Jsme si vědomi toho, že nejde o žádný unifikovaný, jednotný typ vnitropodnikového řízení a hmotné zainteresovanosti. Jde v podstatě o to, aby racionální metody hospodaření nejen výrobních, ale i zásobovacích a odbytových středisek správně ovlivňovaly spotřebu mezd a jejich diferenciaci a aby naopak účinné hmotné pobídky k práci byly silným impulsem pro rozvoj vnitropodnikového řízení a ekonomiky. To je cesta, která likviduje anonymitu a neodpovědnost ve smluvních vztazích. Takové pojetí osobní zainteresovanosti a hmotné odpovědnosti přispěje k zreálnění nejen vnitropodnikových, ale i mezipodnikových vztahů. A co zejména: povede podniky k tomu, aby mzda bezprostředně působila na podmínky dodávek - jejich kvalitu i dodací lhůty, na jejich ceny.

Celkově se tudíž nechceme dát zatlačit jen do pasivního škrtání prostředků, nýbrž chceme pomocí nové soustavy řízení ve všech uvedených souvislostech získat zdroje pro aktivní finanční politiku.

Zároveň chceme připravovat postupný přechod k objektivizaci finančních vztahů. Řešení těchto otázek musíme spojovat s dopracováním 4. pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství, s vypracováním státního plánu a rozpočtu na r. 1968, s vyjasňováním strukturálních změn a s širším organičtějším zapojením do mezinárodní dělby práce.

Pro aktivizaci naší hospodářské politiky mají velký význam ceny.

Jedním ze základních předpokladů pro správné fungování nové soustavy řízení byla nutnost nápravy deformovaných cenových vztahů. Bylo proto nezbytné provést i generální přestavbu velkoobchodních cen, a to ve 2 etapách. Zatímco 1. etapa měla za cíl odstranit základní ztrátovost odvětví, přispět k ekonomickému sepětí výroby a zahraničního obchodu a umožnit vůbec nový systém financování, ve 2. etapě půjde o postupné vytváření ekonomicky zdůvodněné cenové soustavy, která by vyjádřila reálné podmínky výroby a trhu.

K realizaci této předpokládané 2. etapy přestavby VC musíme přistoupit uváženě, ale neprodleně. Máme totiž v této době jednak ceny, které již byly individuálně přizpůsobeny podmínkám trhu, jednak v podstatě staré ceny, přepočtené jen matematicky, které jsou často v nesouladu s konkrétními ekonomickými podmínkami. Proces ekonomizace cenové soustavy znamená v podstatě vytváření podmínek pro působení trhu v souladu se záměry dlouhodobého plánu. Půjde o cílevědomý, řízený proces, jehož úkolem je, aby cena spolupůsobila při vytváření ekonomické rovnováhy, ovlivňování strukturálních změn, kvality výrobků, při intenzifikaci výrobních procesů apod. Přitom u cen nepůjde nikdy o něco statického. Musí jít o jistotu, že budeme mít v cenách dostatečně objektivní nástroje ekonomického rozhodování, ve kterém by sehrála svou roli skutečná kalkulace. Tento proces vyvolá konflikty, toho jsme si vědomi. Avšak mají-li ekonomické nástroje účinně působit, nemohou se někoho nedotknout.

Hladina velkoobchodních cen se přestavbou odchýlila do určité míry od původních předpokladů. Podniky již v prvních měsících letošního roku dosahují podstatně větší rentability ve svých cenách, než se kalkulovalo při stanovení ekonomických nástrojů.

Hladina maloobchodních cen zůstala i po úpravě úrovně velkoobchodních cen v podstatě nedotčena. Daň z obratu z tohoto důvodu se snížila o 16 mld. Kčs a ve velkém počtu případů dostávají podniky cenové dotace. Tyto intervence k maloobchodním cenám zboží činí cca 4,6 mld. Kčs a dalšími prostředky se intervenují služby.

