Naše vědecko výzkumná základna ve srovnání se světovým vývojem není nijak malá. Ročně vynakládáme na tento úsek zhruba 7 miliard Kčs, z toho asi půl miliardy Kčs na investice. Pracuje v něm asi 130 tisíc osob, což představuje přibližně 2 % pracujících v národním hospodářství. Zatím však nemůžeme být spokojení s efektivností naší vědeckovýzkumné základny. Účinnost práce ve výzkumu a vývoji je limitována jednak kvalifikační strukturou pracovníků, jednak technickým vybavením práce.

To samozřejmě na jedné straně vyžaduje neustálé posilování vědeckovýzkumné činnosti vhodným vkládáním prostředků, na druhé straně však maximálním využíváním prostředků pro rozvoj vědy a techniky uvolněných a poskytnutých.

Jedním z limitujících článků kvalitní a účinné práce ve výzkumu a vývoji je kvalifikační struktura pracovníků, která není dosud uspokojivá, zejména v průmyslových odvětvích. Z uvedených 130 tisíc pracovníků je asi 5 tisíc vědeckých pracovníků a dalších 10 tisíc vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Má-li se dosáhnout výrazného zlepšení v činnosti výzkumných ústavů, bude nutné, aby se do roku 1970 zvýšil podíl vysokoškoláků z 22,8 % v roce 1965 na 27,4 %.

Podstatně lepší situace se projevuje na pracovištích čs. akademie věd a na vysokých školách, kde dochází dokonce ke koncentraci vědeckých pracovníků, zatím co v průmyslových odvětvích jich je nedostatek. Na druhé straně by bylo třeba lépe využívat školící kapacitu pracovišť Akademie k výchově vědeckých pracovníků pro potřeby resortních a podnikových vývojových pracovišť, která vysílají své pracovníky k vědecké výchově v podstatně menším rozsahu. Zvláštní pozornost by bylo třeba věnovat růstu kvalifikace tvůrčích pracovníků a pracovníků v řídících funkcích ve výzkumných ústavech. Zatím má jen polovina ředitelů centrálně řízených výzkumných ústavů kromě Akademie vědeckou kvalifikaci a ve výrobně hospodářských jednotkách dokonce jen 28 %.

Značný vliv na kvalitu struktury pracovníků vědeckovýzkumné základny má i mzdová oblast. Vývoj mezd se nepříznivě projevil v letech 1955-1965 především v nivelizaci mezd a platů ke mzdám v ostatních odvětvích národního hospodářství, zejména v průmyslu, a také v nivelizaci platů přímo na pracovištích vědeckovýzkumné základny. Plánovaný růst mzdových prostředků do roku 1970 však zachovává v podstatě pouze dosavadní platové relace a nezakládá ještě možnost platové denivelizace. Původní plán denivelizace mezd v tomto odvětví je ohrožen, protože se daří roční nárůst mzdových prostředků zajišťovat jen z 20 %.

Zvláštní význam pro úroveň a účinnost práce vědy a výzkumu má technické vybavení pracovišť. Závažná slova o tom pronesl vicepresident Akademie věd SSSR akademik Milionščikov, který řekl, že "věda se zastaralým vybavením je totéž jako výroba bez jakéhokoliv vybavení". U nás se objem investičních prostředků pro výzkumné a vývojové základny v poměru k vynakládaným neinvestičním prostředkům pohybuje zhruba asi na 9 % , zatím co ve vyspělých kapitalistických státech činí tento poměr 15 % i více. To samozřejmě zhoršuje možnosti zlepšovat vybavení pracovišť, takže průměrná vybavenost na jednoho pracovníka stroji a přístroji u nás dosahuje sotva polovičních hodnot ve srovnání s ostatními průmyslově vyspělými zeměmi. Bude tomu tak i přesto, že se má objem investic v této pětiletce zvýšit o 50-60 %. Vzhledem k rychlému morálnímu zastarávání přístrojové techniky bylo by třeba zvyšovat vybavenost přístroji třikrát rychleji, než je předpoklad do r. 1970.

Velmi nepříznivě se vyvíjí i situace v zajišťování pracovních ploch. Např. pracovištím ČSAV chybí asi 25 tisíc m2 ploch, přitom plán jejich přírůstku se plní na 65 %. Investiční činnost je vůbec slabým místem vědy a výzkumu.

