Celá oblast mimořádných zisků - a že nejde o malé částky, svědčí zjištění, že některé podniky dosahují 50 % i vyšší rentability - je prakticky mimo dosah dnešních nástrojů odčerpávání části hodnoty realizované na podnicích pro potřeby uspokoj ování celospolečenských potřeb. Bude nutno přistoupit ke zkoumání možností odčerpávání podstatné části mimořádného zisku z podniků, např. formou zdanění zisků apod. Toto řešení se jeví jako nezbytné zejména do té doby, dokud nebudou podniky pod tlakem světových cen nuceny racionalizovat výrobu a snižovat náklady i ceny. Jinak velké rezervy na podnicích povedou k otupení ekonomických nástrojů.

Okolnost, že dosud neexistuje ekonomický nástroj řízení, který by mimořádný zisk, na jehož tvorbě zpravidla podnik nemá zásluh, progresivně odčerpával, působí nesnáze ve financování terciární sféry, zejména již zmíněného školství, kultury, vědy, zdravotnictví i sociálního zabezpečení. Zkušenosti z jihomoravského kraje např. ukazují, že na zákonné zvýšení platů učitelů nebyly nebo nemohly být přisunuty prostředky ze státního rozpočtu, ale hledala se původně úhrada ve fondu rozvoje a rezerv národních výborů.

Pouze důslednější odčerpávání mimořádných zisků podniků může vytvořit podmínky pro to, aby rozvoj terciární sféry jako celku, který je objektivní nutností, nezaostal při zavádění nové soustavy řízení. K navrženému postupu je třeba přistoupit na základě skutečných výsledků cenové přestavby a finanční situace podniků, jež má zjistit předseda Státního statistického úřadu v květnu, resp. nejpozději v srpnu t. r.

Pokud jde o rozpočet školství, zkušenosti s jeho sestavováním ukazují, že bylo převážně postupováno tradičním, avšak nedokonalým způsobem: vycházelo se z pnění rozpočtu v minulém roce a na nové úkoly se přidávaly podle možností další prostředky. Tím však jen velmi málo mohly být řešeny nedostatky ve vybavení jednotlivých oblastí, míst a zařízení. Vážným nedostatkem je existence dlouhodobé koncepce rozvoje národního hospodářství, jeho odvětví a finanční politiky. Školství by bylo nutné financovat pouze ze státního rozpočtu až na okrajové služby, jako např. školní stravování apod.

Vzhledem k dlouhodobosti reprodukce společenské pracovní síly je nutné doplnit plán rozbory, z nichž by bylo patrno, jakým způsobem přispívá plán v období jednoho roku k realizaci perspektivních příjmů. Roční plán zakládá do budoucna určitou kvalifikační strukturu pracovní síly, k jejímuž posouzení je třeba znát dlouhodobé cíle.

Návrh plánu, pokud jde o nově přijímané žáky na střední školy, nastupuje správnou cestu tím, že posunuje všeobecné vzdělání, a to především středně všeobecně vzdělávací školy, které mohou absolventům dát v budoucnu širší použitelnost než úzce specializované odborné školství.

Pokud běží o jednotlivé obory, tak počet nově přijímaných posluchačů vysokých škol a středních odborných v jednotlivých skupinách oborů plánu výkonů odpovídá momentální situaci vzniklé ze současné nerovnováhy v národním hospodářství. Návrh plánu se této situaci trpně přizpůsobuje.

Je jistě správný pokles přijímaných žáků ve strojírenství a elektrotechnice na středních odborných školách, poněvadž je jich v současné době přebytek. Diskusní je však pokles v zemědělství, který je zřejmě ovlivněn současným neuspokojivým stavem podmínek reprodukce pracovních sil v tomto odvětví a proto snad i místními požadavky na kvalifikované kádry. Právě v zemědělství na rozdíl od průmyslu je nedostatek kvalifikovaných kádrů brzdou zavádění technického pokroku. Vzniká tak nebezpečí, že na tomto úseku nedochází v některých profesích ani k prosté reprodukci pracovní síly. Přesto jak u vysokých škol tak také u středně odborných škol klesá v návrhu plánu přijímání nových posluchačů. Nelze očekávat, že do zemědělství by mládež přišla jinak než ve formě kvalifikovaných odborníků.

