Zpravodajskou zprávu přednese zpravodaj-poslanec Vaculík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj-posl. Martin Vaculík: Soudružky a soudruzi poslanci! Předložené vládní návrhy ústavního zákona o národních výborech působících v hlavním městě Praze a zákona o hlavním městě Praze spadají do souboru opatření uskutečňovaných na základě usnesení XIII. sjezdu KSČ k činnosti národních výborů a k plnému uplatnění jejich funkce v souladu s potřebami současné etapy vývoje naší socialistické společnosti. Při projednávání zákona o národních výborech na červnovém plenárním zasedání Národního shromáždění jsme zvláštní úpravu působnosti a organizační výstavby pražských národních výborů vyhradili speciálnímu zákonu. Potřeba samostatné zákonné úpravy vyplývá nejen z postavení hlavního města Československé socialistické republiky, ale i z rozsáhlých úkolů výstavby a přestavby, které musí správa města realizovat.

Dosud platné zákony a předpisy nevyjadřují dostatečné postavení a funkci hlavního města a pravomoc pražských národních výborů, neboť stanoví pražským národním výborům úkoly, ale nevytvářejí zákonné předpoklady pro jejich úspěšné plnění.

Rovněž zabezpečení zájmů hlavního města Prahy mimo jeho území není v dosavadních předpisech upraveno postačujícím způsobem. Rozvoj přilehlé oblasti Prahy nutno řešit v souladu s rozvojem a potřebami hlavního města. Zkušenosti ukázaly, že se přitom vždy nevystačí jen se zásadou soudružské spolupráce dotčených národních výborů, ale že je nutno ji doplnit stanovením právních povinností příslušných orgánů.

Navržený zákon nemá být jen zákonem o pražských národních výborech, nýbrž zákonem o hlavním městě. Skutečnost, že se tu vyzvedá postavení a společenská funkce Prahy a stanoví povinnosti ústředních a jiných státních orgánů i organizací vůči hlavnímu městu, zejména při zabezpečování jeho další výstavby a rozvoje, je i určité novum v naší legislativní praxi. Dosavadní předpisy - a to i v letech 1949 až 1954, kdy organizace správy v Praze byla upravena zvláštním zákonem - upravovaly pouze otázky organizační výstavby a působnosti pražských národních výborů jako orgánů státní moci a správy; v navrženém zákoně se klade větší důraz na zabezpečování potřeb města jako společenskohospodářského organismu a jeho obyvatel.

Význam navrženého zákona o hlavním městě Praze je především v tom, že se v něm péče o rozvoj hlavního města prohlašuje za důležitý celospolečenský zájem. To znamená, že zabezpečení rozvoje hospodářské a kulturní výstavby Prahy není a nemůže být jen úkolem pražských orgánů a pražských občanů, ale že je věcí všeho lidu a všech ústředních a ostatních orgánů a organizací. Tato zásada donedávna ještě nebyla uplatňována a tíha odpovědnosti za výstavbu Prahy ležela téměř výlučně na pražských národních výborech. Je samozřejmé, že se tento stav - podle mého názoru velmi neuspokojivý - musel projevit řadou nedostatků, zejména chátráním domovního majetku, nedostatečnou novou bytovou výstavbou, narůstajícími potížemi v městské dopravě, zhoršujícím se stavem komunikací a dalšími nedostatky, které si vynucují okamžitého řešení.

Objasnění příčin tohoto stavu by si vyžádalo zvláštního rozboru, který by se zabýval vývojem naší investiční politiky v celém státě. Je skutečností, že u nás došlo k soustředění investiční aktivity ve vybraných oblastech na úkor hlavního města v měřítku, které nemá obdoby v jiných zemích. Ve většině ukazatelů v porovnání s výstavbou v jiných velkých městech je Praha na posledním místě, v některých případech je pod celostátním průměrem. Cesta k nápravě této nenormální situace je ztížena velkým rozsahem nezbytných investic. Mnohaletý dluh nebude možno splatit najednou, ale je nutno jej splácet.

