Vylíčení případu, který jsem tu citoval z minulosti, znamená, že se vracím k protokolům. Protokoly nejsou jen pro historiky, ale také pro nás, poslance Národního shromáždění, abychom s nimi pracovali. Tehdy vedoucí pracovníci správy spojů za věc odpovědní svalovali odpovědnost na vládu. Zdůvodňovali to asi tak, že si ve státě přejeme získat více peněz od obyvatelstva, a to že je jedna z cest, jak toho dosáhnout. Abychom si to prý uvědomili jako politicky vyspělí občané a zejména jako poslanci a tuto snahu uznali. Takové argumentace používali vedoucí pracovníci správy spojů dole.

V poslední době si mi někteří občané znovu stěžovali a nakonec jsem se sám dočkal určitých pro mne nevysvětlitelných věcí. Prostě telefon přestal fungovat, tři neděle, měsíc byl přerušen. A potom znovu napojen, ovšem pletení signálů, cizí rozhovory atd. Vznesl jsem tedy dotaz na ředitele okresní správy spojů:

1. Zda nejsou odposlouchávány rozhovory?

2. Zda proti znění zákona nebyl jsem napojen na tzv. skupinový telefon bez mého vědomí a souhlasu, jak to bylo provedeno ve výkladu zpravodaje?

3. Co ředitel správy spojů hodlá učinit, aby věci byly uvedeny do původního stavu?

Ředitel odpověděl jednak ústně, jednak dopisem. Dopis, který mi adresoval, řekl bych, po stránce formální nevyhovuje nejzákladnějším a nejprimitivnějším formám a způsobům. Dokonce neužil ani označení "Vážený soudruhu", jenom Edvard Manďák tam a tam. Na první otázku neodpověděl vůbec. Na druhou otázku odpověděl v tom smyslu, že podle telefonního řádu mají na to spoje právo a nemusí se bavit se žádným občanem. "Chceme upozornit, prohlásil, že zákon a výklad provedený v Národním shromáždění nás nezajímá, máme vlastní instrukce od svých představených."

Mám, vážené soudružky a soudruzi, obavu, že touto cestou budou možná v bezvadném telefonickém kontaktu pochybní lidé a naprosto jinak to bude s postupem vůči odpovědným stranickým a státním funkcionářům. To je první věc.

Druhá věc: poslední zpráva vládní komise o sběrných fakturách a tzv. sběrném inkasu skončila, jak známo, v podstatě sdělením, že se jednalo o mystifikaci nejvyšších míst v zemi, že realizace tohoto způsobu placení nájemného, plynu atd. nebyla připravena ani technicky, ani organizačně, a bylo konstatováno, že se nesnížil, ale naopak podstatným způsobem zvýšil počet pracovníků zaměstnaných při tomto úkolu, a vůbec nikdo nedal odpověď na otázku, která je obsažena v tomto sdělení vládní komise, zda tento způsob je v souladu s občanským zákoníkem.

Je nevysvětlitelný, řekl bych, takový pohrdavý přístup, s jakým správa spojů se staví k veřejnosti, která se neustále k této otázce právě v tisku snaží ozvat. To je druhá poznámka.

Třetí spočívá v tom, že nikdo z odpovědných útvarů na spojích se nezabývá celkovou situací těchto zařízení, na která si stěžují občané. Proto dva pražští redaktoři se rozhodli, že provedou občanskou prověrku a že výsledky této občanské prověrky zveřejní v novinách. Postupovali přitom tak, že jeden z těchto redaktorů zajel do Košic, druhý zůstal v Praze. Vzájemně si odeslali 15 obyčejných, 28 pilných a 4 blahopřejné telegramy, 8 stokorun napůl telegraficky a napůl poukázkami, 16 obyčejných, 15 doporučených, 15 expres doporučených a 15 expresdopisů, 4 obyčejné, 4 expres, 2 doporučené a 4 pozorsklové balíky.

Výsledek této prověrkové akce byl přímo katastrofální. Namátkou z tohoto redakčního hlášení a z této zprávy vyjímám tyto závěry.

