Dále je to otázka spřízněnosti v malých obcích, kde prakticky vládne jedna skupina druhé. Je to tak z kmotříčkováno v takové malé obci, že o nějaké socialistické demokracii se nedá hovořit. Když to vyhrají ve volbách Nováci, vládnou Svobodům, a obráceně. Tak to bývá v těchto malých obcích.

Dále je to otázka neznalosti základních zákonných norem a přirozeně i chybných rozhodnutí. Tak dochází k řadě konfliktních situací. Pak se přistupuje krušení rozhodnutí, a to buď vlastním, nebo vyšším orgánem. To je pak příčinou kritiky shora, kde se říká, že na MNV nedělají dobře apod.

Další poznámka se týká diferencované pomoci vyšších národních výborů. O tom se zde také hovořilo, tato otázka byla několikrát řečena přímo na adresu ONV, já s tím plně souhlasím, ovšem dochází tu mnohdy k takové situaci, že diferencovaná forma prakticky není pomocí, nýbrž nahrazováním místního orgánu, protože když to za ně neuděláte, tak to není. Tak někdy vypadá naše pomoc MNV, a to by být nemělo.

Je zde i problém sousedské politiky, která mnohdy zabraňuje získávání mládeže do zemědělství, a to vtom smyslu, že když radního dítě se v minulém roce dostalo do zemědělství, je jasné, že se to nemůže udělat také místopředsedovi nebo tajemníkovi, aby se mu děcko neuvolnilo. To je další problém malých obcí.

Kulturní život až na výjimky neexistuje, nebo je velmi nepatrný.

Pokud jde o využití místních zdrojů a o tvorbu vlastních mimorozpočtových počtových příjmů, tyto možnosti jsou minimální, protože není dostatek sil k rozvoji, i když tam může nějaká místní surovina být, není mnohdy ani zákazníků, nějaká provozovna se nedá v obci, která má 50 obyvatel zřídit, odtamtud se vždycky musí chodit pro služby do větší obce, do obce spádové.

Pravomoc v těchto obcích je chápána jen v rozhodování o zdrojích přisunutých shora a přirozeně v právu rozhodnout o sloučení se s větší, tj. se spádovou obcí. To vše vede k závěru, vytvářet cílevědomě podmínky pro utváření větších správních celků.

Zákon o národních výborech na tyto otázky pamatuje stejně jako vládní usnesení č. 100 o dlouhodobé koncepci osídlení.

Je přirozené, že vytváření větších celků vybavených kvalifikovanými pracovníky, nelze dělat bez souhlasu občanů a orgánů národních výborů malých obcí. Avšak jak toho postupně dosáhnout, to ukazuje § 37 navrhovaného zákona o národních výborech, v němž se umožňuje sdružování prostředků nejen různých organizací uvnitř obce, ale i několika národních výborů v zájmu vybudování potřebných společných zařízení.

Myslím si, že vedle vznikajících sdružení zemědělských závodů je to cesta, jak vytvářet dobré soudružské vztahy, a tím i podmínky pro vytváření takových celků, jimž nebude obtížné plně zákonem danou pravomoc a samostatnost uplatnit. - To je jedna připomínka.

Druhá připomínka směřuje k § 32 zákona, v němž se hovoří o tvorbě rozpočtu. Nemám námitky proti znění tohoto paragrafu, jen praktickou poznámku týkající se přípravy plánu a rozpočtu na rok 1968 a do roku 1970.

Jde o jedno procento odvodu z hrubého důchodu hospodářských organizací do rozpočtu národních výborů. Je mi jasné, že jde o experiment. To 1 % otázky rozpočtu neřeší. Vyvolává mnohdy další a mnohem složitější administrativu v podnicích i v národních výborech. Velkým národním výborům to 1 % potřeby zdaleka nekryje, u některých malých národních výborů naopak vznikají velké odvody do vyšších rozpočtů. Tak např. z našeho okresu mohu uvést příklad obce Rožná, kde máme velký důl. Těží se tam uran 1 % hrubého důchodu dělá 800 000 Kčs, ovšem obec má rozpočet 70 000 Kčs. Čili oni 730 000 odvádějí do vyššího rozpočtu, z čehož je pochopitelně mnoho zlé krve, protože říkají, že živí okres a nevím koho, i když nikdy předtím tento odvod nebrali.

