První se týká republikace zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, který je již potřetí novelizován, a tudíž pro pracovníky národních výborů a jednotných zemědělských družstev velmi nepřehledný.

Proto navrhuji, aby republikace byla provedena při nejbližší připravované novelizaci zákona o sociálním zabezpečení. Do té doby Státní úřad sociálního zabezpečení zajistí uveřejnění zákona se všemi změnami ve vhodné pomůcce pro lepší orientaci členů a funkcionářů družstev.

Druhá poznámka je obecná a souvisí s dalším vývojem sociálního zabezpečení u nás. Je všeobecně známo, že všechny zákony o sociálním zabezpečení na světě jsou velmi dlouhé, podrobné a komplikované, protože musí na rozdíl od ostatních zákonů velmi přesně a podrobně zahrnovat podmínky nutné pro získání nároků na sociální zabezpečení. Nemůžeme tedy našemu zákonodárství na úseku sociálního zabezpečení vytýkat komplikovanost. Nemůžeme mu také vytýkat časté novelizace, které jsou nutné z hlediska přizpůsobování sociálního zabezpečení danému stupni vývoje společnosti. Zdravotní výbor, jehož jsem členem, se domnívá, že v příštích letech bude nutné přistoupit k vypracování zásad sociálního zabezpečení, které by plně odrážely všechny změny, kterými naše společnost od r. 1964 prošla. Dokládal jsem to např. ve své zprávě měnícími se podmínkami v zemědělské výrobě a vyjádřil naději, že v brzké době dojde k úplnému vyrovnání podmínek pracovníků v zemědělství s pracovníky ostatní výrobní sféry pro získání stejných nároků na sociální zabezpečení - což by se mělo už plně promítnout v budoucí úpravě sociálního zabezpečení.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, závěrem mi dovolte, abych vyslovil uspokojení nad tím, že v poměrně krátké době je na úseku sociálního zabezpečení realizováno usnesení XIII. sjezdu naší strany o postupném vyrovnávání dosavadních rozdílů mezi zemědělci a pracovníky státního sektoru. Dokumentuje to péčí strany a vlády o zabezpečení našeho obyvatelstva v době mateřství, nemoci a stáři. Při této příležitosti je třeba si znovu uvědomit, že soustavnou péči o člověka je možné realizovat plně jen v socialistické společnosti, i když jsme si vědomi toho, že kapitalisté musí - chtě nechtě - také řešit a provádět opatření na úseku sociální politiky.

Dále mi dovolte, abych poděkoval vám všem za aktivní pomoc při projednávání tohoto vládního návrhu zákona, zejména pak čtyřem výborům NS, jakož i všem expertům z vědeckých instituci, vysokých škol a resortů za účinnou pomoc a trpělivé vysvětlení všech připomínek, které při projednávání tohoto vládního návrhu zákona vyvstaly.

Jako společný zpravodaj výboru ústavně právního, výboru pro plán a rozpočet, pro zemědělství a výživu a zdravotního výboru doporučuji plenárnímu zasedání Národního shromáždění schválit předložený vládní návrh zákona o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků s účinností od 1. ledna 1968 včetně změn obsažených ve společné zprávě výborů.

Jsem si vědom krátkosti doby, která uplyne mezi přijetím zákona a jeho účinnosti, avšak vzhledem ke společenskému významu tohoto zákona doporučuji výjimečně schválit lhůtu účinnosti od 1. ledna 1968, protože jsme byli informováni, že Státní úřad sociálního zabezpečení již připravil potřebné podklady pro okamžité instruktáže a školení funkcionářů národních výborů a jednotných zemědělských družstev, kteří budou zákon uvádět v život.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Muroňovi. Do rozpravy jsou přihlášeni poslanci Karhan, Toman, Mikulášek a Matoušek. Dávám slovo posl. Karhanovi.

Posl. Karhan: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, předložený návrh zákona, kterým se upravují některé dávky sociálního zabezpečení družstevních rolníků, projednával výbor pro zemědělství a výživu dvakrát. Poprvé, když byly přikázány výboru zásady návrhu, a podruhé, když už byl předložen vládní návrh zákona. Zabývali jsme se touto osnovou velmi důkladně, protože jsme chtěli, aby tento návrh zákona, který realizuje tu část usnesení XVII. sjezdu KSČ, která se týká vyrovnání podmínek a úrovně sociálního zabezpečení družstevních rolníků na úroveň zaměstnanců ve státním sektoru, odpovídal co nejlépe duchu usnesení XVII. sjezdu KSČ.

K lepšímu pochopení celé problematiky sociálního zabezpečení družstevních rolníků je třeba vidět nejen dnešní stav, ale i jeho vývoj, alespoň v hlavních rysech.

