Navrhovaný zákon nesporně přispěje k tomu, že se dále prohloubí a vymezí úkoly národních výborů, ale také že se zvýší zodpovědnost ústředních státních orgánů za práci národních výborů. I v této otázce bylo a ještě dnes je mnoho nejasností. Skutečnost, že vláda z podnětu naší strany tyto otázky nastolila, svědčí o tom, že nejen chceme, ale zákonitě musíme rozvíjet práci národních výborů a vytvářet prostor i podmínky pro plnění jejich společenských funkcí určených jim jejich postavením v našem socialistickém zřízení.

Návrh zákona posiluje a vytváří plnou možnost odvolání k vyšším orgánům proti rozhodnutí nižšího orgánu. Zavádí se tedy vertikální odvolání, neboť dosavadní způsob se ukázal jako nevyhovující a přinášel celou řadu komplikací.

Nejen celý zákon, ale především jeho úvodní ustanovení velmi výstižně vyjadřuje tyto základní tendence a myšlenky. V širší souvislosti se zde především zdůrazňují vztahové stránky, pokud jde o správní řízení. Formulace, že povinností státních orgánů je postupovat v souladu se zákony, chránit zájmy státu a společnosti, ale současně práva a zájmy občanů a organizací a důsledně vyžadovat plnění jejich povinností, je více než výmluvná. Politický smysl tohoto ustanovení je v tom, že ukazuje na možnosti vzniku rozporů, ale zároveň však na základnu, na které je možné otázky řešit. Tato formulace vychází z toho a předvídá, že bude docházet ke konfliktním situacím, ale v zásadě nemají a nemohou být protichůdné zájmy mezi společností a občanem, že existuje jednota zájmů, která umožňuje řešit i nejsložitější problémy. Přínos zákona je právě v tom, že určuje místo, podmínky a normy, na jejichž základě je možno sporné případy objasnit a vyřešit.

Celým zákonem se táhne jako červená nit myšlenka o nutnosti vzájemných kontaktů a ujasňování otázek mezi orgány a občanem. Tato základní tendence povede k tomu, aby se dále upevňovalo spojení a spolupráce národních výborů s pracujícími. Národní výbory a jejich funkcionáři neustále musí vidět a více si uvědomovat, že těžiště jejich práce je v samém středu občanů. Národní výbory jsou orgány lidu, nestojí nad lidmi, ale naopak musí být neustále se všemi občany v těsném kontaktu, stále a stále usilovat o jejich důvěru, o pochopení svých záměrů. V tom je a zůstává dále smysl práce národních výborů.

V poslední době je slyšet dosti stížností, že některé národní výbory nepracují příkladně, že se schovávají za některé zákony a usnesení orgánů. Pracovníci a funkcionáři národních výborů mají povinnost důsledně plnit usnesení svého národního výboru, zákony republiky i nařízení vlády či jiných státních orgánů. Národním výborům by však mělo jít více o to, aby se nikdo neskrýval za literu zákona či usnesení, ale v duchu společenských zájmů, politiky strany a záměrů socialistického státu zodpovědně a aktivně jednal a přesvědčoval a rozvíjel práci s jednotlivými občany. A právě nové zákony svou podstatou a smyslem pro tuto činnost národních výborů vytvářejí ještě lepší podmínky, přímo nutí k tomu, aby se denní činnost více přiblížila k lidem, aby s nimi pracovaly efektivněji, dovedly jim lépe vysvětlit své záměry, zainteresovat je na jejich realizaci.

Tento zákon o správním řízení tedy velmi silně ovlivní práci národních výborů. Na druhé straně v sobě skrývá možnost a nebezpečí určitého zbyrokratizování práce, bude-li pochopen jako administrativní záležitost. Proti takovému pojetí je nutno od počátku energicky vystupovat a nic takového nepřipustit. Smyslem zákona je, aby se jeho zásady pevně vžily a byly skutečným nástrojem uplatnění principů socialistické demokracie.

Národní výbory, a především krajské a okresní, budou stát před úkolem zajistit nejdokonalejší uplatnění zákona v praxi. Chceme, aby tento zákon jako solidní základ správního řízení i jeho jednotlivé stránky, jako procesní řízení, dokazování, objektivita i organizačně administrativní úkoly, byly dobře pochopeny a používány v praxi správně hned od počátku.

Každý národní výbor by měl zákon o národních výborech a zákon o správním řízení důkladně projednat, seznámit se s ním a říci, jak jej uvede v život.

