Hovoříme-li již o jednotlivých odvětvích a o jejich vývoji, pak si všichni uvědomujeme, že tím hovoříme současně o lidech, kteří v těchto odvětvích pracují a kteří o jejich rozvoji rozhodují.

Nedosáhli jsme totiž ještě takového stupně vědeckotechnického pokroku, abychom mohli plánovat rozvoj jednotlivých odvětví, aniž bychom se museli starat o to, zda v těchto odvětvích najdeme také odpovídající počet lidí s příslušnou kvalifikací, kteří by byli ochotni tyto naše plány realizovat. Zajišťovat cílevědomý, plánovitý rozvoj našeho národního hospodářství a naší společnosti vůbec znamená tedy cílevědomě, plánovitě se zabývat lidmi, podmínkami, v nichž žijí a pracují, prostředím a mimo jiné - a ne v poslední řadě - i jejich sociálním zajištěním.

Je skutečností, že jisté opožďování zemědělství bylo vyvoláno i tím, že jsme ne vždy dokázali v naší praktické každodenní práci všechny tyto souvislosti, které podmiňují rozvoj jednotlivých odvětví, uspokojivě zabezpečovat. Proto také XIII. sjezd, který kriticky analyzoval dosavadní strukturální rozvoj našeho národního hospodářství, věnoval vážnou pozornost i otázce pracovních sil v zemědělství a přijal řadu konkrétních opatření na dosažení jejich žádoucí stabilizace, zlepšení jejich struktury a celkové zvýšení jejich kvalifikace. Připomínám v této souvislosti alespoň jedno z přijatých opatření spočívající v poskytnutí 1,2 mld Kčs na posílení hmotné zainteresovanosti pracovníků v zemědělství. Tato částka spolu s dalším rozvojem hospodářství zemědělských podniků má umožnit, aby do roku 1970 došlo v podstatě k vyrovnání odměn pracujících v zemědělství s pracujícími v ostatních odvětvích národního hospodářství. Tím by byl řešen jeden z hlavních problémů procesu stabilizace pracovních sil v zemědělství.

Předložený návrh zákona má řešit další problém: sjednotit podmínky sociálního zabezpečení družstevních rolníků - kteří v našem zemědělství představují rozhodující složku, na níž závisí úspěšný rozvoj našeho zemědělství - s ostatními pracujícími. Jeho přijetí bude tedy znamenat další krok k vytvoření předpokladů rovnoměrného rozvoje našeho národního hospodářství.

Nelze tedy předložený návrh posuzovat jen z úzce sociálních hledisek, ale jako jedno z významných politickoekonomických opatření k dosažení dynamické rovnováhy v našem národním hospodářství. Proto je také třeba jeho přijetí plně podporovat.

A nyní mi dovolte několik slov k otázce, která souvisí s projednávanou problematikou, tj. k otázce úhrady nákladů spojených s navrhovanými změnami zákona. Aby bylo zřejmé, z čeho vyplývá moje stanovisko, spojím tuto otázku se širší problematikou, s celkovou důchodovou situací našich družstev, jak se v posledních letech utváří.

Všestranná péče strany věnovaná v posledních létech rozvoji našeho zemědělství nachází mezi družstevníky a pracovníky státních statků širokou odezvu. Výsledkem společného úsilí je, že dnes máme trh potravin v podstatě stabilizovaný a také situace ve vlastním zemědělství je nepoměrně příznivější než kdykoliv předtím.

Uvedu jen několik čísel: V roce 1964 jsme se úrovní hrubé zemědělské produkce přiblížili do té doby nejlepšímu poválečnému roku v rozvoji našeho zemědělství, tj. roku 1960. Po mírném poklesu v roce 1965 jsme v roce 1966 dosáhli zvýšení hrubé zemědělské produkce o cca 10 %. Všichni jsme považovali tento rok za zcela výjimečný a neočekávali jsme, že by mohl být v brzké době výrazněji překonán. Dnes však již máme jistotu, že v letošním roce nejen udržíme výsledky předcházejícího roku, ale dosáhneme dalšího růstu hrubé zemědělské produkce. Předpokládáme na základě předběžných zjištění, že ve srovnatelných cenách vyrobíme oproti roku 1966 vyšší hrubou zemědělskou produkci o více než 2 miliardy Kčs, tj. překročíme skutečnost roku 1966 nejméně o 3,5 %.

Mnoho se hovoří o příčinách letošního úspěšného roku. Je nesporné, že ke všeobecně neočekávané příznivé situaci v zemědělství přispělo svým dílem i počasí. Není to však jen vliv počasí, nechci se mýlit, ale řekl bych, že ne především počasí. Uvedu několik skutečností.

