Zvláštní pozornost věnují v poslední době národní výbory venkovským sídlištím, která jsou hodně zanedbána. Ve většině těchto sídlišť není dosud jasná koncepce ani nejsou zpracovány územní plány. Následkem této situace často uskutečňované investice neodpovídají základním zásadám tvorby a ochrany životního prostředí, potřebám správného územně technického umístění, potřebám provozního efektu, hospodaření zemědělskou půdou apod.

Aktuálnost přestavby vesnice vyplývá ze základních změn v zemědělské výrobě a z nutnosti rozšířit a zkvalitnit bytový fond a úroveň bydlení nejen ve městech, ale i na vesnicích, zvláště ve střediskových obcích.

Vážným nedostatkem v účelném využívání prostředků ke zlepšení životního prostředí je dosavadní struktura osídlení a rozdrobenost sídlištní sítě. I v malých obcích chtějí mít lidé lepší životní prostředí. Problém však spočívá vtom, že při velké roztříštěnosti se rozmělňují společenské prostředky, kterých by mohlo být využito daleko účelněji.

Tato roztříštěnost je dědictvím minulosti, musíme to vzít na vědomí a i zde v rámci možností jsou povinny národní výbory občanům zde žijícím za jejich aktivní pomoci zpříjemňovat život hlavně v oblastech zajištění pitné vody, prováděním kanalizací, regulací potoků probíhajících vesnicemi, bezprašností vozovek, vylepšováním kultury dopravy apod.

Půjde však o to, abychom v současné době nepřipouštěli další roztříštěnost, aby v souvislosti s výstavbou rodinných domků byly tyto domky umisťovány v střediskových obcích a aby výjimek, které povolují ONV, bylo co nejméně. Pokračování ve výstavbě rodinných domků v malých obcích by mělo za následek stále větší narůstání disproporcí a vedlo by to k nežádoucím hospodářským problémům.

Vážným nedostatkem pro řízení výstavby zejména venkovských obcí je nedostatek odborných urbanistických kádrů na odborech výstavby ONV a také kvalitních techniků ve stavebních úřadech na městských a místních národních výborech, na jejichž iniciativě a odborném řízení výstavby velmi záleží. Na to má vliv i otázka jejich odměňování.

Je pochopitelné, že přestavba sídlišť bude procesem dlouhodobým a trvalým, který se bude ve svém průběhu neustále přizpůsobovat vývoji společnosti a ekonomiky.

Pokud se jedná o pracovní prostředí, je nejvíce zanedbáno v zemědělských závodech. JZD a státní statky věnovaly doposud hlavní pozornost investicím zemědělského provozu, tj. ekonomice, technologii a kvalitě výroby, čímž byla zanedbávána hygiena a kulturnost pracovního prostředí. Zapomínalo se na to, že pracovní prostředí má nejen vliv na vývoj lidí, kteří v závodě pracují, ale i přímý vliv na ekonomické výsledky výroby. Je pravda, že mnohá konsolidovaná JZD i státní statky začínají tyto problémy odpovědně řešit, o čemž jsem se osobně přesvědčil v JZD Polešovice, okr. Uherské Hradiště, v JZD Lukov a na státním statku ve Valašských Klobúkách, okres Gottwaldov. Vtěchto závodech jíž vybudovali moderní sociální zařízení, jídelny, řeší dláždění a údržbu nádvoří farem, údržbu cest uvnitř i vně zemědělských provozen apod. Tyto zatím řídké případy dobrého pracovního prostředí jsou důkazem toho, že i na těchto úsecích se začíná již mnohé uskutečňovat což je správné a nevyhnutelné. Proto národní výbory by měly ze všech sil napomáhat vylepšování pracovního prostředí nejen v provozovnách místního hospodářství a služeb, ale i na zemědělském úseku.

Nakonec chci vyjádřit připomínku k vytváření předpokladů v národních výborech při tvorbě vlastních finančních a materiálových prostředků.

Řada Měst NV a MNV i v mém volebním obvodu využívá již daných možností a iniciativně přistupují k vytváření podmínek ke zvýšení příjmových zdrojů. Projevuje se socialistická podnikavost a kladné výsledky jsou tam, kde jsou schopní a progresívní funkcionáři, kteří přemýšlejí a pro dobré záměry získávají podporu občanů. Jsou však národní výbory, kde pro iniciativu předpoklady jsou, ale nic se tam neděje. Proto si myslím, že v tomto směru musí sehrát důležitou úlohu jak poslanci, tak i pracovníci KNV a ONV. Tito by měli městským a MNV více radit, zajišťovat odbornou pomoc, organizovat výměnu zkušeností apod.

