Celá oblast pro závlahu spadá do typu řepařského. Zintenzívněním zemědělské výroby by se lépe kryla potřeba nejen zeleniny, ale i ostatních zemědělských produktů. Domnívám se, že ekonomické zhodnocení opravňuje vážně se zabývat těmito návrhy, zvláště když nám dobrých půd ubývá. Kolik by se účelným vložením investic získalo, doplní snad ještě těchto několik málo čísel: v okrese Olomouc sklízeli družstevníci loni z hektaru průměrně 33 q pšenice, 31 q ječmene, 397 q cukrovky a 180 q brambor. A to nebyl nijak zvlášť příznivý rok.

Také účelné hospodaření se závlahovou vodou naráží v současné době při zavádění zdokonalené soustavy plánovitého řízení zemědělství na další nedobrý jev. SBČS odmítá poskytovat úvěr na koupi závlahových zařízení. Podle sdělení pracovníků Sigmy v Olomouci je jich na skladě větší počet. Z některých oblastí, především z těch, kde mívají nejvíc žíznivých polí, zrušila některá zemědělská družstva dokonce smluvní objednávky z nedostatku finančních prostředků. Je jistě správné že Státní banka československá zkoumá, zda uvažované investice jsou nutné a rentabilní, než družstvům a státním statkům peníze půjčí. Lze souhlasit snad s tím, že v současné době při nedostatku stavebního materiálu omezuje zemědělské stavby, ale je na pováženou,. zda je nutno tato opatření praktikovat u investic tak jasných a prokazatelně rentabilních, jako jsou investice do půdy.

Obdobnou situaci vyvolává skutečnost, že podle nových opatření se příjmy z pěstování zeleniny nepočítají do přírůstkových prémií. Zemědělská družstva přestávají mít o pěstování vitamínů zájem, což se brzy jistě projeví negativně na trhu.

Jsem si, soudružky a soudruzi, vědom, že náš rozpočet opravdu je správně sestaven, ale je potřebí, abychom i v průběhu jeho zabezpečování tento hlídali. Já sám pro tento rozpočet, který se projednává, budu hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Coufalovi. Jako poslední dle seznamu přihlášených do diskuse vystoupí posl. Macho.

Posl. inž. Macho: Vážené súdružky, súdruhovia poslanci V chemickom priemysle sa začína presadzovať vcelku správna tendencia, aby technologické celky v dobe, keď sa začnú využívať, teda niekedy okolo roku 1970, boli technicky i ekonomicky na solídnej úrovni, aby dosiahli alebo v porovnaní so súčasnosťou sa aspoň priblížili k svetovej úrovni. Ako to však dosiahnuť, keď cenový stavebný index je minimálne 1,35, ale napríklad v Závodoch pre chemickú výrobu v Bratislave činí 1,49 a strojný dokonca 1,51., keď ide o ďalšie zvýšenie približne o 1,0 %, keď koeficienty majú síce značnú variabilitu, ale vcelku stúpajú. Nezriedka na skrátenie termínu je treba dať prirážky až 30 %. Pritom však nejde o nejaké výrazné skrátenie termínov, ale iba o priblíženie sa k bežným termínom v zahraničí alebo v styku so zahraničnými dodávateľmi. Domnievam sa, že by bolo správne zrevidovať stávajúce predpisy v tomto smere, ktoré sú dokonalým ochrancom zneužívania monopolného postavenia niektorých podnikov. V tejto súvislosti bolo by dobré zvážiť, a podporujem to, čo povedal predo mnou súdruh Bichler, účelnosť voľných veľkoobchodných cien na niektoré nedostatkové výrobky, najmä zo sféry výrobných prostriedkov. Bez pochýb určité rozšírenie voľných cien má svoju budúcnosť. K tomu však, aby sa uplatňoval ekonomický zákon pri tvorbe ceny, je potrebná ako spoločenská výroba, tak aj trh. Ak sa však neuplatňuje objektívna súťaž lebo ide o monopolných výrobcov, dokonale chránených štátom pred súťažou i konkurenciou, ale vyrábajúcich produkty v množstvách nepostačujúcich nasýteniu trhu, v takom prípade stráca pozitívny význam voľná cena.

