Podíváme-li se na vypracovaný návrh plánu na rok 1967 za okres celkem i za jednotlivé podniky z hlediska toho, do jaké míry má tento plán zabezpečovat předpokládané proporce 4. pětiletky, je nutno konstatovat, že se podniky ve svých plánech od pětiletky v podstatě odchylují. Ukazuje se, že u vedoucích hospodářských pracovníků na podnicích dosud doznívá snaha a návyk "uhádat na řídících orgánech" co nejnižší, dříve direktivně stanovené, ukazatele objemu výkonu produktivity zisku apod. a naproti tomu dosáhnout co nejvýhodnějších mzdových fondů, investic a dalších prostředků. Tento postoj některých vedoucích pracovníků na podnicích pramení kromě jiného také z toho, že dosud teoreticky nedostatečně zvládli podrobnosti nové soustavy plánovitého řízení národního hospodářství.

Tím dochází také nejen ke škodě jich samých a všech pracujících v podnicích, ale i ke škodě celospolečenské, neboť není zajištěn takový kvalitativní vývoj národního hospodářství, s jakým bylo ve směrnicích 4. pětiletky počítáno.

Změnit tento stav znamená dosáhnout toho, aby si hospodářští pracovníci na podnikových správách uvědomili závislost osobní hmotné zainteresovanosti na celospolečenských potřebách, aby dokázali ekonomicky vyhodnotit působení pravidel a nástrojů nepřímého ekonomického řízení v rámci svého podniku a vytvořili předpoklady k odstranění mzdové nivelizace a uvolnili tak prostor k iniciativě lidí s cílem dosáhnout zhospodárnění a zproduktivnění výroby v práci a službách. Dobrým příkladem je okresní průmyslový podnik, který ve svém plánu v celkových výkonech i po vyloučení cenových vlivů plánuje vyšší objem o 800 000 Kčs, než bylo stanoveno pro rok 1967 orientačním rozpisem hlavních úkolů na 4. pětiletku.

O palivech zde již bylo mluveno. Chci jen říci, že plán uhelných skladů v maloobchodním obratu je o 2 mil. 600 tis. Kčs nižší proti roku 1966. V roce 1966 prodaly o 13 tis. tun paliva méně než v roce předcházejícím.

Nejvážnější a nejsložitější problematika je v současné době při stanovení souhrnného finančního vztahu. Jedná se o celkový vztah každého místního nebo městského národního výboru k rozpočtu okresního národního výboru. Doposud se při stanovení uvedeného stavu používalo mechanického způsobu stanovení dotace, která se stanovila na podkladě rozdílu mezi zdroji a potřebami. Tento způsob však v současné době již nevyhovuje. Posílení ekonomické samostatnosti NV vyžaduje, aby dotace byly prováděny důslednějším, spravedlivějším způsobem, který by objektivněji vyjádřil potřebu a výši dotace. Dalšími možnými způsoby, jak stanovit objektivně nejspravedlivěji dotace pro jednotlivé NV, je globální metoda a metoda na podkladě norem a dalších ukazatelů.

V našem okrese bude použito té metody, která bude přesnější a objektivnější. Větší pozornost bude muset být věnována i otázkám společenské spotřeby, na níž je určen největší podíl z prostředků státního rozpočtu na rok 1967.

Ve způsobu financování nevýrobní sféry, tj. školství, zdravotnictví apod., nedochází k podstatnějším změnám. Bude však třeba i na tomto úseku prosazovat tvrději principy maximální hospodárnosti a při prověrce nároků uvážit též zdrojovou stránku rozpočtu, kterou nutno lépe zvažovat. Počítá se s uplatněním některých ekonomických prvků hospodaření rozpočtových organizací, zainteresovanosti, pobídkových fondů atd.