Jsou však mnohé malé obce, kde při nejlepší vůli nebude možné získávat finanční prostředky navíc, kromě nějakých drobných místních poplatků, protože jiné možnosti zde nejsou. Stojí za úvahu, zda v budoucnu by neměla být přehodnocena otázka těchto problémů tak, že by ono 1 % z hrubého důchodu z velkých měst bylo alikvotní částkou poskytováno těm obcím, z jejichž obvodu lidé dojíždějí do zaměstnání do měst, aby i v tomto směru došlo k nápravě.

Myslím si, že má-li nový zákon, který dnes budeme schvalovat, dobře působit, bude nutné, aby národní výbory ve větším rozsahu projednávaly s občany všechny důležité otázky, které se dotýkají jejich zájmů, protože na jejich aktivitě budou závislé také úspěchy té či oné obce jen tak se zvýší zájem a aktivita lidí pří provádění prospěšných akcí, prohloubení se soc. demokracie, což prospěje každému městu, vesnici, celé společnosti.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji. Dále promluví poslanec Toman.

Posl. Toman: Vážené Národní shromáždění! Od nového zákona o národních výborech, který právě projednáváme, se právem očekává, že v nové soustavě plánovitého řízení národního hospodářství umožní národním výborům, aby ještě lépe plnily všechny úkoly, které jsou jim na úseku státní správy svěřeny.

Sociální komise našeho zdravotního výboru velmi podrobně sleduje úkoly národních výborů na úseku sociálního zabezpečení. Chtěl bych proto při této příležitosti poukázat na některé skutečnosti, které vyplynou v tomto směru po přijetí a vydání tohoto zákona.

V prvé řadě je si třeba uvědomit, že úsek sociálního zabezpečení je v oblasti našich národních výborů důležitý nejen svým rozsahem, nýbrž i svým celospolečenským významem a posláním. Totiž kvalita výkonu těchto služeb podstatně ovlivňuje pocit osobní spokojenosti, ohlas veřejného mínění a úroveň socialistického humanismu.

Dovolte mi proto, abych pro ilustraci politického a společenského významu a rozsahu těchto služeb uvedl alespoň některé údaje z minulého roku. Tak v roce 1966 odbory sociálního zabezpečení našich národních výborů zpracovaly přes 275 000 nových žádostí o důchody starobní, invalidní, vdovské a sirotčí. Roční výplata všech důchodů činila v uplynulém roce přes 16 mld korun.

Jednotlivé orgány národních výborů provedly na úseku sociálního zabezpečení v roce 1966 asi 77 000 zjišťovacích lékařských prohlídek, přes 120 000 kontrolních lékařských prohlídek a vydaly asi 80 000 rozhodnutí týkajících se komplexní péče o občany se změněnou pracovní schopností, lázeňské péče a mimořádných výhod. Orgány národních výborů poskytly v roce 1966 přes 260 000 peněžitých i věcných příspěvků, přes 11 000 000 obědů za zlevněné ceny, dále víc než 12 000 občanů obdrželo tuberkulózní příspěvek a asi u 5000 osob byla zajištěna pečovatelská služba.

To je jen fragmentní výpočet některé činnosti našich národních výborů na úseku sociálního zabezpečení. Rozsah těchto činností nebude v budoucnu klesat, ba naopak, tato práce bude i po stránce kvalitativní čím dále náročnější. Odpovídá to také tendenci o zvyšování pravomoci našich národních výborů a o prohlubování sociálního zabezpečení v naší vyspělé socialistické společnosti.

Chtěl bych zase alespoň informativně upozornit na některé nové úkoly, které budou muset naše národní výbory řešit v tomto směru kromě dosavadní agendy.

Především půjde v těchto dnech o úpravu nízkých důchodů, jejichž příjemci nemohou dosáhnout zvýšení důchodu pro pracovní neschopnost a u nichž je nízký důchod jediným nebo převážným zdrojem jejich obživy.

O této problematice jsem hovořil na říjnovém zasedání NS v minulém roce a naše sociální komise uvítala rozhodnutí vlády o uvolnění finančních prostředků na řešení některých sociálně obtížných případů již v tomto roce. Jsme rovněž rádi, že jsou vytvářeny předpoklady, aby tento problém nízkých důchodů byl v souladu s našimi ekonomickými možnostmi do roku 1970 zcela vyřešen.

