Rozprava v podstatě podpořila a doplnila zprávu výboru pro plán a rozpočet a znovu potvrdila, že si plně uvědomujeme svoji velkou odpovědnost za výsledky v hospodaření se státními prostředky.

Vzhledem k tomu, že nebyly připomínky ani pozměňovací návrhy k tomu, co výbor pro plán a rozpočet navrhuje, doporučuji, aby Národní shromáždění schválilo usnesení navržené výborem NS pro plán a rozpočet, tisk 136, který vám byl rozdán.

Posl. Harus: Neměl jsem dotaz, nýbrž prosbu, kterou jsem přednesl na místopředsedu vlády inž. Krejčího. Řekl jsem současně, že za týden nebo 14 dní má být pravděpodobně v těchto konkrétních věcech jednání. Žádám, aby bylo odpovězeno jako na prosbu - nikoli jako na dotaz - co v té věci možno udělat.

Předseda NS s. Laštovička: Posl. Harusovi jde tedy o to, že netrvá na charakteru svého dotazu jako na interpelaci, která by byla zodpovězena z tribuny pléna NS, ale jde mu přímo o odpověď místopředsedy vlády inž. Krejčího v této věci.

Posl. Harus: Pokud se týká odpovědi ministra financí inž. Suchardy, myslím, že to, co řekl závěrem, bylo dosti předčasné. Chápu, že zde byly určité podmínky, které vzhledem k našemu národnímu životu bylo nutné řešit. Dotaz jsem však nepoložil, soudruhu ministře, ze zvědavosti, ale z praktického úmyslu, protože jsme to prožívali a nyní naše národní hospodářství to prožívá opět.

Předseda NS s. Laštovička: Vyrozuměl jsem, že ministr inž. Sucharda se hodlá poradit ve výboru NS pro plán a rozpočet a projednat to tam. Myslím, že můžeme s tímto způsobem řešení souhlasit.(Souhlas.)

Soudružky a soudruzi, můžeme nyní přistoupit k hlasování. Nepředložím k hlasování schválení státního závěrečného účtu, nýbrž návrh usnesení, které vypracoval výbor NS pro plán a rozpočet. Je v něm též obsaženo schválení státního závěrečného účtu. Návrh usnesení, tisk 136 máte v rukou. Mám za to, že tedy není třeba návrh číst a dám hlasovat o tomto usnesení.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení k státnímu závěrečnému účtu Československé socialistické republiky za rok 1966 obsaženým ve zprávě výboru NS pro plán a rozpočet, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Schválili jsme tedy návrh usnesení, jak bylo předloženo výborem pro plán a rozpočet, v němž je implicite zahrnuto schválení státního závěrečného účtu za r. 1966, a to jednomyslně. Přikročíme k pátému bodu pořadu, kterým je

5. Vládní návrh zákona o Státní spořitelně a společná zpráva výboru ústavněprávního a výboru pro plán a rozpočet.

Prosím předsedu Státní komise pro finance, ceny a mzdy, ministra financí s. inž. Suchardu, aby odůvodnil návrh zákona.

Ministr financí inž. Sucharda: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi! Dnes, kdy Národní shromáždění má na pořadu návrh zákona o Státní spořitelně, který má zabezpečit zájmy občanů v oblasti peněžních služeb, dovolte mi, abych úvodem k tomuto jednání uvedl některé základní údaje o dosavadním vývoji a dnešním stavu spořitelnictví a o změnách, které vedou k návrhu tohoto nového zákona.

Košický vládní program přinesl mimo jiné historické rozhodnutí i o tom, že banky a pojišťovny budou znárodněny a že celé peněžnictví bude postaveno pod státní dozor. 0rganizační a funkční roztříštěnost celého tehdejšího peněžnictví byla postupně vyřešena zákonnými úpravami, zejména po únoru 1948, a pokud jde o samotné spořitelnictví, v roce 1952 vytvořením organizace státních spořitelen.

Od té doby v rámci rozvoje celého národního hospodářství a růstu životní úrovně dosáhly státní spořitelny vcelku dobré výsledky zejména v rozvoji spořivosti. Tento vývoj spolu se stálým zvyšováním společenské spotřeby umožnil, že i při každoročním růstu osobní spotřeby mohli si naši občané vytvářet vlastní žádoucí peněžní rezervy.

