Větší pozornost než dosud třeba
věnovat potravinářskému průmyslu,
zejména výstavbě nových závodů
masného a mlékárenského průmyslu.
Naproti tomu některá průmyslová odvětví,
zejména průmysl chemický a hutní,
nejsou vhodná pro město, a proto se nepočítá
s jejich setrváním v Praze.
Jde vůbec o to, aby činnost a akce ministerstev
a jiných ústředních orgánů,
pokud se dotýkají rozvoje hlavního města,
byly sladěny s činností a akcemi městských
orgánů, zejména v investiční
výstavbě.
Soudružky a soudruzi poslanci, zásady zákona
o hlavním městě Praze byly projednány
ve všech výborech Národního shromáždění
(s výjimkou výboru mandátového) a
byly poslanci vesměs kladně přijaty. Jejich
připomínkám a námětům,
které přednesli ve výborech Národního
shromáždění, bylo v paragrafovaném
znění zákona vyhověno.
Vládní návrh ústavního zákona
o národních výborech působících
v hlavním městě Praze a vládní
návrh zákona o hlavním městě
Praze byly projednány na společném zasedání
ústavně právního výboru a výboru
pro národní výbory ve dnech 8. a 21. listopadu
1967, a to ve schůzi dne 8. listopadu za účasti
zpravodajů ostatních výborů Národního
shromáždění.
Z pověření těchto výborů
doporučuji Národnímu shromáždění,
aby vládní návrhy schválilo se změnami
obsaženými ve společných zprávách
výboru ústavně právního a výboru
pro národní výbory. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Vaculíkovi. Zahajuji rozpravu. Do rozpravy jsou přihlášeni
poslanci Pacner, Šubrt, Mátl, Leflerová. Uděluji
slovo posl. Pacnerovi.
Posl. Pacner: Vážené Národní
shromáždění! Dovolte mi, vážení
soudruzi a soudružky poslanci, abych řekl několik
slov jako zpravodaj dvou výborů - ústavně
právního a výboru pro národní
výbory - a v minulém volebním období
ještě jako člen rady NVP. Také já
nesu zodpovědnost za to, co se v Praze dělo. Vycházím
i z osobních zkušeností a poznatků,
získaných v mém volebním obvodě
v Praze 2.
Domnívám se, že není třeba po
tom, co řekl s. ministr Kudrna a s. poslanec Vaculík,
když zdůvodňovali zvláštní
postavení Prahy a její celospolečenský
význam, dokazovat, že hlavní město je
sídlem vrcholných orgánů Komunistické
strany Československa a Národní fronty, nejvyšších
státních orgánů - Národního
shromáždění, presidenta republiky, vlády
i ústředních orgánů státní
správy, že v Praze mají sídlo diplomatické
mise cizích států i většina cizích
obchodních zastupitelství, že hlavní
město státu je jen přirozeným centrem
politického, hospodářského a kulturního
života všeho našeho československého
lidu.
V něm je soustředěna i převážná
část společenských, kulturních
a jiných institucí a organizací celostátního
významu.
Praha je také významným střediskem
cizineckého, cestovního i sportovního ruchu.
Na rozvoji města je tedy skutečně celospolečenský
zájem.
Proto také již na počátku činnosti
našeho výboru pro národní výbory
jsme jako jeden z iniciativních úkolů provedli
prověrku činnosti NVP, kde přímo v
terénu a na obvodech jsme si ověřovali, jak
orgány pražských národních výborů
plní úkoly, které vyplývají
z toho, že Praha je hlavním městem našeho
socialistického státu a že mimoto má
na poměrně malém území stísněno
přes milión obyvatel, kteří mají
přirozeně svoje oprávněné potřeby
a zájmy a k nimž orgány NV se musí stavět
čelem a tak jako v jiných městech mají
povinnost je uspokojovat a řešit.
Zkoumali jsme mimo jiné tenkrát, do jaké
míry má NVP možnost nejen se těmito
nahromaděnými problémy zabývat, ale
v mezích své pravomoci je také vyřešit.
Tenkrát jsme i my, poslanci z výboru pro národní
výbory, došli k závěru, že orgány
pražských národních výborů
nejenže nemají dostatek sil, ale i pravomoci, aby
některé otevřené otázky, týkající
se života Pražanů a ostatních občanů
našeho státu, samy dotáhly do konce.
Proto také jedním ze závěrů
skupiny poslanců, vedené tehdy s. posl. Vaverkou,
byl požadavek, že kromě řady opatření,
která prováděla vláda k řešení
pražských nedostatků, bude nanejvýš
potřebné, aby postavení a funkce hlavního
města byly vyjádřeny v právním
předpisu tak, aby se stal oporou pro všechny, kdož
k hlavnímu městu mají - nebo budou mít
- vztah anebo odpovídají za jeho rozvoj.
