Soudružky a soudruzi poslanci, předloženému návrhu zákona o národních výborech přikládá vláda mimořádnou důležitost.

Jeho smysl a společenský význam je vtom, že má vyjádřit v souladu s dosaženým stupněm vývoje naší společnosti změny v postavení národních výborů ve státě i společnosti, promítnout je i do působnosti a organizace národních výborů a současně - s ohledem na perspektivu socialistického vývoje - vytvořit všechny potřebné předpoklady k tomu, aby podíl národních výborů na všestranném rozvoji našeho společenského, kulturního i hospodářského života neustále stoupal, aby se účinnost jejich práce stále výrazněji projevovala k prospěchu celé společnosti i jednotlivých občanů.

Z těchto hlavních cílů vychází koncepce návrhu zákona, která je vybudována na ústavním pojetí národních výborů jako orgánů socialistické státní moci a správy, které současně jako orgány samosprávného charakteru spojují ve své činnosti uspokojování potřeb a zájmů svého územního obvodu, jako je rozvoj měst a obcí, a zájmů občanů spotřebami celé společnosti.

Rozvoj demokratických rysů naší socialistické společnosti současně se zdůrazněním samosprávního charakteru činnosti národních výborů podtrhuje význam i jednoho ze základních ustanovení ústavy, že národní výbory jsou spolu s Národním shromážděním a Slovenskou národní radou zastupitelskými sbory pracujícího lidu volené vším lidem. Od nich je odvozena pravomoc ostatních státních orgánů, které se ve své činnosti opírají o tvůrčí iniciativní a přímou účast pracujících a jejich organizací. Zvlášť významného vyjádření se proto v zákoně dostává zastupitelským vztahům národních výborů, a to jak v sepětí národních výborů s ostatními zastupitelskými orgány státu, tak i v oblasti vztahu národních výborů k občanům a naopak. Tento vztah je základem dobré práce národních výborů, zárukou toho, že zvýšená pravomoc národních výborů bude užívána v souladu spotřebami a zájmy občanů.

Úprava vzájemných demokratických vztahů občanů a národních výborů proto zaujímá čelné postavení v návrhu zákona. Její zásadní vytyčení obsahují úvodní ustanovení zákona, jež stanoví, že národní výbory vyvíjejí veškerou svou činnost ve spojení s občany, za jejich aktivní účasti a pod jejich stálou kontrolou. Aby rozhodování národních výborů bylo skutečným výrazem vůle občanů, zákon národním výborům ukládá soustavně zkoumat zájmy, potřeby a názory občanů, radit se s nimi o návrzích závažných opatření, pozorně se zabývat jejich připomínkami a náměty, seznamovat je s výsledky své práce a skládat jim účty ze své činnosti. Stejný cíl má i spolupráce národních výborů se společenskými a družstevními organizacemi, kterou národní výbory zaměřují na přípravu a uskutečňování důležitých opatření dotýkajících se zájmů pracujících.

Tyto základní principy odpovědnosti národních výborů občanům jsou rozpracovány i v jednotlivých ustanoveních zákona.

Nejkonkrétnější jsou tyto vztahy u místních nebo městských národních výborů. Je to pochopitelné, neboť jejich práce probíhá před očima občanů, je bezprostředně svázána s životem v místě a její výsledky se také života lidí přímo dotýkají. To umožňuje, aby se občané svědomím vlastního podílu na úsilí svého národního výboru cítili po právu spoluodpovědní za to, jak se u nich v obci nebo ve městě žije, jak se řeší společenské problémy a jak se hospodaří s prostředky, které na rozvoj obce poskytuje společnost, i s těmi, které národní výbor a občané společnou prací vytvářejí. Místní a městské národní výbory jsou proto povinny projednávat s občany své rozpočty a základní otázky života obce nebo města, zejména územní plán obce.

Rovněž pravidla přípravy a jednání plenárních zasedání obsahují řadu nových demokratických zásad, které národní výbory orientují k tomu, aby účast lidí nebyla ponechávána jen iniciativě občanů samotných, ale aby se pro ni vytvářely soustavně a cílevědomě předpoklady. Proto si plenární zasedání má vyžadovat stanoviska, odborné posudky a vyjádření nejen od komisí, ale i od pracovních skupin poslanců a dalších občanů.

Rozhodující postavení plenárního zasedání a určující vliv poslanců na práci celého národního výboru jsou zdůrazněny v zákoně rozšířením okruhu stěžejních otázek, jejichž rozhodování je vyhrazeno pouze plenárnímu zasedání národního výboru.