Jde o to, soudružky a soudruzi, - a já využívám včerejší debaty, že bychom měli říci některé názory na různé otázky - zvážit, zda nebude jednodušší směrovat odvody do centra a odtamtud doplňovat rozpočty - řekl bych - postaru, nebo odvádět v okrese nebo kraji takové procento hrubého důchodu, aby plně pokrylo potřeby národních výborů, bez nároků na dotace z centra, protože to zase teče mnoha potůčky do rozpočtu národních výborů. Čili věc se nezjednodušila. V každém případě by měly být vztahy hospodářských organizací k národním výborům řešeny určitým odvodem, byť zlomku procenta hrubého důchodu, který by byl součástí fondu rezerv a rozvoje národních výborů. To je to, s čím NV mohou disponovat, co není pevnou součástí rozpočtu. (Jedno procento z hrubého důchodu bylo stanoveno především proto, aby se zde vytvořily vztahy národních výborů a hospodářských organizací.) Toto by národní výbory ocenily. Přitom však je potřeba zachovat zásadu, o které několik soudruhů poslanců hovořilo, tj. dobrovolného sdružování prostředků. Přirozeně, že mohou být i jiné cesty, než navrhuji. Jen ukazuji na problém jednoho procenta odvodu hrubého důchodu, který prakticky více některé věci zbytečně komplikuje, než aby je řešil. Sama praxe ukáže, která cesta bude nejvýhodnější; ale měla by to být cesta jednodušší, než je současná, i když i ta je velikým pokrokem v porovnání s minulostí.

Třetí poznámka: měl by se zvážit způsob rozpisu a plnění zemědělské výroby u jednotlivě hospodařících rolníků. Soudruh Mestek je zde přítomen a jsem rád, že to uslyší.

Se socialistickými závody uzavírá zemědělský nákupní závod smlouvy o dodávkách zemědělských produktů. Ten starý direktivní způsob rozpisu u socialistických závodů zmizel. U jednotlivě hospodařících rolníků se nezměnilo nic, i když výměra půdy, kterou v celostátním globálu obhospodařují, je minimální. Každým rokem rozepisujeme těmto jednotlivě hospodařícím rolníkům úkoly, oni je odmítají převzít, my to řešíme direktivními výměry. Často výměr, který dostane poštou doporučen, nepřevezme a nepotvrdí. Když hodnotíme plnění zemědělských produktů soukromého sektoru v radě ONV, tak prokurátor, který má poradní hlas, říká: Musíte neplniče trestat. A my tedy vyvíjíme tlak směrem na MNV a říkáme: Musíte je potrestat. Proč neplní? Většina z nich je zaměřena v celé své praxi na domácí porážku. Splní jen ty produkty, které umožní domácí porážku a o ostatní se nezajímají. Podle toho soukromý zemědělec dodávky usměrňuje, aby dosáhl porážky. Místní národní výbory pod tlakem ONV k postihu neplničů přikračují. Jestli se tento soukromý zemědělec odvolá k prokurátorovi, žádá prokurátor od národního výboru důkazy, zda byly vytvořeny pro plnění dostatečné podmínky. To je velmi obtížné dokázat, protože každý rok buď moc prší, nebo je moc sucho. Většinou mají pozemky na okrají katastru. To všechno jsou důvody proto, aby nemohli plnit. To vše je vis major. Dokázat, že splnit nemohl je lehčí než opak. Národní výbor je ve velké nevýhodě. Zdá se, že MNV zde vykonávají zbytečnou činnost. Dodávky od jednotlivě hospodařících rolníků by mohly zajišťovat smluvně jako u JZD s určitou penalizací při neplnění smluvního množství. Zmizela by celá složitá procedura kolem otázky, která nebyla ani jeden rok úspěšně vyřešena. Nepamatuji se, že by soukromníci jeden rok všechno splnili. Vždycky chodíme na JZD, aby dalo nad plán, aby okres splnil. Tímto bychom funkcionářům MNV značně uvolnili ruce pro další úkoly. Jistě se musí z celostátního měřítka zvážit, jestli je rozhodující, aby se dávaly výměry, anebo se produkty u JZD smluvně zajišťovaly. Myslím, že zbytečně ztrácíme mnoho času u něčeho, čeho stejně nedosáhneme.

