Větší pozornost než dosud třeba věnovat potravinářskému průmyslu, zejména výstavbě nových závodů masného a mlékárenského průmyslu. Naproti tomu některá průmyslová odvětví, zejména průmysl chemický a hutní, nejsou vhodná pro město, a proto se nepočítá s jejich setrváním v Praze.

Jde vůbec o to, aby činnost a akce ministerstev a jiných ústředních orgánů, pokud se dotýkají rozvoje hlavního města, byly sladěny s činností a akcemi městských orgánů, zejména v investiční výstavbě.

Soudružky a soudruzi poslanci, zásady zákona o hlavním městě Praze byly projednány ve všech výborech Národního shromáždění (s výjimkou výboru mandátového) a byly poslanci vesměs kladně přijaty. Jejich připomínkám a námětům, které přednesli ve výborech Národního shromáždění, bylo v paragrafovaném znění zákona vyhověno.

Vládní návrh ústavního zákona o národních výborech působících v hlavním městě Praze a vládní návrh zákona o hlavním městě Praze byly projednány na společném zasedání ústavně právního výboru a výboru pro národní výbory ve dnech 8. a 21. listopadu 1967, a to ve schůzi dne 8. listopadu za účasti zpravodajů ostatních výborů Národního shromáždění.

Z pověření těchto výborů doporučuji Národnímu shromáždění, aby vládní návrhy schválilo se změnami obsaženými ve společných zprávách výboru ústavně právního a výboru pro národní výbory. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Vaculíkovi. Zahajuji rozpravu. Do rozpravy jsou přihlášeni poslanci Pacner, Šubrt, Mátl, Leflerová. Uděluji slovo posl. Pacnerovi.

Posl. Pacner: Vážené Národní shromáždění! Dovolte mi, vážení soudruzi a soudružky poslanci, abych řekl několik slov jako zpravodaj dvou výborů - ústavně právního a výboru pro národní výbory - a v minulém volebním období ještě jako člen rady NVP. Také já nesu zodpovědnost za to, co se v Praze dělo. Vycházím i z osobních zkušeností a poznatků, získaných v mém volebním obvodě v Praze 2.

Domnívám se, že není třeba po tom, co řekl s. ministr Kudrna a s. poslanec Vaculík, když zdůvodňovali zvláštní postavení Prahy a její celospolečenský význam, dokazovat, že hlavní město je sídlem vrcholných orgánů Komunistické strany Československa a Národní fronty, nejvyšších státních orgánů - Národního shromáždění, presidenta republiky, vlády i ústředních orgánů státní správy, že v Praze mají sídlo diplomatické mise cizích států i většina cizích obchodních zastupitelství, že hlavní město státu je jen přirozeným centrem politického, hospodářského a kulturního života všeho našeho československého lidu.

V něm je soustředěna i převážná část společenských, kulturních a jiných institucí a organizací celostátního významu.

Praha je také významným střediskem cizineckého, cestovního i sportovního ruchu. Na rozvoji města je tedy skutečně celospolečenský zájem.

Proto také již na počátku činnosti našeho výboru pro národní výbory jsme jako jeden z iniciativních úkolů provedli prověrku činnosti NVP, kde přímo v terénu a na obvodech jsme si ověřovali, jak orgány pražských národních výborů plní úkoly, které vyplývají z toho, že Praha je hlavním městem našeho socialistického státu a že mimoto má na poměrně malém území stísněno přes milión obyvatel, kteří mají přirozeně svoje oprávněné potřeby a zájmy a k nimž orgány NV se musí stavět čelem a tak jako v jiných městech mají povinnost je uspokojovat a řešit.

Zkoumali jsme mimo jiné tenkrát, do jaké míry má NVP možnost nejen se těmito nahromaděnými problémy zabývat, ale v mezích své pravomoci je také vyřešit.

Tenkrát jsme i my, poslanci z výboru pro národní výbory, došli k závěru, že orgány pražských národních výborů nejenže nemají dostatek sil, ale i pravomoci, aby některé otevřené otázky, týkající se života Pražanů a ostatních občanů našeho státu, samy dotáhly do konce.

Proto také jedním ze závěrů skupiny poslanců, vedené tehdy s. posl. Vaverkou, byl požadavek, že kromě řady opatření, která prováděla vláda k řešení pražských nedostatků, bude nanejvýš potřebné, aby postavení a funkce hlavního města byly vyjádřeny v právním předpisu tak, aby se stal oporou pro všechny, kdož k hlavnímu městu mají - nebo budou mít - vztah anebo odpovídají za jeho rozvoj.

