Úverové družstvá a mestské sporiteľne boli v minulosti nástrojom, ktorý v kapitalistickom zriadení pre sporenie ľudí vykonal významné poslanie. V socialistickom zriadení po združstevnení poľnohospodárstva a znárodnení výroby upravili zákony organizáciu peňažníctva, a niekdajšiu úlohu úverových družstiev prevzali sporiteľne. Naši občania šetria aj dnes. Počuli sme vo výklade s. ministra inž. Suchardu a s. spravodajcu, že dosiahnuté úspory predstavujú desiatky miliárd, čiže, že potešiteľne rastú. Otázka je, či je to dosť. Už súdruh spravodajca hovoril, že sa mnoho vypláca na nepotrebné veci. Možno, že súdruhovi ministrovi je jedno, ak dostane peniaze v podobe spotrebnej dane za liehoviny a tabak, alebo ich má k dispozícii ako úspory v sporiteľniach, ale kvalitatívne je lepšie, keď sú ušetrené peniaze v sporiteľni a tým v obehu, než aby sa ľudia otravovali alkoholom alebo inými neresťami, z čoho sú potom nepríjemnosti, ľudia prichádzajú o život na cestách alebo o zdravie, na čom je alkohol významným podielnikom. To potom zaťažuje úspory ľudu aj celé naše národné hospodárstvo, ktoré potom podlieha hlbokým otrasom, čo súvisí aj s následkami druhej svetovej vojny.

Spomeňme si, keď hovoríme o sporení, že po druhej svetovej vojne boli viazané vklady úplne anulované pri peňažnej reforme r. 1953. Musíme vidieť, že to neboli len peniaze zbohatlíkov, ale aj peniaze sporivcov. Je dôležité si to pripomenúť keď hovoríme so západným Nemeckom o urovnaní všelijakých povojnových problémov, alebo s Rakúskom. Nemožno pustiť zo zreteľa, že nás vojna stála bilióny, že znehodnotila nesmierne hodnoty. Úspory, ktoré boli u starých ľudí, roľníkov, remeselníkov, v malých úradníckych rodinách určené na prilepšenie života v starobe, prepadli. Tam horelo mokré so suchým a mnohí si na to dodnes sťažujú.

Na druhej strane treba povedať, že peňažná reforma bola nutná, že bola nevyhnutným zásahom do nášho hospodárstva. Hlavne treba oceniť, že naši ľudia v našej ľudovodemokratickej republike r. 1953 pri peňažnej reforme dokázali vysokú politickú vyspelosť a pochopenie pre naše hospodárstvo a pre budovanie socializmu.

Neinač tomu bolo i so životnými poistkami, ktoré boli anulované. Spomínam na to preto, že takéto zásahy, ktoré sa týkajú drobného človeka, nesporne nechávajú následky. Kladný postoj ľudí k sporeniu bol podlomený, vznikla nedôvera k ukladaniu peňazí, keď pri jednej mene stratili všetko.

Viem, ako si v mojom volebnom obvode sťažovali činitelia okresnej poisťovne, že nemohli nikoho získať pre životnú poistku.

To sa však už do značnej miery napravilo. Dnes v návrhu zákona o Štátnej sporiteľni je povedané, že sporiteľňa ručí za vklady. Zamyslite sa nad tým. Položil by som tu vážnu otázku: za vklady ručí, ale i za ich hodnotu?

Napr. niekto si našetril 40 000 Kčs na rodinný domček. Keby bol začal stavať pred 2 rokmi, bol by nakúpil stavebný materiál za 40 000 Kčs. Ak ho ale bude stavať dnes, tie peniaze mu nebudú stačiť, pretože cena materiálu vzrástla. Stavba, ktorá sa mala uskutočniť dnes, bude musieť byť odsunutá o niekoľko rokov. Táto otázka je aktuálna najmä u nás na Slovensku, pretože tam je veľká individuálna výstavba, ktorá je veľkou pomocou pre riešenie bytového problému v našej republike. Porovnajte, koľko súkromných bytov sa postavilo v českých krajoch a koľko na Slovensku. To jasne ukazuje, že slovenský človek býva drahšie, ako sa býva v družstevných a štátnych bytoch.

