzávažnější
situace v periodických revizích je na úseku
hospodářských organizací řízených
národními výbory nižšího
stupně. Rada městských národních
výborů v roce 1966 ani nezačala periodické
revize hospodaření ve svých podnicích
provádět. Tam, kde došlo k provádění
revizí nestačí velmi často městské
a místní národní výbory zajistit
revize tak, aby mohla být zrevidována alespoň
polovina podniků jimi řízených. Podobně
s kapacitami kontrolních odborů nestačí
národní výbory vyšších stupňů
zdaleka zvládnout předepsanou periodicitu revizí,
má-li být zajištěna jejich žádaná
kvalita.
Proto se navrhuje, aby finanční
odbory prováděly periodické revize hospodaření
podniků a organizací řízených
národním výborem a hospodaření
národních výborů nižších
stupňů. Hlavním důvodem k tomu je
racionalizace kontrolního systému. Finanční
odbory řídí finanční hospodaření
organizací národního výboru a budou
ho takto také kontrolovat. Revize tím tedy dobře
naváží také na finanční
daňovou kontrolu prováděnou finančním
odborem v podnicích řízených národním
výborem. Navrhovaná úprava sleduje také
to, aby se netříštila odpovědnost za
finanční hospodaření v rámci
národního výboru.