A tak bylo vtěleno do zákona, že o výstavbu
a rozvoj Prahy se musí přirozeně starat především
pražské národní výbory, ale ostatní
státní orgány, zejména ústřední,
jim musí v rámci své působnosti pomáhat
a vytvářet předpoklady, aby pražské
národní výbory mohly své úkoly
úspěšně plnit. Věřte,
že my, Pražáci, jsme si často kladli otázku
- a byli jste to jistě i vy, soudružky a soudruzi
poslanci, když jste do Prahy přijeli - proč
toto naše hlavní město tolik zaostává
za vývojem jiných hlavních měst socialistických
států, jako je např. Varšava (nedávno
jsme se o tom přesvědčili, když delegace
našeho NS byla v Polsku), Moskva apod., proč nám
vše tak chátralo před očima, proč
to bylo město smutné a nehostinné, když
v minulosti patřilo mezi perly ve střední
Evropě.
Příčin byl celý řetěz.
Byla to mimo léta stagnace a hlodání zubu
času za okupace i značná ukázněnost
pražských funkcionářů, když
jsme uznávali, že sily a prostředky je třeba
napřít tam, kde je to v dané etapě
prvořadé, v rozvoji průmyslu a v preferenci
i jiných, ještě více zaostalých
oblastí v našem státě. Žili jsme
po léta v Praze z podstaty a mnohé z toho, co dosud
občanům sloužilo, bylo třeba zlikvidovat
proto, že to již dožilo, a nové vybudovat
nebylo možné. Navíc orgány pražských
národních výborů neměly možnost
ovlivnit rozvoj v těch oblastech, které samy neřídily.
Byla zde o tom zmínka. Po desetiletí se v Praze
neuskutečnila žádná výstavba
nového závodu v masném nebo mlékárenském
průmyslu. Až teprve nyní je zjednávána
náprava. A tak tomu bylo všude.
Uvádím tento příklad proto, že
jsem s touto situací dokonale obeznámen. Tyto pražské
závody jsem znal, osobně navštěvoval
spolu s veterináři a byli jsme svědky těžkostí,
které vznikaly ve výrobě při zastaralé
technologii a při využívání kapacit
až na doraz. Nebylo sil a moci, která by zhoršující
se situaci den ode dne byla schopna řešit.
V minulé době jsme byli svědky, jak celkové
potřeby města na všech úsecích
rostly a jak se současně zhoršovaly podmínky
pro uspokojování těchto oprávněných
požadavků občanů města a dalších
jeho návštěvníků.
Bylo již opravdu naléhavé najit východisko
z nouze. A tak po volbách v roce 1960 jsme v orgánech
NVP zpracovali hypotézu rozvoje města do roku 1980,
dále směrný územní plán
a generely jednotlivých oborových úseků,
ujasnili jsme si maximální i minimální
potřeby a také soustavně jsme upozorňovali
vládu na nejtěžší problémy,
které bylo nutno řešit.
Je třeba říci, že již v tomto období
se orgány pražských národních
výborů setkávaly s plným porozuměním
vlády i některých resortů a v neposlední
řadě i orgánů národních
výborů ostatních krajů.
Dnes můžeme my Pražané všem těm,
u nichž jsme našli porozumění, poděkovat
s radostným konstatováním, že naše
hlavní město se nachází ve stadiu
nebývalého rozvoje a výstavby a že je
to zásluha nejen centrálních orgánů,
ale i všech občanů našeho státu,
kteří mají svoje hlavní město
rádi a poskytli pomoc.
Na závěr svého vystoupení bych chtěl
dodat, že bude velmi záležet na tom, jak bude
tento zákon uveden do praxe a jak i naši ostatní
občané pochopí jeho smysl a účel.
Těžiště seznámení občanů
se zákonem bude v Praze spočívat na obvodních
národních výborech a občanských
výborech. Bylo by proto nutné, aby NVP dal těmto
orgánům a poslancům solidní podklady,
aby tento prvořadý úkol mohli zabezpečit.
Bude velmi záležet na jeho popularizaci a na tom,
jak se tohoto úkolu ujme i náš tisk, rozhlas
a televize.
Budu pro schválení obou zákonů hlasovat.
Jsou to zákony účelné, jsou to právní
předpisy velmi dobré, i když nám v ústavně
právním výboru NS nadělaly mnoho starostí.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. Pacnerovi. Nyní promluví posl. Šubrt.
