Zpravodaj posl. Rejhon: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Dnešnímu plenárnímu zasedání Národního shromáždění je předložena k projednání a k vyslovení souhlasu Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, která byla sjednána 24. dubna 1963 na mezinárodní konferenci ve Vídni.

Význam této úmluvy spočívá hlavně v tom, že vytváří, utřiďuje a upřesňuje pravidla mezinárodního práva, kterými se systematicky a komplexně upravuje oblast konzulárních styků.

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích přispívá k rozvoji mezinárodního práva v oblasti konzulárních styků, které až dosud - jak uvedl s. ministr - se řídily toliko obyčejovým mezinárodním právem a na základě dvoustranných konzulárních smluv. Tato úmluva staví konzulární styky z hlediska mezinárodního práva na jednotící a pevnou základnu.

Úmluvou se upevňuje a posiluje postavení konzulů. Konzul je považován za politického činitele, který má za úkol především chránit zájmy státu, který ho vyslal, a působit na rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků.

K tomu, aby konzul mohl plnit tyto úkoly, bez rušivých zásahů ze strany přijímacího státu, je mu úmluvou zaručena právní ochrana a přiznávají se mu odpovídající výsady a imunity.

V úmluvě se stanoví, že i diplomatické mise mohou vykonávat konzulární funkce. Účast na úmluvě, která již nyní představuje obecně uznávaný standard v oblasti konzulárních styků, dá možnost využít tohoto ustanovení ze strany ČSSR pro prohloubení práce na našich diplomatických misích.

Československé styky v konzulární oblasti s jinými státy se až dosud zakládají hlavně na dvoustranných dohodách a také na zmíněném již obyčejovém mezinárodním právu. Náš systém dvoustranných konzulárních úmluv, které jsme sjednali hlavně se socialistickými zeměmi, není Vídeňskou úmluvou, která představuje mnohostrannou úpravu, nikterak dotčen a bude i nadále možné, abychom i jako účastníci této mnohostranné úpravy i nadále uzavírali, ukáže-li se to vhodné a účelné, nové dvoustranné konzulární dohody.

V ČSSR působí v současné době osm konzulátů. Z toho počtu je šest konzulátů socialistických zemí, které byly zřízeny na základě dvoustranných dohod, upravujících příslušným způsobem jejich činnost. Dále působí v Praze konzulát Kolumbie a v Bratislavě konzulát Rakouska. Zřizování dalších nových konzulátů je možné i podle Vídeňské úmluvy výlučně jen s naším souhlasem.

V zahraničí - jak už uvedl s. ministr - má ČSSR celkem 13 konzulátů, z toho 3 v socialistických státech, 8 v rozvojových zemích a 2 v kapitalistických státech. Účast na Vídeňské úmluvě nepochybně posílí jejich postavení a postavení jejich pracovníků, kterým umožní opírat se o úmluvu a využívat ji při vlastní činnosti a plnění uložených úkolů.

Některá ustanovení úmluvy nejsou zcela v souladu s československou koncepcí na úseku konzulárních styků. Tato ustanovení jsou však výsledkem kompromisů při sjednávání úmluvy na mezinárodní konferenci. Nebudou však činit v praxi potíže a nejsou takového druhu, aby bylo nutno činit k nim výhrady. Úmluva neobsahuje žádné ustanovení, které by mohlo ohrozit zájmy ČSSR.

Vláda vyslovila dne 7. září 1967 souhlas, aby úmluva o konzulárních stycích byla ratifikována jménem ČSSR. Návrh na přijetí úmluvy byl projednán v ústavně právním výboru a zahraničním výboru Národního shromáždění. Oba výbory neměly k návrhu připomínek a doporučili jej k vyslovení souhlasu.

Proto, soudruzi a soudružky, jménem výboru ústavně právního a výboru zahraničního navrhuji, aby plénum Národního shromáždění vyslovilo souhlas s Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích, sjednanou ve Vídni dne 24. dubna 1963. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji zprav. posl. Rejhonovi.

Do rozpravy není nikdo přihlášen. Přeje si někdo slovo? (Nikdo se nehlásil.) Není tomu tak.

