Výsledky státního rozpočtu za r. 1966 byly v rozhodující míře ovlivněny hospodařením podniků. Plán hrubého důchodu byl překročen o 9,7 mld Kčs a plán hrubého zisku o 9,4 mld Kčs; po splnění odvodů státu se značně posílila finanční základna podniků. Z celkového přírůstku zásob ve výši 6,2 mld Kčs pokryly podniky z vlastních prostředků 4,2 mld Kčs. Na investičních účtech zbylo podnikům koncem roku 1966 3,2 mld Kčs, z nichž část představuje prostředky, které podniky nemohly uplatnit na trhu investic pro nedostatek pohotových kapacit a materiálů potřebné skladby. Rychlejší růst zdrojů podniků se projevil i v nadplánových přídělech podnikovým fondům, které ke konci roku 1966 vykazovaly u hlavních průmyslových resortů nadplánový zůstatek ve výši 5,562 mld Kčs. Celkový zůstatek podnikových fondů činil k 31. 12. 1966 8,070 mld Kčs.

Plán státní investiční výstavby byl v roce 1966 překročen na 101,3 %. Nepříznivým zjevem však zůstal stále převažující vliv dodavatelů nad investory a přitom mezi negativními tendencemi i jejich snaha o zvyšování rozpočtových cen uplatňováním celé řady různých přirážek a dodatků. Podle údajů Státní banky bylo v roce 1966 odsouhlaseno - podtrhuji - zvýšení u 119 jmenovitých a centrálně posuzovaných staveb ve výši zhruba 2,6 miliard Kčs.

Průběh investiční výstavby byl značně nerovnoměrný, celá jedna třetina byla provedena až ve 4. čtvrtletí m. r. To je nejen nenormální z hlediska sezónnosti a ekonomie, ale navíc to naznačuje celkem názorně, o jaké rozsáhlé rezervy jde v této oblasti a potvrzuje naléhavost nastoupené finanční politiky.

Nepodařilo se odstranit zpožďování v uvádění kapacit do provozu; u státních organizací byl plán splněn jen na 93 % a u jmenovité výstavby dokonce jen na 78,9 %. Rozestavěnost v investiční výstavbě (bez družstev) vzrostla o 3,5 mld Kčs, ačkoliv se počítalo s jejím snížením o 2 mld Kčs.

Neuspokojivá situace byla v bytové výstavbě. Byla sice věnována již větší pozornost občanské vybavenosti a ve státní bytové výstavbě byl plán překročen o 1607 bytů, ale v družstevní bytové výstavbě chybělo do plánovaného počtu 7800 bytů.

Životní úroveň se v roce 1966 dále zvýšila. Růst osobní spotřeby činí 6,3 mld Kčs (5,4 %) a růst společenské spotřeby 1,9 mld Kčs (5,3 %). Peněžní výdaje obyvatelstva stouply o 5,7 %. Z celkového přírůstku peněžních příjmů bylo pro nákup zboží použito o něco více než polovina. Podíl plateb za služby se příliš nezměnil, což ukazuje na to, že trvá neuspokojivý stav krytí potřeb, které jsou službami zajišťovány.

V oblasti společenské spotřeby bylo vynaloženo ze státního rozpočtu na školství a kulturu více o 5,1 %, na zdravotnictví 3,1 % a největší přírůstek byl v oblasti sociálního zabezpečení 5,9 %. Byly poskytnuty mimořádné prostředky na platovou úpravu učitelů středních a vysokých škol a na nákup učebních pomůcek. V oblasti zdravotnické péče, kde značné prostředky byly vynaloženy na úpravu platů lékařů a dalších pracovníků ve zdravotnictví, přes zvýšení výdajů ze státního rozpočtu, nebylo zejména dosaženo plánovaného přírůstku lůžek, což souvisí převážně se stavem našich investic.

