Prostředky národních výborů koncem roku nepropadají. Bude dobře, když si národní výbory budou volné peníze ukládat na pozdější opatření ke zrychlení hospodářského a kulturního rozvoje. Dlouhodobé vklady národních výborů budou úrokově zvýhodněny. Naproti tomu mohou národní výbory obdržet půjčky od státní spořitelny. Umožňujeme-li u některých společenských investic financování prostřednictvím úvěru - to jest návratné - je v tom i záměr, aby také tato forma financování přispěla k obezřetnější ekonomické kalkulaci.

Půjčku - stejně tak jako celý rozpočet národního výboru - nemůžeme považovat za administrativní otázku, nýbrž za záležitost celé obce. Národní výbory a s nimi jejich občané mají zodpovědně zvážit, zda mají nějaké zařízení pořídit na úvěr a hospodaření obce v budoucích letech zatížit splátkami a úroky, nebo zda mají ještě nějaký čas počkat a uspořit si peníze na nové investice větší péčí a rozpočtové příjmy národních výborů. I takto shromažďované peníze na účtě u banky budou sloužit jako jeden ze zdrojů úvěru i pro podniky řízené národními výbory a pro samotné národní výbory.

Místo hospodaření přerušovaného koncem každého roku, chceme dosáhnout plynulého hospodaření národních výborů všech stupňů, podporujících iniciativu, podnikavost a hospodárnost.

Důležitou úlohu zde budou mít podíly, které ze svých důchodů budou národním výborům poskytovat centrální podniky. Letos jsme učinili první zkušební krok tím, že ústředně řízené podniky odvádějí národním výborům ve své obcí 1 % z hrubého důchodu, respektive obchodní podniky 5 % z maloobchodního obratu. Tento odvod je součástí celkových odvodů, tj. plnění povinností vůči státu. Byl zaveden proto, aby se vytvořilo ekonomické sepětí národních výborů s podniky. Postupně se finanční vztahy mezí těmito podniky a národními výbory rozšíří a bude se o nich stále více rozhodovat přímo na místě. Již dnes se počítá s příspěvky a půjčkami podniků národním výborům, se sdružováním prostředků apod.

Pří sdružování prostředků mezi národními výbory a národními podniky či podniky vůbec, kde chceme důsledně uplatňovat prohlubování vzájemných vztahů, vycházíme i z toho, že na vyvolaných investicích se mají podílet národní podniky. l zde vycházíme z toho, že tato zásada představuje současně cestu k optimalitě volby investičních akcí.

A nyní k samotným zdrojům státního rozpočtu.

Hlavními zdroji příjmů státního rozpočtu jsou odvody z hrubého důchodu a zisku ve výší 4.4, 6 mld.. Kčs, a odvod daně z obratu, který poklesl v důsledku úprav velkoobchodních cen z 51, 5 mld.. Kčs na 39, 2 mld.. Kčs. Daně placené obyvatelstvem jsou v rozpočtu zahrnuty částkou 16, 7 mld.. Kčs.

Příjmy státního rozpočtu a tím i možností krytí celospolečenských potřeb závisí tedy v rozhodující míře na dynamice růstu čistého důchodu podniků, zejména na tvorbě zisku.

Rovnováhy v návrhu státního rozpočtu bylo dosaženo na podkladě reálných úvah o růstu výroby a snížení nákladů, které předpokláda)í příznivější vývoj než jaký by vyplynul ze souhrnů finančních plánů hospodářských organizací. Převzít mechanicky finanční plány podniků, tak jak byly zpracovány, by znamenalo nejen ignorovat základní principy podnikatelského přístupu, ale vzdát se chozrasčotních zásad v podnikové sféře vůbec, hospodařit bez ohledu na výsledky. Potom by si vsak podniky nevydělaly ani na mzdy, natož pak na investice.

Chtěl bych přitom zdůraznit, že nestačí jakýkoliv růst výroby, ale růst výroby ve správné skladbě a žádoucí jakosti, a to a ť j iž pů)de o výrobu pro vývoz, tak i pro investiční výstavbu a vnitřní trh. Naše předpoklady o růstu výroby se opírají o výsledky hospodaření za minulý rok. V r. 1966 si podniky vytvořily rezervy zásob, pracovních sil a jiné rezervy, které budou letos realizovat v příznivých podmínkách zainteresovanosti.

Nechceme však posuzovat vyrovnanost státního rozpočtu z hlediska fiskálního. Jsme toho názoru, že rozpočtová rovnováha má být přínosem řešení celkové ekonomické rovnováhy. Nová soustava řízení počítá s působením rovnovážného trhu, avšak rovnováhu na trhu nelze vytvořit bez plného působení nové soustavy řízení. Musíme tedy v příštím období vyřešít řadu věcných a metodických problémů a postupně sjednávat ekonomickou rovnováhu i zvyšovat působení trhu.