Analyzujeme nyní s SPK výsledky cenové přestavby zboží a služby a navrhneme, jak odchylky od předpokladů řešit. Vyšší ceny znamenají na jedné straně vyšší důchod pro výrobce, a to v mnohých případech zásluhou samočinného počítače na podkladě neuspokojivých podkladů a nikoliv zásluhou úsilí podnikového kolektivu - na druhé straně však zdražení potřeb pro odběratele. To nemohou centrální orgány ponechat bez povšimnutí. Zejména pozorně musíme prověřit důsledky cenových odchylek pro zemědělství, abychom nenarušovali důchodovou politiku v tomto odvětví vyplývající z nové soustavy řízení v zemědělství a vyvodili správné závěry pro zabezpečení vytýčené důchodové politiky i tohoto odvětví, pro podporu jeho rozvoje a efektivnosti, stejně jako jeho atraktivnosti.

Ceny se mají vyvíjet na podkladě plánu vývoje cen, který se připravuje a soustavy celospolečenské regulace cen; plánovitý cenový vývoj bude však podporován celou vládní hospodářskou a finanční politikou. Co nejrychleji a nejdůsledněji musíme sjednat všechny předpoklady, aby ceny mohly pružně reagovat na světový a domácí trh. Moderní řízení ekonomiky ani aktivní finanční politika a mzdová politika nejsou možné bez aktivní a pružné politiky cenové.

Za těchto okolností nabývá na významu společenská regulace vývoje cen, jejíž zásady vláda schválila. Podle toho bude regulace prováděna centrálně stanovovanými změnami pevných cen a nepřímým ovlivňováním vývoje volných cen a to rozsahem a úrovní pevných cen základních výrobků - stabilizátorů cenové úrovně, daní z obratu, jakož i centrální regulací vývoje úrovně limitovaných cen, které budou zajišťovány zvláštními dohodami centrálních orgánů a oborových ředitelství.

Nedílnou součástí celého systému regulace cenového vývoje bude dokonale organizovaná a průkazná statistika o reálném vývoji cen a přímá kontrola cen zaměřená v duchu zásad obsažených v usnesení ÚV KSČ z května t. r. především na dodržování zabezpečení ekonomicky odůvodněného a společensky žádoucího vývoje cen. Chci zdůraznit, že nechceme podléhat tlaku podniků na nežádoucí zvyšování cen; vycházíme z toho, že potřebné zdroje si podniky musí vytvořit vyšší efektivností a hospodárností, vyšším stupněm zhodnocovacího procesu.

Vývoj cen má být především ovlivněn tlakem světového trhu, který nám nic nesleví a je dobrou prověrkou naší výroby a naší výrobní a obchodní zdatnosti. Současně musí i tlak domácího trhu oddělovat výrobu rentabilní a nerentabilní a upřesňovat cenové relace, které v I. etapě přestavby vyšly zatím hodně na hrubo. S tím souvisí odstraňování nerovnoměrností v daní z obratu a vývoj maloobchodních cen podle vývoje nabídky a poptávky a podle nutného vývoje výrobních nákladů. Výsledný směr cenových pohybů záleží na tom, jak se podaří účinně působit na kvalitu a náklady ve výrobě a na úrovni práce vnitřního i zahraničního obchodu. Nepřipustíme živelný inflační vývoj. Nemohli bychom však také udržet žádoucí vývoj cenové hladiny, kdyby v podnicích nenastal skutečný obrat k efektivnosti a hospodárnosti, neboť neefektivnost a nehospodárnost jsou zdrojem napětí i inflačních tlaků. Naopak jedině vysoký stupeň efektivnosti reprodukčního procesu s vysokým využitím každého kilogramu suroviny, nebo každé hodiny živé práce, je reálný předpoklad dalšího růstu životní úrovně cestou reálných příjmů. V této souvislosti vystupuje opět do popředí význam a důležitost vnitropodnikového hospodaření dělníků, mistrů, techniků, ale i účetních a kalkulantů.

