Soudružky a soudruzi poslanci, předložené návrhy zákonů, které zdůvodnil zpravodaj s. dr. Škoda, umožňují splnit hlavní ideově politický úkol volební kampaně - vyvolat společenskou aktivitu veřejnosti, zájem a účast na řízení a správě státních záležitostí, dále prohlubovat pevné spojení strany s pracujícími.

Proto vyjadřuji v souladu s míněním našich pracujících s předloženými návrhy zákonů plný souhlas. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Paškovi, promluví posl. Jan Němec.

Posl. dr. Jan Němec: Soudružky a soudruzi poslanci! Soudruh místopředseda Škoda, když uváděl navržené volební zákony, prohlásil, že jsou dalším prohloubením naší socialistické demokracie. Když se scházíme s představiteli buržoazních parlamentů, a to i s poslanci, kteří představují nejrůznější socialistické strany a uznávají řadu úspěchů naší socialistické společnosti, obvykle se diskuse orientuje právě k problému demokracie, a velmi často nemůžeme najít společný jazyk, protože tento pojem zřejmě má jiný obsah v socialistických zemích a jiný v kapitalistických zemích. Vznikl ve starém klasickém Řecku jako pojem vlády lidu proti oligarchii a proti tyranii. Ovšem když se podíváme na třídní podstatu této klasické a ve své době jistě pokrokové řecké demokracie, zjistíme, že i tato vláda lidu, tato demokracie byla projevem nerovnosti, protože v této společnosti žilo množství, a patrně většina, lidí, kteří měli cejch otroka, byli zbaveni všech lidských práv a pochopitelně žádné volební právo neměli. Řecká společnost si tedy v dané chvíli vytvořila nástroj pokrokovější proti formacím dřívějším, ale takový, který jí pomáhal ovládat značnou část lidí žijících v této společnosti.

Buržoazní společnost se z toho velmi dobře poučila. Poučila se, že demokracie sice může být chápána jako pojem vlády lidu, ale že může být také velmi účinným a dobrým nástrojem vlády nad novou třídou, třídou otroků, vládou nad dělnickou třídou a všemi vykořisťovanými. A právě proto Lenin ve své práci "Stát a revoluce" charakterizuje buržoazní demokracii jako nejideálnější slupku buržoazní vlády, která dává možnost vykořisťovatelské třídě potlačovat vykořisťované a která ovšem na druhé straně dává vykořisťovaným dojem a pocit, že se nějakým způsobem zúčastňují na vládě.

Buržoazní demokracie tedy ve svém pojmu není už ani vládou lidu, není ani vládou většiny, ale je slupkou, která zakrývá vládu menšiny nad zdrcující většinou.

Mluvím o tom proto, abychom pochopili ten hluboký smysl slov socialistická demokracie v tom pravém třídním smyslu, v tom, že socialistickou demokracii sice těmito zákony prohlubujeme, ale že o ní se principiálně rozhodlo ve Velké říjnové socialistické revoluci a u nás v roce 1945 a v únorových událostech roku 1948, tehdy, když bylo zrušeno vykořisťování člověka člověkem a když byla nastolena skutečná vláda lidu.

To je právě ten problém, který vždycky je otázkou rozporu, pokud se setkáváme s představiteli buržoazních parlamentů a pokud oni stavějí otázku demokracie nebo, jak se snaží nám vnutit, pojmu nějakého totalitního státu.

Soudruh Škoda hovořil o tom, že buržoazní volič má možnost nevybrat si svého kandidáta, ale vybrat si politickou stranu a přitom pochopitelně hlasovat také pro program této politické strany; nemá ovšem možnost ovlivnit zvolené kandidáty této politické strany, zda program bude uskutečněn.

Setkáváme se někdy i s lidmi, kteří se domnívají, že právě to, že u nás vystupuje jednotná kandidátka Národní fronty, je nějakým nedemokratickým projevem.

Soudružky a soudruzi, když si vezmete ty buržoazní státy, kde politický život není organizován v principu dvou politických stran, jako je to třeba ve Spojených státech amerických nebo ve Velké Británii, ale dejme tomu ve Francii, ve Finsku, ve Švédsku a jinde, zjistíme jednu zajímavou věc, koneckonců praxi, kterou my všichni dobře známe z minulosti, z období buržoazně demokratického státu, že se rozpoutá velmi ostrý politický boj, že jedna strana útočí proti druhé, že se vytahují nechutné osobní záležitosti a aféry, ale že koneckonců po sečtení volebních hlasů se musí ti, kteří stáli ostře proti sobě, dovedli se polévat velikými kbelíky špíny, sejít a vytvořit nějaké sdružení, koalici, která by vůbec mohla dát dohromady nějakou vládu. To se považuje za normální. Za normální se považuje i to, že ve Francii pokrokové síly před volbami udělají dohodu - komunistická strana a Federace demokratické levice - a vystupují s jednotným programem, se společnými kandidáty. Ale páni buržoazní kritikové už nedovedou pochopit, že se dovedou politické strany a společenské organizace dohodnout před volbami. Vždyť naše Národní fronta má pět politických stran a desítky společenských organizací, které stavějí svůj společný vlastenecký socialistický program, a dává možnost, aby se volič buď pro tento program vyjádřil, nebo všechny kandidáty škrtl, a tím tedy s ním projevil nesouhlas.

