Posl. Mátl: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Jak už bylo řečeno, je téměř symbolické, že v této zasedací síni Národního výboru hl. m. Prahy projednává Národní shromáždění zákon o hlavním městě Praze, zákon, který má vytvořit podmínky ke komplexnímu řešení problémů v Praze, zákon, který významně ovlivní postavení Prahy ve státě.

Hovořit na tomto místě, v tomto sboru o krásách naší Prahy by bylo myslím nošením dříví do lesa. Pravdou ovšem je a zůstane, že přírodní prostředí vytváří spolu s historickým klenotem centra Prahy vzácný harmonický celek, který si podmaňuje každého návštěvníka nejen z naší republiky, ale i ze zahraničí.

V nedávné době se ještě zacházelo s Prahou jako hlavním městem republiky velmi macešsky. Praha byla považována za jeden z krajů republiky, bez ohledu na to, že hlavní město, kulturní a společenské středisko republiky, sídlo presidenta republiky a vrcholných státních orgánů, má své zvláštní funkce a poslání. Avšak život jde neúprosně vpřed a tím se mění i názory na Prahu, kterou nám opět tak plasticky a velkoryse v plné kráse ukázal v televizní procházce Prahou profesor Štech. Není bez zajímavosti, že právě tento seriál televizního vysílání měl po celé republice neobyčejný úspěch. To svědčí o velké lásce našeho lidu k hlavnímu městu Praze, kterou procházela v minulosti, ale prochází i v přítomnosti historie jeho života, historie našeho národa a státu.

V předloženém návrhu zákona o hlavním městě Praze vyplývá proto oprávněnost zvláštní právní úpravy postavení Prahy jako politického, administrativního a do značné části i hospodářského centra republiky. Současně je zdůrazněna rovněž specifická zvláštnost Prahy jako významného historicko-kulturního centra, které v tomto směru zaujímá jedno z předních míst v Evropě.

Situace je v Praze, v důsledku toho, že byla v minulosti, jak jsem již řekl, velmi zanedbána, o to komplikovanější, takže různé nedostatky v současné době zvláště vynikají, znepříjemňují život obyvatelstva města a tím působí i vážné starosti jeho zastupitelským orgánům. Z těchto důvodů se velmi přimlouvám za to, aby byl Národním shromážděním schválen předložený návrh zákona o hl. m. Praze, který by vytvořil skutečně právní předpoklad a záruky pro úspěšné řešení problémů Prahy.

Ve zdravotním výboru Národního shromáždění jsme neprojednávali paragrafované znění zákona, projednávali jsme pouze zásady, kterým jsme však věnovali mimořádnou pozornost a péči. Pokud se týče rozdělení pravomocí mezi NVP a ONV, šlo nám v našich připomínkách k zásadám zákona především o to, aby kompetence a vztahy mezi NVP a ONV byly vymezeny tak, že NVP se soustředí jen na řešení základních koncepčních otázek rozvoje města a koordinaci činnosti ONV, kdežto ONV by měly být posíleny ve své pravomoci komplexně řešit problémy obvodů tak, aby vynikla jejich samostatnost, iniciativa a odpovědnost. To jsou problémy, které my, poslanci na pražských obvodech, nejvíce pociťujeme. Domnívám se, že předložený návrh zákona je v souladu s těmito požadavky.

Další naše hlavní připomínky, na jejichž realizaci nám ve zdravotním výboru velmi záleželo, týkaly se otázky řízení pražského zdravotnictví. Zatímco v krajích je obvodní zdravotnický systém napojen přímo na nemocnici s poliklinikou (tzv. sjednocená nemocnice) , v Praze existuje ještě mezičlánek obvodního ústavu národního zdraví. Připomínali jsme, že bude-li v zákoně řešena působnost ONV v Praze, obdobně jako okresních národních výborů, vyloučily by se v budoucnosti uvažované návrhy na pružnější organizaci při zabezpečování zdravotnických služeb v Praze. Dnes, kdy existuje přísné rozdělení podle obvodů, je totiž situace v Praze mnohdy taková, že občan bydlí sice pár kroků od zdravotního střediska, protože ale bydliště a středisko neleží v témže obvodu, patří občan do střediska jiného obvodu, které je třeba od jeho bydliště značně vzdálené. Nová připravovaná organizace by měla tyto nedostatky odstranit. O to nám především šlo - nezavírat již předem dveře pružnějšímu systému při poskytování zdravotnických služeb pražskému obyvatelstvu.