Podle předběžných jednání nelze předpokládat, že všechny naše požadavky, uplatněné v návrhu rozpočtu na rok 1967, budou vzaty v úvahu. Proto péče o tvorbu zdrojů, sdružování prostředků, získávání příspěvků od podniků a závodů musí se stát trvalým zájmem všech národních výborů. To bude jeden z hlavních způsobů práce NV k finanční podpoře měst a obcí a jak budeme veřejně prospěšná zařízení budovat.

Soudružky a soudruzi poslanci, soudruh ministr financí Sucharda i zpravodaj s. Tymeš ve svém projevu zdůraznili a ukázali nám celou vážnost projednávání rozpočtu na rok 1967. Připravovaný zákon o NV dává větší pravomoc, ale i odpovědnost městským i místním NV. Proto i u nás připravujeme kádrové posílení funkcionářů a poslanců NV pro volby v roce 1968.

S velkou odpovědností je připravován rozpočet okresních, městských a místních NV tak, aby byl základem jejich operativní činnosti, stal se mobilizující k aktivní účasti a spolupráci občanů v místě bydliště. Funkcionáři a poslanci NV musí hlouběji vysvětlovat ekonomické, finanční a sociální problémy v řízení nové soustavy národního hospodářství.

Soutěžení měst a obcí, jak se o tom zmínil s. zpravodaj Voráč, k slavnému 50. výročí VŘSR, nás všechny zavazuje, hlavně i národní výbory jako orgány státní moci, abychom před celým světem podali důkaz, že socialistické zřízení má velké přednosti před zřízením kapitalistickým. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Pešákovi. Promluví posl. inž. Bichler.

Posl. inž. Bichler: Soudružky a soudruzi poslanci, chci vám povědět o tom, jaká stanoviska zaujal náš průmyslový výbor k některým problémům, které se vyskytly při projednávání návrhů státního rozpočtu ministerstva hornictví, ministerstva těžkého průmyslu, chemie, dopravy a Ústřední správy energetiky, kteréžto kapitoly jsme ke schválení doporučili.

Za prvé my, poslanci průmyslového výboru, si uvědomujeme, že žijeme v přechodném období, ve kterém se ještě nutně projevuje starý ekonomický život, ale kdy se zároveň začíná hlásit ke slovu, a to velmi důrazně, i nová éra ekonomiky. Nejsme idealisté, abychom si myslili, že utržením lístku z kalendáře začnou lidé žít jinak, myslet jinak, jednat jinak. Než tomu tak bude, ještě nějaká voda ve Vltavě uteče.

Za druhé diskutovalo se o tom, zda je oprávněný vlastní postoj centra ke státnímu rozpočtu. Diskutovali jsme o tom i na předsednictvu NS. Vyplynulo to z toho, že návrhy jednotlivých resortů se neshodovaly zcela s návrhy výrobně hospodářských jednotek, že centrum má vlastní představy a názory.

Osobně jsem toho názoru, že návrh státního rozpočtu musí být nutně pohledem centra. Je to jistě složitější a odpovědnější záležitost, než dřívější pouhé sumarizování direktivně nařízených úkolů. Centrum tím bere na sebe větší odpovědnost než dříve, protože po uplynutí roku nám plnění rozpočtu ukáže, do jaké míry centrum situaci správně analyzovalo, vidělo reálně situaci v národním hospodářství, správně jeho vývoj zprojektovalo.

Za třetí jsme toho názoru, že - jak říká předseda vlády - je třeba krotit investiční vášně. Je třeba ekonomicky bránit podnikům v jejich touze po takové velikosti, která je charakterizována velkým počtem hal, pracovníků a strojů, ale malým hrubým důchodem. Je třeba ekonomicky vést podniky k pochopení, že uspokojení trhu, tj. uspokojení potřeb pracujících, to je alfou a omegou našeho snažení a že tedy výroba pro výrobu, výroba pro sklad není to, co stát potřebuje. Takové stanovisko zastává konečně každý náš rozumný občan.

