Nestačí nám tedy, aby zaměstnanci měli zájem si odstát nebo odsedět určitý počet hodin v dílně nebo kanceláři, usilujeme o vytvoření podmínek, v nichž budou mít bezprostřední hmotný zájem o výsledky své práce, o hospodaření celé dílny a celého podniku.

Předpokládaný mzdový nárůst je zároveň příhodnou základnou pro uskutečnění mzdové denivelizace. Počítáme s tím, že v letošním roce i v průběhu příštích let dojde k výraznějšímu odlišení mezd podle významu, společenské odpovědnosti, kvalifikovanosti a náročnosti vykonávané práce.

Mzdové rovnostářství, které převažovalo v uplynulých dvaceti letech, vyplynulo z konkrétních podmínek, mělo určité politické a sociální pozadí. V současné době, kdy usilujeme o posílení intenzívních faktorů v rozvoji našeho hospodářství, v době, kdy už se nemůžeme spokojovat s prací vůbec, ale kdy klademe důraz na kvalifikovanou a vysoce odbornou práci, se musíme jinak dívat i na problémy odměňování.

Snad bude správné znovu zdůraznit, že podstata mzdové denivelizace není v nějakém mechanickém zvýhodnění platů techniků oproti dělníkům, ale že její jádro spočívá ve výraznějším odlišení mezd kvalifikovaných dělníků od nekvalifikovaných, vysoce výkonných pracovníků od lajdáků, iniciativních techniků od duchaprázdných. Jde zkrátka o všeobecné odlišení odměn za náročnou práci od práce nenáročné.

Mzdová denivelizace by sama o sobě nemohla splnit to, co od ní očekáváme, kdyby nebyla současně doprovázena denivelizací spotřebních možností. Je nutné, aby naše obchodní síť nabízela zboží ve větším kvalitativním rozpětí, aby vedle standardních výrobků byly v obchodech i laciné, poměrně jednoduché výrobky, které však přesto plní svou užitkovou funkci, a na druhé straně zboží pro náročné spotřebitele. K tomuto obohacení trhu musí zřejmě přispět především rostoucí účast Československa na mezinárodní dělbě práce a v tomto případě konkrétně rostoucí výměna spotřebního zboží.

Naše výroba a náš obchod se v minulosti mnohdy orientovaly na jakéhosi průměrného spotřebitele a často si ho představovaly jako člověka, který se musí spokojit s šedivostí, malou nápaditostí či technickou zaostalostí. Tento pohled je třeba zrevidovat. Za oním papírovým průměrným spotřebitelem stojí řada živých lidí, kteří mají různě vysoké platy, odlišné příjmy na jednoho člena rodiny a právě tak odlišné představy i o životním stylu. Náš trh musí v mezích rozumu vycházet vstříc všem těmto představám a nabízet širokou škálu zboží a služeb pro jejich naplnění.

Jedině za těchto podmínek se může stát nastoupená mzdová politika a proces mzdové denivelizace dostatečně účinným podnětem k růstu produktivity práce, k rozvíjení iniciativy a vynalézavosti, k lepšímu a efektivnějšímu hospodaření na všech pracovištích a vůbec tedy k úspěšnému rozvíjení naší socialistické ekonomiky. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Závětovi, promluví posl. Sopr.

Posl. Sopr: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci. Projednáváme návrh rozpočtu na rok 1967, rozpočtu zpracovaného v zásadách nové soustavy. V návrhu i přednesených úvodních zprávách jsme byli dostatečně informování o úkolech a řešeních. Uznávám, že je nutné i to, že projednáváme jej trochu opožděně s ohledem na to, že nám již uteklo takřka půl letošního roku, na který rozpočet schvalujeme. Ve svém diskusním příspěvku bych se však nechtěl zabývat problematikou státního rozpočtu. Ta byla projednána ve výborech, ale jako poslanec - zemědělec a člen zemědělského výboru NS zaměřím se na zemědělskou problematiku, a to na její nejožehavější problém, tj. reprodukci pracovních sil, jejíž vyřešení bude mít velký význam pro budoucnost naši socialistické zemědělské velkovýroby. Prosím, aby moje připomínky a konstatování byla brána jako hlas zemědělského pracovníka praktika k problémům, nikoli jako kritika, ale jako můj příspěvek k řešení. Jsem si vědom, že řešení tohoto problému není krátkodobé, není možno jej řešit okamžitě v celém komplexu, ale je možné jeho řešení jen za přispění celé naši společnosti, ale i za velké snahy celého našeho zemědělského odvětví.

