Existuje už dnes mnoho príkladov, ako niektoré OÚNZ premýšľajú a realizujú efektívnejšie využívanie materiálnych aj kádrových prostriedkov. Tak napr. OÚNZ v Chrudimi sa snaží vyporiadať sa s dnešnou skutočnosťou, že sestry venujú vlastnej starostlivosti o nemocných pri obvyklej organizácii práce iba 40 % svojej pracovnej doby. Dôkladný rozbor činnosti vrchných a staničných sestier ukázal, že hlavnou náplňou ich práce je starosť o bielizeň, obstarávanie materiálu, zaisťovanie opráv a pod. O tom, že touto organizáciou práce trpia hlavne pacienti, netreba pochybovať.

Komplexnú starostlivosť o nemocného nemožno však zaistiť len dobrou starostlivosťou odbornou, ale k tomu patria aj dobre vybavené pomocné prevádzky a dobrá organizácia práce. Preto sa chrudimskí organizátori zdravotníctva dali do práce a preverili všetky pochody a úkony, ktoré sa v pomocných prevádzkach a v laboratóriách prevádzajú. Zjednodušili manipuláciu s ústavnou bielizňou, ktorá sa napr. prepočítavala celkom šesťkrát, znova zorganizovali prácu v práčovni, zaviedli nový, jednoduchší systém zásobovania pracovísk zdravotníckym materiálom atď. Znamenalo to síce niekde pridať pomocnú silu, ale zato bolo vrátené mnoho z pracovného času sestier svojmu pôvodnému účelu, t. j. starostlivosti o nemocného. A o to v podstate šlo. Tento príklad iste nie je v našom zdravotníctve ojedinelý.

Súdružky a súdruhovia, to, že v Zdravotníckom výbore NZ upozorňujeme na negatívne javy a niektoré nedostatky v našom zdravotníctve, nijako nezatieňuje skutočnosť, že naše zdravotníctvo patri medzi najvyspelejšie na svete, s vysokou odbornou úrovňou i humánnym prístupom k človekovi. Vzhľadom na to, že každý občan ČSSR má zákonom zaručené právo na bezplatnú preventívnu a liečebnú starostlivosť, chceme, aby sa tejto starostlivosti dosahovalo čo najefektívnejšie.

Cesta, ktorou by sa malo naše zdravotníctvo, pokiaľ sa týka ekonomiky, uberať, nie je teda podľa názoru Zdravotníckeho výboru NZ v tom, že by sme mali zavádzať a rozširovať tzv. platené služby v zdravotníctve, k čomu bola napr. z Ministerstva financií, ale aj z niektorých zdravotníckych kruhov silná tendencia vlani a predvlani, ale premýšľať v rámci nového spôsobu hospodárenia o cestách, ako efektívnejšie využívať prostriedky, ktoré dáva štát na zdravotníctvo, prechádzať čím ďalej tým viac na využívanie týchto prostriedkov na prevenciu, miesto na kuratívu.

To by mali byť hlavné úlohy ekonomiky nášho zdravotníctva. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Solčányové. Hovořit bude nyní posl. Kettner:

Posl. Kettner: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, snažil jsem se velmi pečlivě prostudovat oba materiály, které nám byly předloženy ke schválení státního závěrečného účtu. I když jsem se z nich dověděl mnohé o naší dobré práci na všech úsecích, přesto ve mně zůstává a stále se zesiluje dojem, který jsem získal při studiu řady dřívějších materiálů.

O co jde? O to, že orgány, které nám zprávy předkládají, si úlohu zjednodušují, často materiál předkládají jako nutnou formalitu, aby již měly práci za sebou. Počítají přitom s tím, že buď pro nedostatek času, nebo pro nedostatek tak širokých znalostí, jakých je třeba k řízení, formálně věci odsouhlasíme a nebudeme se dále ptát, nebudeme úřadům dělat potíže. Domnívám se však, že nejde pouze o to, zda my jako poslanci něco schválíme, ale zda tím skutečně přispějeme rozvoji národního hospodářství, a zda naše zkušenosti z průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, prostě ze všech našich pracovišť mohou pomoci při řízení tak složitého stroje, jakým bezesporu naše společnost je, nebo pouze schvalujeme to, co nám někdo předloží.