Přitom jsme však toho názoru, že při globálním potlačování investic radikálním snížením státních zdrojů, zavedením stabilizačního odvodu, přísné úvěrové politiky a dalších ekonomických nástrojů je třeba diferencovat. Postaví-li se stát paušálně, šablonovitě k této problematice národního hospodářství, pak si vlastně sám bere z rukou páky umožňující mu na jedné straně podporovat a rozvíjet to, o co máme zájem, a na druhé straně potlačovat to, na čem zájem ekonomicky není. Chceme-li, aby něco šlo rychle kupředu, tak to musíme podporovat všemi prostředky, úvěrem na nízká procenta, nízkým nebo žádným stabilizačním odvodem, levnou koupí pozemků, deviz apod. a na druhé straně chtějme za úvěr třeba 10 % úroků a třeba pětinásobný stabilizační odvod toho, kdo by chtěl rozvíjet něco, na čem ekonomický zájem nemáme, aby mu, jak se říká, přešla chuť. My musíme v rámci celkových možností státu dát diferenciaci ekonomických nástrojů zelenou strukturálními změnami ve strojírenství, v progresívní chemii, zhodnocení dřeva a další a na druhé straně brát zálusk těm, kteří horují pro neefektivní výrobu. Tedy pro jedny dálnice, pro druhé cesta zarubaná. Jsme tedy toho názoru, že by naši ekonomové měli co nejdříve přijít s návrhy na výraznou diferenciaci ekonomických nástrojů.

Za čtvrté, jde o strukturální změny v resortu ministerstva těžkého průmyslu. Tento resort je klíčovým resortem. Ale ne každý jeho výrobek je správným klíčem k řešení problematiky našeho hospodářství. Takovým klíčem není zaručeně exportní metalurgie. Přesto však na našich hutních závodech i jinde, je řada soudruhů, kteří chtějí stále a stále zvyšovat hutní výrobu, za každou cenu a zeptáte-li se jich, co s hutními výrobky budou dělat, řeknou vám, že exportovat. Sní o jakési "veliké exportní metalurgii".

Podívejme se vsak na věc zblízka. Oceli na hlavu máme již více než Američané, máme jí již 640 kg, ale ukazuje se, že tento ukazatel ministra financí nijak příjemně nevzrušuje. My nemáme hory magnetitu jako Švédové, rudu musíme z daleka přivážet, naše metalurgické uhlí je drahé, protože je drahá těžba, nejsme ani námořní velmoc jako Angličané, abychom si vybudovali konkurence schopnou exportní metalurgii. Pro efektivní exportní metalurgii nemá Československo podmínky. Podle mého názoru funkcí naší metalurgie je zabezpečit kovem strojírenství, stavebnictví, železničáře a další domácí odběratele a to je vše. V tom se náš výbor zcela shoduje i se Státní komisí pro techniku.

Pravda, může být výhodné, abychom některé hutní výrobky dováželi a jiné vyváželi. Ale netto export, tj. export minus import by měl být v tunách prakticky tuna. A chápeme i to, že v současné době není možné okamžitě stopnout export hutního materiálu. Strukturální změny jsou záležitostí dlouhodobou, jsou zde i již uzavřené smlouvy. Jsme však toho názoru, že investiční záměry některých našich hutních podniků jsou nadále výrazem extenzívnosti, projevem tunománie, snem o "velikém závodu", že tedy tyto záměry je nutno usměrnit do mezí ekonomické slušnosti.

Shodli jsme se s místopředsedou vlády s. inž. Krejčím, že s tímto cílem budou vypracovány další varianty rozvoje našich hutních podniků, které povedou k vyšší společenské efektivnosti metalurgie a vyjádří lépe její funkci v našem hospodářství.

My jako řešení potřebujeme velké exportní strojírenství, disponující výrobky s vysokou technickou úrovní, uznávanou kvalitou, s nízkými náklady na vyprodukované devizy a na druhé straně měli bychom se snažit, aby - obrazně řečeno - Ferromet se změnil pouze na podnik pro výměnu hutního materiálu a přestal existovat jako výsadka pro produkci deviz z čistého vývozu hutního materiálu.

