K zákonu bych se chtěla vyjádřit ze dvou hledisek. Nejprve se chci zmínit o ekonomických důsledcích tohoto zákona a vysvětlit některá jeho ustanovení. V druhé části své zprávy bych pak chtěla hovořit o činnosti Státní spořitelny z hlediska potřeb a zájmů občanů.

Sloučením státních spořitelen v jednu Státní spořitelnu s působností pro celou Československou socialistickou republiku vznikne nová hospodářská organizace, která se bude řídit zásadami platnými pro činnost ostatních hospodářských organizací v nové soustavě plánovitého řízení a která bude mít za úkol zajišťovat pro naše občany peněžní služby. Tím bude odstraněn anachronismus v řízení státních spořitelen, podle něhož jsou dosud vrcholné řídící orgány spořitelnictví součástí ministerstva financí a pověřenectva pro finance. Je plně v souladu s novými zásadami řízení oprostit ústřední orgány od přímého řízení hospodářského podnikání organizací a zaměřit je výhradně na otázky základní struktury naší ekonomiky.

Ve Státní spořitelně bude uplatněna hmotná zainteresovanost na základě hrubého výnosu, který plní obdobnou funkci jako hrubý důchod v jiných hospodářských organizacích. Součástí výnosů jsou úroky z volných prostředků, které Státní spořitelna bude ukládat ve Státní bance československé. Tyto úrokové výnosy činí téměř 80 % všech tržeb Státní spořitelny. Další výnosy jsou úroky z půjček občanům, z úvěrů národním výborům a společenským organizacím, které činí asi 17 % výnosů. Výnosy doplňují drobné náhrady a odměny za různé peněžní služby. Z těchto výnosů musí Státní spořitelna splnit odvodové povinnosti do státního rozpočtu a ze zbytku pokrýt své náklady. V prvé radě jsou to náklady spojené se získáváním úsporných vkladů, tedy úroky a výhry vkladatelům, které tvoří 78 % všech nákladů.

Nový systém hospodaření zavedly státní spořitelny v letošním roce jako experiment. Jestliže se osvědčí, budou tyto ekonomické principy zakotveny ve statutu. Novými zásadami hospodaření bude značně posílena samostatnost Státní spořitelny, které v rámci socialistických financí svěřujeme úkol poskytování všestranných peněžních služeb. Předmětem podnikání je tedy nejen přijímání vkladů na vkladní knížky a běžné účty a poskytování peněžních půjček občanům, ale i poskytování úvěrů národním výborům a společenským organizacím, obstarávání depozitní služby, pronajímání bezpečnostních schránek, provozování státní loterie, provádění platebního a zúčtovacího styku a další peněžní služby.

Nová právní forma spořitelnictví - jednotná celostátní spořitelna - dialekticky neoddělitelně souvisí s principy nové ekonomické soustavy a s dalším rozvíjením spořitelních služeb. Teprve hospodaření odpovídající zásadám státní hospodářské organizace může zajistit další technický rozvoj ve spořitelnictví a jeho moderní vybavení. Tak to vyžaduje nejen stále rostoucí rozsah činnosti spořitelen v souladu se stále se zvyšující náročností občanů, ale také zásadní požadavky a představy lidí o tom, jak má být vybaven peněžní ústav, do jehož správy svěřují výsledky své celoživotní práce. Přitom nelze přejít ani připomínky poslanců ve výborech, že také hmotné zabezpečeni a zainteresovanost pracovníků spořitelen vyžadují výrazné zlepšení.

V podmínkách nového zdokonaleného řízení národního hospodářství je nutné postavit činnost Státní spořitelny v nejširším měřítku na komerční základnu a důsledně dbát na rentabilitu poskytovaných služeb. Navrhovaný zákon vytvoří podmínky k tomu, aby Státní spořitelna využívala všech ekonomických nástrojů a umožnila při jednodušším systému ukazatelů a zvýšení pravomoci pružnější a operativnější řešení jejich vnitřních otázek. Přijetí zákona si nevyžádá zvýšení počtu pracovníků.

Při projednávání zásad a později i paragrafovaného zákona ve výborech jsme podrobně hovořili o některých specifických otázkách, např. o úrokové míře ze vkladů a půjček, o anonymitě vkladů, o daních a poplatcích apod. Domnívám se proto, že je třeba právě v tomto směru činnosti šířeji vysvětlit.

Úročení vkladů na vkladní knížky se pohybuje v rozpětí od 1,5 do 3 %. Jsou to úrokové sazby poměrně nízké, avšak také úroky z půjček jsou u nás nízké. Státní spořitelny poskytují např. půjčky na bytovou výstavbu za 2,7 %, doplňkové půjčky na některé druhy zboží za 4 % a jen půjčky v hotovosti nad 1000 Kčs za 6 %. V roce 1966 činila průměrná úroková sazba z půjček občanům o málo více než 4 %.