Mám otázku na s. ministra, ako tento problém riešiť. Je tu otázka nákladov na stavby. Ľudia, ktorí by boli stavali, nebudú stavať. Či by nebolo vhodné uvážiť, aby sme na individuálnu bytovú výstavbu tým, ktorí si na ňu ušetrili a sú postihnutí zvýšením cien stavebných hmôt, dali serióznu, vážnu pomoc, aby sa bytová otázka riešila ďalej, pretože ako myslím, toto zvýšenie bude príčinou určitého ustrnutia v bytovej výstavbe.

Napr. v mojom volebnom obvode v Liptovskom Mikuláši celkové úspory stúpajú. Na 120 000 obyvateľov je vydaných 83 750 vkladných knižiek. Priemerný vklad na 1 obyvateľa činí 2487 Kčs a na jednu vkladnú knižku 3495 Kčs. Vidno, že liptovský družstevník, robotník šetrí. Tam sú značné peniaze i z tých náhrad, ktoré dostávajú naši roľníci a občania z 8 či 10 vytopených alebo určených na vytopenie dedín, ktoré budú zatopené vodou z Liptovskej Mary. Napr. je rozostavaných 923 rodinných domkov. Na rok 1967 je zahrnuté do novostavieb ako individuálnych 600 domkov. Títo občania za mnou chodia a hovoria: dostali sme odmenu za našu nemovitosť, ktorú opúšťame, ale mysleli sme, že nám tá odmena na stavbu rodinného domku stačí. Po zdražení stavebného materiálu stavať nemôžeme. Je to vážna otázka a týka sa k 1. januáru asi 1523 stavebníkov. To je jedna otázka, na ktorú by som prosil odpoveď. Nazdávam sa, že naša verejnosť čaká na takúto vážnu odpoveď. Je to tak i s inými vecmi. Je to napr. aj u áut. Na poukaz stálo auto pred štyrmi rokmi 29. 000 Kčs, dnes stojí 38 000 Kčs. Neviem, či tie autá sú lepšie. Nazdávam sa, že nie. Sú však rozhodne omnoho drahšie.

Chcel by som položiť ešte jednu otázku. Tento zákon hovorí v § 2 o tom, že Štátna sporiteľňa prijíma vklady na vkladné knižky a bežné účty. Pred mesiacom som sa stretol na cirkevnom úseku, kde pracujem ako svetský predseda luteránskej cirkvi, s listom, kde nás Štátna sporiteľňa žiada: oznámte nám, či chcete, aby sme vám účtovali za účtové záznamy, ktoré pre vás na bežnom účte vykonávame, určitú hodnotu, alebo sa zrieknete nároku na úrok z bežného účtu. Viem, že Ministerstvo financií má splnomocnenie, ale bol tento zásah dostatočne uvážený? Prosil by som súdruha ministra, keby nám povedal, aký efekt to bude mať, pretože nejde len o štátne organizácie, ktorým na tých úrokoch z bežného účtu nezáleží. Ide aj o iné organizácie, napr. spoločenské, ktoré nemajú charakter štátnej organizácie. Ide o bežné účty, kde na tých úrokoch ľudom záleží. Aké pohnútky viedli Ministerstvo financií, aby túto vyhlášku vydalo?

Na záver by som chcel povedať ešte niekoľko slov. Je to dobrý zákon, ktorý odhlasujeme, ale niečo mi v ňom chýba. V § 1, 2 a 3 sa hovorí o právnom postavení a predmete činnosti Štátnej sporiteľne. Chýba tam však to, čo robili sporiteľne a úverové družstvá v minulosti - a súdružka spravodajka sa toho vo svojej správe dotkla - a to je otázka výchovy k sporeniu. Otázka pomoci našim občanom, aby žili vyrovnane. U nás sú rozdiely v príjmoch a výdavkoch. Vhodnou pomocou a určitými návodnými spôsobmi k výchove k šetreniu môžu našim občanom veľmi výdatne pomôcť. Túto výchovnú činnosť sme do zákona nedali. Bolo by však vhodné, aby tam zakotvená bola. Naše sporiteľne na tomto úseku vykonávajú veľmi významnú mravnopolitickú úlohu. Ďakujem. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Žiakovi. Chce ještě někdo promluvit?

