Výdaje na školství a kulturu ve státním rozpočtu na letošní rok se na srovnatelné základně proti roku 1966 zvyšují o 10,4 %. Dokončuje se platová úprava ve školství a zdravotnictví, která si vyžádá celkového nákladu ročně cca 1 mld.. Kčs.

I na úseku zabezpečení neinvestičních potřeb ve zdravotnictví dochází k růstu výdajů ve srovnání s rokem 1966 o 10,1 %.

V bytovém hospodářství národních výborů dosahuje ztráta - po promítnutí vlivu nových cen a metodických změn - téměř 2, 1 mld.. Kčs. Úhrada za užívání bytů nekryje vcelku ani náklady na údržbu a správu bytového fondu a amortizaci nekryje vůbec.

Růst výdajů na nemocenské pojištění proti roku 1966 o 2,3 % vyplývá ze zvyšování počtu pracovníků a růstu objemu mezd.

Výdaje na důchodové zabezpečení se v roce 1967 proti loňsku zvyšují o 7,3 %.

Na obranu a bezpečnost dáváme ze státního rozpočtu letos 12 373 mil. Kčs, tj. na srovnatelné základně stejně jako v roce 1966. Výdaje na investice a materiál jsou ve státním rozpočtu ovlivněny všeobecným zvýšením velkoobchodních cen.

Státní rozpočet si klade za úkol přispět k rovnováze na trhu investic, kde se inflační tlaky projevují nejsilněji. Vysoká rozestavěnost investic, opožděné uvádění kapacit a základních prostředků do provozu, růst rozpočtových nákladů investičních akcí a nedostatky v kvalitě prací ve spojení s pomalu se měnící strukturou investic, to jsou hlavní zdroje tohoto inflačního tlaku. Setrvání v těchto nedostatcích by mohlo znamenat faktické odložení účinnosti nové soustavy řízení o další roky a vyvolat vážné hospodářské komplikace.

Proto je nezbytné ještě dále podstatně zpřísnit výběrové řízení z hlediska návratnosti vložených prostředků, které se musí projevit poklesem rozsahu nově zahajovaných staveb a tím i poklesem potřeby úvěrů a dotací ze státního rozpočtu. Hlavní konkrétní cestu však vidíme, jak jsem již uvedl, v důsledném uplatňování celé škály ekonomických nástrojů, zejména úvěru, financování z vlastních zdrojů, sdružování prostředků, aktivní odpisové politiky a objektové fakturace. Prosazujeme důsledně zásadu, že státní prostředky a to především dotace, nebudou poskytnuty na investice, které nezajistí efektivnost a hospodárnost, které neodpovídají směrům plánovitého rozvoje, u kterých se nedodržuje racionální lhůta výstavby a kvalita prací apod. Překročení rozpočtových cen staveb ponesou výlučně investoři ze svých zdrojů. Přitom respektujeme to, co je progresivní a přispěje k řešení napětí v hospodářství a k podpoře platební bilance.

Na financování neinvestičních výdajů na rozvoj vědy a techniky se vynakládá ze státního rozpočtu v roce 1967 celkem 4,5 mld.. Kčs. Přes státní rozpočet podporujeme efektivní rozvoj chemického průmyslu, rozvoj výroby stavebních hmot, v dopravě modernizaci a rekonstrukci tratí a rozhodujících železničních uzlů, výstavbu krmivářského průmyslu, akce ke zlepšení životního prostředí a celou řadu dílčích akcí v různých oborech národního hospodářství. Podstatně se snižuje podíl investic zejména do hornictví a metalurgie. Snažíme se neomezovat nevýrobní investice, které po řadu let zaostávaly.