Přistoupíme tedy k hlasování. Kdo souhlasí s vládním návrhem, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ČSSR k souhlasu Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, sjednaná ve Vídni dne 24. dubna 1963, podle společné zprávy výboru ústavně právního a výboru zahraničního, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Národní shromáždění vyslovilo souhlas s Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích, sjednanou ve Vídni dne 14. dubna 1963, podle společné zprávy výboru ústavně právního a výboru zahraničního. (Potlesk.)

Přistoupíme k šestému bodu pořadu, kterým je

6. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodní agentury pro atomovou energii, schválená Radou guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii dne 1. července 1959, a společná zpráva výboru ústavně právního a výboru zahraničního.

Prosím ministra zahraničních věcí s. Davida, aby návrh odůvodnil.

Ministr zahraničních věcí s. David: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, Československá socialistická republika je již od roku 1957 členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii - MAAE, která je mezinárodní organizací začleněnou do širší institucionální struktury OSN a byla pověřena projednáváním otázek týkajících se mírového využití jaderné energie. Spolu s ostatními socialistickými státy, jež jsou členy Agentury, vynakládá ČSSR úsilí k tomu, aby činnost Agentury byla zaměřena na rozhodující oblasti spolupráce států při mírovém využití jaderné energie. MAAE sdružuje v současné době 98 států ze všech oblastí světa.

Agentura si klade za cíl podporovat a rozšiřovat využívání atomové energie pro mír, zdraví a blahobyt na celém světě a současně zajistit v rámci svých možností, aby technické pomoci, kterou sama poskytne nebo která bude poskytnuta na její žádost či pod jejím dohledem a za jejího řízení, bylo použito výhradně pro nevojenské cíle. Agentura patří k mezinárodním organizacím, které napomáhají mírovému soužití, a její statut je založen na zásadě spolupráce států bez rozdílu jejich státního a společenského zřízení.

S ohledem na tyto skutečnosti Československá socialistická republika podporuje činnost Agentury a aktivně se na ní podílí po celou dobu její existence. V řídícím orgánu Agentury, Radě guvernérů, se ČSSR střídá každý rok s Polskem. Aktivně se podílíme na programu technické pomoci vysíláním čs. expertů do řady států a odborníci z rozvojových zemí studují různé obory mírového využívání atomové energie v ČSSR. Ze svého členství v Agentuře máme prospěch pro další rozvoj vlastní atomistiky. Vysíláme např. československé vědce prostřednictvím a na náklady Agentury do vybraných zahraničních ústavů s vysokou vědeckou a technickou úrovní. Naši experti se účastní sympozií a jiných vědeckých zasedání Agentury. Hlavní pozornost věnujeme problematice jaderné energetiky z hlediska ekonomického a technického.

V poslední době stoupá perspektivně i politický význam Mezinárodní agentury pro atomovou energii vzhledem k tomu, že Agentura disponuje kontrolním systémem v oblasti použití jaderné energie. Výbor 18 zemí pro odzbrojení projednává možnosti použití kontrolního systému Agentury v souvislosti s jednáním o smlouvě o nešíření jaderných zbraní. ČSSR prosazuje při jednáních v Ženevě stanovisko, že kontrola nad nešířením jaderných zbraní musí být svěřena jedině Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, jakožto univerzální mezinárodní organizaci, a nikoli organizaci regionálního charakteru, jako je např. Euratom, který jako kontrolní orgán prosazují některé západní mocnosti - členové Euratomu - na nátlak NSR.

Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jejíž přijetí Národní shromáždění projednává, představuje logické prodloužení ustavujícího dokumentu Agentury, jejích stanov ze dne 23. října 1956. Jak z názvu dohody vyplývá, jsou jejím hlavním obsahem výsady a imunity Agentury a jejích úředníků a expertů.

Tyto výsady a imunity jsou potřebné k nerušenému a nezávislému výkonu funkcí Agentury na území členských států. Dohoda rovněž zajišťuje poskytování výsad a imunit zástupcům členských států, kteří se účastní zasedání orgánů a konferencí a vědeckých shromáždění Agentury.

Dohoda byla přijata dne 1. července 1959 na zasedání Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii a k tomuto datu vstoupila v platnost. V současné době je smluvními stranami této Dohody 26 států; ze socialistických zemí od roku 1963 Jugoslávie a od roku 1966 SSSR, USSR, BSSR a MLR.