Ve zprávě o činnosti ÚV KSČ na XIII. sjezdu, kterou přednesl i tajemník ÚV KSČ s. Novotný, se říká: "Základním pravidlem, jímž se musí řídit činnost každého národního výboru, je dobrá znalost, bezpodmínečné dodržování a přesné uplatňování všech celostátně platných právních norem a předpisů." Proto hlavní zárukou zákonné aplikace tohoto nového zákona o správním řádu se však musí stát okresní národní výbory, od nichž bude především odviset, jaká bude úroveň rozhodování MNV a MěstNV ve sféře správního práva. Jedná se zejména o praktickou právní pomoc těm MNV a MěstNV, u nichž není odborný aparát, a to je, jak víme ze zkušeností, u velké většiny MNV. V tomto směru by mohly prospět praxi pravidelné poradenské dny ve střediskových obcích, na nichž by kvalifikovaní pracovníci ONV školili funkcionáře MNV z obvodu střediska v praktické aplikaci správního řádu. Vedoucí funkcionáři KNV i ONV by si měli už teď uvědomit, že čím kvalifikovanější a diferencovanější bude jejich pomoc MNV, tím méně pak budou dostávat stížnosti, odvolání, a tím více poroste autorita a zodpovědnost funkcionářů v místech.

Chtěl bych z tohoto místa konstatovat, že ministr vnitra soudruh Kudrna nejen zde, ale i ve výborech zdůraznil význam různých forem pomoci svého resortu národním výborům. Domnívám se však, že zákony, které dnes v plénu Národního shromáždění projednáváme a které mají vztah k činnosti národních výborů, současně vyžadují, aby vláda republiky dala plnou podporu této činnosti ministerstva vnitra a KNV a aby se zároveň častěji touto a s tím související problematikou zabývala.

Soudruzi, výbory Národního shromáždění - ústavněprávní, pro plán a rozpočet a pro národní výbory projednaly již dříve zásady pro vypracování zákona o správním řízení a nyní i vám předložené paragrafované znění, jakož i doporučení pracovníků vědy a skupin expertů. Byla vám předložena společná zpráva těchto výborů s navrhovanými doplňky a úpravami.

Především jste si jistě všimli, že ve formulacích zvýrazňujeme úlohu kolektivního orgánu. Tato změna klade na národní výbory větší odpovědnost. Vycházíme z toho, že navržené úpravy vytvářejí dostatečné záruky jejich nestranného rozhodování. Tímto způsobem také zvýrazníme úlohu voleného člena, jeho vyšší odpovědnost.

V souvislosti s tím byly řešeny a upraveny otázky podjatosti správní komise. To se týká především oddílu 22. Doplňky a změny vycházejí z úvahy, že v kolektivu je v podstatě dostatečná záruka nestranného rozhodování. Jestliže by se přesto účast podjatého člena v řízení projevila vydáním nesprávného rozhodnutí, lze nápravy dosáhnout v odvolacím řízení, jehož význam pro zajištění zákonnosti se po zavedení vertikály v odvolání podstatně zvýší, obnovou řízení, přezkoumáním rozhodnutí v mimoodvolacím řízení, přezkoumáním na základě prokurátorského protestu, popřípadě na základě stížnosti apod. Ponechává se pouze ustanovení o podjatosti členů komisí a správních komisí. Výhodou této formulace je, že odpadne nebezpečí "útěku od odpovědnosti" při rozhodování nepopulárních věcí v kolektivních orgánech (především místních národních výborů) a přesouvání odpovědnosti na vyšší kolektivní orgán. Pro řešení otázky příslušnosti k rozhodování a podjatosti navržená formulace určuje, že o podjatosti rozhoduje orgán na řízení přímo nezúčastněný.

V § 34, přečíslovaném nyní na § 33 se volí jasnější a širší formulace.

Přítomnost všech účastníků řízení při provádění každého důkazu by předpokládala, že účastníci budou zváni ke každému důkazu. To by vedlo nejen k protahování řízení, ale i k značnému zvýšení administrativy, nákladů řízení atd., přičemž by výsledek takového postupu nebyl úměrný vynaloženému úsilí.

Naproti tomu se doporučuje zdůraznit v této souvislosti povinnost správního orgánu dát účastníkům příležitost, aby se k provedeným šetřením a výsledkům dokazování mohli vyjádřit a navrhnout doplnění podkladu pro rozhodnutí.

V dřívějším § 41, v novém číslování 40, ve druhém odstavci se doporučuje důležitý doplněk, kterým se vylučuje, aby správní orgán předběžně řešil otázky osobního stavu občana, přísluší-li tyto otázky řešit soudu (např. otázku platnosti manželství). Naproti tomu otázky osobního stavu, které řeší správní orgány (např. státního občanství nebo jména a příjmení), si může kterýkoli správní orgán řešit.