Chci toto tvrzení doložit několika příklady, které sice přímo s projednávanými materiály nesouvisí, ale souvisí se státním rozpočtem a prací ministerstva financí.

Není tomu tak dávno, co jsme schvalovali zákon o zemědělské dani, kdy jsme se zabývali zavedením obratové daně u JZD v souvislosti se zaváděním nové soustavy řízení v zemědělství. Pamatujeme si všichni, jaké bouřlivé diskuse byly kolem zemědělské daně a jak jsme se domnívali, že např. důchodová daň zemědělských podniků pomůže jako příjem národních výborů i zvelebení obcí, a nám tím způsobem také.

Upozorňoval jsem již v zemědělském výboru NS, jak to u nás vychází. Nyní je např. u nás taková situace, že národní výbor od nás požadoval dodatečné prostředky na vybudování vodovodu, který je náhradním řešením za studně znečištěné karosenem z letiště Ruzyně, a po jeho vybudování bude požadovat samozřejmě 3,70 Kčs za 1 m³ vody, dříve pouze 0,50 Kčs. A to je ve více případech v našem okrese.

Národní výbor dále požaduje úhradu za znečištění cest v obci, které jsme pomohli vybudovat jako nutný prostředek k zajištění provozu. Každé znečištění, případně poškození traktory a zemědělskými stroji však máme platit. Kam se máme s našimi stroji (hlavně s pásovými traktory) uhnout, když létat nemohou a všude překážejí? Kde dostaneme úhradu za takto vzniklé vícenáklady?

Nyní jsem zjistil, že v pozemkové dani není kromě zařazení katastrů obcí do přírodních stanovišť v souladu ani sám zákon. Zákon vymezuje, že v určitých přesně stanovených případech může národní výbor snížit sazbu daně až o 50 %. Ve skutečnosti však národní výbor nemůže ani v naléhavých případech slevit nic, protože daň je zdrojem jeho příjmu a snížení příjmů národního výboru není rozpočtově kryto. Družstva proto žádají o změnu zařazení pozemků a ministerstvo zemědělství a výživy po prověrce zjistí, že je vše se zařazením v pořádku, je však třeba uplatnit slevu vyplývající ze zákona. A kolotoč se točí.

Obdobná situace je u daně z obratu. Po ostré kritice sazeb daně u přímých prodejů ovoce a zeleniny jsme jako poslanci dostali vyrozumění - myslím, že bylo publikováno i v tisku, že je to v pořádku, protože při nadbytku zeleniny může národní výbor snížit sazbu z 19 % až na nulu. Ale nevěděli jsme, že obratová daň odváděná JZD je zdrojem příjmů národních výborů. A kdo se při nynější situací zbaví příjmů? A proč vůbec je tady zase ta "nepatrná" výjimka u JZD proti ostatním?

Jen tyto dva namátkou uvedené příklady ukazují, že zde není přece jen něco v pořádku. Záměr zákonodárce je znevažován postupem úředního aparátu a my jsme odkazováni na to, že jsme si to v parlamentě schválili. Myslím, že je na čase zejména nyní uvést vše na správnou míru, neboť se může lehce stát, že z obav, abychom nebyli podobně obviňováni, že jsme si to schválili, budeme prověřovat návrhy tak, že znemožníme pohyb vpřed. Ještě letos budeme projednávat novelu zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. Velká diskuse byla již kolem zásad. Kolem návrhu zákona bude alespoň podle mých zkušeností jistě větší.