A tak bylo vtěleno do zákona, že o výstavbu a rozvoj Prahy se musí přirozeně starat především pražské národní výbory, ale ostatní státní orgány, zejména ústřední, jim musí v rámci své působnosti pomáhat a vytvářet předpoklady, aby pražské národní výbory mohly své úkoly úspěšně plnit. Věřte, že my, Pražáci, jsme si často kladli otázku - a byli jste to jistě i vy, soudružky a soudruzi poslanci, když jste do Prahy přijeli - proč toto naše hlavní město tolik zaostává za vývojem jiných hlavních měst socialistických států, jako je např. Varšava (nedávno jsme se o tom přesvědčili, když delegace našeho NS byla v Polsku), Moskva apod., proč nám vše tak chátralo před očima, proč to bylo město smutné a nehostinné, když v minulosti patřilo mezi perly ve střední Evropě.

Příčin byl celý řetěz. Byla to mimo léta stagnace a hlodání zubu času za okupace i značná ukázněnost pražských funkcionářů, když jsme uznávali, že sily a prostředky je třeba napřít tam, kde je to v dané etapě prvořadé, v rozvoji průmyslu a v preferenci i jiných, ještě více zaostalých oblastí v našem státě. Žili jsme po léta v Praze z podstaty a mnohé z toho, co dosud občanům sloužilo, bylo třeba zlikvidovat proto, že to již dožilo, a nové vybudovat nebylo možné. Navíc orgány pražských národních výborů neměly možnost ovlivnit rozvoj v těch oblastech, které samy neřídily. Byla zde o tom zmínka. Po desetiletí se v Praze neuskutečnila žádná výstavba nového závodu v masném nebo mlékárenském průmyslu. Až teprve nyní je zjednávána náprava. A tak tomu bylo všude.

Uvádím tento příklad proto, že jsem s touto situací dokonale obeznámen. Tyto pražské závody jsem znal, osobně navštěvoval spolu s veterináři a byli jsme svědky těžkostí, které vznikaly ve výrobě při zastaralé technologii a při využívání kapacit až na doraz. Nebylo sil a moci, která by zhoršující se situaci den ode dne byla schopna řešit.

V minulé době jsme byli svědky, jak celkové potřeby města na všech úsecích rostly a jak se současně zhoršovaly podmínky pro uspokojování těchto oprávněných požadavků občanů města a dalších jeho návštěvníků.

Bylo již opravdu naléhavé najit východisko z nouze. A tak po volbách v roce 1960 jsme v orgánech NVP zpracovali hypotézu rozvoje města do roku 1980, dále směrný územní plán a generely jednotlivých oborových úseků, ujasnili jsme si maximální i minimální potřeby a také soustavně jsme upozorňovali vládu na nejtěžší problémy, které bylo nutno řešit.

Je třeba říci, že již v tomto období se orgány pražských národních výborů setkávaly s plným porozuměním vlády i některých resortů a v neposlední řadě i orgánů národních výborů ostatních krajů.

Dnes můžeme my Pražané všem těm, u nichž jsme našli porozumění, poděkovat s radostným konstatováním, že naše hlavní město se nachází ve stadiu nebývalého rozvoje a výstavby a že je to zásluha nejen centrálních orgánů, ale i všech občanů našeho státu, kteří mají svoje hlavní město rádi a poskytli pomoc.

Na závěr svého vystoupení bych chtěl dodat, že bude velmi záležet na tom, jak bude tento zákon uveden do praxe a jak i naši ostatní občané pochopí jeho smysl a účel. Těžiště seznámení občanů se zákonem bude v Praze spočívat na obvodních národních výborech a občanských výborech. Bylo by proto nutné, aby NVP dal těmto orgánům a poslancům solidní podklady, aby tento prvořadý úkol mohli zabezpečit.

Bude velmi záležet na jeho popularizaci a na tom, jak se tohoto úkolu ujme i náš tisk, rozhlas a televize.

Budu pro schválení obou zákonů hlasovat. Jsou to zákony účelné, jsou to právní předpisy velmi dobré, i když nám v ústavně právním výboru NS nadělaly mnoho starostí. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Pacnerovi. Nyní promluví posl. Šubrt.