Ukazuje sa, ako sme to tiež zdôrazňovali na schôdzi priemyslového výboru pre hlavné výrobné odvetvie a dopravu k situácii investičnej výstavby v chemickom priemysle, že táto má neúnosne dlhé termíny, ktoré už samy o sebe znižujú efektívnosť stavieb a zaviňujú, že deficitné materiály, ktoré nebudú pre oneskorenie investícií na trhu, bude treba doviezť a to predovšetkým z oblasti voľných mien. Bude tak treba vzhľadom na relatívne menej rozvinutý chemický priemysel aj v ostatných krajinách socialistického tábora. Stojí preto za úvahu, či v takomto prípade je potrebné snažiť sa o export zariadení chemického strojárstva niekedy "aj za každú cenu"?

Pozitívnym znakom chemického strojárstva začína byť špecializácia. Nedostatkom je však pomerne krátka perspektíva v poznaní úloh chémie po roku 1970, ďalej nedostatok konštruktérov, nerozvinutá vedeckovýskumná základňa a nedostatok montážnikov. Na druhej strane v chemickom priemysle je pomerne silná vedeckovýskumná báza chemicko-technologického výskumu a pomerne silné projekčné útvary. Navyše ani chemický priemysel bez podpory strojárstva, bez úzkej spolupráce s chemickým strojárstvom, tak isto ako chemické strojárstvo bez podpory chémie nemôže nič väčšieho, vysoko efektívneho predať. Je tu teda objektívna vzájomná závislosť. Pozitívnym znakom v tomto smere je nadväzovanie úzkej spolupráce výskumných ústavov chemického priemyslu s Cheposom, ktorou by sa mali dosiahnuť výraznejšie obojstranné úspechy v budúcnosti.

Po druhej svetovej vojne v rámci širších štrukturálnych premien hospodársky vyspelé štáty dosiahli predtým nebývalý rozvoj priemyslu, pričom viac ako 50 % na tomto rozvoji malo strojárstvo a chémia. Rozvojom chemického priemyslu sa zvyšoval aj jeho podiel na celkovej priemyslovej produkcii. Tak napríklad vo Veľkej Británii vzrástol tento podiel zo 6 % v r. 1945 na 11 % v roku 1965, v Taliansku zo 14 na 27 % a vo Francúzsku z 11 na 18 %. Tiež v socialistických štátoch došlo k zmenám v zložení priemyslovej produkcie v prospech chemického priemyslu.

Ak posudzujeme doterajší rozvoj chemického priemyslu v Československu v porovnaní s vývojom v priemyselne najvyspelejších štátoch, vidíme, že zaostával čo do objemu i štruktúry. Napriek tomu, že sa jeho produkcia v druhej päťročnici oproti roku 1948 zvýšila 3krát a v tretej päťročnici viac ako o polovicu, podiel výroby chemického priemyslu na celkovej produkcii v ČSSR len nepatrne vzrástol a tvoril v roku 1948 7,1 %, v r. 1960 7,8 % a v roku 1965 9,1 %.

Okrem toho v hospodársky najvyspelejších štátoch dochádza aj k značným štrukturálnym zmenám vo vnútri chemického priemyslu. Do popredia sa dostávali a dostávajú predovšetkým plastické hmoty, syntetická vlákna a kaučuky. V surovinovej základni sa pozornosť sústredia zvlášť na spracovanie ropy a zemného plynu. V súčasnosti podiel petrochémie na chemickej produkcii dokonca v krajine s takým uholným bohatstvom ako je Anglicko činí až 40 %, v USA 60 %, nesmierny rozvoj zaznamenávame tiež v SSSR a k postupnému prechodu na petrochemickú bázu dochádza i v ďalších krajinách RVHP.