Několik poznámek k plánu trhu a finanční politice: V roce 1966 jsme učinili první kroky na cestě rozvoje socialistické podnikavosti, vytváření trhu a efektivnějšího zapojení podniků do mezinárodní dělby práce. Podniky při dalším rozvíjení tržních vztahů musejí skutečně podnikat - využívat hospodářských smluv, konjunkturálního průzkumu trhu, odhadu cenového vývoje, cenových dohod, kolektivních smluv a posilovat jistotu o svém dlouhodobějším rozvoji a stabilitě a posilovat i v tom směru své vlastní finanční zdroje.

Podniky nemají jen čekat na plán shora. Musí v rámci perspektivního rozvoje hospodářství vytvářet svůj plán samy v souladu s potřebami trhu. Při vypracování koncepcí svého rozvoje mají podniky důsledně vycházet z podmínek nové soustavy řízení, tzn. z principu intenzifikace a přehodnotit dřívější extenzívní úvahy. Nejde přece jen o formální práci pro nadřízené orgány, ale i o základní dokument pro vlastní práci, o kompas pro vlastní řízení.

Je pravda, že plánování bylo ztíženo nejasnostmi v hodnotových vztazích a novostí ekonomických nástrojů. Avšak sotva lze tím vysvětlit nedocenění možností v podnikových plánech, které ztěžuje rozhodování na úrovni centra i v samotných podnicích. Ukazují to zkušenosti s kolektivními smlouvami na letošní rok.

Projevuje se velká formálnost u vedoucích hospodářských orgánů. Mnoho kolektivních smluv se nejen udrželo nebo nebylo dosud registrováno, zejména proto, že v plánech podniků nebyl založen ani základní žádoucí vztah mezi růstem produktivity práce a průměrnými výdělky. Přitom je nejen nedoceněním nové soustavy, ale jejím základním nepochopením, jestliže četné podniky nepokládaly za potřebné využít podnětů a iniciativy pracujících, zatímco právě nová soustava otevírá široko cestu veškeré iniciativě právě v tom, že kloubí hmotné a morální podněty.

V současné době je úsilí centrálních orgánů soustředěno na dopracování návrhu 4. pětiletého plánu tak, aby v souladu s usnesením květnového pléna ústředního výboru KSČ přispěl k postupnému obnovení rovnováhy v hospodářství a ke zvýšení efektivnosti. Z dosavadních zkušeností je nutno přitom čerpat. Svou iniciativou podniky tento plán spoluvytvářejí, pomáhají řešit dosud otevřené problémy a zajišťují jeho reálnost. Zejména jde o problémy změn struktury výroby, podporu nosných programů a rychlý rozvoj progresívních výrob.

Důsledné a cílevědomé řešení těchto problémů bude zajišťováno zejména

1. věcným programem obnovy rovnováhy, který musí být hlavním obsahem pětiletky; o úspěchu tohoto programu se rozhoduje již dnes, při plnění úkolu roku 1967,

2. programem zreálnění a objektivizace hodnotových vztahů, jehož úkolem je postupně uvést hodnotové relace při formování a uplatňování trhu do správných proporcí,

3. prohlubováním nové soustavy řízení a objektivizací ekonomických nástrojů.

Zdůrazňuje se právem úloha podniků jako základního článku národního hospodářství. V nové soustavě řízení pravomoc a odpovědnost podniků se velmi výrazně týká finančního hospodaření. Podnik si má řádné peníze vydělat dobrým hospodařením a prověrkou trhu a disponuje s nimi v rámci vládou stanovených pravidel.

Tvorba a užití důchodů se v různých podnicích z důvodů objektivních a subjektivních vyvíjí různě. Podniky nejsou jen výrobní technické jednotky. Jsou to ekonomické organismy se složitou dynamikou zdrojů a potřeb. Budou se střídat období, kdy podnik bude investovat s obdobím, kdy bude sklízet plody z těchto investic. Technický rozvoj bude do podniků vnášet někdy i převratné změny a rizika. Také odbyt výrobků nebude vždy rovnoměrný.