V letošním roce očekáváme, že oproti loňskému roku nakoupíme více asi o 30 000 tun hovězího masa, o 5000 tun vepřového masa, téměř o 13 000 tun drůbežího masa, přibližně o 166 mil. litrů mléka a asi o 33 mil. vajec. Co je však důležité, že tohoto zvýšeného množství dosáhneme více než ze tří čtvrtin růstem užitkovosti a jen z necelé čtvrtiny růstem počtu stavů.

Dochází tedy, alespoň pokud se týče živočišné výroby, k výrazné kvalitativní změně, tak žádoucí pro celé naše národní hospodářství. V jejím rozvoji začínají nabývat převahy prvky intenzívního rozvoje nad extenzívními. Této změny bylo dosaženo za součinnosti mnoha faktorů. Všechny však mají společného jmenovatele: komplexní uplatňování vědeckých poznatků v živočišné výrobě, umožněné nejen vytvořením některých nezbytných věcných předpokladů, zejména výstavbou krmivářského průmyslu, ale i uplatněním prvků nové soustavy řízení, podněcujících zájem zemědělských podniků na plném využití těchto vytvořených předpokladů.

O obdobný stav usilujeme - i když jsme si vědomi, že jde o úkol podstatně náročnější - i v rostlinné výrobě.

Hovořím o tom proto, abych dokázal, že výsledky, kterých v posledních letech začínáme v rozvoji zemědělské výroby dosahovat, zdaleka nejsou jen dílem náhody, např. jen výsledkem příznivých klimatických podmínek, ale mají i své hlubší, zákonité příčiny.

Příznivé výsledky především posledních dvou let, kterých jsme ve výrobě dosáhli, pomáhají ve značné míře stabilizovat i důchodovou situaci v zemědělských podnicích a zpětně nám působí na rozvoj výroby.

Uvedu několik orientačních údajů. Např. celkový důchod JZD připadající v úvahu k rozdělení se v přepočtu na 1 ha zemědělské půdy zvýšil v roce 1966 oproti roku 1964 o 11 %. V roce 1967 očekáváme, že se zvýší o dalších 17 % oproti loňskému roku. To umožňuje, aby zemědělské podniky si vytvářely i jednotlivé fondy na vyšší úrovni.

Tak jestliže peněžní část fondu akumulace v JZD činila v přepočtu na 1 ha zemědělské půdy v roce 1964 430 Kčs, zvýšila se v roce 1966 na 610 Kčs a v roce 1967 očekáváme další zvýšení, na 670 Kčs.

Obdobně vzrůstá i rezervní fond družstev jako důležitý zdroj jejich vnitřní stabilizace a fondy společenské nevýrobní spotřeby, jako kulturní, sociální a další.

Přes výrazný vzestup dotací do ostatních fondů umožnila příznivá důchodová situace našich zemědělských podniků a zejména JZD lépe dotovat i fond pracujících. Jeho vývoj charakterizují tyto údaje: V přepočtu na hektar zemědělské půdy činil fond pracujících v JZD v roce 1964 2286 Kčs a v roce 1966 již 2538 Kčs. V roce 1967 očekáváme jeho další vzrůst, na 2698 Kčs.

Příznivý vývoj fondu pracujících při mírném poklesu zaměstnanosti umožnil rychlý růst odměn zejména pracujících v JZD. Jen pro srovnání: jestliže tempo vývoje mezd za roky 1964-1967 činilo v národním hospodářství v průměru 3,6 % , v JZD dosáhlo 12,5 %. To vedlo k tomu, že se za poslední léta podstatně sblížila úroveň odměn pracujících v JZD s úrovní odměn ostatních pracujících. Mám-li být naprosto konkrétní, pak očekáváme podle předběžných údajů JZD, že v letošním roce průměrná odměna tzv. přepočítaného pracovníka v JZD (tj. pracovníka, který v průběhu roku odpracoval stejný počet hodin jako pracovník v národním hospodářství) dosáhne 95-96 % průměrné odměny pracovníků v ostatních odvětvích.

Tím nepochybně dosáhneme světového prvenství ve sblížení srovnatelné odměny pracovníků v zemědělství s pracovníky v ostatních odvětvích.

Říkám to proto, abych dokumentoval důslednost plnění usnesení ústředního výboru o postupném vyrovnávání důchodů pracujících v zemědělství s důchody pracujících v ostatních odvětvích národního hospodářství, abych však i ukázal, že současná důchodová situace zemědělských podniků se v podstatě stabilizuje.

Jestliže jsem hovořil o rychlém růstu důchodů našich družstevníků a jejich postupné stabilizaci, nechci tím říci, že zde nemáme naprosto žádných problémů.