Posl. Borůvka: Soudružky a soudruzi poslanci! Protože zákon o státních spořitelnách jsme neměli v zemědělském výboru, chci k němu říci jen dvě připomínky. Projednali jsme zákon o národních výborech, správní řád lidové kontroly a státní závěrečný účet. Je samozřejmé, že jsme přitom vždycky říkali, že ten je důležitý, ten je důležitější a ten další neméně důležitý. To je pravda. Přičemž je třeba se zamyslet nad tím, že tyto projednávané předchozí zákony jsou obecně důležité z pohledu národohospodářského. Ale zákon o Státní spořitelně, to je něco, co se dotýká lidí bezprostředně, protože tam se chodí skoro každý týden. Pracovníci spořitelen jsou zpovědníky a důvěrníky v těch nejvážnějších problémech lidského žití. Je dobré, že se zákon dostal na pořad jednání, protože v minulosti pracovníci spořitelen byli včeličky, které sbíraly med a spořily, a banky byli včelaři, kteří přicházeli a vybírali a vůbec s nimi nemluvili. Je třeba postavit do protikladu tuto práci pracovníků spořitelen a banky.

Myslím, že zákon je dobrý právě proto, že dává pravomoc těm, kteří přímo žijí těmi vážnými, byť i drobnými problémy našich lidí. Postupně by měla být vydána vyhláška, což není problém, čím by byl zákon rozšířen o to, aby spořitelny měly možnost být vážným regulátorem banky. Jedná se nejméně o statisíce, milióny, desetimilióny. Není možné, aby banka seděla na penězích a šetřila mnohdy nesprávně právě proto, že se do její práce vloudila těžká byrokracie. To je třeba říci.

Vím, že s penězi se musí opatrně, ale přece jen peníze se musí v národním hospodářství otáčet, peníze musejí být krví národního hospodářství. Mnohdy, jak víte, právě všechny problémy bank a jejich přístupu k řešení různých potřeb, zejména v zemědělství, v projekční připravenosti atd., byly brzdou rozvoje národního hospodářství. Je třeba, aby spořitelny měly možnost a aby donutily banku, aby byla pružnější, aby měla obavu, že bude moci být vedle, když nebude hospodařit a nebude chtít s penězi točit tak, jak je to třeba pro zdravý rozvoj našeho národního hospodářství. To je jedna věc.

Druhá věc nemá celkem mnoho společného se zákonem o spořitelně, ale myslím, že je třeba o ní alespoň začít hovořit, protože sám život ji také nastoluje. Jde o vytvoření, podle mého názoru, samostatného účtu nebo velkého peněžního komplexu sociálního zabezpečení, nemocenského pojištění a toho, co vkládáme do státních peněz. Myslím si, že by se o těchto věcech mělo začít s plnou vážností hovořit právě v souvislosti se zákonem o spořitelnictví a spoření. Málo platné - peníze, které např. my z družstva dáváme na sociální zabezpečení, i když zpětně zase naše sociální komise z nich vyplácí mateřské dávky, nemocenské pojištění a starobní pojištění -, přece jen podle mého názoru, je třeba považovat za vklad obyvatelstva. Domnívám se, že tu jde o můj vklad z mé práce pro mé stáří, že nějaké dohadování se o výši důchodu, abych až půjdu do důchodu, jestli se toho vůbec dožiji, se musel dožadovat a prosit, kolik mi kdo uzná jako důchod, není správné, že by tu mělo být určité množství peněz vložených obyvatelstvem, na které by neměl nikdo mít právo a které by se nerozmělňovaly v tom velkém pytli národního hospodářství, kde se sice ztratit nemohou, ale přitom zase je není vidět.