Ještě je třeba poznamenat, že úrokové sazby z vkladů stanoví ministerstvo financí prováděcí vyhláškou k občanskému zákoníku, kdežto úroky z úvěrů stanoví generální ředitel Státní banky československé, jak to vyplývá ze zákona o Státní bance, který ji pověřil monopolní činností v této oblasti.

Pokud jde o zaručení anonymity vkladů a podávání zpráv o vkladech, chtěla bych zdůraznit, že úprava těchto otázek v předloženém zákoně znamená výrazné zlepšení přehlednosti a jasnosti našeho právního řádu na tomto úseku a současné zvýšení ochrany oprávněných zájmů občanů. Případy, kdy lze zprávy o vkladech podávat, se stanoví výslovně v tomto zákoně, resp. pokud jde o vklady patřící do dědictví, v zákoně č. 95/1963 Sb. o státním notářství a o řízení před státním notářstvím. Zprošťování pracovníků Státní spořitelny povinnosti mlčenlivosti ve služebních věcech pak navazuje na úpravu podávání zpráv o vkladech, takže půjde-li o vklady, bude možné zprostit pracovníky Státní spořitelny povinnosti mlčenlivosti, jen budou-li splněny podmínky stanovené pro podávání zpráv o vkladech.

Dále je třeba konstatovat, že zůstává zachováno osvobození úroků a výher ze vkladů od daně z příjmů obyvatelstva a osvobození vkladů na vkladních knížkách na jméno od notářského poplatku z dědictví, které je zakotveno v daňových a poplatkových předpisech.

Pokud jde o ustanovení § 12 návrhu zákona, které dává Státní spořitelně možnost vymínit si při sjednání smlouvy o peněžní službě zaplacení odměn a náhrad, je odůvodněno požadavkem rentability spořitelní činnosti. Ministerstvo financí je oprávněno, aby v případě potřeby tyto odměny a náhrady upravilo. V praxi půjde zvláště o to, aby mohla Státní spořitelna požadovat náhrady a odměny za zvláštní úkony spojené s peněžními službami, za další služby u vkladů, ke kterým není ani podle obč. zákoníku povinna apod., jako např. náhrady za upomínky zasílané při neplacení půjček a náhrady nákladů spojených s vyplácením vkladů na vkladních knížkách u jiných úřadoven, než které vedou příslušný vklad apod.

V druhé části své zprávy bych chtěla hovořit k úkolům a k celkovému poslání Státní spořitelny z hlediska potřeb a zájmů občanů.

Především plně souhlasím s připomínkou ministra financí s. inž. Suchardy, že Státní spořitelna, vedle svých ekonomických úkolů, má se podílet na výchově našich občanů k spořivosti a hospodárnosti. Osobní hospodárnost a spořivost nesporně patří k základním vlastnostem socialistického člověka. Pomáhá mu, aby získal žádoucí vztah k hodnotám. Rovněž příznivě se uplatňuje při rozvíjení socialistického životního stylu. Na těchto úsecích nás zajisté čeká ještě mnoho práce. Pro ilustraci uvedu jen jediný příklad. Vklady nám rostou, jsme řazeni mezi země s vyspělou spořivostí. Ale v roce 1935 jeden občan uspořil na vkladní knížce průměrně 286 Kčs, kdežto za alkoholické nápoje vydal 663 Kčs a za kuřivo 300 Kčs. V minulém roce se tato čísla ještě zhoršila: průměr ročních úspor klesl na 224 Kčs, výdaje za alkohol naopak stouply na 707 Kčs a za kouření na 313 Kčs!

Pokládám za samozřejmé, že výchovné cíle našeho spořitelnictví budou přednostně uplatňovány u mladých lidí, u nastupujících generací. Jejich kladný postoj k hodnotám, k penězům, k výsledkům práce bude vytvářet základní podmínky pro jejich celoživotní spokojenost. Týká se to hlavně pracující mládeže ve věku před uzavřením manželství, před založením rodiny. Jestliže se mladí lidé začnou odpovědně zabývat hmotnými stránkami manželství, zejména otázkou vyhovujícího bydlení, až po uzavření sňatku, stojí pak naráz před úkoly příliš obtížnými, na něž nejsou připraveni. Zvládnou-li je nakonec, trvá jim to dlouho, dochází k značnému snížení jejich dosavadního životního standardu, dostavují se pocity rozčarování a manželství se nevyvíjí tak, jak by společnost potřebovala. Často ovšem se mladí manželé na své finanční problémy nestačí připravit a jejich vzájemné vztahy se pak narušují do té míry, že manželství ztroskotává.