Sociální zabezpečení zaměstnanců má v Československu již tradici skoro půl století. Naproti tomu sociální zabezpečení zemědělců bylo poprvé provedeno zákonem o národním pojištění v roce 1948 v rámci pojištění osob samostatně výdělečně činných. Postupující socializace zemědělství si vyžádala pro družstevní rolníky samostatnou úpravu sociálního zabezpečení, která byla provedena v roce 1952.

Je to tedy úsek v sociální politice poměrně mladý, který se však velmi rychle rozvíjel. Vzpomeneme-li si, že první pojištění družstevních rolníků bylo sice povinné, ale závislé na placení pojistného a u družstev III. a IV. typu byla výše důchodu stanovena v šesti pásmech, podle vlastní volby a že nemocenské pojištění pro družstevníky III. a IV. typu bylo prováděno od 1. 1. 1957 na základě smlouvy, pak musíme objektivně zhodnotit pokrok těchto deseti let právě v sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

Zákon z roku 1964 již přiblížil sociální zabezpečení družstevních rolníků s vyšší úrovní hospodaření úrovni sociálního zabezpečení zaměstnanců, i když tu byly ještě určité rozdíly, zejména na úseku nemocenského pojištění, zachoval však větší rozdíl u ostatních družstev, a to jak v nemocenském, tak v důchodovém zabezpečení.

Návrh, který dnes projednáváme, přináší další zlepšení a my je plně kvitujeme, neboť zatím výhodného sociálního zabezpečení v nemoci používalo pouze 46,5 % družstevních rolníků a podle předloženého návrhu zákona budou mít výhodné zabezpečení v nemoci všichni družstevní rolníci, to je dalších 423 tisíc družstevníků. Z těchto čísel je vidět, jak velký je politický dosah navrhovaného zákona.

Nechci se ve svém diskusním příspěvku pouštět do rozboru celého návrhu, to udělal již zpravodaj. Chci se zabývat otázkou nemocenského pojištění a příspěvkem družstev na úhradu nákladů sociálního zabezpečení.

Podle projednávaného návrhu zákona mají dostat dávky ze zabezpečení v nemoci všichni členové JZD a občané, kteří trvale pracují v družstvu, od prvního dne pracovní neschopnosti ze státních prostředků. Toto ustanovení znamená tedy zlepšení ve dvou směrech. Za prvé, že vyrovnává na úseku nemocenského pojištění rozdíl mezi družstvy s vyšší úrovní hospodaření a ostatními družstvy tím, že dávky nemocenského pojištění pro všechny jsou hrazeny ze státních prostředků, a za druhé, že pro družstva s vyšší úrovní hospodaření odstraňuje povinnost vyplácet dávky na prvních 7 dní z prostředků družstva.

Dosavadní systém vyplácení nemocenských dávek, zvláště u družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, ponechával jejich přiznávání volné úvaze sociální komise družstva. Projednávaný návrh odpoutává tyto dávky od rozhodování komisí a upravuje je jako nárok stejně pro členy všech družstev, a vnáší tak do této sféry jednotnost a jistotu. Myslím, že sama tato skutečnost je velkým pokrokem a znamená pro družstevníky velkou pomoc. Přesto musím upozornit na to, že nová úprava zůstává na neúplné cestě při uskutečňování usnesení XIII. sjezdu KSČ. Vyrovnává totiž nároky družstevních rolníků v nemocenském pojištění s nároky pracujících v pracovním poměru pokud jde o podmínky nároku, nevyrovnává je však pokud jde o výši dávek. Dosavadní stav, podle kterého je dávka v nemoci a při ošetřování člena rodiny po třech dnech pracovní neschopnosti o 10 % nižší než u zaměstnanců, zůstává zachován.

Tento bod byl podrobně projednáván v zemědělském výboru NS a poslanci vyslovovali názor na vyrovnání výše dávek pro pracovníky v zemědělství jako v průmyslu. Zdůvodňovali dopad opatření na zlepšenou stabilizaci pracovníků v zemědělství a na samotné získávání pracovních sil do zemědělství z jiných odvětví národního hospodářství i z řad mládeže.

Druhý problém, který byl pří projednávání vládního návrhu zákona diskutován, bylo zvýšení příspěvku na částečnou úhradu nákladů soc. zabezpečení o 1,3 %, tj. z 11,2 % na 12,5 %, který budou povinny odvádět zemědělské podniky.

Poslanci navrhovali, aby tento rozdíl byl hrazen z rozpočtových fondů ministerstva zemědělství a výživy.