Státní rozpočet po pečlivé analýze počítá se zvýšením zdrojů např. v hrubém zisku proti podnikovým plánům. Dosažení příjmů státního rozpočtu předpokládá růst průmyslové výroby o 6,7 % a snížení nákladů o 1,4 %. Přitom je uvažováno s výraznějším růstem nominálních mezd, který je důležitým činitelem růstu produktivity práce. Za těchto předpokladů by hrubý důchod vzrostl o 7,5 % a hrubý zisk o 13,7 %. Oceňujeme práci těchto podniků, které promítly náročnost i na produktivitu práce do kolektivních smluv, neboť tato náročnost je současně předpokladem pro zabezpečení růstu mezd.

Podle platného systému odvodu a daní rostou příjmy státního rozpočtu zhruba tak rychle jako národní důchod. Přitom nároky na státní rozpočet rostou velmi rychle a bude tomu tak i v příštích letech. Připomeňme jen zaostávání veřejné dopravy, silnic, nutnost strukturálních změn ve výrobě atd. Odkud jinud může hospodářství získat zdroje na tyto potřeby než především z podnikové sféry. Připravujeme nyní výhled rozpočtu do roku 1970 jako podklad pro další orientaci finanční politiky vlády.

V nové situaci vystupuje do popředí úloha kvalifikované správy a kontroly státních příjmů.

Vláda schválila zřízení odborů státních financí na okresních a krajských národních výborech, které mají základ v jejích odděleních státních příjmů. Tyto odbory řízené metodicky a odborně ministerstvem financí, budou v přímém styku s podniky provádět správu a kontrole příjmů ústředního rozpočtu v rozsahu cca 100 mld.. Kčs a kontrolu některých dotací podniků, jakož i finančně daňové revize zaměřené na zabezpečení finančních vztahů ke státu. Současně se zvyšuje úloha finančních odborů národních výborů, které přejímají odpovědnost za periodické revize v oblasti hospodaření národních výborů.

Ministerstvo financí bude svým vlastním revizním odborem provádět hloubkové daňové a finanční revize. Finanční odbory národních výborů budou provádět kontroly a revize hospodaření organizací, řízených národními výbory. Revize se budou provádět i za několik let zpětně, takže schválení závěrky za uplynulý rok neznamená odpuštění daňových a jiných nesprávností, skrytých pod formálně dokonalou bilancí. Chceme tak uzavřít etapu soustavy ročních amnestií, kdy schválením bilance se zavřela hladina i nad mnohými nesprávnostmi.

Zvýšení pravomocí podniků s sebou nese i nové zaměření kontrol. Kontrolní orgány nemají zasahovat do chozrasčotních práv podniků a mají respektovat, že ředitelé podniků na sebe musí brát i nemalá rizika. Na druhé straně musí však mít společnost záruky, že podniky budou plnit své závazky vůči společnosti, především plnit odvodové povinnosti do státního rozpočtu a platit daně. Vyhlášená ekonomická pravidla pro hospodaření podniků tvoři jednotu právě v pojetí rovného přístupu k oprávněním k povinnostem.

K tomu cíli se tedy zřizují odbory státních financí. Aktuálnost jejich funkce je patrno např. i z toho, že proti propočtům nebylo za první 2 měsíce letošního roku chozrasčotní sférou odvedeno za přecenění zásob pří nejmenším za 15 mld.. Kčs; odvod se prováděl až dodatečně ke konci 1. čtvrtletí a i v dubnu a dosud není ještě plně uzavřen. V další prácí s podniky půjde o to, aby se uplatňoval i v těchto otázkách přístup socialistických hospodářů odpovědných i za celospolečenské povinnosti a aby dostatečný přístup k nim nemusel být vymáhán cestami se sankčním dopadem.

Ministerstvo financí bude odbory státních financí postupně pověřovat pravomocí v oblasti daňové a odpisové politiky. Budeme věnovat velkou pozornost úrovni jejich práce i v tom směru, aby se staly ekonomickými rádci podniků.

Tvorba finančních zdrojů, ze které státní rozpočet vychází, zdaleka nevyčerpává naše možností. To ukazuje rozbor využití základních fondů. roztříštěnost investičních akcí, nízká směnnost, rezervy ve využití pracovní doby atd. Vždyť nedokončená výstavba vzrostla v roce 1966 u státního sektoru a stavebních bytových družstev o 2,5 mld.. Kčs a dosáhla ke konci roku 1966 objemu 38,6 mld.. Kčs.