Všetky skutočnosti svedčia o tom, že rast výrobných síl spoločnosti a vzostup produktivity spoločenskej práce je okrem iného dosahovaný na základe prednostného rozvoja chemického priemyslu a tým vzrastajúcou chemizáciou národného hospodárstva. Preto nie náhodou sa tento poznatok dostal aj do uznesení XIII. zjazdu KSČ. V súlade s touto objektívnou skutočnosťou boli tiež závery priemyselného výboru pre hlavné výrobné odvetvie a dopravu, a vychádzajúc z tejto objektívne poznanej nevyhnutnosti, vypracovalo Ministerstvo chemického priemyslu návrh urýchlenia rozvoja chemického priemyslu v štvrtej päťročnici, ktorý po dôkladnej analýze náš výbor podporil a ktorý vláda schválila. Urýchlenie rozvoja chemického priemyslu, odborov plastických hmôt, chemických vlákien a využitia drevnej hmoty podarilo sa už konkrétne premietnúť do vykonávacieho plánu na rok 1967, kde bolo zaradené k zahájeniu 21 stavieb. Ide však o to, aby zainteresované rezorty splnili svoju úlohu stanovenú vládou v urýchlení chemizácie. Ide o to, aby sa zmiernila disproporcia medzi možnosťami chemického priemyslu a potrebami spoločnosti, pretože ani za predpokladu splnenia programu urýchlenia chemizácie ešte chemický priemysel nebude schopný plne kryť požiadavky svojich odberateľov. Výsledný efekt z urýchlenia by však bol významný. Tak napríklad len v odbore vlákien by navrhované zrýchlenie prinieslo do konca r. 1970 výrobu za 340 miliónov a v rokoch 1971-1975 temer za 3 mld Kčs. V odbore plastických hmôt do konca r. 1970 900 mil. Kčs a v ďalších piatich rokoch temer 3,5 mld Kčs. V odbore papierenskej výroby do r. 1970 340 mil. Kčs a v rokoch 1971-1975 temer 2,5 mld Kčs. Urýchlenie by sa veľmi pozitívne prejavilo i v zahraničnom obchode, lebo by sa získali nové vývozné fondy, mohol by byť znížený dovoz a ešte by došlo k tvorbe zdrojov na dovoz moderného výrobného zariadenia.

Vzhľadom na to, že opravdu seriózne sa začínajú vytvárať podmienky pre rozvoj vysoko efektívnych odborov chemickej výroby, že naša vláda si zobrala za svoje dokonca urýchliť chemizáciu proti pôvodným predpokladom 4. päťročného plánu, že sa vláda snaží o aktívnu finančnú politiku, tím viac je i mojou morálnou povinnosťou podporiť a hlasovať za predložený návrh štátneho rozpočtu. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Machovi. Tím je vyčerpán seznam přihlášek do diskuse. Nikdo se dále nepřihlásil. Prosím proto soudruha ministra Suchardu, přeje-li si odpovědět na podněty z diskuse, aby se ujal slova.

S. ministr Sucharda: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi! Dovolte mi několik slov k rozsáhlé diskusi, která byla vedena k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1967. Její bohatost, jak jistě všichni uznáte, mi nedovoluje, abych v plném rozsahu reagoval na četné pracovní podněty, které z ní vyplývají pro centrální orgány a které je třeba velmi ocenit. Přesto bych rád zaujal stanovisko alespoň k některým obecnějším zásadním problémům, kterých se dotklo několik poslanců. K ostatním bude nutno se vrátit dodatečně obvyklým způsobem po linii jednotlivých orgánů, tzn. včetně ministerstva financí.

1. V řadě diskusních příspěvků byly vznášeny četné podněty, které by znamenaly přínos pro efektivnost rozvoje, avšak znamenají současně i další požadavky na státní rozpočet.

Myslím, že všechny tyto podněty jsou jen potvrzením správnosti nastoupené linie finanční politiky zejména proti takovým inflačním tlakům, jako se dosud projevují v investicích. V tomto směru má restriktivní finanční politika sehrát právě tu svou aktivní úlohu, aby byl i v investicích dosažen postupně potřebný prostor pro efektivní akce zatlačováním neefektivních akcí a neefektivních výrobních záměrů. Kdybychom pokračovali v uvedených nedostatcích, platil by i v této oblasti v pozměněné formě starý zákon, že špatná mince vytlačuje dobrou minci. Rozdělit lze pouze ty zdroje, které budou vytvořeny. Na tuto realitu samozřejmě narážíme nyní, jestliže vidíme další potřeby a jestliže jsme nyní v etapě, kdy budeme společně zabezpečovat protiinflační finanční politiku, zejména v investicích, a to tím spíše, že to souvisí i s řešením četných problémů v platební bilanci.