Za páté. K cenám. Jsem toho názoru, že volné ceny u úzkoprofilového zboží a u zboží monopolně vyráběného by měly přestat existovat. Vedou v praxi jen ke zvyšování cenové hladiny, k inflaci. Jsme pro volné ceny u televizorů, fotoaparátů, textilu, ledniček, sýrů a některých dalších výrobků. Zde je dostatek výrobků na trhu, nebo zde je konkurence a ta se kontroluje automaticky. Ale každý monopolista nebo výrobce úzkoprofilového zboží vám dnes řekne: "Buď mi zaplatíš, co chci já, nebo nedostaneš nic!"

Proto navrhuji, aby volné ceny u úzkoprofilového zboží a zboží monopolně vyráběného nebyly nadále připouštěny, dále aby byla podniknuta přísná opatření proti předražování těchto výrobků.

Setkal jsem se s mnoha soudruhy, kteří se diví tomu, že podniky chtějí stále mnoho investovat, chtějí další a další pracovníky, bohatnou a žijí si na vysoké noze. Nelze, pravda, paušalizovat, ale mnohé podniky si na tento kavalírský život grandů "vydělávají" především zvyšováním cen a volné ceny i netrestané předražování jim to umožní.

Za šesté. A to jsem si nechal nakonec, se setkáváme často s názorem, který odpovídá skutečnosti, že podniky stále skrývají rezervy, neříkají pravdu o svých možnostech, nemají otevřený vztah k resortu, SPK, centru. Tak tomu skutečně je.

Pracuji ve velkém podniku, znám nálady, názory a zájmy lidí, dělníků i vedoucích kádrů. Chci zde říci, že jednou z hlavních příčin tohoto stavu je skutečnost, že podniky dosud nemají v řadě případů dlouhodobé záruky a pravidla. Nevědí proto, jak na tom budou zítra, co se zase změní. Tato situace je nutně přirozeně vede k tomu, že musí myslet na zadní kolečka a držet si rezervy. Konkrétně šlo např. již o několikeré zvyšování exportních úkolů, o zablokování devizových podílů, přičemž smlouvy se zahraničními partnery byly již v mnoha případech podepsány, o nejasnosti ve výši úvěrů od Státní banky o labilitu cen. Poslanec Nejvyššího sovětu s. Gerasimov nám např. dnes na besedě řekl, že nová ekonomická soustava v Sovětském svazu zaručuje stabilitu cen na 3-5 let. To je, soudruzi, věc, kterou my u nás velmi nutně potřebujeme. Zatím u řady věcí panuje tedy nejistota. Víme, že situace je složitá, že vyžaduje operativní zásahy, ale na druhé straně je zase skutečností, že chceme-li, aby podnik odhaloval rezervy a nežil nervózně, tak mu musíme říci, co od něho chceme, co bude platit ještě aspoň za půl roku i za rok. Jsou tedy nutné dlouhodobější záruky. Udělejme kritéria a pravidla třeba přísnější, ale dlouhodobější. Odrazí se to příznivěji nežli současná praxe.

Soudružky a soudruzi, jednání průmyslového výboru, stejně jako včerejší a dnešní jednání o rozpočtu je charakterizováno otevřeností, konstruktivností, snahou otevřít nové zdroje pro naše hospodářství. Takovýto přístup je potřebný a nutný pro další pokrok. Jeden generální ředitel nám v průmyslovém výboru řekl, že on se na všechno již dívá pesimisticky, že už se mnohokrát zklamal, ale že přesto nám, jako průmyslovému výboru, přeje hodně úspěchů.