Návrh rozpočtu pro rok 1967 v rámci možnosti naší společnosti řeší zemědělské problémy. Trvá usnesení ÚV KSČ z 24. března 1966, kdy bylo jasně řečeno, že ostatní odvětví, jako strojírenství, chemie a stavebnictví se vysokou měrou podílejí na reprodukčním procesu v zemědělství a že tato odvětví promítnou do svých plánů potřeby v zemědělství a budou plnit tyto potřeby kvalitními výrobky s vědomím, že nekvalitní a drahé výrobní prostředky zvyšují nákladovost a oddalují řešení zemědělské problematiky.

Rovněž zasedání ústředního výboru z 24. března letošního roku a slova prvního tajemníka KSČ a presidenta republiky s. Antonína Novotného, že chceme vyrovnat zemědělství na úroveň průmyslu a provést důslednou intenzifikaci zemědělství, potvrdila, že zemědělství je třeba učinit záležitostí všech odvětví našeho národního hospodářství a že musíme dát větší pravomoc, ale také odpovědnost zemědělským podnikům.

A nyní k samotnému problému reprodukce pracovních sil v zemědělství. Jen v průběhu posledních 10 let snížil se podíl pracovníků v zemědělství z 32,5 % v roce 1955 na 19,5 % v roce 1965. V té době stoupl počet obyvatel vyživovaných jedním pracovníkem v zemědělství ze 7, 1 na 11,9 obyvatele, stoupla hrubá zemědělská produkce na 1 pracovníka z 21 565 Kčs na 34 986 Kčs a hrubá zemědělská produkce z 1 ha zemědělské půdy z 5575 Kčs na 6111 Kčs, tedy o 9, 6 %. Jeden pracovník, který ještě v roce 1960 obdělával 4 ha půdy, dnes už obdělává přes 6 ha.

Uvedená čísla ukazují, jak se zvýšila v průběhu 10 let produktivita práce v zemědělství při snížení počtu pracovníků a jak se zvýšila hrubá zemědělská produkce. K tomu musíme nutně uvažovat - a dle mého názoru je to nejdůležitější struktura pracovníků v zemědělství. V této otázce máme největší disparitu. Zde se nám totiž snížil počet zemědělských pracovníků od 15 do 19 let ze 7,4 % na pouhá 4, 3 % a naopak stoupl počet pracovníků v poproduktivním věku z 21,4 % na 26,7 %, uvažováno u žen přes 55 let a u mužů přes 60 let.

Situace pak je ještě horší v našich JZD, které nesou hlavní tíhu výroby, ale u nichž struktura pracovníků dle věku je ještě daleko horší než u čs. státních statků, jmenovitě v kategorii do 19 let mají státní statky 7,2 % pracovníků a JZD pouze 3,4 %. V nejproduktivnějším věku do 39 let je u státních statků 40,4 % pracovníků a u JZD pouze 26, 4 %. Opačný poměr pak je u těch starších od 55 let u žen a od 60 let u mužů, kde u státních statků pracuje pouze 15,4 % a v JZD 28,2 %. Máme pouze 17 % našich JZD, která mají více než 10 % pracovníků v nejproduktivnějším věku do 39 let.