Proto jsme s radostí ve zdravotním výboru kvitovali zprávu, že vláda naší připomínce vyhověla a že byl v tomto smyslu doplněn § 12, odst. 2, kde se hovoří o OÚNZ takto: "Jiné organizační uspořádáni může provést Národní výbor hl. m. Prahy v dohodě s obvodními národními výbory". Tato formulace plně vyhovuje a umožní přistoupit k řešení potřebných opatřeni ke zlepšení pražského zdravotnictví. Zdravotní výbor bude sledovat realizaci návrhů na zlepšení pražského zdravotnictví v rámci trvalé kontroly působení zákona o péči o zdraví lidu. Doporučuji proto znovu, i přesto, že někteří poslanci Národního výboru hl. m. Prahy mají ještě určité výhrady k zákonu o Praze, aby předložený návrh zákona o hl. m. Praze byl Národním shromážděním schválen. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Mátlovi, promluví poslankyně Leflerová.

Místopředsedkyně NS s. Leflerová.: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych při projednávání vládního návrhu zákona o hlavním městě Praze se poněkud vrátila k době, kdy jsme právě před rokem projednávali ve výborech NS zásady zákona o národních výborech. Tehdy se ukázalo velmi naléhavě, jak potřebné je uvést do souladu právní postavení národních výborů působících ve městech se skutečným společenským a ekonomickým postavením městských organismů a s významem, který mají pro všestranné působení na rozvoj a neustálé zlepšování životního a pracovního prostředí velké části našich občanů.

Tato potřeba se pak výrazně projevila u národních výborů působících na území našeho hlavního města. Nechci hovořit o důsledcích, které z nedocenění významu hlavního města vznikly; hovořil o nich přede mnou s. zpravodaj i ostatní soudruzi, kteří vystoupili v diskusi. Mám však za to, soudružky a soudruzi poslanci, že národní výbory z celé republiky prokázaly už v praxi - a to reálnou pomocí při výstavbě a přestavbě Prahy -, jak vřelý mají vztah ke svému hlavnímu městu naši socialistické republiky. Tuto skutečnost je třeba zvláště ocenit. Význam Prahy a láska našich občanů k hlavnímu městu není dnešního nebo včerejšího data - má hluboké historické kořeny a neztrácí na své váze ani v současné době. Je součástí hlubokého citu socialistického vlastenectví našeho lidu, který chce mít své hlavní město krásné nejen slovy - to by málo pomáhalo -, ale zejména činy. Realizovat tuto vůli a cíl je v neposlední řadě úkolem i NVP a chci říci, že funkcionáři tohoto orgánu si to uvědomují.

Důležitým úkolem, kterým se v rámci přípravy tohoto zákona výbor pro národní výbory zabýval, je řešeni specifických otázek výstavby pražských národních výborů. Při plném respektování skutečnosti, že Praha je jednolitou územní jednotkou, jedinou velkou obcí, jejíž správa musí být zajišťována se soustředěností všech materiálních a finančních sil a zdrojů, nelze zapomínat na nutnost vytvořit i ve výstavbě národních výborů na území Prahy všechny předpoklady, zejména k nejširší účasti občanů. Nezapomínat na obvodní národní výbory jako orgány státní moci a nevidět v nich jen orgány státní správy. Základní demokratické principy, které jsme s takovou naléhavostí vyjádřili v novém zákoně o národních výborech, musí nalézt své uplatnění i v práci obvodních národních výborů a i na území, které se nově k Praze přičleňuje a kde pracují místní národní výbory.

Je proto závazným úkolem NVP a zejména pak obvodních národních výborů, aby správně pochopily a v praxi realizovaly ta ustanovení zákona, která stanoví, že o národních výborech působících v hl. m. Praze platí ve všech případech, kde nově přijímaný zákon neobsahuje odlišnou úpravu, zákon o národních výborech. Vztahuje se to nejen na úpravu vzájemných vztahů mezi jednotlivými orgány národního výboru, na rozhodující postavení plenárního zasedání, na práva a povinnosti poslanců apod., ale především na nové demokratické formy vztahu občanů a národního výboru, na uplatňování každodenní kontroly občanů a jejich aktivní spoluúčast při zajišťování všech úkolů národního výboru. Specifické podmínky Prahy se zde musí projevit v různosti metod masové politické práce pražských obvodních národních výborů, v hledání cest, kterými v miliónovém městě proniká činorodé a společensky nesmírně záslužné působení národního výboru do vědomí, života a práce každého občana tak, aby ho mobilizovala k aktivnímu podílu na všestranném rozvoji jeho města.