Nová soustava řízení tomu plně otvírá cestu. Proto se stejnou naléhavostí musíme dbát na to, aby ceny vyjadřovaly realitu, jinak by nebyla možná správná ekonomická kalkulace a bylo by zbytečné přistupovat k pokrokovým výpočetním metodám a používat moderních strojů pro nové metody řízení a posuzování rozvoje národního hospodářství. Nesprávné hodnotové vztahy by i při využití nejmodernější výpočetní techniky dále deformovaly ekonomické úvahy.

Při napětí na trhu nemůžeme ceny prostě uvolnit, ale také je nemůžeme ponechat "zmrazené". To by nikdy nemohly hrát aktivní úlohu. Proto budeme zejména používat dohod o cenovém vývoj i s jednotlivými generálními ředitelstvími, s jejichž pomocí lze spojit potřebu volnosti v cenách jednotlivých výrobků s dodržením zdravého vývoje cenové hladiny jednotlivých oborů. V těchto dohodách budou zakotveny i zásady správného celkového vývoje cen, statistiky a kontroly, stejně tak jako sankce při nedodržení dohod.

Složitá je problematika maloobchodních cen. S ohledem na otevřené otázky v hodnotových vztazích můžeme letos zatím přistoupit jen k postupným menším individuálním cenovým úpravám. Otevřené cenové otázky nemůžeme však odkládat do nekonečna. Vznikly by tím ztráty, pokračovali bychom v deformacích ve výrobě i ve spotřebě. Při provádění korekcí bude však vždy sledována a zajišťována linie XlII. sjezdu KSČ o růstu životní úrovně obyvatelstva cestou zvyšování reálných příjmů.

Intenzivní zainteresovanost podniků na hospodářských výsledcích zesílí podnikovou iniciativu. ale může vyvolat a vyvolává i tendence ke zdražování výrobků a služeb.

O tom máme již řadu dokladů.

V tomto roce byly provedeny SKFCM prověrky v 25 organizacích ministerstev těžkého průmyslu, stavebnictví, chemického, spotřebního a potravinářského průmyslu. Ve všech organizacích se zjišťuje porušování cenových předpisů a nedovolené zvyšování cen. Např. ve strojírenství byly prověřeny ceny 50 namátkově vybraných výrobků, z nichž u 28 byly stanoveny nesprávně vyšší ceny. Ve stavebnictví bylo zjištěno předražování ve všech 25 prověřovaných případech. Podniky zneužívají rozšířené pravomoci v tvorbě cen v rozporu s celospolečenskými zájmy zvyšují pevné velkoobchodní ceny, nedodržují podmínky za kterých byly ceny stanoveny, požadují neúměrné přirážky k cenám apod. Ve všech případech byl nařízen podle platných předpisů dodatkový odvod zvýšený o 50 % do státního rozpočtu kromě dalších sankčních opatření.

Denní cenová kontrolní práce přináší soustavně podobné doklady, které svědčí nejen o nesocialistickém přístupu k podnikání u dodavatelů ale po povážlivém přístupu k mechanickému odsouhlasení a proplácení faktur u odběratelských podniků.

Je třeba vytvořit takový stav, aby všeobecně faktury nezůstaly bez povšimnutí u odběratele, aby odběratel měl odvahu "rozházet si to" s dodavatelem a pozastavil částky neprávem účtované. Napříště ve všech takových případech pochopitelně nemohou podniky počítat s dotacemi, kde jde o případy investic, oprav v bytové údržbě, ale i cenových dotací.

Budeme rozvíjet ekonomické nástroje pro podporu socialistického podnikání, ale nebudeme ani váhat s příslušnými závěry všude tam, kde by docházelo ke spekulaci. Předpokládáme, že na reálné podmínky budou podniky reagovat solidním podnikatelstvím. Musíme vytvořit socialistické výrobní a obchodní zvyklosti, které budou obecně respektovány a potlačovat spekulantství. Jde v tom ovšem o morálku nové soustavy řízení.