Jsem si především vědom, že čísla, která jsem uváděl, jsou průměrnými čísly, za kterými se skrývají značné rozdíly mezi jednotlivými podniky JZD. Jsem si dále vědom toho, že v řadě případů ani tato úroveň odměny neřeší všechny problémy, které máme, zejména se zlepšováním struktury pracovních sil v zemědělství. Je také třeba mít na paměti, že výrazného růstu odměn v zemědělství v posledním období bylo dosaženo proto, že z rozhodnutí ústředního výboru a vlády bylo na posílení hmotné zainteresovanosti v zemědělství poskytnuto ze státního rozpočtu 1,2 mld Kčs. A konečně je si třeba uvědomit jistou výjimečnost posledních let, zejména roku 1966 a 1967, a to nejen se zřetelem na klimatické podmínky, ale i s ohledem na prvý rok působení nové soustavy řízení a na situaci, která se tím vytvořila.

Mám na mysli zvláště situaci, která se vytvořila v souvislosti s přestavbou velkoobchodních cen. Je známo, že jejím důsledkem bylo všeobecné zvýšení cen výrobních prostředků. Navíc pak docházelo k růstu těchto cen i po uskutečnění přestavby. Dopady této přestavby i odchylky od této přestavby byly vůči zemědělství vyúčtovány prostřednictvím jednotlivých nástrojů. Zemědělské závody měly tak uhrazeny zvýšené náklady na předpokládaný nákup výrobních prostředků.

Skutečnost je však jiná. Zemědělské podniky v tomto roce nakoupily téměř o 700 mil. Kčs méně techniky, než samy původně uvažovaly. Tyto prostředky, které představují odloženou kupní sílu podniků, byly zčásti použity i na zvýšení fondu pracujících. Nejen to. Nižší nákup techniky oproti původním úvahám zemědělských podniků znamenal, že se snížil i předpokládaný objem odpisů a tím i celková úroveň materiálových nákladů. Jestliže vyjdeme z toho, že průměrné odpisové procento činí 10 % , pak jen z tohoto důvodu došlo v roce 1967 k snížení materiálových nákladů o cca 70 mil. Kčs a tato částka se projevuje jako další položka zvyšující hrubý důchod podniků oproti původním úvahám.

Zabývám se poměrně široce touto problematikou, abych již předem vyloučil dvě možná zjednodušení. Prvé, spočívající v tom, že nebudou doceněny některé výsledky stabilizačního procesu probíhajícího v zemědělství a tím i podceněna důchodová pozice našich JZD. A druhou krajnost, s níž se rovněž často setkáváme, že důchodová situace zemědělských podniků je toho druhu, že unese všechno. Vyloučení obou krajností nám také umožní objektivněji posuzovat i otázku úhrady nákladů vzniklých přijetím navrhovaného zákona.

V podstatě existují tyto možné způsoby, jak zvýšené náklady uhradit. Je možné je plně přenést na bedra státu nebo je možné je přenést na konto resortu, dále vyúčtovat je plně k úhradě zemědělským podnikům a konečně volit jistou kombinaci některých z těchto možných způsobů úhrady.

Naše stanovisko je volit takovou kombinaci, při níž by se zčásti na zvýšených nákladech podílel stát a zčásti přímo zemědělské podniky.

Tato účast JZD na úhradě zvýšených nákladů sociálního zabezpečení by se měla projevit tak, že namísto dosavadního příspěvku ve výši 11,2 % by družstva odváděla na sociální zajištění svých členů 12,5 % z jejich čistých příjmů.

K zaujetí tohoto stanoviska nás vede požadavek na postupné sbližování podmínek pracujících v zemědělství s pracujícími v ostatních odvětvích. Chceme tuto zásadu sledovat i v otázce sociálního zabezpečení družstevních rolníků.

Proto jsme již v průběhu příprav zákona ustoupili i od názorů, aby zvýšené náklady na toto sociální zabezpečení byly uhrazeny z rozpočtu MZVž.

Úhrada tímto způsobem by byla provedena také z prostředků, které patří zemědělským podnikům, ale globálně za všechny družstevní podniky.

Věcně by to sice problém řešilo, ale příčilo by se to ekonomickým principům hospodaření, které chceme v celém našem národním hospodářství stále důsledněji uplatňovat. Tento princip úhrady by totiž znamenal další oslabování přímých nástrojů, prostřednictvím kterých jsou družstevním podnikům uhrazovány jejich náklady, a ve své podstatě by tedy znamenal oslabování zásad ekonomické soustavy řízení.