Soudružky a soudruzi poslanci, přijetím projednávaného návrhu zákona o hlavním městě Praze plníme další důležitý úkol vyplývající plně ze zásad, které jsme si v rámci příprav zákonné úpravy o postavení národních výborů tak širokým projednáváním na všech stupních národních výborů ověřili. I zde sledujeme další prohloubení pravomoci a odpovědnosti národních výborů a posílení jejich demokratického postavení při odpovědné péči o rozvoj našeho hlavního města. Poslanci obvodních národních výborů v Praze a jejich pracovníci mají tedy v tomto zákoně jeden z dobrých předpokladů zajišťování úkolů našeho hlavního města ve prospěch jeho občanů a odpovídající i významu hlavního města. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Leflerové.

Dále není přihlášen nikdo. Přeje si ještě někdo slovo? (Nikdo se nehlásil.) Soudruh ministr Kudrna? (Ministr vnitra Kudrna: Nikoli.) Prosím tedy posl. Vaculíka o závěr.

Zprav. posl. Vaculík: Soudružky a soudruzi poslanci, vystoupení poslanců k vládnímu návrhu ústavního zákona o národních výborech působících v hl. m. Praze i k vládnímu návrhu zákona o hl. m. Praze vyzněla na podporu těchto vládních předloh. Proto nemám, co bych k tomu více dodal, a doporučuji návrh k přijetí.

Předseda NS s. Laštovička : Děkuj i posl. Vaculíkovi.

Můžeme přistoupit k hlasování. Jde o ústavní zákon, kterým se má změnit znění článku 91 ústavy. Pro platnost této změny se vyžaduje souhlas tří pětin všech poslanců NS. Kdo tedy souhlasí s návrhem ústavního zákona o národních výborech působících v hl. m. Praze ve znění předloženém výborem ústavně právním a výborem pro národní výbory, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasováni? (Nikdo.)

Národní shromáždění schválilo ústavní zákon o národních výborech působících v hl. m. Praze ve znění předloženém společně výborem ústavně právním a výborem pro národní výbory jednomyslně. Je vyhověno podmínce, aby tři pětiny poslanců vyslovily svůj souhlas, protože je přítomno více než 260 poslanců.

Kdo souhlasí s návrhem zákona o hl. m. Praze ve znění předloženém výborem ústavně právním a výborem pro národní výbory, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.)

Je někdo proti? Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? Také nikdo.

Národní shromáždění schválilo tedy zákon o hl. m. Praze podle společné zprávy výboru ústavně právního a výboru pro národní výbory jednomyslně. (Potlesk.)

Přistoupíme k třetímu bodu.

3. Vládní návrh usnesení Národního shromáždění, kterým se schvaluje vzorový statut městských národních výborů a společná zpráva výborů ústavně právního a pro národní výbory.

Návrh zdůvodní s. ministr Kudrna. Prosím, aby se ujal slova!

Ministr vnitra J. Kudrna: Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vláda předkládá plenárnímu zasedání Národního shromáždění návrh vzorového statutu městských národních výborů, který je jedním z důležitých opatření navazujících na zákon o národních výborech, schválený Národním shromážděním 29. června letošního roku. Podle vzorového statutu si zpracuje každý městský národní výbor vlastní statut, který po projednání s občany a národním výborem vyššího stupně schválí na svém plenárním zasedání.

Statuty městských národních výborů budou důležitým nástrojem k prohloubení činnosti národních výborů a jejich orgánů ve městech. Statuty mají dále konkretizovat postavení, pravomoc a odpovědnost městských národních výborů, vyjádřenou v zákoně o národních výborech, s přihlédnutím k charakteru, velikosti a významu města.

Speciální úprava postavení městských národních výborů vychází z jejich rostoucího významu ve struktuře naší společnosti. Bouřlivý rozvoj průmyslu i služeb, zejména po druhé světové válce, přinesl s sebou růst existujících sídlišť městského charakteru a vznik zcela nových sídlišť, jako například Ostrov, Havířov a Nová Dubnice.

Dovolte mi, vážené soudružky a soudruzi, uvést k tomuto vývoji několik zajímavých čísel.