V této souvislosti se chci zmínit o požadavku stálosti ekonomických pravidel a podnikatelské jistoty. Národní shromáždění významně přispělo k vytvoření této jistoty schválením odvodů do státního rozpočtu až do roku 1970. Další dlouhodobá pravidla vyhlásila vláda.

Ekonomická pravidla nejsou a nemusí být ochrannou hrází proti světovému a domácímu trhu, proti nespočetným změnám, které přináší hospodářský život. Podnikatel i banka musí pohotově reagovat na změny v domácí a světové ekonomice. Zaručit podnikům ceny nebo úroky by znamenalo, že by se každý podnik mohl usadit v závětří trhu a pohodlně trávit své důchody. K pevné cenové hladině a tvrdé koruně vede jen pevná hospodářská politika a tvrdý tlak trhu a ekonomických pravidel. Ke zvýšení úlohy koruny v domácí a světové ekonomice vede jen zlepšení rentability výroby a vývozu.

Vztahy mezi podniky mají být vybudovány na vysoké náročnosti, aby tlak odběratele vedl k vyšší kvalitě a pohotovosti výroby, aby využitím hospodářských smluv, pružné cenové politiky a rozvíjením soutěže postupně zmizely tzv. nedostatkové výrobky, které brzdí výrobu i obchod a rozhořčují naše občany.

A nyní k závěru. Uvedený výklad o obsahu státního rozpočtu a rozpočtové politiky je nutno uzavřít odpovědí na otázku, jak státní rozpočet působí na obnovení ekonomické rovnováhy ve smyslu usnesení květnového ÚV KSČ.

Činí to tím, že

- novým systémem odvodů lépe podněcuje iniciativu podniků,

- zvyšováním prostředků na veřejné služby, infrastrukturu a životní prostředí vytváří podmínky pro růst produktivity práce,

- podporuje růst zdrojů a nabídky aktivními dotacemi na efektivní účely, pro jejichž reálnost je podkladem 2. etapa přestavby velkoobchodních cen a vázání dotací na podmínku efektivnosti,

- omezováním dotací vytváří tlak proti neefektivní výrobě a nehospodárnosti všeho druhu.

Rozhodující pro úspěšný rozvoj národního hospodářství a pro další vzestup životní úrovně je ovšem vyšší a efektivnější tvorba zdrojů. Rozvoj životní úrovně nelze odtrhnout od celého reprodukčního procesu a jeho efektivnosti. Státní rozpočet může realizovat prostředky na životní úroveň jen v té míře a v tom rozsahu, jak je bude získávat od podniků a od obyvatelstva. Státní rozpočet na rok 1967 v tomto směru odráží záměry z květnového zasedání ÚV KSČ a jejich konkretizace na podmínky letošního roku.

Působení státního rozpočtu je limitováno celou řadou faktorů vnitřních i zahraničních, věcných i psychologických. Máme co činit s dalším vývojem, který nelze zvrátit rázem. O to víc však současná situace vyžaduje, abychom spojili síly všech orgánů v centru ke zvládnutí všech stránek a aspektů onoho velkého kroku ke zvýšení efektivnosti národního hospodářství, který jsme učinili k 1. lednu letošního roku. K tomu účelu vedeme celou finančně ekonomickou frontu k soustavné analytické práci, k přísné objektivní analýze dosahovaných výsledků a činitelů, které v nové soustavě působí na ekonomický rozvoj. Vycházíme z toho, že nová soustava řízení je proces, že její nástroje budou zabírat stále více do hloubi ekonomiky tenkrát, když budeme dodržovat podmínky, které jsme si dali, rozvíjet na nich socialistické podnikání, posilovat vztah důvěry mezi centrem a podniky, když nebudeme podléhat netrpělivosti na straně jedné a ustupovat před obtížemi na straně druhé.