A nyní ještě ke zprávě. Zdá se mi, že se snaží před námi záplavou čísel ukazujících, že je vlastně všechno v pořádku, skrýt závažné problémy. Týká se to například zahraničního obchodu: vývoz byl vyšší než dovoz, ale s devizami jsme na tom zle, výkony ústředně řízených organizací vzrostly, vzroste i hrubý důchod podniků, ale přírůstek je vázán v zásobách a rozestavěnosti apod. Z toho, co se vyčte mezi řádky, vlastně vyplývá, že jsme loňské úkoly, které si kladla finanční politika státu, nesplnili, i když to účetně hraje a účetní bilance je dobrá. Nám ale nepomůže, když budeme mít nějaký účetní výkaz v pořádku, ale velké problémy. To přece bylo typické u zaostávajících JZD, že bilanci měla dobrou, ale v pokladně nic, stodoly, sýpky a chlévy vymetené. Závěr zprávy ministerstva financí o výsledcích prvého čtvrtletí a zprávy z tisku ukazují, že se na intenzívních tendencích rozvoje nic nezměnilo, i když se pro průmysl změnila ekonomická pravidla. A tady je druhý závažný nedostatek nejen obou zpráv, ale myslím našeho postupu vůbec. Zdá se totiž, že se přistupuje velmi odlišně k zemědělství a k ostatním odvětvím národního hospodářství, a v zemědělství ještě k JZD.

Několik příkladů: tak podíl úvěru na krytí investic v průmyslu se proti plánu 9 % snížil v důsledku vyšších vlastních zdrojů na 7,6 %. U JZD se konstatuje, že jejich zadluženost investičními a dlouhodobými úvěry se snížila o 920 mil. Kčs, a to, prosím, jednorázovým odpisem těchto úvěrů. Jinak ovšem zadluženost vzrostla o 230 mil. Kčs, tj. o rozdíl mezi nově poskytnutým úvěrem a splátkou - a nezdravé tendence pokračují dále. Nelze přece saldovat jednorázové opatření schválené asi před třemi roky, na normální vývoj. Použitá formulace vzbuzuje dojem, že oddlužení JZD je každoroční záležitost, a nikoliv realizace dřívějších opatření ke zmírnění nepříznivého vývoje v určitých oblastech.

Průmysl plán splnil při růstu výkonů asi o 8 %. Zemědělství přes růst výroby o 10,3 % splnilo plán pouze na 97,6 %. U průmyslu se růst výroby projevil především v růstu zásob a rozestavěnosti, ve finální produkci k odbytu již méně, jak ukazuje nesplnění daně z obratu. Ale hrubý důchod z této výroby pro výrobu se realizoval a rozdělil.

Přestože zpráva nemluví o zemědělství celkem, říká, že plánované tržby státních zemědělských organizací byly splněny na 100,9 %, to znamená, že se zvýšil podíl finální produkce na hrubé výrobě. A přesto byly výsledky nepříznivé. V průmyslu náklady klesly, v zemědělství stouply, ale proč, to se již neříká. Ale my víme, že se zavedly poplatky za veterinární a plemenářskou službu, které jen na našem okrese činí 11 haléřů za jeden litr mléka, zvýšily se ceny krmiv a vzrostly různé nekontrolovatelné poplatky. l když tyto úpravy byly kompenzovány cenovými úpravami mléka a obilí, nesporným faktem zůstává, že náklady na zemědělskou výrobu rostou vytrvale, rychleji než výroba, a že příčina je jak v cenové politice vůči zemědělství, tak i v nerovnoprávném vztahu zemědělství vůči ostatním odvětvím.

Poukázal jsem na některé konkrétní případy na schůzi zemědělského výboru, ať se již týkaly dopravy, chemie, strojírenství nebo třeba nákupu uhlí a koksu, kde v maloobchodních cenách jsme platili hnědé uhlí za 1 tunu 170 Kčs, avšak nyní za tunu 192 Kčs. Ještě pronikavěji se to projeví u koksu, kde maloobchodní cena jedné tuny činila 320 Kčs, nyní však velkoobchodní cena činí 521 Kč za jednu tunu, tudíž rozdíl na jedné tuně 201 Kčs. V jednom závodě na našem okrese jen u paliva bude rozdíl navíc činit více než 20 000 Kčs.