To je tedy moje připomínka, aby se o této zásadě začalo uvažovat. Jestli to bude forma banky nebo nějaká jiná forma, to už je jiná záležitost, to ať posoudí soudruzi na ministerstvu financí; domnívám se však, že bychom s touto záležitostí měli začít něco dělat, že bychom ji měli začít promýšlet a dát na pořad zákonného řešení, i když nevím kdy, vím jen, že by to bylo vhodné. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu Borůvkovo: Přeje si ještě někdo vystoupit v rozpravě? - Nikdo dále.

Prosím s. ministra Suchardu, zda si přeje odpovědět na rozpravu.

Ministr financí inž. Sucharda: Vážené soudružky, vážení soudruzi, upřímně řečeno jsem si myslel, že bude možno se vzdát slova, ale přece jen myslím, že bych se dopustil chyby, kdybych nepodal informaci na některé připomínky nebo dotazy, které byly v rámci diskuse vzneseny.

Především bych chtěl říci, že oceňuji, jak diskuse vesměs vyzněla k podpoře zákona, takže se mohu soustředit jen na některé otázky, které mají širší charakter, které však je třeba znát jednak pro poznání celé naší současné situace, jednak pro vlastní politickou práci. Nejprve bych chtěl říci poznámku k otázce toho, co bylo označeno jako ručení za hodnoty vkladů z hlediska cenového pohybu.

Myslím, že je třeba v tomto směru vidět některé problémy, které tu jsou, ale zase je potřeba vidět je v proporcích, ve kterých se skutečně nacházejí. Chtěl bych informovat Národní shromáždění o tom, že pokud jde o vlastní stanovisko, o stavební materiály, že tu došlo ke zvýšení cen tam, kde jde o výrobky z místního hospodářství, z místní výroby atd. Musím říci, že zatím bohužel na ostatní případy poskytujeme dotace. Tolik úvodem.

Kromě toho chci říci, že pro rok 1967 držíme dotace pro celou oblast bytové výstavby, a to nejen individuální, ale i družstevní a pro ostatní formy výstavby. To souvisí s tím, a jsem povinen vás o tom informovat, jak bude stanoveno ekonomické nájemné, protože od toho můžeme pak správně odvíjet i otázky dotační politiky. Přitom bych vás chtěl ubezpečit, že v rámci dotační politiky chceme vycházet z toho, že se dotační politika má orientovat tak, aby ten, kdo přichází k bytu výhodněji a snadněji, se na dotacích a subvencích od státu podílel v menším rozsahu. To - myslím - se má vztahovat i na otázky družstevní a další výstavby. Čili zatím držíme dotace v převážné části a s ohledem na to, že v menší části došlo k určitým cenovým vlivům na rodinné domky, byly tam provedeny některé úpravy, pokud jde o úvěry atd.

Přitom bych vás chtěl jako poslance poprosit o to, abychom v těchto otázkách viděli otázku spravedlnosti komplexně. My jsme měli etapy, kdy v minulosti docházelo k prudkým poklesům cen nejen předmětů krátkodobé potřeby, ale i dlouhodobé potřeby. Kdybych to měl vyčíslit, kdybych měl říci, kolik to dělá, bylo by to zajímavé, dělá to stovky miliónů, které jsou přínosem pro obyvatelstvo. Mohu vás ubezpečit, že to jsou skutečně stamilióny ročně. Když se dovolávám toho, abychom komplexně posuzovali otázky spravedlnosti - přičemž nechci podceňovat vlivy, o kterých hovořil s. Žiak, že např. loňského roku jsme měli případy, kdy docházelo ke zvýšení cen některých druhů výrobků atd. -, je třeba si uvědomit, že na druhé straně docházelo ke snížení cen například televizorů, chladniček atd. Mluvím o tom proto, abychom tyto otázky pojímali ve všech souvislostech, abychom viděli hlavní orientaci pro svou práci. Přece nemáme co dělat se strnulou cenovou hladinou, jako nemáme co dělat se strnulostí v celém rozvoji hospodářství, přičemž platí základní linie, o které jsme několikrát hovořili: jsme povinni střežit linii reálného růstu mezd při možném pohybu cen jeden až 1,5 % ročně, ale hlavně při střežení růstu reálných důchodů a reálných mezd 2,5 %, jak bylo usneseno na posledním květnovém zasedání ústředního výboru.