Přímá účast družstevních podniků na úhradě zvýšených nákladů nemůže, jak vyplývá z předcházejícího výkladu, ohrozit jejich důchodovou situaci. Tím spíše ne, že zvýšená sazba pojistného bude ve svém objemu u převážné části družstev představovat nižší částku, než kterou dosud družstva vynakládala na poskytování nemocenského a podpory při ošetřování člena rodiny ze svých fondů kulturních a sociálních potřeb. Jde tedy u většiny družstevních podniků jen o určitý přesun částek, které tak či onak svým členům poskytovala.

Při tomto navrhovaném řešení nelze podceňovat ani morální a politický aspekt celé problematiky. Řeknu to zcela otevřeně. Myslím, že dnes je situace taková, že naši zemědělci nemají zapotřebí litovat sami sebe, ani nemají zapotřebí, aby je litovali druzí. Svou dobrou prací za přispění podmínek, které jsou jim v posledních létech vytvářeny, dosáhli stavu, kdy si mohou své sociální podmínky a problémy pomáhat řešit právě tak, jako si je řeší pracující v ostatních odvětvích. Není v jejich zájmu a není ani zapotřebí, aby při různých příležitostech jim mohlo být připomínáno, že nejsou s to řešit si ani svoje sociální problémy.

Chci svoje vystoupení uzavřít tedy tím, že vítám návrh změn zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků a že současně souhlasím s navrhovaným způsobem úhrady zvýšených nákladů, které si tyto změny vyžádají.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. min. Mestekovi. Slovo si vyžádal posl. Manďák.

Posl. Manďák: Vážené shromáždění, knihu, kterou jsem si sem přinesl, nepřinesl jsem snad proto, abych ji užíval k nějakým mimořádným vědeckým účelům. Je to protokol plenárního zasedání Národního shromáždění z roku 1964. A ve své interpelaci, kterou zde přednáším, jde o to, abych ukázal, jak to vypadá, když zákony přijímáme a jak tyto zákony jsou uplatňovány v praxi. Když Národní shromáždění projednávalo v roce 1964 zákon o spojích, byla vznesena tato interpelace: "Okresní správy spojů rozesílaly v poslední době účastníkům telefonní sítě jako rozhodnutí sdělení, že na jejich přípojku napojují další, a to podle své úvahy, s tím, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání. Sám jsem takové sdělení obdržel. Kladu proto řediteli Ústřední správy spojů otázku, zda se tak děje s jeho souhlasem a z podnětu Ústřední správy spojů."

Za druhé: "Je-li tomu tak, zda pokládá za správné takto chápat rozšiřování těchto služeb u nás a zda je mu známo, že účastníci těchto linek, tj. některých tzv. skupinových linek, jednu hodinu i delší dobu nemohou ani volat ven, ani se k nim nikdo nedovolá, čili že je to ve skutečnosti anulování možnosti používat telefonu v tom směru, jak o tom hovořil před chvílí zpravodaj."

Předseda NS s. Laštovička: Soudruhu Manďáku, zde je velmi špatně slyšet.

Posl. Manďák (pokračuje): "Za třetí: Kladu otázku, zda tento postup, tato praxe je v souladu s občanským zákoníkem, který jsme nedávno schvalovali, a zda za těchto okolností není lepší vzdát se používání tohoto dorozumívacího prostředku, děje-li se napojování dalších účastníků bez souhlasu uživatele a na účet podstatného zhoršení této služby."

Za čtvrté: "Co ředitel Ústřední správy zamýšlí učinit, aby podmínky uvedené v § 3 navrhovaného zákoníku pro účastníky nebyly čirou libovůlí Ústřední správy spojů? "

Na tento dotaz následovala celkem ostrá reakce přímo z pléna v tom, že se řada poslanců dožadovala vysvětlení, proč není přítomen ředitel Ústřední správy spojů, jde-li o projednávání zákona, který se týká právě jeho resortu.

Poslanec Kulička, který byl zpravodajem, provedl svým způsobem výklad zákona a připojil se k podstatě interpelace. Potvrdil v tomto výkladu zhruba přednesené názory asi v tom, když reagoval na připomínku a poznámku posl. Haruse. Mluvil o této připomínce a doslovně řekl: "Naopak, aby tam zůstala, protože s. Manďák má na mysli, že zákon ze strany Ústřední správy spojů není dodržován. Jde o to, abychom se mohli opřít o tento zákon proti zaměstnancům správy spojů. Je třeba, abychom zákon také tak, jak bude schválen, uplatňovali vůči správě spojů ......... Zákon tedy pamatuje na poměr Ústřední správy spojů k telekomunikačním uživatelům ......... atd."