Důležitým činitelem růstu úsporných vkladů je tradiční pracovitost našich občanů, spojená se smyslem pro hospodárnost a spořivost. Chci dodat, že o to se opírá celý rozvoj společnosti, celá nová soustava řízení, která kloubí morální a hmotné podněty. Nelze přitom ani přejít aktivní činnost státních spořitelen, zavedení nových druhů a forem spoření, jakož i osobní výchovnou práci pracovníků i širokého okruhu spolupracovníků spořitelen. Výsledkem toho je, že nyní mají naši občané ve svých rukou téměř 13 miliónů vkladních knížek a že celkové úspory obyvatelstva činí dnes 43,8 miliardy Kčs. Jejich dosavadní tvorba je výsledkem celkově stabilizovaných ročních přírůstků, které se pohybují zhruba na úrovni cca 2 až 3 % úhrnu příjmů obyvatelstva ročně.

Spolu se vkladovou činností rozvíjely státní spořitelny i úvěrové služby. Byly zavedeny doplňkové půjčky na nákup některých druhů zboží, které se rychle vžily a dosáhly značného rozšíření. Od konce roku 1958 do roku 1966 si občané na doplňkové půjčky vypůjčili 8 miliard 600 miliónů Kčs. Druhou velkou skupinou jsou půjčky na individuální a družstevní bytovou výstavbu a na udržovaní a drobné opravy bytového fondu. Státní spořitelny poskytly pro tyto účely půjčky celkem ve výši 6 miliard Kčs.

Dnešní stav půjček občanům činí 5 miliard 600 miliónů Kčs, což představuje 14 % ze stavu vkladů uložených u státních spořitelen. Proti bloku vkladů stavíme tak rok od roku vyšší blok půjček a úvěrů. Převážná část vkladů zůstává i nadále vyhrazena centrálnímu použití k rozvoji národního hospodářství jako vklad u Státní banky čs.

Kladně lze hodnotit platební morálku dlužníků, kteří až na ojedinělé případy dodržují sjednané podmínky, což ostatně odpovídá mentalitě našich pracujících. Dílčí průzkum provedený v minulém roce ukázal, že jen necelé dvě desetiny procenta půjček v hotovosti bylo nutno vymáhat.

Zvláštní pozornost zasluhují úvěry národním výborům a společenským organizacím. Tyto úvěry jsou součástí naší finanční politiky v souladu s duchem nové soustavy řízení, kdy je třeba důsledně omezovat nenávratné dotace, skoncovat s politikou, která není opřena o linii "vydělat si", a nastoupit cestu k vytváření vlastních zdrojů. Pomáhají národním výborům prosazovat jejich socialistickou podnikavost a podporují jejich finančně ekonomickou samostatnost.

Od listopadu 1965, kdy tento úvěrový program byl započat, do května letošního roku poskytly státní spořitelny 2100 úvěrů převážně místním národním výborům na rozvoj placených služeb, místní výrobu a společensky prospěšné akce.

I když tedy činnost státních spořitelen přinesla vcelku pozitivní výsledky k prospěchu celé naší společnosti, nelze přejít, že jejich organizace, způsob financování a hospodaření neodpovídá už současným požadavkům a zásadám nové soustavy řízení. Principy nového ekonomického řízení je třeba uplatňovat i v oblasti peněžních služeb. Peněžní ústavy, a tedy i Státní spořitelna, se musí právě stát nositelem myšlenek nové ekonomické soustavy, pokud jde o pojetí práce i samotné uspořádání.

Dosavadní organizace soustavy státních spořitelen byla zřizována ve zcela jiné etapě a proto již nevytváří potřebné předpoklady pro rozvoj činnosti zejména z hledisek aplikace zásad nového řízení. Jde v tom především o samotný způsob hospodaření, v němž se projevovaly prvky v podstatě rozpočtových organizací s riziky pro další rozvoj spořitelních služeb a uplatňování aktivní finanční politiky v práci spořitelny. Státní spořitelna má hospodařit jako státní hospodářská organizace. Systém jejího hospodaření má přímo vyvěrat ze zásad, které povedou jak k podpoře socialistické podnikavosti při respektování zájmů státní finanční politiky, tak i k trvalému rozvoji peněžních služeb při důsledném prosazování zásad hospodárnosti a rentability.

Nový zákon v souladu s připravovanou koncepcí peněžního trhu odstraňuje administrativní způsob řízení čs. spořitelnictví a novou Státní spořitelnu vybavuje co největší samostatností, jejímž protipólem je zvýšená zodpovědnost spořitelny za bezpečnost vkladů, správu svěřeného majetku a za poskytování všestranných peněžních služeb. Její vztah k ministerstvu financí je obdobný jako vztahy oborových podniků k ústředním úřadům v hospodářských resortech.