Počítáme-li pak i jednotlivé kategorie pracovníků po 5 letech, zjistíme, že kategorie těch starších představuje nám více než dvojnásobné počty než kategorie mladších pracovníků. K tomu pak přistupují ještě určité deformace v kvalifikaci pracovníků v zemědělství.

Takový je stav a přitom naše zemědělství dociluje velmi dobrých výsledků, plní a překračuje své výrobní úkoly, což se markantně projevuje i v prvním čtvrtletí letošního roku. Nechtěl bych zde rozebírat příčiny tohoto stavu. Vznikl v době, kdy byl podceňován význam zemědělství, v době složité mezinárodní situace, kdy stál před námi prvořadý úkol vybudovat průmyslová odvětví, energetiku atp. nejen z hlediska potřeb našeho státu, ale i z hlediska potřeb naší socialistické soustavy. V té době jsme byli v této oblasti nejprůmyslovější zemí a museti jsme zajišťovat i potřeby ostatních socialistických států. V té době působila a ještě také působí preference průmyslu, která se pak zpětně projevuje ve struktuře a kvalifikaci pracovníků v zemědělství.

Dnes, kdy vidíme, jak velký význam má zemědělství pro naše národní hospodářství z hlediska tvorby národního důchodu, kdy 19,2 % pracovníků v zemědělství vytváří národní důchod ve výši přes 22 %, kdy význam zemědělce a zemědělství jako výrobce potravin se stává důležitým politickým i efektivním zdrojem působení na vývoj ve světě, tím větší význam pak má zemědělství u nás. Dosáhneme-li toho, aby socialistická výroba v zemědělství byla schopna naplňovat potřeby rostoucího obyvatelstva této zeměkoule, získali bychom politický argument celosvětového významu, jenž by porazil argumentaci některých kapitalistických států, že oní nás pomáhají živit a jenž by jim vyrazil z rukou zbraň k ovládání rozvojových zemí. Pod tímto zorným úhlem myslím je třeba se dívat na naše odvětví zemědělství.

Toho můžeme docílit, bude-li naše zemědělství silné a bude-li mít dostatek kvalifikovaných pracovníků v patřičné věkové struktuře. V čem vidím možnosti, jak působit na řešení této problematiky na úseku reprodukce pracovních sil? Již v této době a v příštích letech tak, jak je to zakotveno v usneseních ÚV KSČ, se má řešit osobní zainteresovanost tak, abychom se vyrovnali na úroveň průmyslu. My pak zvýšenou produktivitou a dobrou organizaci práce musíme v našich zemědělských podnicích odstraňovat prodlouženou pracovní dobu oproti ostatním odvětvím, a to především u těch stěžejních pracovníků, jako jsou traktoristé, pracovnici živočišně výroby, ale i u vedoucích pracovníků našich zemědělských podniků.

Zatímní stav je takový, že je značný rozdíl mezi osobní zainteresovanosti v průmyslu, kde činí průměrný plat 1580 Kčs, ve stavebnictví 1706 Kčs, ale v JZD v roce 1965 činil pouze 1126 Kčs. Přitom se nedá hovořit o tom, že by pracovní aktivita v zemědělství byla menší, než v jiných odvětvích.

Je jisté, že část problematiky je řešitelná i z pozice zemědělských závodů, jak to ukazují naše progresívní JZD. Pomoci však musí celá společnost. Přerozdělení národního důchodu o 1 mld. Kčs v průměru ročně, jež schválil ÚV KSČ, bude značným pomocníkem. Jsem přesvědčen - hlavně z výsledků letošního prvního čtvrtletí -, že i když s. min. Sucharda říkal, že s produktivitou to není všechno v pořádku, že se ukazují určité rezervy, které by mohly prohloubit hmotnou zainteresovanost v zemědělství, jestliže bychom jich mohli hned použít.