Plně se stavím za ustanovení § 61, odst. 4, ve kterém se zmocňuje vláda k vydání směrnic, jaké odbory a jiné útvary národní výbory mají zřizovat jde o opatření velmi správné, protože v současné době, která je poznamenána tolika různými experimenty, je struktura odborů v okresech tak rozdílná, že je nemožné zkraje a centra dosáhnout jednotného řízení anebo působení. Všude to mají jinak. I uvnitř jednoho kraje jsou odbory na okresech udělány, jak si to kdo usmyslí. - Přes velkou pravomoc a samostatnost, která se národním výborům dává, musí být zásada demokratického centralismu zachována.

Závěrem bych chtěl požádat soudruha ministra vnitra, aby v zájmu rychlého a plného působení zákona o národních výborech nebylo ztraceno příliš času na přípravu kádrů pro práci v národních výborech. Od nich je odvislé praktické naplnění všech demokratických zásad zákona, pro nějž budu s plnou odpovědností a s radostí hlasovat. (Potlesk).

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Voráčovi. Promluví posl. Rejhon.

Posl. Rejhon: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci! Zabýváme-li se dnes zákonem o národních výborech, dovolte mi, abych na chvíli zaměřil Vaši pozornost na jeden - sice z dílčích úkolů národních výborů, ale podle mého soudu na úkol velmi významný z hlediska mezinárodně politických aspektů i z hlediska ekonomického.

Mám na mysli aktivní i pasivní cestovní ruch, jehož hlavní sezóna letošního roku právě začíná. Letošní rok nám ukáže, jak se naše organizace i obchodní složky připravily, aby uspokojily naše turisty i zahraniční návštěvníky. Chci využít této příležitosti k tomu, abych vás informoval, v jaké míře, v jakém rozsahu a jakým způsobem právě národní výbory přispěly a přispívají k rozvoji cestovního ruchu v naší zemi a co by na tomto úseku ještě mohly vykonat.

Považuji za nutné uvést v této souvislosti některé základní údaje, které objasní, čeho naše republika v rozvoji cestovního ruchu již dosáhla a jak se tyto výsledky promítají v porovnání s ostatními zeměmi.

Rozvoj účasti obyvatelstva ČSSR na cestovním ruchu je ovlivňován celou řadou ekonomických a mimoekonomických činitelů. K nejdůležitějším z nich patří růst životní úrovně, projevující se zvyšováním reálných příjmů obyvatelstva, rozšiřováním fondu volného času a zkracováním pracovního týdne, a rozvojem motorismu. Účasti na cestovním ruchu v ČSSR dosáhla v roce 1966 cca 30 mil. osob. Každý občan se tedy v průměru zúčastnil v rámci své dovolené nebo ve dnech pracovního klidu cestovního ruchu přibližně 2,5krát během roku.