Při vývoji zásob v letošním roce je nesporně třeba vyzvednout některé nové jevy, a to ve srovnání s minulostí i významné jevy pozitivní. Samostatný problém se nyní tvoří u růstu zásob zemědělských strojů, které zemědělské závody odmítají v řadě případů nakupovat. Je "ohrožen odbyt" zemědělských strojů a náhradních dílů z domácí výroby a z dovozu v roce 1967 v rozsahu 0,5 - 0,7 mld Kčs. Příčinou ohrožení odbytu jsou vedle připomínek k cenám i připomínky ke kvalitě dodávaných strojů, a proto tato nová starost je velmi prospěšná, neboť svědčí o tom, že končí mechanické fasování a že začíná trh a zájem odběratelů prověřovat konkrétně užitné hodnoty, a to ať z domácí výroby či z dovozu. A to je věc měnová, neboť jde o prověrku, zda za vyplacenými mzdami stojí skutečně užitné hodnoty a že vyplacené mzdy za nepotřebné či nekvalitní výrobky nezvýšily inflační napětí v hospodářství.

Jinak ovšem problém nízkého odběru strojů zemědělskými závody třeba posuzovat samostatně jako problém vážný, který třeba podstatnými opatřeními ve výrobě a v zahraničním obchodě urychleně řešit, aby pokračování takových tendencí neoslabilo výrobně technickou základnu v zemědělství; to platí i pro další obdobné případy.

S výkyvy provozních i investičních prostředků, a to se značnými, nutno tudíž z hlediska času i rozsahu počítat jako s normálním zjevem. Vždy si budou jedny podniky vypůjčovat a druhé budou mít úspory. Společnost má zájem zvýhodnit dlouhodobé úspory, zvýšit jejich stálost a tím použitelnost na financování investic. K tomu budou sloužit zvýhodněné úrokové sazby, příp. výhodné obligace.

Chápeme podniky jako samostatné finanční jednotky a z toho vyplývá i vztah jejich pravomoci a odpovědnosti k disponování s finančními prostředky. Podniky uvnitř oboru i mezi obory si proto mohou peníze půjčovat a sdružovat je na užitečné akce, na společné efektivní podnikání.

Také finanční vztahy mezi podniky a národními výbory nutno posuzovat a organizovat tak, aby se v nich stále víc promítala základní myšlenka podněcovat společnou aktivitu a iniciativu. Jde vůbec o to, založit vůči národním výborům v jejich hospodaření zásadu, která by - řečeno charakteristikou jednoho předního obětovaného funkcionáře národních výborů - vymanila činnost národních výborů ze stálých zábran či obav zejména, doslova uvádím, "jednou zda dostaneme prostředky na objektivně nutné, nové potřeby a podruhé zda nám bude ponecháno ve zdrojích to, co jsme získali vlastní vyšší aktivitou, vyšší iniciativou". Pokud jde o samotné vztahy mezi podniky a národními výbory, mají nyní v počátečním stadiu formu pevného podílu národního výboru na hrubém důchodu podniků, budou se však zpružňovat právě ve směru rozvoje společné iniciativy. Podniky by měly, stejně jako JZD, poskytovat národním výborům příspěvky a půjčky na společné akce i na zvelebení obcí. Financování vyvolaných investic, jak jsme si to již ujasnili při státním rozpočtu na rok 1967, nelze vůbec automaticky žádat od vlády.

Peněžní trh, ovšem v podmínkách socialistické ekonomiky plánovitě řízený a kontrolovaný, je proto nezbytnou součástí nové soustavy řízení. Bez něho by volné zdroje podniků v nových podmínkách mohly působit inflačně na mzdy nebo na investice. Nechceme proto podnikům zasloužené "volné zdroje" vyčítat, chceme úspory podniků, zejména dlouhodobé, podporovat a prostřednictvím peněžního trhu je používat na rozvoj celého národního hospodářství v souladu se záměry sepětí plánu a trhu.

Několik poznámek k důchodové politice státu: Za prvních pět měsíců letošního roku se zvýšila průmyslová výroba o 5,4 % a příjmy obyvatelstva o 6,4 %. Vklady stouply podle předpokladu o něco víc než o 4052 mil. Kčs. Tvorba zisku a daně z obratu se vyvíjejí příznivě a příjmy státního rozpočtu převýšily výdaje zhruba o 940 miliónů korun.