Je naprosto nutné zvýšit úroveň sociálního zabezpečení na úroveň ostatních odvětví našeho národního hospodářství. Máme ještě dosti JZD, jež nemají přiznánu vyšší úroveň hospodaření. Ale i u ostatních jsou stále ještě značné rozdíly, např. 60 a 80 % nemocenského, vypočítaného z mezd, proti vyšším sazbám v ostatních odvětvích. Kromě toho JZD sama proplácejí 7 dní nemoci, a to zase různě. Disparita se nám projevuje v dovolených, kde značná část družstev není schopna ani finančně ani časově zabezpečit svým členům dovolenou, hlavně ne v době, kdy jí užívají ostatní odvětví v našem státě, tj. v období letním. Pásmové důchody, ale i důchody z nízkých výdělků nám nikoho do zemědělství nepřitahují.

Je pravda, že v posledních obdobích se nám projevují určitá zlepšení v peněžní části odměn, na druhé straně však dochází - i když k žádoucímu - snižování naturální části odměn. Tak např. státní statky vydávaly v r. 1951-1955 712 kg obilí, v roce 1964 pouze 300 kg obilí. Brambor 720 kg, v roce 1964 jenom 140 kg.

U JZD činila naturální odměna v penězích v období 1956-1960 3848 Kčs, v období 1961-1965 se snížila na 2658 Kčs. Současně klesá význam záhumenků, stavy dobytka na našich záhumencích se zmenšují a klesá také výměra záhumenkové půdy.

Již dříve jsem hovořil o pracovní aktivitě. V zemědělství podle dosažitelných materlálů pracovní aktivita přesahovala o 19 dní pracovní aktivitu v ostatních odvětvích národního hospodářství, délka pracovního dne u Československých státních statků v roce 1964 činila 8,8-9,1 hodiny. Největší rozdíl se nám projevuje v rostlinné výrobě, kde přesahuje přes 9 hodin.

Přitom v zemědělství působí sezónnost prací více, než v jiných odvětvích národního hospodářství, a to jak v čase, tak v příjmech.

Domnívám se, že z důvodů, jež jsem uvedl, neexistuje žádný důvod pro diferencovanost sociálního a důchodového zabezpečení družstevních rolníků, jestliže budeme chtít eliminovat negativní vlivy sociálního zabezpečení na situaci v pracovních silách.

Další brzdou na cestě ke správnému řešení pracovních sil v zemědělství a jejich reprodukce, je současný stav bytového fondu. Na našich vesnicích žije 52 % obyvatelstva, naproti tomu je na vesnicích jen 47 % bytového fondu. Přitom bytový fond na vesnici je relativně starší. V důsledku toho úroveň bydlení na vesnici nedosahuje úrovně bydlení ve městech. A to v několika dalších směrech.

Za posledních 15 let byla realizována výstavba 910 000 bytů, z toho na vesnici jenom 64 000 bytů, tj. 7 %. Z toho ale 97,5 % bylo postaveno svépomocí. Ve výstavbě bytů na vesnici se zatím mnoho nelepší. Pro 4. pětiletku bylo schváleno 70 000 bytů, které byly zvýšeny o 6000 bytů z kapacitní výstavby, v roce 1966 pak bylo uskutečněno 3445 bytů, tj. 4, 9 % z úkolu 4. pětiletky. Budeme muset využít všech sil a pečlivě kontrolovat další vývoj a plnění úkolu, který dal ÚV strany, aby úkol byl splněn a aby naše zemědělství dostalo byty, které opravdu nutně potřebuje.

U bytové výstavby bych chtěl ještě připomenout jednu věc. Je pravda, že náš stát zvýšil příspěvek na bytovou výstavbu v zemědělství nad úroveň příspěvku v ostatních odvětvích našeho národního hospodářství a že tento příspěvek na jeden byt činí v průměru 30 000 Kčs. Ovšem musíme uvažovat s tím, že tu došlo ke zvýšení cen ve stavebnictví a že zemědělství je na začátku bytové výstavby, zatímco ostatní odvětví hlavní fázi bytové výstavby mají za sebou. Je nutno mít tuto problematiku na paměti a při dalších řešeních učinit vše, aby i na tomto úseku osobní zainteresovanosti se neprohlubovala disparita.