O tom, že smysl dnešních mladých lidí pro plánovitou hospodárnost neuspokojuje, nejen varuje řada zkušeností spořitelen, ale i poznatky, jež získala Státní populační komise, jsou podobné. Při dlouhodobých průzkumech konaných u snoubeneckých dvojic zjistila, že dvě třetiny snoubenců ve městech neměly při uzavírání sňatku (v průměrném věku 23 let) ani korunu úspor pro manželství. Mimoto více než 40 % snoubenců nemělo žádné hmotné vybavení pro novou domácnost. Jen nepatrně lepší výsledky byly na vesnicích, kde sňatek bez úspor uzavírala přibližně polovina snoubenců a třetina šla do manželství vůbec s holýma rukama. Takový stav zajisté nelze ponechávat samovolnému vývoji. Pokládám za nezbytné, aby se vztahy mladých lidí k materiálním podmínkám manželství staly předmětem širší pozornosti, než tomu bylo dosud. Proto velmi vítám, že na tyto otázky nezapomněl V. sjezd ČSM. Do sjezdového usnesení byl zahrnut úkol "vést mladé lidi k vědomí, že se musí na manželství také sami předem hospodářsky připravovat" a další úkol "podpořit návrh na zvýhodněné spoření mladých lidí na bytovou výstavbu".

Ano, je tu ještě ta velká nesnáz, která brzdí účinnější nástup našich generací do procesu socialistické výstavby, tj. nedostatek bytů. Tento, již déle trvající stav, který je v nesouladu s celou řadou úspěšnějších úseků našeho hospodářství, nejnepříznivěji ovlivňuje právě mladé lidi. Proto při řešení bytového problému měli bychom dávat mladým lidem přednost, jisté výhody. Co by bylo platné, kdyby mladí lidé po materiální stránce na manželství včas pamatovali a spořili, ale nakonec své úspory nemohli na plánovaný cíl použít pro nedostatek bytů.

Chtěla bych v této souvislosti ještě připomenout, že spořitelny postupně vybudovaly systém pravidelného spoření pracujících, v jehož rámci se může velmi účinně rozvíjet i zvýhodněné spoření mladých, o němž se zmiňuje usnesení V. sjezdu ČSM. Je to dnes již vžité podnikové spoření, o jehož oblibě svědčí fakt, že se ho účastní přes 2 milióny zaměstnanců v závodech a kancelářích. Jde o konkrétní službu pracujícím, kteří bezhotovostním ukládáním úložek odečítaných jednou měsíčně přímo ze mzdy šetří svůj čas, který by jinak potřebovali k návštěvě spořitelny. Mimoto pravidelnost spoření dává záruku rychlejšího vytváření potřebných rezerv než spoření nepravidelné. Podobu podnikového spoření má též pravidelné spoření členů JZD, kterého se účastní již 120 000 družstevníků, vesměs v JZD, s pevnými peněžními odměnami bez pracovních jednotek. 0bě formy pravidelného spoření patří mezi nejcennější výsledky práce dosavadních spořitelen.

A nyní se vrátím k problémům spoření mladých ještě z jedné stránky. Chceme-li zajišťovat zlepšenou spořivost pracující mládeže, bylo by jistě absurdní, kdybychom nevěnovali náležitou pozornost již školní mládeži. Řekla bych, že v tomto směru trvale nevystačíme se stanoviskem, že jde o převážný úkol pro rodiče. Všechny rodiny přece nemají k plnění tohoto úkolu vhodné podmínky. Mnozí rodiče dokonce pokládají hospodárnost dětí za přežitek. Jiní o těchto otázkách vůbec nepřemýšlejí. Vezměme např. v úvahu, že jen alkoholismem rodičů je u nás ovlivňováno na 400 000 dětí! Proto by bylo správné, kdyby více, než jen tomu nyní, pomáhala ve výchově ke spořivosti i škola.

Příznivé rozvoje perspektivy má Státní spořitelna také v půjčkové činnosti. Zmíním se podrobněji aspoň o půjčkách, které usnadňují nákup zboží dlouhodobé spotřeby. K tomu byly zavedeny v roce 1958 tzv. doplňkové půjčky. Předpoklad o jejich prospěšnosti se splnil. Např. loni bylo vyplaceno 447 000 těchto půjček v celkové částce 1 miliarda 517 miliónů Kčs. Doplňkové půjčky zřejmě významně pomohly těm občanům, kteří si z nejrůznějších příčin včas nemohli potřebnou částku na nákup naspořit nebo prostě ještě spořit neumějí či nechtějí. Pomohly zároveň obchodu k zajištěni plynulejšího odbytu zboží i k regulaci spotřeby u jednotlivých druhů podle širších potřeb naší ekonomiky. Doplňkové půjčky se osvědčily též svou rychlou návratností, o niž spořitelny svědomitě pečovaly.