Zdá se mi, že jedinou cestou, jak situaci řešit, je správně regulovat ceny v ostatních odvětvích, možná je administrativně snížit, aby byl vyvolán vyšší tlak na hospodaření podniků, na zkvalitňování jejich výrobků, na zvyšování výroby, a také znemožněno dosahování a rozdělování neoprávněných zisků. Uvedl bych zde jeden příklad. Podjezdový zásobník zrní stál loňského roku, kdy byl rozpracován, 9500 Kčs, letos dokončen a na základě přepočtu cen stejný zásobník stojí 19 500 Kčs. Nebo by bylo nutné konstruovat nákupní ceny zemědělských výrobků stejně jako v průmyslu tak, aby všechny naše výrobky nám dávaly zisk. Prozatím je podle našich kalkulací celá řada výrobků ztrátová právě pro vysoké materiálové náklady. Jen mobilizací vlastních zdrojů v zemědělství se to řešit nedá.

A konečně je třetí možnost, že zvyšování materiálových nákladů nám bude intervenováno, aby nákupní ceny mohly zůstat na stejné úrovni.

Velmi vážné problémy jsou zejména v investiční výstavbě - pořizování stavebních a strojových investic. Středočeská krajská výrobní zemědělská správa konstatuje, že přes zvýšené tržby ze zemědělské výroby vlivem nových cen zemědělských výrobků nelze plně vyřešit zvýšené investiční náklady v důsledku nových velkoobchodních cen stavebních materiálů a strojů. Stanovený objem investičních subvencí nepostačuje vyřešit všechny potřebné případy, kde dopad cen na financování je příliš velký. Materiálové náklady na výrobu rostou, ne však úměrně s růstem produkce. Roste objem nakupovaných krmiv, neboť rostlinná výroba není zatím schopna ve velké části JZD zajistit dostatek krmiv pro živočišnou výrobu. Řešení otázek snižováním vlastních nákladů na výrobu a jejich rentabilní vynakládání je zatím složitý a dlouhodobý proces. Nejzávažnější problém je řešení všech těchto otázek u ekonomicky slabých JZD, která zaujímají v celém kraji cca čtvrtinu zemědělské půdy družstev. Stabilizační dotace přidělené na řešení těchto družstev nemohou v potřebné míře jejich konsolidační proces řešit. Přitom na vybavení základními prostředky v řadě případů závisí další růst zemědělské výroby. Stejné poznatky máme i v našem okrese. Protože vlivy přestavby cen nejsou řešeny dostatečně ani v nákupních cenách, ani v ostatních cenových nástrojích, nestačí je řešit subvencemi. Přitom se nezdá být správnou ani subvenční politika ministerstva zemědělství a výživy. Zdá se, že subvence jsou příliš roztříštěné, z počtu akcí se např. u nás týkají cca jedné třetiny, ale z objemu investic u JZD činí podíl subvencovaných investic 60 %, u státních statků dokonce 74 %. Nepovažuji za správný ani různý poměr k oběma sektorům. Např. na 18 mil. Kč investic JZD je poskytnuto 3 mil. Kčs subvencí, na 7 mil. Kčs investic u státních statků 2 a půl mil. Kčs subvencí. Dochází k takové situaci, že např. stejná akce, jakou je odvodnění, je u JZD subvencována z 35,5 % a u státních statků z 50 %.

Problém je o to závažnější, že subvence zatím řeší pouze situaci v krytí zdrojů, ale neřeší dopad do odpisů. Prozatím nemáme údaje, abychom mohli spočítat, jak budou odpisy z kapacit v nových cenách zatěžovat náklady. O dopadu u strojů jsem již také mluvil a ukazuje se, že dopady budou vysoké. Mám jen obavy, že po zpřesnění kalkulací bude velmi ztíženo uskutečnění a rozvoj zemědělství celkem.

To bylo několik poznámek na okraj k řešení těchto problémů v letošním roce.

Jinak doporučuji ke schválení státní závěrečný účet a návrh ÚKLK v bodu b) a c) s tím, že opatření v bodu b 1) budou vůči zemědělství uplatňována ne z hlediska snížení objemu prostředků, ale z hlediska zvýšení jejich působnosti.