Při posuzování celkového počtu všech nově přijímaných posluchačů je třeba vidět, že budou absolvovat v roce 1972, tedy v období další pětiletky, když už počítáme s uskutečňováním hlavních směrů dlouhodobého výhledu. Zdá se však, že čísla nových posluchačů neodpovídají tempům růstu odborníků s vysokoškolským a středoškolským vzděláním, která jsou ve výhledech uvažována. Bylo by správné, aby bylo uvedeno, jak byly stanoveny potřeby absolventů vysokých škol v roce 1972, které ministerstvo školství dalo do návrhu plánu. Zda jsou výsledkem vědeckých analýz či odhadů apod. Víme, že jsou to důsledky odhadů často velmi subjektivních. Předpokládaný návrh plánu je totiž poplaten do značné míry staré metodice. Této metodice vsak odpovídalo umisťování absolventů do pracovního procesu na základě umístěnkových řízení. Nyní však, kdy absolventi se budou o místa ucházet v konkurzním řízení, zvláště vyniknou nesprávně stanovené potřeby absolventů v jednotlivých oborech. Z národohospodářského hlediska každý neumístěný absolvent nebo umístěný v jiném oboru, než pro který má kvalifikaci, znamená zbytečně vynaložené prostředky ze státního rozpočtu a plýtvání společenskou prací.

V současné době nefunguje poptávka po kvalifikované pracovní síle. Naše národní hospodářství není schopno vstřebávat kvalifikovanou pracovní sílu. Obdobný problém např. není ve vysoce vyspělých průmyslových státech, kde pokročila vědeckotechnická revoluce. Zde poptávka po pracovní kvalifikované síle roste a je saturována imigrací odborníků. U nás na jedné straně existuje společenská nutnost zvyšovat kvalifikaci a vzdělání a na straně druhé vznikají nesnáze při umisťování absolventů středních a vysokých škol.

Noví absolventi přicházejí do praxe a nacházejí místa obsazena praktiky, kteří si v té či oné formě doplňují vzdělání a na starých místech setrvávají. Naopak mladí nejsou po určitou dobu schopní zastávat místa, pro něž je vysokoškolské vzdělání podmínkou. Vzniká složitý komplex různých forem vzdělání a cest zapojování kvalifikovaných absolventů do hospodářského procesu, což by se ovšem mělo i v plánu odrazit. Podtrhuje to opět základní myšlenku, že tento plán je v podstatě administrativní dokument, a nikoliv ekonomický elaborát.

V plánu by mělo být řečen.o, jak probíhá reprodukce kvalifikovaných pracovních sil v jednotlivých profesích. Zejména v některých učňovských oborech není zabezpečována ani prostá reprodukce.

Měly by se objevit vlivy rozvoje vědy a techniky na počet a kvalifikaci pracovních sil, rozbory tempa růstu mezi posluchači denního studia a studia při zaměstnání, analýzy vlivů staré soustavy řízení a složitá situace s reprodukcí kvalifikovaných pracovníků, jež vyplývá z potřeb nové soustavy řízení. Je nebezpečí, že i při zavádění nové soustavy poklesnou zprvu požadavky na kvalifikované pracovníky, ale pak opět rychle vzrostou a škola je nebude mít připravené.

Velmi aktuální je vliv tzv. "trhu práce", který konkursním řízením bude působit na zpětnou tvorbu proporcí společenské pracovní síly, jinak řečeno vytvářet vliv mikrostruktury na makrostrukturální proporce společenské pracovní síly. Pak se již s administrativním sestavováním plánu vůbec nevystačí a vznikne otázka, zda roční plán, jak je dnes předkládán, je vůbec nutný. Bude zapotřebí nových metod poznávání budoucích potřeb pracovních sil, aby zpožďování jejich poznání, typické pro současnost, bylo odstraněno.

S rozvojem vědy a techniky se stále více projevuje důležitost vnitřního, zejména technického vybavení škol. Zvýšení podílu strojů a zařízení na vybavení budov podmiňuje jednak ekonomika procesu výuky, jednak zvyšování podílu experimentální výuky a zvyšování její jakosti, jakož i rozvoj a růst vědeckovýzkumné práce vysokých škol.

Vybavování škol přístrojovou a strojní technikou a zařízením po řadu let zaostává. Těžiště tohoto problému se výrazně projevuje zejména v laboratořích vysokých škol, u nichž úroveň vybavení zdaleka nedosahuje úrovně vysokých škol průmyslově vyspělých států a je ji ž pod úrovní škol některých vývojových zemí, jejichž laboratoře byly zařízeny z prostředků UNESCO.

Jedním z důvodů nedostatečného vybavení laboratoří vysokých škol je nízký objem investičních prostředků, které má již po řadu let ministerstvo školství k dispozici k nákupu přístrojové a strojní techniky. To se projevuje zejména v dovozu přístrojové a strojní techniky z kapitalistických států vzhledem k nedostatku devizových prostředků. Přitom je nezbytné opatřovat některé přístroje, stroje a zařízení z kapitalistických států, neboť se srovnatelné výrobky v tuzemsku nebo v socialistických zemích nevyrábějí buď vůbec, nebo v nedostatečné kvalitě.