Chceme provádět restriktivní politiku v investicích v tom pojetí, aby byly prostředky na efektivní akce a jejich soustředění tak, aby došlo k podpoře nových progresívních oborů, zejména pro vývoz. Dotace na investiční výstavbu přislíbené vládou ve státním rozpočtu budou uvolňovány postupně na konkrétní akce na základě prověrky výsledků cenové přestavby a podle postupu výběrového řízení. Nebudou tedy uvolněny najednou bez ohledu na vývoj rozestavěnosti a dodržování podmínek pro zahajování nových akcí. Současně bude prověřeno dodržování rozpočtových cen, nesmlouvavé uplatňování záruk a odpovědností dodavatelů za včasnost a kvalitu dodávek a nejpřísnější dodržování hospodářské a finanční kázně. Nebudou-li tyto podmínky splněny, nebudou dotace uvolněny nebo budou docela odňaty. Chtěl bych zvlášť zdůraznit tyto aspekty dotační politiky, při níž nejde skutečně o automatické uvolňování a čerpání a nepůjde tedy o nehybný a sterilní nástroj nové soustavy řízení.

Značné prostředky vynakládá státní rozpočet na bytovou výstavbu. V roce 1967 se předpokládá výstavba 80 756 bytů, z toho na Slovensku 28 663 bytů, na níž bude třeba včetně příslušného občanského vybavení - vynaložit 10,8 miliardy korun, z toho ze státního rozpočtu bude kryto více než 7 a půl miliardy korun.

V roce 1966 uvažoval státní plán s přírůstkem zásob ve výši 1,8 miliardy korun, ve skutečnosti činil však přírůstek zásob v národním hospodářství 60 miliard korun. Tento vysoký nadplánový růst zásob ovlivnila kromě žádoucího předzásobení i labilita dodavatelskoodběratelských vztahů, vysoká rozestavěnost investic, ale také odbytové potíže u některých výrobků a spekulativní předzásobení z důvodů očekávaných cenových změn. Nemalou část přírůstku zásob z roku 1966 kromě celkového jejich neúměrného objemu považujeme za rezervu pro výrobu na rok 1967.

Plán oběžných prostředků na letošní rok uvazuje přírůstek zásob - bez družstev - o 2 miliardy korun, a to zejména v průmyslu, v zemědělství a nákupu zemědělských výrobků.

Vývoj v prvních měsících letošního roku tuto tendenci zatím nepotvrzuje. Podle předběžných údajů Státní banky se stavy zásob už v prvém čtvrtletí letošního roku zvýšily o 3,3 mld.. Kčs. V rámci hospodářské politiky na rok 1967 pro oblast oběžných prostředků proto vláda uložila, aby přírůstky zásob proti počátku roku 1967 nebyly v zásadě kryty bankovními úvěry, ale aby je podniky hradily z vlastních prostředků podniků. Výjimka z této zásady je možná jen u sezónních zásob, žádoucích zásob v obchodě a zejména žádoucích odbytových zásob. Uplatnění těchto zásad má vést k lepšímu využití zásob nashromážděných v roce 1966 pro růst efektivní výroby v letošním roce. Vláda uložila také, aby se prověřilo přecenění zásob na nové velkoobchodní ceny k prvému lednu letošního roku, jakož i způsob vypořádání cenových rozdílů se státním rozpočtem.

Neinvestiční dotace, intervence a subvence ve prospěch podniků dosahují téměř 23 mld.. Kčs. Více než třetina těchto dotací slouží k aktivní podpoře efektivních opatření k dalšímu rozvoji zemědělství, vědy a techniky, dopravy apod. Nemalé částky neinvestičních dotací jsou však do značné míry také odrazem dosud trvajících hodnotových disproporcí, které provedená přestavba velkoobchodních cen nemohla zcela dořešit.

Chtěl bych zdůraznit přechodný charakter tohoto druhu dotací. Nízká rentabilita některých provozů vyplývá z jejich nízké efektivnosti. V takových případech by trvalé poskytování dotací, ať již přímo ze státního rozpočtu nebo redistribucí prostředků uvnitř výrobně hospodářských jednotek, uměle zakrývalo neschopnost či nemožnost těchto provozů vypořádat se s dosavadním neefektivním hospodařením a dostat se za stejných podmínek na úroveň podniků dobře hospodařících. Neefektivní výroba a služby nemohou však trvale zatěžovat státní rozpočet a omezovat tak rozpočtové prostředky na podporu dalšího rozvoje techniky, perspektivních výrob a uspokoj ování potřeb nevýrobní sféry.