Všechny negativní jevy oblasti investiční výstavby se vehní nepříznivě projevují právě v tomto odvětví, a to z těch důvodů, že jde zpravidla o výstavbu technicky náročných zařízení se značným množstvím a složitostí řemesel a dokončovacích prací. Např. plán investiční výstavby ČSAV ve stavebních pracích je plněn jen na 78, 5 %, na některých stavbách je dokonce situace ještě horší. Tak na stavbě Fyzikálního ústavu ČSAV v Praze je v roce 1966 plnění cca 67 % a na stavbě Endokrinologického ústavu SAV v Bratislavě dokonce 46 %.

Protože jde o praktické zakládání podmínek dalšího rozvoje vědeckovýzkumné činnosti, bylo by nutné zvýšit pozornost centra a hledat vhodné cesty k tomu, aby byly vynakládané prostředky rychle a maximálně využity. To platí nejen - i když především - o oblasti investiční výstavby pro odvětví vědy a výzkumu, ale také o úseku vybavení pracovišť přístrojovou technikou na světové úrovni.

Nedostatek špičkové experimentální techniky objektivně odsunuje ve světové soutěži do pozadí ta pracoviště, jež nejmodernější přístrojové vybavení k dispozici nemají. Projevuje se to nepříznivě v redukci dovozu proti důvodné potřebě. Přitom však existuje na druhé straně řada vyvinutých unikátních přístrojů a zařízení, o něž je i ve světě značný zájem, avšak k realizaci těchto nápadů nelze v neprospěch vlastních pracovišť i vývozu vlastní kapacitou zajistit. Nedaří se to přesto, že zajištění výroby přístrojů pro ČSAV bylo již uloženo usnesením vlády č. 147/62. Přitom čeká dále na výrobu celkem 124 přístrojů vyvinutých na pracovištích ČSAV, z toho 7 je jich vhodných pro velkosériovou a 66 pro malosériovou výrobu.

Vedle nezbytného a soustavného posilování vlastní vědeckovýzkumné základny nelze přehlížet rozvoj v oblasti licenční politiky. Proti vývoj i v minulosti došlo u nás v této oblasti ke značnému zlepšení, avšak nákup licencí je i ve srovnání s nízkými dovozy strojů relativně stále nízký. Zatímco v průmyslově vyspělých zemích činí nákupy licencí 8-11 % vlastních nákladů na výzkum a vývoj , je u nás jen 1,3 %. V podmínkách naší země, která si nemůže dovolit rozvíjet výzkum ve všech směrech, bude nákup licenci nesporně trvalou součástí naší hospodářské politiky, umožňující udržet krok se světovým rozvojem vědy a techniky. Přitom bude nezbytné maximálně posílit ty oblasti našeho vlastního výzkumu, kde jsou optimální předpoklady pro rozvoj vlastní aktivní licenční politiky.

Považuji proto za kladný rys vývoje v této oblasti, že se v rámci plánu výzkumných a vývojových prací do roku 1970 z předpokládané částky 8 mld. Kčs orientuje největší část těchto prostředků především na rozhodující oblasti, tj. rozvoj chemie, rozvoj jaderné energetiky, rozvoj elektroniky, strojírenských technologií a na zabezpečení výživy a její racionalizace.

Vědeckovýzkumná činnost však nemůže být a ani není činností samoúčelnou. Hlavním jejím úkolem je objevovat a vymýšlet nové a nové, pro život a rozvoj společnosti nezbytné úkoly, které však musí být ve společnosti co nejrychleji realizovány, mají-li jí přinést co největší užitek. K tomu směřuje především význam oponentních řízení, která umožňují dosáhnout co nejobjektivnějších hledisek na účelnost, progresivnost, efektivnost a dobu řešení úkolů. Mimořádný význam má i uzavírání hospodářských smluv na úkoly vědeckotechnického rozvoje, jež sleduje posílení sepětí výzkumu a vývoje s realizací a se zvýšením efektivnosti. Zkušenosti z minulých let však ukazují, že nebylo sepětí výzkumu a vývoje s realizací vždy včas a ve všech souvislostech zabezpečováno. Došlo pak k tomu, že nebyly některé úspěšně vyřešené úkoly z různých důvodů včas realizovány.