V poslední době se již vláda a ostatní ústřední orgány častěji zabývají problémy souvisejícími se zabezpečením výstavby a dalšího rozvoje Prahy a učinily řadu opatření k odstranění nejtíživějších nedostatků. Je ovšem třeba, aby vláda se běžně zabývala problémy výstavby a přestavby Prahy a aby trvale organizovala pomoc státních orgánů a organizací při řešení těchto problémů. Vláda se musí stát garantem toho, že specifické zájmy Prahy jako hlavního města republiky budou respektovány všemi ústředními i ostatními orgány a že tyto orgány ve veškeré své činnosti budou pomáhat k uspokojování oprávněných potřeb a zájmů hlavního města. Ministerstvům a ostatním ústředním orgánům proto zákon ukládá, aby s Národním výborem hlavního města Prahy projednávaly především návrhy plánů rozvoje svých odvětví, pokud se týkají zájmu hlavního města. Nebudou-li potřeby města v návrzích plánů zabezpečeny, budou rozpory řešeny ve vládě. Rovněž až na úrovni vlády budou napříště řešeny rozpory mezi Národním výborem hlavního města Prahy a ústředně řízenými organizacemi v těch případech, kdy organizace nebudou respektovat stanovisko Národního výboru hlavního města Prahy tlumočené ke koncepcím rozvoje, dlouhodobým výhledům a hospodářským plánům. Odpovědnost vlády za rozvoj hlavního města Prahy vyplývá přímo z ústavy, neboť podle ústavy přísluší vládě řídit, koordinovat a kontrolovat jak činnost národních výborů, tak i činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů, a tak vytvářet předpoklady pro harmonickou spolupráci územních a odvětvových orgánů. Přitom zásahy vlády budou samozřejmě namístě teprve v případech, kdy ústřední a pražské orgány neodstraní vzniklé rozpory řešením uspokojujícím obě strany.

Potřebám dalšího rozvoje a výstavby Prahy musí být přizpůsobena i organizace správy hlavního města, kterou obstarávají pražské národní výbory, Národní výbor hlavního města Prahy a obvodní národní výbory. Činnost pražských národních výborů a jejich výstavba má být uspořádána tak, aby tyto orgány socialistické státní moci a správy v hlavním městě Praze a v jeho městských obvodech mohly v úzké spolupráci s příslušnými ústředními a ostatními orgány a organizacemi a za široké účasti pražských občanů pružně, účelně a hospodárně řešit všechny otázky hospodářské a kulturní výstavby města. Domnívám se, že těmto potřebám vyhovuje navržené uspořádání pražských národních výborů i dělba jejich působnosti a odpovědnosti prováděná podle zásady, že řešení otázek celoměstského významu, zejména plánování a řízení výstavby a přestavby Prahy, stanovení správných proporcí v rozvoji města, řízení a správa organizací určených k uspokojování potřeb přesahujících rámec městských obvodů, náleží do pravomoci Národního výboru hlavního města Prahy, kdežto obvodním národním výborům náleží především otázky, v nichž je kladen důraz na nejtěsnější součinnost s občany, např. při rozhodování ve správním řízení, a dále řízení a správa organizací uspokojujících převážně potřeby občanů jednotlivých městských obvodů. Přitom za správnou považuji zásadu zákona, že působnost mezi Národním výborem hlavního města Prahy a obvodními národními výbory může byt podle potřeby účelně měněna, tj. že Národní výbor hlavního města Prahy může plněním některých svých úkolů pověřit obvodní národní výbory a naopak může převzít některé úkoly obvodních národních výborů. Zárukou toho, že pravomoc obvodních národních výborů nebude jednostranně oklešťována, je další zásada vyjádřená v zákoně, že tyto přesuny musí být prováděny v dohodě s obvodními národními výbory. Bez souhlasu obvodních národních výborů nelze tedy na ně žádnou působnost Národního výboru hlavního města Prahy přenést ani jim nemůže Národní výbor hlavního města žádnou působnost odejmout.