Spojenými silami centrálních vládních orgánů jsme již od začátku letošního roku - i při velkém nedostatku dat a informací - mohli formulovat spolu s plánem na letošní rok i principy hospodářské politiky státu. Jsem přesvědčen, že je v našich spojených silách v nedlouhé době vypracovat i sladěný projekt celé důchodové politiky odvozené z linie XlII. sjezdu. Byla vypracována koncepce vývoje mezd do roku 1970, koncepce vývoje cen na toto období, jsou rozpracovány zásady státní finanční politiky, úvěrové koncepce a je připravována koncepce peněžního trhu v podmínkách socialistické ekonomiky. Nechápeme ovšem tyto koncepce jako něco strnulého, jako šablony, podle nichž se jede. Budeme je aktualizovat a rozvíjet podle nových zkušeností, aby práce v oblasti ekonomických nástrojů byla permanentní, stejně jako práce na plánu, dlouhodobých koncepcích i v každodenní hospodářské politice. Opíráme se přitom o všechny progresivní pracovníky, o jejich schopnosti a iniciativu.

Dalším pracem na pětiletce a programu hospodářské reformy je nutno dát charakter konsolidačního programu, vedoucího v nedlouhé době k obnovení rovnováhy. Státní rozpočet tu má svou aktívní úlohu.

Slovo rovnováha vyvolává dojem nehybné hladiny, klidu. Ve skutečnosti jde o dynamický rovnovážný vývoj, o plánovitý růst národního důchodu a životní úrovně na základě kvalitativních změn ekonomiky. Takový hospodářský růst může být jen výsledkem promyšlené plánovité koncepce a tlaku trhu. U pracovníků půjde o to, aby byli výběrem zboží a služeb na trhu podněcování ke kvalitnější a odpovědnější práci a současně ke zlepšení práce a kázně vedení ekonomickým tlakem, který nedovolí ustrnout. U podniků jde obdobně o to, aby byly k lepší práci podněcovány tím, že za jejich peníze bude lze opatřit pokrokovou techniku a současně budou nuceny k zdokonalování výroby a odbytu ostrým tlakem domácího i zahraničního trhu. K takovému zvratu, kterému souhrnně říkáme vytvoření trhu odběratele, musí být konkrétní konsolidační program, jehož součástí je podpora progresivních směrů rozvoje a ostrý tlak proti zaostávajícím výrobám. V tomto směru připadá významné místo i úkolu převodu 4. 5LP na nové ekonomické podmínky ke konci letošního roku. Tento konsolidační program nemůžeme rozkládat na dlouhou dobu. Čas by pracoval proti nám. Jde o hluboké změny ve výrobě, spotřebě i v celém našem životě. Čím účinnější tlak bude na výrobu, tím více zdrojů budeme mít k dispozici nejen k řešení sociálních důsledků konsolidačního programu, ale k dalšímu rozvoj i a pokrokovým změnám, k urychlení realizace možností technické revoluce.

Obnovování rovnováhy předpokládá, že budeme sledovat politiku rovnováhy státního rozpočtu, rovnováhy platební bilance a že nepřipustíme živelný růst cen. Přitom ani na okamžik nespouštíme ze zřetele, že rovnováha v našich bilancích je jen jednou z podmínek skutečné ekonomické rovnováhy, tj. stavu, kdy v podnicích vládne optimistická tvořivá atmosféra, kdy občané mají dobré pracovní a životní podmínky a výhled na další zlepšování; kdy občan jako výrobce tvořivě a ukázněně pracuje a jako spotřebitel sklízí plody svého úsilí.

Proto také finanční politika není u nás jen věcí finančních pracovníků, nýbrž věcí každého podniku, každého národního výboru, každého občana s důsledky pro nákupní tašku každé hospodyně.

K tomu cíli chceme jít cestou nikoliv studené, nýbrž živé angažované, aktivní politiky, která se dotýká každého, neboť požadavky, které kdokoliv vznáší na stát, konec konců klade na jeho občany v jejich funkci výrobců i spotřebitelů.