Důležité ustanovení obsahuje návrh zákona v otázkách týkajících se státní správy i řízení ekonomiky. Vybavuje v tomto směru národní výbory všech stupňů širokou působností vycházející z potřeb dalšího harmonického rozvoje společenského, kulturního i hospodářského života v místech.

Správní funkce národních výborů, jejich rozhodující vliv na společenskou a i hospodářskou výstavbu v rámci jejich územních obvodů je vyjádřen tím, že národní výbory jsou v zásadě nositeli veškeré státní správy v obcích, okresech a krajích. Vykonávají ji i vůči ústředně řízeným a družstevním organizacím na svém území, a to především na základě zákonů směřujících k zabezpečení důležitých celospolečenských zájmů, jako je harmonický rozvoj obcí, měst, okresů a krajů, dále zdraví lidu, tvorba a ochrana životního prostředí apod.

Toto postavení národních výborů jako nositelů státní správy v jejich územních obvodech je v návrhu zakotveno zárukou, že její výkon může být přenesen na jiné územní orgány pouze zákonem.

Účinnost práce národních výborů ve vztahu k ústředně řízeným hospodářským organizacím zabezpečuje návrh výslovným vytyčením povinnosti hospodářských organizací spolupracovat s národními výbory a předkládat jim své analýzy ekonomických a přírodních podmínek a z nich vyplývající návrhy na rozmístění a dlouhodobý rozvoj výroby, jako je zejména zaměření investic, zabezpečení pracovních sil, bytů, dopravy, vody, energetiky apod., jejichž důsledky se týkají práce národních výborů.

Aby mohly národní výbory lépe spojovat zájmy rozvoje hospodářství na svém území se zájmy a potřebami občanů a zajišťovat ve stále větší míře i jejich účast na tomto rozvoji, vytváří návrh zákona řadu důležitých předpokladů pro posílení samostatnosti a odpovědnosti národních výborů. K nejvýraznějším z nich patří vytvoření sféry samostatné působnosti národních výborů. Do této působnosti může zasahovat vyšší národní výbor nebo ústřední orgán jen v případech, kdy byl porušen zákon, na rozdíl od působnosti národních výborů v oblasti, kde jednotný výkon státní moci vyžaduje uplatnění vertikální podřízenosti národních výborů a jejich orgánů a kde se v důsledku toho při řízení uplatňují vedle obecně závažných právních předpisů též směrnice a instrukce vyšších orgánů.

Ve sféře samostatné působnosti národních výborů jde především o úkoly související splněním jejich organizátorských úkolů v péči o zlepšení životního prostředí, úrovně bydlení a uspokojování dalších potřeb občanů různými službami, o rozvíjení kulturního a společenského života v obcích a ve městech a o vytváření podmínek pro všestranný rozvoj tělesné výchovy. Požadavku promítnout do zákona opatření vyplývající z důsledku působení zdokonalené soustavy řízení národního hospodářství a vymezit rozpočtovou samostatnost národních výborů odpovídá skutečnost, že do okruhu samostatné působnosti národních výborů byly zahrnuty i otázky zřizování a řízení jejich hospodářských organizací, správy majetku a sdružování prostředků, stanovení hospodářského plánu a rozpočtu a otázky zřizování a správy vlastních fondů.

Zákon umožňuje národním výborům rozvíjet komunální služby a další hospodářské činnosti, zabezpečující služby občanům v širokém pojetí. Vymezením obsahu "řízení hospodářské organizace" se rovněž v souladu se zásadami zdokonalené soustavy vytvářejí předpoklady pro uplatnění náležitého vlivu národního výboru jako orgánu statně politického řízení při zachování plné odpovědnosti vedoucího za práci podniku.

Stabilitu hospodářsko-organizátorské činnosti národního výboru zakotvuje návrh tím, že stanoví druhy příjmů národních výborů jejichž rozpočet je napojen na rozpočet národního výboru vyššího stupně a u krajských národních výborů na státní rozpočet souhrnnými finančními vztahy. Tyto vztahy budou uplatněny formou dotací, popř. odvodů, a dále účelovými subvencemi. Dlouhodobost těchto vztahů bude zabezpečena stanovením celkových proporcí v dlouhodobých hospodářských plánech. Stabilitu hospodaření národního výboru zaručuje návrh i úpravou správy národního majetku, jež zabraňuje administrativním zásahům do správy nemovitého majetku, který slouží k hospodářské činnosti národního výboru nebo jeho hospodářské organizace.

Všechno toto opatření posílí jistotu a perspektivnost práce národních výborů, zvýší jejich odpovědnost před občany i společností a umožní jim v daleko širším měřítku rozvíjet masově organizátorskou a výchovnou práci.