Demokratické principy organizační výstavby pražských národních výborů se konečně projevují i v ustanoveních zákona, která ukládají Národnímu výboru hlavního města Prahy všechny otázky plánování a řízení výstavby města i ostatní otázky celoměstského významu řešit v úzké součinnosti s obvodními národními výbory a v dohodě s nimi stanovit zejména i rozsah a formy jejich účasti při určování úkolů organizacím podřízeným Národnímu výboru hlavního města Prahy. Vychází tedy úprava vztahů mezi Národním výborem hlavního města Prahy a obvodními národními výbory ze zásady, že Praha je jedno město, že musí být spravována podle jednotných hledisek a že tímto směrem musí být sjednocena i činnost pražských národních výborů.

Konečně považuji za nutné ve své zpravodajské zprávě podtrhnout význam zákona spočívající i v tom, že rozšiřuje území hlavního města o 21 sousedních obcí. Na území těchto obcí jsou závody zaměstnávající ve značné míře pracující Prahy. Na druhé straně zase obyvatelé těchto obcí dojíždějí za prací do Prahy a používají služeb organizovaných hlavním městem.

Hlavní město potřebuje ke svému dalšímu rozvoji prostor. S územím připojených obcí se počítá pro budoucí pražskou bytovou i průmyslovou výstavbu, pro řešení příměstské rekreace a pro další zařízení sloužící hlavnímu městu. Proto se jeví účelným vyčlenit tyto obce z okresů Praha-východ a Praha-západ a připojit je k hlavnímu městu.

Sloučení těchto obcí s Prahou vyvolává ovšem i potřebu řešit s tím spojené otázky, zejména též organizaci správy na připojeném území. Původně převládaly názory, že by připojené obce mohly být zcela začleněny do přilehlých městských obvodů a místní národní výbory zrušeny, jak se to stalo v roce 1960 s Ruzyní a Čimicemi. Po podrobnějším prozkoumání situace a podmínek v uvedených obcích i přání obyvatel a národních výborů těchto obcí se došlo k závěru, že pro první období, než připojené území podstatněji sroste s organismem města, je třeba pro území dosavadních obcí zachovat místní národní výbory a ponechat jim jejich dosavadní působnost. Potřebnou změnu ústavy, která tím byla vyvolána, zdůvodnil zde ministr vnitra s. Kudrna.

Místní národní výbory budou řízeny obvodním národním výborem, do jehož obvodu ta nebo ona obec bude začleněna. Do obvodu Prahy 4 budou začleněny Háje, Chodov, Kunratice, Libuš a Modřany, do Prahy 5 Velká Chuchle a Lahovice, do Prahy 6 Řepy, Nebušice, Lysolaje a Suchdol, do Prahy 8 Dolní Chabry, Ďáblice, do Prahy 9 Letňany, Čakovice, Kbely a Kyje, do Prahy 10 Horní Měcholupy, Dolní Měcholupy, Štěrboholy a Petrovice.

Dojdou-li v budoucnu občané některé připojené obce a jejich místní národní výbor k názoru, že již místního národního výboru není třeba, může obvodní národní výbor na návrh MNV po projednání s občany rozhodnout o zániku místního národního výboru. Očekáváme, že k tomu bude docházet postupně, tak jak připojené území bude srůstat s ostatním organismem města.

Domnívám se, že takto provedené začlenění 21 obcí do územního obvodu hlavního města Prahy je plně v souladu s demokratickými principy, jež mají být používány při územních změnách.