Rozdíl v rychlosti telegramů odeslaných z "hlavní" pošty a ze sídliště činí v průměru 34 min.; na sídliště - nejrychlejší obyčejný i pilný šel 3 hod. 55 min., nejpomalejší obyčejný i pilný 13 hod. "Hlavní" - nejrychlejší obyčejný 3 hod. 50 min., pilný 2 hod. 40 min. Oba nejpomalejší 12 hod. 45 min. Redaktoři došli k závěru, že se nevyplácí doplácet si na pilné telegramy. Pilný telegram odesílaný po 20. hod. z Košic přišel do Prahy druhého dne v 9.15 hod. Přitom velmi často telegramy, které jsou posílány v sobotu dopoledne, přicházejí svému adresátu až v pondělí odpoledne, pokud nejsou ztraceny.

Zajímavá je také pasáž o cenách. Za blahopřejný telegram se např. mělo podle řádu zaplatit 3,88 Kčs, zatím však ve skutečnosti bylo na hlavní poště v Jindřišské ulici účtováno 8,10 Kčs - jde o blahopřejný telegram o 26 slovech na ozdobném blanketu. S výjimkou jediného byla u všech telegramů špatně spočtena slova.

Z Košic do Prahy došlo v obou případech k rozporu teorie s praxí, protože ani jedna "telegrafická" stokoruna nebyla doručena v normě 6 hod., peníze zasílané poukázkou došly až třetí den.

Pokud jde o doporučené dopisy, došly v normě 3, ostatní došly až čtvrtý den. - Tady na hlavní trati Praha-Košice jde o nejrychlejší spojení, to není taková situace, jako bývá někdy v okrese, kde např., když posíláte dopis z města do vesnice vzdálené 2 km, trvá to 4 nebo 5 dní, protože to jde do okresního města a nevím jakým způsobem, rozhodně ne tak, aby to bylo co nejrychlejší.

Podobné závady byly konstatovány také v zasílání balíků.

Celkový závěr, který udělali redaktoři z hlediska finančního, byl takový, že byli ošizeni poštou při tomto experimentu o celkovou částku 110 Kčs.

Mně na tom vadí nejvíc to, že nikdo z odpovědných pracovníků ani v Košicích, ani v Praze neuzná za vhodné na základě tohoto článku, který se týká situace na poště a spojích, nějak reagovat, a to ani za 9 měsíců, přičemž tato akce byla včas oznámena. Redaktoři upozornili, že takovouto akci podniknou. - Ještě snad poznámku, kdo za tyto věci odpovídá - nahoře ing. Miloslav Laipert, ředitel Ústřední správy spojů, uprostřed Ondrej Kováč, ředitel Krajské správy spojů v Košicích, Jan Moravec, ředitel Městské správy spojů v Praze, dole pak Ladislav Blažek, Alois Chyba, Anna Lipanová, Josef Syn - vesměs správcové jednotlivých poštovních úřadů.

Situace je tedy taková, že ani v Košicích, ani v Praze prostě nikdo nereagoval na kritiku, a to přesto, že jde o článek, který byl publikován před 9 měsíci.

Prosil bych, aby nikoho nenapadlo vykládat si věci tak - pokud jde o mé vystoupení -, že bych snad chtěl říci, že na poštách a spojích máme samé špatné pracovníky, že tam je shromážděn výlupek nedokonalosti a špatnosti; to by bylo nesprávné a odsouzeníhodné, bylo by třeba takovýto názor radikálně a energicky odmítnout, i když samozřejmě takoví pracovníci se tam najdou a stačí jistě velmi vydatně a nepříznivě ovlivnit celý kolektiv a chod.

Kořen těchto věcí, kořen těchto velmi složitých závad, velmi složitých závad velkého dosahu, které pobuřují naše občany ve velkém měřítku, kořen těchto věcí a jejich příčinu vidím v tom, že se jedná o systém a režim, který Ústřední správa zavedla a který se uplatňuje shora, od nejvyšších míst až po poslední poštovní úřad, a že tento systém je v podstatě charakterizován krajním byrokratismem, krajní bezohledností vůči občanům.

Myslím, soudružky a soudruzi, že nastala doba, která opravňuje NS položit otázku, zda ředitel Ústřední správy spojů je na svém místě. Z toho vyplývá, že moje interpelace je adresována nejen Ústřední správě spojů.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Manďákovi. Ředitel Ústřední správy spojů není přítomen, ale my pošleme soudruhům zápis se žádostí, aby se k věci vyjádřili, případně na příštím plenárním zasedání, které bude v prosinci. Má s. Manďák snad na mysli, že by se věcí měl zabývat výbor NS?