Bližší rozbor žel ukazuje, že za příznivými celkovými čísly jsou mnohé nedostatky. Dodávky zboží do obchodu se do konce dubna zvýšily proti stejnému období loňského roku jen o 1,5 % při existenci četných otevřených otázek jejich struktury. Exportní dodávky se zvýšily o 4,2 %. Také jejich skladba a pohotovost není uspokojivá, což vyvolává napětí v platební bilanci. Slovem: neúměrná část výroby uvázla v podnicích jako zásoby a rozestavěné investice, a neslouží tedy skutečnému uspokojování potřeb společnosti. Stavy zásob se za čtyři měsíce zvýšily o 5,8 miliard korun.

Restriktivní politika v oblasti financí a úvěru se ještě plně neprojevila, neboť s jejím uplatňováním se začíná po závěrech květnového zasedání ÚV KSČ a schválení státního rozpočtu na rok 1967.

Nová soustava řízení podněcuje iniciativu podnikových kolektivů a přispívá k lepšímu využívání zdrojů. Tento pozitivní vliv je však oslabován nebo i přehlušen snadností, se kterou mnohé podniky dosahují na trhu své finanční výsledky. Nepodařilo se obecně vytvořit ekonomický tlak potřebný pro podnikavost.

Na podkladě výsledků za rok 1966 a dosavadních výsledků letošního roku je nutno znovu připomenout, že nám nejde o růst jakékoliv výroby. Jde o to podporou rentabilní výroby a restriktivní finanční politikou zvrátit dnešní inflační tendence tak, aby nabídka rostla rychleji než poptávka, aby byl zabezpečen přínos postupné obnově ekonomické rovnováhy. Uskutečňování politiky rovnováhy je kategorickým požadavkem vyplývajícím z květnového usnesení ústředního výboru KSČ. V tom nemůže jít jen o obecné uznávání správné linie, ale o její konkretizaci a realizaci na všech stupních. Tudíž i na úrovni centra a našich orgánů, včetně orgánů, za které zodpovídáme.

Rentabilita podniků - zejména v souvislosti s dosud prováděnou přestavbou velkoobchodních cen - je vcelku příznivá, a to při podstatném překročení původních předpokladů. V období od začátku roku do konce dubna činila rentabilita z mezd kolem 60 % a rentabilita k nákladům kolem 12,02 %. Tento vývoj rentability staví centrální orgány před nové náročné úkoly v rámci nové soustavy řízení, avšak zároveň umožňuje, aby se urychlila některá opatření prohlubující formy financování. Podniky budou moci posílit své rezervní fondy, rychleji si vytvářet vlastní finanční základnu a svou likviditu zvyšovat. Ke zreálnění ekonomických vztahů i k danému vývoji bude účelné přezkoumat výši úrokových sazeb a ceny některých výrobních prostředků.

Druhou stránkou zvýšené finanční samostatnosti je ovšem zásada, že banka nemůže mechanicky krýt podnikové potřeby, že podniky musí postupně čím dál víc žít "ze svého."

Při nerovnováze na trhu a příznivé rentabilitě a finanční situaci podniků je přirozené, že se omezují prostředky vlévané do národního hospodářství prostřednictvím úvěru a rozpočtových dotací. Smyslem tohoto "utažení kohoutku" není šetřit si peníze v pokladně, nýbrž dosáhnout toho, aby si podniky potřebné finanční zdroje vytvořily samy zlepšením výroby a její struktury a zlepšením hospodárnosti. Smysl finanční politiky v období, kdy prvním úkolem je obnovení ekonomické rovnováhy, spočívá ve vyvolání účinného ekonomického tlaku, který s podniky opravdu zatřese, donutí jejich vedení opustit navyklé stereotypní formy hospodaření. Intenzívní ekonomické podněty spolu s ekonomickým tlakem přicházejícím od odběratelů a doplňovaným pevnou finanční politikou musí v krátké době vyvolat takové podmínky pro práci podniků, že si budou moci vydělat na zvýšení mezd a na investice jen tehdy, když budou zavádět technický pokrok a zvyšovat soustavně náročnost na své pracovníky, že se budou ucházet o přízeň svých odběratelů, zatímco setrvačnost a pohodlnost budou mít za následek, že podniky budou z trhu vytlačovány a že se budou zhoršovat důchody nakonec i jejich pracovníků.