Ukažme si míru nevyužitých rezerv na příkladě takového významného výrobku jako je cement. Je v tom obecnější odpověď na otázku, proč je u nás vysoká výrobní spotřeba, neuspokojivá kvalita výroby a společenské produktivity práce a stejně tak neuspokojivý stav finality, a také proč nepokrýváme lépe konkrétní potřeby na trhu, v investicích a v platební bilanci.

Ve výrobě cementu se řadíme mezi přední světové producenty; vyrábíme zhruba třikrát více cementu na jednoho obyvatele než je světový průměr. V roce 1965 vyrobili jsme cca 5, 7 mil. tun cementu, a to je téměř pětinásobek množství výroby cementu v roku 1937. Přitom skoro celá výroba zůstává pro vnitřní spotřebu. Přesto je cement stále nedostatkovým materiálem. V čem to vězí? V prvé řadě je to skutečnost, že zejména při velikém rozptylu investičních akcí v důsledku špatné hospodárnosti se surovinami a materiálem se neustále zvyšuje podíl základního materiálu ve stavební výrobě, málo se využívají nové materiály ve stavebnictví, jako plastické hmoty, ocel, hliník a tenké plechy.

Dalším faktorem vysoké spotřeby cementu u nás je neuspokojivá struktura investiční výstavby. Zatímco u nás se stavební investice podílejí na celkovém objevu investic 61 procenty, činí tento podíl například v Německé spolkové republice a v Dánsku jen 45-46 %. V neposlední řadě přispívá k vysoké spotřebě cementu u nás i jeho nízká kvalita a v důsledku toho i překračování norem spotřeby. Nízká pevnost vede k předimenzování staveb. Cementem se plýtvá, normy spotřeby jsou překračovány.

Při zvýšení kvality kameniva, cementu a technologie výroby betonu bychom mohli uspořit 30 % vyrobeného množství betonu.

Chceme podporovat rozvoj výroby stavebních hmot, ale nechceme dopouštět plýtvání cementem.

Nová soustava řízení dává předpoklady k nastoupení cesty k odstranění nedostatků takového druhu už svou logikou. V nové soustavě jsou navíc uplatňována kromě samotného výběrového řízení opatření proti rozptylu investičních akcí, ke zkracování doby výstavby včetně zainteresovanosti stavebních organizací, k rychlejšímu předávání kapacit do provozu včetně uplatňování odvodu ze základních fondů, postihujících nedokončené investice. Budou působit i další nové nástroje, jako např. režim rozpočtování, připravovaný režim objektové fakturace s uplatněním kolaudačních srážek, garancií za kvalitu a termíny apod. jde nyní proto o důslednost při uplatňování těchto nástrojů a o jejich tvůrčí rozvíjení.

Významným činitelem efektivnosti a tím i zvyšování finančních zdrojů společnosti má být zahraniční obchod.

V letošním roce po cenové přestavbě a prohloubení ekonomického zájmu na vývozu lépe vidíme, které dovozy a které vývozy jsou pro nás výhodné a které nevýhodné. Z této znalosti můžeme vycházet pro naši ekonomickou politiku v oblasti vnějších vztahů jak ve vývoz, u tak i dovozu. Znamená to v praxi, že podniky budou podněcovány hmotným zájmem k tomu, aby potlačovaly vývozy, které nejsou pro nás efektivní a naopak zvyšovaly vývoz takových výrobků, které jsou pro nás z hlediska platební bilance efektivní.

Prostřednictvím ekonomických nástrojů v oblasti zahraničního obchodu uplatníme v roce 1967 politiku zaměřenou na zvyšování efektivnosti zahraniční směny.

Při konkretizaci se musí vycházet z objektivizace skutečnosti, že prováděná opatření tvoří nedílnou součást celkové hospodářské politiky státu a tím i vnitřní cenové politiky našeho hospodářství. Ekonomické vztahy zahraničního obchodu nepůsobí izolovaně, ale ve vzájemné souvislosti s celkovou důchodovou, finanční a cenovou politikou. Proto řešení vztahů vnitřních a zahraničních cen je součástí procesu směřujícího k vytváření žádoucích ekonomických vazeb mezi úhrnnými vlastními náklady na výrobu zboží a tržbami výrobních organizací.

Přes efektivní vývozy, které nám umožní řešit napětí v platební bilanci se chceme a musíme dostat k intenzifikaci výrobních procesů a podpoře nosných programů. V tomto procesu jde o to, aby úsilí se soustřeďovalo nikoliv na tlak na centrum, aby souhlasilo s nežádoucími výjimkami v ekonomických pravidlech, ale aby šlo o tlak na strukturální změny, na lepší zhodnocovací proces. Přes změny v mikrostruktuře podniky si musí vydělat na změny makrostrukturální, přes malé investice na velké. Sledujeme linii nákupu nové, progresivní techniky i na úvěr ze zahraničí, kde máme jistoty opřené o kalkulace o rychlé návratnosti devizových prostředků, stejně tak jako nákup licencí a patentů.