Posl. Manďák: Moje interpelace je adresována tomu, kdo za tyto věci v jejich vrcholné formě odpovídá.

Předseda NS s. Laštovička: To je Ústřední správa spojů.

Do rozpravy již není nikdo přihlášen; přeje si ještě někdo promluvit? (Nikdo se nehlásil.) Rozprava je tedy skončena, prosím s. Štancela o závěr.

Predseda SÚSZ Štancel: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, k navrhovanému zákonu nebolo meritórnych pripomienok. Napriek tomu chcem vysloviť poďakovanie za niektoré upozornenia, aby pri praktickom prevádzaní a zaisťovaní týchto zmien orgánmi, ktoré sú za to zodpovedné, postupovali naozaj z hľadiska ľudského k prípadom, ktoré budú riešiť.

Ďalej tu boli pripomenuté niektoré problémy z hľadiska ďalšej úpravy, pokiaľ ide o určité rozdiely, ktoré tu zostaly, a o zjednotenie. K týmto veciam prihliadneme, akonáhle budú pre tieto veci vytvorené podmienky.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji. Prosím s. zpravodaje o závěr.

Zpravodaj posl. Muroň: Soudružky a soudruzi poslanci, vzhledem k tomu, že k vládnímu návrhu zákona o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků nebylo připomínek z řady diskutujících, nemám, co bych k tomuto návrhu dodal, a prosím, aby se hlasovalo.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Kdo souhlasí s návrhem zákona o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků podle společné zprávy 4 výborů, nechť zvedne ruku! Děkuji. Je někdo proti? Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? Také nikdo.

Národní shromáždění tedy schválilo zákon o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků podle společné zprávy výboru ústavně právního, výboru pro plán a rozpočet, výboru pro zemědělství a výživu a výboru zdravotního jednomyslně.

Můžeme přistoupit k projednání 5. bodu pořadu, kterým je

5. Vládní návrh, který se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, sjednaná ve Vídni dne 24. dubna 1963, a společná zpráva výboru ústavně právního a výboru zahraničního.

Prosím ministra zahraničních věci s. Davida, aby návrh odůvodnil.

Ministr zahraničních věcí s. David. Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v posledních dvou desetiletích dosáhl nebývalých rozměrů rozvoj styků mezi státy. Rozšířily se funkce orgánů, jež tyto styky uskutečňují. Rozvoj obchodu, hospodářské, kulturní a vědeckotechnické spolupráce mezi státy, jakož i turistiky klade nároky na zdokonalení činnosti specializovaných úseků diplomatických misí a na jejich konzulární činnost. Prohlubuje se i činnost konzulátů, jež v minulosti sloužily převážně podpoře obchodních zájmů.

Tento vývoj vyvolal potřebu upravit závazným způsobem otázky týkající se postavení, činnosti, výsad a imunit diplomatických misí a konzulárních úřadů. Po dlouhou dobu tato úprava spočívala na mezinárodním právu obyčejovém, sahajícím svými kořeny do uplynulých století. Je samozřejmé, že proto neodpovídala současným potřebám a jednotlivá obyčejová pravidla byla rozličně vykládána, neupravovala komplexně všechny problémy, jež přináší mezinárodní praxe, a jejich aplikace způsobovala nežádoucí spory a třenice.

Proto bylo v rámci OSN rozhodnuto provést kodifikaci diplomatického a konzulárního práva a tím postavit na pevný základ mezistátní styky v těchto důležitých oblastech. Šlo o to, dosáhnout vzájemně výhodné, vyvážené a obecně přijatelné úpravy, která by upevnila postavení diplomatických misí a konzulárních úřadů, usměrnila by jejich činnost k podpoře mírových vztahů a spolupráce, vymezila by jejich práva a povinnosti a mimo jiné též ochránila tyto orgány před svévolnými zásahy státu, v němž působí, a poskytla jim podmínky, které potřebují pro svou normální činnost.

Komise OSN pro mezinárodní právo se pod dohledem Valného shromáždění OSN dlouhá léta zabývala vypracováním návrhu smluvních pravidel, která by upravovala oblast diplomatických a konzulárních styků. Výsledkem jejího úsilí bylo vypracování návrhu Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, která byla sjednána dne 18. dubna 1961 a jejíž smluvní stranou se stala i ČSSR. Výsledkem další práce Komise byl návrh úmluvy o konzulárních stycích, který se stal podkladem mezinárodní konference konané ve Vídni na jaře 1963.