Významná je i účast našeho obyvatelstva na cestách do zahraničí. Jestliže porovnáme počet účastníků pasívního cestovního ruchu některých evropských států s celkovým počtem jejich obyvatel, pak zjistíme, že do zahraničí například odjíždí ročně 16 % obyvatel do Holandska, 13 % obyvatel do Švédska, 8 % obyvatel do Francie a Británie. ZČSSR odjelo do zahraničí za stejné období 14 % obyvatelstva, tj. prakticky každý sedmý občan, což znamená, že se ČSSR v tomto směru řadí mezi přední evropské státy. Vyjádřeno v poměru k rozsahu celkového pasívního zahraničního cestovního ruchu ve světě to znamená, že vr. 1966 z celkového počtu 128 miliónů účastníků světového cestovního ruchu bylo téměř 2 milióny Čechoslováků, což představuje podíl 1,53 %.

Rovněž tak rozsahem aktivního zahraničního cestovního ruchu se řadí Československo mezi přední evropské státy.

Jak jsem již uvedl, cestovalo vr. 1966 na celém světě asi 128 miliónů osob a z tohoto počtu přijelo celkem 3 518 456 osob do Československa, což představuje podíl 2,75 %. Není bez zajímavosti, že Československo bylo například rozsahem aktivního zahraničního cestovního ruchu v roce 1965 na osmém místě mezi evropskými státy - za Itálií, Španělskem, Francií, Skandinávií, Rakouskem, Německou spolkovou republikou a Švýcarskem.

Při hodnocení rozvoje cestovního ruchu je třeba stejně jako ve všech ostatních odvětvích našeho hospodářství posuzovat i dosažené ekonomické výsledky. Určitým měřítkem výsledků aktivního zahraničního cestovního ruchu je devizový příjem. V roce 1966 činil 345 miliónů devizových Kčs, tj. cca 48 miliónů US dolarů a zvýšil se proti roku 1965 téměř o 22 %. Kdybychom k těmto údajům připočítali podíl cestovního ruchu na tržbách dopravy, pak by byly ještě o cca 30 % vyšší. Z uvedeného celkového příjmu činil devizový příjem z cestovního ruchu s kapitalistickými státy včetně podílu Tuzexu téměř 150 miliónů devizových Kčs, tj. 21 miliónů US dolarů.

Rozvoj cestovního ruchu má značný vliv i na růst maloobchodního obratu. Podle provedených propočtů se v minulém roce podílel jak domácí, tak zahraniční cestovní ruch na maloobchodním obratu 4,1 %, což znamená tržbu ve výši asi 4,8 miliard Kčs. Z uvedených údajů vyplývá, že cestovní ruch získal v dosavadním vývoji socialistické společnosti velmi významné místo. Je důležitým nástrojem zvyšování životní úrovně obyvatelstva, výrazně přispívá k upevňování jeho zdravotního stavu, umožňuje účelné využívání fondu volného času pracujících a vede ke zvyšování úrovně vědomostí občanů o vlastní zemi, případně o světě.

Cestovní ruch působí i pozitivně na hospodářský rozvoj společnosti. Ovlivňuje proces výroby a spotřeby a tím i tvorby národního důchodu, vytváří prostor pro realizaci kupní síly obyvatelstva a přispívá k ekonomickému vyrovnávání oblastí. Představuje efektivní zdroj produkce deviz. Na poli mezinárodním pak přispívá k šíření myšlenky mírového soužití a plodné spolupráce mezi národy.

Všestranný význam cestovního ruchu vyžaduje, aby při rozvoji socialistické společnosti byla zejména v souvislosti s uplatňováním principu nové soustavy řízení národního hospodářství věnována otázkám cestovního ruchu přiměřená pozornost a aby byly vytvořeny organizační a ekonomické předpoklady k cílevědomému usměrňování jeho dalšího rozvoje v souladu se společenskými představami a cíli.

V soustavě řízení cestovního ruchu se dostalo velmi významného postavení národním výborům vydáním zákona č. 104/64 Sb. o zřízení a pravomoci Vládního výboru pro cestovní ruch. Tímto zákonem bylo stanoveno, že krajské národní výbory zřizují krajské komise pro cestovní ruch, které rovněž rozhodují o tom, v kterých okresech, případně místech zřizují okresní, případně městské a místní národní výbory komise pro cestovní ruch.