Nechtěl bych zde hovořit o některých dalších aspektech, jako je rozvoj služeb, obchodní síť, komunikace, úprava vesnic apod. Jsem si vědom, že by to byl celospolečenský luxus kdybychom my, pracovníci z vesnic, chtěli mít každou vesnici a každé místo na úrovni našich měst a velkých středisek; to by bylo plýtvání prostředky a silami celé naší společnosti. Jsem přesvědčen, že je nutno tyto nedostatky řešit preferencí v odměňování tak, jak jsme toho docílili jinde, kdy v hornictví, v průmyslu nám pracují lidé v prašném prostředí, ale pracují tam proto, poněvadž to v odměně poznají.

My zemědělci, kteří pracujeme v zemědělství od svého mladí, máme svoji práci rádi, uvědomujeme si, že tyto věci nelze řešit hned a najednou. Že jsou značné pokroky a že došlo k poměrně dlouhé řadě zlepšení, to si uvědomujeme a kladně to oceňujeme. Ovšem mladí lidé a pracovníci jiných odvětví, jež chceme do zemědělství k zajištění prosperity a celospolečenských zájmů získat, a to k zajištění potřeb naší společnosti i k zajištění potřeb celé naší socialistické soustavy, ti jsou vychování jinak. Ti se nás ptají, jaké budou mít životní prostředí, jaký budou mít plat, kde budou bydlet atd. ale také, jak to bude s jejich sociálním zabezpečením. Je naprosto nutné, abychom jim my, pracovníci na úseku zemědělství, mohli kladně odpovědět, a pak jistě struktura našich pracovníků v zemědělství se zlepší ku prospěchu celé společnosti.

Věřím, že cesta, kterou jsme nastoupili v posledních několika letech, nám pomůže řešit tyto problémy a že i v letošním rozpočtu, který projednáváme, je zakotvena část těchto potřeb. Sám bych chtěl k návrhu státního rozpočtu jenom říci, že jsem přesvědčen, že v rámci daných možností naší společnosti návrh rozpočtu řeší potřeby všech odvětví a že dává předpoklad k rozvoji výroby jak v zemědělství, tak i v ostatních odvětvích, a že tedy budu hlasovat pro jeho schválení.

Předseda NS s. Laštovička: Dále promluví posl. Šubrt.

Posl. Šubrt: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci. Světový rozvoj lidské společnosti naší éry je charakterizován především stále vzrůstající kvalitou i rozsahem vědecké a výzkumné činnosti. Věda se stává stále více součástí výrobních sil a základním činitelem jejich dalšího rozvíjení. Stačil-li v minulém století k úspěšnému životu a podnikání zdravý "fortel" a životní návyky, zděděné po předcích, vyžaduje dnešní technikou nabitá doba jako výchozí základnu pro úspěšné podnikání vědeckou základnu vysoké úrovně a zásobu pohotových vědeckých poznatků. Dokazuje to konečně neustálý růst prostředků, které svět na rozvoj vědy a výzkumu vynakládá a které ve srovnání s obdobím před druhou světovou válkou dosahují více než desetinásobných hodnot.

Jestliže např. v badatelském výzkumu pracovalo na přelomu tohoto století asi 15 tisíc lidí, je v počátcích šedesátých let počet osob odhadován na 3, 5 mil. Oblast vědy se stále více stává prvořadým zájmem celého světa. Nejlepším důkazem je i rezoluce 56. Meziparlamentní konference, jejíž text jsme písemně obdrželi.

Ani u nás není současná etapa nastupující vědeckotechnické revoluce bezvýznamná. Období 4. pětiletky je totiž nesmírně důležité proto, že v něm musíme vytvořit všechny nutné předpoklady ve vědě a technice, abychom zachytili současný bouřlivý nástup a tempo vědeckotechnické revoluce ve světě.