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích na této konferenci přijatá náleží mezi mnohostranné mezinárodní smlouvy, které mají pro upevnění a rozvoj mezinárodního práva zvláštní význam, protože upravuje systematicky a komplexně celou oblast mezistátních styků a klade tak na celá desetiletí právní základy pro spolupráci států v konzulární oblasti. Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, kterou má nyní plenární zasedání Národního shromáždění projednat, obsahuje celkem v 79 článcích právní pravidla, týkající se navázání a provádění konzulárních styků, výhod výsad a imunit konzulárních úřadů, konzulárních úředníků z povolání a dalších členů konzulárního úřadu, jakož i postavení honorárních konzulárních úředníků, kterých zejména západní státy ještě hodně užívají.

Mezi nejvýznamnější ustanovení úmluvy náleží vymezení konzulských funkcí, které plně odpovídá praxi a zájmům socialistických států. Konzul je považován za politického činitele, jehož funkcí je chránit zájmy vysílajícího státu a působit na rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků. Má proto právo zjišťovat, jak se tyto styky vyvíjejí mezi zemí, kterou zastupuje, a zemí, ve které působí, a podporovat přátelské styky mezi oběma státy. Konzulové mají mimoto plnit i další tradiční funkce, jako je ochrana zájmů občanů, vydávání pasů a víz apod.

Úmluva obsahuje též další důležité ustanovení, že i diplomatické mise mohou vykonávat konzulární funkce. Hodláme se proto v budoucnosti pokud jde o konzulární styky ještě více opírat při provádění těchto styků o naše diplomatické mise. Konzulární úřady vedle diplomatických misí bude však třeba i nadále udržovat v zemích, kde to vyžadují místní podmínky nebo rozsah a povaha vzájemných vztahů.

ČSSR má v zahraniční celkem 13 konzulárních úřadů, z toho 3 v socialistických státech (Sovětský svaz - Kyjev, Polsko - Štětín, Jugoslávie - Záhřeb), 8 v rozvojových zemích (SAR - Alexandrie, Kolumbie - Bogota, Indie - Bombaj a Kalkata, Maroko - Casa-blanca, Turecko - Istanbul, Brazílie - Recife a Sao Paulo) a 2 v kapitalistických státech (Austrálie - Sydney, Kanada - Montreal). Naše účast na Vídeňské úmluvě nepochybně posílí právní postavení těchto konzulárních úřadů a jejich členů a umožní využívat této Úmluvy při jejich činnosti.

V ČSSR působí 8 konzulárních úřadů. Z tohoto počtu patří 6 socialistickým zemím (Sovětský svaz - Bratislava, Bulharsko - Bratislava, Jugoslávie - Bratislava, Maďarsko - Bratislava, Polsko - Bratislava a Ostrava), jeden Kolumbii (v Praze) a jeden Rakousku (v Bratislavě). Současný stav a praxe v konzulárních stycích, pokud jde o konzulární úřady na území ČSSR, se čs. účastí na úmluvě podstatně neovlivní.

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích jako celek představuje pokrok v rozvoji mezinárodního práva na úseku konzulárních styků. Úmluva se týká oblasti, v níž se denně uskutečňuje styk mezi představiteli států. Tím, že vyřešila mnoho dříve sporných otázek a přesně formulovala pravidla pro tyto styky, je příspěvkem k posílení přátelských vztahů a spolupráce mezi státy.

Účast ČSSR na Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích bude dalším důkazem jejího zájmu na upevňování mezinárodního práva i zájmu na účasti na takových opatřeních, která si kladou za cíl rozvoj a usnadnění spolupráce mezi státy. Naše účast přinese nesporné výhody naší diplomatické a konzulární praxi, vytvoří pevnější právní základ pro postavení našich konzulárních úřadů a diplomatických misí i jejich členů ve státech, které jsou smluvními stranami úmluvy; tím přispěje k usnadnění jejich činnosti.

Doporučuji jménem vlády ČSSR, aby Národní shromáždění vyslovilo souhlas s Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. ministru Davidovi. Prosím zpravodaje posl. Rejhona, aby přednesl zpravodajskou zprávu.