Soudružky a soudruzi poslanci, vysoký význam vědy, výzkumu a vývoje v moderní socialistické společnosti není třeba příliš zdůrazňovat. Má-li však věda a technika své společenské poslání v budoucnosti soustavně plnit, musí jí společnost zajistit maximum možných podmínek. Vycházíme-li z toho, že vědeckotechnická politika je záležitostí dlouhodobou, že jejím výrazem v oblasti výrobních sil je nejen nepřetržitá změna mikrostruktury, ale i trvalé rozvíjení ekonomické makrostruktury v souladu s objektivními směry vědy a techniky ve světě, je třeba zároveň cílevědomě uplatňovat politiku centra.

Výrazem úlohy centra musí být zejména dlouhodobý výhled rozvoje ekonomiky. V dané etapě jde o realizaci vědeckotechnické revoluce a o základní program, k jehož cílům musí směřovat konstrukce i míra jednotlivých ekonomických nástrojů nové soustavy řízení.

Nelze zapomínat dnes, kdy schvalujeme státní rozpočet na rok 1967, ani na to, že prostředky, které dnes do vědy a výzkumu vkládáme, vrátí se až za několik, i deset a více let. Jsou-li však poznatky vědy a výzkumu v realizaci správně využity, projeví se návratnost mnohonásobně. S takovou devizou vkladů musíme počítat, připravujíce podmínky budoucnosti, již dnes.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. poslanci Šubrtovi. Nyní promluví soudružka poslankyně Karlovská.

Posl. Karlovská: Soudruzi a soudružky poslanci. Za jeden ze svých základních úkolů považuje zahraniční politika našeho státu zajišťování vnějších podmínek pro uspokojování potřeb našeho národního hospodářství. Na druhé straně se ve zvyšování ekonomické síly naší země vidí jeden z hlavních předpokladů při prosazování politických cílů, které ve svých důsledcích, jak zdůraznil XIII. sjezd naší strany, přispívají k boji národů proti imperialismu, za mír a pokrok ve světě. Vnější ekonomické vztahy se tedy musí rozvíjet v plném souladu se zahraničně politickou orientací našeho státu. Socialistický charakter naší republiky, zájmy její bezpečnosti, potřeby vyplývající z úsilí o další rozvoj naší společnosti vytvářejí převažující orientaci našich vzájemných vztahů, včetně ekonomických na Sovětský svaz jako socialistickou velmoc a ostatní státy socialistického společenství. Československo-sovětský obchod představuje dnes jeden z největších zahraničně-obchodních obratů mezi dvěma zeměmi na světě (v období let 1966-1970 má činit asi 10 mld. rublů).

Velký, stále se rozšiřující sovětský trh je přirozeným a trvalým odbytištěm našich průmyslových výrobků, ať již strojírenských nebo spotřebních. Ve výměně zboží se Sovětským svazem má důležité místo spotřební průmysl. Dlouhodobé vyjasnění rozsáhlých odběrů má velký vliv na rozvoj našeho spotřebního průmyslu a perspektivu důležitých závodů. To umožňuje správným směrem zaměřit investiční výstavbu i technický rozvoj. Naše národní hospodářství dobře upotřebuje sovětské suroviny, ropu, železné rudy, barevné kovy, bavlnu, fosfáty a zemědělské výrobky.

Ještě ne zdaleka v dostatečné míře využíváme dovozních možností sovětského trhu, zejména pokud jde o stroje a zařízení. Je známo, že Sovětský svaz vyrábí vynikající druhy hutního a důlního zařízení, stroje pro těžké zemní práce, některé druhy zemědělských strojů, ale i jiné stroje investiční povahy.

Změny v ekonomice členských zemí RVHP, které nastávají v důsledku socialistické industrializace i postupného vyrovnávání rozdílné ekonomické a technické úrovně, vytvářejí stále náročnější požadavky na náš trh a ty musí naše výroba brát v úvahu. Výrobky, které neodpovídají světovým požadavkům co do úrovně a technického provedení, provozní spolehlivostí, kvality a dobrého obalu, neobstojí na socialistických trzích. Musíme oboustranně prosazovat přesné plnění vzájemných závazků.