Posl. Šubrt: Slyším dosud slova předsedy vlády s. Lenárta, který dne 31. ledna 1964 na dotaz poslankyně dr. Pennigerové ujistil Národní shromáždění, že vláda chce věnovat rozvoji hlavního města Prahy velkou pozornost tak, aby se skutečně Praha stala vzorem nejen v měřítku naší vlasti, ale v rozměrech mezinárodních, protože t. č. tomu tak není.

Myslím, že i dnešní jednání dokazuje nesmírné úsilí vlády, směřující k rychlému a účinnému splácení dluhů Praze, které přinesla léta bouřlivého rozvoje a rozsáhlých investic v jiných oblastech a úsecích při budování naší socialistické společnosti.

V posledních letech skutečně dochází k zásadnímu obratu. Myslím, že není dnes v Československu občana, místa, okresu či kraje, který by neviděl problémy hlavního města jako své vlastni problémy, který by neprojevoval zájem rychle a účinně přispět svým podílem v aktivní účasti na velkorysém budování a rekonstrukci socialistické Prahy.

Praha měla vždy v minulosti své prioritní politické, kulturní, historické a hospodářské postavení. Je namístě, aby i předložený návrh zákona toto významné postavení znovu, v socialistickém pojetí, zdůraznil a potvrdil.

Předložená osnova je výrazem potřeby řešit všechny problémy Prahy, jež se za celá léta navršily, mimořádným způsobem. Tuto zásadu bude nutné přijmout na všech úrovních, i v Praze, ale také ve všech místech naší republiky a na všech ústředních orgánech.

0becně je, soudružky a soudruzi poslanci, tato zásada přijímána bez výhrad, avšak ne vždy se ji daří uvádět v život. Dosud se nepodařilo vyřešit ani řadu hříchů předmnichovské republiky, a tak složení bytového fondu v našem jediném velkoměstě není příznivé; existuje dosud značné množství bytů přeplněných a zdravotně závadných i suterénních bytů. Svou úrovní bytový fond v Praze neodpovídá moderním požadavkům životního prostředí socialistického velkoměsta. Řada domů a dokonce celé části čtvrtí čekají na asanaci, řada čtvrtí na novou výstavbu.

Přestože bylo za 20 let od roku 1945 postaveno 60 300 bytů, registrují pražské obvodní národní výbory téměř 50 000 žádostí o byty a téměř 30 000 čekatelů je na družstevní byty. Tito družstevníci jsou nuceni čekat na byt až 9 let. Ani počet plánovaných bytů ve 4. pětiletce - 37 400 - situaci neřeší. Ostatně toto číslo představuje 8 % z celkového počtu plánovaných bytů, což je pod celostátním průměrem, který činí víc než 9 %. Přitom však nejsou pro rok 1968 dodržovány ani původně plánované limity, ačkoliv Praha dostala od vlády podporu ve 46 usneseních vlády.

Tyto potíže se ovšem nepříznivě projevují v životě Pražanů. Do značné míry ovlivňují vysokou rozvodovost, nízký populační přírůstek, nedostatek pracovních sil v odvětvích a službách, které jsou pro život velkoměsta nezbytné. Problém výstavby města a jeho rekonstrukce se však netýká jen bytového fondu.

Praha je např. jedinečnou architektonickou rezervací Evropy, kterou nám závidí celý svět. Zničením řady západoevropských měst ve druhé světové válce se stalo naše hlavní město kamenným klenotem, majícím oprávněný obdiv zahraničních hostí. Historické jádro však potřebuje naléhavě rozsáhlou regeneraci, kterou však je možné provádět po uvolnění objektů sloužících v řadě případů pro administrativní a skladové účely. Všechny tyto provozy je tudíž nutné předem přestěhovat do nově vybudovaných administrativních budov a skladů, které se však v potřebném rozsahu v Praze nestavějí.

Ukazuje se tedy, že i výstavbu administrativních budov, skladů a jiných účelových zařízení bude nutné zajišťovat mimořádným způsobem. Tato výstavba se ovšem netýká jen objektů pro ústřední úřady a hospodářské organizace, ale i národní výbory, jejichž umístění je v řadě případů havarijní.

Můj výčet potřeb hlavního města Prahy na úseku investiční výstavby nemůže být vyčerpávající. I tak však ukazuje, že k zajištění rozsáhlého programu další plánovité výstavby Prahy bude nutné plné finanční, ale i materiální a kapacitní zajištění. Otázkám stavebních kapacit věnovala vláda svou pozornost ve vládním usnesení 650/64, které mimo jiné stanovilo, že se nemají stavební kapacity odčerpávat na výstavbu mimo Prahu, a navíc se počítalo s posílením z ostatních krajů.