Zákon zvýrazňuje péči státu o ochranu vkladatelů ustanovením o ručení státu za vklady u Státní spořitelny, i když se spořitelna stává hospodářskou organizací. V témže zájmu zákon zaručuje anonymitu vkladů a upravuje podávání zpráv o vkladech tak, že zprávy o vkladech připouští jen ve výjimečných případech, kde jsou pro to závažné celospolečenské důvody. Tyto případy zákon výslovně stanoví. V souladu se zaručením anonymity vkladů zákon dále upravuje povinnost pracovníků Státní spořitelny zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech.

Před novou hospodářskou organizací stojí v duchu cílů projednávaného zákona velké úkoly.

Úspory obyvatelstva představují významný zdroj pro financováni národního hospodářství a jeho rozvoje. Jejich růst má dlouhodobou povahu. Tak jako v socialistické ekonomice se střetává v jedné osobě výrobce a spotřebitel, projevuje se i v úsporách obyvatelstva jednota zájmů socialistické společnosti se zájmy jednotlivců. Máme proto zájem, aby Státní spořitelna soustřeďovala tyto úspory ve formě vkladů a zároveň rozšiřovala rozumné a uvědomělé spoření obyvatelstva, které je v podstatě záměrným ekonomickým jednáním vyplývajícím z programování života jednotlivce i celých rodin a z jejich snahy o dosažení vyšší životní úrovně. Přínos této práce Státní spořitelny spočívá tudíž na jedné straně v podpore procesu stabilizace národního hospodářství, který na druhé straně zároveň zpětně v rozvoji hospodářství vytváří příznivé podmínky pro další tvorbu úspor.

Na Státní spořitelnu budeme v budoucnu klást nejen zodpovědnost za získávání a správu volných peněžních prostředků obyvatelstva, ale zároveň budeme také požadovat, aby se ještě více podílela na výchově občanů, zejména mladých lidí k hospodárnosti a spořivosti. Tuto druhou oblast činnosti spořitelny nelze odtrhnout od jejích předních úkolů. Na tomto úseku práce Státní spořitelny zdaleka neskončila. Rozbory ukazují na značné rezervy, odhalují, že např. některé okresy s relativně vysokým příjmem na hlavu se průměrným vkladem na obyvatele nevyrovnávají některým okresům s příjmem podstatně nižším. To platí ostatně také i o jednotlivých sociálních skupinách obyvatelstva.

Význam organizátorské práce Státní spořitelny zvyšuje prosazování zásad denivelizace ve mzdách a tím i na trhu, což vytváří další podněty pro spoření. Přitom je třeba vycházet z toho, že je výrazným rysem převážné většiny našich občanů, že chtějí, aby za nimi bylo dobré dílo, aby si za dobrou práci vydělali a mohli si koupit, co potřebují. Občany přitom nechceme vychovávat ke škudlení, ale k tomu, aby také za pomoci úspor si vytvářeli podmínky pro bohatší a plnější život, jak pro to socialistická ekonomika vytváří předpoklady a jak to odpovídá socialistickému životnímu stylu. Ukazuje se, kolik zde zbývá ještě nevyužitých možností, a to nejen z hlediska ekonomické funkce spořitelny, ale především s ohledem na zabezpečování osobních perspektiv občanů.

Zvláštní pozornost v oblasti vkladové činnosti bude patřit rozvoji spoření mladých lidí k zabezpečení jejich přípravy na rodinný život. Hledáme cesty k řešení i velmi vážných problémů, jakými je spojení jejich spoření se zabezpečením bytu.

Uvádím to jako výraz naší povinnosti nejen vytvořit v rámci vývoje celkové ekonomiky podmínky pro tvorbu úspor obyvatelstva, ale zároveň také pro jejich stabilitu a realizaci jako výraz jednoho z významných činitelů celé naší měnové politiky. Z hlediska společnosti to znamená v další etapě hledat v aktivní úloze samotné Státní spořitelny v souladu se zaměřením národohospodářských plánů i v souladu se sepětím plánu a trhu žádoucí řešení, jak používat aktivněji než dosud pro rozvoj hospodářství těchto úspor nikoli anonymně, ale účelově. Jde zejména o orientaci na financování takových akcí, které bezprostředněji přispějí k rovnováze na trhu spotřebního zboží v souladu s růstem pracovních důchodů obyvatelstva a jeho stále se zvyšující náročností.