Dne 5. května 1967 vyslovila vláda souhlas, aby Dohodu o výsadách a imunitách Mezinárodní agentury pro atomovou energii přijala i Československá socialistická republika. Přijetí Dohody bude doplňovat opatření, která byla v oblasti uznávání výsad a imunit mezinárodních organizací z československé strany již učiněna přístupem k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů a k Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, a bude odpovídat československé politice aktivní účastí na činnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Usnadní mimo jiné i pořádání konferencí, sympozií, panelů expertů a jiných akcí Agentury v ČSSR.

Agentura pořádala v roce 1966 v ČSSR dvě konference na odborná témata. Aby bylo možno tyto akce v ČSSR uskutečnit, bylo třeba s Agenturou uzavřít zvláštní ujednání, jímž se československá strana mj. zavázala postupovat ad hoc podle Dohody o výsadách a imunitách Mezinárodní agentury pro atomovou energii. S dalšími podobnými akcemi Agentury na území ČSSR se počítá i v příštích letech. Přijetí Dohody o výsadách a imunitách MAAE podstatně zjednoduší jednání o uskutečnění těchto akcí v ČSSR a přispěje k posílení prestiže ČSSR v Agentuře.

Dohoda neobsahuje žádné ustanovení, které by nebylo v souladu se zájmy Československé socialistické republiky. Československé zákonodárství jako celek odpovídá současnému mezinárodnímu standardu v oblasti výsad a imunit.

Pokud jde o ta ustanovení Dohody, která předvídají obligatorní předkládání sporů vzniklých z výkladu nebo provádění této Dohody Mezinárodnímu soudnímu dvoru, bude při přijetí Dohody učiněna výhrada v tom smyslu, že se ČSSR necítí těmito ustanoveními vázána.

Přijetí Dohody o výsadách a imunitách Mezinárodní agentury pro atomovou energii je v souladu se zájmy a mírovou zahraniční politikou ČSSR a umožní další rozvíjení aktivní účasti ČSSR na činnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Doporučuji proto jménem vlády, aby Národní shromáždění vyslovilo souhlas s Dohodou o výsadách a imunitách Mezinárodní agentury pro atomovou energii. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru zahraničních věcí a prosím zpravodaje posl. Žiaka, aby se ujal slova.

Spravodajca posl. Žiak: Vážené Národné zhromaždenie! Súdružky a súdruhovia! Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu je odbornou organizáciou OSN pre spoluprácu v oblasti mierového využitia atómovej energie. Jej činnosť sa má rozvíjať v súlade so zásadami a cieľmi OSN.

Cieľom agentúry je urýchliť a rozšíriť prínos atómovej energie pre mier, zdravie a blahobyt celého ľudstva. Jej úlohou je, pokiaľ to bude v jej moci, zabezpečiť vlastnú pomoc alebo pomoc iných pre rozvoj atómovej energie, a to tak, aby sa takáto pomoc nezneužila na vojenské účely. Má dbať, aby sa prideľované štepné materiály účinne a výlučne využívali na maximálny mierový a hospodársky prospech vo všetkých oblastiach sveta.

Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu bola založená po dlhých rozhovoroch o kontrole nad atómovou energiou na pôde OSN. IX. Valné zhromaždenie OSN roku 1954 vynieslo rezolúciu o neodkladnom zriadení Agentúry. Stanovy Agentúry vstoupili v platnosť 25. júla 1957, keď ich ratifikovalo 26 štátov, medzi nimi Sovietsky zväz, USA, Veľká Británia, Kanada a Francúzsko.

OSN dala Medzinárodnej agentúre široké oprávnenie na sprostredkovanie dodávok štepných materiálov, vedeckej a technickej pomoci, na výmenu poznatkov v oblasti mierového využitia atómovej energie, vo výchove vedcov a technikov. Aby sa pomoc Agentúry nezneužila na vojenské účely, obsahujú stanovy ustanovenia o ochranných opatreniach.

Orgány Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu sú: generálna konferencia, Rada guvernérov a sekretariát. Terajším sídlom Agentúry je Viedeň.

Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu je pri určitých kompromisoch protichodných stanovísk jednotlivých štátov významnou medzinárodnou inštitúciou pre možnosť rozšírenia spolupráce na mierové využitie atómovej energie, na posilnenie vzájomnej dôvery a na zmiernenie medzinárodného napätia.

Význam Agentúry je možno osobitne podčiarknuť teraz, keď konferencia 18tich zástupcov štátov v Ženeve jedná o návrhu zákazu rozširovania atómových zbraní. Vládne kruhy NSR vynakladajú veľké úsilie na zmarenie návrhu medzinárodnej dohody o nešírení atómových zbraní. Vyslovujú obavy z kontroly výskumu a výroby atómovej energie, ktorú má podľa návrhu vykonávať práve Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu. Dokazujú, že sa cez kontrolu agentúry SSSR a USA dostanú k atómovým tajomstvám v NSR. Tieto podozrenia západonemeckých kruhov sú voči Agentúre bezpodstatné a neoprávnené. Svedčia iba o nebezpečnej snahe NSR získať atómové zbrane pre výbojné ciele a o tom, že pod plášťom Euratomu sa skrývajú pochybné zámery. V Medzinárodnej agentúre a jej úlohách je zvýraznený humanistický program OSN.

Mierové využitie atómovej energie je životným záujmom ľudstva a s ohľadom na našu skromnú palivovú základňu je i vlastným záujmom ČSSR.

O význame, účelnosti a nutnosti mierového využitia atómovej energie veľmi presvedčivo hovoria zrovnávacie čísla: zakiaľ atómová elektráreň a výkone 500 MW vyrobí ročne 3 miliardy 500 miliónov kWh pri spotrebe 100 tisíc ton prírodného uranu, zatiaľ na výrobu rovnakého množstva energie sa spotrebuje 1 milión 500 tisíc ton kamenného alebo dva a pol milióna ton, resp. 3 mil. ton hnedého uhlia. Výrobná cena kWh v modernej jadernej elektrárni je o jednu až dve pätiny nižšia ako v elektrárni tepelnej. Ak vezmeme do ohľadu, že známe zásoby uhlia, ropy a zemného plynu, sú za jedno alebo dve storočia vyčerpateľné, a že klasické palivá možno v neslýchaných formách využiť napr. na výrobu umelých hmôt v chemickom priemysle; mierové využitie jadernej energie je jedinou podmienkou existencie a pokroku ľudstva.

Lenže s výrobou elektriny v jaderných elektrárňach to nie je také jednoduché. Pri spotrebe 100 tisíc ton prírodného uranu v jadernej elektrárni ako vedľajší produkt zostane 300 kg plutónia. Plutónium možno izolovať, zneškodniť alebo ďalej pre výrobu energie využiť. Ale plutónium možno použiť ako jadernú výbušninu nesmiernej sily na výrobu jaderných zbraní. A práve v zneužití plutónia na výrobu jaderných zbraní je nesmierne nebezpečenstvo zničenia ľudskej civilizácie, ba aj zničenia podmienok života na našej planéte. Rozvoj priemyslovej výstavby jaderných elektrární a ich prevádzka prinesie ľudstvu neslýchané možnosti pre zabezpečenie materiálnych potrieb, a to aj pri sústavnom prírastku obyvateľstva na svete. Neúrodné púšte zavlažiť a uspôsobiť ich na bohatú úrodnú zem nie je už fantázia a utópia. Je to reálna možnosť pri mierovom využití atómovej energie. Každé zneužitie atómovej energie na vojnové ciele je smrteľným nebezpečenstvom. Využívať vedu a techniku pre blaho ľudstva je možné len za predpokladu, že sa národy dohodnú o kolektívnej bezpečnosti, o odzbrojení a jeho účinnej kontrole.

Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu je veľmi účelným a potrebným medzinárodným prostriedkom na zavedenie a udržanie poriadku vo využívaní jadernej energie.

1. júla 1959 schválila Rada guvernérov Medzinárodnej agentúry Dohodu o výsadách a imunitách Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu a vyzvala členské štáty Agentúry, aby Dohodu prijali. O zmluvných stranách a o ich počte hovoril už s. minister zahraničných vecí David.