Podíváme-li se na vývoj zahraničního obchodu v posledních letech, mohli bychom s uspokojením konstatovat, že relativně roste rychle. Můžeme však prokázat, zda nám tento rychlý růst přináší úměrné úspory společenské práce a jiné výhody? Je zde vážné nebezpečí, že nedostatečná efektivnost, především vývozu, může vést k rostoucí napjatosti mezi zdroji a potřebami a dokonce ke zpomalení ekonomického růstu.

Ústřední výbor KSČ při jednání o směrech řešení ekonomické rovnováhy a životní úrovně začátkem tohoto měsíce mimo jiné zdůraznil, že " situace v zahraničním obchodě neumožňuje dovoz žádoucího spotřebního zboží rozvinout do té míry, aby příznivě ovlivňoval nejen uspokojování poptávky, ale i jednání tuzemských výrobců..., že rozsah vývozu a schopnost jeho uplatnění není přiměřená růstu potřeb, přičemž není zajišťováno dostatečné zhodnocení národní práce v dosahované úrovní zahraničních cen." Tato slova vedou k zamyšlení a závěru, že vnější ekonomické vztahy se musí stát jedním z hlavních nástrojů trvalého procesu intenzifikace našeho hospodářství. To se ovšem podaří tehdy, budeme-li problém zahraničního obchodu na všech úsecích chápat ne jako resortní problém, ale jako národohospodářský úkol.

Mnohými analýzami bylo již dokázáno a ověřeno, že řešení problematiky naší obchodní a platební bilance musíme hledat především ve vnitřní ekonomice, v jejích silách. Hovořil o tom soudruh posl. Tymeš i soudruh ministr inž. Sucharda. Proto také hlavním a nejbližším cílem zdokonalené soustavy řízení, pokud jde o oblast zahraničního obchodu a její ekonomické poslání, je zajistit dostatek kvalitního a prodejného zboží, které má technickou úroveň, vyznačují se jakostí a je rentabilní. Jde o takové zboží, které se dá výhodně prodat na kterémkoliv trhu v zahraničí jak v socialistickém tak i v kapitalistickém, ale i na domácím trhu. Jde prostě o to, abychom takovým zbožím mohli zaplatit tam, kde potřebujeme zajišťovat dovozy pro naše národní hospodářství a které by v neposlední řadě obnovovalo a šířilo dobrý zvuk a jméno čs. výrobků a práce našich lidí, o kterých se ve světě říká, že jsou dovední a mají zlaté ruce.

Tento názor nelze chápat jako útok na investiční nároky. Domnívám se totiž, že i bez dalších náročných investic bychom mohli a musíme existující základní výrobní prostředky více a lépe využít a vyrobit pro efektivní vývoz. Vždyť míra efektivnosti vývozu každého výrobku je zakládána již při jeho výrobě a nikoliv až v oblasti jeho směny na zahraničním trhu. Chci tím vyjádřit, že kvalita, technická úroveň, obal, dodací lhůty, pružné a rychlé přizpůsobení se požadavkům zahraničních partnerů jsou ve svém souhrnu rozhodující faktory určují cenu výrobků a tím stupeň jejich efektivnosti. A v této oblasti je možno udělat hodně a bezodkladně. Zde leží velká odpovědnost na pracujících ve výrobě ale i v zahraničním obchodu.

Je známo, že jedním z hlavních rušivých faktorů čs. obchodů a platební bilanci jsou vysoké nároky na dodávky surovin a materiálů. Nelze natrvalo přehlížet neúměrný růst dovozu ve vztahu k efektu, který přináší a který můžeme vyjádřit růstem národního důchodu. Proto vedle preference vývozu je třeba současně bedlivě hlídat dovoz a snažit se ve všech výrobních odvětvích, která dovozy nárokují, aby výrobní spotřeba materiálů, které dovážíme, odpovídala alespoň průměrným světovým parametrům. Znamená to prověřovat neustále nezbytnost a ekonomickou účelnost dovozních požadavků a zvyšovat ekonomické zhodnocování dovážených substrátů.