Objem prostředků, které má ministerstvo školství k dispozici, zejména na dovoz přístrojové a strojní techniky z kapitalistických států, neumožňuje, aby organizace v odvětví školství doplňovaly vybavení svých provozů novou přístrojovou a strojní technikou potřebné kvality tak, aby je bylo možno udržovat na světové úrovni. Tento omezený objem jim neumožňuje ani řádnou obnovu fyzicky a technicky .zastaralého zařízení, aby vybavení zůstávalo relativně na téže úrovni. Zvláště citelně se to projevuje v laboratorním vybavení vysokých škol.

Dovoz strojní a přístrojové techniky a zařízení z kapitalistických států je zajišťován ze dvou zdrojů devizového krytí. Jedním zdrojem jsou devizové prostředky fondu vědy a techniky, které rozdělují Státním resortům účelově k zajištění úkolů vědeckovýzkumné základny komise pro techniku. Tyto prostředky jsou značně omezené a pro resort ministerstva školství nepostačuji. V roce 1967 činí jejich objem 1530 tis. Kčs obchodní parity, tj. přibližně 4900 tis. Kčs v nových kupních cenách zahraničního obchodu.

Druhým zdrojem byl závazný dovozní limit na dovoz strojů a zařízení rozepsaný resortům Státní plánovací komisí ve státním plánu. Pro rok 1967 by byl činit jeho objem u ministerstva školství 1,5 mil. devizových korun o. p., tj. přibližně 4, 9 mil. korun v nových kupních cenách zahraničního obchodu.

Tento dovozní limit byl fakticky počínaje rokem 1967 zrušen, neboť odběratelským resortům se již státním plánem nestanoví objem prostředků na dovoz strojů a zařízení pro investice z kapitalistických. států a všechny potřebné devizové prostředky se zajišťují tzv. ekonomickým nákupem deviz u Státní banky čs. Objem dosavadních závazných limitů pro jednotlivé resorty je pro Státní banku čs. pouze orientačním ukazatelem, který banka není povinna v rámci svého devizového fondu dodržet.

Pro rok 1967 byly devizové prostředky již vyčerpány. Stalo se tak v důsledku nutnosti devizového krytí tzv. nesporných dovozů, které byly u zahraničních dodavatelů již smluvně zajištěny (převážně stroje s dlouhodobými dodacími lhůtami pro průmyslové investiční celky) a v důsledku snížení devizového fondu banky na základě rozhodnutí přijatého na zasedání vlády dne 5. října 1966. To se projeví nepříznivě i v dalších letech.

V důsledku toho odprodala banka organizacím v odvětví školství, převážně odborným školám lI. cyklu, devizové prostředky pouze v objemu 450 tis. devizových korun, tj. přibližně 1,5 mil. Kčs v nových kupních cenách zahraničního obchodu na dovoz investic, to značí o 650 tis. devizových korun (Kčs obchodní parity) méně, než kolik by bylo na dovoz investic možno vyčerpat ze závazného limitu Státní plánovací komise. Navíc na dovoz investičních strojírenských výrobků zůstal limit ve výši 340 tis. devizových korun, tj. přibližně 1,1 mil. Kčs v nových kupních cenách zahraničního obchodu.

To signalizuje ještě nepříznivější vývoj i v dalších letech, neboť kromě potřeby devizových prostředků k zajištění dovozních požadavků v kategorii strojů nezahrnutých do rozpočtu staveb jeví se potřeba devizových prostředků na stavby zařazené do plánu investiční výstavby resortu do roku 1970 v objemu 11,67 mil. devizových korun (Kčs obchodní parity) a po roce 1970 20,7 mil. devizových korun (Kčs obchodní parity).

Na všechny prostředky vložené do vysokých škol by bylo nutno. se dívat z běžných ekonomických hledisek, zejména s krátkodobým výhledem, jako na prostředky nenávratně ztracené. Vysoké školy z tohoto hlediska nemají větší hospodářské výsledky, jsou ztrátové. Teprve při použití širších celospolečenských hledisek se jeví věci zcela jinak a celá oblast školství a vědy je vysoce efektivní. Již dnes je známo, že efektivnost prostředků vložených do vědy, výzkumu a rozvoje techniky je v čs. poměrech přibližně 5 -15 krát vyšší než u prostředků vložených do průmyslové výroby. U průmyslově -vyspělých států tento poměr sice klesá, neklesne však pod pětinásobek.