Pokud jde o organizační výstavbu, návrh zachovává třístupňovou soustavu národních výborů. Současně však ve shodě s cíli dalšího vývoje národních výborů i s názory, které byty zdůrazněny ve stanovisku výborů Národního shromáždění, důsledně diferencuje v působnosti národních výborů jednotlivých stupňů i druhů. Toto řešení bylo i teoreticky podloženo výsledky vědeckých diskusí. Proto dalším důležitým principem, který návrh zákona rozpracovává, je posílení pravomoci a samostatnosti místních a městských národcích výborů. Národním výborům ve městech a v obcích se svěřuje pravomoc potřebná k tomu, aby před svými občany i před společností mohly nést odpovědnost za uspokojování potřeb občanů na úseku služeb, výstavby a vzhledu měst a obcí, rozvoj kulturního a společenského života a veřejný pořádek. Působnost místních národních výborů na jednotlivých úsecích správy je rozvedena s ohledem na jejich úkoly při vytváření předpokladů pro intenzívní rozvoj zemědělské výroby.

Diferenciaci pravomoci městských národních výborů řeší návrh tím, že vytváří vedle obecné úpravy právní podklad pro vydání statutu, jejž na základě vzorového statutu schváleného usnesením Národního shromáždění přijmou samy městské národní výbory.

Působnost národních výborů vyšších stupňů byla upravena tak, aby byl na jedné straně vytvořen prostor potřebný pro posílení pravomoci místních a městských národních výborů, na druhé straně aby byly v jejich činnosti zdůrazněny ty úkoly, které jsou zaměřeny na řešení koncepčních otázek rozvoje okresů a krajů a na pomoc obcím a městům. Přitom národní výbory vyšších stupňů musí ve své řídící činnosti plně respektovat pravomoc národních výborů nižších stupňů.

Soudružky a soudruzi poslanci, vedle těchto zásadních koncepčních otázek přináší návrh zákona řadu neméně důležitých zásadních změn. Jde například o právní zakotvení začlenění komisí lidové kontroly do národních výborů. Toto začlenění a na ně navazující rozšíření působnosti národních výborů na úseku kontroly představuje posílení jejich kontrolní funkce. Poslanci i funkcionáři národních výborů si plně uvědomují, jak účinného nástroje se tím národním výborům dostává. Kontrolní pravomoc národních výborů zahrnuje nyní nejen kontrolu činnosti orgánů a organizací jimi řízených nebo spravovaných a činnosti národních výborů nižšího stupně, ale i kontrolu toho, jak ústředně řízené hospodářské a družstevní organizace plní své povinnosti uložené jim národním výborem v rámci výkonu státní správy.

Nově národním výborům přísluší i široká kontrolní pravomoc v otázkách státních financí, kde budou kontrolovat plnění povinností těchto podniků a organizací, jež vyplývají z jejich základního finančního vztahu ke státnímu rozpočtu. Jde o velmi důležitou sféru státních příjmů.

Všechny tyto úkoly národních výborů vyžadují, aby se i vnitřní organizace národních výborů optimálně přizpůsobila požadavkům upevnění odpovědnosti a maximální účelností.

Zákon proto stanovuje úlohu plenárního zasedání národního výboru a jeho vrcholné postavení vůči všem výkonným a kontrolním orgánům národního výboru. Plenární zasedání rozhoduje, které funkcionáře a pracovníky pověří plněním svých rozhodnutí a kterým svěří odpovědnost za řádný chod práce orgánů národního výboru a které komise národní výbor zvolí.

Důležitou právní záruku rozhodujícího postavení plenárního zasedání obsahuje ustanovení, podle něhož je oprávněno vyhradit si k vlastnímu rozhodnutí jakoukoliv další otázku, jež patří do působností jeho orgánů.

V souladu s požadavkem zvýšit účinnost práce plenárního zasedání je i změna v ustanoveních upravujících hlasování poslanců. Pro platnost usnesení plenárního zasedání se nově vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, zatímco dřívější úprava vyžadovala pouze nadpoloviční většinu poslanců přítomných na plenárním zasedání. Nově byl upraven i počet plenárních zasedání. Zákon vychází z toho, že se budou plenární zasedání scházet k řešení základních otázek, jejichž rozhodování je jim vyhrazeno, podle potřeby; diferencovaně stanoví pouze minimální počty zasedání podle stupňů jednotlivých národních výborů. Nejde o ustanovení formální. Jeho význam souvisí s tím, že je třeba i právně zabezpečit, aby se plenární zasedání skutečně jako pracovní sbor poslanců pravidelně scházela a aby jejich působnost nebyla zbytečně přenášena na výkonné orgány.