Poněvadž nemůže jít v žádném případě o nějaké lineární a jednorázové řešení, bude právě záležet na národních výborech, aby v tomto směru postupovaly výběrově, diferencovaně a spravedlivě. Úspěšné zdolání tohoto tak závažného úkolu však vyžaduje, aby všechny národní výbory měly přehled o sociálně potřebných osobách a aby se stabilně staraly o jeho správnost a úplnost. Vždyť nedostatky v této evidenci jsou příčinou nejen obtížného řešení sociální situace poživatelů nízkých důchodů, které zapříčiňují nedostatečné řešení i jiných sociálních případů, které by se v naší společnosti již neměly a nemusely vyskytovat. S tímto např. souvisí otázka, jak národní výbory budou využívat v rámci nové rozpočtové samostatnosti finančních prostředků určených na doplňkovou péči a na sociální zabezpečení vůbec. Vždyť i v minulosti se vyskytovaly případy, že těchto prostředků bylo používáno k zcela jiným účelům. Naše sociální komise se již několikrát přesvědčila, že tyto prostředky nejsou řádně využívány a svědčí o tom konečně i ta skutečnost, že v minulém roce naše národní výbory nevyčerpaly na tomto úseku přes 51 mil. Kčs.

Totiž mnohdy je pohodlnější nikomu nic nedat než objektivně a spravedlivě vyšetřit a rozdělit.

Upozorňuji na tyto skutečnosti zvláště nyní, kdy národní výbory budou naprosto samostatně hospodařit v rámci souhrnného finančního vztahu a nebylo by správné řešení potřebných sociálních případů pomíjet. Příslušné orgány našich národních výborů budou muset věnovat této důležité problematice systematickou pozornost.

Neméně závažným problémem, který národní výbory očekává, je připravovaná úprava sociálního zabezpečení družstevních rolníků. Jak je již známo, nejvýznačnější změnou této chystané úpravy je zavedení nemocenského a podpory při ošetřování člena rodiny pro všechny družstevníky od prvého dne pracovní neschopnosti ze státních prostředků.

Krajské a okresní národní výbory budou muset pochopitelně o všech těchto změnách nejen informovat sociální komise JZD a jejich ekonomy, ale i místní a městské národní výbory musí pečlivěji sestavovat rozpočty, budou muset sledovat vývoj pracovní neschopnosti, provádět příslušné rozbory a zajistit správnost evidence práce neschopných družstevníků.

Orgány národních výborů na úseku sociálního zabezpečení budou muset vyřešit celou řadu dalších závažných problémů. Tak půjde o podstatné zlepšení služeb sociálního zabezpečení na úseku ústavní péče. V budoucnu by se národní výbory měly vůbec dostat k určité koordinovanosti a komplexnosti sociálních služeb, které jsou roztříštěny do několika resortů.

S tímto vším však také souvisí vyřešit otázku dostatečného počtu odborně kvalifikovaných pracovníků, pro které by sociální práce nebyla jenom zaměstnáním, ale službou v pravém slova smyslu. Dosud mnohé národní výbory kádrovou politiku na úseku sociálního zabezpečení podceňovaly a mnohá místa i funkce byla obsazována s tím, že dotyčný nemůže zde nic pokazit.

Nový zákon o národních výborech vytváří předpoklady, aby po stránce morálně politické byl úsek sociálního zabezpečení společensky hodnocen. Pomáhejme i my poslanci Národního shromáždění našim národním výborům v této odpovědné práci. Naše sociální komise plánuje ve III. čtvrtletí výjezdní zasedání do Severomoravského kraje, kde chce zasedat na okrese Místek v obci Skalice, aby spolu se sociální komisí místního národního výboru a sociální komisí JZD se vzájemně poznaly a vyměnily si a zevšeobecnily některé zkušenosti a poznatky v tomto směru.

Podle dosavadního uspořádání národních výborů na úseku sociálního zabezpečení měly kraje, okresy, města i obce pro řešení těchto úkolů jednak komise sociálního zabezpečení, řadu užších komisí (posudkové, dávkové) a samostatné odbory sociálního zabezpečení.

Nový zákon o národních výborech rovněž připouští na úseku sociálního zabezpečení zřizování těchto orgánů, avšak místo užších komisí zavádí tzv. správní komise. Návrh nového zákona však nestanoví, které z těchto orgánů mají národní výbory povinně zřizovat a ponechává to jejich vlastnímu rozhodnutí. Pokud jde o odbory, bude tato otázka řešena příslušným vládním nařízením. Je jistě správné, aby si národní výbory operativně, podle svých potřeb a podle místní situace vytvářely příslušné správní komise. Na úseku sociálního zabezpečení se jeví nutné, aby všude tam, kde dávky nebo služby jsou závislé na zdravotním stavu nebo pracovní schopnosti, byly tyto okolnosti posouzeny ve speciálních komisích složených ze zástupců pracujících, z lékařských a jiných odborníků.