Nelze souhlasit s tím, že zvýšení příspěvku o 1,3 % je jen přesouvání dávek a že družstva si stejně sama rozdíl uhradí. Je zřejmé, že podíl státu se na úhradě příspěvků každoročně zvyšuje a družstva jen pomáhají částečně zvýšenou finanční úhradou. Rovněž nelze spojovat řešení dopadu na zemědělské podniky s úhradou z fondu ministerstva zemědělství a výživy. Stabilizační dotace, diferenční příplatky a nárůstové prémie, které obhospodařuje MZVž, mají docela jiné určení a plní naprosto rozdílné poslání. Takto posoudili a zhodnotili celý vládní návrh zákona o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků i poslanci členové zemědělského výboru a vyslovili souhlas s předloženým návrhem.

Uvedl jsem již na začátku svého diskusního příspěvku, že kvitujeme s uznáním pokrok, kterého bylo za poslední léta v soc. zabezpečení družstevních rolníků dosaženo, a jsem přesvědčen, že zemědělci správně pochopí výhody, které jim nová úprava soc. zabezpečení přináší, a že není potřeba obávat se toho, že novou úpravu nemocenských dávek zneužijí.

Jsem ovšem toho názoru, že při projednávání zákona, který má značný politický význam, je nutno poukázat nejen na jeho klady, ale i na problémy, které zůstaly nedořešeny.

Nedořešeno zůstává i důchodové zabezpečení pro členy ostatních družstev proti důchodovému zabezpečení družstev s vyšší úrovní hospodaření.

Právě u těchto družstev nejsou v mnoha případech dobře dořešeny důchody členů JZD - dělníků, kteří přešli náborem z průmyslu do zemědělství a byl jim vyměřen nízký důchod právě na základě tohoto pásma.

Rovněž neřeší vládní návrh zákona vylepšení nízkých důchodů starodůchodcům, které jsou u zemědělců velmi nízké.

Zhodnotíme-li, jak jsem v úvodu uvedl, rychlý růst sociálního zabezpečení družstevních rolníků, které je nejmladším soc. zabezpečením v našem státě, hodnotíme jistě kladně i další zlepšení v navrhovaném zákonu. Nelze v současné době úplně vyrovnat všechny úseky i v důchodovém zabezpečení, ale věříme, že postupně se v brzké době k dalšímu zlepšení dopracujeme. Nelze posuzovat, že dnes snad schvalujeme zákon neúplný, i když víme a sami si přejeme, abychom jej mohli v krátké příští době vylepšit.

Závěrem bych chtěl konstatovat, že návrh zákona o některých dalších změnách soc. zabezpečení družstevních rolníků není konečným řešením těchto otázek, že však je v každém případě dalším krokem k vyrovnání rozdílů mezi družstevními rolníky a pracujícími v pracovním poměru, a tím i dalším kamínkem v mozaice plnění usnesení XIII. sjezdu KSČ.

Zemědělský výbor NS schvaluje předložený vládní návrh zákona o některých dalších změnách v soc. zabezpečení družstevních rolníků a doporučuje plenárnímu zasedání NS návrh zákona ke schválení. (Potlesk.)

Posl. Toman: Vážené Národní shromáždění! Zdravotní výbor NS pro soustavné a účinné sledování problematiky soc. zabezpečení ustavil sociální komisi. Tato naše komise, jak jste již slyšeli, projednala na svém výjezdním zasedání ve Skalici na okrese Frýdek-Místek za spoluúčasti sociální komise MNV a JZD mj. také zásady zákona o změnách sociálního zabezpečení družstevních rolníků a já jako vedoucí této komise jsem si provedl k tomuto zákonu celou řadu různých konzultací s pracovníky JZD a odborů sociálního zabezpečení ONV.

Na základě těchto širokých poznatků mohu odpovědně prohlásit, že funkcionáři i členové družstev velmi kladně hodnotí tyto změny. l když má dojít k určitému zvýšení příspěvků ze strany JZD na sociální zabezpečení, absolutní většina družstevníků plně chápe, že nelze výši příspěvků v tomto směru posuzovat pouze z matematického výpočtu dávek v nemoci, ale právě z komplexního hlediska, to je i z hlediska důchodových dávek a z hlediska jistoty všech těchto dávek bez ohledu na ekonomickou situaci JZD.

Ověřil jsem si přímo v družstvech a na NV i potřebnost vytvoření určitých předpokladů pro úspěšnou realizaci navrhovaných zákonných změn. Chtěl bych proto na některé tyto náležitosti upozornit, poněvadž všichni dobře víme, že ne zákon sám, ale jeho prováděcí předpisy a pak vlastní praktická aplikace jsou rozhodujícím činitelem v tomto směru.