V obecné poloze, jak víme, je s tím vždy souhlas. Je to však velmi obtížné při úvahách o konkrétním řešení, které sebou přináší a také přinese nutnost řešit celou řadu konfliktů.

Jestliže jsem vám ve svém výkladu ne jednou vyzvedl otázky kalkulace, pak to má spojitost i pro řešení těchto konfliktů, neboť úspěch dalšího rozvoje závisí na tom, jak přitom bude respektován objektivní propočet a kalkulace. Ta má rozhodovat především a z ní se má i odvíjet zásada platná pro vzájemné vztahy mezi lidmi i v celé společnosti - že totiž dobré účty znamenají dobré přátele.

Takovému způsobu práce se nemůžeme vyhnout a jen na tomto základě můžeme dosáhnout lepšího uspokojování potřeb jak to bylo četnými poslanci požadováno. To je ostatně jeden z rysů oné podmíněnosti státního rozpočtu, o níž jsem v úvodu hovořil.

Co za druhé? Několikrát v diskusi bylo poukázáno na nutnost zvýšení podpory iniciativy v oblasti národních výborů. Je to nesmírně důležitá otázka nejenom ekonomická, ale i politická, jejíž význam zvlášť vystupuje do popředí v současné etapě, kdy se projednává návrh zákona o národních výborech a připravují se volby do těchto orgánů. Také v souvislosti se zpracováním návrhu státního rozpočtu jsme věnovali mimořádnou pozornost otázkám hospodaření národních výborů.

Jak jsem již uvedl ve výkladu k návrhu státního rozpočtu, domníváme se, že přijaté dosavadní ekonomické nástroje a zejména důsledné uplatnění zásad nové soustavy řízení vytvářejí sice náročnější, ale přece jen vhodné klima pro iniciativu místních orgánů a občanů jejich obvodů.

Je však třeba podtrhnout, že ekonomická kalkulace a přístup socialistických hospodářů se má plně uplatnit i při řešení těchto otázek, které kloubí žádoucí iniciativu národních výborů, jejich komisí i jednotlivých občanů. Tato ekonomicky podložená náročná politická práce musí zvítězit nad případnou tendencí orientovat se v tom jen přáním s rizikem vytvářet i určité iluze, které by byly potom jen těžko splnitelné. To by jistě přineslo daleko větší politické škody než užitek. Právě proto, že iniciativa v národních výborech a u mnoha jejich občanů je zcela příkladná, o to víc vystupuje odpovědnost reálně oceňovat předpoklady a možnosti rozvoje hospodářství jednotlivých národních výborů, na základě zdravé kalkulace rozvíjet záslužnou iniciativu a socialistickou podnikavost a tak vytvářet bezpečné nové zdroje k prospěchu občanů příslušné obce a jejich spokojenosti, a tím i k prospěchu celého národního hospodářství.

Co za třetí? Nejednou byly, soudružky a soudruzi, na pořadu otázky rozvoje zemědělství. To ukazuje na závažnost tohoto hospodářského odvětví a na nutnost bedlivě je sledovat i na úrovni centra.

Teoretická fronta se může ještě dlouho přít např. o tom, jak to bylo v diskusi uvedeno, jaký je přesný podíl zemědělství na tvorbě národního důchodu, avšak v naší konkrétní hospodářské politice nemůžeme a ani nesmíme čekat. Pro objektivní potřeby to platí tím spíše, že už z usnesení stranických orgánů vyplývá úkol zabezpečovat nyní rozvoj zemědělské výroby a přispívat jak k jeho efektivnosti, tak k jeho ekonomické a společenské atraktivnosti. Proto jsme se snažili i v rámci návrhu státního rozpočtu postupovat v tomto směru.