Za druhé dává možnost, aby volič zvážil, zda kandidáti, kteří jsou navrženi, jsou schopni bojovat za splnění tohoto programu, a tedy za další rozvoj životní úrovně našeho obyvatelstva.

Myslím, že právě v tom je výrazný demokratický rys volební soustavy a zejména těch zákonů, které dnes projednáváme. Volič má v prvé řadě možnost dát své návrhy na schůzích, které budou probíhat v první etapě volební kampaně. Za druhé má možnost vyjádřit se při registraci kandidátů, zda souhlasí či nesouhlasí, a má konečně možnost při volbách svým škrtem projevit nesouhlas nebo neškrtnutím projevit souhlas s navrženým poslancem národního výboru, Slovenské národní rady či Národního shromáždění.

Takovou možnost nemá volič v žádném jiném volebním systému, ať se přikrášluje jakkoli a ať se mu říká, že je sebedemokratičtější. Proto myslím, že návrhy, které jsou předloženy, jsou návrhy progresívní, návrhy pokrokové a že je třeba pro ně hlasovat.

Volby budou probíhat v roce 1968, v roce 20. výročí únorových událostí a 50. výročí vzniku samostatného československého státu. Domnívám se, že rozdělení voleb do národních výborů a zvlášť do Slovenské národní rady a Národního shromáždění je návrh velmi rozumný a moudrý. V národních výborech nám dá možnost, aby se občané daleko více seznámili s novým zákonem o národních výborech, aby zejména v důsledcích těch možností, které mají na základě nové ekonomické soustavy, se velmi reálně zamysleli nad konkrétními plány, věcnými plány toho kterého národního výboru - mám zejména na mysli místní národní výbory - a aby tím také mohli aktivně přispět ke splnění těchto plánů a k zvelebení své obce. My máme jistě všichni ve svých volebních obvodech mnoho případů obcí, kde s málo prostředky, ale s velkým entuziasmem lidí se dalo udělat hodně pro zlepšení životního prostředí občanů té které obce.

Myslím, že volby do SNR a Národního shromáždění nám dají možnost ukázat v prvé řadě na to, jakou obrovskou revoluční úlohu sehrál ruský Říjen a naše dělnická třída při vzniku samostatného československého státu, ale také na to, kam jej pak buržoazie, které se podařilo vzít moc do svých rukou, po 20 letech dovedla. A právě ve srovnání s tím a v odpovědi na všechny útoky, které můžeme očekávat, ukázat na to, do jakého místa pevného článku světové socialistické soustavy dovedla československý lid a naši republiku politika naší komunistické strany a vlády Národní fronty.

Domnívám se, že i ostatní návrhy na vícemandátové volební obvody jsou progresivní, dávají nám lepší možnost respektovat sociální složení obyvatelstva v tom kterém obvodě a tak i jeho reprezentaci v Národním shromáždění, v SNR i v národních výborech. Myslím proto, soudružky a soudruzi, že je třeba tyto návrhy podpořit.

Já jako komunistický poslanec vyjadřuji jistě přesvědčení všech komunistů, členů Národního shromáždění, že spatřujeme v těchto návrzích další projev úspěšného fungování té ústavní zásady, která stanoví, že komunistická strana je vedoucí silou naší společnosti, a že všichni odevzdáme pro tyto návrhy své hlasy. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Němcovi. Nyní promluví posl. Trojan.

Posl. Trojan: Soudružky a soudruzi poslanci, návrh výboru ústavně právního a výboru pro národní výbory, ve kterém jsem členem, na vydání zákonů o volbách do Národního shromáždění a národních výborů, které dnes projednáváme a máme schválit, podle našeho názoru odpovídá současnému vývoji naší socialistické společnosti a vyjadřuje prohlubující se demokratičnost naší volební soustavy.