Není mi přesně známo, jak se toto vládní usnesení plní a zda má ministerstvo stavebnictví přehled o tom, kolik pražských stavebních závodů staví mimo Prahu. Namátkou však jmenuji bytovou výstavbu v Neratovicích, v Lysé nad Labem, výstavbou nemocnice v Mostě a další stavby v Severočeském kraji.

Nelze pochybovat o tom, že budou z Prahy i nadále exportovány speciální stavební a technologické kapacity. Vyplývá to z povahy činnosti některých podniků. Jde spíše o to, aby se na jedné straně se značnými obtížemi stavební práce nezajišťovaly v jiných krajích a stejné kapacity z Prahy nevyvážely. V této otázce by mělo svou řídící úlohu sehrát ministerstvo stavebnictví beze zbytku.

Zvláštní důraz klade osnova zákona na úzkou spolupráci ministerstev a ostatních ústředních orgánů, ústředně řízených hospodářských, družstevních a ostatních organizací s Národním výborem hlavního města Prahy. Úzká a hlavně včasná a rychlá koordinace činností a soudružská spolupráce je v období rozsáhlých investic a rekonstrukcí nezbytným předpokladem, nemají-li společnosti vznikat zbytečné ztráty. Ustanovení návrhu zákona představují značné posílení postavení Národního výboru hlavního města Prahy na jedné straně a zvýšení odpovědnosti vlády za rozvoj města na straně druhé. Vláda by neměla připouštět neplnění a obcházení svých usnesení.

Zvláštní pozornost by měla být oboustranně věnována plynulé návaznosti prací na jednotlivých stavbách. Nemělo by docházet ke zbytečným časovým i kapacitním ztrátám ani vlivem protahování jednání o některých technických údajích, ani vlivem nekvalitní nebo pozdní územní a projektové připravenosti.

Zvláštní pozornost by měla ministerstva i NVP věnovat právě těm nejsložitějším úsekům, jako je severojižní magistrála s vazbou na nuselský most, hlavní nádraží a další složitá místa trasy. To se týká koordinace i ostatních investičních souborů. Stejnou pozornost by měla ministerstva a ostatní ústřední orgány věnovat potřebám Prahy již při zpracování resortních plánů. Přesná a úplná návaznost akcí je při značné koncentraci úkolů hlavním předpokladem pro úspěšné splnění všech reálných záměrů.

Prahu - jediné naše velkoměsto - tedy, soudružky a soudruzi poslanci, čekají stejně jako jiná světová centra v budoucnosti veliké problémy. Přestavba velkoměst tak, aby odpovídala moderním urbanistickým a architektonickým požadavkům, aby vyhovovala potřebám člověka druhé poloviny 20. století, je velmi složitou záležitostí. Složitost pražských poměrů je zmnohonásobena i tím, že se v Praze snoubí stavební historie se současností. Proto nám nemůže jít jen o to, vybudovat z Prahy moderní velkoměsto, ale promyšleně spojit novou výstavbu s uchováním historických klenotů Prahy a zachovat tak nepředstavitelné historické hodnoty příštím generacím ve vzájemném harmonickém souladu. Dodnes se např. nezměrné historické a umělecké poklady skladuji v nevyhovujících sklepeních, dodnes nemá Praha svou Ermitáž, svůj Louvre.

Dnešní generace má, přes všechny současné hospodářské potíže, jedinečný historický úkol a poslání - vybudovat ze světového klenotu, kterým Praha bezesporu je, model moderního socialistického velkoměsta, v němž by se mohly postupně realizovat představy o socialistickém stylu života. Existuje však na druhé straně i nebezpečí. Nezvládne-li naše generace tyto celospolečenské úkoly hlavního města, mohla by být Praha při svém bouřlivém rozvoji deformována natolik, že by se náprava později zajišťovala jen velmi těžce.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, obracím se proto při dnešním projednávání významného návrhu zákona o hlavním městě Praze i na vás s prosbou o maximální podporu a úsilí při výstavbě hlavního města, aby bylo důstojnou vstupní branou do socialistického Československa, aby latinské "Praga Caput Regni" platilo ve skutečné, a nikoliv ve zkomolené verzi.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Šubrtovi. Promluví posl. Mátl.