Soudruzi a soudružky, je naší povinností, abychom napomáhali soudruhům, kteří pracují na úseku zahraniční služby a obchodu. Při besedách a schůzích v továrnách a závodech máme nejlepší možnost působit k tomu, aby naši dělníci, technici, inženýři, výzkumní pracovníci - prostě všichni lidé práce - ve své každodenní práci prosazovali zásady hospodářské politiky strany do života, aby byli hrdi na značku výrobku, na výsledky své vlastní práce, na dobré jméno svého podniku a tím i socialistického státu. Společná vůle našich pracujících se projevuje v rozvoji pracovní iniciativy k 50. výročí VŘSR vyúsťující v mnoha podnicích a závodech v hnutí konkrétních činů. Jsou to např. n. p. Baňa Cígel, Uhelné a lignitové baně Prievidza, VŽKG Ostrava, Liaz, n. p. Mnichovo Hradiště, ČKD Praha, ČKD Hradec Králové, Chepos Děčín, závod chemického a potravinářského strojírenství, nositel "Řádu práce", který se zaměřuje v plánu technického rozvoje na národohospodářské potřeby.

Snaží se získat nezávislost na dovozu některých strojů a zařízení z kapitalistických států. Mimořádnou pozornost věnuje dodávkám technologického zařízení pro výstavby chemických závodů v Sovětském svazu. Tato iniciativa přinese nové úspěchy při rozvíjení národního hospodářství. Proto zaslouží nejen oceněni, nýbrž i následování. Nemáme však jen všechno dobré. Máme podniky a závody, jejichž výrobky neodpovídají potřebám vnitřního ani zahraničního trhu. Nemůžeme brát klidně na vědomí reklamace. Převedeno do prosté mluvy slovo reklamace znamená, že zboží má nízkou kvalitu a úroveň. Za této situace se ukazuje jako nejúčinnější řešení zavést důsledný ekonomický postih výrobců v těch případech, kdy odstranění reklamovaných vad je plně v jejich možnostech. V případě, že problémy přesahují jejich síly, musí být bez průtahu řešeny v nadřízených orgánech.

Odborové organizace ve výrobě i v podnicích zahraničního obchodu musí v zájmu poctivých pracujících a celé společnosti rozhodně vystupovat proti všem projevům lajdáctví a nekázně, proti porušování pracovního řádu samotnými pracujícími. I to patří k nedílné součásti obhajoby zájmů pracujících.

Zvýšení úlohy ekonomických nástrojů není v protikladu s úlohou člověka ve výrobě. Naopak v dnešních podmínkách vzrůstá úloha pracovníka znalého věci, aktivního, ukázněného a odpovědného. O vývoji naší ekonomiky nebude rozhodovat automatika ekonomických nástrojů, ale živí lidé. S těmi musíme soustavně politicky pracovat i se s nimi o problémech radit.

Soudruzi a soudružky, život a práce našeho lidu jsou neoddělitelné od mezinárodněpolitického vývoje. Vážíme si iniciativy pracovníků MZV i ZO v řadě mezinárodních organizací, institucí hospodářského a obchodního charakteru. Tam prosazují českoslovenští delegáti rozšiřování mezinárodní hospodářské spolupráce mezi všemi zeměmi bez ohledu na jejich společensko-ekonomický systém a stupeň hospodářského rozvoje. V práci Konference OSN o obchodu a rozvoji usilují o to, aby vytvářeli podmínky pro politickou spolupráci s rozvojovými zeměmi. Současně dbají, aby cenou za tuto spolupráci nebyly poškozovány současné a perspektivní zájmy našeho hospodářství, abychom z této spolupráce získávali recipročně podporu pro prosazování našich vlastních zájmů, spočívajících zejména v řešení problémů obchodu Východ-Západ. Svým členstvím v Gattu - všeobecné dohodě o clech a obchodu - získává naše republika právo na aplikaci doložky nejvyšších výhod i od zemí, s nimiž nemáme uzavřenou dvoustrannou obchodní smlouvu. I v oblasti technické pomoci, poskytované prostřednictvím OSN docilujeme konkrétnější výhody pro naše hospodářství. Jinou významnou organizací je Evropská hospodářská komise. Praktický význam naší účasti v této komisi tkví v tom, že se v této organizaci v posledních letech podařilo společným úsilím socialistických zemí podstatně zvýšit objem vědeckotechnické spolupráce.