Pokud jde o uspokojování zájmů, které má Praha mimo své území, lze tyto zájmy ve vzdálenějších oblastech, v tzv. širším zájmovém území, těžko věcně i místně konkretizovat. Může jít o zajištění vodních zdrojů, čistotu vodních toků, rekreační oblasti, ale i jiné zájmy v místech dnes ještě blíže neurčených. Proto se v návrhu zákona jen obecně stanoví povinnost ministerstev a příslušných národních výborů spolupracovat s Národním výborem hlavního města Prahy a pomáhat mu při uspokojování těchto zájmů. Zato intenzívní zájmy Prahy v tzv. užším zájmovém území, jež se v podstatě shoduje s územím okresů Praha-východ a Praha-západ, je možno konkrétně vyjádřit a lze tudíž stanovit konkrétní právní povinnosti jmenovitě určeným orgánům. Návrh zákona proto vymezuje rozvojové a koncepční otázky, o kterých Středočeský krajský národní výbor nebo příslušný okresní národní výbor bude rozhodovat vždy v dohodě s Národním výborem hlavního města Prahy. Naproti tomu ovšem také uvedené dva okresy mají svoje zájmy v Praze. Proto bude i Národní výbor hlavního města Prahy obdobně řešit otázky týkající se zájmů těchto okresů v dohodě se Středočeským krajským národním výborem.

Jak již o tom mluvil ministr vnitra soudruh Kudrna, byl vypracován program do roku 1970, vláda schválila směrný územní plán jako závazný podklad pro výstavbu a přestavbu hlavního města, byla vypracována i hypotéza hospodářského rozvoje Prahy do roku 1980. Zahájily se rozsáhlé práce na údržbě města a na řešení dopravy. Vstoupili jsme tak do období úsilí o obnovu a výstavbu hlavního města, jehož cílem je dosažení významného pokroku v řešení jeho problematiky. Význam tohoto úsilí podtrhlo i usnesení XIII. sjezdu Komunistické strany Československa. Nepodařilo se však dosáhnout plného zabezpečení všech naléhavých potřeb hlavního města v období čtvrté pětiletky. Nejvážnější otázkou současného období je rozpor mezi snahou řešit existující nedostatky na široké frontě a co nejrychleji a možnostmi národního hospodářství poskytnout pro tato řešení potřebné prostředky. Tím více vystupuje do popředí naléhavost cílevědomého využívání všech prostředků, které jsou k dispozici, a nutnost používat je s maximální efektivností a k řešení klíčových otázek. V nové soustavě řízení dostávají národní výbory účinný nástroj, jehož správné použití může sehrát významnou úlohu především v hospodářské oblasti.

Ve stanovené koncepci je zdůrazněna priorita řešení otázek městské hromadné dopravy a dopravy vůbec a potom úkoly bytové a občanské výstavby, údržby domovního a bytového fondu a rozvoje služeb. Stanovení těchto úkolů vyplynulo z provedených rozborů a reaguje především na ty úseky, kde se problematika zauzlila a nejtíživěji město postihuje.

V nejbližších letech, do roku 1970, je třeba řešit hlavně tyto závažné úkoly:

V bytové a občanské výstavbě usilovat o zabezpečení 37 000 bytů včetně občanské a technické vybavenosti a naléhat na jejich dokončování a předávání do užívání v ucelených okrscích. Soustřeďovat síly na dokompletování rozestavěných sídlišť. Vyřešení bytového problému je mimořádně náročné. Za této situace bude asi nutné, aby pražské podniky i sami obyvatelé Prahy přispěli k tomu, aby v nejkratší možné době byl nedostatek bytů v Praze odstraněn. Je třeba všestranně podporovat výstavbu rodinných domků, svépomocnou výstavbu stavebních družstev, prodej bytů a podporovat ty podniky, které se rozhodnou věnovat své prostředky na výstavbu bytů pro své pracovníky.