V roce 1921 žilo v Československu 13 miliónů a 3 tisíce obyvatel; z tohoto počtu v obcích přes 2 tisíce obyvatel žilo jen 5 miliónů 605 tisíc lidí, to je 43 %.

Za 40 let poté, v roce 1961, byl poměr v osídlení obcí obrácený. V obcích nad 2 tisíce obyvatel žilo již 57,5 % obyvatel z celkového počtu obyvatel republiky.

Tento proces pokračoval i dále. V roce 1965 měla naše republika 14 miliónů 159 tisíc obyvatel, z nichž žilo v obcích nad 2 tisíce obyvatel již 9 miliónů 402 tisíc, což činí 66,4 % z celkového počtu. Ve městech nad 20 tisíc obyvatel bylo v roce 1965 4 milióny 37 tisíc, to je 28,5 %.

Přitom nelze tento stav označit jako nadměrné soustředění obyvatelstva do měst ani jako ukončený proces. Tendence vývoje posledních let nejen u nás, ale v celém světě napovídá, že tento vývoj bude dále pokračovat a počet obyvatel bydlících ve větších sídlištích se bude dále zvyšovat.

V současné době je v Československu 475 měst. Co do velikosti, uspořádání, vybavení a funkcí, které plní, jsou však jejich podmínky značně rozdílné.

Ponecháme-li stranou Prahu a Bratislavu, jejichž postavení a působnost se upravují zvláštními normami, a další čtyři města - Brno, Ostrava, Plzeň a Košice, jimž je v zákoně o národních výborech i v návrhu vzorového statutu vyhrazeno zvláštní postavení tím, že jejich městské národní výbory jsou řízeny krajským národním výborem, vidíme, že mezi ostatními městy jsou značné rozdíly. Jsou taková, která mají 60 až 100 tisíc obyvatel, jako jsou Olomouc, Ústí nad Labem, Havířov, Liberec, Pardubice, Hradec Králové, Gottwaldov a další, ale také jiná - s počtem obyvatel kolem jednoho až dvou tisíc, jako například Toužim a Mladá Vožice. Město Železná Ruda v okrese Klatovy má dokonce méně než tisíc obyvatel, a přece nikdo nepochybuje o tom, že to je město s jeho typickými znaky. Největší počet měst je však ve skupině od dvou do deseti tisíc obyvatel, plných 67 % z jejich celkového počtu.

K tomu přistupuje i specifika jednotlivých měst co do jejich ekonomického a kulturního významu, rozsahu činnosti, správy majetku, hospodaření s prostředky, počtu podniků a organizací, které řídí nebo spravují, i orgánů a aktivů, které zřizují.

Tyto zvláštnosti jednotlivých měst a potřeby řešení jejich problematiky kladou vysoké nároky na organizátorskou a řídící činnost městských národních výborů.

Hlavni úkoly městských národních výborů stanovil XIII. sjezd Komunistické strany Československa v rezoluci o postavení a úkolech národních výborů v socialistické společnosti. Zdůraznil zejména jejich úlohu v zlepšování životního prostředí a zvyšování úrovně bydlení, při prohlubování socialistických společenských vztahů, v rozvoji kulturně výchovné práce, dodržování socialistického pořádku při prohubováni socialistické demokracie. Zdůraznil, že k tomu je třeba cílevědomě zvyšovat úlohu a působnost městských národních výborů, rozšiřovat jejich finanční samostatnost a materiálně technickou základnu.

Právní předpoklady k zajištění tohoto úkolu vytvořil zákon o národních výborech, který přitom respektuje, že problematika našich měst a činnost městských národních výborů je velmi složitá. Ve městech jsou soustředěny průmyslové závody, obchody, správní, kulturní, školské, zdravotní, tělovýchovné a jiné orgány, s nimiž musí městský národní výbor rozvíjet nejužší spolupráci. Do měst se koncentruje většina bytové výstavby, která klade na práci národních výborů velké nároky ,zejména z hlediska rozvoje města, jeho urbanistického řešení a zabezpečování služeb v nejširším slova smyslu. Městské národní výbory musí zajišťovat čistotu a vzhled města, údržbu komunikací a zakládat nové parky a sady, budovat vodovody a kanalizace. Značné úkoly čekají městské národní výbory v rozšiřování a zkvalitňování obchodní sítě, komunálních služeb, ve velkých městech pak městské dopravy. Městské národní výbory mají rovněž důležité úkoly v kulturní výchově obyvatelstva.