Aby i za účinnosti nového zákona nebyla působnost národních výborů v tomto směru ztížena a aby nebyla poškozena práva a zájmy občanů, bude úkolem prováděcích předpisů, aby takto vytvořily náležitý právní podklad, tj. aby určily, které orgány sociálního zabezpečení se u národních výborů jednotlivých stupňů vytvářejí a jaká je jejich působnost. Znovu připomínám, že jde o speciální problematiku našich národních výborů a že by prováděcí předpisy měly opravdu na tuto skutečnost pamatovat.

Pokud jde o odbory sociálního zabezpečení, je podle názorů zdravotního výboru i jeho sociální komise potřeba, aby připravovaným vládním nařízením bylo krajským a okresním národním výborům uloženo zřizovat samostatné odbory sociálního zabezpečení a aby takto byla vyloučena možnost slučování odboru sociálního zabezpečení s jinými odbory. Různé experimenty v tomto směru se neosvědčily.

Závěrem bych chtěl vyzvat naše národní výbory, aby v budoucnu při praktickém provádění nového zákona o národních výborech nepovažovaly sociální zabezpečení za málo pro ně atraktivní oblast, nýbrž aby si uvědomily v pravém slova smyslu jeho celospolečenské poslání.

V žádném případě nelze pohlížet na sociální zabezpečení jako na odbytou oblast státní správy, ale je potřeba, aby jeho orgány na národních výborech a příslušná zařízení byly vybaveny svědomitými a kvalifikovanými pracovníky v takovém počtu, aby mohly vzrůstající úkoly na úseku sociálního zabezpečení dobře a odpovědně plnit.

Vládní návrh nového zákona o národních výborech vytváří pro to všechny předpoklady, a doporučuji tedy jeho přijetí.

Předseda s. Laštovička: Děkuji poslanci Tomanovi. Nyní promluví poslanec Krejčí.

Posl. V. Krejčí: Soudružky a soudruzi poslanci! Předložený konečný návrh zákona o národních výborech je svědectvím toho, že se vyplácí včasná příprava zákonů, mají-li správně vyjadřovat potřeby naší společnosti.

Nový zákon o národních výborech se začal rodit vlastně už před XIII. sjezdem KSČ a na dvou celostátních konferencích funkcionářů stranických orgánů a národních výborů. Tehdy se ukázalo, že některé zamýšlené změny v práci národních výborů nejsou reálné, neodpovídají skutečným potřebám a že nesly pečeť ještě dřívějšího období, kdy byla práce národních výborů nedoceňována. Účastníci konferencí, funkcionáři z krajů a okresů to dokumentovali svou diskusí k této problematice. Diskuse, která byla organizována k tezím XIII. sjezdu strany toto stanovisko plně potvrdila a dala značné množství námětů na konečnou formulaci návrhu zákona. Velkým přínosem pro vyjasnění problematiky národních výborů bylo březnové zasedání ÚV KSČ loňského roku, jež podstatnou měrou ovlivnilo předsjezdovou diskusi, která potvrdila, že v podstatě závěry pléna ÚV odpovídají i představám našich pracujících.

Konečnému znění návrhu zákona o národních výborech jistě prospěla i další připomínková řízení národních výborů všech stupňů a zejména i jednání ve výborech NS.

Domnívám se proto, že tento zákon, který dnes máme schvalovat, díky jeho dobré přípravě za aktivní účasti širokého okruhu funkcionářů a ostatních občanů, správně vystihuje a vyjadřuje poslání NV v současných historických podmínkách. Respektuje i změny v řízení našeho národního hospodářství a vytváří současně i možnosti v jeho uplatnění na delší časové období.

Chtěl bych nyní na několika málo poznatcích ze svého volebního obvodu dokumentovat, že národní výbory již v duchu nového zákona o národních výborech řeší řadu naléhavých otázek, jako např. úsek služeb.

Na podzim m. r. byli svoláni v 9 okrskových obcích okresu všichni předsedové a tajemníci MNV, kde za účasti funkcionářů ONV a ředitelů podniků místního hospodářství a předsedů výrobních družstev byl projednán návrh generelu rozvoje služeb jednotlivých podniků, podle hlavních profesí.