Ke zprávě s. ministra bych chtěla ještě doplnit, že zvláštní hodnocení a plné podpory pro budoucnost vyžaduje úvěrová a zároveň organizátorská pomoc spořitelen bytové výstavbě. Stovky informačních středisek spořitelen k otázkám individuální bytové výstavby výrazně pomáhají překonávat dosavadní potíže v jejím rozvoji. Desítky spořitelních výstav moderních typů rodinných domků pomohly novým stavebníkům k příznivému vyřešení jejich bytových problémů, zejména na venkově.

Plně souhlasím s názorem s. ministra, že je nutno z úspor občanů co nejvýrazněji úvěrově podpořit především bytovou výstavbu. Navíc se domnívám, a ministerstvo financí i naše státní spořitelny jistě o tom uvažují, že by měly být vytvořeny užší vztahy mezi Státní spořitelnou a stavebními bytovými družstvy.

Soudružky a soudruzi poslanci! Hovořím o otázkách spoření mladých lidí, o výchově k hospodárnosti a spořivosti i o řešení tak vážných problémů našeho života, jako je bydlení. Při dnešní příležitosti proto, abych připomněla závažnost projednávaného návrhu zákona, jehož význam se nepohybuje jen v ekonomické oblasti, ale podstatně zasahuje i do okruhu základních celospolečenských úkolů. Potvrzuje to jen obecně známou zkušenost, že v činnosti spořitelen se bezprostředně promítají všechny významné společenské vztahy. Výsledky práce spořitelen nelze hodnotit jen jako suchý ekonomický efekt, ale zároveň jako souhrn důležitých společenských činitelů, mezi nimiž hrají významnou úlohu vlastnosti lidí budujících socialistickou společnost.

Všichni si uvědomujeme, jak mnohostranné možnosti jsou v naší vyspělé socialistické společnosti a v nové ekonomice pro činnost Státní spořitelny. Význačný je podíl našeho spořitelnictví na výchově socialistického člověka.

Jsem přesvědčena, že Státní spořitelna sehraje v naší finanční a bankovní soustavě ještě daleko významnější a účinnější úlohu, než jak tomu bylo doposud. Věřím, že v tomto směru získá podporu všech ústředních orgánů a společenských organizací a že na její základní úkoly budeme pohlížet vždy jako na důležité úkoly celospolečenské povahy.

Na závěr bych chtěla znovu říci, že podle mého názoru je návrh zákona o Státní spořitelně správný, a doporučuji jej proto Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. posl. Šmejkalové.

Přerušuji nyní schůzi do 11.30 hod.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Soudružky a soudruzi, pokračujeme v jednání: Promluví posl. Perkovič.

Posl. Perkovič: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi, aby som predniesol niekoľko poznámok k prerokovávanému vládnemu návrhu zákona o Štátnej sporiteľni.

Prerokovávaný zákon o Štátnej sporiteľni vytvára z dnešnej sústavy štátnych sporiteľní štátnu peňažnú organizáciu, pre ktorú budú platiť v primeranom rozsahu všetky zásady ako pre ostatné hospodárske organizácie. Robí sa tak v záujme zabezpečenia efektívneho rozvoja činnosti štátnych sporiteľní v súlade s hlavnými smermi zdokonalenia plánovitého riadenia národného hospodárstva v zmysle januárového uznesenia ústredného výboru našej strany z minulého roku.

Postavenie činnosti štátnych sporiteľní na podnikovom základe vytvára podmienky pre najúčinnejšie pôsobenie ekonomických nástrojov v ďalšom rozvoji služieb obyvateľstvu a zvyšovaní efektívnosti sporiteľničnej činnosti. Súčasná organizácia a hospodárenie sústavy štátnych sporiteľni neumožňovala presadzovať zásady socialistickej podnikavosti na úseku peňažných služieb, ani rozširovať a zdokonaľovať sporiteľničnú činnosť, nakoľko nebolo možné presadiť podnikovú a osobnú hmotnú zainteresovanosť na rozširovaní sporiteľničnej činnosti a znižovaní nákladov, hoci vlastná povaha poskytovania peňažných služieb inak nebráni, aby sa i na tomto úseku mohli uplatniť zásady socialistickej podnikavosti.

Bolo vážnym nedostatkom, že činnosť takej významnej finančnej inštitúcie, akou sú štátne sporiteľne, bola všeobecne hodnotená ako administratívna s celým dopadom negatívnych vplyvov. Šlo najmä o nedostatočné vybavenie mechanizačnými prostriedkami, bez uplatnenia prvkov osobnej hmotnej zainteresovanosti ako predpokladu na dosiahnutie úspor pracovných síl a výraznejšieho rastu produktivity práce.

To vytváralo tiež sťažené podmienky pre činnosť sporiteľní, pretože s prudkým rozvojom sporiteľničných služieb v posledných rokoch, najmä na pôžičkovom úseku, nepostupovalo súbežné vytváranie primeraných kádrových a materiálových potrieb.