Důležitou otázkou je začlenění komisí lidové kontroly do národních výborů tak, aby tvořily s ostatními orgány národního výboru organický celek a aby byla zabezpečena objektivita jejich práce. Jejich přímé napojení na plenární zasedání a neslučitelnost členství v těchto komisích s některými jinými funkcemi v národním výboru, stanovení jejich povinností na úseku speciálních kontrolních úkolů i pro potřebu rady národního výboru splňuje oba tyto požadavky.

Působnost ostatních komisí, které zřídí národní výbor, upravuje zákon v souladu s ústavou, podle níž jsou komise iniciativními, kontrolními a výkonnými orgány národního výboru. Zákon specifikuje tyto tři stránky činnosti komisí a současně vytváří základ pro řešení důležitých vztahů, jež při jejich plnění vznikají mezi komisemi a ostatními orgány národního výboru.

Rozdílné podmínky práce na jednotlivých stupních národních výborů přinášejí i zvýšení důrazu na různé stránky činnosti komisí. Tak u místních a malých městských národních výborů, kde aparát buď není zřízen vůbec, nebo jen v nejnutnějším rozsahu, nabývá výkonná stránka jejich činnosti zvláštní důležitost. Komise tam činí i rozhodnutí o právech a povinnostech občanů a organizací ve správním řízení, jež jinak příslušejí odborům národního výboru.

Postavení komisí národního výboru a povaha jejich úkolů odpovídají zásadě, podle níž komise národních výborů nižších stupňů nejsou podřízeny komisím národních výborů vyšších stupňů. Vyplývá to z dosavadních zkušeností práce komisí.

K významné změně rovněž dochází v postavení odborů. Odbory jsou nyní koncipovány jako výkonné orgány národního výboru a rozhodovací pravomocí. Odbory budou vykonávat státní správu v odvětvích a na úsecích působností národního výboru, pro které byly zřízeny, pokud plénum národního výboru nevyhradilo rozhodování jiným orgánům.

Zároveň ovšem jsou odbory i nadále povinny zabezpečovat plnění usnesení národního výboru a jeho orgánů i zpracovávat pro ně potřebné odborné podklady.

Současně se vymezuje postavení odborů národního výboru, pokud jde o jejich práva a povinnosti i jejich podřízenost. Odbor je řízen radou a odpovídá jí za veškerou svou činnost. Komise při výkonu své kontrolní působnosti mají právo požadovat odstranění nedostatků v práci odborů; nápravná opatření vůči odborům však příslušejí radě národního výboru.

V zájmu nutné jednotnosti návrh zákona zmocňuje vládu k tomu, aby svým nařízením upravila, které odbory budou na různých stupních národních výborů zřizovány. Toto vládní nařízení a předpis o náhradách poslanců a odměnách funkcionářů národních výborů a podrobnější úprava na úseku státních financí budou vlastně jediné l rozváděcí normy, jejichž vydání by připadalo vládě. Další navazující úpravy, zejména postavení národního výboru v Praze a v Bratislavě a vzorové statuty pro městské či místní národní výbory, vydá Národní shromáždění, popřípadě Slovenská národní rada.

Zákon o národních výborech i v řadě dalších ustanovení váže úpravu základních otázek postavení, působnosti i organizace národních výborů na zákonodárné akty Národního shromáždění. Tím zároveň poskytuje národním výborům právní záruky stability jejich ekonomických podmínek pro všestranné zabezpečování hospodářské a kulturní výstavby měst a obcí i jejich společenského a právního postavení orgánů státní moci a správy.

Z hlediska své působnosti a nových ekonomických vztahů budou mít národní výbory nepochybně zájem, aby nejen organizace, které bezprostředně řídí, ale i ústředně řízené organizace v jejich územním obvodě dobře pracovaly; aby jejich činnost byla v souladu s celospolečenskými a místními zájmy a potřebami měst a obcí. V takovém zaměření činnosti jistě naleznou nepochybně všestrannou podporu všech orgánů národních výborů.

Přitom je třeba zdůraznit, aby všechny ústředně řízené organizace, včetně ministerstev plně respektovaly postavení a úlohu národních výborů, zakotvené v zákoně; aby všechny základní otázky týkající se zejména rozvoje jednotlivých oblastí činnosti před jejich schválením a realizací projednávaly s národními výbory a nepřecházely příslušné orgány národních výborů, jak se to v minulosti nezřídka stávalo.

Realizace zákona o národních výborech bude vyžadovat, aby byly současně prověřeny a do souladu se zákonem uvedeny postupně všechny dosud platné právní předpisy vydané centrálními orgány. Proto vláda uložila všem ústředním orgánům zrušit všechny nevyhovující předpisy. Trvalým úkolem současně bude, aby nově vydávané předpisy rozvíjely působnost NV a neomezovaly jejich práva a iniciativu.