Posl. Šubrt: Slyším dosud slova předsedy
vlády s. Lenárta, který dne 31. ledna 1964
na dotaz poslankyně dr. Pennigerové ujistil Národní
shromáždění, že vláda chce
věnovat rozvoji hlavního města Prahy velkou
pozornost tak, aby se skutečně Praha stala vzorem
nejen v měřítku naší vlasti,
ale v rozměrech mezinárodních, protože
t. č. tomu tak není.
Myslím, že i dnešní jednání
dokazuje nesmírné úsilí vlády,
směřující k rychlému a účinnému
splácení dluhů Praze, které přinesla
léta bouřlivého rozvoje a rozsáhlých
investic v jiných oblastech a úsecích při
budování naší socialistické společnosti.
V posledních letech skutečně dochází
k zásadnímu obratu. Myslím, že není
dnes v Československu občana, místa, okresu
či kraje, který by neviděl problémy
hlavního města jako své vlastni problémy,
který by neprojevoval zájem rychle a účinně
přispět svým podílem v aktivní
účasti na velkorysém budování
a rekonstrukci socialistické Prahy.
Praha měla vždy v minulosti své prioritní
politické, kulturní, historické a hospodářské
postavení. Je namístě, aby i předložený
návrh zákona toto významné postavení
znovu, v socialistickém pojetí, zdůraznil
a potvrdil.
Předložená osnova je výrazem potřeby
řešit všechny problémy Prahy, jež
se za celá léta navršily, mimořádným
způsobem. Tuto zásadu bude nutné přijmout
na všech úrovních, i v Praze, ale také
ve všech místech naší republiky a na všech
ústředních orgánech.
0becně je, soudružky a soudruzi poslanci, tato zásada
přijímána bez výhrad, avšak ne
vždy se ji daří uvádět v život.
Dosud se nepodařilo vyřešit ani řadu
hříchů předmnichovské republiky,
a tak složení bytového fondu v našem jediném
velkoměstě není příznivé;
existuje dosud značné množství bytů
přeplněných a zdravotně závadných
i suterénních bytů. Svou úrovní
bytový fond v Praze neodpovídá moderním
požadavkům životního prostředí
socialistického velkoměsta. Řada domů
a dokonce celé části čtvrtí
čekají na asanaci, řada čtvrtí
na novou výstavbu.
Přestože bylo za 20 let od roku 1945 postaveno 60
300 bytů, registrují pražské obvodní
národní výbory téměř
50 000 žádostí o byty a téměř
30 000 čekatelů je na družstevní byty.
Tito družstevníci jsou nuceni čekat na byt
až 9 let. Ani počet plánovaných bytů
ve 4. pětiletce - 37 400 - situaci neřeší.
Ostatně toto číslo představuje 8 %
z celkového počtu plánovaných bytů,
což je pod celostátním průměrem,
který činí víc než 9 %. Přitom
však nejsou pro rok 1968 dodržovány ani původně
plánované limity, ačkoliv Praha dostala od
vlády podporu ve 46 usneseních vlády.
Tyto potíže se ovšem nepříznivě
projevují v životě Pražanů. Do
značné míry ovlivňují vysokou
rozvodovost, nízký populační přírůstek,
nedostatek pracovních sil v odvětvích a službách,
které jsou pro život velkoměsta nezbytné.
Problém výstavby města a jeho rekonstrukce
se však netýká jen bytového fondu.
Praha je např. jedinečnou architektonickou rezervací
Evropy, kterou nám závidí celý svět.
Zničením řady západoevropských
měst ve druhé světové válce
se stalo naše hlavní město kamenným
klenotem, majícím oprávněný
obdiv zahraničních hostí. Historické
jádro však potřebuje naléhavě
rozsáhlou regeneraci, kterou však je možné
provádět po uvolnění objektů
sloužících v řadě případů
pro administrativní a skladové účely.
Všechny tyto provozy je tudíž nutné předem
přestěhovat do nově vybudovaných administrativních
budov a skladů, které se však v potřebném
rozsahu v Praze nestavějí.
Ukazuje se tedy, že i výstavbu administrativních
budov, skladů a jiných účelových
zařízení bude nutné zajišťovat
mimořádným způsobem. Tato výstavba
se ovšem netýká jen objektů pro ústřední
úřady a hospodářské organizace,
ale i národní výbory, jejichž umístění
je v řadě případů havarijní.
Můj výčet potřeb hlavního města
Prahy na úseku investiční výstavby
nemůže být vyčerpávající.
I tak však ukazuje, že k zajištění
rozsáhlého programu další plánovité
výstavby Prahy bude nutné plné finanční,
ale i materiální a kapacitní zajištění.