V dopravních souborech je nejnaléhavější řešit výstavbu první trasy pražského metra včetně dostavby nuselského mostu, pokračovat ve výstavbě severojižní magistrály a připravovat podmínky pro zkrácení průběžných dob a celkové doby výstavby a dosáhnout koordinace s investičními záměry ministerstva dopravy a jiných resortů. Ze všech rozestavěných nebo připravovaných dopravních staveb je nejzávažnější výstavba pražské podzemní dráhy - metra. Jak známo, vláda nedávno rozhodla, aby při řešení dopravního problému v Praze byla vyloučena přechodná etapa podpovrchových tramvají a aby bylo přistoupeno ihned k vybudování metra, které bylo i dříve cílovým řešením systému kolejové dopravy v Praze.

Rozsáhlým investičním souborem, který musí hlavní město Praha řešit, je také výstavba a rekonstrukce inženýrských sítí, včetně výstavby vodovodu ze Želivky. Rovněž výstavbu potřebných budov pro školské a kulturní účely, pro rozvoj cestovního ruchu, zdravotnických, rekreačních a tělovýchovných zařízení nelze odkládat.

K naléhavým úkolům pražských národních výborů náleží dále úkol systematicky zlepšovat stav domovního fondu, organizovat práce tak, aby do roku 1970 bylo opraveno 5000 domů, a rozvíjet kapacity místního stavebnictví, aby byly v roce 1970 schopny tento úkol zcela převzít. Zde je třeba kvitovat pomoc, kterou v posledních letech Praze poskytují ostatní kraje. Byla již také zahájena regenerace historických částí města, zejména v okolí Staroměstského náměstí.

V oblasti zdravotnictví a sociálního zabezpečení je třeba dbát na kvalitu a odbornou úroveň služeb, na zlepšování životního prostředí a hygieny, připravovat rozvoj a novou výstavbu potřebných zařízení. Dokončuje se výstavba dětské fakultní nemocnice v Motole, bude zahájena výstavba centrální polikliniky v Praze 4, polikliniky v Praze 10 aj. V sociálním zabezpečení se počítá s další výstavbou domovů důchodců a jiných zařízení.

Je samozřejmé, že k tomu, aby pražské národní výbory mohly všechny tyto náročné úkoly, z nichž mnohé mají celospolečenský význam, úspěšně plnit, potřebují účinnou pomoc nejen pražských občanů, ale též všech státních orgánů, zejména ústředních - Národního shromáždění, vlády, ministerstev a i ostatních krajů. Řešení mnoha problémů se vymyká z pravomoci národních výborů. Jen jako příklad uvádím zajištění potřebných kapacit stavební výroby, řešení pražského železničního uzlu, odstranění znečišťování ovzduší a vodních toků průmyslovými podniky, parními lokomotivami apod. Zvlášť chci upozornit na důležitost přestavby železničního uzlu. Její realizace přímo podmiňuje výstavbu komunikační páteře města, výstavbu řady dopravních zařízení a souvisí s ní i celkové řešení rozsáhlých oblastí v centru města. Je třeba otevřeně prohlásit, že další odsouvání přestavby pražského železničního uzlu by podstatně snížilo efektivnost prostředků vkládaných do pražské dopravy a ztížilo řešení dopravních problémů v době výstavby metra.

V pravomoci národních výborů také není odstranit nedostatky v rozmístění a struktuře pražského průmyslu. Zde musí všechny zúčastněné orgány a organizace vyvinout maximální úsilí na soustředění dosud značně roztříštěné výrobně technické a vědeckovýzkumné základny, a to jak formou výstavby moderních celků, tak i důslednými organizačními opatřeními a modernizací provozů. V tom směru třeba pokračovat v linii budování ucelených průmyslových areálů, zejména hostivařsko-malešické oblasti, uspořádání výrobně technické základny ČKD Praha ve vysočanské oblasti, v koncepci soustředění místně odloučených jednotek VHJ Tesla, vytvořit podmínky pro přemístění závodů, které do Prahy nepatří.