Bude nutné, aby pracovníci výroby i zahraničního obchodu na základě analýzy hledali optimální řešení pro vyšší efektivnost vývozu i dovozu, tvořivě je rozvíjeli z hlediska těsné spolupráce zemí socialistického tábora, a to zejména v rámci RVHP, ale i z hlediska rozvíjení dělby práce v rámci celého světového trhu. Je nutno promýšlet, uskutečňovat a podporovat změny v mikrostruktuře, vyřazovat z výroby i z vývozu neefektivní výrobky, zvyšovat kvalitu vyváženého zboží, zvyšovat zhodnocení použitého materiálu, zkracovat dodací lhůty, zabezpečovat dokonalý servis, jakož i další opatření, která umožní zlepšit ceny, za které naše výrobky na zahraničních trzích prodáváme. Jedině kvalitou, pohotovostí a dobrou službou můžeme obstát na světovém trhu a svoji pozici na něm upevňovat. Je to náročná, avšak nezbytná cesta, která navíc odpovídá schopnostem našich lidí, dělníků, techniků, ekonomů, prodavačů.

Nemůže v tom však jít jen o přání a proto návrhy na prohloubení ekonomických vztahů k zahraničnímu obchodu pro rok 1968 a v zásadách do roku 1970 dále prohlubují a zpevňují ekonomická opatření a jsou zaměřena k sbližování a propojení vnitřní cenové hladiny s hladinou a relacemi světových cen.

K mobilizaci společenských zdrojů směřuje také podněcování úspor, zejména dlouhodobých, a to jak podniku, tak obyvatelstva a jejich efektivního využívání pro potřeby plynulého rozvoje národního hospodářství.

Úspory obyvatelstva se zvýšily v roce 1966 o 3, 9 mld.. na 39, 6 mld.. Kčs. Z toho použily státní spořitelny část na půjčky obyvatelstvu v rozsahu 5, 2 mld.. Kčs, zejména na bytovou výstavbu a na předměty dlouhodobé spotřeby. Zbytek daly k dispozici Státní bance na financování potřeb národního hospodářství a tím na zabezpečení dalšího růstu životní úrovně.

V roce 1966 se také vytvořily rezervní fondy podniků ve výši 2, 1 mld.. Kčs a zvýšily prostředky na investičních účtech podniků o 900 mil. Kčs. Napříště počítáme s tím, že podniky si budou vytvářet rezervy a úspory. Banka bude poskytovat zvýhodněné úroky na dlouhodobé vklady podniků. Podporujeme sdružování prostředků mezi podniky a budeme postupně rozvíjet další nástroje socialistického peněžního trhu.

Podnikatel, myslící na budoucnost, si vytváří rezervní fondy, aby se zajistil proti nenadálým obtížím, které přináší trh. Ke zvýšení jistoty podniků slouží také pojištění, které jsme od letošního roku zlepšili pro pracující, a které zavádíme i pro národní podniky, neboť jinak by podniky musely hradit celé nahodilé škody ze svého hrubého důchodu nebo rezervy, což by se mohlo dotknout i mezd podnikových pracovníků.

K výdajům státního rozpočtu na společenskou spotřebu a výrobu uvedl ministr Sucharda toto:

Součástí nového pojetí státního rozpočtu je také postupná změna skladby jeho výdajů. Klesá podíl prostředků věnovaných ze státního rozpočtu na výrobu. Podniky se musí stále víc spoléhat na své tržby a nikoliv na rozpočtové dotace. Celkový objem dotací se bude snižovat a současně se bude zvyšovat podíl aktivních dotací na technický rozvoj a kvalitativní změny ekonomiky. Učinili jsme již první kroky k odstranění dotací všude tam, kde je riziko, že se jimi kryje neefektivnost či nehospodárnost. Avšak také v oblasti kulturních a sociálních výdajů budou postupně omezovány dílčí subvence, uplatňována zásada soběstačnosti kde jsou pro to podmínky, a rozpočtové prostředky budou soustřeďovány na celostátní kulturní a sociální politiku a na rozvoj dopravy, spojů a ostatní infrastrukturu.

Na financování potřeb nevýrobní sféry jsou ve státním rozpočtu na rok 1967 plánovány neinvestiční výdaje ve výši 97 426 miliónů korun. Tyto potřeby vyplývají především ze zákonných opatření a týkají se rozpočtových organizací v hospodářství, školství, kultuře, zdravotnictví, zahrnují výdaje na nemocenské pojištění a sociální zabezpečení, na zajištění obrany a bezpečnosti státu, výdaje na vědu a výzkum a na správu a udržování domovního majetku.