V dřívějších § 67, 68, 69, nyní 65, 66, 67, jde toliko o doplnění o příslušnosti k přezkoumávání rozhodnutí orgány Slovenské národní rady a o některé formulační změny.

Sem se zařazuje v upravené formě ustanovení dosavadního § 68, v němž jsou uvedeny důvody, pro které rozhodnutí může být přezkoumáno; toto ustanovení patří systematicky do úvodního paragrafu upravujícího přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení.

V paragrafu 75 v novém textu odstavce 3 a v nynějším § 77 jde o zpřesnění formulace v souladu se zákonem o prokuratuře, podle něhož výkon rozhodnutí se v těchto případech zastavuje přímo ze zákona. Další doporučovaná úprava má zabránit průtahům v exekučním řízení.

U dřívějšího § 86, nyní § 84, jde o nový text, který vychází z toho, že není důvodu vylučovat platnost zákona o správním řízení pro řízení ve věcech daňových a poplatkových. Rovněž dosavadní vyhláška č. 16/1962 Sb. o řízení ve věcech daní a poplatků stanoví pro toto řízení platnost obecných předpisů o správním řízení, pokud ve vyhlášce nebo v jiných zvláštních předpisech není stanoveno jinak.

U řady dalších úprav jde o formulační zpřesnění, přeřazení, přečíslování a úpravy takového druhu, aby zákon byl v souladu se zákonem o národních výborech, se zákonem o lidové kontrole či druhými zákony.

Jménem výboru ústavněprávního, výboru pro plán a rozpočet a výboru pro národní výbory a podle jejich usnesení doporučuji plénu Národního shromáždění vládní návrh zákona č. 127 o správním řízení (správní řád) k posouzení a ku schválení. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji zpravodaji posl. Svobodovi. Zahájíme rozpravu. Přihlášen je poslanec Pacner.

Posl. Pacner: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, soudím zcela nepochybně, že nový zákon o správním řízení, jehož návrh dnes v konečné fázi projednáváme, přispěje opravdu k dokonalejšímu rozvinutí principů socialistické demokracie v současné etapě vývoje našeho státu. Vždyť to také bylo cílem všech těch jednání, námětů, připomínek a já neváhám říci i vzruchů, které průběhem přípravy několika variant ustanovení zákona o správním řízení nastaly.

Jestliže tedy včera a dnes projednáváme dva důležité zákony týkající se práce NV, jimž jsme věnovali zvláště ve výboru pro NV mimořádnou pozornost a přemnoho pracovních hodin, pak bych se chtěl s vámi se všemi rozdělit o jakýsi sváteční pocit vnitřního uspokojení, který zcela nepochybně sdílí se mnou i všichni naši členové výboru pro národní výbory.

Můj obdiv jako zpravodaji ústavněprávního výboru patří i s. ministru Kudrnovi, který, i když zpočátku příprav návrhu zákona neměl věci NV v náplni svého resortu, velmi rychle se orientoval v detailech, důsledně a osobně docházel do zasedání všech výborů a svým podílem přispěl hlavně v konečných fázích jednání ke kvalitní přípravě návrhů obou zákonů. Přínosem byla i spolupráce pracovníků naší právní vědy v čele se soudruhem profesorem Levitem.

I když nyní projednáváme návrh zákona o správním řízení, zcela vědomě i já hovořím rovněž také o zákonu o národních výborech. To proto, že v souvislosti s projednáváním zákona o národních výborech nejednou bylo připomínáno, že oba připravované zákony spolu úzce souvisí a že mají tedy vzájemnou návaznost a vazbu. Tento požadavek byl rovněž splněn, takže tedy opravdu dochází k vzájemnému sladění a uplatnění jednotných hledisek a zásad sledovaných v zájmu zdokonalení činnosti národních výborů v obou návrzích zákona.

Já si velmi cením na tomto návrhu, že mu byla věnována tak velká pozornost, že nebyl ušit nějak horkou jehlou, že je solidně zpracován a že na podkladě zkušeností z minulých let činnosti národních výborů upravuje uváženě vztahy státních orgánů, především národních výborů, k našim občanům. Bude-li tento zákon opravdu správně pochopen a aplikován v praxi, pak jsem přesvědčen, že bude možno mezi ním a justičními kodexy udělat rovnítko a že dokonce pominou i hlasy, které volají po soudním přezkoumávání správních rozhodnutí. Věřím, že úroveň správního řízení dosáhne po procesní stránce úrovně řízení u soudu a že se setká se stejným výsledkem co do přesvědčivosti a vážnosti rozhodnutí u tohoto správního orgánu.