Například jsem se přesvědčil, že funkci tajemníka soc. komise JZD vykonávají vesměs ekonomové, avšak tu vlastní agendu soc. zabezpečení provádějí velmi často důchodci, osoby před důchodem nebo mladá žena, která ukončila právě školní docházku. Starší člověk odchází do důchodu, mladá žena se provdá, jde na mateřskou dovolenou a tato agenda má neustále nové a nové nositele. Je všeobecně známo, že jde v daném případě o velmi náročnou a odpovědnou práci, která by měla být ve svém výkonu stabilizována. K tomu ještě přistupuje ta skutečnost, že agenda soc. zabezpečení není nikde hlavní pracovní náplní, nýbrž je až na okraji některé jiné funkce. Domnívám se, že ministerstvo zemědělství a výživy by mělo příště v nomenklatuře uvádět pracovníka pro agendu soc. zabezpečení jako hlavní pracovní náplň a teprve podle poměrů a rozsahu příslušného JZD přidávat k ní i další jinou činnost.

S tím souvisí i úprava a vydání nového tiskopisu - zúčtování s příjmem člena - evidování výplat odměn, prémií a srážek. Tyto náležitosti by měly být před vydáním konzultovány se Státním úřadem soc. zabezpečení a okresní výrobní zemědělské správy či sdružení by měly prověřovat, zda družstva skutečně a správně tyto tiskopisy používají pro příslušné vyplácení odměn. Tato zdánlivá maličkost vytváří totiž základní předpoklady pro správný a operativní výkon agendy soc. zabezpečení v našich družstvech.

Podle dosud platné úpravy rozhodují sociální komise JZD o všech dávkách ze zabezpečení v nemoci a ze zabezpečení matky a dítěte. V některých družstvech nebyly v poslední době již tyto zásady dodržovány, protože šlo o zbytečně zdlouhavé řízení. Lze jenom uvítat, že nově chystané prováděcí předpisy k tomuto zákonu uvádějí, že sociální komise JZD musí rozhodovat jen ve sporných případech a o dobrovolných dávkách, kdežto u ostatních případů bude dána možnost rozhodování předsedovi, tajemníkovi této komise či pověřenému pracovníkovi.

Obecné poskytování nemocenského ze státních prostředků přinese pochopitelně i zvýšenou odpovědnost za správné hospodaření s těmito zdroji. To znamená bedlivě sledovat vývoj pracovní neschopnosti družstevních rolníků a včasně odhalovat příčiny případné vysoké absence pro nemoc a úraz. Je všeobecně známo, že nejhorší zdravotní stav a situace je u našich zemědělců a také na úseku ochrany a bezpečnosti práce v důsledku mechanizace a chemizace a je zde ještě mnoho nevyřešených problémů.

Zjistil jsem, že v některých okresech jen do konce III. čtvrtletí t.r. mají registrováno přes 700 pracovních úrazů v zemědělských závodech, což znamená více než 16 tis. neodpracovaných kalendářních dnů. Přitom jsem se přesvědčil, že funkce bezpečnostních techniků nejsou v některých družstvech doceněny a jsou mnohdy pouze formální záležitostí. l tato věc by jistě zasluhovala řešení a pozornosti ze strany ministerstva zemědělství.

Tak jako všude jinde i v zemědělství máme a budeme mít řadu jedinců, kteří v nemoci nedodržují léčebný režim a tím poškozují svůj zdravotní stav a oddalují své uzdravení. Je povinností sociálních komisí JZD takovéto případy zjišťovat a vyvozovat z nich pak patřičné závěry. Přesvědčil jsem se, že tuto důležitou, ale nepopulární práci málokteré komise dělají, a bylo by jistě vhodné, aby příslušné orgány se již nyní zamýšlely nad určitým systémem laických kontrolorů i v našem zemědělství, tak jak se o tom dnes vážně uvažuje na úseku zaměstnaneckém.

Při projednávání tohoto zákona znovu nás družstevníci upozorňovali na ustanovení vyhl. 195/1964, podle které musí družstevník odpracovat stanovený počet dnů, aby mohl být účasten důchodového zabezpečení. Dá se odpovědně říci, že tato vyhláška přispěla k upevnění pracovní morálky, avšak podle mého názoru zde nejde jen o splnění určitého počtu pracovních dnů, ale také - v prvé řadě - o výdělek a o pracovní možnosti a příležitosti družstevníků. Zde rozhodně mimo organizaci práce by měla nastoupit podle poměrů a potřeby cesta přidružené výroby a případná kooperace v určitém období s průmyslovou výrobou. Tyto úkoly by mělo mít rovněž na zřeteli ministerstvo zemědělství a výživy s příslušnými orgány.

Objevují se však i úvahy v tom směru, zda za určitých okolností by nebylo možno započítávat pro důchodové zabezpečení alespoň počet odpracovaných dnů, případně měsíců, když ne celý kalendářní rok. Tím by se jistě důchodové nároky opožďovaly, ale v některých případech i toto řešení by mohlo být výhodné. Jde jistě o námět, který bude zasluhovat v budoucnu podrobnějšího rozpracování.