Připravujeme proto ve spolupráci s jednotlivými resorty koncepcí na postupné omezování pasivních dotací.

Stanovíme závazné podmínky a časovou omezenost těchto pasivních dotací, aby se tak vytvářel účinný tlak na snižování nákladů a aby se důsledky špatného hospodaření plně přenesly na ty úseky, v nichž neefektivnosti vznikají. Ostrý ekonomický tlak musí vést k rušení neefektivních výrob. Počítáme přitom ovšem i s hmotnými podněty pro uvolněné pracovníky do jiných, z hlediska národního hospodářství efektivnějších podniků čí provozů. To zakládá nejen přínos efektivností výroby, ale i osobní perspektivy, které znamenají nejen činitele spokojeností a jistot v osobním životě, ale současně i významného činitele v souboru výrobních sil.

Tam, kde nutnost dotací a intervencí vyplývá z nedořešení cenových disproporcí, bude nutné přistoupit k postupným úpravám cen tak, aby odpovídaly společensky nutným nákladům. Jde v tom o náročný úkol, který je možno řešit jen za předpokladu dodržování celospolečenské regulace vývoje cen v souladu se závěry květnového zasedání ÚV KSČ. K řešení přispívá i linie podpory růstu nominální mzdy jako předního motoru v soustavě zainteresovanosti spolu s linií zabezpečovat růst reálných mezd respektive reálných důchodů.

Jsme si vědomi obtížností úkolu, který nás čeká. Bude nutné řešit v této souvislosti řadu ekonomických, sociálních a politických problémů a prosazovat celospolečenské zájmy proti dílčím zájmům podnikovým i místním. Prosím Vás proto, abyste plně podpořili naše úsilí v dosazení objektivizace vztahů mezi jednotlivými sférami financování, které jsou podmínkou pro plné působení nové soustavy řízení. Nemůžeme se uchylovat ke kompromisům tam, kde společenská kalkulace ukazuje jednoznačně způsob řešení.

Značné prostředky zabezpečuje státní rozpočet pro naše zemědělství.

V návrhu státního rozpočtu je uvažováno s tím, že úhrada reprodukce zemědělské výroby bude uskutečňována nákupním i cenami a přímými cenovými nástroji ve výši zhruba 85 %. Zbývající část je kryta dotacemi a subvencemi ze státního rozpočtu v souladu s výsledky cenové přestavby a nově uplatněné soustavy řízení v zemědělství.

Celkem 2, 4 mld. Kčs je ve státním rozpočtu zabezpečeno na investiční výstavbu pro socialistické zemědělské podniky včetně nákupních a zásobovacích podniků. Na zemědělskou bytovou výstavbu, která patří mezi přední předpoklady k získávání mladé generace pro zemědělství, zabezpečuje státní rozpočet formou subvencí a státního příspěvku částku 800 mil. Kčs.

K řešení dočasného ekonomického zaostávání části zemědělských podniků v rámci přechodu na novou soustavu, zabezpečuje státní rozpočet 1,9 miliard Kčs, které jim budou poskytnuty formou stabilizačních dotací v závislosti na konkrétních opatřeních, která budou obsažena v konsolidačních plánech jednotlivých podniků.

Zvýšení hmotné zainteresovanosti pracovníků v zemědělství včetně částky již použité na zvýšení nákupních cen mléka a telecího masa a zvýšení odměn pracovníků rostlinné výroby u státních statků provedené v r. 1966 - se promítá v cetkových výdajích státního rozpočtu na r. 1967 částkou 1,2 miliardy Kčs. Z této částky bylo použito pro fond stabilizace pracovních sil v zemědělství 300 mil. Kčs. Všestranné využití prostředků státního rozpočtu spolu s mobilizací vlastních zdrojů podniků a postupné utváření integračních vztahů i na úseku finančních zdrojů vytváří podmínky pro další rychlejší a efektivnější rozvoj odvětví, zabezpečujícího výživu lidu.