Nám jde o to, aby jak zákon vcelku, tak jednotlivá ustanovení tohoto zákona směřovala k posílení zákonnosti. Jde o to, aby národní výbory na podkladě tohoto zákonného nástroje zvýšily pozornost k právům a také k povinnostem našich občanů.

Zákon také zvýrazní odpovědnost národních výborů za ten úsek činnosti, který se nejvíce občanů dotýká při slaďování zájmů jejich osobních se zájmy celospolečenskými nebo skupinovými. To se beze sporu ve správním řízení promítá.

Zákon také plně umožňuje vytvoření takového systému ve správním řízení, v němž bude možno rozhodovat se znalostí věcí, aby dále rostla odborná úroveň rozhodování tam, kde skutečné celospolečenské zájmy lze obtížně rozpoznat někdy bez odborně kvalifikovaného rozboru právně složitých otázek.

Půjde tu o pevné postavení každého občana před zákonem, o vyjasnění jeho práv i povinností na jedné straně a také o vymezení práv a povinností národních výborů a dalších státních orgánů na straně druhé. Vždyť tady vcelku nejde o nic více a také o nic méně než o další upevnění a o další rozvoj společenských vztahů a nakonec i výrobních sil společnosti. Nemůžeme také nikterak pochybovat o tom, že tak, jak se bude upevňovat důvěra lidu ke státní správě, jejímž lidu nejbližším zosobněním jsou národní výbory, tak i zpětným působením bude soustavně vzrůstat přímá účast lidí ze všech tříd a ze všech vrstev naší socialistické společnosti v procesu řízení státu. A to je důležité.

Vydáním nového zákona o správním řízení bude možno zrušit řadu nižších právních norem, které vnášely do správního řízení nepřehlednost. Nebude třeba se uchylovat k improvizacím, jak se namnoze stávalo a jak o tom tady hovořil s. zpravodaj posl. Svoboda.

V odvolacím řízení opouštíme horizontální linii a zavádíme vertikální. V tom vidím signál pro ústřední státní orgány, aby si plně byly vědomy toho, že národní výbory jako orgány, které jsou občanům nejblíže, spolu s ministerstvy a jinými orgány státní správy tvoří celek včetně Slovenské národní rady, a že tedy ústřední státní orgány spoluodpovídají za výsledky činnosti národních výborů a i za jejich činnost ve správním řízení.

Má-li rozhodnutí druhé instance nabýt na přesvědčivosti pro občany, pak opravdu nebylo jiného řešení a bylo nutno se s horizontální linií rozloučit. Klady, pravda, nějaké měla, např. mám na mysli ty vzdálenostní rozdíly při rozhodování první a druhé instance v místě. Ty nemohly, soudružky a soudruzi poslanci, vyvážit pocity nedůvěry a nejistoty, že bylo opravdu správně rozhodnuto, když namnoze šlo o tytéž osoby, které rozhodovaly jak v první instanci, tak v odvolání.

Je zde plně vyjádřena zásada, že správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony a jinými právními předpisy, zásada, která přispěje k upevnění socialistické zákonnosti právě tak, jako správním orgánům uložená povinnost chránit zájmy státu a společnosti, práva a zájmy občanů a organizací a důsledně vyžadovat plnění jejich povinností.

Zde obdobně jako v soudním řízení soud stává se správní orgán ve správním řízení garantem oprávněných zájmů, ať již jednotlivců nebo kolektivů, organizací. Již tato skutečnost v sobě zakládá prvky důvěry lidu k orgánu, od něhož je požadováno spravedlivé rozhodnutí ve sporných případech podle zákonem stanovených postupů, podmínek a možností, které mají přispět k objasnění věci a k získání podkladů pro spravedlivý nález práva.

Můžeme tedy žíti v přesvědčení, že výsledkem těch četných jednání je to, že budeme hlasovat o dobrém návrhu zákona. Já pro něj, pravda, zdvihnu ruku, ale tím, soudružky a soudruzi poslanci, ani naše práce, ani práce pracovníků a poslanců národních výborů nekončí. Já naopak myslím, že začíná. Bude to práce náročná a soustavná, při níž půjde o to, aby zákon byl rychle a dobře tak, jak my si všichni přejeme, zaveden do praxe, aby se plně vžil a stal se pomocníkem státní správy při plnění úkolů a aby ale také plně chránil zájmy občanů a organizací v souladu se zájmy celé společnosti a aby přispíval k plnění jejich povinností vyplývajících z platného právního řádu. (Potlesk.)