Já bych chtěl říci na základě osobních zkušeností z více států, že podle mého názoru nikde na světě nezvýšila se životní úroveň dělnické třídy u srovnání s předválečným obdobím tak jako u nás a to i přesto, že jsme se všichni v lecčems přepočítali, že jsme na cestě zakopávali a chybovali. Proto pesimismus je dedukcí nenormální a neoprávněnou. Normální je, že jsme otevřeli před společností nové perspektivy a nutné především od organizátorů je, aby rozvíjeli činorodou aktivitu pro zvýšení efektivnosti národního hospodářství.

Budeme-li takto jednat, pak to prospěje naší společnosti nejvíce a budeme se moci dívat na svět s uspokojením. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Bichlerovi, dále promluví poslanec Coufal.

Posl. Coufal: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci. Na dnešním jednání o rozpočtu se hovoří, že vkládání investic je třeba provádět účelně, aby byla zajištěna jejich nejlepší efektivnost. Chtěl bych upozornit, že ne vždy a všude se podle těchto zásad postupuje. Jedno moudré přísloví praví, že bez vody není života.

Vodní hospodářství se v důsledku rozvinuté industrializace stává velmi citlivým úsekem. Víc vody chtějí továrny, především chemické, po více litrech nezávadné vody pro obyvatelstvo volají hygienici a samozřejmě o větší množství vody se hlásí i zemědělství. Odborníci, kteří tyto problémy studují, tvrdí, že na vegetaci a tím na hektarové výnosy polních plodin a konečně i užitkovost hospodářských zvířat působí v prvé řadě voda, pak teplo a světlo. Teprve potom přichází jako další faktor půda, kterou je třeba upravit, aby vyhovovala požadavkům rostlin. Podle výzkumů vodohospodářské laboratoře Slovenské akademie věd odčerpává se denně v suchých oblastech výparem 5-7 mm vláhy. Za deset dnů se tedy může ztratit tolik vody, kolik jí v této oblasti zpravidla za měsíc naprší. V uveřejněných výsledcích z výzkumu bratislavského Výzkumného ústavu závlahového hospodářství se dokazuje, že na zavlažovaných plochách se proti nezavlažovaným zvýšily výnosy u pšenice o pětinu, u kukuřice na zrno takřka o polovinu, u cukrovky u 42 %, u raných brambor o třetinu, u silážní kukuřice dokonce o 83 %. Intenzita chovu hospodářských zvířat vzrostla v těchto závodech o čtvrtinu, stejně jako hrubá zemědělská výroba.

V olomouckém okrese, který je z hlediska zemědělské výroby okresem s poměrně vysokou intenzitou zemědělské výroby, činí hrubá zemědělská produkce v posledních letech stále kolem 10 000 Kčs z každého hektaru zemědělské půdy. Mohla by být ještě vyšší, kdyby byla realizována opatření, získaná podrobným průzkumem a zpracováním koncepce rozvoje hospodaření vodou.

Podle odborníků jsou v tomto okrese ideální podmínky k tomu, aby bylo zavlažováno 12 000 ha, tj. 15 % zemědělské půdy. Došlo by tak k zavedení pronikavé specializace zemědělských závodů a struktura výroby by byla podřízena závlahovému zařízení. Byla již zpracována investiční příprava výstavby středních vodních nádrží pro nejintenzívnější část okresu. Jedná se o nádrže na řece Šumici u Náměště na Hané, na řece Vrtůvce u Velké Bystřice a na řece Oskavě u Dlouhé Loučky. Všechny by měly dostatek vody. Náměštská vodní nádrž umožní zavlažit vysoce produkční oblast ve výměře téměř 1000 ha. Celkový investiční náklad by činil zhruba 34 milióny Kčs. Koeficient efektivnosti stavby je více než 15 % a návratnost investic za 6,5 roku. Obdobně z nádrže na řece Oskavě by se umožnilo zavlažovat plochu na výměře asi 6600 ha při efektivnosti 13,5 % a návratnosti za 7,5 roku.