Pro vysoké školy je zvláště důležitý dovoz odborných knih a časopisů, na němž závisí účinnost jejich práce a zajištění nejnovějších informací. Již řadu let se projevuje nedostatek devizových prostředků na dovoz odborné literatury z kapitalistických států, který má. za následek nedostatky v práci. Od roku 1963 se objem těchto devizových prostředků na dovozy knih a časopisů pro vysoké školy nezměnil a činí přibližně 1,2 mil. Kčs devizových korun, tj. přibližně 3,8 mil. Kčs v nových kupních cenách zahraničního obchodu. Přitom ceny těchto publikací na zahraničních trzích neustále stoupají, a průměrně asi o 30 % ročně, u některých speciálních časopisů vsak stouply ceny předplatného z roku na rok až o 100 %.

Ve svých důsledcích to znamená, že počet titulů a počet výtisků jednoho titulu dovážených knih a časopisů se neustále zmenšuje, a tím se také zmenšuje počet dosažitelných odborných a vědeckých informací. Je nutné, aby se tato situace pronikavě zlepšila, což se zákonitě zobrazí na kvalitě vychovávaných odborníků a ve vědecké práci na vysokých školách. Plynulý tok čerstvých informací ušetří investice a prostředky vynakládané na zkoumání věcí již objevených, vynalezených, propracovaných a publikovaných.

Vysoké školy dostávají malý podíl deviz, zejména na nákup z kapitalistických zemí, i když rozvíjejí činnost, znamenající neplánovaný přínos deviz. Tak kupř. jen cizinecký ruch v kolejích by znamenal příjem 3 200 000 Kčs, z čehož minimálně 40 % připadá na účastníky z kapitalistických států. Jen při 1,5 dolaru za lůžko a den znamená to získání 120 000 dolarů nad plán. Z těchto výnosů by měly být přiděleny podíly vysokým školám nejméně ve výši 30-40 % Čedok ovšem při projednávání této záležitosti nabídl pouze 5000 devizových korun, což nelze akceptovat.

Státní plánovací komise vychází při přidělování pracovních sil vysokým školám z relací mezi počtem pracovníků a počtem posluchačů a dokazuje, že nerostou-li počty studentů, neměly by růst ani počty ostatních pracovníků. Tento systém by znamenal ovšem stagnaci vysokých škol. Počty studentů neurčují rozsah činnosti vysokých škol samy o sobě. Mimo vědeckovýzkumnou činnost je nutné na vysokých školách brát v úvahu expertizní, projekční, ediční činnost a jiné, které nezávisí na poctu posluchačů. Také modernizace výuky a zavádění nové výpočetní techniky vyžaduji další pomocné a technické odborné síly. Nové směry a obory ve výuce, jako je psychologie, sociologie, ergonomie a další, je nutné zajišťovat také novými lidmi.

Doporučované přerozdělování sil na vysokých školách není snadno realizovatelné s ohledem na značně úzkou specializaci v některých vědních oborech.

V oblasti kultury by přispěla k zlepšení rozpočtování jednotná klasifikace bohaté stupnice kulturních zařízení na ta, která mají celospolečenský význam, např. státní divadla, knihovny, galerie apod. a jež z tohoto důvodu by měla být financována ze státního rozpočtu, a druhou skupinu zařízení místního významu, jež by byla závislá pouze na vlastních příjmech a fondu rozvoje a rezerv národních výborů. Čím více bude uplatňována nová soustava řízení, tím větší pozornost bude muset rozpočet národních výborů věnovat školství a kultuře. Tato kvalitativní změna v poslání rozpočtu národních výborů by se měla také promítnout do připravovaného zákona o národních výborech.

Tolik několik poznámek ke zlepšení možné tvorby dalších rozpočtů i k tomu, jak ho v tomto roce využít. Děkuji za trpělivou pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Vyskotovi, promluví s. Závěta.

Posl. Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci! Jedním z nejvážnějších problémů, které v současné době řešíme v ROH , je otázka mzdové denivelizace a vytvoření správných podmínek pro uplatnění hmotné zainteresovanosti pracujících na výsledcích výroby.

V údobí předchozího systému řízení rostla mzdová úroveň poměrně pomalu. Dnes, s odstupem let, dospíváme k závěru, že politika zmrazených mezd anebo velmi pomalého růstu neměla příznivý účinek na růst produktivity práce. V mnoha případech pracující přizpůsobovali své výkony možnému výdělku, místo aby se výdělky přizpůsobovaly jejich možným výkonům.

Třebaže naše hospodářství trpí některými důsledky ekonomické nerovnováhy mezi potřebami a zdroji pro jejich krytí, nastupujeme v mzdové politice novou cestu. Předpokládá se, že v příštích letech budou průměrné mzdy v národním hospodářství vzrůstat ročně o více než 3 %, přičemž produktivita práce se bude zvyšovat o takřka 5 % ročně. Domníváme se, že tento rámec mzdové politiky vytváří dostatečný prostor pro aktivní podněcování hmotné zainteresovanosti pracujících všech profesí.