Tyto podněty a tlaky mohou "zabrat" jen tehdy, když se neomezí na podnikové vedení, nýbrž dostanou-li se prostřednictvím vnitropodnikového chozrasčotu, dobrého mzdového systému a s využitím kalkulací a účetnictví do všech vnitropodnikových útvarů a ke všem pracujícím.

Hospodářství se má dynamicky rozvíjet z iniciativy podniků, tlakem trhu a soutěže, v proporcích daných státním plánem. Stát má řídit a ovlivňovat vývoj ekonomiky s využíváním plánu a finanční, cenové a mzdové politiky. Proto jsem uvedl také některé pozitivní jevy z oblasti zásob, např. u zemědělských strojů.

V rámci této linie a celkového zpřísněného postupu banky v oblasti financování investic provedla banka v souladu s direktivami vlády prověrku efektivnosti i 2100 rozestavěných staveb v rozpočtových nákladech 98 miliard Kčs a z jejího návrhu bylo akceptováno omezení nebo zastavení staveb v rozpočtové ceně téměř 6 miliard Kčs. Banka odmítla a přerušila financování staveb v rozpočtové ceně 6,8 mld Kčs a vyžádala si záruky za úvěry v částce 173 mil. Kčs. Jde přitom o to, aby se zabezpečily pohotové zdroje na dokončování žádoucích rozestavěných akcí a aby byly zdroje na řešení úkolů v platební bilanci.

K 1. lednu letošního roku jsme provedli první etapu přestavby velkoobchodních cen, která vyřešila část cenových disproporcí, přihlédla k novým ekonomickým vztahům vyvolaným novou soustavou řízení, poněkud zlepšila některé relace mezi vnitřními a světovými cenami a vytvořila vyšší úroveň velkoobchodních cen i řadu složitých úkolů, které se nyní v centru řeší. Na první etapu naváže soustavné úsilí o další zreálňování cen na základě tlaku světového a domácího trhu a dané státní cenové politiky. V rámci toho bude vypracován plán vývoje cen a budou uzavírány dohody o cenovém vývoji s výrobními hospodářskými jednotkami. V souladu s úsilím o obnovení rovnováhy na trhu budou uvolňovány ceny výrobních prostředků a spotřebního zboží a rozpracovány kategorie volných a limitovaných cen. Nezapomínejme, že podmínkou zpružnění mezd je také zpružnění cen. Za účelem lepšího sepětí výroby s trhem a zlepšování cenových vztahů se bude postupně uplatňovat procentní daň z obratu, jak jsem již uvedl při schvalování státního rozpočtu na rok 1966. Cenové nepořádky nechceme trpět a spekulace budeme stíhat. Připravuje se zlepšení a prohloubení centrální cenové kontroly. To ovšem nesnižuje odpovědnost ministerstev a výrobních hospodářských jednotek za vývoj cen, za správnost cenové kontroly a kalkulací.

K podněcování růstu produktivity práce a zájmu pracujících na dobrém hospodaření využíváme mzdovou politiku. Mzdy nemohou být ponechány živelnému vývoji. Vláda proto vytýčila základní směry a proporce vývoje mezd a vztah k produktivitě práce. Předstih produktivity před mzdami je nutný, abychom měli dost prostředků na své záměry v oblasti kulturní a sociální politiky, na veřejné investice i na podnikové investice, umožňující růst výroby spotřebního zboží a služeb k uspokojení kupní síly obyvatelstva a k celkovému dalšímu rozvoji.