Nové demokratické instituce, které jsou v návrzích obou zákonů zakotveny, plně odpovídají životu a podle mého názoru povedou k prohloubení činnosti zastupitelských orgánů všech stupňů a k dalšímu uplatnění principu demokratického centralismu v zastupitelské soustavě.

Opatření v zákonu navrhovaná jsou logickou součástí úsilí, které Komunistická strana Československa vyvíjí pro rozvoj socialistické demokracie. Z iniciativy komunistické strany byla zvýšena pravomoc národních výborů, byla dále prohloubena práce NS, došlo k větší aktivizaci společenských organizací, soustavně stoupá v souvislosti se zaváděním nové soustavy řízení demokratické poslání ROH. Opatření k prohloubení demokratismu, která odpovídají dané etapě, vyplývají z toho, že výstavba socialismu může být dílem jen uvědomělé činnosti mas. Míra prohlubování socialistické demokracie není ovšem subjektivním výmyslem, jak se někteří domnívají, ale je závislá na objektivních zákonitostech společnosti, na stupni rozvoje výrobních sil a výrobních vztahů, na úrovni uvědomění i na kvalitě zájmů.

Smyslem tohoto úsilí je vždy na určitém stupni upevňovat jednotu lidu, společnosti a rozvíjet účast lidí na správě.

Právě v uvědomělé účasti lidí na správě státu a jejím prohlubování vidíme výraz a podstatu rozvíjení socialistické demokracie, výraz práv i povinností občanů. Nesprávné jsou proto ty názory, jež popírají tento její smysl, odtrhují ji od konkrétní doby a hovoří o jakési absolutní demokracii, svobodě, útočí na instituce socialistické společnosti, na její třídní podstatu včetně vedoucí úlohy strany a chápou proces prohlubování socialistické demokracie jako nějaký proces Iiberalizace, ať na politickém, kulturním nebo jiném úseku.

Platí, že demokracie je třídní, právě tak jako každý stát má svou třídní podstatu a každá demokracie odpovídá potřebám své společnosti. Samozřejmě, jednou ze základních otázek je tu vztah jedince a společnosti, a tady jsme u problému svobody. Ani svobodu jedince nelze chápat abstraktně, všelidsky, ale jako nezbytné omezení jedněch v zájmu svobody druhých. Naše pojeti socialistické demokracie je v tom, že chceme zabezpečit demokracii, a tudíž i svobodu všem, kdož stojí na pozicích socialismu, tj. většině.

Socialismus není subjektivistický, nemá za cíl uspokojovat snad pouze a výhradně nějaké osobní, individuální sny. Socialistická společnost usiluje především o vytvoření dobrých vztahů mezi lidmi. Jestliže by společnost podporovala zájmy individualisticky zaměřených jednotlivců, nebylo by to ku prospěchu ani společnosti, ani jednotlivých osobností.

Není správné posuzovat hloubku socialistické demokracie jen dle toho, jak hluboce je omezována svoboda jedince zájmy celé společnosti, ale je potřeba ji posuzovat z druhého hlediska - co dává v protikladu k buržoazní demokracii socialistická společnost lidem, jak zabezpečuje pracující materiálně, jak vytváří prostor pro účast na správě a rozhodování; a tu zjistíme, jaký ohromný prostor pro uplatnění svobod a demokracie dává socialismus ve srovnání s kapitalismem.

My demokracii chápeme jako řád, pořádek, a ne jako anarchismus. To nemohou a nechtějí pochopit ti, co socialistickou demokracii označují jako diktát a omezování svobody. Další rozvíjení socialistické demokracie považujeme za klíčový úkol. To není agitační a tím méně předvolební fráze, vyplývá to z objektivních požadavků společnosti.

Zavádíme instituce vícemandátových volebních obvodů. Známe její klady a známe také její zápory. Nesporně ale zavedení této instituce je pokrok a negativní stránky vyřešíme.

Poslanec bude mít možnost pracovat v širším okruhu voličů, pozná širší okruh problémů a stanovisek, které může uplatňovat v jednáni příslušného zastupitelského sboru. Vytvoří se tím nové podmínky pro uplatnění úlohy poslanců jednotlivých stupňů zastupitelské soustavy podle specializace, pro jejich tvůrčí činnost, dělbu práce i vzájemnou koordinaci.

Je pravda, že pro činnost poslanců bude tento problém složitější a náročnější. Jde zejména o to, že těžko bude možné obsáhnout každému poslanci všechna jednotlivá místa, a půjde tedy o to, organizovat styk s poslanci podle specializace a současně pak v co nejširším měřítku i v obvodu jeho bydliště. Metody a formy práce nejsou sice přesně dohodnuty a jsou propracovávány, domnívám se však, že takové prohloubení úkolů podle specializace a současně podle místa bydliště v co nejširším měřítku je jednou z cest řešení.