Mpř. dr. Škoda: Děkuji s. poslanci Kettnerovi a slovo má posl. Erich Monczka.

Posl. Monczka: Vážené soudružky a soudruzi, ve svém vystoupení chci navázat na onu část zprávy státního závěrečného účtu za rok 1966, ve které se konstatuje, že největší meziroční přírůstek nezaměstnanosti nastal ve stavebnictví, strojírenství a chemii, zatímco v roce 1966 došlo v resortu hornictví k poklesu zaměstnanosti a k nesplnění plánovaných odvodů ze základních prostředků ve výši 115,8 mil. Kč.

Několika slovy vysvětlím, proč k takovým výsledkům hornictví dochází a jaké nové problémy resortu vznikají na základě celkového kursu národního hospodářství na zvýšení hospodárnosti ve všech jeho odvětvích a činnostech. Výsledkem ekonomického tlaku byla skutečnost, že resort hornictví proti plánu na rok 1966 vytěžil o 1,3 mil. tun méně a skutečná odbytová těžba v roce 1966 činila 100,3 mil. tun, což je úroveň odbytové těžby z roku 1965. Také objem produkce rudných dolů a magnezitových závodů, stavebních a strojírenských organizací v resortu hornictví zůstal v podstatě v roce 1966 na úrovni roku 1965. V roce 1966 na stejný objem produkce, jaká byla dosažena v roce 1965, potřeboval resort o 10 000 pracovníků méně a dosáhl stavu 250 242 pracovníků.

Nižší potřeba tuhých paliv a ostatních výrobků resortu v národním hospodářství vedla oproti 4. pětiletému plánu k omezení investiční výstavby a měla za následek menší objem uvedení základních prostředků oproti předpokladům 4. pětiletého plánu, jak je ve zprávě uvedeno. Nižší potřeby tuhých paliv a ostatních výrobků z resortu hornictví v národním hospodářství, snižování potřeb živé práce a snižování objemu investic jsou jistě pro národní hospodářství velmi pozitivními jevy, které umožnily vytvoření trhu odběratele u všech rozhodujících výrobků resortu. Trh odběratele v tuhých palivech a ostatních výrobcích vytváří na všechna oborová ředitelství resortu značný ekonomický tlak, který postupně vede k produkci žádaných sortimentů s dostatečnou kvalitou a ke zrychlenému omezování nebo zastavování z hlediska trhu nepotřebných závodů a provozů. Uvedené jevy mají nyní v resortu hornictví trvalou tendenci.

Zlepšování kvality všech druhů výrobků resortu hornictví vedlo k žádoucímu uspokojování potřeb národního hospodářství včetně požadavků obyvatelstva. Důsledné uplatňování požadavků zahraničního trhu vyrovnat se kvalitou zahraničním výrobkům umožnilo resortu hornictví překročit dodávky do kapitalistických států o 3 mil. Kčs o. p. v roce 1966.

Vytvoření trhu odběratele nám však sebou přináší v širším rozsahu, než jsme předpokládali, otázky sociálně politické spojené s přemisťováním a uvolňováním pracovních sil z resortu hornictví pro potřeby jiných odvětví národního hospodářství. Při řešení sociálně politických otázek naráží resort hornictví na potíže zejména v tom, že převážně v oblastech, kde uvolněné pracovní síly mají trvalé bydliště, je nedostatek pracovních příležitostí. Např. velmi tíživá je situace v okresech Čadca a Žilina, kam se vrací značná část přechodných pracovníků uvolněných z ostravsko-karvinského revíru.

Uvolňováním pracovníků z resortu hornictví budou vznikat sociálně politické a ostatní problémy a nutnost jejich rychlého řešení ve všech krajích republiky, především v kraji Západočeském, Severočeském, Středočeském, Východočeském, Severomoravském, Jihomoravském, Západoslovenském, Středoslovenském a Východoslovenském. V resortu hornictví má být v letech 1967 - 1970 zastaveno 69 provozoven a do nového pracovního poměru přeřazeno celkem 14 401 pracovníků.