Finanční politika a její souvislosti s úvěrovou, cenovou a mzdovou politikou:

V duchu nové soustavy jsme připravili zaměření finanční politiky na r. 1967, které vláda při projednávání návrhu státního rozpočtu 17. dubna schválila, a které spolu se zásadami úvěrové politiky Státní banky čs. tvoří s úvěrovým plánem i pokladním plánem na r. 1967 ucelenou soustavu finančních nástrojů. Spolu s koncepcí mzdové a cenové politiky, připravené Státní komisí pro finance, ceny a mzdy, tvoří základ pro přípravu na koncepci důchodové politiky státu v podmínkách socialistické ekonomiky a v sepětí plánu s trhem. Jde v tom o finanční politiku státu a proto o směrnicí pro práci všech státních a hospodářských orgánů.

Prostor pro finanční politiku je v r. 1967 omezen trvajícím napětím mezi zdroji a potřebami, některými věcnými problémy, pevnými cenami a nedostatkem centrálních rezerv. Těžiště dnešních disproporcí je ve struktuře zdrojů a potřeb. Vážné nedostatky, které se projevily v přílišném růstu poptávky, jako např. ve velkém rozsahu investic, v nadměrné zaměstnanosti v průmyslu, růstu zásob atd., nelze řešit pouhými omezovacími opatřeními, ale prováděním takové hospodářské politiky, jejímž základním směrem řešení je zvýšení efektivnosti výroby ve srovnání se světovým trhem.

Státní rozpočet se zaměřuje na podporu efektivních opatření cestou aktivní finanční politiky. Toto opatření lze však realizovat jen postupně, protože státní rozpočet nemá jednak k dispozici finanční prostředky v potřebném rozsahu, jednak nejsou často ani připravena technická a ekonomická opatření.

Základním smyslem aktivní finanční politiky zůstává zvýšení efektivnosti celé naší výroby ve srovnání s poměry na světovém trhu. Znamená to rychle pokračovat v nastoupení programu objektivizace ekonomických vztahů. Ve vnitřních vztazích je to stanovení postupu uplatnění sazbové daně z obratu a postupné odbourávání pasivních dotací ze státního rozpočtu pro uplatnění kalkulace v celé soustavě rozhodování.

Nejde tu o politiku škrcení peněz a omezování zdůvodněných potřeb, nýbrž o tlak na nehospodárnost a o podporu efektivnosti, a proto podporu socialistického podnikání. Počítáme s rychlejším růstem mezd, ovšem za předpokladu, že se zrychlí také společenská produktivita, pocházející z kvalitní, trhem ověřené výroby. Růst produktivity si musí zachovat předstih před růstem mezd. Vycházíme z toho, že zdůrazňování významu denivelizace ve mzdové politice v současné etapě cestou především pohyblivé složky a podílů na hospodářských výsledcích přímo vynucuje, aby hospodářská střediska v podnicích sehrávala významnou úlohu v procesu intenzifikace.

Z toho vyplývá, že mzdy mají být rozumně regulovány na podkladě mzdových koncepcí, spjatých s proporcemi plánu, přičemž významnou úlohu při regulaci mezd mají kolektivní smlouvy a stabilizační odvod.

Na místo abstraktních ukazatelů, které nikdy nemohly předvídat dynamiku podnikového života, nastupuje tak živý vztah mezi podnikem, odborovou organizací a řídícím orgánem.

Základ pro zdravý vývoj mezd a jejich účinnou diferenciaci vůbec spočívá především v oblasti vnitropodnikového řízení. Bez uplatnění hodnotových vztahů uvnitř podniků zůstává totiž ekonomický tlak na povrchu a nepůsobí na bezprostřední závislost mezi odměnou za prácí a skutečně dosahovanými výsledky, na důsledný postih nekvalitní a neproduktivní práce, na tolik potřebné upevnění pracovní kázně a výrobní discipliny. Proto za jeden z nejnaléhavějších úkolů ve mzdové politice pokládáme důsledné dovedení celého mechanismu hmotných pobídek do hospodářských a nákladových středisek podniků. Touto cestou chceme konkretizovat společné úsilí o zvýšení efektivnosti a zhospodárnění výroby.