Pozornost si zaslouží i práce s náhradníky, kteří budou voleni do všech stupňů národních výborů. Počítáme s tím, aby již od počátku nového funkčního období národní výbory systematicky pracovaly nejen se svými poslanci, ale i s náhradníky, volily je za členy komisí, zapojovaly do aktivu, vyzbrojovaly je tak jako poslance, pořádaly s nimi semináře apod.

Domnívám se, že bude nezbytné uvážit a zpracovat vedle činnosti poslanců ve vícemandátovém volebním obvodu i analogická pravidla pro systematickou práci s náhradníky.

Skutečnost vyplývající z návrhu zákona, že uprázdni-li se z jakéhokoliv důvodu funkce poslance národního výboru či jiného stupně zastupitelského orgánu, nastupuje za něho náhradník zvolený v témže obvodu. podle pořadí, v němž byl zvolen, a zapojení náhradníků do aktivní činnosti v komisích a aktivech národních výborů zdůrazňuje význam náhradníků a vytváří možnosti dalším tisícům občanů podílet se na práci v orgánech národních výborů.

Volby pochopitelně nevidíme jako jednorázový akt. Volební akt je završováním celé demokracie, přípravy spočívající v hodnocení práce poslanců i orgánů národních výborů, přípravy při tvorbě a projednávání volebních programů, vysvětlování politiky strany voličům a nakonec i výběru poslanců, kteří lid zastupují. Za socialismu se naplňuje funkce voleb jako výraz svrchovanosti pracujícího lidu a současně jako jeden z prostředků pro její zajištění.

Naše zkušenosti potvrzují, že funkcionářský aktiv národních výborů a společenských organizací kladně přijímá nové demokratické instituce, které dnes v souvislosti s návrhy nových volebních zákonů projednáváme. Podobně jednoznačně kladně vyzněla i diskuse v našem výboru pro národní výbory.

V současné době usilujeme především o to, abychom voleb využili k další aktivitě pracujících, na základě dobře vypracovaných volebních programů zabezpečovali realizaci závěrů XIII. sjezdu strany. Dobrým výběrem zástupců lidu zajistit zkvalitnění práce nových orgánů a dobrou masovou politickou prací dále prohloubit vztah pracujících ke své komunistické straně, socialistické vlasti a celému komunistickému a dělnickému hnutí.

Navržené zákony podle mého názoru odpovídají potřebám současné etapy a přispějí spolu se zákonem o národních výborech k dalšímu prohloubení veřejného života, k prohloubení práce zastupitelských sborů, ke zvýšení aktivity pracujících při budování socialistické vlasti. Doporučuji proto jejich schválení. (Potlesk.)

Posl. akademik Knapp: Vážení soudruzi, dovolte mi, abych řekl také několik slov na podporu zákonů, o kterých diskutujeme. Ovšem v diskusi zde bylo řečeno předcházejícími řečníky tolik, že je těžké nenavázat na to, co bylo řečeno.

Chtěl bych proto nejprve navázat na to, co řekl soudruh poslanec Němec. Soudruh Němec se zmínil stručně a myslím, že velmi případně, o historii demokracie a historii slova demokracie samotného. Poukázal na to, že toto slovo znamenalo mnohokrát v historii mnoho různého, a když jsem to poslouchal, napadlo mi, a vlastně ne poprvé, že v historii slova demokracie je vlastně jistý paradox. Demokracie znamená vládu lidu a jako pojem trvá nejméně dva tisíce let. A vlastně nikdy skutečnou vládu lidu neznamenalo až do socialistické revoluce, která převrátila společenské vztahy a která teprve tomuto slovu, tomuto pojmu dala jeho skutečnou náplň, to, co vyjadřuje, a učinila z demokracie skutečnou vládu lidu.

Ovšem tato vláda lidu, to znamená socialistická demokracie, nemá neměnnou podobu, nemá, jak se nyní říká, rigidní model. Použil jsem slova model, ačkoliv ho mám z duše nerad, stalo se módou, ale chtěl jsem vyjádřit, že socialistická demokracie má také svoji historii, jako socialistická demokracie má své prostředky, své formy i své stupně. A tu myslím to navazuje na to, co říkal soudruh Němec, že zákony, které dnes projednáváme, jsou beze vší pochybnosti dalším stupněm progresívního rozvoje socialistické demokracie, že jsou to skutečně opatření, která jdou kupředu a která jistě oživí volby jako prostředek socialistické demokracie a nepochybně oživí také zájem voličů o volby.