Pokud se týká druhé připomínky, jak se díváme u nás na otázky, jak dostat prostředky do státního rozpočtu, domnívám se, že šlo spíše o řečnický obrat než o skutečné myšlení, že bychom chtěli nějakým lehkovážným způsobem přistupovat ke zdrojům pro státní rozpočet nebo lehkovážně zajišťovat prostředky finanční politiky. Zjednodušeně řečeno, kdybychom měli volit mezi cestou řádných úspor dobrých hospodářů a cestou pijatik, pak rozhodně myslím, že nemusím Národní shromáždění ubezpečovat o tom, že v tomto směru chceme dělat co je v našich silách a orientovat se na cestu spoření, jak měl posl. Žiak na mysli.

Třetí otázka se týkala úročení běžných účtů. Myslím, že tady dochází k určitému nedorozumění v tom směru, že každá organizace má možnost se rozhodnout, jestli si bude přát úročení běžných účtů, ale v tom případě s veškerým příslušenstvím - abych tak řekl -, to znamená s tím, že tak, jak to platí na každou hospodářskou organizaci, zaplatí také za jednotlivé položky, které se jako pohyb vyskytují na běžném účtu. Nebo je druhá možnost volit bezúročnou formu běžného účtu, a v tom případě ovšem platí zásada, že se neplatí nic za žádnou položku, se kterou běžný účet pracuje.

Proto prosím ty soudruhy, které tato otázka zajímá, aby přistoupili ke kalkulaci a zvážili, co je pro ně výhodnější: zda se orientovat na běžný účet, který je úročen, a kde ovšem jsou potom poplatky za každou položku, nebo zda se orientovat na účet bez úroku, je-li tam položek příliš mnoho. Je třeba to posoudit z hlediska kalkulace, a o tom jsme se několikrát už zmiňovali, protože to je charakteristický rys našeho dalšího rozvoje.

Myslím, že to je všechno, co bylo potřeba říci, děkuji znovu za podporu, která byla návrhu zákona poskytnuta, a prosím znovu o jeho schválení.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu ministru Suchardovi. Prosím zpravodajku poslankyni Šmejkalovou o závěrečné slovo.

Zprav. posl. Šmejkalová: Soudružky a soudruzi poslanci, myslím, že dotaz soudruha Žiaka byl dostatečně zdůvodněn soudruhem ministrem. Jinak v rozpravě byla zvážena a ohodnocena záslužná práce našich spořitelen. A protože nebylo žádných připomínek ani návrhů na doplnění projednávaného zákona, doporučuji plénu návrh zákona o Státní spořitelně ke schválení.

Předseda NS s. Laštovička. Děkuji. Přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s návrhem zákona o Státní spořitelně podle společné zprávy výboru ústavněprávního a výboru pro plán a rozpočet, nechť zvedne ruku ! (Děje se.) Je někdo proti? Nikdo. Kdo se zdržel hlasování? Také nikdo. Konstatuji tedy, že Národní shromáždění schválilo návrh zákona o Státní spořitelně podle společné zprávy výboru ústavněprávního a výboru pro plán a rozpočet jednomyslně.

Přistoupíme k šestému bodu pořadu, kterým je

6. Rozšíření počtu členů Ústřední komise lidové kontroly a volba jejího dalšího člena

Soudružky a soudruzi, předseda ÚKLK soudruh Gašparík požádal o to, aby soudruh Vodsloň, poslanec Národního shromáždění, kterého dobře znáte, mohl být členem ÚKLK. Tuto žádost projednávalo předsednictvo Národního shromáždění a souhlasí s názorem soudruha Gašparíka, že začlenění soudruha Vodsloně bude prospěšné a úspěšné pro výkon práce ÚKLK. Doporučuje Národnímu shromáždění, aby této žádosti bylo vyhověno, to znamená, abychom svým usnesením rozšířili počet členů ÚKLK o jednoho a zároveň abychom zvolili členem ÚKLK poslance s. Vodsloně.