Otázkám stavebních kapacit věnovala
vláda svou pozornost ve vládním usnesení
650/64, které mimo jiné stanovilo, že se nemají
stavební kapacity odčerpávat na výstavbu
mimo Prahu, a navíc se počítalo s posílením
z ostatních krajů.
Není mi přesně známo, jak se toto
vládní usnesení plní a zda má
ministerstvo stavebnictví přehled o tom, kolik pražských
stavebních závodů staví mimo Prahu.
Namátkou však jmenuji bytovou výstavbu v Neratovicích,
v Lysé nad Labem, výstavbou nemocnice v Mostě
a další stavby v Severočeském kraji.
Nelze pochybovat o tom, že budou z Prahy i nadále
exportovány speciální stavební a technologické
kapacity. Vyplývá to z povahy činnosti některých
podniků. Jde spíše o to, aby se na jedné
straně se značnými obtížemi stavební
práce nezajišťovaly v jiných krajích
a stejné kapacity z Prahy nevyvážely. V této
otázce by mělo svou řídící
úlohu sehrát ministerstvo stavebnictví beze
zbytku.
Zvláštní důraz klade osnova zákona
na úzkou spolupráci ministerstev a ostatních
ústředních orgánů, ústředně
řízených hospodářských,
družstevních a ostatních organizací
s Národním výborem hlavního města
Prahy. Úzká a hlavně včasná
a rychlá koordinace činností a soudružská
spolupráce je v období rozsáhlých
investic a rekonstrukcí nezbytným předpokladem,
nemají-li společnosti vznikat zbytečné
ztráty. Ustanovení návrhu zákona představují
značné posílení postavení Národního
výboru hlavního města Prahy na jedné
straně a zvýšení odpovědnosti
vlády za rozvoj města na straně druhé.
Vláda by neměla připouštět neplnění
a obcházení svých usnesení.
Zvláštní pozornost by měla být
oboustranně věnována plynulé návaznosti
prací na jednotlivých stavbách. Nemělo
by docházet ke zbytečným časovým
i kapacitním ztrátám ani vlivem protahování
jednání o některých technických
údajích, ani vlivem nekvalitní nebo pozdní
územní a projektové připravenosti.
Zvláštní pozornost by měla ministerstva
i NVP věnovat právě těm nejsložitějším
úsekům, jako je severojižní magistrála
s vazbou na nuselský most, hlavní nádraží
a další složitá místa trasy. To
se týká koordinace i ostatních investičních
souborů. Stejnou pozornost by měla ministerstva
a ostatní ústřední orgány věnovat
potřebám Prahy již při zpracování
resortních plánů. Přesná a
úplná návaznost akcí je při
značné koncentraci úkolů hlavním
předpokladem pro úspěšné splnění
všech reálných záměrů.
Prahu - jediné naše velkoměsto - tedy, soudružky
a soudruzi poslanci, čekají stejně jako jiná
světová centra v budoucnosti veliké problémy.
Přestavba velkoměst tak, aby odpovídala moderním
urbanistickým a architektonickým požadavkům,
aby vyhovovala potřebám člověka druhé
poloviny 20. století, je velmi složitou záležitostí.
Složitost pražských poměrů je zmnohonásobena
i tím, že se v Praze snoubí stavební
historie se současností. Proto nám nemůže
jít jen o to, vybudovat z Prahy moderní velkoměsto,
ale promyšleně spojit novou výstavbu s uchováním
historických klenotů Prahy a zachovat tak nepředstavitelné
historické hodnoty příštím generacím
ve vzájemném harmonickém souladu. Dodnes
se např. nezměrné historické a umělecké
poklady skladuji v nevyhovujících sklepeních,
dodnes nemá Praha svou Ermitáž, svůj
Louvre.
Dnešní generace má, přes všechny
současné hospodářské potíže,
jedinečný historický úkol a poslání
- vybudovat ze světového klenotu, kterým
Praha bezesporu je, model moderního socialistického
velkoměsta, v němž by se mohly postupně
realizovat představy o socialistickém stylu života.
Existuje však na druhé straně i nebezpečí.
Nezvládne-li naše generace tyto celospolečenské
úkoly hlavního města, mohla by být
Praha při svém bouřlivém rozvoji deformována
natolik, že by se náprava později zajišťovala
jen velmi těžce.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
obracím se proto při dnešním projednávání
významného návrhu zákona o hlavním
městě Praze i na vás s prosbou o maximální
podporu a úsilí při výstavbě
hlavního města, aby bylo důstojnou vstupní
branou do socialistického Československa, aby latinské
"Praga Caput Regni" platilo ve skutečné,
a nikoliv ve zkomolené verzi.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Šubrtovi. Promluví posl. Mátl.