Statut Vládního výboru vydaný ve smyslu uvedeného zákona pak stanoví, že Vládní výbor se ve své činnosti soustřeďuje především na projednávání, usměrňování a koordinaci koncepčních otázek rozvoje domácího a zahraničního cestovního ruchu a působí k tomu, aby cestovní ruch správně plnil svou úlohu v rozvoji národního hospodářství ČSSR, zejména při zvyšování životní úrovně obyvatelstva v ČSSR a při propagaci socialistického Československa v zahraničí. Při této své činnosti Vládní výbor úzce spolupracuje s komisemi cestovního ruchu krajských národních výborů, při čemž národní výbory jsou pak zase naopak povinny napomáhat Vládnímu výboru při plnění jeho úkolů.

Předkládaný návrh zákona o národních výborech přihlíží k významnému postavení cestovního ruchu a uvádí cestovní ruch jako jeden z úseků, na nichž národní výbory vykonávají státní správu. Národní výbory mohou v tomto směru velmi významným způsobem přispívat k tomu, aby se úroveň našeho jak domácího, tak i zahraničního cestovního ruchu dále a trvale zlepšovala.

Jedním z předpokladů je při tom plná aktivita hospodářských organizací, které v tomto odvětví podnikání pracují. Na výsledcích takovéto velmi aktivní hospodářské činnosti záleží nejen úroveň poskytovaných služeb, ale do značné míry i zabezpečení finanční základny pro potřebný a nutný rozvoj materiálně technické základny cestovního ruchu. Je třeba přiznat, že se dosud nepodařilo vyřešit a přizpůsobit dlouhodobě působící nástroje nové ekonomické sestavy tak, aby zabezpečovaly podnikům cestovního ruchu a veřejného stravování relativní stabilitu, na jejím základě by mohly cílevědomě, podle promyšlené koncepce, a v souladu spotřebami turistického trhu svoji činnost rozvíjet s perspektivou delší než jeden rok.

V tomto směru bude nevyhnutelné, dopracovat celou řadu otevřených problémů tak, aby v hospodářské činnosti v cestovním ruchu byly podstatně omezeny dosavadní vlivy administrativně direktivních zásahů a aby byly i v tomto úseku vytvořeny pro podniky takové podmínky, ve kterých se budou moci projevovat ekonomicky normálně.

Národní výbory se na rozvoji cestovního ruchu v současné době podílejí významným způsobem. Komisím cestovního ruchu národních výborů všech stupňů jsou svěřovány značné prostředky k tomu, aby se kvalitativně zlepšovala materiálně technická základna v oblasti jejich působnosti.

Tak například v minulém roce obdržely komise cestovního ruchu pro organizace řízené národními výbory z Fondu cestovního ruchu příspěvky v celkové výši 42,6 miliónů Kčs. Mimoto byly poskytnuty dotace přímo ústředním orgánům ve výši 42,3 mil. Kčs.

K těmto záměrům se komise cestovního ruchu vyjadřovaly z hlediska koordinace výstavby zařízení cestovního ruchu a s přihlédnutím k pořadí a významu a důležitostí předkládaných záměrů. A jak národní výbory s těmito prostředky hospodařily?

V uplynulém roce realizovaly organizace národních výborů celkem 278 různých akcí ve prospěch rozvoje cestovního ruchu, přičemž náklady na jednotlivé akce se pohybovaly v rozpětí od 5000 Kčs až do 10 740 600 Kčs. Nemělo by smysl uvádět zde všechny akce již realizované, ale nicméně mi, soudružky a soudruzi, dovolte, abych uvedl alespoň některé z nich, které jsou významné pro jednotlivé kraje. Uvedu přitom i některá čísla, která ukáží, že prostředky uvolněné na jednotlivé akce nejsou nikterak malé.