Také na úseku půjček budou dále rozvíjeny peněžní služby. Počítáme s dalším rozvojem spotřebního úvěru, který bude poskytován v souladu s celostátním úvěrovým plánem ve vazbě na kupní a tržní fondy, aby byla zabezpečena plynulost a uspokojení potřeb obyvatelstva. Spotřební úvěr bude rozvíjen v různých formách, především však hotovostními půjčkami, které umožňují co největší volnost v nákupu předmětů dlouhodobé spotřeby. Jde o to, aby ani úvěr poskytovaný spořitelnou nevytvářel polštář mezi výrobou a trhem, neodváděl výrobu od prvořadé starosti o znalosti potřeb obyvatelstva na základě vlastního sepětí s trhem i s jeho soustavným průzkumem, a vedl ji pod tímto tlakem k stálé orientaci na výrobu zboží technicky dokonalého, kvalitního, žádaného. Toto úsilí Státní spořitelny máme podpořit, doplňovat a rozvíjet dalšími rozumnými a efektivními formami spotřebního úvěru, neboť jde v tom stále o myšlenky uspokojování zájmů spotřebitele, a to patří mezi vůdčí motivy navrhovaného zákona.

Tak jako spořitelna navazovala na progresívní prvky z minulosti, hledá i dnes experimentálně nové metody práce a širší přístup k obyvatelstvu, např. ve spolupráci s obchodními domy, a to i v té formě, že zřizuje pobočky umožňující výběry ze vkladů i poskytování půjček a tím i pohotovější nákupy apod.

V souladu se zásadou zvyšování účasti obyvatelstva na bytové výstavbě bude Státní spořitelna rozšiřovat půjčky na bytovou výstavbu. Vedle dosavadních forem půjček na individuální a družstevní výstavbu a na koupi bytů bude sledována i možnost přímého financování komplexní bytové výstavby, která by zejména konkrétně dokazovala prospěšnost úspor obyvatelstva a jejich bezprostřední využití pro národní hospodářství i pro celou společnost právě v této citlivé oblasti.

Státní spořitelna bude v úzké součinnosti zejména s finančními odbory národních výborů a se Státní bankou československou poskytovat úvěry národním výborům a společenským organizacím zejména na rozvoj placených služeb a místní výroby. Přitom stojí před úkolem, aby poskytnuté úvěry byly skutečně efektivní, nepůsobily rušivě na využívání kapacit a materiálových zdrojů a aby samozřejmě byly návratné ve stanovených lhůtách. Význam těchto úvěrů spočívá především v tom, že posilují u funkcionářů národních výborů smysl pro ekonomickou kalkulaci, a to za široké účasti občanů a skládání účtů vůči občanům. Tím se zvyšuje jejich aktivní podíl na hospodaření národních výborů především v oblasti výstavby a rozvoje služeb. Jde o to, aby použití úvěru ještě zesílilo starost a zájem veřejnosti o využití návratně svěřených prostředků, aby se to projevilo i v starosti o pořádek na pracovištích, o každou pracovní hodinu, o každou cihlu atp., aby každý občan cítil, že jde o jeho záležitost.

V závěru bych chtěl říci, že při posilování komerčních prvků ve své činnosti zůstane Státní spořitelna, navazujíc na své tradice, všeužitečným peněžním ústavem všech občanů. Nově navrhovaný zákon má umožnit Státní spořitelně, aby celá její činnost navázala na progresívní rysy samotné soustavy řízení.

V denní součinnosti s veřejností, s aktivním a citlivým vztahem k jejím podnětům, bude prověřována v další etapě úroveň práce Státní spořitelny, iniciativa, komerční zdatnost a pružnost spořitelních pracovníků, aby i v tom spořitelna prokázala, že jako hospodářská organizace je dobrým socialistickým hospodářem, který si je vědom, že uplatňování nové soustavy řízení a její rozvíjení a prohlubování nelze oddělovat od rozvoje celého hospodářství a jeho intenzifikace.

Soudružky a soudruzi poslanci ! Prosazování těchto cílů bude jedním z hlavních úkolů Státní spořitelny při vytváření perspektiv její činnosti. V tomto duchu je koncipován také návrh zákona o Státní spořitelně a jménem vlády prosím o jeho schválení. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru financí inž. Suchardovi. Promluví zpravodajka s. Šmejkalová.

Posl. B. Šmejkalová: Soudružky a soudruzi poslanci ! Návrh zákona o Státní spořitelně byl vypracován na základě zásad schválených loňského roku ústavněprávním výborem a výborem pro plán a rozpočet Národního shromáždění a bylo přitom přihlédnuto ke všem připomínkám a doporučením těchto výborů. Návrh prošel řádným meziresortním připomínkovým řízením a projednala jej komise pro koordinaci právních hospodářských předpisů a vládní komise pro legislativu. Nakonec byl návrh projednán v ústavněprávním výboru a ve výboru pro plán a rozpočet s doporučením, aby jej plénum Národního shromáždění přijalo s doplněním § 40 o ustanovení, že generální ředitel odpovídá za činnost Státní spořitelny ministru financí a že se změní počátek účinnosti na 1. srpen 1967.