V těchto souvislostech byl vznesen i dotaz soudruhem poslancem Novákem, jak bude postupováno s prostředky, které dodatečně při prověrce cenových předpisů budou zjištěny jako podklad k přefakturaci. Chtěl bych v této souvislosti znovu poukázat na tu část svého výkladu, kde jsem zdůraznil již význam samotných smluv mezi dodavateli a odběrateli a i to, že je třeba vytvořit navíc takový vztah, aby žádná faktura nezůstala bez povšimnutí u odběratele a aby odběratel měl odvahu, jak jsme si řekli "rozházet si to" s dodavatelem a pozastavit částky neprávem požadované či účtované. Pokud však půjde o přefakturaci po zjištění kontrolních orgánů a ne po zjištění samotným podnikem, pak i celou přefakturaci kromě dalších sankcí je třeba chápat jako penále, které platí dodavatel vůči společnosti, dodavatel, který výrobky předražuje. Podnikatelský duch vyžaduje, aby odběratel sám k vlastnímu prospěchu střežil smluvní vztahy a fakturaci a předražení netrpěl. Je to důležité proto, že nemůžeme budovat aparát, který by mimo odběratele a mimo jejich vlastní zájmy střežil každou fakturu. Víme ovšem, že i pro všechny tyto otázky je nutné likvidovat dosavadní inflační tlak v investicích, aby se postupně dodavatel ucházel o přízeň investora. Proto vás o to víc prosím o podporu v této nastoupené finanční politice.

Jiná věc jsou důsledky přepočtu velkoobchodních cen na zemědělství. V návrhu státního rozpočtu na rok 1967 je uvažováno s tím, že úhrada reprodukce zemědělské výroby bude uskutečňována nákupními cenami a přímými cenovými nástroji, jak jsem již uvedl, ve výši zhruba 85 %. Zbývající část je kryta dotacemi a subvencemi ze státního rozpočtu v souladu s výsledky cenové přestavby a nově uplatněné soustavy řízení v zemědělství.

Podle přijaté metody se nepočítá v průmyslu s mechanickým vzájemným vypořádáním z důvodu přestavby velkoobchodních cen, jak bylo při přestavbách v minulých etapách. To však neplatí pro oblast zemědělství. První dosud ověřované výsledky ukázaly, že jde o určitý nepříznivý zásah do zemědělské kalkulace z titulu zvýšení cen stavebních prací o zhruba 35 %. Proto také bylo již odhadnuté cenové zvýšení v investicích kompenzováno dotacemi v návrhu státního rozpočtu na rok 1967. Kromě toho jsem, soudružky a soudruzi, uvedl, že dále analyzujeme výsledky přestavby velkoobchodních cen a pokud by se ukázaly podstatné odchylky, bylo by centrum povinno k těmto otázkám se znovu vrátit. Patří to k linii aktivní hospodářské politiky státu a k připravované jeho důchodové politice.

Soudružky a soudruzi, nakonec bych se chtěl vrátit ještě ke zprávě předsedy výboru pro plán a rozpočet posl. s. Tymeše, který jako zpravodaj vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1967 ve zprávě uvedl, že projednávání návrhu rozpočtu ve výborech Národního shromáždění bylo náročné. Chtěl bych při této příležitosti nejenom zdůraznit, že šlo o užitečnou náročnost tak, jak to odpovídalo váze věcných problémů, které byly řešeny, ale že šlo i o náročnost vyplývající z pojetí nových zásad řízení našeho hospodářství. Bez vzájemné náročnosti nelze řešit ani věcné problémy národního hospodářství a ani jeho konsolidaci. Navíc šlo o náročnost, která je zcela namístě při uplatňování v centrálních orgánech a právě na jejich úrovni v souvislosti s novou soustavou řízení i s procesem konsolidace národního hospodářství a platí to tím spíše, že při prosazování těchto zásad se neobejdeme bez náročnosti na všech stupních řízení, že ji budeme požadovat na stupni všech závodů, družstev, že ji budeme požadovat od všech pracujících. Ujasnili jsme si, že přes důslednost uplatňování zásad nové soustavy řízení se dostáváme k řešení programu konsolidace a že čím důsledněji tuto náročnost uplatňujeme, o to výrazněji budou vystupovat perspektivy celého našeho socialistického hospodářství a jeho velké možnosti.